Na chvíli s Tebou

 

Autor: Lady S
Hlavní Hlavní postavy: Severus Snape/ Narcissa Malfoyová, Lucius Malfoy/ Narcissa Malfoyová
Shrnutí: Fantazie je krásná věc…ta, o kterou nepřijdeme ani ve chvílích, kdy přijdeme o všechno ostatní…

Na chvíli s tebou

Čas se zastavil. Všechno kolem splynulo v jedinou změť vjemů…tak nádherných a tak intenzivních, že byla přesvědčená, že musí každou chvíli zemřít čirou rozkoší. Tolik to potřebovala, ve svém bezútišném bytí kdesi na hranici mezi krutými vzpomínkami na minulost a obavami z budoucnosti… Konečně. Konečně to všechno mizelo v mlhavém oparu a ona vnímala jen přítomnost – celou svou bytostí, svou duší, svým tělem, každičkým centimetrem kůže. Jeho doteky…jeho prsty úplně všude…všude. Jeho nádherné tělo, jeho touhu, jeho tiché steny těsně u svého ucha.
„Cisso…“
Bože, jak ho milovala! Celou věčnost. Dávno předtím, než pochopila, co se od ní vzhledem k jejímu společenskému postavení očekává. Věčnost. Mnohem dřív, než se podřídila, než to přijala. Celou věčnost! Tu, kterou musela strávit po boku Luciuse Malfoye…
„Ach Cisso!“
Ne, nekaž to, okřikla se v duchu. Ještě nepřišel čas vrátit se do reality, a ona nehodlala obětovat byť jen jedinou vteřinu z té chvíle…chvíle tady, s ním. S víčky pevně semknutými zarývala nehty do jeho bledé, sametově jemné kůže, probírala se havraními vlasy, nechala své tělo vzpínat se pod jeho doteky, vzpínat se v očekávání nevyhnutelné extáze, jakou jí mohl přivodit jedině on. Její touha byla vteřinu od vteřiny větší. Chtěla křičet…křičet jeho jméno, teď, a pak znova a znova…
„Severusi!“ Nesměla. Její rty se pohybovaly v náznaku těch kouzelných sedmi hlásek, žádná z nich jí však neprošla hrdlem.
Nesměla. Zabil by ji.
A pak to přišlo. Jako letní bouřka, náhlá průtrž mračen, která utopila její tělo v rozkoši. Pár vteřin ryzího štěstí, které by nevyměnila za nic na světě. Pár vteřin zapomnění kdesi mimo…mimo to všechno. Malá smrt…nebo kousek života…
Jeho zpocené tělo se vyčerpaně svezlo na její. Držela víčka stále pevně semknutá…ještě chvíli…ještě chviličku…
A pak bylo po všem.
„Cisso…“ ledový šepot jí propletl vlasy. Nenáviděla tu blízkost. Nenáviděla tenhle okamžik. Pomalu otevřela oči, aby se střetla s ledovou šedí těch jeho.
Zpocené prameny blonďatých vlasů lemovaly Luciusovu ostře řezanou tvář. Zajela do nich svými dlouhými, štíhlými prsty a jemně ho hladila.
Bylo po všem. Necítila už nic.
Dala dobrou noc – dočasné sbohem – svému muži i své fantazii a pomalu usínala v náruči člověka, po jehož boku věděla, že nebude nikdy šťastná.

Konec