Milovatr Tě je nevděčná věc 10 -15

 

Kapitola desátá

„ Ah…dobře. Vy tři představujete základ pro můj program křížení,” řeklVoldemort a jeho úlisný hlas si vychutnával ta slova, „ Severusi, ty mášinteligenci a cit…a čistou krev. Luciusi,…ano máš rovněž čistou krev, ale jsiobdařen rovněž krásou. A mladý Harry…,” pohled, který zneklidňoval, sklouznul kchlapci, „ …Harry, ty máš krásu, ano…ale nejsi čistokrevný. Ačkoli, máš zvláštní genetický kód…a tuto vlastnost chci zachránit.“

„ Co tím myslíte? O čem to mluvíte?“ zeptal se Harry drze.

„ Harry…,“ Snapeův hlas byl něžný, ale bylo v něj jasné varování

„ Jen nech chlapce, ať se ptá, na co chce, Severusi,“ pokáral ho Voldemort, „stejně by se to dříve či později musel dozvědět,“ podíval se na Harryho, „rozhodl jsem se nechat z vás tří vzejít děti, využiji tak nejlepší kombinacigenů. Kvůli tomu ale bude nutné pochopitelně, aby dva z vás byli přeměněni nahermafrodity. Zbývající pak oplodní ty dva, vytvoří tak dva geneticky dokonalépotomky. Severus pracoval na lektvaru nutném pro transformaci a bude testovat všechny tři, aby zjistil, kdo bude nejlepší otec a kdo bude nosit děti.“

„ To je šílenství!“ vyprskl Harry.

„ Opravdu si to myslíš?“ otázal se Voldemort, „ já si zase myslím, že je toskvělé,“ otočil se k Severusovi, „ jsou transformační lektvary hotové, Severusi?“

„ Ano…mám všechno,“ přikývnul Snape.

„ A…jak dlouho bude trvat, než bude transformace dokončena?“

Snape potřásl hlavou. „ Ne víc než den nebo dva. Musím je trochu upravit, abyodpovídaly chemismu těla, ale nemělo by to trvat dlouho. Budeme pak schopni testem zjistit přesnou plodnost a sledovat její denní změny.“

Voldemort byl spokojený. „ Výborně. Věděl jsem, že mě nezklameš.“

„ Můj pane,“ začal Lucius, „ řekl jste, že dva z nás…, že…“

„ Severusi, vysvětli to svému příteli,“ nařídil Voldemort s netrpělivým mávnutím ruky.

Snape se podíval na Luciuse a řekl: „ Lektvary vytvoří u dvou z nás žensképohlavní a rozmnožovací orgány a schopnost donosit dítě. Po dobu trvání programubudou mužské orgány nefunkční…ačkoli…tvoje tělo bude schopné přivést na svět nový život.“

Lucius vypadal zděšeně. „ Můj pane, to nemůžete myslet vážně!“

„ Ah…ale já jsem můj rozkošný mazlíčku…jsem smrtelně vážný…a ty budešspolupracovat, nebo poneseš následky. Zatím jsem vybral vás tři, ale MŮŽEŠ býtněkým nahrazen…sice nebude tak krásný…možná bude mít kapku nebo dvě mudlovské krve, ale MŮŽEŠ být nahrazen…a budeš. Říkám to jasně, Luciusi?“

Lucius ztuhnul, ale zamumlal: „ Naprosto jasné, můj pane.“

„ Výborně. A ty, mladý Harry,…budeš spolupracovat? Pokud ne pak tvůj miláčekzaplatí bolestí a utrpením kvůli tvé neochotě, a ty, Harry, se budeš dívat, jaktrpí, a celou tu dobu budeš vědět, že jsi ho té bolesti mohl ušetřit, jen kdybys spolupracoval.“

Chlapce na dlouhou chvíli zblednul. Na jedné straně udělat něco, co byvyhovělo Voldemortovi – nebo jeho plánu – bylo odporné. Na druhé straně…nechtěl ohrozit Severuse a Harry věděl, že Voldemortův trest by byl krutý.

„ Ano,“ řekl Harry nakonec a zaslechnul, jak si Severus tiše oddechnul.

„ Báječné,“ řekl Voldemort, „ můžeme na nich provést teď testy, Severusi? Chtělbych to rozběhnout co nejdříve to bude možné. Pokud je mi známo, tak už jsi vytvořil svůj profil.“

Snape krátce přikývnul. „ Ano…mohu je oba otestovat hned teď, a ano, už jsem testoval sám sebe. je to velmi jednoduchá procedura.“

Voldemort si poposednul a řekl: „ Jak dlouho bude trvat, než budeme znát výsledky?“

„ Hodinu…maximálně dvě,“ zněla odpověď.

„ Výborně. Tak se tu sejdeme za dvě hodiny, až pro nás Severus bude mítvýsledky,“ kývnul na čtyři Smrtijedy, „ ty, ty, ty a ty…jděte s nimi a zajistěte, aby vše proběhlo hladce.“

Čtyři vybraní strážní se uklonili Pánu zla a pak opustili trůnní sál spolu s Harrym, Luciusem a Severusem.

„ O co tu jde?“ dožadoval se Lucius, když šli svižným tempem dolů halou , „ a kam vlastně jdeme?“

Severus bezvýrazně odpověděl: „ Slyšel jsi, oč tu jde. A jsme na cestě do laboratoře, kterou mi Voldemort dal, abych pracoval na této proceduře.“

„ Opravdu můžeš dva z nás změnit v…hermafrodity?“ zeptal se Lucius a Severus se na něj jen nasupeně zadíval, „ dobře…můžeš…přijímám…ale PROČ? Proč to dělá?“

„ Vždyť nám to řekl,“ posmíval se Harry, „ chce vytvořit linii neobyčejnýchkouzelníků. Zřejmě věří, že my tři jsem obdařeni genetickým potenciálem, který by to umožnil.“

Lucius si zhnuseně odfrkl: „ To je absurdní!“

„ Možná…,“ prohlásil Snape, „ …ale pokud chceme přežít do dalšího dne, budeme muset na to přistoupit.“

Dorazili do Snapeovy laboratoře a on se zadíval na Smrtijedy, kteří je doprovázeli. „ Potřebuji odebrat vzorky,“ řekl, „ Harry…pojď sem…“

Chlapec přešel na druhou stranu místnosti ke Snapeovi.

„ Harry…jsi opravdu v pořádku? Kde tě drželi?“ zeptal se Severus.

Harry přikývl. „ Jsem v pohodě. Drželi mě s Luciusem ve velice honosnémpokoji…všechny možná druhy luxusu. Hodně daleko od místa, kde jsem se probudil. Severusi…co s námi bude?“

„ Budeme se snažit získat čas a ta hra se jmenuje přežít a hledat příležitostk útěku,“ řekl starší kouzelník. Zamračil se. „ Bylo to s Luciusem hodně zlé?“

„ Ne…ani ne. Navrhl mi, že se můžeme sblížit i v jiných věcech nežsexuálních…ale když jsem odmítnul, stáhnul se. Řekl, že znásilnění není jeho styl,“ odpověděl Harry.

„ Což je více méně pravda,“ poznamenal Severus, „ ale nikdy nevíš, kdy serozhodne, že to je jeho styl. U Malfoyů je typické, že mění pravidla…a pak je všechno podle těch JEJICH pravidel.“

„ Budeš moct být s námi?“ zeptal se Harry.

„ Doufám, že ano,“ odpověděl Snape, ale Harry si všimnul, že je znepokojený, „ pořád ještě mi nebylo řečeno, jak to bude.“

„ Co budeš potřebovat na ty testy?“

„ Vzorek vlasů a semene,“ řekl Severus a Harry vypadal zamyšleně.

„ No dobře…ty víš, jak to získat,“ řekl a Severus se v duchu usmál.

„ Ano…s tebou nebude problém. Ale ještě musím jeden vzorek získat od Luciuse…“

„ Tak mu dej přinést zrcadlo,“ pochichtával se Harry.

Severus jen pozvedl v odpověď obočí.

*****

Díky přítomnosti Smrtijedů bylo odebírání vzorků velice neosobní a přímočaré. Lucius a Harry byli odvedeni do malé místnosti, kde čekali na výsledky.

Harry přecházel po celé délce místnosti sem a tam jako zvíře v kleci, zatímco Lucius seděl u stolu, ruce klidně položené před sebou.

„ Pottere, proboha…přestaňte chodit sem a tam. Připadám si jako metronom!“ vyprskl Malfoy.

Harry se zarazil. „ Jen chci už vědět…jak…,“ zmlknul uprostřed věty a potřásl hlavou.

„ Výborně, když už jste se obrátil na mě, Voldemort a Snape nás ZASVĚTÍ. Zdálo se, že tomu rozumíte.“

„ Rozumím tomu…ale stejně si myslím, že je to blbost,“ vyprskl Harry v odpověď.

Blonďák pokrčil rameny. „ Aspoň jsme dali dohromady větu. Je to dobré dlouhodobéřešení na posílení přívrženců Pána zla. Pokud se ty děti aspoň přiblíží tomu, v co doufá, bude mít mocnou zbraň.“

„ A co bude s námi?“ zeptal se Harry, jeho hlas byl plný hořkosti, „ bude si násdržet pro svůj plán na křížení a až už nebudeme schopni plnit jeho potřeby zbaví se nás?“

Otevřely se dveře a vešli tři maskovaní Smrtijedi.

„ Nechte mě hádat,“ culil se Lucius, „ jsme očekávání v trůnním sále.“

„ Lord Voldemort pro vás poslal,“ řekl jeden z příchozích.

Lucius vstal jedním plavným pohybem a líně řekl: Asi se tu nemluvilo o snídani…“

„ Hned!“ zněl ostrý rozkaz a Lucius s povzdechem následoval Harryho ze dveří.

Když dorazili do trůnního sála, jejich tři strážní zaujali svá místa meziostatními kolem Voldemorta. Severus tál na jedné straně. Krátce se podívalHarrymu do očí a chlapec si pomyslel, že viděl náznak konejšivého úsměvu v koutku úst černovlasého kouzelníka.

„ Ah…takže jsem tu všichni…výborně,“ začal Voldemort, „ Severusi, máš pro nás odpovědi, po kterých toužíme?“

„ Ano,“ přikývnul Snape a Voldemort mu pokynul, aby předstoupil. Pak sledoval Harryho a Luciuse stojící vedle Severuse.

„ Takže, Severusi…pověz nám, co jsi zjistil,“ zasípal Voldemort.

S rukama podél těla začal Snape mluvit: „ Testoval jsem genetický kód nás tři.Abych zjistil, nejvýhodnější spárování, a rovněž jsem testoval kompatibilitugamet. Zdá se, že sebemenší stopa mudlovské krve má negativní vliv…to vylučuje Pottera jako dárce spermatu.“

Voldemort přikývnul. „ Ano…předpokládal jsem, že by to tak mohlo být.“

„ Zbýval Lucius a já,“ pokračoval Snape a Lucius se povýšeně usmál, „ naneštěstíMalfoyovo semeno je znehodnocené díky občasnému křížení,“ řekl Snape a jeho očise zavrtávaly do Luciuse, když tohle říkal, „ protože Snapeové nikdy nedovolilike genetické degeneraci vzájemným příbuzenským křížením, je můj genetický kód čistší a silnější než Malfoyův.“

Lucius popošel blíž vzteky bez sebe. „ OPRAVDU, můj pane…ho to necháte udělat…“

„ Ano, Luciusi…nechám. Věřím Severusovým zjištěním a my oba víme, že o kříženív rodě Malfoyů mluví pravdu. Nikdy to nebylo tajemstvím…takže? Každý, kdo sepodívá na tvého syna, musí vidět, že to je pravda. Jistě chlapec je pohledný,ale je to zbabělec…má slabé srdce a ducha. Obávám se, že není příliš po otci.Tvoje geny nejsou dost silné, aby vytvořily chlapce jako jsi ty, Luciusi. Důkazžije, dýchá a chodí po Bradavicích. Tvůj otec – Damon – byl přesně jako ty aještě víc…jenže narušení genetického kódu, ke kterému došlo už v minulosti, sejen posílilo, když jsi měl dítě s Narcisou. No…taková slabina se nám přece udárce semene nehodí…ale na druhé straně, když budeš oplozen,“ Voldemortsklouznul pohledem zpátky na Snapea, „ Severusi,…jsou tvoje gamety kompatibilní s Luciusovými i Potterovými?“

„ Ano…s oběma,“ odpověděl Snape tím bezvýrazným, prázdným tónem, který používal vždy, když mluvil s Pánem zla.

„ A můžeš začít s transformací okamžitě?“ dožadoval se Voldemort.

„ Vše je připravené,“ zněla Snapeova odpověď.

„ Pak připrav lektvary a vykonej potřebná kouzla. Budu od tebe očekávat dennízprávy o tom, jak pokračuje vývoj. Budeš to hlásit mě osobně, Severusi…asamosebou budeš hlásit cokoli neobvyklého nebo jakékoli problémy,“ Voldemort senatáhnul a přejel Severusovi jedním kostnatým prstem po tváři, „ ale ty jsi můjpuntičkář, Severusi…a já vím o tvém obvyklém přepečlivém stylu vše. Dovolím tibýt se svým milencem v apartmá, které zatím sdílel s Luciusem…a Luciusi, protebe mám, můj mazlíčku, připravené jiné. Budeš se v něm cítit pohodlně…Dobře, Severusi…můžeš jít a začít.“

S krátkým přikývnutím Severus gestem vyzval Luciuse a Harryho, aby ho následovali z trůnního sálu.

*****

„ To je odporný, Severusi!“ odplivnul si Lucius po vypití třetí sklenicelektvaru, který jemu a Harrymu Snape dal, „ kolik té nechutné břečky ještě budeme muset vypít?“

„ Ještě dvě,“ odpověděl Snape.

„ A pak se…to stane?“ dotázal se Lucius.

Severus se zhluboka nadechnul a pomalu vydechnul, než řekl: „ První věc, kteráse stane bude, že tvoje tělo začne produkovat ženské pohlavní hormony. Budešmožná trochu přecitlivělý na prsou, tvoje tělo bude měnit svoji podobu velicepomalu…budeš možná trochu méně kostnatý. Ale to všechno zmizí hned, jak přestaneš brát lektvar…po porodu.“

Harry vypadal znepokojeně a Severus přešel k němu, jeho dlouhé prsty sipohrávaly s chlapcovými černými vlasy. „ Nemusíš se bát, malý nebelvíre,“ řeklkonejšivě, „ nebudou to změny, které by mohl vidět každý…budeš jediný, kdo si toho všimne.“

„ Pokračuj…,“ popoháněl ho Lucius.

„ Další věc, která se stane, že se ti vyvinou kompletní ženské pohlavní orgányzahrnující dělohu, vaječníky, vejcovody a – pochopitelně – vaginu,“ pokračoval Snape.

Lucius obrátil oči v sloup. „ Ó…pochopitelně. To jsem si vždycky přál…býtvybaven k tomu, abych mohl souložit sám se sebou! Harry a já TĚ vlastně vůbec nebudeme potřebovat, Severusi…budeme se moct oplodnit samy,“ vysmíval se.

„ To nepůjde,“ řekl Snape, „ oba budete jako muži sterilní, až se přeměnítev ženy. Lektvar se o tohle už postará. Až bude transformace úspěšně dokončena,budu denně testovat hladinu vašich ženských hormonů, až bude nejvhodnější čas…“

„ …oplodníš nás,“ dokončil Lucius jízlivě, „ řekni mi, Severusi…uděláš to uměle…nebo si to s tebou užiju v posteli?“

Snape si nervózně olíznul rty. „ Voldemort nechce, aby to bylo uměle,“ řekl avšimnul si, jak Harry trhnul hlavou. Zelené oči se naplnily bolestí z tohotozjištění, „ má pocit, že tenhle výzkum ukáže případné problémy v jeho představě o chování hermafroditů. Odmítnul se o tom bavit.“

„ Nejspíš se chce dívat!“ zasyčel Harry, cítil, jak ho v očích pálí slzy a snažil se je potlačit.

„ Budeš muset zajistit tomu chlapci něco na uklidnění, až půjdeš ke mně, Severusi,“ řekl Lucius a krátce se zasmál.

Harry se otočil na Malfoye: „ Zavři hubu!“ vybuchl, „ proč nemůže sakra aspoň chvíli držet zobák?“

„ Harry…,“ Severusův hlas byl něžný, ale přísný, „ to by stačilo. Teď oba vypijte poslední lektvar.“

Lucius vyprázdnil lahvičku a řekl: „ Severusi…proč nenecháme tomu chlapci jedno apartmá jen pro něj a já se s tebou podělím o to druhé?“

„ Proč mi neuděláte laskavost a nechcípnete!“ zuřil Harry a vyskočil z křesla.

Severus k němu došel a položil ruku na chlapcovo rameno. „ Řekl jsem, že tostačilo!“ zopakoval a zadíval se na Malfoye, „ slyšel jsi Voldemortovo přání. Harry a já budeme spolu v jednom apartmá a ty sám v tom druhém.“

Lucius si odfrknul. „ Takže…tys strávil – počkat – dvě noci s tímhle klukem, Severusi, a zabouchnul jsi se do něj?“

„ Do toho ti, Malfoy, vůbec nic není,“ odpověděl Snape, hlas měl stále podkontrolou, „ teď…když jste vypili své lektvary, se můžeme odebrat do svýchpokojů. Budu vás oba testovat zítra ráno před snídaní. Budu kontrolovat, jak se transformace vyvíjí.“

Dva Smrtijedi – kteří čekali před laboratoří – ty tři odvedli skvostnou halou do jejich pokojů…Malfoy byl ubytován napříč halou od Harryho a Snapeova pokoje.

Jakmile se dveře zavřely a byly z venčí zamčeny, Harry došel k Severusovi naléhavěhledajíce jeho náruč. Severus si přitáhnul chlapce blíž, měkce mu šeptal uklidňující věci a konejšivě ho hladil po vlasech.

„ Jsem tady, Harry…Jsem tady…,“ vydechnul.

„ On…on nás pozoruje, že jo?“ zeptal se Harry…hlas se mu trochu třásl.

„ Měli bychom to předpokládat,“ zněla odpověď.

„ Chci tě!“ vydechl Harry a zakručelo mu v břiše.

Severus s nepatrným úsměvem ustoupil. „ Myslím, že ze všeho nejdřív se potřebuješ najíst. Co bys chtěl? Vafle? Vejce a šunku?“

„ Tebe…na toastu,“ odpověděl Harry se škádlivým úsměvem.

„ Já mluvím o jídle, Pottere…ne o sexuálním banketu…přinejmenším dokud si nedáš pořádné jídlo,“ řekl Snape.

Harry pokývnul a řekl: „ Dobře…tak chci tři smažená vejce, smažené brambory,čtyři toasty s máslem a pomerančovou marmeládou, 5 kousků slaniny, párky auzenáče, jo a velkou sklenici mléka,“ sotva domluvil objevil se talíř s jídlemna stole, který tu stál, „ minulou noc tak, kde jsme byli, byl bufet. Tohle jevymakané,“ žasnul Harry. Krátce si vzpomněl na Rona, když použil přítelovuoblíbenou frázi. Co asi říkají Ron a Hermiona na jeho zmizení…a Snapeovo? Pokusíse je někdo zachránit? Zjistí vůbec někdo kde jsou? „ A teď ty…,“ řekl Harry Severusovi.

„ Irská ovesná kaše, celozrnný toast s malinovou marmeládou a zelený čaj,“ řeklSeverus a jídlo se objevilo na stole. Pohled na Harryho snídani způsobil, želehce pozvednul jedno obočí v dojemném gestu mrzutosti. „ Jak dlouho ti bude trvat, než spořádáš tohle neuvěřitelné množství jídla?“

„ Jsem ve vývinu,“ hihňal se Harry, sednul si za stůl a pustil se do jídla, jako by byl celý měsíc o hladu.

„ Předpokládám, že to bude pravda,“ připustil Severus a nalil si šálek čaje.

„ Takže, řekl Harry bezstarostně, „ ze mě bude žena.“

Severus přikývl co nejnenuceněji . Jeho nadějí bylo, že on a Harry – a možná tenbastard Lucius – najdou způsob, jak utéct nebo se zachránit dřív, než Voldemort uskuteční svůj plán a Harry bude tak ušetřen téhle zkušenosti.

Harrymu však Severusova reakce neušla, a tak dodal: „ Nemusíš se cítit špatně,Severusi…Já jsem zvyklý, že si o mě lidi myslí, že jsem pomatený. Záleží na to, jestli se o mě budeš ještě pak stát.“

„ Harry…,“ začal Snape, jeho hlas byl nepatrně chraplavý, „ vždycky se o tebebudu stát a ŽÁDNÝM ZPŮSOBEM jsi mi nikdy nepřišel pomatený. Máš potenciál býtjednou mocný kouzelník s neobvyklým darem, který ti umožnil porazit Voldemort,už když jsi byl dítě…ano, jsi prostě už takový. Jsi pozoruhodně vnímavý,soucitný a přespříliš statečný. Máš taky silný smysl pro oddanost a čest…a protojsi byl zařazen do Nebelvíru a ne do Zmijozelu. Ale Harry…to, že máš zvláštnífar z tebe nedělá pomatence! V žádném případě…ani když toho používají protitobě…a tohle s tím Voldemortovým projektem. Já – jak se zdá – jsem předurčený k tomu, aby se o tebe staral, o tvé blaho. Nikdy o tom nepochybuj.“

Harry spolknul brambory. „ Budu…teda…budu mít…měsíčky?“ zeptal se.

„ Obávám se, že ano,“ odpověděl Snape.

„ No, to bude zajímavá,“ poznamenal chlapec suše, „ budeš se cítit hodněmizerně, až budu protivný, protože budu mít premestruační syndrom? Hermionadokázala být fakt mrcha, když to měla dostat. Ron a já jsme si z ní dělalilegraci, že by nebylo špatné vědět, kdy v měsíci od ní máme očekávat náladovost a prchlivost.“

Severus se na Harry vážně zadíval. „ Uvidíš, že se budeš cítit tak pohodlně, jakjen to bude možné,“ ztišil hlas, „ a …jsem si jist, že Brumbál brzy zjistí, žechybíš a udělá vše, aby tě našel…nás našel. Buď si jist, že tě dokážu změnitzpátky do normálního stavu dřív, než si myslíš. Musíme věřit, Harry…a nepřipustit si pochyby.

Chlapec se usmál a řekl: „ Jakmile můžu být s tebou, myslím, že vydržímvšechno,“ odložil vidličku a jeho oči se prosebně upřely do Severusových, „ prosím…potřebuji tě, Severusi…,“ vydchnul.

Severus vstal, došel k Harrymu, vytáhnul chlapce na nohy a objal ho. Objetísílilo, dokud se Snape nestáhnul, nevzal Harryho obličej do rukou a nezvednul hovýš. Pak velmi pomalu sklonil Severus svoje rty k Harryho a oba se viditelně zachvěli, když se jejich rty konečně setkaly.

Jejich jazyky se potkaly a propletly. Harryho ruce putovaly po hábitu Smrtijedů,který měl Severus stále ještě na sobě až našly tu tvrdost, přál si, aby měl hůlku a mohl je okamžitě oba svléknout.

„ Postel…malý nebelvíre,“ zahučel Snape nejasně. Jakmile vyklouzli z jejichšatů, na několik vteřin se zastavili, aby se pronikavě políbili, pak se mnohem naléhavěji vrátili s jejich původnímu záměru.

Když se spolu ocitli v posteli, bylo vše ostatní zapomenuto. Svět se mohlpřestat otáčet, Voldemort se mohl stavět na hlavu – i s celým svým maskovanýmdoprovodem – strop se mohl klidně propadnout, a ti dva by si nevšimli…nebo se nestarali…

Byla v tom něžnost a trochu nejistota. Citlivé rty byly kousány, prsty nechtělypustit, co tak dlouho laskaly…a Snape ani jednou nezašeptal „ Trpělivost…“ Teďnebyl čas pro trpělivost, či výuku umění sexuálního uspokojení. Teď byl čas být spolu…tak neúprosně a překotně, jak jen bylo možné…rozuměli si beze slov.

Ležíce na zádech přitáhl si Harry Severuse na sebe, znovu vyhledal jeho ústa, neměl pořád dost jeho horkých, hladových polibků.

„ Já…chci to dělat…takhle,“ vydechnul Harry, „ chci abys byl na mě.“

Snape se zarazil, nadzvednul se trochu, takže se mohl podívat na Harryho. „ Tohle není zrovna nejsnadnější poloha,“ řekl chlapci upřímně.

