6. Na výzvědách
O stěny zavřeného pokoje se odrážely hlasité vzdechy a výkřiky.
„Bože…Hmmm…Aaahhhh…hmmmm……“
Dvě těla, částečně schovaná pod přikrývkou, byla do sebe zaklesnutá a oddávala se vášnivému milování. Ruce obou mužů putovaly po tom druhém, kam jenom dosáhly. Na některých místech stiskly více, na jiném se s pokožkou spíše mazlily. Polibky zanechávaly na krku a ramenou otisky. Teplota těl se enormně zvyšovala.
„Ohhh….Bože….Víc….Víc….Aaaahhh….“ vykřikoval mladý muž, který se snažil svého milence přitisknout k sobě blíž pevným uchycením jeho zaobleného pevného zadečku. Aby mu umožnil snadnější přístup, tak roztáhl své nohy co nejvíc od sebe.
Z úst staršího muže se vydral vzdech, jakmile se jeho penis ponořil celý do jeho rozhicovaného milence. Několik nekonečných vteřin si užíval ten úžasný pocit splynutí, ale pak se znenadání od svého partnera odtáhl. Díky tomuto pohybu jeho penis celý vyklouzl z horkého těla. Mladík pod ním na protest zanaříkal a snažil se v posteli sesunout o něco níže, hledajíc tak objekt svého největšího zájmu. Muž nad ním ho ale uchopil pevně za boky, aby mu v tom zabránil. Potom zvedl jeho nohy a opřel si je o ramena, celou svou váhu přenesl na ně a prudce do mladého muže vnikl.
„AAAAAHHHHH….“
Vzduchem se linula živočišná vůně dvou rozžhavených těl. Prudké pohyby se zrychlovaly. Výkřiky vášně byly čím dál hlasitější. Až konečně starší muž naposledy silně přirazil a oba muži vykřikli pod návalem extáze.
Severus se s výkřikem probudil a prudce se posadil na posteli stále ještě slyšíc Harryho: „Severusi!“.
Popadal dech a pot mu stékal po stráních. Téměř okamžitě, jakmile si uvědomil, že to byl jen další sen, zjistil, že je silně vzrušený. Padl zpět do polštářů a pěstí uhodil do volného místa vedle svého boku. A komu za to mohl poděkovat? Nikomu jinému než sobě! Teď bylo ale poněkud brzy, aby si s tím lámal hlavu. Navíc na to neměl ani náladu. A k tomu všemu byl až příliš vzrušený, než aby mohl racionálně myslet.
Jednou rukou zajel pod přikrývku a uchopil svou erekci. V letních dnech, jako byly tyto, nenosil noční košili ani pyžamo, tudíž mu v kontaktu s jeho penisem nepřekáželo žádné oblečení. Pevně se stiskl a pomocí několika málo tahů se dovedl k vrcholu.
Dopřál si dlouhou sprchu a lehkou snídani. Ještě před odchodem do laboratoře se rozhodl přečíst si dnešní noviny, ale jakmile na hlavní stránce spatřil fotku muže, který ho dnes opět navštívil v jeho snu, noviny spálil a opustil své komnaty.
. ♠ . ♠ .
„Dále,“ ozval se za jedněmi dveřmi hluboký mužský hlas.
Minerva sáhla na kliku a vešla do jasně osvětlené místnosti. Okamžik setrvala na místě, dávajíc tak možnost svým očím přizpůsobit se změně světla.
„Vždycky zapomenu, jaké tu máš ostré světlo, Severusi. Téměř pokaždé skoro oslepnu,“ stěžovala si mírně ředitelka školy svému zaměstnanci.
„K tomuto tvému problému se naskýtá jednoduché řešení, Minervo,“ promluvil k ní vysoký černovlasý kouzelník od jednoho ze svých dlouhých pracovních stolů.
„A to?“ vyptávala se zvědavě žena.
Bez toho, aby zvedl svůj pohled od kotlíku s lektvarem, který se podle Minervinina bystrého oka právě nacházel v kritické části výroby, odpověděl: „Prostě sem nechoď.“ A poprvé, co Minerva vešla do jeho laboratoře, se střetl s jejím pohledem.
Mnoho lidí by se po jeho slovech a tónu hlasu otočilo na podpatku a rychle opustilo tyto prostory. Minerva se mezi ně ale rozhodně nepočítala. Moc dobře znala Severusovu povahu a tak mu jen věnovala úsměv a vešla dál do místnosti, aby mu byla blíže.
„Ráda bych, ale tebe poslední dobou nikde jinde nemohu najít. Buď máš během školního roku výuku, nebo tresty, anebo se zavíráš na dlouhé hodiny tady ve své laboratoři.“
„Mnozí to pochopili okamžitě.“
„Moc vtipné, Severusi. Už jsem málem zapomněla na tvůj ostrý jazyk.“
„Proč jsi přišla, Minervo?“ zeptal se Severus trochu zostra a dál krájel kořen mandragory. A ani si neuvědomil, že to dělá s mnohem větší razancí, než bylo potřeba.
Minerva si toho ovšem všimla a pozorněji si ho prohlížela. Něco jejího kolegu pravděpodobně rozčílilo, nebo přinejmenším rozhodilo. V Severusově případě to znamenalo ve finále jedno a to samé. Alespoň pro ostatní. Důsledky byly vždy stejné. Severus Snape byl nepříjemný, chladný, odměřený a sarkastický. A to vše bylo nyní několikanásobné. Minerva zatím nevěděla s určitostí, co toto jeho chování způsobilo, ale představu měla. Musela být proto obezřetná. Obzvlášť z důvodu, kvůli kterému se vydala až dolů do sklepních prostor hradu.
