Monna Innominata

 

original
Autor: FemmeQuixotic
Překlad: bedrníka
Hlavní postavy: Narcissa Malfoyová/ Lucius Malfoy, Severus Snape/ Narcissa Malfoyová, Severus Snape/ Narcissa Malfoyová/ Lucius Malfoy
Shrnutí: Lucius se vrátí z Azkabanu.

Monna Innominata

Narcisa svého muže téměř nepoznává, když se vpotácí do komnat pro hosty, které jí jeho lordstvo vykázalo, plnou vahou opřený o Severusovo rameno.
„Jeho lordstvo se poroučí,“ řekne Severus s lehce pokřivenými rty. „Není vřelejšího přivítání zpátky domů než špetka kletby Cruciatus.“
Lucius neřekne nic, když se na něj Narcisa vrhne se zaštkáním, jež udusí v jeho špinavém potrhaném vězeňském hábitu. Po chvíli jí na záda položí ruku, mozolnaté prsty se rozevřou po hedvábí jejího županu, a pak se odtáhne.
„Miláčku,“ zašeptá Narcisa, ale on neodpoví, jen doklopýtá ke křeslu u krbu a posadí se. Opře si hlavu o těžký hnědý žakár a zavře oči. Je strašlivě vyhublý. Narcisa vidí na jeho pažích a ramenou stíny kostí. Obličej má kost a kůže, tváře propadlé.
Narcisa se obrátí zpátky k Severusovi. „Kdy?“ zeptá se.
Severus si odhrne vlasy z čela. Vypadá unaveně; kruhy pod očima má výraznější. „On a Macnair dorazili s Rodolfusem před hodinou. Jeho lordstvo si přálo mluvit s nimi okamžitě.“ Ztlumí hlas. „Nemá z Luciuse radost.“
„Ani jsem nečekala, že by měl,“ řekne Narcisa tiše. Severus ji černýma očima pozoruje. Narcisa se zabalí těsněji do županu.
Chytí ji za zápěstí a jeho prsty ji hřejí na kůži. „Oba zklamali, Narciso. Pán zla nebude shovívavý.“
„Já vím.“ Na tom nezáleží. Lucius je doma. „Pomůžeš nám.“
Severus zaváhá jen na okamžik a pak přikývne; vlasy mu opět padnou do čela a zakryjí tvář. „Nakolik budu moct.“
„Děkuju.“ Zlehka se dotkne jeho čelisti. Okamžik je ticho; jejich oči se setkají a zahledí se na sebe. Severus palcem obkrouží jemný výstupek jejího zápěstí. Narcisa si olízne spodní ret. „Severusi.“
Severus se odtáhne. „Pošlu pro Draca,“ řekne s letmým pohledem k Luciusovu křeslu, a pak je pryč a dveře za ním zaklapnou.
Narcisa zazvoní na domácího skřítka.
Ještě na kůži cítí teplo Severusových prstů.

*****

Draco sedí otci u nohou, drží ho pevně za ruku a tvář tiskne k jeho stehnu. Mlčky zírá do ohně a jeho prsty hladí hřbet Luciusovy kostnaté ruky. Dracovy vlasy jsou delší, až na ramena, a nebude to dlouho trvat a začne si je sčesávat dozadu jako Lucius, pomyslí si Narcisa.
Po tvářích se jim honí stíny; Narcisa si vytáhne bosé nohy pod sebe na sedátko u okna. Zezdola slyší smích a křik ostatních, jak připíjejí na zdraví jeho lordstva. Nebo něčemu horšímu. Zády jí proběhne třas a Narcisa se schoulí, obejme si rukama kolena a pozoruje manžela a syna.
Jsou si tak podobní, ti její muži, a brzo budou muset pomýšlet na Dracovy zásnuby a pečení svatebních koláčů. Bezmyšlenkovitě se dotkne těžkého diamantu rodu Malfoyů na své levé ruce, který přejde k případné nevěstě. Nestáhla ho z prstu od oné dávné chvíle, kdy jí ho Lucius věnoval pod vánočním stromkem.
Dvacet tři let. Bylo jí sotva devatenáct a nechtěla si nikoho brát, ze všech nejmíň Luciuse Malfoye.
Je to nafoukaný blbeček, oznámila Belatrix, pohodila hlavou a plácla sebou v nohách sestřiny postele, a mám se svým životem jinačí plány. Nejsem sakra nějaká pitomá dekorace.
Belatrix jen obrátila oči v sloup a vrátila se ke svému tácu se snídaní. Dávej si pozor na jazyk a udělej, co říká otec, pravila s pusou plnou vajíčkové majonézy. Rozkrojila párek na dvě poloviny a jednu podala Narcise. Je to dobrá partie, Narciso, lepší než Rodolfus. Je pohledný a zámožný a má fantastické sídlo a všechny ty báječné známosti. Měla bys být vděčná, zlato, zvlášť po té Dromedině zoufalé chybě.
Já vím, já vím. Narcisa upírala pohled na sametová nebesa a proplétala prsty ve svých rozpuštěných vlasech. Ten prsten jí připadal jako závaží. Řetěz, který ji táhne k zemi. Zamrkala, aby zahnala slzy. Když já ho nemi-
Její slova přetrhl Belatrixin řezavý smích. Láska není pro manželství nezbytná, Ciso, poučila ji Belatrix přes okraj svého šálku. Začni se chovat jako dospělá. Jen ta představa, že já a Rodolfus – taková blbost. Takovéhle kravské kecy jsou pro Weasleye a podobné hlupáky. V manželství jde o moc, peníze a konexe. A vzhledem k tomu, že Abraxas Malfoy všechno jmenované má, můžu ti garantovat, že jeho syn na tom bude stejně. Pevně stiskla rty a s cinknutím položila křehký šálek zpátky na podšálek. Propluješ uličkou svatebních hostů jako řádně nadšená nevěsta, i kdybych tě měla vlastnoručně levitovat.
Jenom rodinná hrdost Narcise zabránila nenechat to dojít takhle daleko. Místo toho prošla v bílém závoji, s hlavou vztyčenou a staženým žaludkem hlavní lodí svatého Jiří na Hannnovere Square, ozářená odpoledním sluncem z vysokých barevných oken nad oltářem, vzala Luciusovu ruku do své a slavnostně slíbila, že ho bude milovat, utěšovat a ctít, v nemoci i ve zdraví, a všech ostatních se vzdá.
Při té vzpomínce ji polije ruměnec. Prsty jí vyklouznou z rukávu županu a obejmou zápěstí. Ještě cítí jemný tlak Severusova palce.
Pod širokou vyřezávanou krbovou římsou přeplněnou blikotajícími svíčkami a stříbrně rámovanými fotografiemi Dracova vyrůstání hučí a praská oheň. Narcisa sklouzne ze sametového polštáře své sedačky pod oknem.
Dřevěná podlaha ji studí do nohou, dokud nestoupne na měkký aubusson; přitáhne si župan blíž k tělu.
Pohladí syna po hlavě. „Do postele, Draco,“ řekne tiše. „Tvůj otec si potřebuje odpočinout.“
Na chvíli jí připadá, že Draco bude protestovat – dobře zná tu jeho zatvrzele semknutou čelist, již za poslední měsíce viděla velice často – ale Lucius stiskne Dracovi ruku a Draco se kousne do rtu a na okamžik skloní hlavu.
„Přijdu po snídani,“ řekne s očima upřenýma na otce. Narcisa chápe. Je to dlouho. Víc než rok.
Draco ji políbí na tvář a musí se k tomu trochu sklonit. Její syn vyrůstá; už je mu sedmnáct a je konečně dospělý. Narcisa ho chce chránit, ušetřit ho hrůz, o kterých ví, že přijdou. Bolesti, kterou už prožil. Snaží se. Dělá, co může, ale ví, že to pořád nestačí. Nikdy to nebude stačit.
Po Dracově odchodu Lucius hledí do ohně. Vlasy má ještě vlhké z koupele a jemně voní rozmarýnou; vězeňský hábit vyměnil za hedvábné pyžamo ze šatníku v koutě.
I tak vypadá, jako by sem nepatřil. Jeho kůže je voskovitá a nažloutlá; je tak hubený, že mu tu a tam volně visí. Narcisu to vyvádí z konceptu. Chce něco říct, vysvětlit mu, jak moc ho potřebuje, jak je vystrašená, jak si není docela jistá, co by dělala, kdyby se nevrátil.
Místo toho nalije sklenici whisky z karafy, kterou jeden ze skřítků nechal na kredenci, a podá mu ji. Klouby jeho prstů jsou hrubé; kůže na nich je popraskaná a suchá. Lucius se na ni podívá a jeho oči, utopené v temných kruzích, zejí prázdnotou. Beznadějí.
Narcise se sevře srdce. Vezme jeho tvář do rukou.
Miluje svého muže. Hluboce. Nikdy nečekala, že bude. Nikdy by si nepomyslela, že bude mít takové štěstí.
Trvalo to dva roky.
Dva roky mlčení, dva roky hádek. Dva roky divokého rozzlobeného šoustání o stěnu, v posteli, na podlaze v koupelně. Sex jim šel vždycky, na rozdíl od mluvení. Narcisu šokovalo, jak moc se jí líbí Luciusův penis, jak moc se jí líbí, když se kolem něj udělá.
Jediný dotek jeho prstů na jejích prsou stačil, aby celá zvlhla, bez ohledu na to, jak často si opakovala, že svého manžela nenávidí.
A pak zjistila, že je těhotná.
Plné tři dny probrečela. Ještě jí nebylo ani dvaadvacet; nebyla připravená na dítě. Byla vyděšená a rozzuřená Luciusovou radostí. Jsem pro tebe akorát chovná kobyla zaječela na něj a kartáč na vlasy jeho hlavu minul jen o vlásek. Roztříštil vázu, kterou jí jeho matka věnovala k narozeninám.
Jsi moje žena, řekl rozzlobeně, chytil ji za ruku a položil jí na břicho rozevřenou dlaň. A tohle je naše dítě. Naše miminko, Narciso, ne nějaká příšera.
Odvrátila zrak a zahnala horké slzy. Bojím se, přiznala za okamžik tiše. Dromeda skoro umřela –
Nejsi tvoje sestra. Přitáhl si ji k sobě a ona cítila nezřetelný hořký pach cigarety, kterou před tím kouřil. Svíral se jí z něj žaludek. Jsi moje Narcisa.
Nesnáším tě, řekla, ale nešlo to od srdce.
Lucius se jen usmál a políbil ji na čelo. Já vím.
Čtyři měsíce na to o dítě přišla. Nevěděla nejdřív, co se děje, jen, že něco je špatně, že je miminko moc potichu, moc nehybné. Lucius v zoufalství zavolal letaxovou sítí léčitele.
Nemohli nic udělat.
Když bylo po všem, Lucius k ní vklouzl do postele. Promiň. Promiň, zašeptala mu do ramene a on ji hladil po vlasech a líbal na tvář. Říkala jsem jí Alkyoné. V duchu. Neměla jsem – matka říkala, ať to nedělám, že to nosí smůlu –
Není to tvoje chyba, řekl Lucius pohnutým hlasem, nic jsi – Přitiskl tvář do jejích vlasů a ona cítila na krku jeho přerývaný dech. Nebyla to tvoje chyba, Ciso. Nebyla.
Držel ji a ona se slzami ukolébala ke spánku.
Myslí, že tehdy se do něj zamilovala a pak během následujících dnů, kdy se oba potýkali se svým zármutkem.
Každý rok na narozeniny jejich dcery – s výjimkou toho posledního – se ráno probudí a na polštáři vedle sebe má kytičku bílých růží a alkyonských pelargónií. Lucius o těch květinách nikdy nemluví; ona také ne. Ani jeden Dracovi o jeho sestřičce neřekl. Narcisa si říká, že jednou mu to poví. Až bude starší.
Narcisa vezme Luciuse za ruku. „Měl bys jít spát,“ řekne a proplete jeho prsty svými. Luciusovy nehty jsou polámané, zažloutlé. Předtím o ně příkladně pečoval.
„Ano,“ odpoví Lucius po chvíli chraplavým hlasem a vypije jediným douškem svoji whisky. Nechá se vytáhnout ze židle a odvést do postele.
Pod peřinou se k ní přitulí a položí jí hlavu na rameno. Narcisa přejede dlaní po jeho vlasech a uhladí mu je ke spánku. Už je to tak dávno, co se ho dotýkala. Ruka se jí chvěje.
„Promiň,“ zamumlá Lucius do jejích vzedmutých prsou. Narcisu zatrne u srdce.
Pohladí hřbetem ruky ostrou hranu jeho čelisti. „Nebyla to tvoje chyba.“ Na kůži cítí nepatrný dotek suchých rtů. „Spi,“ zašeptá.
Zůstane vzhůru, dokud závěsy nezačne prosvítat šedavé světlo časného rána.