Harry přejížděl prstem po Severusově svůdném dolním rtu. „ Pojď na to.“

„ Ale nejdřív budeme něco potřebovat,“ řekl Severus a snažil si vyčistiti mysl.

„ Já mám vše, co potřebuji…prosím, Severusi…,“ žadonil Harry, jeho ruce se přesunuly dolů přes Snapeova bedra až na pevné půlky jeho zadku.

„ Lubrikace…,“ prohlásil černovlasý kouzelník.

„ Posledně jsme využili moje semeno,“ řekl chlapec

Severus se vzepřel na rukou. „ Dobře víš, že to nestačilo.“

Harry musel připustit, že Snape má pravdu. „ Možná v koupelně,“ navrhnul, „ tam takové věci bývají.“

Snape vstal, chvíli mu trvalo než se zorientoval a šel do koupelny. Po chvilcehledání našel tubu lubrikantu – mudlovské výroby, ale použitelný – vrátil se do postele.

„ Úspěch,“ řekl Severus a Harry ho chytil za ruku a stáhnul ho k sobě na postel.Snape se přesunul vedle chlapce a znovu se políbili. Nikdy nepřestal žasnout nadtím, jak báječné je líbat Harryho snaživé rty, ale věděl, že to je něco, co nikdy nepřizná.

„ Otoč se na břicho…jen na chvíli,“ požádal Severus.

„ Severusi…,“ zaváhal chlapec. Nechtěl být v pozici, kdy nebude vidětSeverusovido tváře a dívat se na jeho výraz, až se budou milovat. Zbožňoval pozorovatSnapea při orgasmu a to jak se muž snažil nedávat tolik najevo hloubkuuspokojení, které cítil. Harry mohl tak vidět, jak se snaží udržet pod kontrolou a chtěl vidět, jak se Snape neovládne.

„ Jen kvůli lubrikaci…je to tak snazší,“ vysvětloval Snape.

Harry ještě chvíli váhal, ale pak se otočil na břicho a provokativně roztáhnul nohy.

Snape plácnul chlapce přes zadek a zasmál se: „ Přestaň provokovat, Pottere.Snažím se udržet se od toho tvého kouzelného, mladistvého těla dokud si nebudu jistý, že lubriknat je tam, kde má být, a ty mi to neulehčuješ.“

Harry se podíval nevinně přes rameno na Snapea. „ Ale, Severusi,…nepotřebuješ,abych roztáhnul nohy, abys to měl co nejsnadnější? Já se jen SNAŽÍM ti to ulehčit.“

„ SNAŽÍŠ se mě dohnat k tomu, že se neovládnu, Pottere…a děláš to opravdu dobře.Myslíš, že bys se mohl chovat rozumě dokud neudělá, co je potřeba?“ protáhnul Snape.

„ Zkusím to,“ chechtal se Harry.

Snape si vymáčknul do pravé ruky trochu lubrikantu. Pak odložil tubu a rozetřel si to po třech prstech, vsunul jeden mezi chlapcovy plky.

Harrymu unikl vzdech a automaticky vyšel vstříc prstu, který pronikal do jeho úzkého análního otvoru.

Severus opatrně zasunul prst úplně celý dovnitř, připojil a další. Harryhovzdech napověděl Snapeovi, že se dotknul chlapcovy prostaty. Znovu se ji dotknul konečky prstů – velmi lehce – byl opatrný, aby mu nezpůsobil bolest.

„ Víc…,“ zamumlal Harry.

„ Myslím, že ne…,“ odpověděl Severus, „ ne teď…,“ připojil třetí prsty,roztáhnul prsty, pomalu je otáčel. Když prsty vytáhnul, Harry zasténal v protest.

„ Tak se rozhodni, malý nebelvíre…nemůžeš to mít oběma způsoby,“ řekl Snape adíval se, jak se Harry otočil na záda, všimnul si, že chlapcova erekce trčívzhůru. Snape pozvedl obočí, „ možná by bylo lepší, kdybych se nejdřív postaralo tohle,“ řekl, obtočil prsty jedné ruky kolem chlapcova naběhlého penisu a jemně ho sevřel.

„ Já…chci se udělat, zatímco se budeme milovat,“ oddechoval Harry těžce.

„ Ó, to uděláš, Harry,“ zašeptla Snape, „ …to uděláš.“

Severus našel tubu s lubrikanten a chtěl si vymáčknout trochu do dlaně.

„ Nech mě,“ řekl chlapec a natáhnul ruku pro lubrikant, vymáčknul si a začallaskat celou délku Severusova ztopořeného penisu, pokrýval ho pečlivě od kořene po špičku.

Nakonec Severus chytil chlapce za zápěstí. „ Stačí…,“ vydechnul a Harryneochotně pustil erekci černovlasého kouzelníka. Severus se přesunul na Harryho, roztáhnul mu koleny nohy.

„ U-ukaž mi, co mám dělat,“ zakoktal Harry. Snape obdržel od chlapce polibek,pak položil ruce na Harryho kolena, ohnul mu nohy a zvednul je nahoru, tak abysi mohl opřít jeho stehna o břicho a hrudník. Přisunul se blíž, takže se jehopenis otřel o vstup do chlapcova těla. Stočil Harryho dozadu skoro až po ramena a začal do něj vnikat.

Harry pomalu přivřel oči. „ Óbože…óbožeano!“ křičel a křičel nesrozumitelně znovu a znovu, dokud Snape neskončil s pronikáním. Na chvíli se zastavil.

„ V pořádku?“ zeptal se Severus.

Harry jen zasténal v odpověď, Severus trochu vytáhnul svoji erekci ven a pak jivrazil zpátky, opakoval to, vytáhnul ho tak, že jen naběhlá špička zůstalav chlapci, a pak poslal jeho plnou délku zpátky dovnitř. Cítil, jak mu Harryho semeno stéká po břiše.

A bylo to…Snape se nedokázal udržet o moc déle. Takhle nahoře to bylo přílišdobré. Mohl se dívat na Harryho výraz, když dosáhnul orgasmu. Po několikapřírazech, vystříknul Severus svoje semeno do Harryho střev křičíce při tomuspokojením. Potřeboval to víc, než si dokázal představit. Ty nervy spojenés Harryho únosem Voldemortem byly hrozné, potřeboval se zbavit toho stresu…ajediný způsob byl být s chlapcem…bylo to něco, co potřeboval víc, než si kdy dokázal představit.

Když se Severus přestal třást, vzepřel se na rukou a dovolil Harrymu vrátit se do relativně normální pozice.

„ Ne, ještě ne,“ žadonil chlapec a přitáhnul se Severuse zpátky, „ líbí se mi, když jsi takhle na mě.“

Severus se nechal stáhnout dolů na Harryho a políbili se.

„ To bylo zatraceně skvělý,“ poznamenal Harry po polibku.

„ To milování nebo ten polibek?“ otázal se Severus, „ a, Pottere,…nepoužívejte tenhle přívlastek…zníš jako Weasley.“

Harry se znovu zamyslel nad svými kamarády v Bradavicích a cítil se poněkud nešťastný.

Dostanou se odtud se Severusem živí? Uvidí ještě někdy Rona a Hermionu? Pokudano, přísahal si, že nebude váhat a řekne jim pravdu o Snapeovi a sobě. Život jepříliš krátký na nějaké podvůdky. Jsou to jeho přátelé…určitě pochopí.Přinejmenším – opravil se Harry – Hermiona by mohla. Pro Rona to asi bude těžší.

„ Ron je hodný kluk,“ řekl Harry, „ je to můj nejlepší kamarád…on a Hermiona. Provázeli mě vším, co mě dosud v Bradavicích potkalo.“

„ Já to vím, Harry,“ přikývnul Severus a přesunul se vedle chlapce.

„ Opravdu je nenávidíš?“ odvážil se Harry.

Snape se protáhnul, než odpověděl. „ Není pravda, že je nenávidím. Slečna Grangerová je vynikající studentka…jen je moc horlivá, občas je jak…“

„ Osina v zadku?“ navrhl Harry a Severus pokrčil rameny.

„ Pro nedostatek lepšího vyjádření…ano.“

„ A Ron?“ dožadoval se Harry.

„ Ah…pane Weasley,“ poznamenal Snape, „ no…měl jsem tu pochybnou čest učitvšechny Weasleyovi před ním, obávám se, že nemohu říct, že by tvůj kamarád Ronbyl zrovna nejbystřejší…ale možná je lidem sympatický…když si někdo dá ten čas poznat do jinak, než jako studenta.“

Harry se pro sebe usmál. Věděl, že to od Severuse byl úžasný ústupek. A věděl,že to Severus udělal proto, že ho má rád a chce přinejmenším zkusit akceptovat ty, kteří pro něj něco znamenají.

„ Severusi…“

„ Mmm?“

„ Víš…nikdy jsem ti neudělal, co jsem chtěl tu noc, co nás unesli,“ řeklchlapec, otočil se ke Snapeovi a škádlil jednu z jeho bradavek a sledoval, jak pod jeho dotykem tvrdne.

„ Ne…neudělal,“ odpověděl Severus.

„ Teď máme čas to napravit,“ řekl chlapec, „ pokud stále chceš mě…pokud sinemyslíš, že by to pro tebe bylo spíš zklamání po tom, co jsi to většinu života dělal s Malfoyem.“

Snape potřásl hlavou. „ A co je zase tohle za číslo, Pottere?“ ušklíbnul se, „přestaň se litovat a přestaň si myslet, že jsi horší než Lucius Malfoy. Kolikrátti mám říkat, že být s tebou je mnohem krásnější…dokonce i když jsme to ještě nevypilovali k dokonalosti? Nebo si myslíš, že ti lžu?“

„ Ne…nelžeš…“

„ Tak co?“ dožadoval se Snape.

„ jen si myslím, že je možné, že to prostě říkáš, abych měl ze svých výkonechv posteli lepší pocit. Jak říkáš, nemám Malfoyovy zkušenosti…jeho vybroušenost.To může způsobit spoustu rozdílů. A taky nemám jeho…vybavení…,“ Harry cítil, jak rudne. Byl už čas, aby vyrostl z těchto pitomostí.

„ Vážně, Harry… jsi pořád ještě dítě, že věříš, že velikost hraje roli?“ zeptal se Severus, „ kromě toho…ve svém věku se nemáš za co stydět…za nic!“

„ Ale…nevíme, jestli tě dokážu uspokojit TÍMHLE způsobem…,“ dodal Harry.

Severus si povzdechnul. „ Ty s tou svojí pošetilostí nepřestaneš, dokud to nezkusíš, že jo?“

„ Nejspíš ne…,“ přiznal chlapec.

Severus se otočil na břicho a podíval se na Harryho. „ Vezmi si mě…jsem celý tvůj.“

Harry znovu zrudnul. „ Ne…takhle ne…,“ zaprotestoval.

„ Co se děje, Pottere? Když věříš, že jde jen o to strčit ho do mého zadku, tak k čemu to okolo? Hmm?“ vyzval ho Severus.

„ To okolo…je hezké…,“ zamumlal Harry, „ no dobře…choval jsem se jako pošetilý idiot. Beru to zpátky.“

Snape něžně pohladil Harryho po tváři. „ Ne, jako idiot, Harry…ale trochu jakodítě. Možná bychom na to měli jít jinak, hm? Možná se sebedůvěrou, co? Vždyťvíš, že být s tebou mě těší…jde o to, že jsi to ty. Ale je zde víc věcí – kromětvého penisu – které se zasluhují o to, že je to s tebou tak dobré…nebo – pokud dáváš přednost – tak zatraceně skvělý.“

Harry si nemohl pomoct a musel se usmát. Bylo to tak nepřirozené slyšet ta slova vycházet ze Snapeových úst.

Severus se chtěl znovu otočit, ale Harry mu položil ruku na kříž, aby starší kouzelník zůstal tam, kde byl.

„ Ne…zůstaň tak,“ řekl chlapec, „ myslím, že už přesně vím, jak tě chci,“ potomto prohlášení se Harry sklonil a něžně políbil Severuse na rameni, „ věřím, že nás tentokrát nikdo nevyruší.“

Harry se posunul tak, že by částečně na Severusovi, pak vklouznul pod něj a našeljeho částečně ztopořený penis. Snape se prohnul, takže chlapec měl snazšípřístup a zasténal rozkoší, když ho Harry začal zpracovávat dokud nedosáhnul plné erekce.

„ Ale vím jednu věc…,“ uvažoval Harry.

„ Mmm…a co je to?“ zamumlal Snape a vychutnával si chlapcovu péči.

„ Lucius Malfoy nemá tebe,“ když to Harry řekl sevřel Snapeův teď už plněztopořený penis. „Vydrž chvíli…,“ řekl, pustil Severusovu erekci a našel tubu s lubrikantem,která ležela otevřená na posteli. Bohatě si potřel prsty jedné ruky, opatrněnašel vstup do těla černovlasého kouzelníka, zasunul prst dovnitř po prvníčlánek. Protože neslyšel od Snapea žádné protesty, vsunul ho dovnitř celý,ucítil, jak se špičkou prstu dotknul malé, tvrdé uzliny. Zvědavě ji zkoumal a zjistil, že to nutí Snapea sténat, poněkud se zarazil.

„ Dělám něco špatně?“ zeptal se Harry znepokojeně.

„ Ne…to je moje prostata,“ odpověděl Snape, jeho hlas byl zastřený chtíčem, „ jepříjemné, když se jí dotýkáš, ale dělej to jemně, Pottere…méně je více…ale…nepřestávej…“

Harry nepřestal. Pokračoval v dráždění té uzliny, pamatuje na Snapeovo varování,aby to dělal jemně, dokud nepochopil, že když bude pokračovat, může dovést Snape na vrchol a to chlapec ho udělat nechtěl…ne teď.

Připojil další prst k tomu prvnímu. Harry dobře věděl, co všechno Snape dělal, než do něj vniknul, pohyboval prsty, trochu je roztáhnul.

Přidal třetí prsty a brzy to Harry Snapeovi dělal svými prsty a Snapeovy hlasité projevy slasti nenechávaly chlapce na pochybách, že to dělá dobře.

Konečně Harry vytáhnul prsty a rozkročil se nad Severusem, přinutil kouzelníkaroztáhnout nohy o trošku víc. Náhle si vzpomněl na to vylepšení s polštářem.Popadnul polštář, který byl nejblíže, trochu se zvednu, takže Snape mohlnadzvednout pánev a dovolit mu vsunout pod něj polštář. To vytvořilo perfektní úhel a Harry začal zasouvat špičku své erekce do Snapeova análního otvoru.

Severusovi unikl sten, když si uvědomil, že do něj začíná pronikat. Harry Potter,chlapec, který zůstal naživu, sedm let rozčilování, a v tuhle chvíli strkal svojí erekci to jeho zadku…

A bylo to dobré! Čím víc z Pottera bylo uvnitř něj, tím lepší to bylo. Snape nebyl připraven na to, že to bude takhle báječné…tak zatraceně skvělé!

Harry zatím na půl cestě už musel bojovat o to, aby se neudělal dřív, nežpronikne dovnitř celý. Bylo to neskutečné…Snape byl tak strašně úzký…a svaly,které Snape stahoval kolem něj, jen zvyšovali ten fantastický pocit…Kousnul sedo spodního rtu, až ucítil krev v puse…bojoval o kontrolu , ale sotva ji na chvíli získal, byla hned pryč.

S posledním přírazem Harry proniknul plně do Snapea. Znovu se Harry zastavil,snažil e ovládnout tu touhu dosáhnout orgasmu. Ochutnával krev ze svých rtů, ale vůbec si to neuvědomoval. Nemohl se udělat, říkal si…nechtěl!

Po několika vteřinách, kdy byl velice blízko, Harry ucítil, že se znovu ovládá.Začal vytahovat penis ven a pak ho zase prudce vracet zpátky. Ostré zasyknutí,které Snapeovi uklouzlo mu prozradilo, že to má svůj efekt. Znovu se stáhnul apřirazil posílaje svoji erekci zcela dovnitř. Bylo to neuvěřitelné! Proč to nikdy nezkusil už předtím?

Harry brzy našel rytmus, pomalu a divoce, a Snape se stal jeho součástí…horký avnímavý, nechával Harryho převzít vedení, následoval jeho rytmus. Zatím co hoHarry souložil, třel si Snape penis o polštář, dokud chlapec nezajel pod něj a nenašel jeho erekci. Začal ji masírovat.

V místnosti se ozývalo jen těžké oddechování, žádná slova…nic…jak se ti dvablížili k orgasmu. Snape ucítil, jak v něm Harry naběhnul, jeho přirážená bylotvrdší, kratší, rychlejší…dokud chlapec nevykřiknul uspokojením a Snape ucítil horké semeno ve svém těle a to spustilo jeho vlastní orgasmus.

„ Bože!“ zasténal Snape, „ Harry…“

Harry – stále rozklepaný ze svého orgasmu – se roztřásl ještě víc, když uslyšelSnapea vydechnout svoje jméno, když se udělal a ucítil na ruce Snapeovo horkésperma. Zachycen ve víru slasti, nepodobné ničemu, co kdy zažil, Harry zůstalv Severusovi dokud jeho penis nezačal znovu tepat. Ta křeč byla poněkud bolestivá– ačkoli v tuhle chvíli mohl mít jen těžko nějaké sperma, které by mohlejakulovat – Harry sevřel zuby, aby se ubránil tomu nepříjemnému pocit a zároveň si vychutnávat tu bodavou slast, která přicházela.

Tahle zkušenost ho vyčerpala, takže se zhroutil na Severuse, který se pořád ještě snažil zklidnit svoje dýchání.

Snape se pod váhou chlapcova těla uklidnil, otočil se k němu a objal ho. Nachvíli nemluvili…jen drželi jeden druhého. Nakonec se Snape odtáhnul troškustranou a když se na Harryho podíval, mohl chlapec vidět na tváři tmavovlasého kouzelníka úsměv.

„ Tak, malá nebelvíre…,“ vydechnul Severus, „ …měl bys si odpočinout. Zahnal jsi všechny stíny Luciuse Malfoye.“

„ Opravdu?“

„ Ty jsi před chvílí nebyl taky v téhle posteli? Byl to snad někdo jiný, kdo mipřipravil tu nejintenzivnější rozkoš, jakou jsem zatím poznal?“ odpověděl Severus.

„ Upřímně?“ otázal se Harry, „ totiž…fakt to byla ta nejintenzivnější slast…?“

„ Opravdu, Pottera…naučil jsi se uvědomovat si reakce tvého partnera během sexu. A pokud ne…jak jinak bys se dozvěděl, že jsi ho uspokojil?“

„ Já jsem cítil tvoje reakce,“ odporoval chlapec, „ já…“

„ Ano?“

„ Já…jen myslím, že se snažíš…abych o sobě měl lepší mínění.“

Snape se zamračil. „ Myslíš si, že jsem to všechno předstíral?

„ Abych měl o sobě lepší mínění…,“ rychle zopakoval Harry, ale Severus se odchlapce odtáhnul a posadil se. Harry si sednul taky, „ prosím,Severusi…neodtahuj se takhle ode mne! Já …já jen myslel, že…já…já ještě nikdyjsem nebyl schopen udělat někoho šťastným…je to nádherný pocit, když na měreaguješ. Během toho, co jsme dělali, jsem se cítil neuvěřitelně šťastný. Ale pak…já se bojím,…“

„ …uvěřit, že to byla pravda, protože si netroufáš věřit, že bys mohl být schopen způsobit, že pocítím něco takového?“ dokončil Snape tiše.

Harry přikývnul. „ Ano…,“ přiznal a položil Severusovi hlavu na rameno.

Snape Harryho objal. „ Co s tebou mám dělat, Pottere?“ povzdychnul si.

„ Jen mě prostě drž. A, Severusi,…nevzdávej to se mnou.“

Kapitola jedenáctá

Následující ráno musel Snape zkontrolovat Harryho i Luciuse,aby se přesvědčil, jestli probíhá transformace na přijatelném stupni. Harrymu seza šourkem už úplně vyvinuly pysky a hormonální test ukázal Snapeovi, žechlapcova úroveň estrogenů se zvýšila.

Pak vyzval Smrtijeda a požádal ho, aby ho vzal k Malfoyovi

“Brzo se vrátím,” ujistil Severus Harryho. Nic ale neměnilo na faktu, že bylchlapec nešťastný z toho, že jde Snape navštívit Luciuse.

“To doufám,” řekl Harry a zoufale se snažil neznít tak sklíčeně, jak se cítil.Nevěřil Malfoyovi a úplně očekával od toho muže, že se pokusí zdržet Snapea natak dlouho, jak jen bude moct. A, samozřejmě, Harry věděl, jakou metodou se o topokusí

Chlapec slyšel, jak se dveře za Snapem zavřely, když odešel

Snape přešel halou až k Malfoyovým dveřím a Smrtijed je kouzlem otevřel

“Počkej tady,” řekl Snape pevně, vstoupil do pokoje a zavřel za sebou dveře.

Lucius byl pořád v posteli a vzhlédnul lhostejně na Snape, když přišel blíž.

“Ach, Severusi…tak se podívejme na tvou ruční práci …”

Snape se přiblížil k posteli a Lucius odhrnul přikrývky a odhalil tak své nahétělo. Podržel si šourek v jedné ruce, zvedl ho, lehnul si a nechal svá stehnaspadnout otevřená.

“Tak se podívej…nebo spíš pojď si sáhnout,” pozval ho Malfoy podnětně.

Snape se podíval dolů na tu oblast, kterou Lucius právě ukázal a viděl že vnějšítransformace vypadala kompletní. “Průchod se už vyvinul?” zeptal se povrchně.

“Proč jsi mi to neřekl…” vyzval ho Lucius a uculil se.

Severus se s povzdechem odporu otočil a odešel si do koupelny důkladně umýtruce, našel tubu lubrikantu a vrátil se k Luciusovi a posadil se vedle blonďákana postel. Úzkostlivě si pokryl ukazováček své pravé ruky lubrikantem a pak hopoložil na nedávno vyvinuté pysky za Luciusovým šourkem. Opatrně přitlačil prstmezi ty pysky a cítil, jak jimi snadno proniká. Lucius se zdál být delší nežHarry.

Malfoy nestydatě syknul, když cítil to potěšení, které přicházelo z vloženéhoSnapeova dlouhého prstu v té cizí oblasti. Bylo to úplně odlišné od pocitu,který cítil, když někdo jeho penis držel nebo hladil, ale přesto to bylo dobré.

“Myslím, že si to zamiluju,” řekl Lucius. “Pokračuj, Severusi…ten pocit jezvláštně úžasný.”

Severus vytáhnul svůj prst. “Nemám čas na hraní, Luciusi. Musím podatVoldemortovi hlášení.”

“A odkdy je sex mezi námi hrou?”

Snape vstal a netrpělivě se posmíval, “Víš moc dobře, co mám na mysli.”

“Mám celý nový vstupní otvor,” pokračoval Lucius, “Myslel bych si, že bys chtělzůstat a prozkoumat možnosti…nebo…už jsi to udělal s Potterem?”

“Potřebuju odebrat krev pro test hormonální úrovně.”

“Samozřejmě,” přikývl Malfoy a ani se nesnažil skrýt svůj sarkasmus.

Severus vzal vzorek, který potřeboval, a zamířil ke dveřím.

“To je všechno, Severusi? Žádné ‘uvidíme se později’ nebo jen sladkéadieu?”

Snape zaklepal na dveře, ustoupil dozadu, když je hlídač otevřel, krátce kývnulna Malfoye a opustil pokoj.

“Druhý bod pro tebe, Pottere...” vrčel Malfoy, “…a věř mi, že to skóre vyrovnám brzy.”

*****

Později to ráno stál Snape před Voldemortem v trůním sále.

“Tvoji zprávu, Severusi…” žádal zlomyslný hlas.

“Jak u Malfoye tak u Pottera probíhá transformace uspokojivě a úplně dokončenáby měla být zítra ráno. U obou se zvýšila produkce estrogenů. Postup je více nežuspokojivý.”

“Výborně…to je můj úžasný učitel lektvarů. A ty bereš ten lektvar, o kterým jsise mi dřív zmínil?”

“Ano…beru lektvar na zvýšení počtu spermií. Brzy by měl být počet dvojnásobný.Během správné doby pohlavního spojení zvýší výhlídky na otěhotnění.”

“Chci, abys dohlédnul na to, že se přes to v pořádku přenesou, Severusi. Vyhovoběma. Vím, že máš teď s mladým Harrym zvláštní druh vztahu, ale Lucius takypotřebuje tvou pozornost. To si zapamatuj.”

Snape v odpověď mírně naklonil hlavu. Bylo jasné, že všechno, co udělal bylohlídané. Zřejmě by měl poupravit své chování, když bude s Malfoyem.