„Na čem pracuješ, Severusi?“
„Momentálně na doplnění zásob pro ošetřovnu. Sama jsi si jistě moc dobře vědoma blížícího se začátku školního roku.“
„Myslela jsem, že během prázdnin se věnuješ vlastním výzkumům. Lektvary pro ošetřovnu můžeš přeci připravit během roku se studenty ve svých hodinách, anebo v případě potřeby.“
„Jistě, to bych mohl. Ale jelikož lektvary z mého výzkumu potřebují být následujících několik dní skladovány v tmavých prostorách a bez vnějšího zásahu, rozhodl jsem se věnovat svůj čas ostatním svým povinnostem této školy. Proto nebudu muset později ztrácet čas s výrobou zmiňovaných lektvarů pro Poppy. Samozřejmě kromě hodin s těmi tupohlavci.“
„To je vlastně jeden z důvodů mé návštěvy.“
„Opravdu?“
„Ano. Přišla jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěl učit Obranu proti černé magii?“
„Navrhuješ mi, abych se vzdal výuky lektvarů a učil obranu?“
„Ne. Myslím, abys převzal výuku obou předmětů.“
Severus pár okamžiků Minervinu nabídku v tichosti zvažoval. „Je mi líto, ale nemohu to přijmout. Kdybych to přijal, neměl bych potřebný čas na výzkum. Takhle mi to vyhovuje.“
„Jsi si jistý? Změna by ti přišla vhod.“
„Vážně?“ uštěpačně odvětil a místností se rozlehlo poněkud nepříjemné ticho.
„Víš, že se Harry vrátil?“ zeptala se znenadání starší žena a pohlédla kouzelníkovi do očí. Severus ale téměř okamžitě uhnul pohledem.
„Samozřejmě, že ano. Celý kouzelnický svět o této úžasné novince už ví díky Dennímu věštci, Minervo.“ V jeho hlase byla patrná bolest. Sice se jí snažil skrýt za svým přirozeným sarkazmem, ale moc se mu to nepovedlo.
„Severusi, neznám přesný důvod vašeho rozchodu, ale podle mého názoru byste si měli promluvit.“
„A já si zase myslím, že to není tvoje starost, Minervo.“
„Severusi, považuji tě za svého přítele. Oba vás za ně považuji. Věř mi, Severusi. Měli byste si promluvit. Měl bys mu vysvětlit, proč jsi mu to udělal a ….“
„Do toho ti nic není, Minervo! Jsi má přítelkyně, ale tohle je pouze mezi mnou a panem Potterem. Je to jasné?“ odporoval jejímu návrhu rozčileně černovlasý muž.
„Podle mě děláš chybu, Severusi.“ Oponovala mu jeho přítelkyně.
„Podle mě bys měla už jít.“ Z jeho hlasu přímo čišela zloba. Minerva ale ještě nehodlala odejít.
„Dobrá, dobrá. Už o tom nebudu mluvit.“
„Výborně. Máš ještě něco na srdci?“ zeptal se, když si všiml, že žena stále ještě neodešla.
„Na čem momentálně pracuješ ve svém výzkumu?“
„Na lektvaru pro posílení bílých krvinek v těle. Jsem už nějakou dobu v kontaktu s léčiteli z oddělení krevních chorob, ale až teď jsem se k tomu dostal. Musel jsem nejdříve provést testy s lékouzelníky z oddělení virových onemocnění.“
„Ano, vzpomínám si, že jsi mi nedávno říkal, že s nimi pracuješ na novém, pochopitelně lepším, lektvaru na vyléčení Dračích spalniček. Znamená to tedy, že jsi na tento problém vyřešil?“
„Ano. Včera jsem si nechal patentovat zmiňovaný lektvar.“
„To je výborné. Gratuluji ti, Severusi!“ blahopřála mu upřímně a udělala několik kroků směrem k Severusovi, aby ho objala. Severusův přísný pohled jí v tom ale zabránil. Zastavila se a věnovala mu široký úsměv. Severus sklonil hlavu ke kotlíku s vroucím lektvarem, aby ho mohl promíchat. Minerva mu na to ale neskočila. Moc dobře si všimla mírného pozvednutí obou koutků, ještě než jí jeho vlasy zakryly výhled.
„Takže teď pracuješ s lékouzelníky na jiném problému?“
„Očividně. Jak už jsem říkal, požádali mě o to už před delší dobou. Až teď jsem se tomuto problému mohl věnovat dostatečně, takže pokud dovolíš…,“ poznamenal kousavě a věnoval jí všeříkající pohled.
„Ano, ano. Jistě. Já už půjdu. Pokud budeš chtít, můžeš se ke mně připojit večer na šálek čaje. Ráda si s tebou zase popovídám, Severusi.“
„Děkuji. Uvidím, jak rychle tu budu hotov.“
. ♠ . ♠ .
Jakmile se za ní zavřely dveře od Severusovy laboratoře, začala cestou do své kanceláře spřádat plány. Její dva přátelé patřili k sobě a ona jim to dokáže. Jen musí být opatrná.
Když se dostala k chrliči, měla už vše promyšlené. Slíbila Harrymu, že nikomu nic neprozradí a to také dodrží. Je přece Nebelvírka. Teď ale s naprostou jistotou věděla, že se musí zachovat jako Zmijozel. Tedy, aspoň se o to pokusí. Moc se jí to nelíbilo, ale momentálně nemá na vybranou.
„Merline, jen ať není příliš pozdě, prosím.“
Žádné komentáře:
Okomentovat