*****

Jeho lordstvu působí nesmírné potěšení Luciuse mučit. Trestat ho za jeho selhání.
Azkaban zjevně nebyl dost.
Narcisa se dotkne jeho zápěstí, když se vzdává hůlky. Její manžel vezme její dlaň zlehka do své; pohled upírá na stůl. Propadlé tváře má ve světle svic plné stínů.
Narcisa zachytí pohled, kterým je oba sleduje Severus. Severus se podívá jinam.
Nad stolem se otáčí Charity Burbageová. Draco na ni zírá v němém úděsu. Narcisa ho vezme za ruku.
„Oči, Draco,“ zamumlá a on se na ni okamžik prázdně dívá, než zamrká a přikývne. Prsty kolem její dlaně jsou mokré s pevně sevřené.
Ztratili všechno kromě sebe navzájem. A i to –
Narcisa se pevně drží svého manžela a svého syna.
To je jediné, na co dokáže myslet, když se Burbageová v záblesku zeleného světla zřítí na desku stolu.
Na Severuse se už nepodívá.

*****

Lucius se z ní odvalí a ona k němu natáhne ruku. Lucius uhne a posadí se na kraj postele. Jeho záda jsou ve světle měsíce bledý oblouk; skrz jeho zcuchané vlasy vidí každý obratel, každou hranu žeber.
„To nevadí,“ řekne, ale ví, že to je lež. Chce, aby se jí dotýkal, chce cítit, jak se pohybuje v jejím těle. Už to spolu nedělali tak dlouho.
Lucius nic neřekne, jen vstane a přehodí přes sebe župan. Penis mu ochable visí mezi nohama.
„Luciusi,“ řekne Narcisa, ale už se za ním zavřely dveře. Padne na polštář. Pořád ještě je cítit po něm a Narcisa zavře oči, nadechne se jeho vůně.
Ruka jí vklouzne mezi stehna a Narcisa se začne hladit, nejdřív zlehka a pak důrazněji a pokojem se rozezní kluzké, vlhké mlaskání prstů o kůži. Roztáhne nohy doširoka a strčí prst dovnitř. Boky se jí zazmítají.
Když se udělá, záda prohnutá a spodní ret mezi zuby, rozpláče se a její slzy zmáčí Luciusův polštář.
Všechno se změnilo.

*****

„Chceš mě?“ zeptá se Narcisa Luciuse o dva dny později v komnatách, které si vzal.
Ve vlasech mu září slunce; dívá se otevřeným oknem do zahrad. Venku létá Draco, cvičí se zlatonkou. Hábit mu vlaje do všech stran kolem koštěte; je to poprvé po týdnech, co ho Narcisa vidí šťastného.
„Luciusi,“ řekne a tehdy se na ni Lucius podívá. Překříží ruce na prsou a přešlápne z nohy na nohu.
„Nebuď směšná.“
Narcisa ho vezme za ruku a odtáhne ho od okna. „Polib mě.“
Lucius to udělá, rychle, zběžně se svými rty dotkne jejích. Narcisa se zamračí a přitáhne si ho blíž, dá mu ruku kolem krku. „Ne,“ zašeptá mu do úst. „Polib mě.“
Jeho rty jsou na jejích hrubo-hladké a Narcisa je jemně olízne, otevře ústa a pak ji konečně začne líbat pořádně a zaplete jí prsty do vlasů.
Klopýtnou dozadu a přistanou na posteli. Narcisa se zasměje a přitáhne si jeho ruku na prsa; Lucius jí je prohněte a kousne ji do spodního rtu.
Narcise se zrychlí dech a jede mu rukou po břiše, přes kalhoty. Promne jeho penis přes látku a natáhne se, aby ho znovu políbila.
„Narciso,“ řekne Lucius a její ústa mu přejedou po čelisti. Lucius se odtáhne. „Narciso.“
Zamrká na něj.
„Tohle nezabírá,“ řekne Lucius tiše. Narcisa zamíří pohledem dolů. Nestojí mu. „Nemůžu –“
Narcisa natáhne ruku k pásku jeho kalhot. „Počkej,“ řekne, rozepne mu poklopec, klekne si a vytáhne jeho penis ven.
Drží ho v ruce, leží jí v dlani horký a hebký; Lucius se na ni zadívá a olízne si ret.
Narcisa ho vezme do úst a jemně nasaje žalud. Jazykem mu zajede pod předkožku, tak jak to má rád. Lucius roztřeseně vydechne, ale neztvrdne. Narcisa ho pohladí prsty a rty stáhne předkožku; olízne ho jazykem až ke kořenu, do hřejivých chlupů na jeho šourku, a konečně ho sevře v pěsti.
Lucius jí zaplete prsty do vlasů. „Přestaň.“ Odtáhne se a penis má stále ochablý.
„Luciusi,“ řekne Narcisa a vzhlédne. V očích jí stojí slzy.
Lucius si zapne kalhoty a odvrátí se. „Měla bys jít.“
„Měli bychom si o tom promluvit.“ Vstane a jednou rukou se přidrží sloupku postele. Tohle se nikdy nestalo. I za těch nejvážnějších sporů, i když se nenáviděli, nikdy se nic nepostavilo do cesty jejich vzájemného chtíče. Poprvé se ani nedostali do postele; pomilovali se na zemi a Narcisa měla celý týden modřiny. Před Azkabanem nevydrželi ani tři dny, aniž by se dotýkali; její menstruace byla muka pro oba.
Lucius už je u okna. „Prostě odejdi, prosím.“ Na ni se nepodívá.
Narcisa se obejme rukama. „Mohli bychom přivolat Kuriana.“
„Žádné léčitele,“ řekne Lucius rozhodně. „Já jsem se snažil, Narciso.“
Narcisa zaváhá. „Jak je to dlouho, co...“ umlkne.
Luciusovi ztuhnou ramena. Vrazí ruce do kapes. „Dost dlouhou.“
„Rozumím.“ Ale ne tak docela. Žmoulá v prstech hábit. „Třeba je to jen vlivem mozkomorů –“
Otočí se na ni a Narcisa před záští jeho pohledu couvne. „Jdi.“
Narcisa odejde.

*****

Večer nejí ani jeden. Lucius svoji porci lhostejně postrkuje po talíři. Narcisa se napije a naznačí skřítkovi, aby jí sklenici dolil, jelikož je prázdná. Víno jí stoupá do hlavy, navenek však opilá není, jen dostatečně otupělá, aby nevnímala okolní konverzaci. Pán zla si svoje rádce svolal na další schůzi.
Taková nuda.
Severus ji, jako vždy, pozoruje přes stůl a oči se mu černě třpytí nad okrajem jeho sklenky s vínem.
Narcisa si poposedne; její stehna se o sebe otřou. Už teď je mokrá.
Zahoří jí tváře.
Odvrátí pohled.