“Pojď blíž, můj mazlíčku,” zamumlal Voldemort a Snape popošel k trůnu. “Ještěblíž…” přinutila ho odporně zdeformovaná postava a Snape vyhověl. “Teď…Předkloňse…rád bych tě políbil, Severusi…” Severus se přinutil neukázat svůj odpor,který cítil, předklonil se a ucítil lepkavou mokrost toho, co zůstalo ze rtůPána Zla, jak se ho dotýká. Z toho pocitu téměř zvracel, ale bojoval s tím.“Anoooooo…” zaskřehotal Voldemort. “Lucius je krásný, ale ty jsi ten, kdo měvždycky nejvíc vzrušoval, Severusi…ty a tvůj neuvěřitelný intelekt. Musíš ke mněbrzy přijít a potěšit mě. Ale…dnes ne.”

Snape si v příšerném monetu vybavil ty dny, kdy byl Voldemort ještě mladý a onho poprvé následoval. Pán Zla ho mnohokrát vybízel, aby za ním zašel na sex.Bylo to zvláštně vzrušující. Voldemort věděl jak pomocí kouzel zvýšit asitisíckrát zážitek. Jednou Snape padl do bezvědomí po orgasmu, který mu Voldemortposkytl díky kouzlu a vzbudil se až za tři dny.

“Můžeš jít, Severusi…”

“Cože? Jo…ano…” váhal Snape a s mírným ukloněním hlavy odešel pryč od trůnu anebyl schopen se tam odsaď dostat dost rychle.

Snape se najednou zastavil v hale na cestě k pokoji, odplivnul si a utřel si pusu kouskem rukávu. Když to udělal, pokračoval v cestě.

*****

Když Snape vstoupil do pokoje, našel Harryho ležícího na posteli, v ruce mělmalé zrcátko a zkoumal si své nově vzniklé genitálie. Když uslyšel zavřít dveře,chlapec upustil zrcátko a rychle se přikryl. Jeho obličej se proměnil do světléhoodstínu růžové.

“Nestyď se, Pottere,” řekl Snape chladně. “Je naprosto přirozené zajímat se oto, co se stalo tvému tělu. Nebyl bys normální, kdyby tě to nezajímalo.”

“Já…opravdu mám…mám…”

“Vagínu? Kromě jiných věcí…ano, máš.” Snape se posadil na postel vedle Harryho.

“A Malfoy?”

“Ano…”

“Měl jsi…ehm…”

“S ním sex?” domyslel si Severus. “Ne”, a tmavovlasý kouzelník se naklonil ajemně políbil chlapce na čelist, a pak sklouznul rukou dolů mezi jeho nohy.“Mohu?” zeptal se.

Harry polknul a jenom přikývnul v souhlas a podruhé to ráno zalapal po dechu,když cítil Snapeovy prsty na té neznámé části svého těla. Jenom poprvé nedovolilprstu dotýkat se v přední části orgánu toho divného malého výběžku, až teď.Harry cítil zdánlivě nepřetržitou vlhkost, která se tam zvyšovala a Snape si tímpotřel svůj prst a zlehka pokračoval v rozrušování té části. Způsoboval tímneklid, který vznikal v chlapci…hlubokou a stálou bolest…

Snape si všiml toho, že během té doby, kdy byl s Malfoyem a Voldemortem, seHarryho vnější ženské orgány úplně vyvinuly. Věci se vyvíjely rychleji, než bysi myslel.

Harryho boky se pomalu svíjely a Harry dlouze vydechnul. Tak intenzivní azvláštní pocity vzrušení, které v něm Severus vyvolával…ani ne tak nepříjemné,jako když někdo hladil jeho penis. Jako by tam byl jeden bod, kde i ten nejlehčídotek byl nesnesitelný…skoro bolestivý…ale Severus zůstával lehce nad ním amísto tam toho pracoval na okraji látky. Jeho penis se postavil a Harry si hozačal zpracovávat, jak potřeboval všude stimulaci. Severus odstrčil Harryho rukustranou, na chvilku se chopil chlapcovy erekce, pak se posadil a rozepnul sikalhoty, vyndal svou vlastní erekci a políbil prudce Harryho, když se posunulnad něj a koleny mu roztáhl nohy.

Harry se trochu bránil, když si uvědomil, že chce Snape proniknout do tohodruhého otvoru…stále cizího.

“Věř mi, Harry…” utišil ho Severus pevně. “Bude se ti to líbit…”

Harry nebyl úplně přesvědčen, zavřel pevně oči, když ucítil Snapeův penis v tommokrém otvoru. Ten začal pomalu pronikat tím nově vzniklým otvorem, setkal se sdočasným odporem, způsobil krátkou pálivou bolest, a pak se pohyboval vpřed, abydokončil průnik.

Harry otevřel oči.

Opravdu to bylo dobré!

A když ho Snape vstrčil dovnitř, ucítil Harry, jak malý výběžek znovu naplňujeten pocit, který způsoboval to nepokojné svrbění. Chlapec stočil své boky nahorua dovolil tak Severusovi naplnit ho úplně.

Severus slyšel chlapce vydat jemný zvuk úzkosti a opatrně se zeptal, “Harry…?”

“Bože...Severusi…pokračuj!” zasténal chlapec a nemohl se dost nabažit těchpocitů, které teď zažíval, nebo toho být vyplňován v tom novém otvoru nebo toho,že napětí v jeho erekci zase zesílila. “Pokračuj!”

A Severus pokračoval…pomalu tak, že každý promyšlený úder způsoboval toohromující škubnutí v tom citlivém výběžku, kterým byl Harryho klitoris. A Harry– jeho mysl vířila uprostřed přetížení z rozkoše – uvažoval o tom, jaké zázrakyby tam dovedla Severusova ústa, ale nechtěl, aby přestal dělat to, co dělal jakoexperiment. Cítil, jako kdyby se jeho tělo chystalo explodovat do miliónurůzných směrů a on nevěděl, kam má zaměřit svou pozornost.

Severus se znovu zmocnil Harryho úst. Měl volné ruce k tomu, aby mohl hladit alaskat chlapcovo tělo a on toho co nejvíc využil…způsobil tím Harrymu vícepocitů k těm, které už zažíval…dokud se chlapec neocitl mimo rozkoš, mimobolest…mimo rozum… A jeho penis se zmítal a silné pulsy spermatu a ve stejnémokamžiku se udělal i v tom druhém místě a někde někdo křičel…a křičel…

Když Harry otevřel oči, Severus se nad ním v obavách skláněl.

Zmatený a dezorientovaný Harry se zeptal, “Severusi? C…co se stalo?”

“Byl jsi na chvilku v bezvědomí, malý Nebelvíre,” odpověděl Snape.

“V bezvědomí?” řekl Harry zmateně. “Všechno co si pamatuju byl ten neuvěřitelnýpocit…a…”

Severus se zamračil. “Ano…no ten ‘neuvěřitelný pocit’ způsobil to, že jsiomdlel. Vsadím se, že to bylo díky smyslovému přetížení. Tvoje hlavní znaky sezdají být v pořádku. Jak se cítíš?”

“Blbě…” ušklíbnul se chlapec a posadil se. “Právě jsem přišel o panictví, víš,”zašklebil se.

“Ano, a jenom jsi omdlel. Budeme muset být trochu opatrnější, než si zvyknešna…přidaný obsah. Mezitím…ještě jsi nic dneska nejedl, že?”

Harry potřásl hlavou a řekl, “Ne.”

“Jedna část problému,” řekl Severus. “Měl jsem dohlédnout na to, než jsemodešel, žes měl pořádnou snídani. Něco objednám a ty to všechno sníš…a žádnérozptylování,” dodal a významně zvedl obočí.

“Já…mám rád to nové vybavení,” řekl Harry, když vstal a vklouznul do hábitu,který pro něj Severus držel. “Byla to jen hrozná testovací jízda.”

“Trochu MOC hrozná,” opáčil Snape.

“Nevadilo by mi to zažít znovu,” řekl chlapec. “Musíš se jednou státhermafroditem, a pak ti ukážu jaké to je. Možná, že bys mě takhle mohl nechat.”

Snape střelil po Harrym varovný výraz.

“Jen žertuju…” smál se chlapec.

“Máš perverzní smysl pro humor, Pottere” řekl pomalu učitel lektvarů. “Co chcešk jídlu?”

“Mohl bych z toho, co jsme teď právě dělali…otěhotnět?” zeptal se Harry a pomalusi přejel rukou přes břicho.

“Ne…tvá úroveň hormonů ještě není tak vysoká.”

“Mohli bychom si to zopakovat po jídle?”

“Opravdu, Pottere! To nemáš na mysli nic jiného?”

Harry pokrčil rameny. “Je mi sedmnáct…na to nezapomeň a moje tělo je teď plnévšemi druhy hormonů. Bojíš se snad, že bych tu novou výbavu opotřeboval?”

Snapeův tmavý pohled se držel Harryho. “Nic z tohohle není vtipné, Harry.”

“Severusi…kdyby jsme ztratily náš smysl pro humor, mohli bychom stejně tak říctnašemu zdraví sbohem,” řekl chlapec jemně a přešel ke staršímu kouzelníkovi apevně ho objal. “Budeš skrz tohle namíchnutý?”

Snape ho objal nazpátek. “Opravdu doufám, že ne,” povzdechl si.

*****

Ron vstoupil do Nebelvírské společenské místnosti a uviděl Hermionu, jak si čte– nohy měla pod sebou propletené – v křesle u okna. Překročil místnost a šel ažk ní.

“Něco nového o Harrym?”

Hermiona položila svou knihu. “Ne…beru to jako, že jsi nic neslyšel.”

Ron potřásl hlavou. “Snape tu taky není,” dodal. “Myslíš si, že Snape nakonecdostal Harryho a je na útěku souzený pro vraždu?”

Hermiona obdařila Rona zničujícím pohledem nedůvěry a jenom si odfrkla, “No tak,prosím tě…”

“Dobře, ale není to až tak přitažené za vlasy,” namítnul Ron.

“Ano, Rone…JE,” řekla důrazně.

“Není žádným tajemstvím, že Snape nenávidí Harryho, a ať tančím irsky, jestli semu něco stalo.”

“A proto Snape Harrymu zachraňoval pořád dokola život,” odpálkovala ho.

Ron vypadal, že přemýšlí. “Jo…tenhle kousek kazí mou teorii,” připustil.

“Nějak byli oba dva uneseni,” řekla Hermiona. “Nebo tohle jsem aspoň slyšela,jak dneska ráno před přeměňováním říká McGonagallová profesoru Kratiknotovi.Brumbál podezřívá Voldemorta.”

Ron se zatřásl při zmínce toho jména. Bylo mu jedno, co říká Hermiona o tom, žestrach ze jména jen posiluje strach z jeho hostitele…to jméno zachvělo každoučástí jeho těla a už to nemusel na celý zbytek svého života slyšet.

“Hermiono…myslíš, že je Harry v pořádku?” zeptal se Ron potichu.

“Odmítám myslet na opak,” byla pevná odpověď. “Musíme se na to dívat z tésvětlejší stránky.”

“A tohle je ta světlá stránka?”

“Jestliže Snapea vzali spolu s Harrym, tak jsou ty dva asi spolu. Vedle Brumbálaa Voldemorta je tu Snape nejmocnější kouzelník. S jeho znalostmi Černé magie alektvarů, je dobré ho mít poblíž, když jsi v nebezpečí,” řekla Hermiona.

Ron vypadal na pochybách. “I když jsi Harry Potter?”

*****

Později té noci četl Snape nahlas Harrymu Návrat domorodce.

"Milovala ho částečně proto, že byl výjimečný, částečně proto, že bylarozhodnutá ho milovat a hlavně proto, že beznadějně potřebovala někoho milovatpo tom unavujícím Wildeveovi."

Harry ležel hlavou opřenou o Snapeovo rameno, byl ukonejšený tou hebkoubohatostí jeho hlasu a tiše poslouchal…nechtěl, aby přestal. Ale Snape nakoneczavřel knížku a položil ji na noční stolek.

“Severusi…prosím, přečti ještě něco.”

“Začínám mít ochraptělý hlas,” řekl Snape.

“Jenom jednu kapitolu?”

Snape se podíval na Harryho s dotčeným výrazem. “Ty jsi náročný malý děs, víšto?”

“To jsem prostě já. Vysoká péče,” pochichtával se Harry.

“To teda,” zanotoval Snape. “Přečtu ti něco zítra…ale teď se půjdu vysprchovat.”

Harry se přesunul nad Snapea a propletl své nohy se starším kouzelníkem. “Můžuse jít vysprchovat s tebou?”

Snape sáhnul mezi ně a přizpůsobil jeho rychle tvrdnoucí penis. “Jestli chceš…”odpověděl.

Smaragdově zelené oči zíraly do těch tmavohnědých. “A chceš, abych šel?” zeptalse Harry.

Sakra! Znovu ta nechtěná bezelstnost, pomyslel si Snape. Jak by tomu mohl někdyvzdorovat? Pomalu zavrčel, “Mám na výběr?”

“Jistě, že máš,” řekl Harry. “Jestliže otravuju, tak mi stačí říct trhni si.”

Snape si rezignovaně povzdechl a řekl, “Pottere…měl jsem tě otrávit, když jsemměl příležitost…” a chopil se Harryho úst v hladovém polibku.

Když se jejich rty pomalu oddálily, Harry se zeptal, “Tohle má být ‘ano’ na tukoupelnu?”

Severus přikývl a Harry vstal, aby se Severus mohl taky zvednout.

Chlapec se vřítil do koupelny, položil si brýle vedle a pustil sprchu. Mezitímještě nastavil teplotu a proud.

“Chceš horkou nebo teplou?” zavolal Harry.

“Tu teplou stranu horké,” odpověděl Severus a sledoval Harryho, jak ze sebeshodil hábit a nechal ho válet na tlustém koberečku před sprchou. Snape spovzdechem zakroutil hlavou, sebral ten hábit ze země, složil ho a postavil hona mramorový stolek vedle Harryho brýlí. Sundal si svůj vlastní hábit, položilho vedle chlapcova a zkontroloval ručníky, jestli jsou po ruce, až vyjdou zesprchy.

“Severusi…co ti tak dlouho trvá?”

“Jen po tobě uklízím,” odfrknul si Snape a vkročil do sprchy. “Upřímně,Pottere…kdy začneš…’

Harry si rozetřel kus mýdla v rukou, které teď byly plné pěny. A pak začalmydlit Snapeovo tělo…prvně hrudník. Rukama se pohyboval po ramenech tmavovlaséhokouzelníka, dolů podél rukou, věnoval pozornost všem jeho deseti prstům, pak seznovu namydlil a klouzal rukama po Severusových stranách.

Snape jen stál a užíval si to, co Harry dělal.

Chlapec pak mydlil Snapeovo břicho, obkroužil pupík jedním prstem a získal tímod Severuse jemný vzdech. Potom Harryho ruka prozkoumávala tu oblast podSnapeovým pupíkem, bohatě mydlila ten porost chlupů, který se táhl od pupíku ažk jeho nohám, záměrně ignoroval teď už plně postavený penis, který vyčníval ztoho ochlupení a přešel rovnou na hořejší část Snapeových vnitřních stehen…dávalsi na čas.

“Pottere!” zasyčel Snape naléhavě.

“Trpělivost, Severusi,” odpověděl Harry s malým úsměvem. “Sex může být umění,víš…ne jenom tělesná činnost.”

Snapeův výraz se lehce změnil. “Jsi si jistý, že chceš tuhle hru se mnou hrát?”vyzval ho měkce.

Harryho oči se s jeho neoblomně setkaly. “Ach ano...”

Snape mírně naklonil hlavu, zvednul jedno obočí a zůstával stát, když Harrypomalu mydlil jeho tělo…ale jen na chvilku. V následujícím momentu Harry ucítilSeverusovy ruce na svých ramenech, jak ho přimáčkly ke zdi sprchy. Snape sepřiblížil, ale ne tak blízko, aby se jejich těla dotkla a přejel jemně svýmiústy přes Harryho, pustil chlapcova ramena a chopil se jeho zápěstí, zvednul muruce nahoru, přimáčknul mu je vedle hlavy a Harry byl bezmocný. Snape se pakvrátil k Harryho ústům, sál dolní ret mezi zuby a vychutnával si jeho plnost.Po dlouhém momentu se Snape zmocnil chlapcových úst, lehce vklouznul svýmjazykem mezi jeho rty, ochutnával ho, ponořil se do pocitu vlastnictví pouzepolibkem.

A Harry cítil ten polibek v několika částech: jeho napínající se erekci, v novémcizím mravenčení v bradavkách a v “novém místě”, kde i přes ten proud vody,který ho smáčel, mohl říct, že začal vlhnout.

Snape zintenzivnil polibek ještě víc a přitiskl své namydlené tělo na Harryho,nejprve hrudník, potom břicho a boky a nakonec své slabiny a stehna. Potompomalu, ale účelně se začal pohybovat proti chlapci, tisknul se k němu azpůsobil, že mu Harry začal sténat do úst.

Harry díky tomu potřeboval Snapeovy ruce všude…na jeho pulzující erekci, abyhladil jeho varlata, aby jeho dlouhé prsty vklouzly do toho nového otvoru… Alety ruce, které tak potřeboval, ho pořád držely za zápěstí přimáčknuté proti zdisprchy.

“Prosím!” zaprosil chlapec slabě, ale byl znovu umlčen Snapeovými neústupnýmiústy.

Harry zoufale strčil boky do Snapeových a pokoušel se ho dotknout. Snape mělnicméně v plánu něco jiného a nebyl ochotný se od toho odklonit. Ne, že by sinevšimnul chlapcovy potřeby…byl si jí naprosto vědom. Ale Harry tohle začal aSnape si řekl, že bude ten, kdo to skončí…po SVÉM.

Harry i Severus sotva popadali z líbání dech a Severus přešel svými ústy přeschlapcovu čelist až k jeho krku na hrdlo. Harry zvrátil hlavu dozadu, abyusnadnil ten průzkum a slabě zakřičel, když ho Severus kousnul do té jemné kůžejeho vystaveného krku…málo na to, aby tekla krev, ale skoro.

Chlapec bojoval, aby uvolnil své ruce, ale bylo to marné. Snapeovo sevření bylotéměř jako svěrák. Harryho zápasy jenom udělaly kontakt jejich těl o to víceprovokativnější, což ho jenom více rozběsnilo.

“P…prosím!” zasténal Harry a Snape nemohl ignorovat zoufalství v té prosbě.

“Anooo, malý Nebelvíre…” vydechnul, dosáhnul za chlapcův šourek, jeho prsty sedotkly těch pysků…hladily je. Znovu našla jeho ústa Harryho hrdlo a tentokrátjej něžně hladila – rty a jazykem – tam, kde ho předtím kousnul.

“Do…mě…” dostal ze sebe Harry a Severus mu vyhověl a strčil prst mezi pysky dotoho mokrého tepla chlapcova nového otvoru. Druhý prst následoval první a kdyžHarry vydechnul úlevou a potěšením, Snape ho začal velmi specificky prstit,putoval prsty téměř všude venku, a pak je strčil dovnitř dozadu.

Snape cítil, jak se pochva svírala kolem jeho napadajících prstů a hladově hopolykala. Vytáhnul prsty ven a Harry zasténal v protest.

“Otoč se,” Severusův hlas byl ochraptělý chtíčem.

Harry vyhověl, cítil, jak mu Snape kolenem roztáhnul nohy, a pak ucítil žaludSnapeovy erekce na tom novém otvoru, pronikající dovnitř…vlhkost, kterápocházela z té části těla spolu se Snapeovými vlastními kapkami semene udělalypronikání mnohem snadnější a mnohem nádhernější…

Ve stejném okamžiku se Snapeova volná ruka proplížila pohladit chlapcovo plochébřicho, prsty rozevřené, aby pokryly co nejvíce místa toho namydleného masa,posbíraly pěnu a jeho ruka přešla dolů k jeho slabinám a obtočila se kolemHarryho penisu. Chlapec znovu zasténal a vrážel boky zpátky, aby získal lepšípocit tam, kde byl Snapeův penis, a pak poslal svou erekci hlouběji doSeverusovy ruky.

Severus si byl vědom poševních svalů stahujících se kolem jeho erekce, rytmickya úmyslně. Taky cítil Harryho penis neústupně pulzovat a bojoval, aby oddálilsvůj vlastní vrchol…něco, co bylo mnohem složitější, než kdysi, díky zvýšeníhladiny testosteronů ve svém těle od toho lektvaru zvyšujícího sperma.

Popravdě, Snape mohl Harryho překonat, když přišlo na opakování a množstvíorgasmů. Ten lektvar, který bral, zatímco plnil úspěšně svou práci, ho držel vjednom kuse nadrženého. Minulou noc se třikrát vzbudil s erekcí, kterou nemohlignorovat. Nechtěl vzbudit Harryho, a tak se přiváděl pokaždé až k vrcholu akousal se do pěsti, aby zakryl svá sténaní, když se udělal.

“Víc…hlouběji!” vzdychal Harry a Snape se musel držet, aby nešel až příliš moc apříliš hluboko. Poslední věc, kterou chtěl, bylo zranit toho chlapce.

Snape nicméně neváhal dát Harrymu, oč si žádal a pokusil se zmírnit to natolik,aby chlapce neprostrčil skrz zeď. Umírněnost se ale nezdála být už na jehosexuálním menu, tohle byl boj. Když zvýšil své údery, Severus taky zvýšil tlak atempo své pěsti na chlapcově erekci.

Ve svém mozku, který byl přežhavený Harry věděl, že až se udělá, bude toroztřesenější, než jeho dřívější orgasmus…ten, který ho přivedl do bezvědomí.Bylo v něm moc vstupní stimulace, moc míst, která mu dopřávaly potěšení… A – achBOŽE – Severus byl dobrý! Ačkoli nenáviděl Luciuse Malfoye, Harry naprostorozuměl, proč blonďák pořád vyhledával učitele lektvarů. Chlapec si vybavil, comu Lucius řekl o Severusovi tu noc, co ho držel pod kletbou Imperius... “Nebudeto lepší, než to je, Pottere…”

Sakra, fakt, že ne, pomyslel si Harry, pevně zavřel oči, když se jeho těloneúprosně blížilo k vrcholu.

Snapeova volná ruka se přesunula na Harryho hrudník, špičky prstů sivychutnávaly bradavky, které byly teď nesnesitelně citlivé. Chlapec ostřevzdychal, pak zasyčel a svíjel se zpátky do Severuse. Snape pak jemně zatahal zabradavku a Harry explodoval. Jeho penis vypustil semeno po Snapeových prstech ana stěnu sprchy, jeho pochva se stáhla kolem vrážejícího orgánu tmavovlaséhokouzelníka…elektrické vlny rozkoše tvrdě zamávaly jeho tělem a Harry bojoval svírem bezvědomosti, který hrozil, že ho znovu obklopí.

Severus měl teď stlačenou jednu ruku na Harryho podbřišku a jednu kolem jehoramen a držel chlapcovo tělo pevně u svého. “Neopovažuj se teď omdlít, Pottere…”zachraplal Snape do chlapcova ucha, váha jeho těla přimáčkla Harryho ke stěněještě pevněji. “Chci se udělat a bůh s tebou jestli nezůstaneš stát na nohouzatímco mi to přijde!”

V další chvíli nebo dvou jediné, co bylo slyšet byly Severusovy vzdechy skrzzaťaté zuby a Harryho jemné steny potěšení, když do něj Severus pronikal až dohlubin jeho samého.

Snapeovi to přišlo s třesoucím se křikem, vyprázdnil se do chlapce a třásl sesilou toho orgasmu. Severus cítil znovu a znovu svůj penis v křeči, dostal zesebe každou část spermatu dokud se výkřik úlevy nepřeměnil na bolestnývzdech…potom s posledním otřesem křeče nakonec přestaly.

Snape i Harry se třásli a bojovali, aby ustálili svá dýchání. Severus tiskl svůjobličej proti Harrymu krku, jemně ho políbil, pak se posunul tak, aby mohlpolíbit i stranu jeho hrdla, přesně před uchem, a pak vršek ramene. Oba cítiliSnapeovu erekci změknout a pomalu vyklouznout ven z Harryho nového otvoru.Proužek semene to doprovázelo a cestoval dolů po vnitřní straně chlapcovastehna.

Harry se s jemným vzlykem otočil, tiskl se k Severusovi a hledal ústa tmavovlaséhokouzelníka…potřeboval tenhle kontakt víc, než kdy jindy. Chtěl být objímán alíbán a potřeboval, aby mu řekl, že ho má rád. Potřeboval to tak naléhavě, jakose potřeboval udělat až do nevnímavosti několik minut předtím. Harry nechápaltuhle novou touhu po důvěrnosti…zvláště po sexu…ale nepřestával se v duchu ptát.Severus vypadal, že tomu nicméně rozumí a poskytl chlapci fyzickou útěchu a šeptal mu něžnosti, kterých se dožadoval, když na ně padala teplá voda.

