Milovat Tě je nevděčná věc 5-9

 

Kapitola čtvrtá

Zpočátku Snape jen nevěřícně na užaslého chlapce zíral

„ Pottere!“ zavrčel, vyskočil na nohy, trhnutím zavřel svůj župan a tápavě našel pásek, „ co k ČERTU děláte v mé komnatě? Laskavě mi to vysvětlete!

Harry, oči stále rozšířené a pusu dokořán, nebyl schopen odpovědět.

„ Odejděte!“ nařídil Snape.

Harry polknul a řekl: „ Ne, pane…“

Snape probodával svýma černýma očima toho nepohodlného kluka. „ Co…jste…to…řekl?“ zeptal se, hlas vztekem ledový.

Harry si dodal odvahy. „ Já…řekl jsem ne, pane.“

Snape udělal krok směrem k Harrymu. „ Vy malý drzý hlupáku! Toho jsou MOJEkomnaty, do kterých jste nezván vpadnul, a já jsem vám řekl, abysteVYPADNUL…dřív než se dostanete do takového maléru, jehož existenci si ani neumíte představit!“

Harry se proti své vůli rozklepal strachem a rozčilením, ale dokázal odpovědět.

„ Já…musím s vámi mluvit.“

„ To vás neopravňuje k tomu, abyste mě přepadl v mé ložnici!“ zavrčel Snape.

„ Vy jste přepadl mě,“ odsekl Harry neohroženě a zahlédl nepatrnou změnu ve výrazu černovlasého kouzelníka, když tu poznámku zaslechl.

Snape vypadal, že se snaží uklidnit. „ Pottere…moje oficiální návštěvní hodiny jsou koncem týdne. Přijď v tu dobu. Pak mi můžete říct, to co mi chcete teď.“

Chlapec zavrtěl hlavou. „ Ne…nemůžu to říct pak. Nemusel by být čas…nebo místo.“

Černé oči se znovu rozzuřily. „ Dovolte, Pottere, abych vás ujistil, že TEĎ není ČAS ani MÍSTO. A teď…naposledy…JDĚTE PRYČ!“

„ Kdo jste si myslel, že jsem?“ otázal se Harry.

„ Co?“

„ Zjevně jste očekával někoho jiného, když jsem klepal…někoho u koho by vám nevadilo, kdyby vás viděl.…,“ Harry kývnul ke Snapeově ležérnímu oblečení.

Snape sevřel rty, vzal chlapce za rameno, otočil ho a začal ho strkat ke dveřím do svých komnat. „ Jděte odtud, vy malý, drzý mizero,“ zasyčel výhružně.

A přesně v tom okamžiku se otevřely dveře a do komnaty vstoupil Lucius Malfoy. Okamžitě pohledem zhodnotil situaci.

„ No, podívejme…,“ zavrněl měkce a pozvedl obočí v pobaveném gestu, „ vyprovázíšprvní směnu, Severusi? Teď je mi jasné, proč jsi mě požádal, abych přišel později.“

„ Malfoy?“ vydechl Harry a podíval se na Snapea, „ vy a…a MALFOY?“

„ Co se děje, Pottere?“ uculil se Lucius, „ nemyslíte si, že tvoříme rozkošný pár?“

Harry dál zíral na Snapea. „ Jak MŮŽETE? Je jedním z Voldemortových Smrtijedů!“

Lucius nepatrně naklonil hlavu ke straně. „ Ó drahý…ale…něco asi nevíte…?“ začalklidně, došel k Severusovi, vzal černovlasého kouzelníka za levou ruku a vyhrnulmu rukáv županu. Odhalil Znamení zla, které tam bylo vypálené, aby ho Harry viděl.

Harry věděl, že Snape dělal Brumbálovi špeha proti Voldemortovi. Věděl, že kdysibýval Snape jedním z Voldemortových následovníků…a když o tom později přemýšlel,nejspíš to byl důvod, proč byl tento muž na černé listině. Ale až do této chvílenikdy neviděl to Znamení Zla Smrtijedů na Snapeově těle. Na chvíli ho z tohopohledu zamrazilo pak… z nějakého podivného důvodu…ho napadlo, že v Snapeovi jedaleko víc než se zdá, když den co den riskuje svůj život, aby pomohl Brumbálovi v boji proti zlu, jakým je Voldemort.

Jakou odvahu a sebevědomí musel Snape mít, aby se odvrátil od temné strany apřešel zpátky k dobru, pomyslel si chlapec. Pohled na Znamení zla na Snapeověruce to jen zdůrazňoval. Teď už se neodvážil nechat proniknout do svého hlasu,co cítí. Lucius Malfoy NEBYL na jejich straně. Lucius Malfoy byl ztělesněné nebezpečí. Musí být opatrný.

Severus vyškubl ruku z Luciusova sevření a řekl: „ Potter se chybně domníval, žemoje návštěvní hodiny platí i pozdě do noci a sháněl se po mě…právě odchází,“ vysvětloval a když dokončoval větu, významně se na Harryho zadíval.

„ Ano…Já jsem vlastně…,“ přisvědčil Harry, když viděl ve Snapeových očích jasné varování a otočil se, aby šel.

Lucius vytáhl hůlku, namířil ji na Harryho a mávl s ní. „ Accio!“ řekl a Harrymu pozpátku vklouzl do náručí. Chlapec se okamžitě snažil divoce vytrhnout, aleLucius ho držel pevně. „ Není třeba spěchat, pane Pottere. Vlastně…trvám na tom, abyste tu chvíli zůstal.“

Severus udělal krok dopředu. „ Luciusi…není žádný důvod, aby…“

„ Ts,ts Severusi…ten chlapec si přišel pro radu…znalosti od svého profesora lektvarů. Jak ho můžeš nechat odejít… nevzdělaného?“

„ Luciusi…,“ ve Snapeově hlase byl jasný náznak varování.

Malfoyovy šedo-stříbrné oči se setkali se Snapeovýma. „ Chlapec zůstává. Myslím, že bude hezké ho poučit v…jistých věcech.“

Harrymu unikl ze rtů tichý vzlyk. Zdálo se, že všechny jeho snahy osvobodit, budou zmařeny. Jeho oči se prosebně obrátily ke Snapeovi, který vykročil k Luciusovi.

„ Nech ho jít, Luciusi,“ řekl Snape tím nejnenucenějším tónem jakého byl schopen, „ tohle je naše chvíle. On to jenom zkazí.“

Lucius vypadal, že chvíli uvažuje o možnostech, pak zavrtěl hlavou. „ Právěnaopak, Severusi…myslím, že když tu mladý Harry zůstane, bude to inspirovat násoba. A myslím, že se může něco přiučit, když bude pozorovat nás dva,“ zabořil prsty jedné ruky do Harryho vlasů, „ ne…Potter tu zůstane.“

Lucius jednou rukou stále držel chlapce za paži, vytáhl svoji hůlku ze svévycházkové hole a přiložil ji k Harryho hrudníku. „ Imperio!“ zasyčel a Snapeovosrdce se sevřelo. Harry byl teď pod Malfoyovou nadvládou. Snape věděl, že jediný způsob, jak pomoci chlapci je, že bude zcela s Luciusem spolupracovat.

Lucius zatím dovlekl Harryho k židli, která byla kousek od postele. „ Sednout,“nařídil a chlapec strnule poslechnul. Lucius se na Severuse usmál. „ To jedaleko lepší, nemyslíš, Severusi? Nepřál bys si, abys mohl tuhle kletbu používati ve třídě?“ obrátil svojí pozornost zpátky k Harrymu, „ budete sedět pěkněpotichu a dívat se na nás, Harry Pottere. A zapamatujte si vše, co uvidíte.Budete ještě vděčný, až si na tohle vzpomenete. Tohle je skvělá příležitost.NEBUDETE mluvit…NEBUDETE se hýbat…ale BUDETE se dívat na mě a svého profesora lektvarů.“

Lucius spokojený s výsledkem nechal Harryho na jeho židli a přešel k Severusovi.Jeho oči pomalu klouzaly po vysokém černovlasém kouzelníkovi a v koutku jeho úst mu pohrával úsměv.

„ Jsi na mě připravený,“ vydechl a rozvázal ten kousek hedvábí, který držetžupan zavřený. Pak svůdně přejel rukou po Snapeově nahé hrudi, „ nic mě od tebednes večer neodtrhne,“ jeho druhá ruka se přesunula za Snapeův krk a přitáhl si jeho ústa ke svým.

Severus se polibku nebránil. Nemohl v tuto chvíli udělat nic, co by Harrymupomohlo a taky…se nechtěl bránit. Chlapec bude svědkem všeho, co se stane meziním a Luciusem. Snape mohl jenom doufat, že to bude tuhle noc jediný Luciusův rozmar, který se bude týkat Harryho Pottera.

Bylo na něm, aby udržoval Luciusovu mysl co nejdál od Harryho zcela výhradně zaměřenou na něj. Mohl to udělat.

Kdy jsem přestal být útočníkem a začal být ochráncem?

„ Máš toho na sobě moc,“ vydechl Severus a blonďák – přikyvujíce – odstoupil, aby to napravil.

Za chvíli Luciusův plášť, kabát, boty, hedvábná košile a ponožky ležely hozenépřes druhé křeslo, které bylo v ložnici. Malfoy zůstal jen ve svých černýchkalhotách. Na okamžik tam jen prostě stál, plně si vědom své krásy, a nechávalSeveruse kochat se tím pohledem…sledoval, jak Severusovi pomalu v jeho hedvábných trenýrkách roste erekce.