*****

Severus ji najde na chodbě v patře.
„Vypadá příšerně,“ prohlásí bez úvodu. Nemusí rozvádět, o kom mluví.
Narcisa zvedne bradu; chodba jí tančí před očima jen malounko. Někde ztratila střevíčky. Nemůže si vzpomenout kde. „Čekal jsi, že bude odpočatý? Rok v Azkabanu –“
„V němž já jsem před lety strávil dva měsíce.“ Severus ji chytí za paži a podepře ji. „Myslím, že jsem si plně vědom jeho hrůz.“
„To je těžko totéž.“
Jeho prsty už ji hladí po kůži, v pomalých drobných kruzích. „Možná ne.“ Přejede palcem po ohbí jejího lokte. Narcisa nedokáže potlačit zachvění.
„Přestaň,“ zašeptá. Za tohle ho nenávidí. Sebe nenávidí. Bylo to o tolik jednodušší, když byl Lucius pryč. Mohla se přesvědčovat, že to dělá pro něj. Pro Draca. „Miluju svého manžela.“
„To jsem nikdy nezpochybňoval.“ Severus ji přitlačí ke zdi. Je rovná a pevná. Spolehlivá.
Narcisa se o ni opře dlaní. Snaží se nedotýkat se ho.
„Měli jsme dohodu, Narciso,“ řekne jí s ústy u hrdla. Jeho dlaň obemkne její ňadro; skrz hedvábí hábitu palcem tře tvrdnoucí bradavku. „Jestli si myslíš, že návrat tvého manžela ji změní –“
Štípne ji konečky prstů a Narcisa zalapá po dechu a podrží se ho rukou, aby neupadla.
„Na neporušitelný slib jsi přistoupil.“ Nedokáže zakrýt zachvění v hlase. Jsou uprostřed chodby – mohl by kdokoliv přijít – další zakroucení bradavkou a Narcisa se k němu vzepne. Je cítit hřebíčkem a nezdravým, zatuchlým pachem čemeřice a krve.
„A ty jsi se způsobem platby souhlasila.“ Severusova ruka už je pod její sukní a vyhrnuje ji vzhůru po stehně. „Udržel jsem toho tvého spratka naživu. Nic snadného.“
„Severusi,“ řekne, když se k ní přitisknou jeho prsty. „Na chodbě –“ Řeč jí přetrhne vlastní zalapání po dechu, jak jí přejede po klitorisu a skrz hedvábnou krajku pohladí její mokré přirození. Po roce ví, jak se jí dotýkat, jak v ní rozezvučet žádostivost.
Olízne koutek jejích úst. „Chutnáš po víně.“
A pak ji hrubě políbí a vrazí jí ruku do kalhotek, jako nějaké šlapce v zaplivané uličce za Obrtlou, a Narcisa ví, že není o nic lepší. On to má takhle rád, rád jí připomíná, že není nic víc, než jeho děvka, rád ji přivádí k orgasmu jen dotekem, předvádí jí, jaká nadržená coura se z ní stala.
Narcisa chce, aby to tak dělal.
„Pozoroval by nás.“ Severus jí sevře čelist v zubech. Dýchá přerývaně, a když jí mezi kluzce mokré stydké pysky vklouznou jeho prsty, jeho vzrušení je očividné. „Díval by se, jak si beru jeho drahou ženušku, jak šoustám její kundu –“ Zasténá a strčí do Narcisy prst, a pak další. Palcem jí obkrouží klitoris a přidá na rychlosti. „Udělala by ses pro mě a on by to viděl, slyšel by to –“ Přirazí a Narcisa ho cítí skrz kalhoty, jak se jí tiskne k boku. Jeho penis se o ni tře.
Neměla by se přitom cítit takhle dobře. Neměla by chtít dotýkat se ho. Vidět ve svojí ruce jeho zrudlé tvrdé péro. Přitiskne mu dlaň do rozkroku a on ji políbí, zachytí její spodní ret v zubech a jemně citlivou kůži sevře. Narcisa mu prudce vydechne do úst, zkroutí prsty kolem jeho údu. Na zápěstí se jí zachytí knoflíčky poklopce; poškrábe ji hrubá látka.
Severus uvnitř ohne prsty, šuká ji intenzivněji. „Bože, jsi tak zatraceně mokrá. Chtěla by ses udělat – prosila bys mě –“ Jeho dech jí horce laská ucho. „Popros, Narciso.“
Nohy má napjaté, tělo našponované; palce se jí zarývají do koberce a zvedají ji výš. Doširoka pro něj roztahuje stehna, chce víc. Potřebuje víc. Hlavou a lopatkami se opírá o tvrdou zeď a vlasy se jí zachytávají o držák na pochodně nad ní. Připadá si roztažená, rozevřená, jak se udýchaně chytá Severusova ramene. Jeho prsty zajedou hloubš a na ničem jiném nezáleží, ani na tom hluboko pohřbeném hlasu, najednou přitlumeném, který na ni křičí, říká jí, že je běhna, coura, –
„Severusi, prosím.“
Narcisa vykřikne, zhroutí se na něj a jeho ústa jsou opět na jejích, koušou, líbají, lížou, zatímco jí se podlamují nohy a tělem se jí rozlévá lenivé mokré teplo. Severus ji chytí za ruku, přitiskne si ji ke svému přirážejícímu penisu a ona zatne prsty do jeho poklopce. Když se Severus zachvěje a naposled přirazí a tlustá látka nasákne jeho spermatem, Narcisa myslí jen na to, jak touží, aby v tu chvíli býval byl v ní.
Žaludek se jí sevře.
Severus s ostrým vydechnutím udělá krok zpátky a Narcisin hábit sklouzne dolů. Jeho ruka je mokrá a konečky prstů jemně zkrabatělé; vlasy mu visí do obličeje, zplihlé a rovné. Narcisa ho nenávidí stejnou měrou, jako ho chce.
Stehna se jí o sebe kluzce otírají; přešlápne a pořád v sobě cítí jeho prsty. Říká si, jaké by to bylo, kdyby v ní bylo jeho péro, kdyby jí teď po noze stékalo sperma. Z toho pomyšlení zvlhne ještě víc. Obejme se rukama a odvrátí pohled.
„Mám schůzku s jeho lordstvem,“ řekne Severus po chvíli. Urovná si hábit.
Narcisa neřekne nic, jen přikývne.
Když je pryč, Narcisa klesne na podlahu a přitiskne si kolena k hrudi. Tvář schová v hábitu.
Pižmový pach sexu tím nezažene.
Na konci chodby zaklapnou dveře.

*****

Narcisa se koupe v opařující lázni z rozmarýny a šalvěje. Pára se jí ovíjí kolem ramen a odnáší s sebou Severusovu vůni. Zhluboka se nadechne a ponoří se hloubš do vany.
Ještě v sobě cítí jeho prsty.
Ozve se zaklepání na dveře. Otevřou se, než stihne odpovědět.
„Luciusi,“ řekne a doufá, že se její ruměnec dá připsat horku koupele. Vinné opojení vyprchává.
Luciusovi padají na ramena rozpuštěné vlasy a je bos. Posadí se na okraj vany, namočí prst do vody a otře jí ho o stehno. Narcisa ho pozoruje.
Lucius nabere do dlaně vodu a nechá ji vytéct po jejím rameni, klíční kosti, na hrdlo a pak po mokré kůži dlaní přejede. Narcisa si olízne ret, když vezme do prstů její drobná prsa. Lucius jí jemně stiskne a pohladí bradavku.
Narcise se zadrhne dech.
Lucius zápasí s knoflíčky svých kalhot, otevře je a vytáhne penis, ani trochu vzrušený. Zvedne se na jedno koleno a přitiskne jí k ústům měkký žalud. „Cucej.“
Narcisa ho olízne, vezme do ruky a nasaje ho tak, jak ví, že to má rád, palcem zajede až do hnědozlatých chloupků u kořene. Jsou kučeravé a hrubé a Lucius chutná trpce a štiplavě, ale jí to nevadí. Má manžela v ústech a chce ho – Merline, tak moc ho chce.
Zajede jí prsty do vlasů, vytáhne vlásenky a lokny jí spadnou na ramena a konečky se jí zmáčí. Narcisa ho vezme za boky, odhrne z cesty kalhoty a zaryje mu prsty do kůže. Lucius zasyčí a strčí svůj pořád ochablý penis hloubš. Narcisa pod rukama cítí příliš ostrou hranu jeho pánve.
Líže mu penis, a tentokrát jí na jazyku ztvrdne a postaví se jí v ústech. Jeho ruka jí hněte a mačká prsa a Narcisa si ji přitiskne dlaní na kůži. Její bradavka je pod jeho prsty ztvrdlá. Narcisa se přesune na kolena; voda vyšplíchne Luciusovi na kalhoty a na kachlíčkovou podlahu.
Je jí to jedno.
Lucius zatne prsty v jejích vlasech. S bezdechým Bože, ano přirazí a Narcisa mu vklouzne rukou pod varlata a jemně je pozvedne v dlani. Lucius zasténá a jednou rukou se podepře o stěnu. Narcisina prsa jsou najednou chladná a osiřelá.
Jeho penis se jí přitiskne na patro; Narcisa se zajíkne a Lucius se stáhne a zadívá se na ni podivně bezvýraznýma očima.
„Luciusi,“ řekne znova, šeptem, který dechne přes jeho mokrý žalud. Lucius ji vezme za bradu. Druhou rukou se chopí svého penisu a začne se hrubě honit.
„Takhle ho kouříš?“ řekne tichounce. Narcisa zavře oči a polkne žluč, která se v ní vzmáhá. Luciusovy prsty se jí bolestivě zarývají do čelisti. „Podívej se na mě.“
Narcisa k němu vzhlédne, přes ruku zběsile se pohybující na jeho penisu. Tvář má zkřivenou, ústa úzkou linku. Jeho oči ji sotva vnímají. „Nechápeš,“ začne a on jí trhne hlavou vzhůru. Narcisu zabolí krk.
„Jenom odpověz,“ vyštěkne Lucius, boky mu poskočí a pěst mu klouže po penisu a skrz prsty je vidět lesknoucí se, rudý žalud. „Líbí se ti mít v puse jeho péro? Prosíš ho, aby se udělal do tvýho krásnýho krčku?“
„Ne.“ Je to lež. Ví to.
I Lucius to ví.
„Lhářko,“ vyrazí ze sebe a jeho tělo se otřese. Prsty na penisu se mu zkroutí. Zasténá. „Prolhaná děvko.“
„Ne!“ Strčí do něj, odstrčí ho od sebe. Lucius vykřikne a jak klopýtá dozadu a zády udeří o stěnu, Narcise na rameno dopadne jeho sperma.
Narcisa se nezdržuje, aby si ho utřela, ani aby zjistila, jestli si Lucius neublížil. Vyleze z vany, nohy jí podklouznou na mokrých dlaždičkách a práskne za sebou dveřmi.
Dveře ložnice zajistí kouzlem.
Lucius ať se z koupelny dostane nějak jinak.
Stojí nahá a mokrá před krbem, zírá do plápolajících plamenů a třese se.
Takhle to být nemělo.