*****

“Co to se mnou je?” zeptal se Harry později té noci, když ti dva leželi vposteli a ve tmě jejich pokoje.

“Co máš na mysli?” zeptal se Severus lhostejně.

“Proč začínám být tak…citlivý!” zeptal se chlapec.

“Ale no tak, Pottere… na to už jsi měl dávno přijít,” odpověděl Snape. “To tenestrogen. Vůbec to není nějakou neočekávanou reakcí.”

“Jde o MĚ,” ušklíbnul se Harry. “Chvilku předtím ses mě zeptal jestli nechcikakao a já se skoro rozbrečel.”

“No, Pottere…jestli bys raději čaj, tak si o to máš říct…” Vtipkoval Snape.

“To tím není…” povzdechl si Harry. “To jen, že to bylo…od tebe pěkné , žes o tompřemýšlel…že bych chtěl nějaké kakao, to je ono. Patetické, že? Kdyby tu byloRon…” Jeho hlas selhal a chlapec musel bojovat, aby se nerozbrečel, když začalmyslet na své dva kamarády v Bradavicích. “Severusi…myslíš, že se odsud někdydostaneme?”

“Věřím, že ano,” odpověděl Snape. “Oba v to musíme věřit.”

“Ano…”

“Harry…udělám všechno, co je v mých silách, aby ti vůbec nikdo neublížil. Tosnad víš, ne?” zeptal se Severus.

“Ano…vím.” Harry se posunul a hlavou se opřel o Severusův hrudník. “Jestli se tomusí stát, jsem rád, že jsi tu se mnou,” řekl chlapec. “Já…nemyslím to, že jsemrád, že jsi taky v nebezpečí…myslel jsem…”

“Vím, co jsi myslel, Harry.” Snape obtočil svou ruku kolem chlapce. “Pojď spát.Tvoje tělo si potřebuje odpočinout, zatímco se přizpůsobuje změnám, kterýmiprochází.”

“Severusi…já…”

“Ano?”

“Já…chtěl jsem jen říct…no…dobrou noc.”

“Dobrou noc, Pottere…”

Kapitola dvanáctá

Další ráno stál Snape znovu před Voldemortem.

“Jak se dnes věci vyvíjejí, Severusi?”

“Všechno se vyvíjí velmi dobře,” odpověděl Snape netečně. “Potter i Malfoydosáhli požadované hladiny hormonů a fyzické stavy jsou kompletní. Teď už jen musíme počkat na nejvhodnější dobu a…”

“…a…opravdu,” sípal Pán Zla. “Řekni mi, můj briliantní mazlíčku…jaké účinky má na tebe ten lektvar, který bereš? Kromě zvýšení počtu spermií, myslím …”

Snape nepohodlně přešlápnul. “Zvyšuje to mé testosterony,” řekl nakonec tak medicínsky, jak to jen šlo.

“Nadrženost, že, Severusi? Hmmmmm? To je jedním z účinků zvýšení hladinytestosteronu…ano? Překvapilo by tě, že i v tomhle ubohém stavu, mám sexuálníenergii?” dotázal se Voldemort, v jeho rozedraném hlasu byla známka kousavé lehkovážnosti, když sledoval reakci tmavovlasého kouzelníka.

“Já…nemám důvod, abych předpokládal jinak,” zaváhal Snape a skrz prostornou trůnní místnost se ozval praskavý zvuk pronikavého smíchu Pána Zla.

“Řekni mi…chtěl bys znovu políbit tyhle rty, Severusi? Vím, že nejsou takzaoblené a šťavnaté jako má mladý Potter… A…chtěl bys ponořit ten svůj impozantní organ do mě? Řekni mi, Severusi…řekni mi jak moc mě zbožňuješ…”

Snape stál před Pánem Zla a nebyl schopen vymyslet nic vhodného, co by na tohle odpověděl.

Znovu z Voldemorta vyšel ten šílený smích. “Co se děje, Severusi? Nevrušuju tě? Netvrdneš když mě vidíš? Podívej se na mě… řekl jsem PODÍVEJ SE NA MĚ!”

Snape se díval na tu šerednou postavu na trůně. “Já…”

“Teď…se otoč, Severusi…”

“Cože?”

“Nemluvím snad anglicky? Řekl jsem, aby ses otočil…Nedívej se na mě,” zdůraznilata zrůdnost, kterou byl Voldemort a Snape pomylu poslechl, věděl, že by ho Pán Zla o to nežádal, kdyby neměl důvod a přemýšlel, co za důvod by to mohlo být.

“Otoč se a podívej se na mě.” Tenhle příkaz byl jemnější, než byl ten předtím a Snape se otočil, aby viděl na trůn.

Severusovy oči se rozšířily nedůvěrou. Před ním, na trůnu, seděl odporně krásnýVoldemort, kterého poznal poprvé, když se připojil na Temnou stranu proti Brumbálovi a stal se Smrtijedem.

Pronikavé modré oči, tmavé zvlněné vlasy, Voldemort byl věc naprosté krásy…ta krása byla zkažená jen úšklebkem, který se vlnil přes jeho ústa.

“Jak…?” koktal Snape a muž na trůnu si jen úsečně odfrknul.

“Úžasné, že, Severusi? Není báječné, že věci, které člověk může udělat, může udělat jen tehdy, když je nejmocnějším žijícím kouzelníkem?”

Snape se pokusil zaostřit svou mysl na to, co se právě teď stalo. “Vy jste…tohle je…”

“Jestli je to má SKUTEČNÁ podoba? Na tohle se ptáš? Jestli je to skutečně neboje to jen kouzlo krásy? Tak přistup a pojď si to zjistit, Severusi,” řekl Voldemort a ukázal Snapeovi, aby přišel blíž.

Snape na chvilku zaváhal a popošel blíž k trůnu. Voldemort se natáhl proSnapeovu ruku a položil si ji na jednu svou stranu obličeje. Bylo to úplněhmotné. Tohle nebyla žádna iluze krásy. Tohle byl Voldemort ve své nejvyšší moci. Severus těžce polknul.

Voldemort si přitáhl Snapea k sobě, natáhnul svou ruku, obtočil ji zaSeverusovým krkem, přitáhnul si jeho ústa ke svým v prodlouženém polibku, přikterém se Snapeovo tělo loudalo. Ačkoli se vzhled Pána Zla změnil, tak byl pořád odpudivý a Snape se nemohl dost rychle stáhnout.

Voldemort nasadil posměšný pohled zklamání. “Ale ale…nemáš to rád. Lucius ano.Ano…šel jsem k němu, přesně takhle, brzy ráno a měl jsem všemi možnými způsoby, kterými jsem ho mít mohl a on sténal potěšením při každém doteku.”

Severus nic neříkal. Co by taky mohl říct?

“Řekni mi, Severusi…myslíš, že bych se takhle mladému Harrymu líbil?”

Snape bojoval, aby nezareagoval, ale uvnitř to v něm kypělo.

“Ale no tak…v to bě zajiskřil plamen, že, můj mazlíčku? Ale je ten plamen dostdobrý na to, aby mě uspokojil v posteli jako dříve?” Voldemort se znovu usmál.“Lucius byl úžasný, ale tys byl vždycky tím, kdo mě rozpálil až k povrchu. Já CHCI znovu zažít to žhavé potěšení, Severusi.” Pán Zla plynule vstal.

“Pojď… Potřebujeme se odebrat do mé komnaty. Jsem zvláště horlivý vidět, jestli jsi sexuálně nabitý tak, jak si pamatuji, že jsi býval.”

Severus znovu nic neřekl.

“No tak…pojď, Severusi…nebuď stydlivka,” varoval Voldemory jemně. “Vím, že máš rád dobrý sex stejně jako všichni ostatní…a ty víš, že to vždycky bylo dobré.”

Snape vážně následoval zlomyslně pozoruhodného muže, kterým byl Voldemort, pryčz trůnní místnosti skrz bludiště klikatých chodeb, dokud nezastavili před velkými dveřmi, které nesly lebku Znamení zla a hada po obou stranách.

Po tom, co Voldemort řekl pár nerozeznatelných slov v hadím jazyce, se otevřelydveře a ukázal Snapeovi dovnitř, pak vešel za ním a kouzlem uzamkl za nimi dveře.

Pán Zla se ostře otočil na Snapea, jeho modré oči žhnuly touhou. “Čekal jsemdlouhou dobu, abych tě takhle mohl znovu mít, Severusi. Já vím, že dohlédneš nato, aby to čekání za to stálo.” Přistoupil blíž ke Snapeovi, a pak řekl, “Pojď…nesnáším, když musím čekat…obzvláště na sex.”

Snape dlouze vydechnul a zkoušel zoufale myslet na nějakou cestu ven z téhlesituace. Navlhčil si rty a nakonec řekl, “Jestli Potter nebo Malfoy dosáhnouvhodné úrovně pro početí a já budu vyprázdněný, sníží to vyhlídky na otěhotnění.”

Jednu ruku Voldemort obmotal kolem Severusova pasu a odpověděl, “Snadno můžešvyprodukovat další, Severusi. Když jsem tě pozoroval, všiml jsem si, že tvéposilující síly se zdají být téměř významné od té doby, co bereš ten lektvar.”Lapil Snapeova ústa svými a Severus se musel přemáhat, aby se nekrčil v odporu.“Kromě toho…strach z toho zvláštního důsledku tě nicměné nezastavil z toho, abyjsi toho chlapce měl…opakovaně. Nebo ano? Ale drahý…ty se cítíš nepříjemně.Nehtem ukazováčku si přejíždíš přes palec. Vždycky jsi to dělal, když jsi byl nervózní nebo v nějaké nepohodlné situaci. Cítíš se teď nepříjemně, Severusi?”

“Poněkud,” přiznal Snape rovnou.

“Ale…to teď nemůžeme,” řekl mladý muž, pohnul se, aby se zmocnil Snapeových ústv pevném polibku, který byl spíše značkováním. Voldemort se konečně stáhnul apotřásl hlavou. “Ne…to nemůžeme. Potřebuji odstranit pár tvých překážek, abysmohl dovolit tomu Severusovi, kterého znám, vystoupit na povrch.” Voldemortvyndal svou hůlku, přesnou kopii Harryho, dotknul se špičkou své dlaně aobjevila se na ní malá lahvička. “Ty znáš tenhle lektvar, Severusi. Věřím, žejsi ho dokonce vynalezl. Velice efektivní uvolňovač zábran…velmi užitečný v situavích jako je tato.” Nabídnul tu lahvičku Snapeovi. “Vypij to. VŠECHNO.”

Snapeovy ruce se ani nehnuly.

Voldemort se znovu lehce usmál. “Ach ano…jsem si jistý, že ti nemusím říkat, žejakákoli známka nedostatečné spolupráce bude mít za následek nepříjemný trest,který si odnese mladý Potter…že? Také bych byl přinucen předpokládat, že být stím chlapcem má na tebe špatný účinek a přesunout tě k Luciusovi. Jsem si jistý, že chápeš můj důvod…”

“Chápu…” zavrčel Snape jemně.

“A…jistě souhlasíš, že by se ti nelíbilo, kdybys viděl cokoli nezvyklého, co by se stalo chlapci?”

“Nedotýkejte se ho! Udělám, co chcete.” Severus si tedy vzal lahvičku s tímlektvarem, odzátkoval ji, přiložil si ji ke rtům, zaklonil hlavu a vypil jejíobsah. Když to Snape udělal, nechal tu prázdnou lahvičku upustit z rukou a dopadnout na zem, kde se rozbila.

“Jsem potěšen, že jsi se rozhodl v tomhle spolupracovat, Severusi. Dohlédnu nato, aby sis to užil.” Voldemort znovu zamával svou hůlkou a Snapeovy šatyzmizely. Totéž udělal se svým vlastním oblečením, nechal tak oba muže úplněnahé. Voldemort trochu ustoupil a prohlížel si Severuse…dával si na čas avychutnával si tu skutečnost, že jeho intenzivní zkoumání je pro Snapea o tovíce nepříjemné. Nicméně ten lektvar zaúčinkoval a Snape se proklínal, kdyžcítil, že se jeho penis zvedá od těla, nadouvá se a prodlužuje pod pohledem Pána Zla.

Voldemort se natáhnul, aby si mohl pohladit ten rostoucí penis a povzdechl si,“To je to, co mi chybělo. Tvůj dědeček – Stefan – byl vybaven jako ty, víš. Jakochlapec jsem s ním strávil hodně dnů v posteli.” Modré oči se podívaly do těchužaslých tmavých. “Věděl jsi to, Severusi? Věděl jsi, že tvůj dědeček byl mýmmilencem, když jsem byl skoro stejně starý jako je Potter teď…možná ještěmladší…? Byl můj první…a předpokládám, že to je jeden z důvodů, proč jsem tak nakloněn tobě. Když zemřel, byl jsem na několik týdnu neutišitelný.”

“Jděte do háje…” zašeptal Severus hustě.

“Taky jsem si užíval s tvým otcem,” pokračoval Voldemort. “Byl to samozřejmě můjvrstevník…V mých dnech v Bradavicích…a byli jsme oba ze Zmijozelu. Ačkoli se trochu víc bránil, než tvůj dědeček, byl úžasný…”

Voldemort se křehce uchichtl a znovu si přitáhl Snapeovo tělo na své…ale tentokrát to bylo tělo na tělo.

Snape se viditelně otřásl, když se mu lektvar řinul jeho žilami, mazal jeho vůli a dovoloval primitivní touze, aby ho ovládla.

“Jak by se ti líbilo si to se mnou rozdat, Severusi? Jsi díky tomu lektvaru více nakloněný té myšlence jako nějaký kluk?” Voldemort pohladil Snapea po tváři.

Všechno, co Snape mohl udělat bylo vzdychat, když Voldemort obtočil své prsty kolem jeho pulzující erekce a téměř brutálně ji začal zpracovávat.

“Ne…” řekl Voldemort. “To teď bude mé po několik hodin. Pojďme do mé postele,ano, Severusi? Bude to mnohem výhodnější místo pro to, co oba chceme…co oba potřebujeme…”

*****

Harry přecházel neklidně po místnosti. Severus se měl vrátit už před několikahodinami! Co ho mohlo zdržet? Střetnul se s Voldemortem a byl potrestán? Všemožné hrůzné věci se promítaly v chlapcově hlavě.

Pokoušel se zavolat Smrtijeda a zeptat se ho, co se stalo Snapeovi, ale strážný mu jen odpověděl, že to není jeho věc a aby ho znovu nebtěžoval.

Když se dveře znovu otevřely a Severus se dopotácel do pokoje, Harry se k němuse zoufalstvím vyřítil a pomohl mu do postele, kam se tmavovlasý kouzelník zhroutil v naprostém vyčerpání.

*****

Harry ležel s hlavou opřenou o Snapeův hrudník, když starší kouzelník spal.Přemýšlel, co mu Voldemort udělal, ale měl svoje podezření. Harry myslel na tyhrůzné věci, kterými Pán Zla uchvátil Severusovo tělo a bylo to dost na to, aby vyzvracel tu trošku, co měl v žaludku.

Brzo do dalšího rána pár hodin před úsvitem se Snape probudil. Jeho tělo hobolelo z těch věcí z minulého dne. Zbylo jen pár věcí, které on a mladýVoldemort spolu nedělali, pevně zavřel oči a zkoušel z toho zapomenout naVŠECHNO. Ale ten lektvar, který Voldemort po něm chtěl, aby si vza,l neměl síluna vymazání vzpomínek. Ne…Voldemort chtěl, aby si Severus zapamatoval každou pozici, každý orgasmus, každý polibek…

“Severusi?” Harryho hlas způsobil, že se Severusův vzdech zachytil v jeho hrdle.“Severusi…jsi v pořádku? Co ti Voldemort udělal?” Posunul se, aby objal staršího kouzelníka, který se posadil a potřásl hlavou.

“Ne…ne, Harry…nedělej to…ne teď. Potřebuju si dát sprchu.” Severus vstal, zamířil do koupelny a Harry za ním.

“Řekni mi, co ti udělal! Proč mě nenecháš, bych se tě aspoň dotknul?” dožadoval chlapec.

Snape se zastavil u dveří a znovu potřásl hlavou. “To je v pořádku. Já jen…musím se jít osprchovat…”

“Půjdu s tebou.”

“NE!” vykřikl Severus důrazně, a pak jeho hlas změkl. “Ne, Harry. Tentokrát ne.”

“Zranil tě, že? Zranil tě a ty nechceš, abych to viděl!”

“Prosím tě, Pottere…je lepší, když…”

“Chci to vidět! Záleží mi na tobě a chci vidět, co ti ten bastard udělal!” Harrybyl neoblomný. “Nezkoušej mě ‘chránit’, Severusi, sakra! Jestliže jsem doststarý na to, abych si s tebou mohl něco začít, jsem i dost starý na to, abych sdílel i tvou bolest.”

“Nenecháš mě, abych tě toho ušetřil, co, Pottere? K čertu s tím tvým zasraným Nebelvírským hrdinstvím!” vypěnil Snape.

“Nechci být chráněn od něčeho, co se stalo někomu…někomu na kom mi záleží!”opáčil Harry. “Lidi, kteří si navzájem nesjou ukradení, spolu mají sdílet jak todobré tak to špatné! Jak to mám asi udělat, když mi to nechceš dovolit?” vyzval ho.

“Tohle…ale… vidět…nepotřebuješ,” běsnil Snape důrazně. “Požádám si o hojivoumast…nevšiml sis snad, že nám dají cokoli, o co si řekneme. Takže, sprcha a nějaký prostředek proti bolesti a budu v pohodě.”

“Nejednej se mnou jako s dítětem! Už nejsem tvůj student, Severusi! Tak ti do háje s tím tvým zasraným ochranářstvím!”

Snape mírně naklonil hlavu. “Nevšiml jsem si, že to dělám,” odpověděl jemně.“Myslel jsem, že tě jen zachraňuju od zbytečně bolesti.” Když to Snape řekl,pomalu si začal sundavat oblečení. Když se svlékl Harry viděl obrovské modřiny avelmi nezaměnitelná kousnutá místa na mnoha částech Snapova těla. Byly tam také šrámy způsobené nehty, když se zarývaly do nahého masa.

Harry pocítil nával emocí, které byly tak silné, že je sotva pobral. Bolest,obrovský hněv, nenávist, všechno tohle jím proběhlo a způsobilo to divoké vířenív jeho mysli. Chtěl Severuse obejmout a držet ho…chtěl mu zhojit ty rány autěšit Snapea tak, jak ho utěšoval on… Ale ze všeho nejvíc chtěl Harry zabítVoldemorta; kvůli své matce a otci…kvůli svým spolužákům, kteří zahynuli v jehorukou…kvůli Siriusovi…pro jeho šílený a bláznivý program křížení…a teď kvůlitomu, co udělal Severusovi. Všechno, co potřeboval byla přílžitost a učinil by přítrž tomu slizskému bastardovi jednou provždy.

Severus natáhnul ruku k té zbloudilé slze na Harryho tváři a seřel ji palcem.Chlapec potlačil vzlyk a hledal obětí u staršího kouzelníka. Snape na chvilkuváhal, jestli se ho má dotknout. Cítil se špinavý z jeho setkání s Voldemortem anehoden držet toho chlapce přesně potom. Ale Harryho nevinné city byly silné aSeverus se vzdal, dovolujíc svým rukám, aby objaly chlapce, přitáhly blíž a hladily jeho hebké vlasy.

To objetí hodnou chvíli trvalo. Pak se Snape opatrně stáhnul. “Potřebuju tu sprchu, Harry. O tohle se postarám taky. Neboj.”

Harry přikývnul a sledoval Snapea vejít do koupelny a zavřít za sebou. Chlapecpřešel k posteli a posadil se, ani si nevšiml, že bylo čerstvě ustláno. Co veskutečnosti Voldemort Snapeovi udělal, si mohl jen domýšlet. Dokonce i jeho penis byl plný kousnutí a modřin.

Voldemort byl ten nejhorší druh netvora…neovladatelný zlomyslný megalomanskývrah…něco, co by potřebovalo vyřadit. Harry vždycky silně věřil, že to padlo naněj, aby to udělal…a teď se na to těšil víc, než kdy jindy. Jak to udělá,nevěděl…ale logika se teď nezdála být nějak důležitá. Od té noci, co muVoldemortova hůlka způsobila tu jizvu, byl pro něj tento osud nevyhnutelný. Nakonci, jen jeden z nich může zůstat…a – nějak – to věděl od té doby, co mu bylo jedenáct.

Harryho mysl se pro další chvíli těmito hlubokými myšlenkami zabývala. Nakonecse znovu otevřely dveře z koupelny a vyšel Severus zabalen do županu…jeho černévlasy čerstvě umyté a usušené zachytávaly světla z krbu a svíček. Přistoupil kposteli, kde Harry čekal a když ze sebe Severus shodil ten župan, přes jeho rty se přehnal malý škádlivý úsměv.

Jeho vysoké hubené tělo už nebylo pokousané ani rozškrábané a ani na něm nebylymodřiny. Hojivá mast zase rychle zapracovala a ačkoli vypadal Severus unaveně, byl už více sám sebou.

Snape se posadil na okraj postele.

“Máš hlad?” zeptal se Harry.

“Ne…ani ne.”

“MĚ bys ale přiměl jíst,” prohlásil chlapec troufale.

Severus krátce přikývnul. “Ano…nejspíš ano. Tak dobře…nějaká polévka by přišla vhod,” odpověděl profesor lektvarů promyšleně.

“Jaký je tvůj nejoblíbenější desert, Severusi?” zeptal se Harry.

Snape pokrčil rameny. “Nemám moc rád deserty.”

Chlapec ukázal na strašího kouzelníka obviňujícím prstem a řekl, “AHA! TEĎ užvíme, co je špatně s profesorem Snapem! Nejí deserty! Není divu, že jsi takovýnepříjemný parchant! No tak, Severusi…musíš si NĚJAKÉ deserty oblíbit…alespoň jeden…”

Snape se pobaveně uchichtl nad Harryho naléhavostí a odpověděl, “No, byl jsem známým jedlíkem piškot…”

“Potřebujeme dvě nechutně obrovské porce jahodových piškotů!” zvolal Harry. “Jo…a mísu polévky…” podíval se na Severuse. “Jakou?”

“Hovězí...čočkovou…to je opravdu…”

“Hovězí! A jeden mudlovský hamburger s roztaveným sýrem, hranolkami a sodovkou!”

Jídlo se okamžitě objevilo na stole, sestaveno na večeři pro dva.

Harryho oči se rozsvítily při pohledu na hamburger a hranolky a dvě mísy s rozkošně vypadajícími piškoty.

“Můžeme, pane Pottere?” zeptal se Snape formálně a oba přešli ke stolu a posadili se před to jídlo, které si objednali.

Když si Snape položil svůj ubrousek na klín, podíval se na Harryho, který sepokoušel otevřít pusu natolik, aby si ukousnul toho hamburgra, kterého držel vobou rukou. “Vykloubíš si čelist,” poznamenal Severus a sledoval toho chlapce, kterému se opravdu podařilo kousnout si.

“Nevykloubím,” zamumlal chlapec s plnou pusou jídla.

“Způsoby…nejsme divoká zvířata, Pottere” promluvil Snape pomalu a mračil senesouhlasně na Harryho. Nabral si lžíci polévky a zjistil, že je výtečná stejně jako to ostatní jídlo, které dostávali.

Harry také nejedl celý den a napadl hladově svůj talíř plný jídla. Snapefascinovaně a pochybně sledoval chlapce, který konzumoval své jídlo neuvěřitelně rychle.

“Upřímně, Pottere…způsobem jak jíš, jsem velice překvapen, že ještě žiješ!”

Chlapec se snažil spolknout veliké sousto karbanátku předtím, než se zeptal,“Neměl jsi snad obrovské chutě, když jsi byl v mém věku? Podle toho, jak jsi vysoký, jsi jich musel mít zatraceně hodně.”

“Můj otec mě učil, jak ovládat své…chutě,” odpověděl Severus.

Harry se lstivě ušklíbnul. “Zřejmě se ta kontrola nevztahuje na tvé sexuální chutě.”

“Zřejmě…” řekl Snape pomalu.

“Severusi…?”

“Ano…?”

“Byl jsi…teda…vím, že mi do toho nic není…ale…”

“Pane…prostě to vyklop, Pottere! Zapomeň na to Váhavé Nebelvírské svinstvo. Kdyžse chceš na něco zeptat…PTEJ SE. Buď ti odpovím, nebo ti řeknu, že to není tvoje zasraná věc. Ale tak nebo tak…prostě SE ZEPTEJ!.”