„ Teď ty,“ napověděl mu Lucius měkce, „ všechno…“ Severus mu vyhověl. Vyklouzlze županu a trenek a zůstal stát – ruce podél boků – tak aby si Lucius mohl vychutnat stejný pohled jako on na něj.

Aniž by spustil oči ze Severusova štíhlého těla, promluvil Lucius k chlapci nažidli: „ Dobře se dívejte, Potter. Váš profesor lektvarů je stavěn dokonalek tomu, aby uspokojil muže…ženu…chlapce,“ obešel Snapea a přitiskl se k němu.Objal ho rukama a získal tak přístup ke všemu, co Severus měl, „ vidíte, jakreaguje, když se dotýkám jeho bradavek, Pottere? Slyšel jste jak sténá.Nemyslete si, že muž nedokáže ocenit, když se ho dotýkáte v této oblasti…protožeto dokáže velice ocenit. Není to tak, Severusi?“ zamumlal a hrál si se Snapeovými ztvrdlými bradavkami, tak aby to Harry viděl.

Snape byl bez pochyb vzrušený a v duchu Luciuse proklínal za to, že jeho vlastní tělo zná tak dobře…jeho slabiny…jeho erotogenní zóny…

Lucius se přestal věnovat Severusovým bradavkám a přesunul ruce ladně dolů najeho ploché břicho, dělal pomalé krouživé pohyby. věděl, že tohle Severuszbožňuje…toužící po další stimulaci. Lucius políbil Severuse na krk, kousnul ho do ušního lalůčku a pak putoval jazykem po celé délce čelisti.

Luciusovy prsty pokračovaly ve své cestě dolů, dokud nenarazily na okraj hustéhoporostu černých chlupů, které obklopovaly Snapeův penis. Pak Malfoy oběma rukama sevřel kořen erekce a podíval se znovu na Harryho.

„ Ó…ano…jen se pořádně podívejte, Pottere. Je to stejně dobré jako to mít…jakvám později dovolím zjistit…až dostanu svoje uspokojení.“ Lucius pomalumasíroval Snapeův penis, cílevědomě…jeho prsty našly to nepatrné množstvítekutiny, které uniklo z otvoru ve špičce, roztíraly ho po celém sametovémpovrchu. „ To není kvůli jeho velikosti, Pottere – ačkoli Merlin ví, že jsemmnohokrát děkoval Bohu za tyhle impozantní rozměry. Ne…je to v tom, jak s tímumí zacházet, jak dokáže způsobit, že si absolutně vychutnáte…,“ Luciusovy ruce se nyní posouvaly po Severusových stehnech a Snape slastně zasykl.

Lucius se opět podíval na Harryho a zarazil se. „ Severusi,…podívej se na toho chlapce…je vzrušený.“
Snape se podíval na Harryho a uviděl nepřehlédnutelnou bouli v chlapcových kalhotách.

„ Rozepněte si kalhoty, Harry,“ nařizoval Lucius a chlapec pomalu rozepnul svojekalhoty, „ teď…vyndejte svůj penis…to je ale hodný chlapec. Můžete se uspokojit,pokud budete cítit potřebu,“ řekl a dodal, „ nebo…možná bys ho raději tomu chlapci vykouřil, Severusi? Myslím, že to potřebuje.“

Snape nechtěl Harryho takhle…pod kletbou Imperius. Ačkoli věděl, že chlapcovovzrušená není důsledkem Malfoyova rozkazu, tohle nebylo to, jak chtěl Harryho Pottera.

„ Dobře, ale teď jsi to ty, koho chci,“ řekl Severus naléhavě a otočil k soběLuciusův obličej. Velice drsně ho políbil…kousl ho a pak přejížděl jazykem po té pohmožděnině. „ Zapomeň na toho kluka, Luciusi…pojď do postele…“

Lucius dovolil Severusovi, aby mu rozepnul kalhoty a stáhnul mu je dolů přes bokya stehna. Položil ruce na Severusova ramena, aby udržel rovnováhu, když z nichvystoupil a pak následovaly trenky, které měl pod kalhotami. Lucius to všechnoodkopl stranou a znovu políbil Severuse v dalším vášnivém polibku. A svalil se s černovlasým kouzelníkem dolů na postel.

Dlouhou chvíli se ti dva jen vášnivě líbali…vychutnávali si kontakt a chuť tohodruhého. Dobře věděli kde se mají laskat, aby dosáhli ještě větší stimulace a dostali se na vyšší úroveň vzrušení.

Lucius se odtáhl a těžce oddechujíc řekl: „ Vykuř mi ho…“

„ Za chvíli…,“ zamumlal Severus tím svým hlubokým sametovým hlasem a začalsystematicky zasypávat polibky blonďákovo tělo na cestě dolů. Užíval si to.Používal svůj jazyk. Škádlil, provokoval…díky tomu se pod jeho ústy Lucius svíjel slastí a očekáváním.

Severus úplně zapomněl, že Harry Potter sedí tiše, ale naprosto zřetelně si všeuvědomující na své řidli jen pár stop od postele…zapomněl na všechno, postupovalpo mimořádném těle Luciuse Malfoy a líbal každý kousek na své cestě k blonďatému houští pod jeho pupíkem.

U Luciusova pupíku se Severus zastavil, obkroužil ho jazykem a vklouznu špičkoudovnitř. Cítil, jak ho Malfoyovy prsty tahají za vlasy… a věděl, že je víc něždychtivý dostat Snapeova ústa do té části svého těla, kde si to žádal. Ale Severus to dělal po svém a Lucius bude tudíž muset počkat ještě o trochu déle.

„ Snažíš se mě mučit?“ ucedil Lucius skrz zaťaté zuby.

„ Ještě chvilku, Luciusi…už to skoro bude,“ zamumlal Severuse, zatímco mluvil,jeho rty šmejdily pod Malfoyovým pupíkem. Sevřel Luciusovy boky ve snazezabránit mu v tom neklidném svíjení se, „ obvykle máš víc trpělivosti,“ poznamenal.

„ Ne…dnes večer!“ zavrčel Malfoy, „ Sakra, Severusi!“ jeho prsty zatahaly Snapeza modro-černé vlasy, jak se snažil řídit jeho hlavu – jeho ústy – tam kde je nejvíc potřeboval.

Snape potřásl hlavou a vymanil se z Luciusova sevření. Zvedl hlavu a podíval se Malfoyovi do planoucích očí.
„ Posuň se výš…zády proti čelu postel,“ nařídil Severus.

Malfoy poslechl. Pohodlně se usadil a roztáhl stehna. Natáhl se dolů mezi svénohy pro Severuse, položil mu ruce vzadu na hlavě a jemně ho přitáhl mezi svojenohy. Ano…to bylo lepší…to bylo dobré! Lucius se mohl dívat, jak Severus olizujepo celé délce jeho naběhlý penis, v jedné ruce svírá jeho šourek a škádlí citlivou špičku jeho penisu svými zuby.

A Severus rozhodně nezklamal.

Využil svých úst, zubů, rukou, jazyka. Laskal, škádlil, provokoval, lízal asál…užíval si to, střídal metody. Dokud Lucius nad sebou úplně neztratilkontrolu. Jediné co si uvědomoval, byla jeho touha po Severusovi a to, co s ním Severus dělal.

A zatím na židli Harry sledoval Snapea a Malfoye spolu…intenzivně si masírovalerekci a přál si vyměnit místo s Luciusem, který se opíral zády a čelo Snapeovy postele a užíval si péče Snapeových zjevně velice talentovaných úst.

Harry toužil, aby s ním Snape dělal, co dělal s Malfoyem…Slyšel Luciuse sténat avzdychat slastí. Chlapci bylo jasné, že jeho profesor dělá všechno fantasticky.Měl vztek – ne spíš záviděl – světlovlasému Malfoyovi, který právě bořil prstydo tmavých černo.modrých vlasů, nabádal ho, aby vzal ještě o trochu víc jehopulzujícího macka do svých teploučkých úst a věnoval se mu…lízal ho, sál ho, dokud nedosáhne orgasmu.

„ Severusi!“ zasyčel Malfoy naléhavě, „ Bože…udělej mě!“

Normálně by Severus věci ještě trochu oddaloval, ale byl si vědom, že Luciusnení ve stavu, aby čekal a začal usilovat o to, aby mu dal uspokojení, kteréžádal. Měli přece celou noc na to, aby se oddávali tomuto umění sexu…umění, v kterém byli oba muži vynikající.

Severus vzal Luciuse do pusy a rozehrál svoje umění. Harry ze židle vše sledoval a ukájel se, až dosáhl mohutného orgasmu, ještě dřív než to přišlo Luciusovi.

Lucius pevně držel Snapeovu hlavu na místě a divoce pronikal do jeho úst. Konečně s vítězoslavným výkřikem dosáhl uspokojení.

„ Nepolykej…,“ přál si Lucius a Severus velice dobře věděl, co Malfoy od něj chce…Co chtěl taky…

Severus se nadzvedl a přitiskl svoje ústa na Luciusova a blonďákův jazyk vklouzlmezi Snapeovy rty pro svůj podíl produktu svého vlastního chtíče. Ten polibekbyl horký a dlouhý a Harry – stále se dívající – cítil, jak znovu tvrdne při pohledu na ten dráždivý akt…a představoval si.

O několik okamžiků později…se Lucius posadil a podíval se na Severuse, který ležel za ním.

„ A teď…jak můžu pomoct já tobě?“ zeptal se Lucius a posunul se trochu níž.Severus si lenivě masíroval svoji vlastní erekci. Lucius nahradil Snapeovu ruku svojí vlastní, „ To je to jak to chceš, Severusi?“

„ Ne…,“ řekl černovlasý kouzelník.

