16. Následky
,,Jak je na tom?" zopakoval Severus ředitelčinu otázku, která tížila oba dva.
Pan Graham si opatrně odložil svůj černý kufřík na zem a s mírným povzdechem pohlédl nejprve Minervě a posléze Severusovi do očí. Napětí v místnosti se rapidně zvýšilo.
,,Předpokládám, že vám oběma mohu sdělit nynější stav pana Pottera, aniž by byl sám pan Potter proti...," podotkl prakticky zřejmou věc, ale stále s otázkou v očích.
,,Samozřejmě," odvětil okamžitě Mistr lektvarů, který byl příliš vystrašený, než aby bral ohledy na Harryho směšné přání, aby se nikdo nic nedozvěděl. Koneckonců, pohádat se s ním může potom.
Periferním viděním si všiml ředitelčina mírně zamračeného výrazu, podle kterého si byl jistý, že s ním až tak úplně nesouhlasí. Bylo mu to ale jedno. S ní si to vyřídí o něco později. Teď veškerou svou pozornost věnoval Harryho ošetřujícímu lékaři.
,,Pan Potter je momentálně relativně stabilizován. Před pár okamžiky nabyl dokonce vědomí, ale opět usnul. Madam Pomfreyová se bravurně vypořádala s ránou, způsobenou kousnutím zvířete. Zuby naštěstí nepoškodily žádný životně důležitý orgán, jen potrhaly svalovinu. Rána by se měla zahojit do zítřejšího rána. Pokud budou masti, které jsem následně aplikoval fungovat jak mají. "
,,Díky Merlinovi, ..." oddychla si starší žena a dodala, ,,té krve bylo tolik... ."
,,Merlin u pana Pottera stál určitě. Ztráta krve byla tak vysoká, že jsem musel panu Potterovi okamžitě dodat novou a k tomu velice silný dokrvovací lektvar," podotkl lékouzelník a pokračoval ve výčtu Harryho zranění.
,,Dále měl zlomená dvě žebra. Předpokládám, že to bylo zapříčiněno dopadem nebo nárazem zmiňovaného zvířete. Jedno ze žeber mírně poškrábalo plíci, ale naštěstí větší nepořádek nestihlo napáchat a poté, co jsem obě žebra zafixoval kouzlem a následně dodal pacientovi dávku Kostirostu, by mělo být po problému. Aspoň, co se týká žeber. Potom pan Potter utržil několik škrábanců, ale to nic není. Starosti mi dělá jiná věc."
,,A to?" vybízela ho Minerva k odpovědi a v rukou nervózně žmoulala bílý kapesníček.
Lékouzelník pohlédl na Severuse s otázkou v očí, kterou následně vyslovil i nahlas.
,,Jste panu Potterovi dostatečně blízký, abych Vám mohl poskytnout bližší informace o jeho zdravotním stavu, pane Snape? Chci říct, že je známo, že jste pana Pottera učil a po válce jste složili takříkajíc zbraně, ale jste si natolik blízcí, abych Vás mohl informovat o nynějším podrobném stavu mého pacienta?"
Severus stál čelem ke staršímu muži, se kterým několik posledních týdnů spolupracoval a který si za tu krátkou dobu získal jeho profesní obdiv. Věděl , že tento muž byl skutečným odborníkem ve své profesi a také zásadový a čestný člověk. Proto si také jeho poslední slova nebral nijak ve zlém. Ke všemu to byla právě jedna z těch chvil, kdy upřímně litoval, že nikdo prakticky nevěděl nic o době, kdy s Harrym nějakou tu dobu žil. Mohly by tím odpadnout podobné nejisté dotazy a ještě nepříjemnější svírání kolem jeho žaludku, protože si za to mohl sám. Teď mu nezbývá, než věřit, spíše doufat, že tomuto staršímu muži budou stačit pouze jeho slova.
,,Můžete mi říci cokoli, co se týká zdravotního stavu pana Pottera. Jsem si vědom, že pan Potter je nyní ve velice svízelné situaci. Jeho zdravotní stav je jistě velice špatný. O tom vypovídá koneckonců i to, že jeho ošetřujícím jste právě Vy, pane Grahame," odpověděl mu Severus se všeříkajícím výrazem ve tváři, narážející tak na lékouzelníkovu specializaci.
,,Profesor Snape a já bychom Vám byli navíc neskonale vděčni," přidala se svou trochou do mlýna ředitelka školy a netrpělivě čekala na lékouzelníkovo rozhodnutí.
