Následky našich rozhodnutí 2/22

 

2. Příprava na cestu

„Ahoj Harry,“ pozdravil ho příchozí a zamířil si to rovnou za ním k rozdělanému černému BMV, které čekalo na výměnu oleje a seřízení už od rána.

„Ahoj Jime. Díky, že si přišel dřív,“ opětoval mu pozdrav mladík v tmavě modrých montérkách.

Harry seděl momentálně u jednoho ze stolů a vypisoval potřebnou dokumentaci pro zákazníka a úřady.

„V pohodě,“ odvětil jeho kolega. „Děje se něco,“ zeptal se, když si svého přítele lépe prohlédl. Černovlasý mladý muž vypadal unaveně, v obličeji byl býlí a při pozorném pohledu si všiml jemného třesu v rukou. „Jsi v pohodě?“

„Proč se ptáš?“ Harry se mu podíval letmo do očí a dál se věnoval papírovaní.

„Vypadáš, jako bys celou noc strávil někdo v baru.  Ne, že by ti to neprospělo. Už je to nějakej ten pátek, co sis někde trochu užil.“

„Teď budu nějakou dobu pryč a chtěl jsem tě požádat, jestli by ses tady o to všechno nepostaral.  Když budeš chtít, tak se můžeš nastěhovat ke mně, ale varuju tě. Nic v ledničce nenajdeš.“ Promluvil Harry a ignoroval Jimovu poznámku o jeho neexistujícím milostném životě.

„Co se děje, Harry?“ strachoval se blonďatý mladý muž a starostlivě mu položil ruku na rameno.

Harry odložil tužku na stůl, postavil se a podíval se mu s hraným klidem do ustarané tváře.

„Můj dávný přítel má zdravotní problémy a vzkázal si pro mě, abych s ním strávil nějaký ten čas. Nevím, jak dlouho budu pryč, Jime. Nechávám tě tu s hordou nedodělané práce a moc se ti za to omlouvám, ale nemůžu jinak. Jestli chceš a víš o někom schopném, kdo by ti tady byl ochotný pomoci, tak ho klidně přijmi.“

Jim si ho nějakou dobu v tichosti prohlížel. Když už si Harry začínal myslet, že přítelův intenzivní pohled nevydrží, tak Jim prostě jen přikývl. Harry si mírně oddechl. „Díky.“

„Je to hodně zlý?“ zeptal se Jim šeptem, jako by se bál odpovědi a hlavně následků, jaké by to mělo na jeho přítele, netušíc, že právě jeho přítel je v nesnázích.

Harry přikývl.

Jim si povzdechl a přijal klíčky od servisu a náhradní klíče od Harryho domu, který stál hned vedle.

„Zajdu se teď osprchovat a hned se vydám na cestu. Pro dnešek zavíráme.“

Jim si náhle uvědomil, že za celou dobu, co tu pracoval, se nikdy nezavřelo dřív, než jak bylo uvedeno na lístku s pracovní dobou pro zákazníky, který visel na zdi hned vedle zvonku. Situace musela být vážná.

„Děkuji ti za pomoc, Jime. A nemyslím tím jen teď, ale za všechno.“ Tentokrát to byl Harry, kdo mu položil ruku ve znamení díků na rameno a pevně ho stiskl.

„Hele, hele… Mluvíš, jako by ses už nikdy neměl vrátit.“ Dobíral si ho Jim lehce nervózní.

„Je možné, že budu pryč i víc jak půl roku, možná rok. Ale na druhou stranu se tu můžu objevit už zítra a v tom případě na všechno můžeme zapomenout. Každopádně ti moc děkuju,“ řekl Harry lehce naměkko a objal svého přítele. Jim mu objetí oplatil a společně pak pro dnešek zavřeli servis.

. ♠ . ♠ .

Jim sledoval ještě několik okamžiků svého přítele, jak kráčí v tichosti do svého domu s odhodláním ho nezklamat.

