Tanz der Emotionen - P18 - 4/8
května 2020 v 20:00 | Balariel
Na začátku bylo opravdu zvláštní cítit tělo toho druhého tak intenzivně. Neboť tango opravdu odhalovalo každé tajemství. Dosud procvičovali jen jednodušší základní kroky, zatímco Snape jí přesně vysvětloval, jak důležité je držení hlavy a její pohledy."To pro dnešek stačí, slečno Grangerová."Chtěla protestovat, ale on ji rezolutně pustil."Ne, to stačí."Hermiona nazlobeně sklopila pohled."Neznamená to konec, pokud chcete, můžeme se tu sejít zase za týden. Jako nácvik to úplně stačí."Kousl se do jazyka a nejraději by uhodil hlavou o zeď. Co to říká? Jako kdyby neměl nic lepšího na práci, než obětovat svůj přesně vyměřený čas.Obrátil se, nutil se k pravidelnému dýchání, zatímco znovu oblékal hábit, a pak vyrazil z místnosti. V myšlenkách zvažoval, co jen ho přimělo k takové nabídce.*Viděli se až na normálním tanečním kurzu, kde opět učili ostatní jednotlivé prvky valčíku. Ani slovem či gestem nenaznačili, že se setkali také před několika dny.Hermiona se od něj nechala vést maličko smutně, neboť pomalý valčík opravdu neměl moc společného s tangem.Hodina skončila a Hermiona se přezula do normálních bot."Snape na tebe zírá, Hermiono," sdělil jí tiše Harry.Reflexivně otočila hlavu a skutečně, Snapeův temný pohled spočíval na ní a neuhnul, ani když se na něho podívala ona. Na její rty se vkradl malý úsměv, načež se zase obrátila k Harrymu."No a co?""Ty ses na něho usmála," Harry zněl opravdu šokovaně, což přimělo Hermionu k smíchu."Tak strašné to zas není, Harry. Pojď, chňapni svou přítelkyni a půjdeme."Společně opustili Velkou síň a u dveří Hermiona ještě jednou otočila hlavu, aby na Snapea kývla.*Čas letěl jako splašený a ples a s ním i zkoušky se hrozivě blížily.V tanečním kurzu nácvik tanga vzdali, neboť valčík sám jim dal velice zabrat. Ale ne Hermiona. Jak posedlá trénovala tajně, aby ji Snape ještě jednou nepřistihl. A každou sobotu přicházel její špatně naladěný profesor obdivuhodně přesně do Komnaty nejvyšší potřeby. Sama tomu nechtěla věřit, ale vždycky už tam byl, když do komnaty vstoupila. On sám sice ještě působil jako ten přísný učitel, kterého každý znal, ale postupně se uvolňoval. Sem tam se dokonce začal usmívat, což Hermionu velice vyvádělo z míry.Proti své vůli si musela přiznat, že tyto nové aspekty vzbuzují její pozornost a zájem. Byl mnohostrannější, než by kdy čekala.Snape jí právě ukázal poslední kroky tanga a jednou ho zatancovali celé, ale zdálo se, že stále není spokojen."Slečno Grangerová, tango se netancuje jen tak pro sebe, rozumíte tomu? Není to žádná jednoduchá posloupnost kroků. Říkala jste, že tanec je vášeň. Kde je ta Vaše? Vlažné pohledy nestačí k tomu, aby zažehly oheň."Pustil její ruku a druhou rukou si ji přitáhl ještě blíže k sobě. Hermiona k němu tázavě vzhlédla."Vaše boky se nepohybují."A než se stačila vzpamatovat, chytili ji za boky oběma rukama. Nejen to, jeho dlouhé prsty zčásti spočívaly také na jejím zadečku.Hermiona ihned ztuhla a vykulila na něho oči. Chvilku to trvalo, než Snape její reakci pochopil a pustil ji, jako by se spálil."Omlouvám se, slečno Grangerová, nechtěl jsem se Vás dotknout."Chtěl se otočit a vyučování zjevně považoval za ukončené."Ne, pane. To je v pořádku, příště mě jen