,,Nuže dobrá," přikývl starší muž a Severus si spolu s Minervou mírně oddechli.
,,Myslím ale, že bychom si k tomu měli společně sednout tady ke stolu, co myslíte?" navrhl Harryho ošetřující a ukázal na sedačku a křesla u konferenčního stolu, u kterého celou dobu postávali.
,,Oh, jistě," přitakala Minerva a sama se usadila do jednoho z křesel.
Pan Graham zaujal místo ve volném křesle naproti Minervě a Severus se posadil na opět na gauč.
,,Dáte si něco k pití?" zeptala se zdvořile jediná čarodějka v místnosti, která přirozeně převzala roli hostitelky. Oba ale odmítli a tak se bez dalších průtahů začali věnovat tomu, na kom všem v tomto domě záleželo.
,,Pan Potter trpí rozsáhlou rakovinou plic, která byla zhruba před rokem a půl léčena. A v prvních měsících to vypadalo, že i vyléčena. Bohužel léčba byla neúspěšná. Pan Potter tehdy navštívil nejprve mudlovské onkologické oddělení v nemocnici a posléze i lékouzelníka. Ale i přesto, že podstoupil jejich léčbu, která byla na můj vkus zbytečně bolestivá, tak se nepodařilo rakovinu odstranit."
,,Chcete nám tvrdit, že Harry podstoupil mudlovskou léčbu?" přerušil ho překvapený Severus.
,,Ano."
,,Ale vždyť oni jsou ve výzkumu mnohem více za námi. A co to bylo za lékouzelníka, kterého Harry navštívil? Proč nekontaktoval někoho z nemocnice u sv. Munga, nebo přímo Vás?" dožadoval se odpovědi.
,,Lékouzelník, který měl tehdy pana Pottera na starosti, bohužel před půl rokem zemřel. Mohu vás ale ujistit, že to byl velice schopný lékouzelník s velice dlouhou praxí v tomto oboru s ordinací několik mil od Londýna. A pokud jde o to proč pan Potter nehledal pomoc u někoho ze zaměstnanců nemocnice sv. Munga, tak na to se budete muset zeptat pana Pottera osobně. Já nemám tušení. Ale to teď stranou. Bavili jsme se o nynějším stavu pana Pottera." Odpověděl pan Graham na Severusovi dotazy a rychle se snažil zase vrátit k hlavní části jejich rozhovoru.
,,Samozřejmě, pokračujte, prosím." pokývala na souhlas Minerva.
,,Odebral jsem několik vzorků krve a zaslal je na analýzu. Výsledky bychom měli znát ještě dnes. Obávám se ale, že nám nepřinesou dobré zprávy. Dafne mě informovala o tom, jak bylo poslední dobou jejímu pánovi s největší pravděpodobností zle, protože když chtěla dnes dát panu Potterovi jeden z mnou předepsaných lektvarů, tak našla poslední. Všechny ostatní musel pan Potter již užít a to není dobré."
,,Proč to není dobré?" zeptala se chvějícím se hlasem čarodějka. Vůbec se jí nelíbil zamračený výraz na takovém odborníkovi , jakým byl bezesporu muž sedící naproti ní.
,,Protože lektvary, které jsem panu Potterovi předepsal, jsou velice silné podpůrné lektvary, které se podávají pacientům, co se v následujících dnech rozhodli podstoupit léčbu. A pokud tak neučí, tak lektvary, lépe řečeno složky nacházející se v nich, vyvolají v pacientově těle silné abstinenční příznaky."
,,Vy jste ho zfetoval?" žasnul Severus a nemohl uvěřit svým uším.
,,Ne, nezfetoval," bránil se mračící se lékouzelník a pokračoval ve vysvětlování. ,,Zfetoval je příliš silné slovo."
Severus si posměšně odfrkl. ,,To snad..."
Pan Graham po něm střelil rozzlobeným pohledem a nekompromisně skočil Severusovi do řeči. ,,Pacienti, nacházející se v tak pokročilém stádiu rakoviny, mají bolesti téměř celého těla. A to nemluvím jen o té při enormní zátěži organismu. To jeho chodu moc nepřispívá, že? Bohužel při léčbě tohoto onemocnění díky speciálním lektvarům k zátěži dochází a proto pacientům podáváme určité relaxanty a opiáty, aby i přes silné bolesti mohli i nadále fungovat dál ve svých životech, než podstoupí hlavní část léčby. To by ale nebyl až takový problém. Problém je hlavně v tom, že jsem panu Potterovi předepsal i lektvary s obsahem látek, které tělo na nějakou dobu posílí a my tak můžeme přejít do další fáze. Po tuto dobu se pacienti cítí téměř zdravě."