“Spal…jsi…s některým jiným studentem?”

Severusovy oči potkaly Harryho. “Ne,” řekl narovinu, “nikdy.”

“Ani s Malfoyem…myslím…Draca?”

“To ‘ne’ se vztahuje na VŠECHNY moje studenty, Pottere…včetně mladého Malfoye.Dokud jsem nepřišel do křížku s tebou, nikdy mě ani nenapadlo být se studentem. Není to vhodné a…moje chutě nesměřují k dětem.”

Harry se pak zeptal, “Chtěl jsi mě…myslím jako to…když jsem poprvé přišel do Bradavic…když jsem byl dítě?”

“Ani bych si na to nedovolil pomyslet, Harry,” vzdychl Snape.

“Tak…kdy SIS to poprvé připustil?”

Severus si nabral další lžíci polévky ke svým ústům a pak řekl, “Myslím, že jsemsi ty myšlenky poprvé dovolil zvážit ten den, kdy jsem šel za tebou na chlapecké záchody…”

Harry se začervenal a vrazil si hranolku do pusy. Potom co jí rozžvýkal a polknul se zeptal, “Bránil ses jim zpočátku?”

“Ani ne.” Snape dojedl svou polévku. “Když se na to tak dívám, mám ještě hlad…”zadumal a řekl, “Mignonské filety…středně velké…s houbami.” Dušený staek politýhoubami se před ním objevil, když zmizela polévková mísa. Severus si vzal nůž avidličku a pustil se do staeku. “Tenhle servis je lepší než domácí skřítci. Vkoupelně jsem nechal horzný bordel, ale jsem si jist, že už je tam zaseuklizeno.” Podíval se na Harryho. “Přestal jsi jíst. Co se stalo, Pottere…ukousnul sis jazyk?”

Zelené oči se snažily zabránit slzám, které se jít ven a nestydatě se podívalpřímo na Snapea. “Co ke mně cítíš? Opravdu?” V chlapcově hlase zazněl nepatrnýstrach, který naznačoval, že ho to stálo veškerou odvahu, aby se vůbec zeptal a byl si zároveń vědom, že by ho odpověď mohla roztříštit na několik kousků.

Snape položil své příbory, utřel si zamyšleně prsty do ubrousku a pak opatrněřekl, “Nejsem moc citově založený, Harry. Zažil jsem hodně hořkosti a jsem spíšsám…za těch okolností, ve kterých jsem byl vychováván…naučil jsem se ukrývat svépocity – někdy je popřít úplně – abych se vyhnul bolesti.” Na chvilku si vzalspodní ret do zubů, pak ho pustil, to gesto ho udělalo pro Harryho překvapivězranitelného. “Není pro mě jednoduché mluvit o svých citech. Ale to neznamená, že mi je všechno jedno.”

Harry přikývnul, vzal si hranolku, předtsíral o ni zájem, ačkoli jeho mysl byla daleko od jídla. “Víš, že bych ti nikdy neublížil,” řekl nakonec.

Snape před sebou složil ruce. “Za to ti děkuju,” řekl srdečně.

“Ale pořád mi nemůžeš věřit, že?” V Harryho hlase byla nepřehlédnutelná bolest.

“Musíš mi dát čas,” řekl nakonec Snape.

“Jsme Voldemortovi zajatci…objeti jeho nálad. Naše životy balancují na okrajikaždým dnem, co jsme tu,” řekl Harry jemně. “Máme se těmhle věcem raději vyhnout?”

“Pottere…” bylo jasně, že se sebou Snape bojoval.

“Severusi…já…”

Dveře se najednou otevřely a Harry i Snape trhly hlavami a uviděli Smrtijeda, který vstoupil.

“Snape…máš jít se mnou,” řekla maskovaná postava.

Snape pomalu vstal a zeptal se netrpělivě, “Co zas, MacNaire?”

Zahalený muž vytáhl hůlku, kterou namířil proti Snapeovi. “Je to příkaz Pána Zla, že máš jít se mnou! TAK DĚLEJ!”

Harry už taky vstal. “Kam ho berete?” dožadoval.

Smrtijed odstrčil chlapce stranou a jenom zavrčel, “Do toho ti nic není, Pottere. Pojď se mnou, Snape…”

Harry bídně sledoval, jak Snape prošel kolem Smrtijeda ven ze dveří, které se zanimi zavřely. Mohlo tohle být předvolání od samotného Voldemorta? Mohl chtítSnapea znovu…jako předtím? Chlapec se při té myšlence otřásl. A co bylo nejhorší…byl bezmocný. Všechno, co mohl udělat, bylo sedět a čekat.

*****

MacNair vedl Severuse skrz halu až k Malfoyově pokoji a otevřel dveře.

Snape se otočil, aby se zeptal, co tu dělá, ale MacNair ho jenom strčil dovnitř a zamknul za sebou kouzlem dveře.

“Á…Severusi. Dobrý večer.” Uvítal ho Lucius zpoza pokoje, kde stál před krbem adržel v ruce sklenku vína. Měl na sobě černé hedvábné kalhoty od pyžama a nic jiného, ukazoval tak svůj hrudník a ruce.

“Co chceš, Luciusi?” vyštěkl Severus, když k němu blonďák přišel.

“To ani nepozdravíš? Začínáš být hrubý, můj příteli. No, nevadí…já jsem své způsoby nezapomněl. Mohu ti nalít sklenku tohoto úžasného Amantiada?”

“Nejsem tu kvůli společenskosti, Luciusi,” řekl Snape netrpělivě. “Vzali mě sem na příkaz Voldemorta. Takže…o co tu jde?”

“Bylo mi smutno…” stěžoval si nevrle Lucius. “Jsem tu zamčený sám a ty a Pottermate naproti v hale líbánky. Víš, to není fér. Jenom jsem řekl LorduVoldemortovi, že si myslím, že si taky zasloužím něco z tvého času apozornosti…když máš – potom všem – být otcem mého dítěte.” Ušklíbnul se Lucius. “Lord Voldemort, jak to tak vypadá, souhlasil. PROTO si byl přinesen sem.”

Snape věděl, že byl v riskantní pozici. Mlčky souhlasil, když mu Voldemortnařídil, že se má Luciusovi víc věnovat. Kdyby odmítl, tak by si to Voldemortvybral na Harrym. Když vyhoví Luciusovi, Harry bude raněný…ale lepší, aby chlapec trochu žárlil, než aby ho nechal čelit Voldemortovým trestům.

“Tak dobře, Luciusi…dal bych si nějakou sherry,” souhlasil Snape a sledovalMalfoye, jak přešel k pojízdnému vozíku, který obsahoval různé lahve, jednuodzátkoval, nalil z ní trochu sherry křišťálové skleničky a tu potom odnesl Severusovi.

“Můžeme si sednout ke krbu, Severusi? Slyším v dálce hřmění…to věští krutou noc.”

Snape následoval Luciuse ke krbu, posadil se do pohodlného koženého křesla aMalfoy se posadil jen pár stop do druhého. Pak pozvedl svou sklenku. “Na novériziko,” řekl Malfoy s formálním úsměvem. Snape se jenom napil ze své sklenky adoufal, že ho to uvolní alespoň tak, že bude zdvořilý. Zuřil na tohorozmazleného a zkaženého Malfoye, který šel za Voldemortem, aby bylo po jeho…jako přerozhýčkané dítě.

“Takže, Severusi…zřejmě máš na mě vztek, když jsem tě vytáhl z tvého maléhoútulného hnízdečka lásky. To snad ani nemám právo žádat trochu tvého času?” Lucius pomalu převaloval svou sklenku mezi dlaněmi.

“Jestli se ptáš, jestli tu jsem rád, odpověď je ne…” vpálil mu Snape zpátky a vyznělo to rozzlobeněji, než měl v úmyslu.

“Opravdu Severusi…vždyť VÍŠ, že sis to vždycky užil, když jsme se dostali nasex. I když si na mě byl rozzlobený – jako teď…a mimochodem, tahle nálada jenejnepřitažlivější – nemůžeš popřít, že jsem tě vždycky uspokojil.” Blonďák seodmlčel a jeho oči se střetly se Snapeovými skoro černými. “To nemůžeš popřít…nebo jo?”

Snape se hodně napil sherry a potichu zavrčel, “Jdi do prdele, Malfoyi.”

Lucius zvedl pobaveně obočí. “Ano…to je totiž přesně to, co chci,” zavrněl, “…aPán Zla chce, abys mi dal co chci…co potřebuju. Víš, Severusi…tahle novamíchanice hormonů je neklidná. Jsou tu věci, které chci, abys mi udělal tak, jakjsi je ještě nikdy neudělal. Jsem vybaven, jak se říká…a chci prozkoumat všechnymožnosti této nové funkční nabídky. Od té doby, co mi to udělal tvůj lektvar, toposlední, co můžeš udělat je prokázat mi laskavost. Jsem si jistý, že už si jíprokázal mladému Potterovi…ale musíš připustit, že je to víc vzrušující s někým,kdo se v sexu vyzná. Všechno ostatní stranou…Ty a já jsme byli spolu v posteli vždycky dobří…nebo, ostatně, všude, kde jsme to dělali…”

“A tobě ani trochu nevadí, že tu vůbec nechci být …”

Lucius pokrčil rameny. “Vůbec ne. Chci tě…jsi tady…jestli nedostanu, co chci,bude Lord Voldemort znepokojen…a dohlédne na to, aby Potter dostal nejvíc z jeho nespokojenosti.”

Severus mrštil sklenkou do krbu – kde se rozbila – a vstal. “Proč ne? Koneckonců…vypadá to, že si budu muset zvyknout na to být vydíraný, abych mělnetradiční sex!” Začal se svlékat z oblečení. “Jak to chceš, Luciusi? Rychle atvrdě, pomalu a rozvážně, jemně a váhavě…? Chceš být agresorem ty, nebo mám já?Nechtěl bys mi dát předtím třeba nějaký lektvar? Něco…co by mě přimělo být vícepoddajný tomu aktu a aby ses ujistil, že to zvládnu celou zasranou noc?” Stálnahý před Malfoyem. “No tak! Tady jsem, Luciusi…úplně poslední laskavá zábava pro stranu zla…přesně jak jsi žádal.”

Lucius zkroutil opovržlivě rty a ušklíbnul se, “Láska z tebe zřejmě udělala kurvu, co?”

“KURVU? Jen abych ti připomněl, Luciusi, že JÁ nejsem ten, kdo má pochvu!”

Malfoy na okamžik nic neřekl. Bylo vidět, že si snaží udržet svůj klid a to mušlo ztěžka. Bylo taky zřejmé, že se ho Snape snažil vytočit, aby ho nechal odejít. Lucius byl nicméně rozhodnutý přesně tohle neudělat.

Snape se podíval do svého rozkroku. “Hups! Nejsem moc tvrdý, Luciusi, co? Ne…tonení dobré. Nebudeš spokojený, půjdeš za Voldemortem, a pak…no…musím teda stihmle žalostným nevzrušeným stavem něco udělat…ne?” Začal si ho honit. “Moment…to zvládnu…podívejme…začíná to tvrdnout…”

“Přestaň, Severusi,” posmíval se Lucius a odstrčil Snapeovu ruku z jeho penisu.“Nebuď směšný. Vždyť víš, že sis to vždycky užil, když jsme se k tomu dostali…pokaždé.”

Snape se krátce zasmál a řekl, “Chceš vědět o něčem směšném? Řeknu ti něco osměšnosti, Malfoyi. SMĚŠNÉ bylo minulých 24 hodin, které jsem strávil. Všechnoto začalo, když jsem šel k Voldemortovi podat mu denní hlášení o tobě a Harrym.Rozhodl se, že mě bude mít, jako za starých dobrých časů…víš… Takže když jsemnejednal moc nadšeně o tom, že by mě uchvátil tím svým slizským masem, které muslouží jako tělo, řekl mi abych se otočil a když jsem se obrátilzpátky…překvapení…byl tím starým – nebo bych spíše měl říct mladým --Voldemortem… Ale potom, to ty víš. Pochopil jsem, že včerejší ráno ti sloužil vtom těle.” Pokračoval Snape. “Pak došel k tomu, že mě ošukal do bezvědomí…použilkaždou techniku a prostředek, který mohl…a věř mi, že jich má celý sklad. Potom,když to, co ze mě bylo se doplazilo zpátky do pokoje, jsem měl jenom časosprchovat se, ošetřit, trochu si zdřímnout, pak mě dovlekli sem, kde jsemzjistil, že chceš dělat TO SAMÉ…” krátce zvedl svůj napůl ztopořený penis, a pakho pustil. “A ty mi říkáš, abych nebyl směšný? Tak mi teda ŘEKNI, co ode měchceš, Luciusi, a přesně jak to chceš a udělám to a ověřím si to tak, abys byl spokojen.”

Lucius na chvilku mlčel…jenom se díval na Snapea a jeho čelist se pořádotevírala a zavírala. Pak si přes boky a přes dobře vypracovaná stehna přetáhl své kalhoty od pyžama a vystoupil z nich.

“Opravdu si myslíš, že mě ten malý výbuch hněvu od tebe odradí, Severusí?”zeptal se lehce, přešel ke Snapeovi a natáhl se, aby pohladil jeho zadek.“Chovej se, jak chceš…dokud neskončíme v posteli, je mi jedno, jestli seboupráskneš o podlahu a budeš zadržovat dech, dokkud nezmodráš. Mmmmmm, bože….milujutvůj zadek.” Malfoy dovolil jednomu prstu lehce proniknout do trhlinky mezidvěma pevnými půlkami. “Udělám s tebou dohodu, Severusi. Udělej mě jenomjednou…jen jednou…ale při plném vědomí. Jestli potom budeš chtít ode mě odejít bez dalšího kola…můžeš.”

Snape, který už tiše proklínal to náhlé vzrušení, které cítil od Luciusovalaskání, na chvilku popřemýšlel o té nabídce a pak řekl, “A ty mě NECHÁŠ odejít?”

“Ihned, drahoušku. Víš, že mám radši když jsi horlivý a ochotný. Doteď do nebyl problém. Jednou…slibuju.”

Severus si povzdechl a zamumlal, “Dobře, Malfoyi…dělej to nejhorší, co umíš.”

“No tak, Severusi…vždyť víš, že ti vždycky dám jen to NEJLEPŠÍ,” Malfoyův úsměvbyl tak drze jistý, že se Severus zajímal, jestli bylo moudré rozhodnutí přistoupit na tu dohodu.

Malfoyovy ruce putovaly naúprosně po Snapeových dlouhých žebrech a přitáhnul sihubené tělo tmavovlasého kouzelníka pevněji ke svému…na chvilku přestal, jen abysi vychutnal ten kontakt a aby si byl jistý, že Severus věděl, co tím dělá.Vůbec nespěchal s tím na co Severus přistoupil. Znal Snapea a věděl, že tu jepár jistých věcí, které se předtím musejí zabezpečit – když se rozhodl to zahájit – aby měly požadované účinky.

Lucius prozkoumával Snapeovo tělo nezvykle tvrdě a o to bylo pro Severuse těžšíneodpovídat. Smířil se se skutečností, že musel spolupracovat s Malfoyem…ale nebyl smířený s tím, že si to užije.

Ale bojovat se zvířecí smyslností Luciuse Malfoye to byla další věc, obzvlášť,když se blonďák rozhodl ho svádět…jedna z věcí, kterou uměl Lucius velice dobře.Severus vycítil, že by nedostal šanci z toho rozumně vyjít, kdyby nepřevzal nadsituací kontrolu…rychle. Sevřel rukou Malfoyovy stříbřitě blonďaté vlasy a přitáhl si jeho ústa ke svým pro dlouhý, žhavý polibek.

Malfoy toužebně zasténal a Snape se stáhnul zpátky jenom o maličký kousek.

“Postel…HNED…” zachraptěl Snape a oba dva byli brzo v posteli a Severus dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby se ujistil, že to rychle skončí.

Jeho plán fungoval. Lucius byl nažhavený a vletěl přímo do Snapeovýchtalentovaných rukou. V méně než pěti minutách byl Snape nad Malfoyovým zadkem…a po dalších dvou minutách se odtáhl z Luciuse zpátky na postel.

“A co mělo bejt TOHLE?” zasyčel Lucius skrz zaťaté zuby a uvědomil si, že byl obětí tohohle vypočítaného shonu.

Snape vstal z postele a oblékal se. “Nech mě jít, Luciusi. Splnil jsem naši dohodu. Udělal jsem tě. Chci odsud…a to HNED, sakra!”

Luciuse se posadil a zařval, “Udělal jsi to schválně!”

“Jestli jo nebo ne…souhlasil si s jedním kolem a pak, že mě necháš jít, pokudbudu chtít. Dostal jsi na čem jsme se dohodli. Takže teď…ať stráž otevře dveře, Luciusi. Tady jsem skončil.”

Stráž vedla Severuse do pokoje, který měl s Harrym. Místnosti byly tmavékromě jedné svíčky, která plála na nočním stolku. Snape zaslechl zvuk zahalenéhofňukání, přešel k posteli a posadil se vedle Harryho. Chlapec byl stočený do klubíčka a – když se Severus posadil – Schválně se od něj odvrátil.

“Bože…Harry…tohle nedělej…” zamumlal Severus a položil ruku na chlapcovo rameno, aby ho utišil a aby se na něj znovu otočil.

Harry ucuknul. “Nedotýkej se mě!” řekl důrazně.

“Harry…”

“Byl jsi s NÍM! Byl jsi s Malfoyem.”

“Necháš mě to aspoň vysvětlit?”

“Popři, že si s ním nespal!” vyzval ho chlapec rozhořčeně. “Popři to!”

“Nemůžu to popřít, Harry…ale řeknu ti proč…” řekl Snape jemně.

Harry se ještě víc odtáhnul…od Severusova dosahu. “Nepotřebuju, abys mi říkalPROČ! Já vím PROČ! To proto, že to je Lucius Zkurvený Malfoy, PROTO! K tomu není co dodat!”

“A v tom se právě mýlíš, Harry…kdybys poslouchal...”

“Nech mě být! Prostě mě nech být!”

“Nebuď dítě…” pokáral ho Snape jemně.

“Jo…myslíš si, že DOSPĚLÍ by seděl a poslouchal nějakému směšnému vysvětleníjako PROČ si SPAL s Malfoyem? Dospělí by nebyl zraněný, že jsi byl s někým jiným?” Harry se snažil nebrečet ještě víc, než brečel.

“Někdo, komu by na tom ZÁLEŽELO by poslouchal,” odpověděl Snape a z druhé stranypostele se neozvala žádná trpká poznámka. “Někdo, komu by na tom záleželo byposlouchal vysvětlení od osoby, na které mu zdánlivě záleží předtím, než to špatně skončí.”

“A kdo řekl, že mi na tobě záleží?” opáčil Harry.

Snape byl na chvilku ticho, než řekl, “A ne snad, Harry? Myslel jsem, že ano.”

“Právě teď tě nenávidím!”

“Tomu nevěřím.”

“Tak věř! NENÁVIDÍM TĚ! Nenávidím Luciuse Malfoye a nenávidím tebe za to, že jsi tomu bastardovi nebyl schopen říct NE! Opravdu tě nenávidím!”

V další minutě šel Harry k Severusovi a zoufale ho objal, když začal bídněvzlykat. Vypadalo to, že si nemůže pomoct zprotivit si, že byl tak citlivý. Alebylo to tak dobré mít Snapea, aby ho držel, šeptal mu, jak ho to zraňuje, žezpůsobil Harrymu bolest a říkal mu, že neměl na výběr…že Voldemort by potrestalHarryho -- ne Snapea – kdyby neposlechl v téhle věci a že si to krátké setkání sMalfoyem neužil – právě naopak – říkal mu, že nemá zapotřebí žárlit na kohokoli…na nikoho…nikdy…

“Nevíš, jak moc pro mě znamenáš?” vydechl Snape předtím, než se zmocnil Harryhodychtivých úst v polibku, který obsahoval tolik emocí. Severus přerušil polibeka řekl, “Potřebuju tě, Harry…právě teď víc, než kdy jindy.” Povzdechl si, “ale…zaprvé…potřebuji sprchu. Mluvme o déjà vu…”

Harry si utřel rukou své vlhké oči a přikývl.

“Kdybych měl hůlku…” zadumal Snape, “…trvalo by jen chvíli…”

“Jenom si pospěš…prosím…” poprosil chlapec a naposledy políbil Snapea, kterývstal a přešel do koupelny a přemýšlel o tom, že teď tráví polovinu svého života smýváním stop po přinucených pozornostech osobám, se kterými si nepřál být.

Harry ten čas, kdy se Severus zbavoval veškerých známek Luciuse Malfoye, využil,aby se dal dohromady. Nebyl pyšný na svůj výbuch žárlivosti, ale nebyl schopense zastavit. Možná, že to byl jeho hormony, které se vymkly kontrole nebo…možná, že to byl jiný důvod…jeden, který se neodvážil doteď vyjádřit.

Snape nebyl dlouho v koupelně a když se vrátil, viděl, jak Harry zapaluje vícesvíček a vykouzlil tak kolem jejich postele zahalenou zlatou auru…a chlapec sidovolil sledovat Severuse, když přešel přímo k posteli úplně nahý a už částečně vzrušený.

Bože, pomyslel si Harry, jak to miloval dívat se na něj…na jeho hubené tělo sdlouhýma nohama a ten způsob, jak svíčky osvěcovaly jeho modročerné vlasy,eleganci jeho vysokých klíčních kostí a jeho ruce s dlouhými prsty a tu mučícíplnost jeho úst. Proč si už dřív neuvědomil, jak smyslný tenhle muž je…jak fascinující…jak je prostě sexy?

Snape se pozastavil předtím, než si vlezl do postele. “Je mi odpuštěno?” zeptal se a jeho ústa škádlil malý úsměv.

“Není tu nic k odpouštění…” řekl Harry. “Chránil jsi mě…jako obvykle. Mýlil jsem se, když jsem udělal tak rychlé závěry. Pokusím se, aby se to neopakovalo.”

“A…chceš mě?”

Harry se přetočil na záda a ukazoval svou naběhlou erekci. “Ne, Severusi…můjpenis tu jen tak trčí do vzduchu, protože jsem nadšený, že mě zajal Voldemort,” vtipkoval.

“Dost té vaší drzosti, Pottere,” protáhl Snape a ujistil se, že použil stejný tón jako ve třídě.

“Takže Nebelvír přijde o pět bodů?” zeptal se chlapec.

Snape si vlezl do postele a jeho dlouhá postava se natáhla vedle Harryho. “Odvacet…” posmíval se lehce a jemně na chvilku sevřel chlapcův penis. “O patnáct díky…téhle neslušnosti.”

“Ale…profesore Snape…pane…tohle není neslušnost…to je touha!”

“O to horší, Pottere…” Snape se posunul dolů a políbil místo těsně pod Harryhopupíkem a od chlapce uslyšel jemný sten. A pak olizoval chlapcovo nižší břicho, jednou a znovu.

Harryho prsty se zabořily do Snapeových vlasů a zoufale je svíraly, když se ho snažil vést do místa, kde potřeboval jeho pozornost.

“Uvolni se, malý Nebelvíre…k tomu se dostaneme. Pořád jsi tak netrpělivý…tak chtivý…” mumlal Severus zlehka přes špičku Harryho lesknoucí se erekce.

“Protože to je to, co mi ZPŮSOBUJEŠ, sakra!” zašeptal Harry přerývaně.

“Chci si to s tebou vychutnat,” řekl mu Severus a znovu ústy lehce ochutnávalHarryho břicho. “Vždycky jsi žhavý a horlivý a JÁ jsem potom taky, takžeskončíme v posteli v rozpáleném spěchu. Tentokrát ne, Harry. Řekl jsem ti, že tě potřebuju jako nikdy dřív. A taky to tak myslím. Rád bych…já…”

Harry na chvilku nedýchal, čekal…nevěděl na co.

“Co?” pobízel. “Rád bys co?”

“Rád bych…si to s tebou vychutnal,” zopakoval Severus.

“Zvláštní…” dumal Harry.

“A co?”

“Spíš bych si myslel, že jsi se chystal říct něco jiného…”

“Jako?”

“Jako že…rád by ses se mnou miloval.” Chlapcův hlas se mírně zatřásl, když to řekl.

Snape si krátce navlhčil rty a pak odpověděl, “Harry…už jsem ti to vysvětlil…o tom jak je pro mě těžké…”

“Říct, že někoho miluješ? Říct, že miluješ mě?” zeptal se Harry tiše.