„ Dobrá…tak mi pověz, co chceš, abych ti mohl pomoct. Taková erekce není jen tak,“ poznamenal Lucius.

Severus se přesunul na posteli tak, aby se zády opíral o čelo postele – zaujalstejnou pozici jako Lucius před chvílí – podíval se na blonďáka a jeho stehna se nenuceně rozevřela.

Lucius pomalu pozvedl obočí, čekal až Severus vyjádří po čem touží. Jistě Lucius věděl, co Snape chce…ale chtěl slyšet, jak ho o to požádá.

„ Vykuř mi ho, Luciusi,“ zamumlal Snape a naprosto neodolatelně vyslovoval každé slovo…

Harry byl blízko zasténání, kdyby mohl…ale zvuk jeho touhy byl zablokován kletbou, kterou na něj Lucius uvalil.

Malfoy se přesunul mezi Snapeovy nohy, natáhl se a jednou rukou vzal Severusekolem krku, přitáhl si dolů jeho ústa, aby na ně mohl přitisknout ta své. Pak seLucius pomalu odtáhl a řekl: „ Mám nápad, Severusi…Proč toho kluka pod kletbou Imperius nepřivedu a pak bych se díval, jak si ho vezmeš?“

Snape zaváhal. Nechtěl aby bylo vidět, že přímo dychtí po tom, co Malfoy navrhl.

„ Nemám náladu na Pottera, Lucius,“ prohlásil vážně. Zajel oběma rukama doLuciusových dlouhých, blond vlasů. Snape vedl Malfoye dolů do svéhorozkroku…dolů, kde nedočkavě čekal na uspokojení, „ co chci teď…co potřebuji…jsi ty…a tvoje ústa…Udělej mě, Luciusi…nenech mě už déle čekat…“

Luciuse to svádělo, ale znovu se zarazil. „ Myslel jsem, že to pro tebe buderozkošné, Severusi. Od Draca vím, že Potter je v podstatě panic…nikdy do nikohonevstoupil…nikdo do něj. Nebylo by to příjemné být prvním v té těsné, panenské zadnici?“

„ To můžeme udělat později,“ řekl Severus a vzal Luciusovu tvář do svých rukou.

„ Ale, Severusi,…je to čerstvé, mladé masíčko. Jak tomu můžeš odolat?“ dotíral Lucius.

„ Podívej, Luciusi…nestojím o nějakého zelenáče…potřebuji tebe,“ ve Snapeově hlase byla naléhavá potřeba.
Tomu Lucius nedokázal odolat, sevřel Severusův penis a začal pracovat na tom, cosi černovlasý kouzelník přál. Severus se slastným vzdechem zaklonil hlavu avychutnával si Luciusovu pozornost. Ještě ho krátce napadlo, než ho obestřelamlha rostoucí slasti, že poskytl chlapci trochu víc času. Až si bude chtít užíts Potterem, jeho plány budou jiné než Luciusovy…tím si byl jist. Chlapec,třebaže sedmnáctiletý, byl nezkušený a rozhodně nebyl připraven být v trojce zahrnující Luciuse Malfoye.

Lucius…ó Bože…co ten chlap dokázal se svými zuby a jazykem! Našel erotogennízóny, o jejichž existenci Severus vůbec nevěděl, a využíval jich a všehoostatního, aby mu přivodil mučivou slast…Jeho prsty se bořily do husté hřívyblonďatých vlasů. Severus si přitáhl Malfoye blíž, dokud neviděl každý kousekvlastního penisu zmizet mezi rty blonďatého kouzelníka…a už jen ten pohled stačil k rozpoutání Severusova orgasmu.

Harry ze své židle sledoval, jak se Snape blíží k vyvrcholení. Jeho rty bylylehce pootevřené, jeho hlava zvrácená dozadu, jeho boky se pomalu svíjely naposteli, černé oči měl zavřené v naprostém uspokojení. A Harrymu to přišlotaky…podruhé…zuřivě si ho masíroval a přál si v tuhle chvíli být LuciusemMalfoyem, který dostával hluboko do úst mohutné výstřiky Snapeova semene. Chlapec ho už ochutnal a chtěl víc. Chtěl to, co se teď dostávalo Luciusi…a víc.

Když Severus konečně zasténal a opřel se zády o čelo postele, Lucius pustil jehostále tepající penis a posunul se nahoru, aby se podělil o to, co právě dostalse Severusem, který dychtivě vsunul jazyk do Luciusových úst, aby okusil svévlastní semeno. Jak polibek nabýval na intenzitě, stáhl Lucius Snapea dolů na postel, kde se ti dva hýčkali vzájemně ústy, jazyky a rukama.

Nakonec se Lucius posadil, jeho oči se leskly vzrušením a stále se těžce oddechoval. Podíval se na Harryho.
„ Ó, Severusi…to je perfektní! Pomysli jak bude naprosto božské vzít si Chlapce,který zůstal naživu a ovládat ho, aby se věnoval tobě. A…pod kletbou Imperius s ním můžeš dělat všechno, co si jen představíš!“

„ No právě!“ zavrčel Severus, „ nechci toho kluka pod kletbou Imperius.“

Lucius pokrčil rameny. „ Tak ji můžu zrušit. Stačí říct a já ho vrátím donormálního stavu. Jen jsem myslel, že…ti to ulehčím. Sám dobře víš, že pro tebe nic neudělá ochotně.“

Snape si povzdechnul. „ Lucius, nemůžeš už konečně zapomenout, že tu ten kluk je a…“

„ Severusi…mám nepopsatelnou chuť sledovat, jak si ho vezmeš,“ řekl Luciusnaléhavě, pak dodal svým obvyklým posměšným tónem: „ Ale…jestli ho nechceš. Můžu ho samosebou zneužít sám…“

Snape věděl, že Lucius to myslí přesně tak, jak to říká a kdyby ho nechalLuciusovi, neměl by Potter žádnou šanci. Mohl udělat jen jedinou věc a bylo toněco, co si rozhodně Snape na dnešní večer neplánoval. Tohle nebylo to správnémísto…ale bylo to to nejmenší zlo, protože Malfoy byl pevně rozhodnut „hrát“ si s Potterem.

„ Tak dobře,“ souhlasil Snape, „ zruš tu kletbu a jdi mi z cesty. Netoužím po nějaké trojce. Vyjadřuji se jasně, Luciusi?“

Lucius pozvedl své aristokratické obočí a lehce naklonil hlavu. „ Velmi. Je mijasné, že tohle je chvíle, kdy čekáš, že řeknu, jak miluji, když jsi takhle panovačný…ale to neudělám,“ dodal, hlas zabarvený podrážděnou jízlivostí.
Lucius vstal z postele a došel před sedícího Harryho. Potom, co se dvakrát udělal, byla chlapcova pěst a rozkrok upatlané od semene.

„ Je špinavý, Severusi. Myslím, že ho pro tebe trochu očistím,“ řekl Lucius,vzal hůlku a mávl s ní nad Harrym, „ No…to je lepší. Teď…zruším tuhle malou, otravnou kletbu, eh, Pottere…a budete připravený pro svého profesora.“

Lucius namířil hůlka a zamumlal nějaká slova. Harry zamrkal a zhluboka senadechl, jako by celý čas pod kletbou vůbec nedýchal. V příští vteřině vyskočilna nohy, nacpal svůj penis zpátky do kalhot a neobratně se snažil zapnout poklopec.

„ Ale…tohle nebudeme potřebovat…,“ řekl Lucius a odčaroval Harryho šaty.

Chvíli si vychutnával pohled na nahého chlapce před ním. Pak Lucius obrátilsvoji pozornost k Severusovi. „ Tak, tady ho máš, Severusi…přesně jak jsi žádal. Já si teď pěkně sednu do křesla a budu…se dívat.“

Severus vstal, županem zakryl svoji nahotu a převázal ho páskem.

Harry se prosebně na Snapea zadíval.

„ Pane…,“ zamumlal slabě a Snape si všiml, že se třese. Být pod vlivem kletbyImperius mohlo být přece jen poněkud stresující. Snape to věděl a chtěl nejprvedát chlapci čas, aby se vzpamatoval. Ačkoli nemohl dávat příliš najevo sympatie nebo soucit, když byl Lucius připraven vzít si kdykoli Harryho sám.

„ Pojďte sem, Pottere,“ řekl Snape chladně a chlapec poslechl. Posadil Harryhona postel a zabalil ho do deky. „ Dám vám něco, co vám pomůže,“ řekl měkce, takže to slyšel jen Harry. Přešel k policím s baňkami a lahvičkami. Vybral dvělahvičky a vrátil se k místu, kde Harry stále seděl a třásl se pod dekouomotanou kolem ramen. Snape otevřel jednu lahvičku a podal ji chlapci. „ Tohle vás uklidní,“ řekl.

Harry si lahvičku nedůvěřivě prohlížel.

„ Pottere…kdybych vás chtěl otrávit, udělal bych to DÁVNO a ušetřil bych si těch sedm let rozčilování,“ ušklíbnul se Snape netrpělivě.

Harry váhavě smočil špičku jazyka v otevřené lahvičce a nakonec její obsahspolknul. Během chvíle ucítil teplo v žaludku, které se šířilo do celého těla. Třas ustal a strach se zmenšil.

„ Lepší?“ zeptal se Snape a Harry jen přikývl.