,,Proto mi přišel v poslední době v pořádku? Protože užíval tyto lektvary?" Zeptala se Minerva.
,,Podle prázdné poličky v koupelně pana Pottera, ano." Přikývl na souhlas pan Graham.
,,To je neuvěřitelné,..." zuřil Severus.
,,A co když se pacienti rozhodnou léčbu nepodstoupit?" zeptala se tentokrát Minerva.
,,Abstinenční příznaky by mohly tak nemocnému člověku způsobit smrt."
,,U Merlina." vykřikla nechtíc starší žena a na chvíli se mezi nimi rozhostilo zoufalé ticho.
,,Věděl Harry, jaké to lektvary vlastně užívá?" zeptal se tichým hlasem Severus.
,,Ano," odpověděl mu stejně tiše léčitel.
,,Takže se Harry nakonec rozhodl léčbu podstoupit! To je úžasné!" radovala se Minerva.
,,Ne. Nerozhodl."
,,Nerozhodl?" opakovala Minerva a nechápavě těkala pohledem po léčiteli a mistru lektvarů. Ani jeden se ale neměl k vysvětlení.
,,Pan Potter, on...myslím, že..."
,,Zvolil smrt," pronesl stručně jaksi zlomeným hlasem studenty obávaný profesor lektvarů.
Minerva si uvědomila, že ho ještě neviděla tak zničeného, tak raněného v hloubce své duše. Ona sama měla problém zpracovat poslední informace a to měla Harryho ráda téměř jako vlastního syna, natož pak Severu, který Harryho přes všechno, co se jí snažil namluvit, stále hluboce miloval.
,,Jeho tělo bude v následujících dnech natolik zesláblé, že mu abstinenční příznaky přinesou relativně rychlou smrt."
,,Relativně?" zeptal se Severus tichým hlasem.
,,Možná dva týdny."
,,Dva týdny?!" vykřikla Minerva. Severus zavřel pevně oči a dlaně v pěst. Kdyby mohl, tak by nejraději všechno ve své blízkosti rozbil na kousíčky a ty následně na prach. Vzteky a bezmocí mu začalo hučet v uších a téměř tak přeslechl následující lékouzelníkova slova.
,,Je mi to líto. Pokusil jsem se mu domluvit, ale on své rozhodnutí nehodlá měnit. Možná, kdybyste si s ním promluvili vy, tak by možná změnil názor."
,,Je vzhůru?" zeptala se Minerva.
,,Ne. Usnul, když jsem šel za vámi, ale chvilkami nabírá vědomí."
,,Jaké budou Vaše další kroky, pane Grahame?" pokračoval v dotazech po chvíli nepříjemného ticha, kdy on i Minerva zpracovávali všechny informace.
,,Pokud pan Potter nezmění názor a nerozhodne se přeci pokračovat v léčbě, obávám se, že toho moc dělat nemohu. Jen mu podávat dál utišující lektvary."
,,Severusi, musíš s ním promluvit. Tebe by mohl poslechnout." oslovila ho poprvé od příchodu léčitele jeho zaměstnankyně a dlouholetá přítelkyně.
Severus zakroutil hlavou. ,,Nikdy mě neposlouchal,"pronesl zlomeným hlasem s náznakem vzteku. Sám si ale v duchu musel přiznat, že to tak úplně není pravda. Chtěl přece, aby ho opustil. Aby od něj odešel a to taky udělal, ne?
,,Severusi, prosím. Aspoň to zkus. Mě neposlouchá." Minerva nyní už neskrývaně plakala.
Severus si povzdechl a s novým nádechem a odhodláním se postavil na nohy.
Všichni v tu ránu učinili také. Severus natáhl ruku k léčiteli, aby si s ním potřásl rukou na rozloučenou.
,,Děkuji pane Grahame. Ještě se za Vámi stavím."
Graham ruku přijal a pevně ji stiskl. ,,Doufám, že uspějete, mladý muži. Jsem vám kdykoli plně k dispozici." Poté se rozloučil ještě s Minervou a opustil dům s pomocí letaxové sítě.
,,Běž za ním, Severusi. O ten incident venku se osobně postarám. Běž," požádala ho tiše starší žena a povzbudivě mu stiskla paži. Severus přikývl a vydal se ke schodům, vedoucím do patra. K Harrymu.