Ta zatracená nebelvírská přímo-do-srdce upřímnost.

“Budeš to někdy schopen říct, Severusi? Budeš to tak někdy opravdu myslet?”

“Já…upřímně nevím,” byla upřímná odpověď.

“No, promiň mi…ale já to POTŘEBUJU říct. Miluju tě…jsem do tebe zamilovaný a jemi jedno, jestliže to nechceš slyšet…je to pravda! Není pro mě jednoduché být vtomhle sám, víš…s mým srdcem ve vzduchu. Je to pro mě risk říct ti, co jsem tiprávě řekl. Ale potřeboval jsem ti to říct…chci abys to věděl…ne, že by to bylonějaké velké překvapení, jsem si jist…to, jak jsem jednal…žárlil na Malfoye,chtěl jsem , abys byl se mnou po celou dobu a tak.” Tady chlapec zakroutilhlavou. “Tohle teď asi nepotřebuješ, co? Ne po těch věcech, kterými jsi prošel,”řekl smutně. “Všechno, co jsi chtěl bylo…se mnou mít sex a možná vyloučit den avšechno, čím jsi prošel…a co dělám já? Házím ti svinstvo do cesty. Jaká je to starostlivost?”

“Harry…nelituj toho, co jsi právě řekl…prosím, ne. Znamenalo to pro mě víc, nežsi myslíš…víc, než jsem schopen vyjádřit,” řekl Severus a jeho hlas zbarvilo nezvyklé množství emocí.

“A je to tu znovu, Severusi…znovu mě chráníš,” povzdechl si Harry těžce.

Snape se posunul nahoru, nadzdvihl chlapcovu bradu těmi dlouhými prsty jednéruky a přinutil Harryho, aby se mu podíval přímo do očí. “To co jsem řekl, jsemmyslel vážně. Neřekl jsem to pro tvůj prospěch. A Teď…ztichni. Potřebuju tě…”Snapeova poslední slova byla sotva chraptivý šepot…jeho ústa se chopila Harryho a oba dva se propadli do hluboce citového -- a fyzického -- víru.

Ačkoli Severus nebyl schopen vyjádřit své pocity, nechal je znát ve svýchpolibcích, jeho dotecích a v jeho intenzitě. Vychutnal si to – tak jak řekl – aoběma dopřál zážitek, který ani jeden nezapomene…bez ohledu na to, co přinese budoucnost.

Snape tentokrát nevzal na vědomí Harryho “nové místo”. Kdyby to udělal, cítil, že by to bylo popření toho, čím Harry OPRAVDU je.

A Harry v tomhle cítil rozdíl a zjistil, že co Snape nemohl říct, více nežplnohodnotně demonstroval…a cítil se v teple a že mu na něm záleží a že je tohlečást jeho osudu…bez ohledu na to, co se ještě v jeho životě stane. A naučil se,že pomalost může být neuvěřitelná…a že to nebylo méně žhavé…nebo nevzrušující,když to nebylo horké a rychlé. A Snape byl úžasný učitel…byl to hluboce sestarající milenec…a Harry už nepocítil něco jako to, co mu Severus udělal teď…nikdy…

*****

Uplynulo několik dní.

Snape podával Voldemortovi hlášení každá den, ale už se neopakoval ten den, kdyho Voldemort přinutil jít do jeho komnaty. Pán Zla byl zpátky ve svém šerednémtvaru a Snape se domníval, že byl jen schopen udržet si svůj mladý normální tvarpo určitou dobu a že ho to hodně oslabilo. To bylo nejspíše to, proč ho teď nechal být. Pán Zla neměl energii na sex.

Potom jednou ráno se ozval v hale mimo Snapeův a Harryho pokoj rámus. O chvilkupozději vpadl jeden Smrtijed do pokoje a zavoval si pro Severuse. Snapea vzalipřes halu do Malfoyova pokoje, kde našel blonďáka chodit po pokoji sem a tam…nahého kromě ručníku, který měl omotaný kolem pasu.

“Luciusi…co k čertu…?” chtěl vědět Snape.

Lusius byl zřejmě bez sebe a popadl Snapea za límec. “Já krvácím!” burácel dramaticky, “…krvácím!”

Snape odstrčil Malfoyovy ruce a ušklíbnul se, “Luciusi…to je jen menstruačníkrev. Měl jsi to očekávat…řekl jsem ti, že se to stane. Na to se neumírá. Znamená to jen, že je transformace úspěšná.”

“A co mám s tím UDĚLAT?” vyštěkl Lucius. “Ne, že by ti na tom záleželo, Severusi…ale nejsem zvyklý jednat s tímhle druhem…problému!”

“To víš, že JSOU věci, které jsou vyrobeny pro tuhle dobu, Luciusi. Jsem si jistý, že to, co potřebuješ, najdeš v koupelně.”

“A co to bolení břicha, které mám? Jako kdyby se mi tam kroutily nějaké uzly…tady dole…” poukázal na svůj podbřišek.

Snape zakroutil hlavou a šel do koupelny. Vrátil se s lahvičkou nějaké tekutinya podal ji Luciusovi. “Vezmi si to…zaručuju ti, že ti to zmírní křeče. Dej sinějakou teplou deku…nebo láhev horké vody…na tvoje břicho a to ti taky uvolní ty svaly.”

Severus Malfoye opravdu litoval. Věděl, že Lucius nebyl někdo, kdo jednal sbolestí nebo vlastním neklidem a navíc když tenhle neklid pocházel z nového adost nezvyklého zdroje to pro něj muselo být složitější. “Vypij to…uvolní tě to,” řekl Malfoyovi, “a pak si lehni na postel břichem dolů…namasíruju ti dole záda.”

“Tohle tě nenutí ke kompromisu, když to chceš udělat, Severusi?” ušklíbnul se Malfoy a vypil lektvar.

Severus masíroval Malfoyovi dole záda dokud blonďák nepocítil trochu úlevy a upadl do lehkého spánku, potom se vrátil zpátky do jeho a Harryho pokoje.

“Lucius má měsíčky,” povzdechl si. “Z toho, jak vyváděl, by si jeden pomyslel,že umírá.” Lehce se usmál na Harryho. “Potřebujeme ještě zkontrolovat tvoje úrovně, než půjdu dát Voldemortovi mé hlášení.”

Test skončil a Harry sledoval, jak se Severusova tvář trochu změnila, když četl výsledky.

“Co je?” zeptal se chlapec.

“Měl bych to udělat znovu…ale ten test říká, že jsi…ve vhodném stavu.”

“To znamená….”

“To znamená…že bys mohl otěhotnět,” odpověděl Snape tiše.

“Ale…ani jsem neměl měsíčky…”

“Ne… Ale může to taky být tím, že jsi vstoupil přímo do prostředka cyklu, tímdnem, který byl po tom dni, kdy sis vzal lektvar,” vysvětlil Severus. “Nicméněto radši udělám znovu, jen pro jistotu…” dodal a Harry se podrobil ještě jednomu testu.

“Stejný výsledek, že?” zeptal se pak chlapec a Snape jenom přikývnul. “Tak…teď to musíš…zkusit a…”

Snape odpověděl znovu přikývnutím. Tak nějak doufal, že by je mohli najít dřív, než na tohle přijde.

“Já…hádám, že bys to měl ohlásit Voldemortovi.”

“Ano…ale pamatuj si tohle, Harry…dokonce s tímhle lektvarem na zvýšení spermií,který beru…máš víc, než jen pouhou šanci, že se tohle početí nestane,” Severusse snažil znít přesvědčivě. Uvnitř přemýšlel, kdy se Harry do tohohle vhodnéhostavu dostal a jak by ho mohl ušetřit touhle těžkou zkouškou těhotenství beztoho, že by vzbudil ve Voldemortovi podezření. Přemýšlel, že by se předejakulací stáhnul…ale věděl, že by to bylo stěží uspokojivé řešení. Mělneomezený přístup k lektvarům, mohl uvařit něco, co by předešlo otěhotnění…ale neměl až takový přístup.

“Já…předpokládám, že Voldemort už o tom ví…to jak nás pořád sleduje a tak…” zadumal chlapec.

“Nejspíš,” odpověděl Snape. “Ale pořád musím jít podat denní hlášení.”

Dveře se otevřely a podruhé to ráno vstoupil Smrtijed. “Lord Voldemort si přál,abych ti řekl, že nemáš mrhat drahocenným časem a podat mu dnes ráno hlášení. Chlapec je připraven…dělej co udělat máš.”

Snape jenom zavrčel v odpověď a Smrtijed opustil pokoj a zamknul za sebou dveře.Podíval se na Harryho. “Mohli bychom se nasnídat, ne?” Pokoušel se, aby jeho hlas zněl lehce a lhostejně.

“Voldemort nechce, abychom marnili časem,” řekl Harry.

“No, jsem si jistý, že by mu nevadilo, kdybychom se nasnídali,” řekl Snape a dodal, “Dal bych si toast, granolu a čaj…a ty…?”

“Smažená vajíčka a toast by se mi hodily,” odpověděl Harry…ale jídlo nepřišlo.

Snape vydal jemný zvuk znechucení. “Nejspíš by mu VADILO, kdybychom se nasnídali.”

“Možná je lepší, kdybychom to vůbec nezkoušeli s plným žaludkem…” řekl Harry ausmál se na Severuse. “Hej…no tak. Nemůžu to dělat sám. Potřebuju ten tvůj zvyšovač spermií.”

“Jo…hm…ano…dobře…zapomněl jsem si ten lektvar dneska vzít. Tvoje poznámka mi tojen připomněla,” řekl Severus a najednou ho něco napadlo. Na chvilku se zastavila podíval se vážně na Harryho. “Víš, že tě nikdy neopustím, že?” zeptal se tónem, který u něj chlapec zatím ještě neslyšel.

“Já…”

“Bez ohledu na to, jak věci vypadají – na povrchu – JÁ tě NEOPUSTÍM,” zdůraznil znovu Snape. “Můžeš tomu věřit, Harry?”

“Ano…” přikývnul Harry reakcí na naléhavý Severusův hlas. “Věřím tomu.”

Snape ho lehce políbil a vešel do koupelny. Harry zaslechl zvuk roztříštěného skla, o chvilku později se objevil Severus a vypadal podrážděně.

“Upustil jsem mou poslední lahvičku lektvaru,” ušklíbnul se. “Musím jít dolů dolaboratoře a udělat si další. Doufal jsem , že to nebudu muset udělat předdnešní nocí…ale…když teď nemám na vybranou…” Přešel ke dveřím a hlasitězaklepal. Smrtijed na to otevřel dveře. “Potřebuju jít do laboratoře,” řekl Snape krátce.

“Musím se zeptat Lorda Voldemorta,” odpověděl Smrtijed a zavřel dveře Snapeovipřed obličejem. Za pár minut se vrátil zpátky. “Půjdeš se mnou,” nařídil a Snape se podíval zpátky na Harryho. “Pamatuj si, co jsme si řekli, Harry,” řekl.

Harry přikývnul a přemýšlel, co se u všech všudy děje…

*****

Smrtijed vedl Severuse do laboratoře, kterou mu nechal Voldemort k dispozici.

“Budu tu jen minutu,” řekl Snape strážnému rovnou.

Přešel do pracovní místnosti, rozdělal oheň pod jedním malým kotlíkem a začalrychle sbírat přísady, které pečlivě přidával do směsi, kterou vařil. Špetkutohohle, list tamtoho…a když nakonec skončil, nalil část toho odvaru do lahvičky, zbytek vylil do umyvadla a vydrhnul kotlík.

Když s tím skončil, vzal si lahvičku, kterou ani nezazátkoval a vypil obsah.

O chvilku později, klesl – bez života – na podlahu…

*****

Voldemort zíral na to ještě pořád tělo Severuse Snapea, jak leží před ním. DvaSmrtijedi přinesli to tělo do trůnního sálu a položili na podlahu před nohy Pána Zla.

“Jak se to stalo?” dožadoval se Voldemort. “MacNaire? Tys ho hlídal. Co se stalo?”

“On…on řekl, že tam bude jen na chvilku, můj pane. Další věc, kterou vím je, že…spadnul na podlahu a…byl mrtvý.”

“Tohle…NEMŮŽE…BÝT!” zuřila té věc, kterou byl Voldemort. “Potřebuju ho, abydokončil ten experiment! Potřebuju ho naživu!” Vytáhnul hůlku a ukázal na omráčeného MacNaira a efektivně ho vymazal zlomyslným zábleskem zeleného světla.

Trůnní místnost byla na dlouhou chvíli zticha…pak ukázal Voldemort na Snapeovo tělo. “Dejte to pryč z mých očí!”

“Kam ho máme dát, můj pane?” zeptal se Pettigrew zpoza své masky.

“Pošlěte ho zpátky Brumbálovi! Hlavně se ho zbavte!” zavrčel Voldemort a dopředu vykročili dva Smrtijedi. Sebrali Snapeovo tělo a vynesli ho z trůnního sálu.

*****

Harry slyšel otevřít dveře a řítil se uvítat Severuse. Byl pryč až moc dlouho a Harry se bál, že ho Voldemort zdržel…tak jako dřív.

Nicméně to nebyl Snape, kdo vstoupil do místnosti…byl to Lucius Malfoy.

“A co VY tu děláte?” vyjel Harry.

Malfoy si navlhčil rty a vypadal rozhodně nepohodlně. “Podívej se…Pottere…musím ti něco říct…”

Harry se otočil a odfrknul si, “Nechci slyšet nic, co mi musíte říct!”

“Říkej si, co chceš, chlapče…ale ty si to POSLECHNEŠ. A až si toposlechneš…pochopíš, proč tu jsem. Teď…si sedni,” řekl Lucius a ukázel směrem k židli.

“Postojím,” odpověděl Harry. “Tak už to vyklopte, Malfoyi.”

“Pottere…Harry…prosím…POSAĎTE se.” Ten tón byl na Malfoye nezvyklý.

“Vyklopte to, Luciusi…a pak odsud zmizte!”

Lucius se znovu zarazil. “Není…to lehké. Pořád jsem v šoku. Já…”

“Řekl jsem VYKLOPTE TO a VYPADNĚTE!” zařval chlapec.

Lucius kolem sebe znovu nabral svou obvyklou pánovitou auru jako nějaký plášť a přikývnul. “Dobře tedy. Jde o Severuse…je mrtvý.”

Z Harryho obličeje se vytratila barva a nevěřícně zíral na blonďatého muže před sebou. “Co…jste to řekl?” dýchal.

“Je to pravda. Šel, aby si udělal nějaký lektvar nebo něco a prostě…zkolaboval. Je mrtvý.”

Harry se začal viditelně třást a Lucius k němu přešel a pomohl mu na židli. Chlapec neprotestoval.

“Muselo to být napětí z tohohle všeho…” povzdechl si Lucius. “Kdo by to řekl? Je to šok…”

“Vypadněte…” Harryho hlas byl plochý a bezcitný.

“Podívej…já vím, co si o mě myslíš, ale…”

“Řekl jsem, abyste vypadnul, Malfoyi.”

Blonďák pokrčil resignovaně rameny, sklonil hlavu a opustil pokoj.

Harry seděl v omráčeném tichu, když se kolem něj svět zhroutil.

Severus byl jeho přítel, jeho učitel a…jeho milenec a Harryho celý život byl teďcelý spojen s tím mužem. Bez něj tu nebyl žádný život…žádný důvod existovat…obzvlášť ne v drápech Voldemorta.

Vůbec žádný důvod žít…

Kapitola třináctá

Severusovo Snapeovo zdánlivě neživé tělo bylo nenuceně vyhozeno na Bradavické pozemky a necháno tam pro někoho, kdo by ho našel.

Nicméně po deseti minutách sebou začala Snapeova oční víčka škubat a náhle se hluboce nadechl, kašlal a lapal po dechu, když jeden vypustil a znovu se nadechl a znovu. Rozhlédl se kolem a věděl, že je na Bradavických pozemcích.

Jeho plán vyšel!

Snape se dostal na nohy, které se mu strašně třásly a doklopýtal do hradu do Brumbálovy kanceláře, kde se zhroutil u dveří.

Dveře pracovny se otevřely a vykouknul Brumbál. Když uviděl Snapea otevřel dveře celé.

“ Severusi !“ zvolal a předklonil se.

Snape seděl a byl stale ještě slabý.

“Co se proboha stalo? Kde jsi byl?“ Pokládal Brumbál tyhle otázky, když pomáhal mladšímu kouzelníkovi zpátky na jeho nohy.

“Já…potřebuju si udělat protijed na lektvar, který jsem si vzal,“ dostal ze sebe Snape. “Můžu…můžu…použít vaši laboratoř?“

“Jistě…tady…Dovol mi, abych ti pomohl dovnitř.“ Brumbál pomohl Snapeovi do pracovny a zeptal se, “Co sis vzal? Co potřebuješ na protijed?“

Severus odříkal seznam přísad a Brumbál je sehnal tak rychle, jak je Snape vyslovil. Brzo - se schopnouBrumbálovou asistencí - měl Snape požadovaný lektvar, který by mu vrátil jeho normální sílu…jehosamotného…a vařil se v kotlíku před ním. Pečlivě to sledoval a - znovu s pomocí Brumbálovou - odlil trochu do lahvičky a když to bylo hotovo, vypil to.

Opíral se o ruce na pracovní desce, kde pracoval a snažil se zůstat stát na nohou, dokud nezabral tenlektvar, který nakonec účinkoval…a on mohl stát už sám.

“Voldemort má Harryho,“ řekl Snape. “Nedokážu říct kde - nebo dokonce co - to zařízení je…nebyla tam žádná okna…nic, co by mi řeklo, kde to je.“

“A…tebe dostal taky?“ zeptal se Brumbál.

“Ano… úspěšně se mi podařilo dostat se do laboratoře, kde jsem si udělal lektvar, který když se vypije,simuluje smrt na dvě až tři hodiny. To byl jediný záchytný bod, co jsem měl. Přinesli mě sem. To místonemůže být odsud vzdálenější dál, než dvě hodiny, jestli se nepřemístili…jestliže ano…nikdo to neví. Musíme odtamtud toho chlapce dostat! Každou chvilkou je jeho život nebezpečnější. Vzal jsem na sebe přílišné riziko, když jsem tohle zkusil, ale jiné východisko jsem neviděl. Voldemort to může, jak jistě víte, přenést to na Harryho. Zkřížil jsem mu plány… Bude hledat pomstu.“

Brumbálovo obočí se hluboce svraštilo. “Můžeš popsat to zařízení, ve kterém jsi byl?“

Snape potřásl hlavou. “Je to složité. Bylo to jako hrad nebo pevnost…mohlo to být cokoli…mohlo to být kdekoli.“

“Víš…je tu kouzlo, které je spolehlivější než kompas pro něco jako je tohle,“ dumal Brumbál, akradmě se podíval na mladšího kouzelníka. “Kdybychom měli někoho, kdo Harryho miluje…hluboce miluje…tak ho to kouzlo ihned najde.“

“Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel,“ odpověděl Snape skepticky.

“Můj drahý Severusi…tak brilantní a dokonalý kouzelník jakým jsi, troufámsi říct, že ještě neznáš všechny triky.“ Brumbál pokrčil rameny. “Ale…je to sporné. Vím, že má Harry přátele…ale milence? Bohužel…ne.“

“Přestaňte, Brumbále,“ zavrčel Snape. “Přestaňte marnit časem. Víte, že má milence…víte, že to jsem já. Jestli mě můžete použít, abych našel Harryho…proboha živého…udělejte to!“

Brumbál zaváhal. “Je to víc, než jen touha, že, Severusi?“

“Je to LÁSKA, Brumbále…a teď ho NAJDĚTE!“ zasyčel Snape skrz zaťaté zuby.

Starší kouzelník položil ruku na Snapeovo rameno v gestu, které obsahovalo jak city, tak porozumění.“Pojď se mnou,“ řekl Brumbál a vedl Snapea do výklenku, kde byl velký stůl. Bílovlasý kouzelník přešel k zásuvce, vytáhl něco, co vypadalo jako starobylý diagram, který se rozprostřel po stole.

“Na této mapě je velice starobylé kouzlo, Severusi…a nepůjdu teď do detailů…kromě toho, že když položíšruku nad mapu a budeš myslet na osobu,kterou miluješ, budeš schopen identifikovat místo, kde se teď nachází. Jestliže Harryho opravdu miluješ, tak jak říkáš, tak to vyjde.“

Snape neplýtval časem, umístil obě ruce dlaněmi dolů nad mapu a pomalu jimi pohyboval. Skoro ihned jehopravá ruka ukázala na místo, které bylo na levé straně mapy a jeho ukazováček směřoval dolů a přesně identifikoval to místo.

“Aaaach…“ přikývnul Brumbál. “Jak to vypadá…mladý Harry odsud není vůbec daleko. To místo, kde jste byli, je oficiálním hradem Lorda Voldemorta.“

“Jak dostaneme Harryho?“ zeptal se pak Snape. “Nemůžeme tam jen tak vejít.“

“Náhodou mám návrh,“ usmál se starší kouzelník, vytáhnul ruce z hábitu a běžel jimi celou délkou jeho těla.Tam kde stál se objevil Smrtijed. “Obyčejný vzhled Smrtijeda by měl stačit. Voldemort si myslí, že jsi mrtvý.Nemá žádný důvod předpokládat záchranou párty…a těžko by se díval dvakrát po dvou Smrtijedech. Víš, kde Harryho drží?“

Snape přikývl. “Při nejmenším…vím, kde byl, než jsem odešel.“

Brumbál použil hůlku, aby Snapea dostal do hábitu Smrtijeda. “Myslíš, že nás tam oba můžeš přemístit?“

“Můžu to zkusit. Voldemort každopádně může mít to místo obklopeno kouzly a zábranami proti přemisťování.“

Brumbál poklepal mladšímu kouzelníkovi na rameno. “Já mám taky nějaké triky, drahý chlapče. Nasměruj nás… postarám se o male léčky, které si na nás Voldemort mohl vymyslet.“

Snape položil ruku na Brumbálovo rameno, určil spojení mezi ním a starším kouzelníkem a zaměřil se na ten pokoj, který on a Harry sdílel. V okamžiku tam oba stáli.

Snape se ihned začal shánět po Harrym. “Není tu,“ řekl. “Malfoy je přes halu…nebo byl. Mohl by vědět, kam ho vzali, ale když zůstává jedním z nic, nemůžeme mu věřit.“

“Je tu ještě nějaké jiné místo, kde by Harry mohl být?“ zeptal se Brumbál zpoza Smrtijedské masky.

“Voldemort ho možná mohl přesunout do sklepení,“ odpověděl Snape.

“Můžeš nás tam vzít? Teď když jsme tady by bylo rozumnější nepoužívat kouzla, dokud nebudeme muset.“

“Můžeme je použít na odemknutí dveří,“ řekl mu Snape, ale dveře byly otevřené a oba dva vyšli ven do haly.

Snape je rychle vedl osvětlenou halou…dolů do sklepení. Smrtijed střežil ty cely, ale Snape jenom zamumlal, “Příkaz Lorda Voldemorta,“ a oba kolem něj prošli.

Ale cely byly prázdné, kromě místního kouzelníka, kterému se podařilo naštvat Voldemorta a teď tu pořád bydlel.

“Jediné místo, kde by ještě mohl být…trůnní sál,“ řekl Snape a cítil, jak se mu žaludek sevřel v obavách o Harryho. “Tam nás ale určitě objeví.“

“Jestliže se můžeme dostat neodhaleni do té místnosti, zaměříme chlapce a přemístíme se s ním ještě před t ím, než Voldemort zjistí, co se děje…ale cenu to má.“

“Zůstaňte vzadu,“ řekl pak Snape. “Půjdu tam. Mám lepší šanci udělat to, co jste právě řekl, než oba dva dohromady.“

“Severusi…já si myslím, že…“

“Víte, že mám pravdu,“ vypočítával Snape. “Jestli se dostanu do problémů, můžete mě krýt,“ dodal.

Brumbál se mírně usmál a přikývnul v souhlas.

Snape zamířil do trůnní místnosti a nechal Brumbála venku. Když tam Severus vstoupil, zjistil, že je prázdná. V tom si uvědomil, že může mít Voldemort Harryho u sebe, ve jeho komnatě.

Snape přešel zpátky k Brumbálovi a řekl mu o svých obavách. “Jestli to tak je…a Harry je s Voldemortem v jeho komnatě, nikdy se k němu nedostaneme,“ řekl potichu.

“Možná, že vím, jak se tam dostat,“ řekl Brumbál mladšímu kouzelníkovi. “Všechno, co musíš je dostat nás tam.“

Brzy ta malá záchranná partička stála před dvojitými dveřmi, které vedly do Voldemortovy komnaty.