*****

„Jen jsem se vás oba snažila chránit,“ řekne Narcisa. Lucius stojí za ní, oči upřené na police s knihami. Do parapetu buší srpnový déšť a od země za oknem stoupá pára. Její manžel mlčí; Narcisa se otočí. „Luciusi.“
Lucius vytáhne z police knihu, listuje v ní, ale stránky téměř nevnímá. „Šoustáním se Snapem.“
Narcisa se kousne do rtu a opatrně volí slova. „Požádala jsem ho o složení neporušitelného slibu. Chtěl, abych mu zaplatila.“
„S roztaženýma nohama.“ Ta slova pronese bezvýrazným tónem.
Roztřesené nadechnutí. „Ano.“ Přistoupí k němu. „Co jsem měla dělat, Luciusi?“ Ty jsi tu nebyl a jeho lordstvo našemu synovi uložilo nesplnitelný úkol –
„Cokoliv, jen ne se s ním vyspat!“ Lucius se ohlédne a v očích má chlad. Odhodí knížku na zem. Ta se odtáhne nějaký metr stranou; její starobylá kožená vazba na koberci povolí, poskočí jednou, podruhé a zůstane opřená o nejnižší polici a nemohoucně třepetá listy.
Narcisa se obejme rukama. Prsty si nervózně hraje s úzkým hedvábným rukávem, tahá za něj a zase ho uhlazuje. Má veškeré právo zlobit se. „Draco by byl zemřel a jeho lordstvu by to udělalo radost.“ Hrdlo se jí sevře; polkne. „Chtěl tě potrestat. A mě.“ Podívá se mu do očí. „Severus našeho syna udržel naživu. Jak slíbil.“
Lucius odvrátí zrak. „A ty jsi mu nemohla nabídnout peníze? Nemá ani vindru. Pro pár galeonů by se mohl přetrhnout.“
„Jaké peníze?“ Zvedne hlas. „Ministerstvo po tvém zatčení zmrazilo skoro všechno naše jmění. Neměla jsem dost peněz ani na údržbu panství, ani na vydržování jeho lordstva s jeho pitomým dvorem tak, jak si myslí, že bych měla. Musela jsem prodat spoustu věcí, Luciusi. Celé východní křídlo je zavřené, protože pokoje jsou úplně prázdné. A jako první šel babiččin svatební servis.“ Sevře pěsti a zaryje nehty do dlaní. Bolelo ji poslat ho k Borginovi a Burkeovi. Na okamžik uvažovala, že by poprvé po letech napsala Dromedě a poprosila ji, aby ho od ní koupila.
Tenhle nápad zarazila Belatrix podotknutím, že babička by radši umřela, než aby nějakému kouzelníkovi z mudlovské rodiny jako je Theodore dovolila jíst z jejích talířů.
Narcisa usilovně zamrká a namotá si stříbrný náhrdelník s hadem kolem dvou prstů. Draco jí ho dal k Vánocům ten rok, co byl zařazen do Zmijozelu. „Nebylo to jednoduché.“ Řetízek se jí zařízne do krku.
„Byla jsi blázen, že jsi šla za Severusem,“ řekne Lucius po chvíli.
„Bela by s tebou souhlasila,“ řekne a odvrátí zrak. „Ale jeho lordstvo mu naslouchá a udržel našeho syna a mě naživu.“
Její muž zatne zuby. „Možná by bylo lepší, kdybyste byli mrtví.“
Narcisa se prudce nadechne a couvne, skoro jako by jí dal políček. Had jí klesne zpátky mezi prsy, studený a těžký. „Ne,“ řekne tiše a narovná ramena. „Udělala jsem, co bylo nutné pro přežití.“ Zvedne bradu. „Jsme v tomhle kvůli tobě, Luciusi. Já bych se nerozhodla znovu se takhle hluboko zaplést s jeho lordstvem. Ne po minulých zkušenostech. Už jednou jsme si tímhle prošli. Slíbil jsi, že už nikdy –“
„A ty bys radši, kdybych byl po jeho návratu označen za zrádce?“ Upřel na ni zlobný pohled. „Podívej, co udělal Karkarovovi!“
Narcisa odvrátí oči; ruce se jí třesou. Sevře si dlaněmi lokty. „Jsi pokrytec.“
Lucius stiskne rty.
„Vím o Bele,“ řekne Narcisa tiše. Zastrčí si pramínek vlasů za ucho.
Lucius ztuhne. „To bylo před dvaceti lety.“
„A byli jsme manželé.“ Pevně se mu podívá do očí. Tenhle spor mu nedovolí vyhrát. „A byly i další. Nejsem hloupá, Luciusi. Všechny jsem je přehlížela, protože tě miluju. Protože miluju Draca.“
Ticho se protahuje.
Lucius ho nakonec přeruší a odstrčí ji stranou. „Teď se na tebe nemůžu dívat.“
Dveře se za ním zabouchnou.
Narcisa zavře oči.

*****

Narcisa ví, že si jeho lordstvo odstupu mezi ní a Luciusem všimlo; pozná to z toho, jak si ji o pár týdnů později prohlíží přes okraj své skleničky s vínem.
Posadil se na Luciusovo místo v čele stolu. Belatrix zabrala její.
Narcisa si ve vlastním domě připadá jako cizinec. Jedinou útěchou jí jsou vyděšené pohledy, které skřítci vrhají jejím směrem, kdykoliv jim jeho lordstvo něco přikáže. Když se odvrátí, Narcisa lehounce skloní hlavu v mlčenlivém souhlasu a oni odběhnou. Je to alespoň špetka moci. Prozatím bude stačit.
A tak se Narcisa zářivě usměje nějaké Yaxleyho nejapnosti a zase se napije Viognieru. Předstírá, že nevidí, jak ji Severus na druhém konci stolu pozoruje, předstírá, že necítí, jak je Lucius vedle ní napjatý, když pokládá příbor na talíř a odstrkuje židli dlouho před tím, než jeho lordstvo navrhne, aby se šli uložit ke spánku.
Pán zla položí skleničku a zamumlá něco Nagini; ta se odplazí a dveře si otevře svým tupým čumákem. S posledním zavlněním ocasu zmizí za zárubní. Jeho lordstvo skloní hlavu Narcisiným směrem a slabě se usměje.
Narcisa se zachvěním odvrátí pohled.
Přetvářka si vybírá svou daň.

*****

Belatrix sedí na lavičce v zahradě. Nad ní se klene růžový štěp, obtěžkaný růžovými, rudými a krémovými květy. „Řekl mi, že to víš. O nás.“
„Nejsem pitomá.“ Narcisa upustí do zpola naplněného košíku další hrozen květů. Vezme do ruky další větvičku, ústa pevně semknutá. Její Diffindo se hrubě zařízne a zkropí nohy její sestry lístky a okvětními plátky.
Belatrix se pro jeden lístek sehne a rozmačká v prstech. Palec jí obarví zelená šťáva. „To vím.“
Chvíli ani jedna nic neříká, až Narcisa vzdychne. „Proč?“
„Protože jsem mohla.“ Ve slunci, obklopená růžemi, vypadá Belatrix podivně mladá. Natáhne se po Narcisině ruce. „Ze stejného důvodu, ze kterého strávil uplynulý rok ve tvé posteli Snape.“
Narcisa zvedne košík růží. „To vůbec není ten samý důvod,“ zalže.
Dojde až do skleníku, než růže vyhodí.

*****

S Luciusem spolu nemluví.
Draco je se svraštělým obočím mlčky pozoruje a Narcisa vidí, jak se její syn uzavírá do sebe. To se mu nepodobá, tohle mlčení, a je to skoro úleva, když si zabalí školní kufr a ona ho políbí na rozloučenou na King's Cross. Lucius s nimi nejde.
„Buď opatrný,“ řekne Dracovi a uhladí mu hábit. Tenhle rok budou v Bradavicích učit Carrowové. Narcisa si nemyslí, že by jejího syna mohli obtěžovat, ale rodinné jmění vyschlo a Lucius už se netěší přízni. „Kdyby ses dostal do maléru, jdi za Severusem; postará se o tebe –“
Draco zkřiví ústa. „Tím jsem si jistý.“
Píšťalka vlaku zahvízdá dřív, než se syna stačí zeptat, co přesně tím myslel, a Draco jí zmizí v oblaku páry, po boku Vincenta a Gregoryho.
Už se neohlédne.