Snape si sedl na postel vedle chlapce, sundal z něj deku a obtočil ruce kolemHarryho ramen, přitáhl si ho blíž k vlastnímu tělu, až se přitiskl k chlapcověštíhlé linii krku. Pak zamumlal tak, aby to slyšel jen Harry: „ Spolupracujte ajá vás snad budu moci ochránit před Malfoyem.“ Zasunul volnou ruku do kapsysvého županu a podal Harrymu jinou lahvičku. „ Dejte si jen malý doušek…hlavně to proboha nevypijte všechno…je to afrodiziakum…ulehčí nám to.“

„ Já…nepotřebuji to, pane…,“ vydechl Harry a zrudnul, „ měl byste to vědět.“

„ Nebuďte blázen, Pottere! Pravidla hry se mění, když v tom jede Malfoy. Jedennikdy neví, kdy se rozhodne do toho vložit…nebo jak. Snažím se vás udržet umě…ale Malfoy má jen omezenou trpělivost. Když se vás bude chtít zmocnit, tohlevám pomůže to vydržet. Tak už se napijte sakra. Aspoň jednou udělejte, Pottere, co vám říkám. Je to pro vaše vlastní dobro.“

Harry neochotně usrkl lektvar a vrátil lahvičku Snapeovi, který ji strčil zpátky do kapsy.

„ Jak dlouho se s tím klukem budeš ještě vybavovat, Severusi?“ zavrčel Lucius netrpělivě.

Snape zpražil blonďáka hovící ho si v křesle s nohama opřenýma o okraj postel pohledem. „ Řekl jsem ti, aby se do toho nepletl, Luciusi!“ zavrčel.

„ Ale to jsem netušil, že to bude takové. Neměl bych navodit romantickou atmosféru hudbou a květinami?“ vysmíval se Malfoy.

„ Ó…Bože!“ vydechl Harry nečekaně, měl pocit, že hoří. Jeho tělo doslovapulzovalo a cítil, jak horká tekutina proudí jeho žilami…prostupuje jeho svaly ajeho orgány. Srdce mu zběsile bušilo. Zasténal, když dostal takovou erekci jakoještě nikdy v životě. „ Bože…ódoprdeledoprdeledoprdele!“ zavzlykal a otočil se tak, aby mohl přitisknout svůj obličej na Snapeův hrudník.

„ Moje slova, Severusi,“ pochichtával se Lucius, „ co jsi tomu klukovi udělal?“

„ Jen afrodiziakum…bude povolnější,“ odpověděl Snape a Harry znovu zasténal. „Já vím…,“ zašeptal Severus Harrymu do ucha, „ ta potřeba je velká, ale touha vám neublíží. Věřte mi, Pottere…tohle není to, co jsem zamýšlel pro vás a mě.“

Harryho mozek mohl jen ztěží vnímat něžná slova, která mu Snape šeptal do ucha.Všechno, co věděl bylo, že jeho tělo strašlivě touží být objímáno, lízáno,sáno…cokoli a vůbec všechno…a on byl s tou jedinou osobou, od které si tyhle věci přál.

Přitiskl se ještě víc k Severusovi, jeho ruka bezděčně zavadila o penis profesoralektvarů. Harry zasténal, když ucítil jeho tvrdost pod hedvábným oděvem, kterýho zakrýval. Jedna jeho část chtěla rozevřít ten župan a vsunout tvář doSnapeova klína, aby se mu dostalo té samé cti jako Malfoyovi… a teď i profesor lektvarů cítil svoji vlastní naléhavou touhu…

Pak…nečekaně…Snapeova ústa našla jeho.

Ó…BožeBožeBoře…ANOOOOO!!!!

Tohle bylo něco o čem snil…byl tím posedlý, obzvláště poslední rok. Často sipředstavoval jaký by byl Snapeův polibek. Představoval si to různě, ale všechnyjeho představy se nemohly rovnat realitě, které bylo nádherně lačná…horká a zdlouhavá.

Zatímco líbal Harryho, položil Snape chlapce na postel a malátně se přesunul nadněj, takže ho částečně zakrýval. Polibek pokračoval, jeden přecházel v druhý ažse Harrymu z toho točila hlava. Zoufale naříkal neschopný uspokojit ten chtíč, kterého jeho tělo dosáhlo.

„ Trochu to vylepšíme, Pottere,“ zamumlal Snape. Černovlasý kouzelník nechal svérty klouzat dolů po Harryho tváři až na hrdlo, kde jemně sál a lízal chlapcův ohryzek.

Harry vyrazil dolů, aby obtočil prsty kolem jeho penisu, ale Snape jeho rukuodtáhl. „ Nedočkavý malý nebelvíre,“ mluvil tichým, přívětivým hlasem, „ nechte mě ať se o vás postarám.“

Snape pokračoval v líbání Harryho těla, ochutnával jeho chuť…tu sladkoupronikavou vůni extrémně vzrušeného teenagera…nic nemohlo být lepší a Harry bylobzvláště opojný. Snape nedovolil Luciusovi poznat, že Harry dostal afrodiziukumjen proto, aby se zakryl fakt, že ho chce. Nechtěl aby měl Lucius jakékolipodezření. Věděl že Malfoy by to jakkoli využil proti chlapci. Ne…lepší bylo,když si Lucius myslel, že všechna Harryho dychtivost a vzrušení je následkem požití lektvaru.

Mezitím Harryho prsty se zabořily do Snapeových modro-černých vlasů, snažil se vést jeho ústa dolů po svém těle, tak kde ho zoufale chtěl…MUSEL mít…

Lucius se vděčně pochichával ze svého výhodného místa. „ Musel jsi mu dátdvojitou dávku toho lektvaru, Severusi,“ poznamenal, „ ten kluk je po tobě jako šílený.“

Kdybys tak věděl kolik měsíců předehry předcházelo tomuto setkání, chápal bys jeho zoufalství, pomyslel si Snape…a moje…

Severus dosáhl Harryho plochého břicha, olízal ho jazykem a pak pokračoval svýmihorkými, velmi zvláštními polibky. Jeho prsty se něžně prohrabovaly malýmchomáčem černých hedvábných chloupků obklopující chlapcovu erekci. Harrynestydatě nadzvedl boky ve snaze dostat svůj penis blíž ke Snapeovým ústům. ASeverus věděl, že chlapec nevydrží víc dráždění. Ale, ó, jak si to užíval! Tenchlapec byl úžasný. Chtěl ho lízat, sát, mazlit se sním, dráždit ho, dotýkat sekaždého centimetrů jeho těla a dělat to všechno znovu a znovu. Ale Harryho dech začínal být přerývavý a přecházet ve vzdechy a Snape věděl, že víc už nesnese.

„ Prosím!“ zavzlykal chlapec, „ óBožeprosím!“

Snape položil jednu ruku na břicho mladého kouzelníka, konejšivě ho masíroval a mumlal: „ Ano, Harry…teď…,“ a sehnul hlavu k chlapcovým slabinám.

První co Harry ucítil byl vlhký, horký Snapeův jazyk pomalu přejíždějící přeslesklou, zarudlou špičku jeho ztopořeného penisu. Jazyk líně zakroužil poHarryho od semene lepkavého žaludu a chlapec vydal horečný výkřik. Snape zkoumalmalý otvor špičkou svého jazyka a chlapec znovu vykřikl, jeho křik byl teď chraplavý a ještě více naléhavý.

Severus vzal Harryho penis do pusy…vzal ho celý až po kořen. Snape nemělpříležitost udělat pro chlapce víc, ve chvíli kdy Harry ucítil svoji erekci uvnitř, začal se svíjet a nakonec dospěl k orgasmu.

Když chlapec pumpoval svůj ejakulát do Snapeových úst, Snape pokračoval v sánícelé jeho délky, snažil se dostat každou kapku z toho stále pulzujícíhopenisu…cítil jak jeho vlastní nestydaté vzrušení začíná být příliš naléhavé, ale nikdy by nedovolil přerušit chvíli, kdy se chlapec udělal v jeho ústech.

Když Severus konečně ucítil, že Harry skončil, neochotně nechal vyklouznout jehoochabující penis ze svých rtů, ale dál si užíval chuť chlapce ve svých ústech.Bylo toho víc než očekával, i když se to stalo tak rychle. Teď byl čas užít si ho naplno…kdyby tak mohl Malfoye nějak vyhodit.

„ Už hotový?“ dotázal se Lucius lakonicky.

„ To afrodiziakum má své nedostatky…ale mám v plánu vyzkoušet s ním víc,“ odpověděl Severus jedovatě.
Lucius pokrčil rameny. „ Normálně bych protestoval…ale docela si užívám ten pohled na tebe s tím chlapcem. Vypadá to skoro jako by to opravdu chtěl.“

„ To ten lektvar,“ opáčil Severus, „ v tomhle stavu by spolupracoval is ďáblem.“ Snape políbil něžně Harryho na vnitřní stranu stehen – stejně něžně –na břicho a přesunul se vedle něj na postel. „ Je čas abyste pomohl vy mě,Pottere,“ řekl a Harryho oči se dychtivě setkaly s jeho. Severus si všiml, žechlapec je znovu tvrdý a ukázal, že to ví, když měkce pohladil rukou Harryho obnovenou erekci.

„ A…ano…,“ vydechl Harry v odpověď a upíral pohled na Snapeova ústa. Přál si, aby sebral dost odvahy, aby toho muže požádal o další polibek.

A jako by Severus četl Harrymu myšlenky, zvedl chlapcovu tvář, sklonil hlavu ajejich rty se znovu pomalu setkaly. Harryho žaludek se stáhl. Každý centimetrjeho úst byl hypercitlivý a Snape vypadal, že si to uvědomuje. Polibek bylhorký, ale ještě ne příliš, dovoloval chlapci vychutnávat každičkou část tétozkušenosti, věděl, že víc než uspěl, když Harry zasténal a snažil se Snapea přesvědčit, aby pokračoval.