“Zůstaň vzadu, Severusi…Použiju velice mocné kouzlo, většinou má vedlejší účinky.“

Snape ustoupil a sledoval Brumbála, jak vytáhl hůlku a řekl nějaké neznámé zaklínadlo. Ihned sezformoval oheň a rychle nabýval na intenzitě. Jiskry z toho odlétaly a Snape cítil, jak má ožehlou tvář, když to lítalo na všechny strany.

“Buď připraven, jakmile se ty dveře otevřou,“ řekl Brumbál a o chvilku později byla ohromná exploze adveře komnaty vyletěli z pantů a roztříštily se na spoustu třísek.

Dva kouzelníci se vyřítili do místnosti a našli Voldemorta - v jeho šeredné formě - nahoře nahého Harryho a chystal se jím právě proniknout.

“ Imperio !“ zanotoval Brumbál a Voldemort zmrznul.

“Půjdeš pryč od toho chlapce a postavíš se ke stěně,“ dodal pak Brumbál a Voldemort pomalu na příkaz udělal to, co mu bylo řečeno, zatímco na něj pořád bílovlasý kouzelník mířil hůlkou.

Snape se vyřítil k Harrymu. “Je pod nějaký druhem kouzla…nebo si vzal nějaký lektvar,“ řekl a vzal chlapcedo náruče. “Už jsi v bezpečí, Harry…jsem tady,“ utěšoval ho a podíval se na Brumbála. “Co uděláme s Voldemortem?“

“Jestli znám Voldemorta, nebude pod tím kouzlem moc dlouho. Uděláme nejlíp, když vezmeme Harryho aodejdeme odsud. Jestli zůstaneme, můžeme toho později litovat,“ radil starší muž. “Přemísti se s tím chlapcem do mé pracovny…přemístím se sám.“

Snape přikývnul a pevně řekl, “ Apparate !“ a on a Harry zmizeli z pokoje. Brumbál je brzo následoval.

*****

Brumbál se objevil ve své pracovně krátce po Snapeovi a Harrym.

“Polož toho chlapce na gauč,“ řekl Brumbál a ukázal na pohodlnou koženou sedačku nalevo od místa, kde stál Snape.

“Nejspíš je omámený,“ řekl Snape, když zkoumal Harryho. “Ale nemůžeme mu dát protijed, dokud nebudeme vědět, co mu dal.“

Brumbál Harryho taky prohlížel. “Nemám ponětí, co mu dal. Mohlo to být klidně i kouzlo.“

Severus zakroutil hlavou a řekl, “Nemyslím si. Má to nádech lektvaru.“

“V tomhle tvým instinktům plně důvěřuji,“ řekl Brumbál profesorovi lektvarů. “Co se týče lektvarů není na světě nikoho lepšího, Severusi.“

“Zaprvé…musíme ho dát do tepla,“ řekl Snape a Brumbál s použitím hůlky Harryho oblékl do pyžama apřikryl ho teplou dekou. “Teď…jestli můžu znovu použít vaši laboratoř, mohu zjistit, co to je. Kolem jeho rtů můžou být po tom stopy…nebo patrně i v jeho slinách nebo krvi.“

Jakmile to Snape dořekl, začal se sérií testů a zkoušel určit, co dal Voldemort Harrymu. Pracoval rychle, ale se zaujatou pozorností pro detail. V první řadě šlo o Harryho zdraví a toho si byl vysoce vědom.

Zatímco Snape pracoval, Brumbál si sedl k chlapci a pozoroval se zájmem učitele lektvarů.Vždy tohoto vysoce hloubavého profesora obdivoval, I když se tak často soukromě nevídali.Byl si vědom důvodů Snapeovy hořkosti a byl potěšen, že konečně našel někoho, kdo mohl proniknout toutvrdou slupkou, kterou si vybudoval kolem sebe jako ochrannou zeď. Brumbál byl zároveň šťastný z toho,že si Harry našel někoho, komu na něm opravdu záleží a kdo ho miloval. Chlapec to ve svém životě velice zmeškal a teď to měl.

“Doušek živé smrti,“ řekl Snape konečně a ihned začal připravovat protijed. “Jak neuvěřitelně ironické může být tohle …“ mumlal.

“Co máš na mysli, Severusi?“ zeptal se Brumbál.

“První den, kdy do mě třídy vešel Potter, ptal jsem se ho na věci z textu, který on - a ostatní studenti - si měl přečíst předtím, než přijde na hodinu. Samozřejmě, že to nečetl.Jedna z otázek, na kterou jsem se zeptal byla, co by dostal smícháním rozdrceného kořene asfodelu kvýluhu z pelyňku. Když nemohl odpovědět…obávám se, že jsem ho před třídou zesměšnil.“ Snape potřásl smutněhlavou. “Byl tak mladý… Musel se potom hrozně stydět.“ Odmlčel se a pak řekl, “Musím ještě uvařit nějaké další lektvary. Nevadilo by vám to? Musím zrušit něco, k čemu mě Voldemort donutil, zatímco jsme tam byli.“

“Moje laboratoř je ti k dispozici,“ řekl mu Brumbál a vstal ze sedačky, když Snape přišel s protijedem.Snape si sednul vedle Harryho, zvedl chlapci hlavu, přiložil lahvičku s protijedem na Doušek živé smrtik jeho ústům a pomalu mu vléval tekutinu do jeho úst a dohlédl na to, aby to chlapec spolknul bez toho, že by se dusil.

Když se to Snapeovi podařilo, opatrně položil chlapcovu hlavu zpátky a zkontroloval mu oči a puls.“Minutu nebo dvě to bude trvat,“ řekl Brumbálovi, když chlapci jemně shrnul jeho silné vlasy. “Vrať se mi,malý Nebelvíre,“ vydechl, předklonil se a políbil chlapce na klikatou jizvu na jeho čele.Když se Snape stáhnul, uviděl, jak na něj zírají dvě smaragdové oči.

“S…Severusi? Co se stalo? Co…“ náhle se posadil. “Byl jsi mrtvý! Malfoy a Voldemort řekli…řekli, že jsi mrtvý!“ zakřičel a v další minutě se rozplakal Snapeovi v rukou. “Řekli mi, že jsi…že jsi umřel…! Ó bože! Ó můj bože, Severusi!“

“Klid…pšššt, pššššt…nejsem mrtvý…jak můžeš vidět. Vzal jsem si lektvar, po kterém jsem tak jen vypadal,“ ujistil Snape chlapce, když ho ve svých rukou konejšivě houpal.

“Kde jsme? Kam…? Profesore Brumbále…?“ Harry se podíval přes Snapeovo rameno a viděl ředitele, jak se na něj usmívá.

“Ano, Harry. Jsi v bezpečí…díky Severusově vynalézavosti. Chopil se obrovské šance, aby tě zachránil …a, jak vidíš, tak se to povedlo.“

“Děkuju…děkuju…“ dostal ze sebe Harry, jeho hlas zanikl ve Snapeově rameni, jak se ho držel za všechno, co pro něj udělal.

“Já jsem jen vděčný, že jsi v pořádku,“ odpověděl Snape a ni se nesnažil zakrýt emoce ve svém hlase.

“Takže…jestliže mě oba omluvíte…řeknu škole, že máme našeho profesora lektvarů a tebe, Harry, zpátky mezi námi,“ řekl Brumbál. “Používej laboratoř, jak dlouho potřebuješ, Severusi…“

“Děkuji za vaši pomoc, pane řediteli,“ řekl Snape upřímně. “Pochybuji, že bych se vrátil zpátky, kdyby nebylo vás…“

Brumbál přikývnul, šel ke dveřím své pracovny, otevřel je, vyšel z místnosti a zavřel za sebou.

Bez zaváhání hledala Harryho ústa Severusova. Líbali se dokud z toho chlapec málem neomdlel, pak se Snape stáhnul jen o kousek, aby se mohli oba nadechnout.

“Já…opravdu jsem si myslel, že jsi mrtvý,“ řekl Harry a do očí se mu znovu vehnaly slzy. “Nechtěl jsem žít…jenom umřít. Voldemort si pak pro mě přišel. Řekl, že když tu nejsi ty, abys…abys to udělal, takby mohl být on dárce spermatu. To…to je ta poslední věc, kterou si pamatuju.“ Odmlčel se a setkal se se Snapeovým pohledem. “Nemyslíš si, že…on…“

“Nezáleží na tom, jestli ano,“ ujistil ho Severus. “Jenom chci udělat pár lektvarů, které zruší ty lektvary,které jsem ti dával pod Voldemortovými instrukcemi. Za malou chvíli budeš takový, jaký jsi býval dřív.Zítra se tvé tělo vrátí do normálu, takže i kdyby ti ten…ten úchyl něco udělal …bylo by to jedno…“

“Ale…Severusi…přemýšlej o tom. Máme šanci, abychom…abychom měli dítě. Tohle je něco, co dva mužinemůžou uskutečnit, za normálního průběhu událostí. Jestliže si tyhle lektvary vezmu, budu takový, jako dřív, ano, ale taky nám to odepře tuhle možnost,“ řekl Harry a jedním prstem přejel Snapeovi přes rty.

Snape zakroutil hlavou. “Ne, Harry…ani bych o tom neuvažoval. Ten experiment měl především na svědomístrašně moc možností výskytu komplikací. Není to bezpečné! Ani v našem světě nemůžou muži nést život! Nevystavil bych tě takovému nebezpečí…ani na okamžik bych na to nepomyslel!“

“Severusi… dítě … NAŠE dítě ! Dítě z obou našich těl! To tě to ani trochu neláká?“

“Možná proto, že znám rizika pokusů jako tenhle…a ne…neláká. Ani bych NEDOVOLIL, aby mě to zlákalo! Ne,Harry…je to moc nebezpečné…moc riskantní. Jestli budeme chtít dítě, můžeme si nějaké adoptovat,“ řekl Snape na rovinu.

“Mluvíš o nás a o společné adopci dítěte, Severusi…“ šklebil se Harry. “Znamená to to, co si myslím, že to znamená?“

“Jestliže myslíš to, jestli tě miluju a jestli chci s tebou strávit zbytek svého života, Pottere…“ Snape se na chvilku odmlčel a pak dokončil, “…odpověď je…ano…“

Harryho oči se rozšířily. “OPRAVDU?“

“Dneska jsem to přiznal Brumbálovi, abych tě zachránil…takže bych to měl stejně tak přiznat i tobě.“

“Ty…ty jsi řekl Brumbálovi , že mě miluješ?“ nevěřil chlapec.

“Musel jsem. Měl nějakou mapu na lokalizování osob…ale jen někým, kdo je opravdu miluje. Neměl jsem aniponětí, kde nás Voldemortvěznil a tohle byla jediná cesta jak to zjistit - najisto - kde jsi. Nemohl jsem si dost dobře dovolit oddávat se své nejistotě, ne?“

“Severusi…jak ta mapa vypadala?“

Snape pokrčil rameny. “Nejspíš velmi starobylá…“

“Měla ozdobný modrý okraj?“ zkusil Harry.

“Ano…teď když jsi to řekl…tak ano. Proč? Jak to víš?“

Harry se usmál. “Brumbál mi tu mapu jednou ukázal, když jsem ho tu v jeho pracovně navštívil. Řekl mi,že je to mapa, která pomáhá najít poslední místo, kde se člověk nacházel, třeba kvůli tomu, že zapomene nebo neví, jak se tam dostat.“

Přes Snapeovu tvář se přehnalo porozumění a jeden koutek jeho úst se stočil nahoru v ironickém úsměvu. “Chcešmi říct, že…to nemělo nic společného s…láskou?“

“Obávám se, že jsi vystavil své city pro nic za nic,“ přikývnul Harry. “Zřejmě si Brumbál myslel, že je nejvyšší čas, abys byl k sobě upřímný…aby sis to otevřeně přiznal.“

Snape si povzdechl a přitáhl si chlapce hlouběji do svého objetí. “Předpokládám, že bych měl být naštvaný…ale nejsem. Jen…neočekávej, že to budu říkat každých pět minut.“

“Vlastně, Severusi…neřekl jsi to ANI jednou,“ poopravil Harry. “Ne přímo, nikdy.“ Políbil jemně Severuse.“Prosím…řekni mi to jednou… Slibuji, že tě s tím už otravovat nebudu. Pak to můžeš říkat, kdykoli budeš chtít sám. Ale prosím…jen jednou, Severusi… Prosím…pro mě…“

“Ty mi to vůbec neulehčuješ, Pottere…co?“ protáhl Snape a přes jeho rty přehrál malý úsměv, když vzal chlapcovu tvář do svých rukou. “Miluju tě, ty odporný malý hajzle. A teď mi s tím vlez na záda.“

“Bože, Severusi…ty jsi takový nestoudný romantik!“ vykřikl chlapec, zasmál se a dychtil po dalším polibku.

“Jestli chceš romantiku, jsi se špatným mužem,“ posmíval se Snape, když polibek skončil. “Teď…odpočiň si tu a nesnaž se sebe zmrzačit, zatímco budu připravovat ty lektvary, které potřebuješ.“

“Ano, pane…“ uchechtl se Harry a pozoroval Severuse, jak vstal ze sedačky a přešel ke stolku s Brumbálovými zásobami.

Byl opravdu požitek sledovat Snapea pracovat s přísadami. Jeho dlouhé prsty pracovaly rychle a jistě a na jeho zamračeném obličeji byla vidět intenzivní koncentrace, když odměřoval, posypával, mísil, vypočítával…

Zatímco Snape připravoval lektvary, Harry myslel na to, až bude čelit Hermioně a Ronovi. Pevně se rozhodl,že jim nebude lhát. Musejí vědět, jak se jeho život změnil a s kým teď byl…a proč… Znovu myslel na to,že Hermiona by - nejspíš - přijala jeho novinky. Ale Ron bude zcela jiný příběh. Ten chlapec nebyl mocpřístupný názorům. Harry si vzpomněl, když Ron četl o nějakých chlapcích, kteří spolu sexuálně experimentovali, tak se málem rozpustil.

“To je naprosto nechutný!“ řekl červenovlasý mladík a zašklebil se. “Vůbec to není…přirozené!“

Jak se bude Ron cítit, až uslyší, že milenec jeho nejlepšího kamaráda je Severus Snape? Harry se natu diskuzi netěšil…ale rozhodl se, že to nedá ke dnu. Ron buď přijme, že je se Snapem…nebo ne. Harry samozřejmě doufal v to první. Ron pro něj jako přítel znamená celý svět

Kapitola čtrnáctá

Harry lehce spal na Brumbálově sedačce, když ho Snape vzbudil.

"V pořádku, Harry…lektvary jsou připravené."

Harry se posadil a zeptal se, "Jsi si jistý, že to chceš, Severusi?"

"ANO…jsem si JISTÝ. Harry…jiná alternativa NENÍ. Prosím…ušetři nás oba dalšího rozčilování a vypij ty blbé lektvary."

"Ale…přemýšlej o tom na chvilku…"

"Dobře, Pottere…dovol mi, abych to řekl jinak: Buď vypiješ tyhle lektvary nebo přísahám, že až dostanu zpátky svou hůlku, začaruju se doživotně na neplodného…hned na místě! A to ukončí všechny tyhle nesmysly!" Snapeovy oči začaly tmavnout a chlapec věděl, že by tenhle boj stejně prohrál.

"Tak já je vypiju…" povzdychl si Harry a Snape s pevným přikývnutím šel pro první lahvičku. Upřeně sledoval, jak Harry zaklonil hlavu, spolykal obsah a podal mu ji zpátky. Tohle udělal ještě dvakrát, dokud nezkonzumoval poslední lahvičku.

Harry si utřel ústa do rukávu od pyžama. "Nemohl bys aspoň přidat jahodovou příchuť? Bylo to odporné!"

Snape se na Harryho sarkasticky podíval a šel uklidit pracovní oblast.

"Za jak dlouho to zabere?" zeptal se chlapec.

"Jak už jsem ti řekl…měl bys být sám sebou už zítra ráno," odpověděl Snape.

Harry přikývnul a přemýšlel, proč se najednou cítil tak prázdný.

"Severusi?"

"Mm?"

"Mohl bys…mě obejmout…prosím?"

Snape přešel k chlapci, sednul si na sedačku a objal ho. "Co se děje, Harry? Něco je špatně? Necítíš se dobře?" zeptal se s upřímným zájmem.

"Je to…hloupé…" zamumlal Harry a přitiskl se rychle k Severusovi.

"Povídej…"

"Já…já…jen se cítím…nějak smutný. Cítím se jako kdybych přišel o něco cenného. Vím, že je to hloupé…"

"Ne, Harry…není to hloupé," řekl Snape jemně. "Ten důvod, proč jsem byl tak neoblomný byl, že ty myšlenky mě také napadly. Jenže jsem znal rizika, která to obsahovalo a nechtěl jsem, abys tím musel podstoupit…I kdyby to znamenalo… No…nebyl jsem ochotný tě tomu podrobit. Ale rozumím tomu…opravdu…"

"Mohl bys…si mě vzít tam - v tom novém místě -- naposledy? Už tě takhle nebudu moct nikdy znovu mít. Prosím, Severusi…"

"Dobře…" přikývl Snape a oba se krátce políbili. "Ale…ne tady."

Když to Snape řekl, přemístil je oba do svých komnat.

*****

Snape se s chlapcem miloval s tak něžnou úmyslností, že se Harrymu v očích objevily slzy. Bylo to skoro ohromné a když Severus opatrně vnikl novým otvorem do chlapcova těla, Harry zasténal potěšením, když jím proplula v těle silná vlna emocí. Snape nikdy nebyl tak něžný…tak intenzivní…a Harry si začal přát, aby tahle zkušenost nikdy neskončila.

Snape vzepřel na předloktích a sledoval chlapcovu tvář, když si ho bral. Bylo jasné, že pocity, které pocházely z toho vniknutí byly naprosto příjemné a Severus ty věci neuspěchal, dovolil Harrymu užít si to tak dlouho, dokud se jim ten zvláštní zážitek neztratí.

Popravdě řečeno, Snape si to také užíval. Chlapec se naučil, jak používat svaly, které tam měl, aby pevně a rytmicky pracovaly a vytvořily tak nejlahodnější pocity pro Snapeův vniklý penis. V chlapci byla také zranitelnost, která se u něj normálně nevyskytovala.

Harrymu to přišlo skoro brutálně, vykřikoval Severusovo jméno, syčel nerozluštitelná slova v hadím jazyce… A Snapeovy tmavé oči pozorovaly každý odstín na chlapcově tváři, jak prožíval orgasmus a uvědomil si - znovu - jak neuvěřitelně krásný takhle Harry byl…snažil se ještě o chvilku oddálit svůj vlastní, aby si mohli ještě užívat tohle dočasné potěšení jak dlouho to bude možné.

Ale ty mokré měkké hlubiny byly až moc neúprosné…a Severus to brzo překonal. S posledním úderem se začal vyprazdňovat hluboko uvnitř Harryho těla…lapal po dechu díky intenzitě jeho vlastního orgasmu.

Harry cítil, jak se Snape třese a pevně ho držel. "Miluju tě…" zachraplal chlapec."Můj bože, Severusi…miluju tě…" A Snape v ten moment cítil, jak jeho láska proletěla skrz jeho tělo do Harryho…a bylo to úžasné.

*****

Ti dva jedli tu noc ve Snapeových komnatách. Nikdo je nevyrušil.

*****

Následující ráno se Harry vzbudil vedle Severuse, který ještě spal. Usmál se a schoulil se do rukou staršího kouzelníka. Kdyby existovalo větší blaho, než tohle, tak o něm chlapec nevěděl.

Harry políbil Snapea na špičku nosu a zašeptal, "Dobré ráno…miluju tě, víš…"

Severus jenom zabručel v odpověď.

"Jsi ráno totálně protivný," pochichtával se Harry.

"A ty jsi ten blbý Modrý ptáček štěstí …jak naprosto hnusné…" zabručel Snape.

Harry políbil Severuse na čelist, pak vstal z postele a šel do koupelny. Když už tam byl, tak si prsty jedné ruky položil na tu oblast, kde, podle Snapea, už neměl mít pochvu.

Snape se zmýlil.

Když si namydlil a umyl ruce, znovu se pustil do důkladného prozkoumání té oblasti a objevil, že tam nebyla jen pochva, ale že to vypadalo, jako by to bylo všechno…taktně…ani oslabeno ani změněno.

Rychle rozhodl, že to Snapeovi neřekne, a pak přemýšlel, proč se tak vůbec rozhodl. Ale třeba to - nejspíš - bude pryč až večer, pomyslel si. Jenom to bude trvat z nějakého důvodu déle, než si Snape myslel. Nic, čeho by se měl obávat, tím si byl jistý.

Harry se vrátil do ložnice a našel Severuse, jak sedí na okraji postele.

"Unavený?" zeptal se a posadil se vedle Snapea.

Snape se na chlapce sarkasticky podíval a odpověděl, "Tak se podívejme, jestli přijdeme na to, proč jsem tak utahaný! Třeba to bude tím, že jsi mě držel vzhůru celou noc? Třeba tím, že jsi byl tak příšerně nenasytný?"

"Nebo třeba tím, že jsem tě vůbec neslyšel si stěžovat?" škádlil chlapec lehce.

"Záleželo by snad na tom?"

"Připusť si to, Severusi…chtěl jsi tak jako já, aby to trvalo celou noc."

Snape se na chlapce nadřazenecky usmál. "To je něco, k čemu mě nikdy nedonutíš se přiznat," protáhl pomalu, "I kdyby to BYLA ubohá pravda."

Harry si kleknul na kolena a posunul se za Snapea, sklouznul rukama kolem jeho krku a předklonil se, aby ho políbil na koutek jeho úst. "Chci tě…"

"Pottere…trochu se slituj…" zanaříkal starší kouzelník.

"Odtud vidím, že mě chceš taky."

"KAŽDÉ ráno jsem takhle," zamumlal Snape.

"To znamená, že mě nechceš?" zeptal se Harry.

"Technicky to znamená, že je můj močový měchýř plný a že tlačí na mou prostatu," řekl Snape pedantsky.

"A ty mě nechceš?"

"Co CHCI právě teď je možnost použít koupelnu," odpověděl Severus, vyprostil chlapcovy ruce ze svého krku a vstal.

Harry si sednul zpátky a dělal, že trucuje.

Snape se zastavil a podíval se na chlapce. Zkroutil ret. "To je hnusné, Pottere." Protáhl a pokračoval do koupelny, nechávaje za sebou smějícího se Harryho na posteli.

*****

"Potřebuju vidět Hermionu a Rona," řekl Harry. Spolu se Severusem strávili v posteli snídani a oba teď začali přemýšlet o tom, jak by se jejich den mohl vyvinout.

"Ano…myslel jsem , že bys chtěl," přikývnul Snape.

"Chystám se jim o nás říct pravdu," řekl pevně Harry. "Doufám, že ti to nevadí…ale jsou to mí nejlepší kamarádi a nechci jim lhát nebo s nimi nesdílet tu nejdůležitější věc, která se kdy stala v mém životě."

"To je samozřejmě tvé rozhodnutí," odpověděl Snape. "Nicméně bych si myslel, že by bylo lepší jim to říct až skončí škola. Jsou to jenom dva dny. Opravdu chceme, aby se naše osobní záležitosti rozšířily po celých Bradavicích?"

"S tímhle jim můžu důvěřovat," naléhal chlapec. "Mohou si myslet, že jsem se pomátl, ale nechci zradit naši důvěru."

Snape zvedl obočí. "Mohl bys někdy přestat a zamyslet se, že by mohli mít pravdu?"

"Cože? O čem to mluvíš? Myslíš, že jsem se opravdu pomátl?"

"Hodně lidí tomu bude věřit. Budou se zajímat, proč takový krásný mladý muž, jako ty, by se zahazoval s nějakým napjatým, nevrlým učitelem lektvarů, jako jsem já."

Harry jemně Severuse políbil. "Řeknu jim pravdu: Jsi v posteli zatraceně fantastický!"

Snapeovým koutkem úst zacukal spiklenecký úsměv a hned zmizel. "Takže takhle je to s náma, Harry? Jenom něco, co se stane v posteli?"

"Ty víš, že ne!" řekl Harry a jeho zranitelnost se nestydatě vynořila na povrch. "Bože, Severusi…vždyť musíš vědět, že jsem to takhle opravdu nemyslel…" dodal v sotva slyšitelném šepotu. "Prosím, řekni mi, že víš, že jsem to tak nemyslel!"

Snape se opřel jednou tváří o Harryho vlasy. "Doufal jsem, že to byl důvod." Vyměnil svou tvář za jemný polibek. "Musím tě varovat, malý Nebelvíre…nebudeš to mít se mnou jednoduché."