*****

„Holka pro tebe, Luciusi,“ oznámí jeho lordstvo s kousavým úsměvem a společenský salón strne. Nagini, vlnící se ve smyčkách kolem pánových nohou, zvedne hlavu. „Tahle by třeba tvoji pozornost mohlo udržet.“
Narcisa drží hlavu vysoko, tváře jí hoří. Cítí na sobě Severusův pohled. Nepodívá se na něj.
Lucius pokročí kupředu, lehce se ukloní. „Můj pane.“ Dotkne se tváře té dívky, přejede palcem po příliš rudém spodním rtu.
Yaxley a Šedohřbet za ní poťouchle koukají, když kolem nich Narcisa prochází. Je jí to jedno. Pořebuje se nadechnout. Potřebuje vzduch. Potřebuje... něco.
Severus za ní přijde do skleníku.
„Neudělá to,“ řekne, opřený o sloupek.
Narcisa si rukou přetře oči. „Severusi, jistě si uvědomuješ, že jsou chvíle, kdy si žena přeje být sama.“
Severus pozvedne obočí. „A dost pochybuju, že tohle je jedna z nich.“ Založí si ruce. „On tu holku nepřefikne.“
Ani jeden tomu doopravdy nevěří.
Posadí se na lavičku vedle ní. Nic neříkají. Severus jí konečně podá kapesník. „Usuš si tváře. Poslední, co potřebuješ, je, aby tě někdo z nich viděl rozrušenou.“
Přijme ho bez nucení. „Myslím, že to už vědí.“
„Ne.“ Podívá se na ni a jeho kůže je ve svitu měsíce bledá. „Vědí, že máš vztek. Velký rozdíl.“
„Snad.“ Složí kapesník a podá mu ho zpátky.
Severus zavrtí hlavou. „Nech si ho.“ Vstane. „Povím jim, že jsi šla nahoru. Úplně rozzuřená. Mně jsi řekla ať vodprejsknu, semetrika jedna nerudná .“ Slova mu zbarví yorkshirské nářečí.
„Jak to mluvíš?“ pousměje se Narcisa. „A děkuju.“
Severus ji palcem pohladí po rtech.
Cítí ten jemný dotek i po jeho odchodu.
Přitiskne si ke rtům prsty.

*****

Skřítkové se na ni přestanou obracet pro povolení.
Narcisa vidí, jak soucitně se na ni dívá Belatrix, jak se ostatní Smrtijedi pochechtávají, když vidí, že Malfoyové přichází o moc. Ztratila všechno, na čem jí záleželo. Manžel s ní odmítá být v jedné místnosti. Syn jí neodpovídá na sovy. Ani její domov už jí nepatří.
Jeho lordstvo ji neustále pozoruje, tenká ústa zkřivená zvláštním úsměvem.
Narcisa neví, co si počít.

*****

Severusova ruka jí sklouzne po zádech. Neměla by tu být. Tady není v sídle Malfoyů. Je tu moc očí. Moc portrétů. Moc jazyků, které by to mohly donést jejímu synovi.
Jenže se potřebuje cítit žádaná.
Posune se pod Severusem, natáhne a napadne ji, co by Brumbál řekl, kdyby je tu takhle viděl v ředitelských pokojích. Deka i peřina jsou zmuchlané v nohách postele, vlhké potem a semenem. Severus kousne do obliny jejího zadku.
„Merline,“ zašeptá Narcisa, když jeho prsty vklouznou pod ni, otřou se o její mokré chlupy a Severus ji olízne mezi půlkami. Narcisa se se zasyčením prohne, prsa se jí odlepí od matrace. Bradavky se jí zachytí o záhyb látky a Narcisa zasténá, jak se jí odřená kůže odře ještě víc. „Severusi.“
Palcem zajede do její mokré, horké pochvy a jazykem jí přejede po análním otvoru. Tohle ještě nikdy nedělala, nikdy to dělat netoužila, ale jeho prsty jí tlačí na klitoris, pomalu kolem něj krouží a pak zatlačí dovnitř.
Narcisa svírá prostěradlo, žmoulá ho v prstech a vychází jeho ústům vstříc. Severus jí přitiskne bok k posteli, aby se nehýbala. Jeho jazyk do ní znovu zajede. Svíjí se pod ním a když ji znovu pomalu olízne a pak se odtáhne a strčí do ní místo toho mokrý palec, Narcisa se zachvěje touhou.
Severus ji kousne do zadku, tak silně, že nechá otisk, a pak pálící kůži olízne. „Na kolena,“ řekne a Narcisa se zvedne.
„Kde jsi se tohle naučil?“ dech se jí zadrhne, když jí palec zastrčí do zadku a zase ho vytáhne skoro úplně ven. Špička jeho penisu se tiskne k její vagíně.
Severus do ní pomalu pronikne, zadýchaný. Zaheká a jednou rukou jí sevře bok. „Stačí strávit dost času se šlapkami z Obrtlé a ledacos pochytíš.“
„Na to už jsou dneska lektvary, to bys měl vědět,“ zasměje se Narcisa, když si ji prudce přitáhne k sobě. Přejede dlaní nahoru a dolů po břiše, prsty se jí jen lehounce dotkne a pak vezme do dlaní její prsy a stiskne.
Zavadí palcem o bradavku. „Špíno.“ Do zadku jí strčí další prst. Pálí to Narcisa se napne. „Nadechni se,“ zašeptá jí na krk. Narcisa to udělá. Jeho prsty tlačí zvolna hlouběji; jeho penis se pohne. Je plná, roztažená.
Neuvěřitelný pocit.
Zasténá.
„Líbí se ti to?“ Severus ji kousne do lalůčku.
Narcisa otočí hlavu a hrubě ho políbí. „Tak budeš mě šukat, nebo ne?“ zašeptá mu do úst.
Severus ji postrčí na všechny čtyři. Narcisa zalapá po dechu, když k ní přirazí, když se jí jeho prsty zkroutí v zadku. Severus nasadí rytmus, pravidelný a rychlý, penis i prsty sehrané.
„Ach, Ježíši,“ zašeptá. Napadne ji, proč čekala tak dlouho, než tohle zkusila. Podlomí se jí ruce; padne na postel, hlavu přimáčknutou do polštářů.
Nějak se jednou rukou dostane mezi stehna divoce si začne třít klitoris. Prsty jí kloužou mokrými záhyby, kloužou po Severusově přirážejícím penisu.
Severus zasténá a znova jí vrazí prsty do zadku. „Udělej se pro mě, Narciso.“ Jeho dech jí slova dopadá slova na kůži; Severus jí líbá záda.
Narcisa se pod ním kroutí, odpovídá na jeho přírazy svými a prsty na klitorisu má nemilosrdné. Napne se, záda se jí prohnou. „Ach, kruci,“ kousne se do rtu a tře se usilovněji. Kolna se jí zarývají do postele. „Severusi.“
„Chci cítit, jak se na mě uděláš,“ vydechne a kousne ji do ramene.
„Bože – ach, Severusi –“ Konečky prstů jí zalije mokro, její tělo se prohne a zazmítá a už se neudrží ani na kolenou. Roztřeseně vydechne do polštářů.
Severus vytáhne prsty a chytí ji za boky. Se zasténáním přirazí, přimáčkne ji k posteli a začne ji prudce šukat. „Chci –“
S výkřikem na ni padne a Narcisa cítí, jak se mu chvějí stehna, než se odvalí stranou a přitáhne si ji vedle sebe.
Dlouhou chvíli leží mlčky, dokud se na ni Severus nepodívá. „Jsi v pořádku?“ zeptá se stručně.
Narcisa se mu přitiskne obličejem k hrudi. „Myslíš, že bychom to někdy mohli zopakovat?“ Tváře jí zahoří.
„Dneska večer teda ani omylem.“ Zamíří pohledem ke svému ochablému údu. „Už mi není osmnáct.“
Narcisa se zasměje a políbí ho na bradavku. „Škoda.“ Vzhlédne k němu skrz rozcuchané plavé vlasy. „Tak třeba později.“
Na kratičko mu ústa zkřiví lehký úsměv. Narcise se líbí. „Taková možnost by tu mohla být.“ Odhrne jí z tváře pramen vlasů. „Teď spi.“
Narcisa se k němu přitulí. Oči se jí zavřou.
Aspoň chvíli ještě nemusí přemýšlet.

*****

„Zbláznila ses?“ roztáhne Belatrix druhého dne ráno závěsy v Narcisině ložnici. Pokoj zalije světlo a Narcisa si musí zastínit oči a mžourá. Stočí se hlouběji do lehátka a vytáhne si kašmírový přehoz až na ramena. Říjen sotva začal, a už je jí zima. „Vážně, Narciso, ty jsi přišla o rozum. Jinak se to říct nedá.“
„Výborně. A teď jdi pryč,“ zamumlá Narcisa a přitiskne tvář do sametového podhlavníku. „Jsem unavená.“
Belatrix ji vytáhne do sedu. „Vypadáš příšerně.“
Narcisa si odhrne vlasy z tváře. „Díky, Belo.“
„Včera večer jsi byla v Bradavicích.“ Její sestra zúží oči. „Všichni o tom mluví.“ S povzdechnutím si sedne vedle ní. „Ty a Lucius, vy oba –“
„Nic neříkej,“ praví Narcisa chladně.
Belatrix zmlkne. Povzdechne si a přitáhne si Narcisu k sobě a prsty ji jemně pohladí po rameni. „Co to jen děláš, Ciso?“
„Nevím,“ zašeptá a otočí tvář do Belatrixina hábitu. „Už vůbec nevím.“