Což udělal…

…jeho ústa otevřela chlapcova, připravoval je pro svůj jazyk, který pomaluzasunul mezi Harryho rty. Nebylo třeba pospíchat, nic nebylo zbrklé…bylo touvolněné jako by to byl sen…ale bylo to skutečnější a lepší, než jakýkoli sen,který Harry kdy měl. Snape přerušil polibek jen na tak dlouhou chvíli, aby zašeptal dvě slova:
„ Konečně, Harry…“

Harry se zachvěl v odpověď a to samo o sobě bylo Severusovi dostatečnou odpovědí.

Jeho mozek se rozpadl v kaleidoskop střípků. Jedinou věcí, kterou si Harry byljist, kromě toho, že nechce, aby to skončilo, bylo, že si přál být se Snapemsám. i přes lektvar cítil byl znepokojený, že Lucius Malfoy sleduje každý pohyb,který udělají…víc než cokoli jiného si přál, aby ten arogantní Malfoyský dědic vypadl a nechal ho se Snapem samotného.

Vyhoď ho! Myslel si Harry. Nebyl schopen zašeptat své přání.

„ Kdybych tak mohl, malý nebelvíre,“ vydechl Snape v odpověď, „ zapomeň na něj, Harry…zapomeň na všechno kromě mě a toho, co děláme.“

„ Je neslušné šuškat si, Severusi,“ Lucius zněl víc než lehce podrážděně,Snape se podíval přes rameno a zahleděl se na blonďáka. „ Promiň, Luciusi, ale je dost těžké dělat to divácky zábavné,“ zavrčel podrážděně.

Lucius pozvedl jedno obočí. „ Snažíš se mi snad říct, že bys chtěl být s tím chlapcem sám, Severusi? Dal bys přednost tomu, abych se nedíval?“

„ Ano, opravdu, Luciusi…nemohl bys jít, prosím…,“ byla Snapeova naštvaná a úsečná odpověď.

Lucius se uchichtl. „ Ale no tak, Severusi…to nemůžeš myslet vážně…“

„ Velmi…“

Luciusův úsměv povadl. „ Nezapomeň, Severusi…kdyby nebylo mě, tak by tu ten kluk vůbec nebyl.“

„ Luciusi…je mladý…je to jeho poprvé se mnou…se vším všudy…když jsi tady jeto…je to strašně komplikované. Není snad smysl toho všeho dosáhnout conejvětšího uspokojení?“ stěžoval si Severus, „ no…myslím, že si Pottera plně neužiju, když se budeš dívat.“

„ To je sice možné, Severusi…ale já neodejdu,“ zněla odpověď, „ vezmi si tohochlapce nebo ne…pro mě je to to samé…ale jestli jsi s ním skončil, je můj. Teďti chci dát přednost v tomhle. Jak mě tedy můžeš o něco takového žádat,obzvláště po tom, co jsem ti to umožnil?“ Lucius si shrnul hřívu vlasů za nahé rameno.

Snape se podíval na Harryho. „ Je mi líto, že události nabraly taková směr, malýnebelvíre,“ řekl měkce, znovu příliš tiše na to, aby to Lucius mohl slyšet. „Byl jsem na tebe tenhle rok tvrdý, já vím. Doufal jsem, že bysme mohli být spolu– po tvém absolvování školy, když už bys nebyl mým studentem – za poněkud jiných okolností a možná navázat poněkud jiný druh… vztahu.

„ Proto…proto jsem vás chtěl dnes vidět,“ svěřil se Harry, „ pohrával jste sis mojí myslí od toho dne na chlapeckých záchodech loni. Nebylo to snadné…obzvláště, když jste věděl, že já…jak já…na co myslím…“

Snape si povzdechl a řekl: „ Zamýšlel jsem dostat se k tobě blíž, víš. Považovaljsem to všechno, co jsem dělal za duševní předehru, která by vyvrcholila tím, žebychom skutečně byli schopni být spolu…bez přetvářky…žádné hry…,“ potřásl hlavou, „ teď je to buď tohle se mnou…nebo s Luciusem.“

Harry se přitiskl blíž ke Snapeovi, jeho prsty rozvázaly pásek, který drželžupan staršího kouzelníka zavřený. „ Vám…se tohle líbí,“ vydechl, „ a…teď, prosím…“

Lucius vstal a netrpělivě zavrčel: „ Severusi…tohle je vážně…“

„ Luciusi…zůstaň jestli musíš, ale dřepni si a drž hubu!“ zasyčel Snape.

Lucius na okamžik zaváhal, oči se mu zúžily, ale nakonec si znovu sednul.

Snape obrátil svoji pozornost zpátky k Harrymu. Opatrně mu sundal brýle apoložil je na noční stolek. Pak vyklouzl ze svého županu. Když to udělal, vzalHarryho tvář do svých rukou a přitáhl si chlapcova ústa k dalšímu dlouhému a nádhernému polibku.

Po polibku Snape řekl: „ Harry…nerad bych ti ublížil víc, než ti můžu pomoct,“Harry nikdy předtím neslyšel Snapea použít s nikým takový tón. Bože! Bylo to skoro něžné!

„ Já to vím…,“ odpověděl chlapec upřímně, „ chci vás.“

„ Jak jen to můžeš nabídnout…,“ posmíval se Snape, „ …po tom lektvaru.“

„ Vy víte, že jsem vás chtěl dávno před tím, než jsem si vzal ten lektvar,“ zněla jemná odpověď.

Jeden z koutků Snapeových úst sebou cukl v malém úsměvu. „ Já si nejsem tak jistý, že pořád chceš…po tom všem, co jsem ti způsobil,“ přiznal se.

„ Pořád chci…i po tom všem, co se stalo. Doháněl jste mě k šílenství, ale pořádvás chci. Jednou mi možná prozradíte, jak jste to udělal s tím pergamenem…po tom famfrpálovém zápase…ten den, co jste byl…v mé posteli…,“ řekl Harry.

Snape zavrtěl hlavou. „ Dobrý kouzelník neprozrazuje nikdy svoje tajemství.“

„ Ale…vypadalo to jako byste se neustále díval, co dělám. Ale to jste nemohl…“

„ Nemohl?“ reagoval Snape. Ještě jednou uchvátil chlapcovy svůdné rty, kousnulho jemně do spodního rtu, který pro něj byl tak neodolatelný. Znovu cítil, jak se Harry v jeho náručí roztřásl.

Snape se pomalu odtáhnul a otočil Harryho na břicho. Dovolil si chvíli se nachlapce jen dívat. Jednou rukou s dlouhými prsty hladil jeho ramena, pak dolů pohebké linii jeho beder, až ke křivce jeho kříže a konečně na jednu pevnou půlku jeho zadku. Harry zasténal slyšitelně slastí.

„ No…konečně,“ culil se Lucius, „ už jsi se k tomu dostal, co?“ Ale ti dva na posteli vůbec nevěnovali pozornost tomu, co říká.

Snape se sklonil nechal své rty sledovat stejnou cestu jako jeho ruce. Lačné,pronikavé, horké polibky na Harryho hypercitlivém těle…vyvolaly sériichlapcových vzdechů, když se jeho tělo svíjelo pod Snapeovými ústy. Severusovyrty dosáhly svůdných půlek jeho zadku, zlehka přejel konečky prstů v zářezu mezi nimi.

„ Ó…BOŽE!“ vykřikl Harry a škubnul sebou.

„ Uvolni se, Harry…,“ řekl Snape tlumeně, když začal pomalu a podmanivě masírovat spodní část chlapcových zad, „ uvolni se…“

Harry se velice rychle naučil, že to není jen kouzlo Snapeova konejšivého,okouzlujícího hlasu, ale také jeho úst a prstů. Ten muž zjevně velmi dobře znalumění uklidňující masáže a Harry, který cítil, jak jeho svaly uvolňují, vydal jemný, chraplavý zvuk uspokojení.

Snape věnoval masáži hodně času a Harry si přál, aby nikdy nepřestal. Když Snape nakonec stáhl svoje ruce z Harryho těla, chlapec zasténal v protestu.

„ Jen si potřebuji něco vzít z nočního stolku,“ řekl mu Snape.

Harry slyšel zvuk otvírající se zásuvky, pak uslyšel něco, co znělo jako cosiskleněného – nádobka nebo lahvička – pokládaná na stolek. Pak byla zásuvkazavřena. Zadržoval dech a čekal, co přijde. Brzy to Harry zjistil, když znovuucítil konečky Snapeových prstů jako pomalu přejíždějí mezi půlkami jeho zadku. Harry sténaje slastí se svíjel, aby dosáhl ještě většího tlaku.

„ Použít afrodiziakum byl velice dobrý nápad, Severusi…Znásilnění je vždycky takhnusné, ale v tomhle případě on skutečně spolupracuje…,“ poznamenal Lucius lascivně, ale jeho komentář zůstal znovu bez povšimnutí.

V příštím okamžiku Severusovy prsty zajely mezi půlky Harryho zadku. Chlapecucítil jak jeden opatrně pomalu klouže dolů, až našel úzký, svraštělý vstup dojeho těla. Prst byl zjevně potřen něčím, co napomáhalo vniknutí. Harry zalapalpo dechu, když špička toho prstu přitlačila naproti úzkému análnímu otvoru a vsunula se do něj. o chvíli později vykřikl.

Severusova ústa se otřela o Harryho ucho. „ Ublížil jsem ti?“

„ N…ne…,“ to bylo vše, na co se Harry zmohl, když se dlouhý prst dál zasouval doněj. bylo to skvělé…lepší než chlapec očekával, dalece, nadzvedl se, aby usnadnil proniknutí.