Harry zvedl hlavu, zmocnil se Severusových úst a hluboce ho políbil, pak odpověděl, "Jsem na to připravený, ty náladový mizero."

Někdo zaťukal na dveře.

"Úžasné," zamumlal Snape, posadil se a přehoupl své dlouhé nohy přes okraj postele. "Chvilku," zavolal na toho, kdo čekal za dveřmi, vzal si svůj župan, který byl přehozený na vedlejší židli, oblékl si ho a bezpečně ho uvázal předtím, než otevřel dveře.

V tmavé sklepení hale stál Brumbál. "Dobré ráno, Severusi," usmál se. "Nechtěl jsem vás vyrušit…jen jsem vám přinesl tohle…" Starší kouzelník podal Snapeovi dvě hůlky. "Našli jsme je pohozené vzadu ve tvé komnatě tu noc, kdy vás Voldemort unesl. Měl jsem je u sebe. Já…myslel jsem si, že byste je mohli chtít zpátky."

Severus si vzal hůlky a pokusil se o úsměv. "Ano…děkuji, pane řediteli."

"Jak se dnes ráno máte? Doufám, že nijak hůř po tom vašem dobrodružství," zeptal se Brumbál.

"Fajn, děkuju. Nicméně je velmi dobré být zpátky."

"A…Harry?"

"Je v pořádku. Má vytrvalého ducha a nezlomnost mládí." Odpověděl Snape, pak se odmlčel a zeptal se, "Pane řediteli…mohl byste připravit…soukromé místo, kde by se mohl Harry setkat se slečnou Grangerovou a panjem Weasleym? Nějaké místo, kde by mohli o samotě mluvit? Bylo to dlouho a…"

"A on má nějaké důležité novinky se kterými by se s nimi chtěl podělit," přikývl Brumbál. "Samozřejmě. Mohou použít ten konfereční sál ve čtvrtém patře. Mám tam slečnu Grangerovou a pana Weasleyho poslat za Harrym po snídani?"

"Ano, prosím…" Tohle přišlo od Harryho, který se objevil bos v džínech a tričku.

"Á…dobré ráno, Harry," usmál se Brumbál.

"Dobré ráno, profesore Brumbále. Děkuji za naše hůlky…a děkuju, že mohu použít tu místnost. Tady není moc těch, ve kterých se dá soukromě mluvit," řekl Harry.

"Není zač, Harry," odpověděl Brumbál a otočil se ke Snapeovi. "Severusi…zatímco bude Harry a jeho přátelé zabráni do rozhovoru, nevadilo by vám mi říct, jak to probíhalo během vašeho zajetí?"

Snape krátce zakroutil hlavou a odpověděl, "Vůbec ne."

"Výborně. V tom případě bychom se mohli nasnídat u mě v pracovně…a Harry…přichystám pro vás snídani v konferenční místnosti. Proč rovnou nejdeš a nesetkáš se tam s nimi. Mám pocit, že domácí skřítci se už seznámili s naším plánem a došli pro pana Weasleyho a slečnu Grangerovou a chystají už snídani."

Harry se usmál. "Dobře…" řekl a přešel k Severusovi. "Budeš mi chybět," řekl tiše a přitáhnul si Snapeova ústa ke svým.

Snapeovi bylo na chvilku nepříjemné, že Brumbál pozoruje tu nevinou ukázku citů. Jakmile se chlapcova hebká ústa přitiskla na jeho, zapomněl na všechno a dopřál si ty svůdné rty, dokud byli oba bez dechu.

"Oběd…tady?" navrhnul chlapec a Snape na odpověď kývnul a podal chlapci hůlku.

Harry mávnul hůlkou přes své tělo a najednou měl na sobě svou školní uniformu a hábit. "No…drž mi palce…" zašklebil se a přemístil se.

"Doufám, že to jeho přátelé přijmou," povzdechl si Snape. "Nemohl bych vidět, jak Harry zápasí s problémem, že by nás neakceptovali. Zničilo by ho to."

Brumbál se lehce usmál. "Nemyslím si, že by tam byl nějaký výrazný problém, Severusi. Slečna Grangerová je tolerantní a vnímavá. Možná pan Weasley bude trochu v šoku, ale on a Harry jsou jako bratři a vsadil bych se, že ho to přejde."

Kapitola patnáctá

Harry seděl v konferenční místnosti a čekal na své kamarády. Před ním byl stůl obtěžkaný přepychovou snídaní, která tam už byla, když přišel. Nicméně pochyboval, jestli by vůbec mohl jíst, když byl nervózní. V duchu si přál, aby byl Ron, vnímavější…jako je Hermiona.O chvilku později se otevřely dveře a vstoupili Hermiona a Ron. Když uviděli Harryho, tak k němu přilítli…Hermiona mu vpadla do rukou a Ron stál poblíž a šklebil se od ucha k uchu.

“Bože! Jsem TAK RÁDA, ŽE TĚ VIDÍM!” vykřikla nadšeně Hermiona a znovu Harryho objala.

“Nemáš ani tušení, jak jsme se o tebe báli, když jsi zmizel!” Když to řekla, ustoupila, aby se mohl s Harrym přivítat i Ron. Ron poplácal Harryho po zádech a energicky mu potřásl rukou.

“Rád tě vidím, Harry! Vítej zpátky!” “Díky, Rone…” usmál se Harry.

“Taky vás oba rád vidím. Děkuju, že jste přišli. Myslel jsem, že bychom si tu mohli promluvit…víte…bez vyrušování.”

“No, já doufám, že nám povíš všechno, co se ti stalo, protože nám nikdo neřekl ani ň!” řekl Ron.

“Ano, Harry. Řekni nám, kde jsi byl,” povzbuzovala Hermiona. “Těžko víme všechno! Profesorka McGonagallová nám minulou noc něco řekla…ale jen málo.”

Harry ukázal ke stolu.

“Tak si pojďme sednout a nasnídat se,” pozval je a každý se posadil na nějaké místo u stolu. Nikdo nemluvil, když si všichni tři nabrali na talíř a začali jíst.

Nakonec Hermiona položila svou vidličku.

“Harry…prostě nám MUSÍŠ říct, co se ti stalo. Už to nemůžu vydržet ani chvilku!”

Harry jim začal vyprávět o jeho únosu z Bradavic, trochu jim řekl, kam ho dali a co tam dělal. Řekl jim o Voldemortově experimentu a v Ronově tváři viděl naprosto zhnusený pohled, čili s tím nechodil moc do detailů.

Ron se nicméně nakonec zeptal, “Jak vůbec toho chtěl dosáhnout se třemi muži?”

“No…existují lektvary, které mohou…změnit muže a a pak je to možné,” vysvětlil Harry a pořád pozoroval Ronovu tvář.

“Máš tím na mysli, že…Ty-víš-kdo tě přeměnil na…ženu?” zeptal se nevěřícně chlapec.

“Nebuď naivní,” odfrkla si Hermiona a zírala na Rona.

“Čteš ty VŮBEC? Tohle se STALO v průběhu let v kouzelnickém světě. Většinou používali lektvary, aby vytvořili hermafrodity. Všechno, co to obnáší, je zvýšená hladina estrogenu a…vytvoření jiného reproduktivního systému…spolu s tím existujícím.”

Harry přikývnul.

“Přesně tak to bylo,” řekl. “Naprosto tě chápu, že o tom nevíš, Rone…taky jsem o tom neslyšel…dokud se to nestalo.”

“A…jsem si jistý, že Snape byl hrozně rád, aby ty lektvary mohl udělat!” zavrčel Ron.

“Ne…vlastně, Rone…vůbec nebyl rád,” odpověděl Harry pevně.

Hermiona praštila Rona do ruky.

“Neslyšel jsi, co nám říkala minulou noc profesorka McGonagallová? Profesor Snape byl ten, kdo vymyslel ten plán a dostal sebe a Harryho tam odsaď. Víš, mohl zachránit jen sebe…ale přišel, šel pro profesora Brumbála a oba šli zpátky pro Harryho!”

“Hermiona má pravdu, Rone,” řekl Harry. “Snape se vystavil velkému nebezpečí, když se mě vrátil zachránit. A…to je část toho, co jsem vám chtěl říct…proč jsem s vámi chtěl mluvit tohle ráno o samotě… Nebylo to kvůli tomu, co se stalo, když nás Voldemort držel v zajetí. Bylo to, abych vám řekl něco velmi…velmi důležitého, co se stalo v mém životě.”

“Myslíš, že být unesen Ty-víš-kým není vzrušení samo o sobě?” zeptal se oživeně Ron. “A být přeměněn v ženu není dost velké téma pro konverzaci? Mimochodem…Snapeák tě snad VRÁTIL zpátky, ne?”

Zrzavý chlapec se podíval na Harryho jako kdyby očekával, že každou chvíli vyletí komínem.

“Dal mi lektvary hned, jak jsme se vrátili do Bradavic a měl přístup k laboratoři,” odpověděl Harry. Ani nedodal, že jeho ženský systém se zdál být nedotčen. Hermiona se natáhla přes stůl a položila svou ruku na Harryho.

“Řekni nám, co se stalo, Harry,” zaprosila.

Harry se usmál.

“Jsem zamilovaný,” řekl a v další chvilce byla Hermiona pryč ze svého místa a znovu ho objímala.

“Ó, Harry! Jsem za tebe tak šťastná!” vydechla.

Ron se jenom díval zmateně.

“Nevěděl jsem, že se ti někdo líbí,” poznamenal, když ho Hermiona naposled stiskla a znovu se posadila.

“Neviděl jsem tě ani chodit s ŽÁDNOU z dívek,” pokračoval Ron. “To musí být hodně utajovaný vztah!”

“Stalo…se to hrozně rychle,” přiznal Harry. “Ačkoli…se to vlastně stávalo po docela dlouhou dobu.”

Ron zatřásl hlavou.

“Stalo se to hodně rychle, ale už to nějakou dobu TRVALO? Myslím, žes z lásky zešílel!”

V Hermioniných očích se mihlo náhlé porozumění a položila Ronovi ruku na koleno.

“Proč nejsme zticha a nenecháme Harryho, aby nám o tom řekl?” zeptala se jemně.

“Tak…nám to řekni… Kdo je ta záhadná žena, která tak tajně dobyla tvé srdce?” zeptal se Ron.

Harry si olízl rty. “Je to…Severus…”

Ron vybuchnul v divoký smích.

“Jo…dobrý! Severus? Jako Severus Snape, jo? Harry, ty máš bezvadný vkus! Nech mě, abych ti jako první pogratuloval!”

Hermiona se mračila.

“Rone…ztichni! On to tak myslel.”

“Ale, NO TAK, Hermiono! Jak můžeš být tak zatraceně důvěřivá?” chechtal se Ron. “Dokážeš si představit Harryho Pottera a Severuse Odporného Snapea jako milence? Umíš si představit, že by Harry se nechal dotknout tím mastným parchantem?”

Hermiona se neoblomně dívala na Rona.

“Ano…dokážu si je představit jako milence. Už dříve jsem si všimla, jak se věci změnily. Harry se ve Snapeových hodinách choval úplně jinak. Opravdu, Rone…bylo těžké si toho nevšimnout.”

Ron se podíval prosebně na Harryho.

“No tak, Harry…řekni jí, že je blázen! Řekni jí, že si z nás jen utahuješ!”

“Neutahuju, Rone…Myslel jsem, co jsem řekl. Severus a já jsme spolu. Jsme milenci,” řekl Harry jemně a neomluvně.

Ron se omráčený opřel o svou židli a jeho oči se rozšířily pochybností.

“Hermi má pravdu, Rone,” pokračoval Harry. “Začalo to už dřív. I když, tehdy to nebyla láska…jen…přitažlivost…ale…”

“PŘITAŽLIVOST? Opravdu očekáváš, že ti uvěřím, že tě PŘITAHOVAL Snape? Ty SNAPEA NENÁVIDÍŠ! NIKOHO Snape nepřitahuje!”

“Mě ano,” řekla Hermiona a Ron se na ní v naprosté nedůvěře otočil. “Vždycky jsem si myslela, že je úchvatný…a přitažlivý, jakýmsi temně nebezpečným způsobem. “

Ron nic neřekl, tak pokračovala.

“Vždycky jsem vnímala Snapea jako tragickou postavu. Dobírali si ho, protože protože byl brilantní a knihomol, když byl jako student v Bradavicích, tak se stáhnul do sebe a stal se intelektuálním samotářem…který nikdy neměl kamarády, opravdu…”

“Dobře!” odfrknul Ron. “Tak ty sis vymyslela nějaké úchylné zbláznění školačky na toho ošlivýho parchanta! Ale to nevysvětluje TEBE,“ řekl a obviněně ukázal prstem na Harryho.

“Jestliže to, co nám říkáš, JE pravda…jsi OPRAVDU ŠÍLENÝ! Harry se nepřestal svému kamarádovi dívat zpříma do očí.

“Nebudu se omlouvat za to, že jsem se zamiloval, Rone,” řekl pevně, “Nikdy…”

“Láska? LÁSKA??? Jak kurva můžeš mluvit o lásce a Snapeovi ve stejné větě?” řekl Ron emocionálně. “Mluvíme o tom samém bastardovi, který je zaujatý ďábelskou radostí, když tě může ponížit a dělat si z tebe dobrý den před celou třídou už od té doby, kdy jsi poprvé vešel do lektvarů. Pamatuješ si ten první den, Harry? Pamatuješ si, když tě vyvolal…položil ti otázku, na kterou jsi neznal odpověď a pak tě zesměšnil, protože jsi nevěděl? Pamatuješ si, jak rok co rok mluvíme o tom, jak moc nenávidíme toho slizského debila? A jak ty jsi ho nenáviděl víc, než kdokoliv jiný? Je to ten stejný Severus Snape, o kterém se teď bavíme, Harry?”

“Věci se změnily, Rone,” byla Harryho trvalá odpověď. “Tehdy jsem ho neznal a byl jsem moc sobecký a nedospělý abych to aspoň zkusil.”

Ron přikývl.

“Dobře. Zapomeňme na to, že je Severus Pitomý Snape…zapomeňme, že je to ten nejhorší, nejhnusnější zkurvysyn, který kdy chodil po téhle planetě…Harry…JE TO CHLAP, proboha! CHLAP! Tak co to KURVA děláš?”

Hermiona se podívala na Rona, a pak na Harryho.

“Harry…myslím, že je to báječné…opravdu…” usmála se.

“No…VÝBORNĚ!” vztekal se Ron a vstal tak prudce, že shodil svou židli. “BÁJEČNÉ! Ještě TY se k němu přidávej!” Nasadil vysoký pisklavý tón, “Ó, Harry…je tak báječné, že jsi divný…a že si se Snapem útulně hovíš…a že si navzájem vymrdáte z hlavy mozky!”

Přešel ke dveřím a zastavil se, aby dodal (už ve svém vlastním hlase…), “Hermiona může být na tohle sentimentální, Harry…pokud de o mě, víš, kde mě najdeš…jestli přijdeš zpět k rozumu.”

“Rone…prosím…” zaprosila Hermiona, ale chlapec opustil místnost a prásknul za sebou dveřmi.

“Nech ho jít,” povzdechl si Harry. “Částečně jsem to očekával. Dej mu s tím nějaký čas. Je to pro něj šok, já to vím.”

“Je to tvůj nejlepší kamarád, Harry…měl by mít víc pochopení,” odpověděla Hermiona, očividně rozrušená. “Promluvím s ním…neboj se. Nenechám ho, aby ti to zkazil.”

“Dej mu předtím nějaký čas, Hermi,” poradil Harry. Hermiona pokrčila rameny.

“Nevím, co mám říct. Jsem za tebe šťastná, Harry…opravdu jsem. Ale vím, že ten způsob, jak se Ron chová může věci trochu ztížit …” Harry potřásl hlavou. “Ne…vlastně…nic se tím nestane. Jsem šťastný, Hermi…a jsem tak moc zamilovaný… Je mi líto Ronovy reakce, ale nic tím nezkazí. Můžu jen doufat, že to přijme…potom.”

“Víš, že tu pro tebe budu, že Harry? Vždycky, když si budeš chtít promluvit…”

“Děkuju ti za to, Hermiono. Je to velký přátelský dar a znamená pro mě hodně,” řekl Harry upřímně.

“Taky bych ráda, aby profesor Snape věděl, že jsem naprosto na vaší straně…a jsem tu pro vás oba, jak pár…” pokračovala Hermiona.

“To je báječné, Hermi. Vím, že to ocení.”

“A OPRAVDU chápu, jak tě může přitahovat, Harry. Vůbec mi to nepřijde nepřirozené,” dodala.

“A…to ti nevadí, že jsme stejného pohlaví?”

“Proč by mělo? Láska je láska. Jestli jste oba šťastní a je to vzájemné, koho zajímá, kdo je jakého pohlaví? Prostě je to jedno,” řekla mu.

Harry se zachechtal.

“Já bych určitě nebyl tak vnímavý, jako ty, předtím, než jsem se do tohohle vztahu zapletl,” přiznal. “Bože…nikdy bych si nepomyslel, že bych se zamiloval do někoho, kdo je stejného pohlaví. Kdyby mi to někdo řekl minulý rok, že bych se zamiloval do muže, řekl bych mu, že je magor.”

Hermiona se usmívala a řekla, “Tak ať to je pro tebe lekce, abys byl skromný, vnímavý a nesoudil!”

*****

“Musela to být noční můra,” poznamenal Brumbál, když Severus dokončil příběh o jejich zajetí.

“Taky byla…hodně krát,” přikývl Snape.

“Byl jsi velmi odvážný s tím, co jsi udělal.”

“Bojím se, že ne až zas tak odvážný, jako unáhlený,” odpověděl Snape. “Mohlo se to jednoduše vymknout z rukou a oba nás vystavit velkému nebezpečí.”

“Ano…ale ten plán VYŠEL…úspěšně…a oba jste se bezpečně vrátili zpátky…a za to vám všichni dlužíme velmi mnoho.”

Snape pozvedl obočí.

“A z velké části díky vaší báječné mapě, která určila Harryho místo pobytu kvůli mé opravdové lásce pro toho chlapce.”

Starší kouzelník se lehce zasmál.

“Vidím, že jsem byl odhalen,” řekl a v jeho očích se blýsklo. “Hodně jsem předpokládal, že by ti Harry řekl, jak ta mapa OPRAVDU funguje, když jsi mu o ní řekl.”

“To ano…”

“Doufám, že na mě nejsi moc rozzlobený, Severusi. Potřeboval jsi si připustit své pocity…ne jen kvůli Harrymu, ale i kvůli sobě.”

Snape s povzdechem řekl, “Ano…nejspíš ano. Ne že bych překypoval svými projevy lásky a citů…ale teď, když to Harry ví, myslím, že pro mě bude mít pochopení.”

“Jak znám mladého Harryho,” začal Brumbál, “dohlédne na to, že jen tak tiše neodejdeš. Potřebuje slyšet, že ho někdo chrání…že ho někdo miluje. Měl toho tak málo ve svém životě, víš…a teď…s tebou…no… Moc bych nevěřil tomu, že tě dostal do úzkých naposledy, Severusi.”

“Asi máte pravdu,” uznal Snape. “Přemýšlel jsem, pane řediteli…slyšel jste něco o Dracově otci? Spojil se nějak s chlapcem od našeho návratu? Jak jsem vám říkal, byl také částí toho Voldemortova experimentu a udělal jsem pro něj nějaké lektvary. Nemůžu mu je dát, jestli je pořád v tom hradu s Voldemortem.”

“Když o tom mluvíš, Severusi…Lucius se spojil s Dracem minulou noc. Myslím, že je zpátky na Malfoyově panství. Můžeš mu ty lektvary poslat po sově. Vůbec nebudu riskovat, abys tam šel sám…může to být nebezpečné…Lucius je pořád Smrtijedem.”

“Pošlu je,” přikývl Snape. “Ne…nemám nejmenší chuť jít do Malfoyova panství…ani teď ani nikdy jindy. Jak jste řekl, je to…nebezpečné.”

Brumbál se lehce usmál.

“Ve více věcech…co, Severusi?”

Viděl, že ta poznámka Snapeovi nebyla příjemná.

“Neřekl jsem to proto, abych tě rozrušil, Severusi… Jako ředitel vím, že mezi vámi dvěma něco bylo. To je má práce vychytávat tyto věci. Také jsem tušil, že to se to časem neuklidnilo. Lucius tu byl hodně často a určitě to nebylo kvůli tomu, aby mi řekl, jak dobrou práci tu dělám jako ředitel nebo dohlížet na školu jako předseda správní rady.”

“Nikdy to nebylo víc než fyzické,” řekl Snape bělovlasému kouzelníkovi narovinu.

“Aha…ale pořád to byla mocná věc…pro vás oba.”

“Ve velmi nejnižším způsobu, možná,” souhlasil Snape nerad.

“Dobře…ať je to jak chce…myslím, že je moudré nemít s Luciusem Malfoyem víc společného, než s čím si poradíš. Ale rozhodně mu pošli ty lektvary. Myslím, že je vedle z toho, že musí jednat …no…”

“Ano…Jsem si jist, že je,” přikývl Snape.

“Severusi…jen jsem ti chtěl říct, že jsem za tebe potěšen…i za Harryho. Často jsem doufal, že vy dva se navzájem poznáte…ale tys byl na určitou dobu nepřátelský. Je hezké vidět vás dva, jak jste se navzájem našli… Je hezké, že jsi našel někoho, na kom ti záleží. Je to něco, co jste oba potřebovali.”

*****

Harry strávil zbytek rána balením svých věcí a připravoval se na přestěhování do Snapeova panství. Vyučovací hodiny pro všechny záměry a účely pro studenty sedmých ročníků skončily a všichni očekávali zahájovací oslavu následujícího večera.Harry se na oběd vrátil do Snapeových komnat. Tmavovlasý kouzelník už tam byl a pečlivě pozoroval Harryho, když vstoupil…studoval jeho výraz.

“Nešlo to dobře, co?” zeptal se, když ho chlapec chtěl obejmout.

“Hermiona to hned přijala. Řekla mi, abych ti vzkázal, že tu bude vždycky pro nás.” Potřásl hlavou. “Na druhé straně Ron…”

“To je mi líto,” řekl Snape upřímně. “Možná, že se s tím smíří, když nad tím trochu popřemýšlí a zvykne si na to.”

Harry si povzdechl.

“Doufám. Hermiona si myslí, že to je ten důvod…ale Ron tak věří…a je hrozně předpojatý. Bůh ví, jestli se s smíří s…námi. Ale…je to jedno. Nic se nemění.”

Tentokrát si povzdechl Snape.

“Ale je ti to nepříjemné. Weasley je tvůj nejlepší kamarád…byl už od prvního ročníku. Teď se mezi vás něco postavilo a nebude to jednoduché. Jsi hrozně mladý na to, abys to mohl zvládnout.”

“Přestaň s tím!” řekl Harry důrazně. “Přestaň mi říkat, že jsem moc mladý! Můj život nebyl úplná procházka růžovým sadem, Severusi… Musel jsem rychle dospět…obzvlášť když jsem přišel do Bradavic a měl jsem za zády Voldemorta. Musel jsem jednat s možností, že jsem za těhlech posledních sedm let mohl umřít…a to, že vím, že jednoho dne budu muset čelit Voldemortovi a buď ho musím zničit nebo naopak. Jestliže tomu můžu čelit, mohu čelit jakémukoli malému emočnímu problému, který náš vztah může způsobit. Když vím, že mě miluješ, na ničem jiném nezáleží…na ničem.”

“Nemůžu si pomoct pocitu, že jsi přinucen se rozhodnout…a to bolí. Koneckonců…já jsem ten svár, abych to tak řekl.”

“Nemusel jsem udělat žádné rozhodnutí…” řekl Harry rozhodně. “Ty jsi ten, koho miluju…ty jsi ta nejdůležitější osoba v mém životě…proteď a navždy. Napořád. A nelituju z toho NIČEHO…ani na chvilku. Striktně řečeno…neodtrhnu se od tebe.”

Snape se posadil na kraj postele a potřásl hlavou. Podíval se na Harryho.

“Řekni mi, jak jsem přišel k takovému štěstí,” zamumlal, “řekni mi, jak jsi ke mně přišel a chtěl mě. Řekni mi to, Harry, protože nemůžu přijít na to, jak se tostalo.”

Harry se posadil vedle něj.

“Čel tomu, Severusi…milovat tě je nevděčná věc, ale někdo to dělat musí.”

Jednou rukou chytl týl Snapeovy hlavy a přinesl ústa profesora lektvarů ke svým, ochutnávaje intenzitu a nesčetnost pocitů, které ten polibek obsahoval.Pokoj potom ztichl, zatímco se ti dva v sobě ztratili.