*****

Lucius k ní přijde později.
Vzbudí ji, nahý k ní vleze do postele a Narcisa je sotva probraná, když jí vyhrnuje župan až k pasu. Chytí ruku, jež jí bloudí po stehně. „Co to děláš?“
Podívá se na ni horečnýma očima. „Miluješ ho?“
Jeho otázka jí vyrazí dech.
Na chvíli nedokáže odpovědět a Lucius zatne zuby. „Tak miluješ?“ zeptá se znova.
„Nevím,“ odpoví po pravdě a hlas se jí zlomí. „Ne tak, jako miluju tebe, ale...“ odmlčí se a přitiskne chvějící se rty k sobě. „Co to děláme, Luciusi?“ zeptá se tiše za chvíli. Možná že Belatrix má pravdu.
Lucius jí na břicho položí rozevřenou dlaň; zadívá se na svoje prsty. Vlasy má rozpuštěné, ve světle měsíce bledě stříbřité. „Jediné, na co dokážu myslet,“ zašeptá, „je, jak je v tobě. Jak bys na něm vypadala.“ Tehdy k ní zvedne oči. „Chci to vidět, Narciso.“
„Ne,“ zavrtí hlavou.
Lucius ji vezme za ruku a položí ji na svůj penis. Je tvrdý. „To je jediné, co zabírá,“ zašeptá. „Jen když myslím na to, jak jsi s ním –“ odvrátí pohled, zrudlý ve tváři. „Jak si myslíš, že se cítím s vědomím, že se mi postaví, jen když si představuju, jak mi moje žena nasazuje parohy?“
„Luciusi.“ Obtočí prsty kolem jeho penisu. Tohle jí chybělo. On jí chyběl.
Opře se jí do ruky. „Chci se dívat.“ Kousne se do rtu a je vidět, jak je vyvedený z rovnováhy. „Chci v tobě vidět jeho ptáka – Merline.“
Narcisa sklouzne prsty po jeho žaludu. Je to šílenství, ten jeho nápad. Naprosté bláznovství. Musí přiznat, že ji to vzrušuje, až se jí z toho kroutí palce u nohou. „Luciusi, řekne znovu a on ji drsně políbí.“
„Víc,“ vypraví ze sebe. „Mluv, jak tě šuká.“
Honí ho oběma rukama a přitom mu šeptá do kůže, jak jí to Severus dělá prsty, když je v ní, jak saje její prsa, kouše ji do bradavek. Dlaní přejíždí po Luciusově kluzkém žaludu; palcem zajede za jeho varlata a jemně je pohladí.
Není to správné, ví že není, ale nohy se jí o sebe nedočkavě otírají. Je mokrá jen z toho, jak to popisuje, jen když na to myslí, a jednou rukou si zajede mezi nohy, strčí do sebe prsty, přejede po naběhlém klitorisu.
Lucius se na ni dívá, oddechuje zrychleně a prudce a zašeptá: „Narciso.“
Narcisa vytáhne ruku ze svojí pochvy a mokrými kluzkými prsty sevře jeho penis. „Udělej se na mě,“ řekne a přitiskne svoje ještě vlhké prsty na jeho ústa. „Prosím, Luciusi.“
Lucius zasténá, nasaje konečky jejích prstů, lehce její jemnou kůži stiskne v zubech. „Zatraceně –“ Zachvěje se.
Narcisa ho naposled stiskne a to stačí. Udělá se s výkřikem Narciso; celý se třese, jeho penis jí hustě a lepkavě postříká ruku a břicho.
Narcisa ho pohladí po vlasech, obtočí se kolem něj.
„Zbláznil jsem se,“ zamumlá jí na krk. Hladí ji po břiše a vtírá jí sperma do kůže. „Úplně.“
„Ne.“ Políbí ho na spánek, klouby prstů ho pohladí po tváři. „Jsi jen krapet polámaný.“ Vzdychne. „Asi všichni jsme.“
„Snad.“ Umlkne.
Leží stulení a zírají do tmy.
Narcisa už skoro spí, když v uchu slyší tichounké šeptnutí nemiluj ho.
Proplete svoji ruku s Luciusovou a pevně stiskne.