Minerva ho sledovala se slzami na tváři a mokrým, už nepoužitelným, kapesníčkem v ruce a s modlitbou na úspěch na rtech celou dobu, než jí zmizel z dohledu. Poté se naposledy vysmrkala do kapesníku, který následně nechala zmizet a vydala se s hlavou zpřímenou a profesionálním výrazem na tváři k hlavním vchodovým dveřím domu, za kterým se bezpochyby hemžilo hejno novinářů a také bystrozoři, kteří budou chtít samozřejmě vyslechnout kouzelníka, který po tak dlouhé době způsobil takový poprask na veřejnosti. To ale bude muset počkat. Nehodlá je pustit k Harrymu, dokud to nebude nezbytně nutné.
. ♠ . ♠ .
Severus procházel úzkou chodbou v poschodí a neustále se mu hlavou promítala Harryho poslední slova... jeho poslední slova... Harry, jak vedle něho sedí ve Velké síni a snídá... obědvá... jak Harry odpovídá studentům na otázky během přestávek... jak se směje s Hagridem na pozemcích školy, při prohlídce nových stvoření, která Hagridovi Minerva povolila... jak nasedá na svou motorku každý večer a odjíždí domů... sem... do Prasinek, kde sám spolu s bláznivou skřítkou tráví poslední své dny.
Při té poslední myšlence, která mu tak neurvale prolítla myslí, si uvědomil jak moc je pro něj Harry důležitý. On toho bláznivého Nebelvíra miluje celým svým polámaným srdcem a nepřipustí jeho smrt.
Sáhl na kliku a otevřel dveře do potemnělé ložnice. Okamžitě si všimnul velké postele a tělu skrytého pod přikrývkou. Obličej milovaného muže ovšem neviděl, protože mu ve výhledu stála Poppy. V tichosti k ní přistoupil a překvapeně pohlédl na mudlovskou kapačku zavěšenou v nebesích postele, která byla právě zavedena do Harryho pravé ruky.
Poppy si zjevně jeho pohledu všimla, protože začala s vysvětlováním.
,,Pan Graham usoudil, že takto to pro pana Pottera bude jednodušší. Koneckonců, pan Potter vypil za poslední dobu i tak dost lektvarů a jeho žaludek by to už nemusel dobře přijmout a znemožnil by tak potřebné využití daných lektvarů."
Severus to neměl potřebu komentovat. Místo toho si přivolal křeslo z pod okna k posteli a usadil se do něj. Poppy na něj sice překvapeně zamrkala, ale také se rozhodla nic nekomentovat.
,,Bude si pán přát něco od Dafne?" objevila se odnikud skřítka a vyčerpaně se dívala Severusovi do očí.
Severus jí opětoval pohled a natáhl se k ní, aby jí v povzbuzujícím gestu a hlavně s díky stiskl malé ramínko.
,,Ne, Dafne. Běž si odpočinout. Pan Potter tě bude potřebovat čilou," dodal, když v jejích očích spatřil vzdor.
,,Ale pan Graham řekl, že u pána musí někdo být a dohlídnout na jeho pohodlí," odmlouvala Dafne i s jasnou únavou v hlase.
Severus jí stiskl rameno o něco pevněji. ,,Já tu s panem Potterem zůstanu a postarám se o něj, Dafne."
Poppy překvapeně stála v naprosté tichosti a dívala se s nevírou na kolegu, jak utěšuje mladou skřítku a odmítá opustit pokoj.
,,Dobře pane. Dafne se ale vrátí za hodinku." ustoupila po chvilce skřítka.
Severus přikývl a propustil jí ze svého sevření. Dafne odstoupila, uklonila se a odcupitala z místnosti, Severusův zamyšlený pohled v zádech.
,,Severusi, jsi v pořádku?" neubránila se zeptat školní ošetřovatelka.
Severus po ní šlehl pohled takovým způsobem, že se Poppy jen pousmála a také se odebrala k odchodu. Ale ještě než za sebou zavřela dveře, tak se ohlédla se slovy, ,,Dalších pár hodin bude hodně unavený. Přijdu ho za hodinu spolu s Dafne zkontrolovat." S tím odešla a nechala tyto dva muže osamotě.
Severus to uvítal. Nepočítal s tím, že se Harry během hodiny probere. To mu ale nevadilo. Naopak. Mezitím mohl využít čas k přemýšlení a připravit se na rozhovor na neodkladné téma. A Merlin mu pomáhej, jestli nedocílí toho, co si usmyslel.
Žádné komentáře:
Okomentovat