varujte předem."Nesměle se na něho usmála, přišla k němu a své ruce mu položila na ramena."Ukažte mi to."Snape beze slova shlížel na mladou ženu. Tato Nebelvírka opravdu měla odvahu.Opatrně položil své velké ruce zpět na její boky a pohledem do jejích očí se ujistil, jestli se jí nedotýká způsobem, který nechce. V žádném případě však nebyl připraven na to, co uviděl. Hermionin úsměv byl široký a zářivý. Kývla na něho.V hrudi ho píchlo, což ho na chvíli ochromilo, a pak neznatelně zavrtěl hlavou. Následně začal Hermionu vést prostorem v typickém sledu kroků a zatlačil při tom na její boky vpravo nebo vlevo, jak bylo třeba. Pobaveně si všiml, že se opravdu snaží jeho ruce následovat.…Hermiona ležela v posteli a podrážděně schovala obličej do polštáře.Tento den ji zmátl, a to v mnoha ohledech.Ačkoli to už předtím fyzicky jednoznačně cítila, teprve dnes jí skutečně došlo, že Snape byl muž. A ne tak ledajaký. Věděl, co chce a co mu život musí nabídnout. Jeho přímé, určující chování bylo něco, co ho činilo ještě mužnějším. Pokud pomineme jeho vzhled. Postupem času si skutečně ještě vykasal rukávy u košile a ona jako hypnotizovaná zírala na jeho bledou pleť. Když s ní provedl otočku, měla v nose zase jeho vůni, což po celou dobu úspěšně potlačovala. Směsice bylinek, lehké vody po holení a jeho samotného. Bylo jí příjemné vše vdechovat, takže se jen zamyšleně usmívala a užívala si pocit jeho těla na jejím.Se sténáním se v posteli obrátila na druhý bok.Jeho černé oči. Zakryla si rukama obličej. Dlouho si myslela, že jeho oči měly jen velice tmavě hnědou barvu, ale mýlila se. Byly naprosto černé. Tyto oči jí způsobovaly husí kůži znovu a znovu a jímaly ji takovou intenzitou, se kterou nepočítala.Po celou tu dobu, kdy k němu byla přitisknutá, si také všimla, že jeho vlasy nebyly mastné. Byly hedvábné a měly překrásný lesk. Dnes se zase musela opravdu ovládat, aby jimi neprojela prsty. To by vyvolalo katastrofu.Hermiona si nebyla jistá, kdy začala přemýšlet tímto způsobem, bylo jí jen jasné, že s tím nedokáže jen tak přestat. Severus Snape se nenápadně vkradl do jejích myšlenek a pohodlně se tam zabydlel.Ať už na něho myslela v poslední době kdykoli, způsobilo to v ní zvláštní chvění a ona se jen jemně usmívala. V jeho přítomnosti se opravdu musela hlídat, aby se jí nestala nějaká nepříjemnost, která by ho upozornila na její pocity.*"Dnes se k Vašemu štěstí koná poslední taneční hodina. Nedostali jsme se ani přibližně tak daleko, jak jsem doufal, nicméně alespoň nedošlo k žádnému zvláštnímu zranění. Nezapomeňte však, co jste se tady naučili. Za několik týdnů je ples a Vy musíte tančit. Dnešní hodina je poslední proto, že se budete připravovat ke svým zkouškám. Snad to dokonce u někoho z Vás přinese nějaký výsledek," doplnil nakonec posměšně.Uvnitř si ovšem musel přiznat, že kurz udělal opravdu velké pokroky. Minimálně u valčíku, jediného tance, který se naučili. Plynule klouzali prostorem z jedné figury do druhé.Přišlo mu, že když hodina skončila, byl s to vnímat kolektivní úlevné oddechnutí. Pustil se Hermiony a chtěl odejít, když na své paži ucítil malou ručku, která ho zadržela."Pane?"Překvapeně koukal na její ruku a Hermiona ji rychle stáhla a v obličeji zčervenala. Snape to se zájmem pozoroval; bylo