*****

Severus postaví sklenku s vínem na stůl. „Nepřichází v úvahu.“ Dívá se na oba, jako by přišli o rozum.
Možná, pomyslí si Narcisa, že přišli.
„Dávám ti svolení vyspat se s mojí ženou, Severusi,“ řekne Lucius energicky. Točí svojí sklenkou v prstech; ve světle plamenů z krbu se temně zlatě třpytí.
„Před tvýma očima.“ Severus vstane. „Děkuju, nechci.“
Narcisa ho chytí za zápěstí. „Tehdy v hale jsi říkal něco jiného.“
Severus se na ni zamračí. „To byla fantazie, Narciso. Ne skutečnost. Nemám chuť ocitnout se tváří v tvář zabíjecí kletbě tvého manžela.“
„Žádná hůlka, Severusi.“ Lucius se mu s klidem podívá do očí. „A kdybych měl zájem o tohle, už bych to provedl, to tě ujišťuju.“
Narcisa ho pohladí po dlani. „Prosím,“ řekne tiše a vzhlédne k němu. „Prosím, udělej to pro mě.“
Severus polkne a povzdechne si. „Je to naprosto šílené.“
„Já vím.“ Přejede mu palcem po zápěstí, zlehka ho obkrouží. Přitáhne si jeho ruku k prsům a vsune ji pod svůj hábit. „Prosím.“
Severus se zachvěje. Sevře v prstech její bradavku. „Nehraješ fér, Narciso.“
Narcisa se nepatrně usměje. „To jsem nikdy netvrdila.“
Severus zaletí očima k Luciusovi. „Ty jsi si tímhle jistý.“
Lucius zaváhá; Narcisa si pomyslí, že to je konec, že určitě vycouvá. On místo toho přikývne a zadívá se na ně potemnělýma očima. „Chci se dívat, jak si ji bereš.“
Vidí, jak Severusovi zatepe žíla na krku, ví, že se rozhodl. Natáhne ruce ke sponám jejího hábitu a uvolní je. „V tom případě ji chci nahou.“
Zelené hedvábí se jí snese k nohám. Má na sobě jen černé krajkové kalhotky koupené v rue Saint Honoré, o kterých dobře ví, že se Severusovi i jejímu muži líbí. Obnažené poprsí jí v chladném vzduchu mravenčí; bradavky jí ztvrdnou. Vidí, jak Severusovi potemňují oči. „Na postel,“ řekne zhrublým hlasem a postrčí ji k lůžku s nebesy. Z ruky jí vezme skleničku; je ještě napůl plná. Přes okraj ji pozoruje.
Lucius ji následuje a usadí se kousek od nich do křesla. Dýchá zrychleně; poposedne si a roztáhne nohy.
Narcisa si na posteli klekne. „Máš na sobě moc šatů, Severusi,“ řekne a vezme si skleničku zpět. Merlot má výraznou hořkosladkou chuť.
Severus shodí hábit, upustí ho na podlahu a začne si rozepínat vestu. Jde to pomalu a Narcisa se k němu natáhne, aby mu pomohla a stáhne mu vestu z ramen. Severus se opře o postel, stáhne si boty a ona vklouzne za něj a přitiskne se nahými prsy k jeho zádům. Je jí příjemné, jak se její bradavky otírají o jeho košili. Severus se uvolní, dovolí jí políbit ho na hrdlo, podržet mu u úst skleničku. Usrkne, jeho boty se zaduněním dopadnou na zem.
Narcisa se podívá na Luciuse. Ten přikývne a oči se mu zalesknou. „Pokračuj,“ zachraptí.
Sjíždí jednou rukou po Severusově hrudi a pomaličku mu rozepíná košili, a když se dostane ke kalhotám, Severus se otočí, vezme do ruky skleničku a strčí Narcisu na postel. Na bledě zelený brokát dopadne jen pár rudých kapek.
Severus se na Narcisu obkročmo posadí.
„Nádherný prsa, co říkáš, Luciusi?“ zeptá se a konečky prstů se dotkne její kůže. „Stvořené k cucání.“
Lucius si poposedne. „S tím mohu souhlasit.“
Severus se na něj nepodívá. Místo toho nalije Narcise mezi prsa trochu vína, pak se skloní a slíže ho z ní. Tenký pramínek jí steče po boku; Severus ho zachytí jazykem.
„Dobrý ročník,“ zamumlá, nalije na ni další, vysaje ho z bradavky a pak do ní jemně kousne.
Narcisa zalapá po dechu a prohne se pod ním. Cítí na boku jeho penis; už je tvrdý a ona ho chce v sobě. „Prosím, Severusi,“ vydechne a Severus jí olízne druhou bradavku.
„Trpělivost, Narciso.“ Sjíždí jí rty po břiše a cestou se zastavuje, aby ji polil vínem a pomalu, opatrně ho slízal. „Cítíš ji, Luciusi?“ zeptá se a tentokrát vzhlédne a upře oči na Luciusovu tvář. „Cítíš, jak je mokrá?“
Lucius si pohladí vybouleninu v kalhotách. „Ne dost. Měla by být víc, jestli děláš, co máš, pořádně.“
Na to se Severus usměje. „Docela souhlasím.“ Odhodí prázdnou sklenku stranou a roztáhne Narcisiny nohy dál od sebe. „Možná bychom se na to teď měli podívat.“
Olízne vnitřní stranu jejího stehna a Narcisa zaboří prsty do jeho mastných vlasů. Jsou husté a zplihlé. Narcise je to jedno. Severus zavře ústa na jejích kalhotkách, olízne ji přes krajky a ona se zachvěje, s jednou rukou položenou na prsu. „Ach, Bože,“ zašeptá a to stačí, aby Severuse popohnala.
Její kalhotky najednou zmizí a Narcisa si není jistá jak, ale ústa jsou zpátky a Severusův jazyk se svižně věnuje jejímu klitorisu a pak se stáhne mezi její stydké pysky, aby jí dal čas uklidnit se, načež se vrátí a znovu ji rozechvěje. Narcisa otočí hlavu a Lucius má penis venku, je v jeho dlani těžký a rudý. Dotýká se ho jen zlehka.
Na Narcisu je to moc, dívat se na něj a přitom cítit Severusova ústa, a boky se jí vzepnou, když její klitoris nasaje zvlášť silně, a Narcisa vykřikne. Severus do ní strčí prst, pak druhý a zajíždí s nimi dovnitř a ven do rytmu se svým jazykem. Narcisa se nedokáže přestat hýbat, nemůže se přestat svíjet, nemůže přestat zvedat pánev k jeho ústům, jeho jazyku, jeho ruce.
Nepřestává se otřásat. „Prosím,“ řekne a chce, aby Lucius viděl, jak ji šuká, chce, aby měl, co potřebuje, co chce.
Co ona sama chce.
Severus se posune vzhůru a zápolí s kalhotami. „Řekni mi, abych tě vojel,“ zašeptá jí do ucha a taky to chce, to Narcisa vidí. Chce to stejně jako Lucius, stejně jako ona.
Chce ji.
Je to mocný pocit a Narcisa natáhne ruku a vytáhne jeho penis v tu samou chvíli, kdy si Severus stáhne kalhoty. Skopne je ze sebe a Narcisa se z jeho nahého těla na svém zachvěje. „Šoustej mě,“ řekne mu do úst, než ho políbí, a ví, že tentokrát se její muž dívá.
Severus se jí pod rukama zachvěje.
Roztáhne jí nohy doširoka a přitiskne se k ní, téměř váhavě, ale Narcisa zvedne boky a Severus je vevnitř.
„Bože,“ zašeptá Narcisa. „To je nádherný –“
Ze začátku se Severus pohybuje pomalu a Narcisa slyší Luciusův přerývaný dech kousek od nich. Sedí na kraji postele a dívá se. Narcisa Severuse obejme nohama a přitáhne si ho hloubš.
„Víc,“ řekne mu do ucha a on se pozvedne tak akorát a hrubě přirazí, až ji zvedne boky z postele.
Horečnýma očima se dívá, jak v ní jeho penis mizí. Zapátrá prstem v jejích zmáčených chlupech, přejede po naběhlém klitorisu. „Zpropadená couro,“ řekne tiše.
Narcise se zadrhne dech; Severus se skloní k polibku, plnému jazyka a zubů. Vzepne se mu vstříc.
„Chci ji vidět,“ řekne Lucius a Severus ji vezme za boky, otočí ji na záda a strhne ji na sebe.
„Dělej.“ Natáhne ruku a promne mezi prsty její bradavku. „Ukaž svýmu manželovi, jak vypadáš na mým péru.“
Narcisa zasténá, roztáhne doširoka nohy a chytí se Severusových boků, aby mohla přirážet. Vlasy má uvolněné, Severus natáhne ruku, aby jí je rozpustil a po posteli se rozletí vlásenky. Plavé kadeře jí padnou do očí, na ramena a stočí se jí kolem prsou.
Lucius klečí na posteli, beze spěchu se s očima upřenýma na ni honí a Narcisa zavlní boky, aby viděl, jak do ní zajíždí Severusův penis. Lucius se prudce nadechne; boky má v jednom pohybu a jeho žalud mu rudý a mokrý vykukuje mezi prsty.
Narcisa se usměje. Podívá se dolů na Severuse, na jeho hubené zjizvené tělo, jeho úzkou hruď a bledou kůži. Není krásný, ne ve srovnání s Luciusem, ale Narcisa ho chce, musí ho cítit v sobě.
Lucius se nakloní a vezme jí prso do ruky a začne ho sát. Narcisa sebou trhne a obtočí mu ruku kolem krku.
„Ach, prosím,“ zašeptá a Lucius ji lačně kousne do bradavky, jemně za ni zuby zatahá, a pak se odtáhne, penis pořád v dlani.
Narcisa padne kupředu a políbí Severuse. „Šukej mě.“ Překulí se na záda. „Prosím.“
„Bože, ano,“ řekne Lucius, ale ti dva ho skoro nevnímají. Severus na ni upírá potemnělý, horečný pohled a vlasy mu padají podél obličeje. Ústa má měkce pootevřená.
Narcisa se dotkne jeho tváře a on zavře oči, vydechne. „Narciso,“ zašeptá.
Narcisa ho políbí.
Je jedno, že se Lucius dívá. V tuhle chvíli na tom Narcise nezáleží. Teď je tu jen ona a Severus, přirážející jeden ke druhému, sladění v jednom pohybu, Severus zaklesnutý hluboko v ní.
A pak se nadzvedne; vlasy mu sklouznou dopředu, zachytí se na jeho zpocené bradě. Upřeně se na ni dívá a miluje se s ní rychlými, hrubými přírazy a Narcisa se chytí jeho ramen a svíjí se pod ním.
„Prosím,“ vypraví ze sebe Narcisa. Severus ji popadne za boky a podrží si ji, aby mohl přirážet, až ji zamáčkne hluboko do postele. Prsty jí kloužou po jeho zpocené kůži; předkloní se, aby mu dlouze olízla krk, od ramene k uchu.
Severus prudce vydechne.
Chutná slaně, zemitě, neuvěřitelně a Narcisa si nemůže pomoct, musí k němu znova přitisknout tvář, jemně se přisát k jeho čelisti, jazykem mu zatančit po kůži. „Víc.“
Znova přirazí, trhne boky a Narcisu zabolí stehna a je tak blízko, tak blízko. Nadzvedne se, nohama ho obemkne kolem pasu. „Severusi,“ řekne zaníceně. Zaryje mu nehty do ramen, poškrábe ho. „Prosím – ach, Bože –“
Severus vyvrcholí s ostrým výkřikem a mocným zachvěním.
A pak je pryč a je za ní Lucius, líbá ji a stahuje si košili z ramen. Narcisa mu zaplete prsty do vlasů, tak hebkých a jemných, a už je v ní, zvedá ji, opírá o čelo postele.
„Narciso,“ zamumlá s ústy u jejího hrdla, její čelisti. „Lásko –“ zasténá a nedořekne, jen do ní pronikne hloubš, penis kluzký Severusovým spermatem.
Konec pelesti se jí zarývá do lopatek, ale Narcise je to jedno; jen svého muže lačně líbá, hladí ho dlaní po tvářích, prsty ještě propletené v jeho vlasech.
Je plná touhy, chce víc, potřebuje víc. Potřebuje jeho. „Prosím,“ řekne znovu. Lucius se chytí pelesti, pevně se drží a dá se do přirážení. Narcisa zaboří nohy do matrace; palce se jí kroutí ve zmuchlaném prostěradle. „Potřebuju tě.“ Políbí ho, kousne ho do rtu. „Miluju tě.“
Lucius ji šuká rychle, tlačí ji do vyřezávaného dřeva, a Narcise to stačí, cítí ho v sobě. Napne se, zalapá po dechu a s Luciusovým jménem na rtech se udělá.
Klesne kupředu, rozbolavělá a vyčerpaná a drží se Luciuse, který se naposled vzepne.
Společně padnou na postel.
Dlouho trvá, než naberou dech. Narcisa se na něj usměje a odhrne mu vlasy z obličeje. Tváře má zarudlé, vlhké, a oči jasné. „Miluju tě,“ zašeptá Narcisa.
Lucius jí konečkem prstu zmapuje ústa. „A já tebe.“
Políbí ho na dlaň, s tichým smíchem mu přitiskne čelo k rameni a pak se odkulí. „Severusi?“
Žádná odpověď. Na podlaze se neválí šaty ani odhozené boty.
„Odešel,“ Narcise se v sevřeném hrdle zadrhne hlas. Polkne a něco se v ní vzpírá.
Lucius ji hřbetem ruky pohladí po tváři.
Narcisa si připadá podivně prázdná.