Snape volnou rukou přitlačil na jeho kříž. „ Ne…,“ vydechl, „ nech mě to udělat.“

To se snadno řeklo, ale hůř udělalo. Harryho touha po Snapeovi zvětšená o afrodiziakum, třebaže malý lok, dělala své.

Když Severusův prst zajel dovnitř úplně celý, začal s ním pomalu otáčet, otevíral chlapce a uvolňoval jeho vnitřní svaly.

„ Nic není lepší než zadnice panice, co Severusi?“ vtipkoval Lucius, „ závidím ti to, chtěl bych vědět…obzvláště s Potterem. Měl bys mi být vděčný.“

Ale Severusova pozornost byla plně upřená na Harryho, takže Lucius nedostal žádnou odpověď.

Zato Harry skoro už úplně přišel o rozum. Byl tak strašně tvrdý a co s nímSeverus dělal bylo tak vzrušující, že to už nemohl zvládnout. Byl rozpolcenýmezi neúprosným nutkáním přirážet proti prstům, které ho otvíraly, a touhou třít se o matraci.

A pak Severus začal vsouvat dovnitř další prst, aby se připojil k tomu prvnímu.

„ Klidně…,“ konejšil ho, když sebou Harry znovu trhl, „ přece to nechceš uspěchat, Harry…věř mi…věř mi…,“ jeho hlas do určité míry nedočkavého chlapcezklidnil. Harry mačkal přehoz přes lůžko, jak se snažil být v klidu, když si to Severus přál.

( z anglického originálu přeložil D.J. Orlovský )

Nakonec byl plně vsunutý i druhý prst a Severus pokračoval v pomalémotáčení...občas trochu ty prsty roztahoval...aby připravil Harryho na to, co mělo přijít.

Harry se s křikem otřásl a přišlo mu to...jeho svěrače se svíraly kolem Snapeových prstů, boky vrážel do matrace.

Lucius vstal a přešel k posteli, kde mohl mít lepší výhled na to, co se děje. "Už je připravený, Severusi. Přestaň s hraním a vezmi si ho."

Snape trhnul hlavou a jeho temný pohled se upřel na Luciuse. Skrz délkučernomodrých vlasů ten pohled, který dal blonďákovi, obsahoval výhružku, která nebyla o nic horší, než mučivá smrt.

Lucius o krok ustoupil.

Od prvního okamžiku, co znal Severuse, Malfoy cítil, že by mu mohl tmavovlasýkouzelník ublížit. Bylo to neklidné zjištění. Nebylo to jenom proto, že bylSeverus ve starých kolejích...nespočetněkrát ho viděl, ještě to v něm ale nikdynevzbudilo takovou reakci jako teď. Lucius byl vždycky objektem Severusovy touhy...ne někdo jiný, s Luciusem jako divákem.

"Myslím, že potřebuješ uklidnit, můj příteli," oddechoval Lucius. "V mýchstájích mám cenného hřebce...Nekromancera...a když máme klisnu v říji, dáme hodo výběhu, aby ji udělal...a jestliže přijde jiný hřebec...to je ten pohled,který vidím v jeho očích," ukázal na Severuse," PRÁVĚ tenhle pohled...a jestližese ten jiný hřebec odtamtud rychle nedostane, Nekromancer mu vyrve maso přímo ztěla svými kopyty a zuby. Od svých hřebců očekávám takové chování...nicméně ne, od svého přítele...nad nějakým...klukem."

Severus rychle odhodil dozadu vlasy ze svého obličeje, ale neřekl nic.

"P...pane..." dovolil si Harry, jeho zamlžená mysl zaregistrovala, že něco bylo špatně, ale nebyla si tak docela jistá, co.

Snape položil konejšivě jeho volnou ruku na Harryho rameno.

Lucius dokráčel k nohám postele. Také neměl co říct...ale vyměňoval si se Snapem pronikavé pohledy.

Konečně Severus vrátil plnou pozornost k Harrymu.

Třetí prst se začal připojovat k prvním dvěma a Harry se cítil sám úplněroztažený. Nicméně to ale bylo uděláno tak pečlivě a tak metodicky, že tam veskutečnosti nebylo žádné nepohodlí. Viděl Snapea a věděl, že ty přípravy, které dělal, byly absolutně nezbytné...O to víc, že Harry to takhle nikdy nedělal.

A když byl i třetí prst celý uvnitř, Severus začal pracovat všemi třemi kolem,roztahoval je různým způsobem, dovolil tak chlapci přizpůsobit se a zvyknout sina ten pocit být takhle plný. Od té doby, co byl Harry nedočkavý a poněkud seuvolnil, se úkol stal snadnějším, a Severus brzo chlapce začal prsty rytmicky zpracovávat.

V jednu chvíli Severus dovolil jeho špičkám prstu lehce se otřít přes chlapcovuprostatu. Harry se tentokrát divoce vzepjal a to bylo všechno, co mohl Severus udělat, aby ho udržel v klidu, když takhle reagoval.

Severus se posunul tak, že byl znovu zpoloviny na Harrym. Políbil chlapce narameno a pomalu řekl, „Jste připraven, Pottere.“ Snape stáhl svoje prsty azabralo jen minutu, aby si plně pokryl svou erekci s mazadlem ve sklenici, kterábyla na nočním stolku. Když skončil, rozkročil se nad chlapcem, znovu mu masíroval kříž a slyšel chlapcovo vzdychání s potřebou.

Popadnuv polštář Snape zahákoval jednu ruku pod Harryho, zvednul jeho boky a vklouznul polštářem pod ně, nadzvednuv tak chlapce, aby usnadnil pronikání.

Lucius sledoval, jak Severus zpracoval svůj silný žalud do trhlinky Harryhozadku a podle chlapcovy reakce mohl říct, že udělal kontakt s těsným vstupem dojeho těla a začal do něj pronikat. On a Severus byli sexuálními partnery roky astále Lucius žasnul nad nádherným vzrušením být neúprosně roztažen a naplněn,když si ho Severus vzal. Co to pro Pottera musí být, zajímal se po krátkou dobu, když si ho vezme poprvé Severus?
Snape stále držel Harryho boky, když jím pronikal. Harry se pokoušel vrážetproti bodající tvrdosti lehce pronikající do jeho zadku a Severus nechtěl, aby si chlapec sám ublížil.

Malfoy se posadil naproti nim na postel, jednu ruku přesunul ke své erekci,pevně uchopil svůj naběhlý úd a s pomalým přemýšlením ho hladil. Ten pohled naSeveruse nad Harrym Potterem, jeho erekce pomalu pohlcována chlapcovým zadkem,měl cenu za to čekání a rozčilování, pomyslel si Malfoy. A k jeho zásluze Snape udělal důkladnou práci přípravy Pottera.

“Nikdy ho celého nevezme,” mumlal Lucius. “Možná nemůže…”

Ale mohl.

S měkkým vzdechem potěšení Severus dokončil pronikání, posunul se tak, že jeho šourek byl přímo proti dolní části půlek Harryho zadku.

“Ne…ne, Harry…nehýbej se…” pokynul ztuha, stále nechal váhu své spodní částitěla na chlapci. “Potřebuješ chvilku na to, aby sis zvyknul… Trpělivost!” Poslední slovo nebylo nic víc, než zasyčení.

Zavíraje oči Snape polknul a bojoval se svým vlastním soustředěním. Ten chlapecbyl neuvěřitelně těsný a přiměl své tělo silou vůle neskončit věci ještěpředtím, než začaly. Harry trpělivě přečkal přípravu a zaslouží si dobrévýsledky. Snape byl rád, že mu to přišlo předtím. Mohlo by to být mnohem obtížnější zdržet věci, které se nedaly.
Oba Harry a Snape těžce dýchali…i Lucius, který se rychle blížil ke konci jenněkolik metrů od nich. Harry znovu stál a jedna Snapeova ruka se posunula podněj, aby našla jeho penis – který byl lepkavý z jeho posledního orgasmu – jemně ho zpracovával.

Konečně, Snape se začal stahovat z Harryho, jenom proto, aby vtlačil svojitvrdost zpátky do chlapce. Křik vycházející z Harryho poslal Luciuse na vrchol, přišlo mu to s povzdechem, kousaje si svůj dolní ret, když se udělal.

Znovu a znovu se Severus stahoval tak, že jenom jeho žalud zůstal uvnitř, pakpřirazil úplně do chlapce zpátky. Konečně si ho bral…zcela ho vlastnil…vyplňovalho…dělal to, na co myslel od první noci, kdy viděl Harryho Pottera stát předstupínkem schopností ve Velké síni, oči rozšířené překvapením, mírně váhavývýraz na jeho jedenácti letém obličeji. Snape okamžitě ztvrdl pod svým hábitem anenáviděl tu reakci. A ještě nemohl nikdy – od té noci – vidět Pottera bez té odezvy.

Věci rychle dosáhly kritické hranice na posteli. Snapeovi údery se stávalyrychlejší a kratší a Harry se také pohyboval na pokraji orgasmu, když Severusovaruka na něm dále pracovala, teď naléhavěji, přinášeje chlapcovu úroveň potřebyk jeho vlastní. Uvolňujíc chlapcův penis, Snape zvedl horní část těla, takže sevzpíral jen na rukou – jeho dýchání bylo mělké a namáhavé – konečně dosahujícorgasmu, lapal po dechu uspokojením, když ejakuloval uvnitř Harryho. Chlapec –když ucítil Snapeovo semeno, jak se uvolňuje do hlubin jeho těla – potřísnil svým vlastním pokrývku.