opravdu fascinující identifikovat v jejím obličeji téměř každý pocit."Ano, slečno Grangerová?" prolomil mlčení, které se kolem nich rozhostilo."Ehm," maličko se zarazila. "Naše setkání se už také nebudou konat?""Správně, slečno Grangerová. Nechci být zodpovědný za to, pokud při Vašich zkouškách ztratíte i jeden jediný bod.""Cítím snad ve Vašich slovech náznak sarkasmu?" usmála se na něho a v kombinaci s jejími slovy ho tím krátce připravila o řeč. "Zatančíte si se mnou ještě poslední tango? Prosím, pane."Její úsměv byl teď natolik otevřený a upřímný, že měl Snape pocit, že mu srdce vynechá jeden úder."Vždycky, slečno Grangerová."Postavili se v určitém odstupu a začali tančit. Hermiona si jen okrajově všimla, jak je její přátelé i ostatní účastníci udiveně sledovali, a zdatně to ignorovala. To jediné, co bylo v tento moment pro ni důležité, byl onen muž před ní. Muž s černýma očima, který ji perfektně vedl v rytmu, jehož tváře se právě něžně dotkla rukou a který s hranou vášní zavřel oči a opřel se o její dlaň.Bez dechu setrvala v hluboké pozici, než se zdvihla nazpět, pohlédla na něj zvláštním plamenným pohledem a se smutným úsměvem se otočila.Její přátelé a dva z Mrzimoru ji rozčileně pozorovali, ale ona jednoduše vklouzla do svého hábitu a naposledy pohlédla na Snapea."Děkuji, pane."Po boku ostatních Nebelvírů opustila Velkou síň a Mrzimorové spěchali za nimi.Snape stál v Síni jako zasažený bleskem a hleděl za Hermionou. Viděl, jak se její boky lehce houpají, a věděl, že je to jeho zásluhou. Příliš dobře si vzpomínal na ten pocit jejího těla pod jeho prsty, když ji vedl. Její vlasy, které znovu spletla do copu, při každém kroku poletovaly sem a tam a jemu při té podívané vyschlo v ústech. Rychle se otočil a ruce sevřel v pěst. Nemusel tu vášeň hrát. Už nějakou dobu to nedělal. Naposledy ji směl držet v náručí. Užívaje si její teplo a blízkost, vdechoval její lehkou a nevtíravou vůni po růžích.Často se usmívala, ale tím mu to neulehčovala.Zatraceně!Přejel si rukama přes obličej.Byla jeho studentka a věděl, že byla chyba pustit se do soukromých hodin v Komnatě nejvyšší potřeby. Ale přece jen byl pouze muž. Muž se svými potřebami. Blízkost a náklonnost, to toho chtěl tolik?Hermiona byla mladá, atraktivní, inteligentní a nerozvážná, jak to má u mladého člověka být. A přiváděla ho k šílenství. Zosobňovala všechno, co by si přál. Kdyby nebyla tak mladá… a kdyby nebyla jeho studentka…Nazlobeně přerušil tok svých myšlenek. Byla mladá A byla jeho studentka, to se jen tak rychle nezmění. A mimoto tato mladá žena nikdy nemohla plánovat, že by jejím partnerem byl takový starý muž, který byl zahořklý a neatraktivní a nemohl jí nic nabídnout.Trhaně se nadechoval, otočil se a strnul. Ve dveřích stál Brumbál a se zájmem si ho přeměřoval pohledem."Albusi. Jak dlouho už tu stojíš?""Dost dlouho na to, abych věděl, že se už zase mučíš.""Copak to nedělám vždycky?""Ano, Severusi. A je na čase, aby sis dopřál trochu štěstí."Štěstí? Snapea napadlo, že se Brumbál zjevil až po zmizení Hermiony, jinak by mu nedával takové rady."Nech to být, Albusi."S povzdechem zvedl svůj hábit a oblékl se."Nech to jednoduše být."A s těmito slovy prošel okolo ředitele, aby zmizel v hlubinách svého sklepení.
Žádné komentáře:
Okomentovat