*****

„Narciso.“
Je ve skleníku a zrovna pečuje o zimní květiny, když Severus vstoupí. Stojí tu prkenně a přes paži má přehozený hábit.
Narcisa odloží velké nůžky, vstane a opráší si ze sukně hlínu. „Severusi,“ řekne a nabídne mu ruku.
Severus ji ignoruje. „Poslala jsi pro mě.“ Na ni se nepodívá.
„Ano.“ Ukáže mu k prostřenému stolu. Čeká tam konvice darjeelingu, talíř jeho oblíbených rybízových šátečků a šlehačka. Narcisa se posadí a čeká, až si sedne proti ní, aby mu nalila šálek čaje a podala mu ho. „Večer jsi odešel brzo.“
„Předpokládal jsem, že moje působení je u konce.“ Jeho ruce s křehkým porcelánem zvláštně kontrastují, dlouhé prsty se skvrnami od lektvarů. Narcisa se zachvěje při pomyšlení, jak vypadají, když objímají její prsy, když do ní kloužou.
Upije čaje. „To byl mylný předpoklad.“
Severus prudce vzhlédne a pak se zachmuří. „Naše dohoda skončila,“ řekne upjatě. „Trvat na ní i po návratu tvého manžela byla možná chyba.“
„Nebo možná ne.“ Narcisa se na něj vyrovnaně podívá. „Lucius a já bychom rádi, kdyby ses k nám tento víkend připojil.“ Podívá se mu do očí. „Na celý, jestli se škola zvládne nezřítit bez tvé přítomnosti.“
Severus se začervená a zachytí svůj šálek čaje, než mu vypadne z rukou. Opatrně ho postaví na stůl. „To by asi nebylo moudré.“
„Moudrost není vždy přednost.“
Severus si olízne spodní ret. „Narciso,“ začne tiše.
„Chci tě.“ Kroutí v rukou ubrousek. Tváře jí hoří. „Chci tě u sebe v posteli.“ Skládá čtvereček látky do varhánků, palcem zachytí o lem a podívá se mu od očí. „Chci tě v sobě.“
Severus dlouhou chvíli nic neříká. Prsty se mu na bílém damaškovém ubrusu svírají a rozvírají. „Lucius,“ řekne nakonec.
„To ví.“ Narcisa položí ubrousek na stůl. „Akceptuje to.“
Severus zkřiví ústa. „A až ho ta šaráda přestane bavit?“
„Promluvíme si o tom.“ Zvedne svůj šálek čaje, napije se. Ruka se jí skoro netřese. „Všichni tři.“
„Je to šílenost.“
Narcisa šálek položí. „Snad.“ Dotkne se hřbetu Severusovy ruky. Prsty mu po ní kreslí malé kruhy. „Ty mě přece chceš.“
Severus se roztřeseně nadechne. „Podvádíš, Narciso.“
„Ráda vyhrávám,“ řekne Narcisa tiše. „Chceš mě.“
Severus stiskne čelist. „Ano.“
„Tak tedy.“ Rozlomí šáteček, na jednu polovinu vyklopí trochu šlehačky a na ni jahodovou marmeládu. Zvedne půlku k Severusovým ústům. Severus si kousne, nespouštěje z ní pohled.
Narcisa mu palcem přejede po horním rtu a setře z něj šlehačkovou šmouhu. Dá si palec do úst a dočista ho olíže.
„Krucinál,“ řekne Severus.
Nakloní se přes stůl a zaboří prsty do hebkého drdolu na jejím zátylku. Drsně ji políbí, zachytí její spodní ret mezi zuby.
„Severusi,“ zašeptá Narcisa do polibku.
Severus se zasměje, je to takové krátké, téměř uštěpačné dechnutí přes její rty: „Přišel jsem o rozum.“ Odtáhne se, opře se v židli. Ústa má mokrá; když sahá pro svůj šálek, ruce se mu třesou. „Něco bys měla vědět.“
Narcisa pozvedne obočí a on si poposedne a vzdychne.
„Stran té naší předchozí dohody. Jeho lordstvo si myslelo, že bych měl dostat odškodnění za...“ Zrudne a odvrátí pohled. „Dal mi na vědomí, že bych za svůj slib měl chtít tvoje tělo.“ Skloní hlavu a vlasy mu padnou do obličeje. Zadívá se na talíř šátečků. „Já očividně nic nenamítal.“
Narcisu to nijak nepřekvapí. „Nejlepší způsob, jak Luciuse potrestat.“ Ústa se jí stáhnou. „Poslední dobou je s výsledkem docela spokojený.“
„Tušila jsi to.“ Severus se zamračí. „A přesto jsi –“
Narcisa zavrtí hlavou. „Ne. Ze začátku ne. Dokud se Lucius nevrátil domů.“ Obkrouží prstem okraj svého šálku, zadívá se do jeho zlatohnědého obsahu a pak k němu vzhlédne ztvrdlýma očima. „Nechápu, proč mě sakra vy všichni považujete za nějakou nánu s dutou hlavou. Nejsem pitomá.“
„Ne,“ řekne Severus tiše. Zlehka jí prsty přejede po hřbetu ruky. „To nejsi.“
„Děkuju.“ Z toho jemného doteku ji příjemně zamrazí. Zvedne svůj šálek. „Připojíš se k nám.“
„Je to mizerný nápad.“ řekne.
Narcisa si dá další doušek čaje.
Severus vzdychne. „K čertu s tím, ještě toho budu litovat, co?“
„Člověk vždycky musí mít čeho litovat, můj milý,“ řekne s tichým smíchem.
Zavře prsty kolem jeho.
Severus se usměje.

*****

Oknem do ložnice proudí časně ranní světlo, lehce podbarvené chladnou šedí zimy. Narcisa pomalu zamrká, polkne zívnutí a protáhne se v posteli. Otočí hlavu. Na polštáři vedle ní leží kytice bílých růží a alkyonských pelargónií.
Dotkne se bílé saténové stužky a zažene slzy, které se jí derou do očí.
Lucius, úplně oblečený, se posadí na kraj postele a pohladí ji po tváři. „Mrzí mě, že jsem minulý rok zmeškal,“ řekne a ona se na něj usměje. Vezme ho za ruku a políbí ji.
„Nemohl jsi za to.“ V rohu se třpytí vánoční stromeček, mezi jeho těžkými jedlovými větvemi a křehkými kouličkami bleskotají víly.
Lucius jí přejede palcem po tváři. „Asi ne.“ Zaváhá. „Vzbudíme ho?“
Severus se Narcise za zády pohne a obejme ji kolem pasu. „Se vším tímhle kecáním se spí dost blbě,“ zamumlá jí do ramene.
Lucius obrátí oči v sloup a vstane. Matrace se zvedne. Lucius přejde ke krbu a zazvoní na skřítka. „Čaj a šátečky, Severusi?“
„A vajíčka a taky u ďasa půl porce slaniny. Jedna zpropadená ženská na mně celou zatracenou noc rajtovala.“ Severus se k Narcise přitulí a vsune jí nohu mezi stehna. „A taky asi moje kalhoty. Pokud nemáte lepší nápad.“
Narcisa se zasměje, zvonivě a vesele, až se její muž musí otočit od krbu a usmát se. „Možná bych měla.“ Posadí se, přikrývka se jí sveze z bledých prsů. Bradavky jí v chladném vzduchu ztvrdnou.
„Nádhera,“ prohlásí její muž a vrátí se k posteli.
Severus vezme do dlaně jeden prs, pohladí bradavku. „Rozhodně.“
Narcisa se natáhne po Luciusovi a přivine ho k sobě.
K Severusovi.
K nim.
„Veselé Vánoce,“ zašeptá a oba je políbí.
Na snídani zapomenou.

*****

Když ho pohřbívají, prší.
Pod černými deštníky je jen hrstka truchlících; tak by se mu to líbilo.
Na jedné straně stojí Potter, ruce v kapsách, po boku tu Weasleyovic holku. Draco je oba koutkem oka pozoruje. Narcisa vidí, jak v záhybech hábitu zatíná pěsti.
Položí mu ruku na rameno; Draco udělá krok stranou.
Ví, že to nemyslí zle. To jen dospívá. Vzdaluje se jí. Tak to má být.
Stejně ji to trochu zamrzí, zvlášť v tenhle den, a Narcisa sáhne po Luciusově ruce. Lucius si ji mlčky přitáhne blíž.
Zdrží se ještě u hrobu, když ostatní odejdou. Pohřbili Severuse na pozemku rodiny Malfoyů; nijak o tom spolu nediskutovali.
Nemuseli.
Narcisa si klekne do mokré trávy, položí dlaň na hladkou ebenovou rakev. Nejsou na ní žádné květiny. To by se mu příčilo.
Nikdy jí nepatřil, to ví. Vždycky tu byla Evansová a Narcisa viděla jeho výraz, když o ní jednou pozdě v noci, zatímco Lucius spal, mluvil. Seděli nazí před krbem, zády opření o pohovku, a dělili se o láhev whisky, jen tak, bez skleniček.
Nikdy na tom nezáleželo. Ona nikdy nepatřila jemu a Severus to chápal. Ale prožili v téhle válce okamžiky míru a štěstí.
Chybí jí.
Lucius se dotkne jejího ramene. „Měli bychom jít domů,“ řekne tiše.
Narcisa ho chytí za ruku. „Luciusi.“ Pevně mu stiskne prsty a vzhlédne k němu. Najednou má strach a není si jistá, co na to řekne. Chtěla to říct jim oběma, dohromady, ale bitva pak... Roztřeseně se nadechne.
Její muž svraští obočí. „Co je?“
Zavře oči. Radši ať už je to venku.
„Jsem těhotná.“
Lucius ztuhne a déšť kolem něj padá, klouže v těžkých kapkách po oblouku kouzelného hedvábí deštníku. „Rozumím,“ řekne na konec.
„Chci si to nechat.“ Narcisa vstane. Podívá se na vykopaný hrob a pak na svého muže. „Nemůžu – ne po tomhle.“
„Čí je?“ Upře na ni pohled.
Všechna kouzla už provedla. „Nevím,“ zalže. Přitiskne si ruce k břichu. Jsou to teprve dva měsíce a ještě nic není vidět. Její dcera bude vánoční děťátko. Narcisa se navzdory vší pravděpodobnosti modlí, aby měla světlé vlasy. Kvůli Luciusovi.
Lucius dlouho nic neříká, a pak přikývne. Ví. Narcisa si je jistá. Ale vezme ji za ruku a políbí jí dlaň. Narcisa si oddechne. Dítě ponese jméno Malfoyů. „Na dalšího Draca jsme moc staří,“ řekne Lucius s křivým úsměvem.
Narcisa otáčí v prstech deštník a neznatelně se usměje. „Merline, to ano.“ Je jí skoro čtyřicet. Představa, že bude mít dítě, je směšná, to ví. Přesto. Nedokáže se přimět vypít ten lektvar, který stojí ve skříňce v koupelně.
Teď už by to nešlo.
„Domů.“ Lucius ji vezme za paži. Jeho prsty jsou pevné a hřejivé. „Nebudeš se mi tu potloukat v takovémhle počasí.“
Merline, tolik ho miluje. Pevně se ho chytí, nakloní se k němu a políbí ho, jen rychlý, letmý dotek rtů. „Děkuju,“ zašeptá.
Pevně se na ni podívá. „Taky mi na něm záleželo,“ řekne nakonec, tiše. „Jinak bych se o tebe nedělil.“
Přikývne; Lucius odvrátí pohled.
Už o tom nebudou mluvit.
Narcisa se zastaví u hřbitovní zdi, ohlédne se, ruku stále kolem kované mříže. Mlhavými, mokrými obláčky pronikají sluneční paprsky – letmé záblesky naděje.
Usměje se a zašeptá slib, který Severus jistě slyší.
Brána se za nimi zavře; do silných dubových větví zase bije déšť.

Konec