Snape klesnul dolů tak, že pokryl chlapcova záda, když se vyprázdnil a snažil sevzpamatovat. Harry ležel líně a vyčerpaně pod Snapem a Severus sklouzl svourukou podél délky Harryho paže, posunul se tak, že se jejich těla zrcadlila, a pak spletl své prsty s prsty mladšího kouzelníka.

Severus počkal, dokud nebyl jeho penis měkčí, a pak se pomalu stáhnul, šeptal chlapci do ucha, „Jsi v pořádku, Harry?”

Nečekaje na odpověď, Snape se posunul z Harryho, dovolujíc chlapci otočit sekolem tak, že se k němu tiskl, jeho hlavu zastrčil pod Severusovu bradu a ruce omotal kolem Severusova pasu.

“Je mi fajn…” zvládl nakonec chlapec.

Dovolujíc prstům jedné ruky potulovat se skrz Harryho jemné tmavé vlasy, se Severus jen mírně usmál.

“Pane?”

“Harry…právě jsme si užili nejdůvěrnější zážitek, který spolu můžou dva lidé sdílet. Myslím, že bys mi měl raději říkat Severus….”

Harry si navlhčil rty. “Na co jsem se chtěl zeptat, pane…Severusi…bylo…mohli…bychom si to zopakovat?”

Snape mu dal krátký radostný smích. “Nemyslíš si, žes měl už dost vzrušení na jednu noc?” zeptal se jemně.
Harry se posunul zpátky, takže se díval přímo na Snapea, když odpověděl. “Ne… Chci víc, prosím.”

“Proto nastupuji já,” ozval se Luciusův hlas z druhé strany postele.

Snape rychle zareagoval. “Promiň, ale ještě jsem neskončil,” řekl rovnou.

Lucius vstal. “Ó…no tak, Severusi! Toho kluka jsi měl každým možným způsobem, jakým byl k dostání! Na řadě jsem s nim já, teď.”

“Oproti tomu, co si myslíš, Luciusi,” Snape vrčel, “ten kluk není nějaká zábavná laskavost, která může kolovat mezi námi!”

“Podmínky naší dohody, Severusi, BYLY, že si ho vezmeš ty, a pak si ho vezmu já. Ty jsi skončil…tak odtáhni.”

V Malfoyově hlase bylo napětí a také trocha výhrůžky.

Harry cítil Snapeovo napětí…jeho tělo se stočilo do klubíčka…byl připraven na cokoli.

“Nebuď chamtivý…” Lucius pokračoval, přibližoval se k Severusově straně postele.

V jednom plynulém pohybu se Snape natáhl k nočnímu stolku, popadl svou hůlku, ukázal s ní na Luciuse a zaskřípal, “Imperio!”

Harry polknul. Moc toho nemohl bez brýlí vidět, ale viděl Severuse vstát z postele a přejít k místu, kde stál Malfoy.

“Přinutil si mě k tomu, Luciusi. Jdi a sedni si na tu židli, která je tam dalekopod oknem.” Severus instruoval a Lucius jednou poslouchal. “Sedni si apřemýšlej o nejpříjemnějším dni, který jsi kdy prožil. Poslouchej jenom to, coslyšíš v tom dni, sleduj jenom to, co si viděl v tom dni…užij si znovu prožití toho dne. Bude to velmi pozitivní zážitek.”

Prázdný úsměv se dotknul Luciusových úst a v jeho stříbrných očích byl vzdálený pohled.

S povzdechem, Severus šel zpátky do postele, položil svou hůlku na noční stolek a lehnul si k Harrymu. Opíraje se na jedné ruce, díval se na Harryho.

“Řekni mi…jsi v pořádku? Vážně? Lucius tě teď nemůže slyšet…teď jsme tu jen ty a já, takže můžeš klidně mluvit.

Chlapec se posunul zpátky proti Snapeovu tělu a vydal zvuk uspokojení, když ho starší kouzelník objal.

“Je mi fajn, Severusi…” potřásl hlavou. “Je…to zvláštní říkat ti takhle.

“No, ať chceš nebo ne, je to moje jméno…a oslovení ‘pane’ dost dobře nejde za těchto okolností,” odpověděl Snape křivě.

“Co se stane s Malfoyem?” zeptal se Harry, dívaje se přes rameno tam, kde blonďák seděl a slastně prožíval nějaký bývalý den.

Severus mírně pokrčil rameny. “Až odsuď odejdeš, dám ho do postele, použijipaměťové kouzlo a probudim ho s dojmem, že jsme byli celou noc spolu. Uvidím, jestli zapomene, že jsi tu vůbec byl.”

“A to můžeš?” zeptal se Harry, a pak zakroutil vyčítavě hlavou. “Že se ptám…jistě, že můžeš.”

Severus vypadal pořád starostlivě. “Pottere…řekni mi upřímně…zranil jsem tě? Snažil jsem se, aby ne…ale…tohle bylo tvé poprvé…”

Harry se natáhnul a přitiskl svá ústa na učitele lektvarů, účinně ho umlčet.Když polibek skončil, Harry odpověděl, “Co jsi UDĚLAL, bylo, že jsi mi dal to,co jsem od tebe chtěl strašně, strašně dlouho...a v co jsem nikdy nedoufal, že bych dostal, protože jsi mě tak zatraceně moc nenáviděl.”

“To je jen část příběhu,” řekl pak Severus. “Ano…odmítal jsem tě…chtěl jsem těplně nenávidět kvůli tomu, čím mě tvůj otec a tvůj drahý kmotr, Sirius, nechaliprojít ve škole. Ale…podobáš se své matce…v tolika věcech…” Na okamžik přestal,a pak pokračoval, “Viděl jsem je, čím dál víc, když jsi vyrůstal, a nemohl jsem si pomoct…mám rád tu část Harryho Pottera.”

“O to víc jsi na mě musel být naštvaný,” Harry přikývnul.

“Ach…vnímavý malý Nebelvír. Přesně tak. A ještě k tomu, samozřejmě, byl tenfakt, že jsem…po tobě toužil. Teď si to mohu připustit, ale dlouho jsem to popíral… Bylo to čiré peklo.”

Harryho oči se rozšířily. “TY…jsi MĚ chtěl?” nevěřícně dýchal.

“Ano,” připustil Severus. “Ale nezačínám si se studenty…takže jsi vůbec nepřicházel v úvahu.”

“Ale…všechny ty věci, které jsi dělal…ve třídě…v mé posteli…ten pergamen, dotýkání se mě ve třídě…”

“Mm…ano. Byl jsem s tebou velice blízko k překročení hranice,” připustilSeverus. “A předpokládám že, ve vší upřímnosti, jsem ji překročil. Ten tvůj malývýklad na záchodech v minulém roce, když jsem tě slyšel říct moje jméno, kdyžses…no…obávám se, že jsem dost ztratil svůj úsudek. A za to se omlouvám,Pottere. Vím, že jsem tě nechal projít peklem.” Ta omluva byla upřímná a Harryho překvapila…ale tohle byla noc plná překvapení.

“Byl to vzrušující druh pekla, kterým jsem prošel,” připustil chlapec. “Zjistil jsem, že se těším na to, co pro mě chystáš dalšího.”

“No…teď víš,” Snape vtipkoval.

Harry si navlhčil rty. “Víš, že jsem pomalý žák,” řekl chytře Harry. “Musíš mičasto opakovat věci několikrát, než je pochytím. Víš to už od mého prvního ročníku, kdy jsem nastoupil do Bradavic.”

“Ano…?.” Ve Snapeově pomalé odpovědi bylo pobavení.

Harry pokrčil rameny. “No, mám na mysli…jako mám pochytit tohle bez toho, že bys mi to ukázal znovu…a znovu…a…možná dokonce ještě jednou?”

Snape se krátce pochichtával. “Nenasytný malý Nebelvír. T y jsi ten, kdo si vzalafrodiziakum…ne já. A, rovnou řikám, mezi tebou a Luciusem jsem měl velice rušnou noc.”

“V té lahvičce je toho lektvaru ještě hodně, jak jistě víš,” poukázal Harry. “Udělal jsem, jak jsi mi řekl a vzal jsem si jen malou dávku. Kdyby sis ty…”

Skloniv hlavu, Snape přitiskl svá ústa na Harryho. Polibek se měnil ve víceintenzivní a hřejivý a když se Severus konečně stáhl zpátky, řekl hustě,“Nemyslím si, že budu potřebovat nějaké ‘výkonné povzbuzení’, Pottere…ještě ne, v žádném případě.”

Chlapec byl fyzicky dost blízko u svého profesora, aby věděl, že jeho odhad byl zřejmě správný. “Tedy…to můžeme zopakovat,” řekl Harry nadějně.

“Ano…ale ty, malý Nebelvíre, se musíš naučit se krotit. Tohle všechno je protebe nové a tady JE taková věc jako přehnání toho…ačkoli vím, že návrh nenízpravidla přijat sedmnáctiletým chlapcem pod vlivem hormonů,“ posmíval se Snape.

“Můžu tu spát…s tebou…potom?” zeptal se ho pak Harry.

Snape zakroutil hlavou. “Ne dnes, Harry. Ještě mám co dočinění s Luciusem, jak si jistě vzpomínáš.”

“Chystáš…chystáš se…dělat – to -- s NÍM, až odejdu?” zeptal se chlapec, téměř nevrle.

Snape mírně nadzvedl obočí v pobavení. “Proč, Pottere…je to snad známka žárlivosti, kterou slyším?”

Chlapec se začal okamžitě bránit a stáhnul se zpátky. “A co když jo?” vyzval.

Beroucí si další polibek z Harryho hebkých rtů, Snape odpověděl, “Jestliže je, tak to shledávám…velmi zajímavým.”

“Děláš si ze mě legraci,” obvinil ho Harry.