Když se poznali, tak by nikdy nevěřil, že se ve svém vztahu dostanou tak daleko. Nebyli milenci. Nic takového. Jim byl sice bisexuál, ale nikdy by neohrozil přátelský vztah, který s Harrym měl. A to by jedna noc hravě zvládla. Ano, Harry byl velice impozantní a přitažlivý mladý muž. A on nakonec taky. Málokterá žena nebo i muž mu dokázal odolat, když se rozhodl je získat, ale Harry byl něco úplně jiného. On mu pomohl postavit se znovu na vlastní nohy. Mohl se mu se vším svěřit a požádat ho i o pomoc, pokud bylo potřeba. Udělali pro sebe navzájem spoustu věcí, než aby to zahodil kvůli chvilce vášně. Ne. Nikdy. Harry byl pro něj něco jako zakázané pásmo. A on nepochyboval, že pro něj to u Harryho platilo také. Věděl, že Harry je homosexuál. Věděl o něm vlastně dost na to, aby si byl jistý, že Harrymu bylo v životě velice ublíženo a to dokonce několikrát. Už od začátku jejich přátelství, kdy se událo spoustu věcí, které Jima jen přesvědčily o tom, že pevné přátelství je pro oba velice důležité, věděl, že se o nic víc nemá pokoušet. Navíc oba dva měli zkušenosti, že ne každé přátelství vydrží všechno. Buď ho rozdělí rozdílné mínění na stejnou věc, milenka, nebo, jak tomu bylo v Jimově případě, peníze. Teď ale držel v rukou klíče od Harryho majetku. Nabídka, přenocovat v Harryho domě, ho příjemně zahřála u srdce, ale nevyužije jí. Ne, dokud se Harry nevrátí a nedají si pivo u něj doma spolu. A pokud dovnitř nevkročí on, tak zajistí, aby ani nikdo jiný. Vděčí tomu mladému muži za hodně a nejmenší, co pro něj na oplátku může udělat, je ohlídat jeho dům a pracoviště. Ať už by to mělo trvat jakkoli dlouho.

. ♠ . ♠ .

    Harry vešel do domu, rozhlídl se po chodbě a vybavil si den, kdy poprvé vešel do tehdy ještě prázdného domu………

„Bude tu potřeba hodně práce a trpělivosti. Některé místnosti jsou v dezolátním stavu. Nejlépe je na tom tato chodba a kuchyně s ložnicí nahoře v patře. Další dvě místnosti tady v přízemí je potřeba vyštukovat, udělat podlahy a plno dalších věcí, ale na to znám partu šikovných kluků, kteří by Vám s tím určitě rádi pomohli. Samozřejmě pokud budete mít zájem.“ Popisoval Harrymu dům muž ve vysokém věku, drobné postavy s líčky v rukou.

Harry se porozhlédl po prostorné chodbě a vešel do vedlejší místnosti po pravé ruce. Futra byla snad jedinou věcí, která držela pohromadě. Popraskaná omítka na zdech, díry v podlaze a zničený nábytek byly doslova na odpis. To mu dokonale vyhovovalo. Otočil se na bělovlasého muže a přikývl.

„Beru. Kdy mám přijet podepsat smlouvu?“

Tou prostou otázkou překvapil staršího muže takovým způsobem, že se stařík na okamžik nezmohl na slovo.

„Jste…jste si jistý, mladíku?“ zeptal se nejistě, když znovu našel svůj hlas, ale zároveň i s nadějí. Bylo očividné, že o dům nikdo nejeví zájem. Kdo by si taky kupoval dům, kterému by pomohla spíše demolice.

„Ano,“ usmál se Harry. Starší muž působil stále nejistě.

„Měl byste si prohlédnout i zbývající místnosti, než se konečně rozhodnete, mladíku. Je tu opravdu hodně práce.“ Skoro to až vypadalo, že ho od koupě odrazuje.

Harry ale jen přikývl a se stálým úsměvem dodal: „To mi naprosto vyhovuje. Potřebuji se odreagovat a ruční práce je na to nejlepší.“

Stařík se v pochopení také usmál a předal mu klíčky.

„Patří k domu i budova vedle?“ zeptal se Harry ještě při odchodu z domu, ukazujíc na nízkou budovu ve tvaru kvádru, která musela být přistavěna docela nedávno. Od domu byla oddělena úzkou cestičkou, která byla prorostlá převážně plevelem a křovím. Harry už tehdy věděl, že to tak i nechá.

„Pokud budete chtít, tak ano, ale nechápu, k čemu by vám byla? Jak vidím, tak vlastníte motorku, nebo si plánujete pořídit auto pro rodinu?“ vyptával se zvědavě dočasný majitel.

„Motorku si ponechám,“ odpověděl, záměrně ignorujíc narážku na rodinu, „ale pohrával jsem si s myšlenkou, že bych si z toho udělal autoservis.“

„Tak to by bylo skvělé. V okolí tu nic takového není a místní by to jen uvítali.“

Tím bylo rozhodnuto. Ještě ten den mu starší muž dovezl smlouvu o koupi a Harry mohl konečně začít žít nový život.

Rekonstrukce domu nakonec trvala necelé tři měsíce. Něco zvládl sám, něco s pomocí magie a něco s pomocí skupinky mladíků, kteří mu byli doporučeni prodejcem. Ukázalo se, že jsou to všechno kluci, kteří čerstvě dokončili školu a nemají práci, tudíž se jim přivýdělek náramně hodí. Harry se s nimi snadno seznámil a navíc se dozvěděl hodně informací o životě ve městě a lidech v něm žijících. Bylo to skvělé. Vše šlo podle plánu.

……… Harry si odfrkl. „Nikdy nic nejde podle mých plánů. To už bych taky mohl vědět.“ Poznamenal sám pro sebe a vyšel do patra, aby se připravil na cestu. Z celého srdce doufal, že jeho poslední.