Severus vzal chlapce do rukou, přinášel jeho tělo znovu blíže ke svému. “Vůbec ne, Harry…čestně. Shledávám to…dojemným.”

Ale Harry se neuklidnil. “Jak by ses sakra cítil, kdyby si mě vzal takhle Draco? Jak by ses potom cítil?”

Bojujíc s úsměvem, Snape jemně odpověděl, “Myslím, že bys byl veliceneuspokojený kluk po dnešní noci. Je tu obrovský rozdíl mezi tím, mít sex sklukem – a Draco Malfoy je kluk – a mít sex s mužem, který má v těchhle ohledech zkušenosti.”

“V tom případě se se mnou musíš zatraceně nudit…protože já jsem jenom kluk, TAKY…právě jako Draco!” ohrnul rty Harry.

Berouc chlapcův obličej do svých rukou, Snape přinutil Harryho, aby se na nějpodíval. “Ano…stále si kluk v určitých věcech…ale ujišťuji tě…ty NEJSI jakoDraco…a já se s tebou VŮBEC NENUDÍM. Co se mezi námi dnes v noci stalo, Harry,bylo tak dobré jako – ne-li lepší než – cokoli, co jsem v sexu zažil. Nemám žádný důvod ti lhát, ani nechci…tohle bys teď o mě měl vědět.”

“Ale pořád chceš Luciuse,” Harry zamračeně pokračoval.

“Lucius a já jsme mezi sebou měli vždycky jen jednu věc…sex,” Snape vysvětlilnarovinu. “Dokonce nemáme rádi jeden druhého, Harry. Pravděpodobně bych se anineobtěžoval, kromě toho, že jsem se chránil…víš…a naše příležitostní schůzkyk tomu byly vhodné. Na druhé straně…jsem velmi zamilovaný do tebe…a to dělá věci trochu rozdílnější, když jdou spolu dva lidé do postele.”

Harry vzhlédl. “Vážně…jsi? Zamilovaný do mě, myslím.

Přikyvujíc, Snape odpověděl, “Ano…jsem...”

“Znamená to…no…že se můžeme vidět po tom, co skončí škola?” naléhal Harry.

“Chtěl bys?” zeptal se Snape, jemně shrnul ukazováčkem Harrymu ofinu z čela.Špičkou ukazováčku přejel po jizvě. Bylo to překvapivě důvěrné gesto…vůbec ne snapeovské.

“ANO!” rozplýval se Harry.

Jeho nadšení ze Snapea dostalo jemný chichot. “Chtěl bys strávit se mnou léto na Snapeovském panství?”

“Myslíš to vážně? Neděláš si legraci?”

S vynuceným zamračeným pohledem, Snape řekl, “Harry…ty víš lépe, že ne. A, jestliže to vyjde pro nás oba…kdo ví…možná…”

“Možná?” prosil Harry.

Jeden kout Snapeových úst se stočil do úsměvu. “Nechme se překvapit, co léto přinese, ano?”

“Ano!” souhlasil horlivě Harry. “Ale…Severusi…”

“Ano…?”

“Řekl jsi, že bychom mohli…si to znovu zopakovat, předtím, než budu muset jít.”

“A taky to uděláme, malý Nebelvíre…a taky to uděláme.”

Kapitola pátá

Byl skoro úsvit, počítal Harry. On a Snape si znovu užili jeden druhého…a znovu…a bylo to neuvěřitelné.

Chlapec seděl nahý na Snapeově posteli, sledoval, jak profesor lektvarů lilnějakou žlutavou tekutinu z láhve do dvou křišťálových sklenic, které pakpřinesl do postele. Jednu podal Harrymu a posadil se vedle něj se svou vlastní sklenkou.

“Na…zajímavé časy,” navrhnul a přidržel skleničku směrem k Harrymu.

Harry se podíval na obsah své sklenice.

“To je skotská, Pottere…dvakrát tvůj věk. Užij si to.”

“Na nás,” Harry se široce usmál a loknul si. “Páni! Tohle je o dost lepší, nežOhnivá whisky!” vykřikl, jak ho tekutina příjemně a hladce pálila na cestě hrdlem dolů.

“Bez legrace,” vtipkoval suše Snape a usrkl malý doušek ze svého nápoje.“Usrkávej to, Pottere. Něco takhle starého se nepije na ex…to se vychutnává.”Sledoval chlapce usrknout ze své sklenice a potřásl hlavou, mumlaje, “Další zkažení nezletilce. Severusi…můj bože, ty ŽIJEŠ nebezpečně.”

“Nebudu mluvit,” řekl Harry, pociťoval hřejivé efekty alkoholu téměř ihned. “Mimochodem…smíchá se to s afrodiziakem?” chechtal se.

“Bezesporu…” mumlal Snape.

“Mohu mít další?”

“Myslím, žes měl pro dnešní noc dost, malý Nebelvíre,” odpověděl Snape, “v MNOHAvěcech. A je na čase, aby ses oblékl a šel zpět do své ložnice. A pokud jde o mě…stále ještě musím zápolit s Luciusem.”

Snape sledoval chlapce při oblékání, pomalu otáčeje sklenicí mezi svýma rukama.Když byl Harry připravený, Snape vstal a přetáhnul svůj župan přes svou nahotu.

“Uvidíme se venku,” řekl.

Harry se podíval dolů. “Já…nechci odejít,” řekl nevinně.

“Jenom pár týdnů školy, a pak na léto přijedeš na Snapeovské panství,” připomněl mu Snape. “Myslíš, že ti to tvá teta a strýc dovolí?”

Harry přikývl. “Budou rádi, když se mě zbaví! Ano…jsem si jist, že dovolí.”

“Dobře…tedy, máme se na co těšit.”

“Ale…” protestoval Harry, “…to znamená, že…dokud neskončí škola, tohle nemůžeme dělat?”

Snape si povzdechnul a odpověděl, “To by bylo pravděpodobně nejrozumnější řešení.”

“Ale…já nechci čekat! Chci být znovu s tebou…zítra a další den. Ty mě snadnechceš? To je pro tebe tak jednoduché dát to všechno stranou?” zeptal se Harry bídně.

“Harry…přemýšlej o tom rozumně. Tohle nás oba staví do dost nešikovné pozice,jestli nás odhalí. Mohl bych přijít o práci a ty bys musel čelit svým kamarádům,kteří by se dozvěděli, že jsi se mnou spal. Pochybuji, že by to zvýšilo tvou popularitu…”

Klouzaje svýma rukama pevně kolem Snapeova pasu, Harry tiskl svůj obličej proti Snapeovu ramenu. “Nestarám se o sebe…ale nechci, abys přišel o práci.”

“Tedy…buďme chytří a počkejme, až dokončíš studium. Je to jen otázkou týdnů,” utišil ho Snape, když hladil Harryho rozcuchané vlasy.

“A…co když budu vzrušený během příštího týdne…a budu tě opravdu hrozně potřebovat?” naléhal chlapec.

“Použij svou ruku…mysli na mě…a tohle si zapamatuj…” dýchal Snape, skláněje sedo pálivého polibku, který trval po několik chvil. Nebyl to stejný polibek,který sdíleli tu noc a Harry cítil, jako kdyby Snape prakticky vtiskal svá ústa na jeho. Na okamžik přemýšlel, jestli použil nějaké kouzlo.

Jejich ústa se pomalu rozdělila a Severus odtáhnul chlapcovy ruce od jeho pasu.“Už běž, Harry…rychle…přece nechceš riskovat to, že by tě viděl někdo, kdo si přivstal…”

Harry se podíval na Snapea posledním smutným pohledem, vyšel ze dveří a zavřel za sebou.

“Dobrou noc, malý Nebelvíre,” zamumlal Severus a otočil se na Luciuse, kterýseděl v klidu na židli napříč komnatou. Snape přenesl Luciuse na postel, a pakMalfoyovi vymazal z paměti všechno o Harry Potterovi a téhle noci…a nahradil to domněnkou, že oba strávili noc spolu…slastně…a že Lucius usnul.

Snape všechno zabezpečil, svléknul si župan, odstranil kouzlo Imperius z Luciuse a blonďák se probudil jakoby z transu a zmateně zamrkal.

“C…co?” zamumlal, posadil se a divoce se rozhlížel kolem.

Severus položil ruku na jeho rameno. “Co se děje, Luciusi? Měl jsi špatný sen?“ zeptal se, jeho hlas byl přesvědčivě rozespalý…jako kdyby se právě probudil.

Lucius se podíval na Severuse. “Já jsem usnul?” zeptal se, stále se snažil uchovat si časový přehled spletených událostí v jeho mozku.

“Ano…a to bylo naposled, co se o mě někdo postaral,” odpověděl Severus adovolil, aby trocha hněvu vnikla do jeho hlasu (myslel si, že by to mohlo zabrat).

“Já…obvykle takhle neodpadnu,” Lucius byl zmatený.

Severus přikývnul a řekl, “Já vím…ale pokaždé je něco poprvé.”

Lucius vypadal, že o něčem přemýšlí. “Mluvili…jsme minulou noc o Potterovi?”

Severus zakroutil hlavou. “Jediný rozhovor, který jsme vedli o Potterovi, bylvčera odpoledne na famfrpálovém tréninku,” odpověděl chladně… a pak křivě dodal,“Možná se ti o něm zdálo. Snadno pochopitelné po tom, co byl začátkem dnepředmětem naší konverzace.” Snapeův pohled přelétl na dvě sklenky postavené nanočním stolku. “No, od té doby, co jsme zvládli vypít tu větší část láhve mé nejlepší skotské, je trochu div, že jsi usnul,” dodal.

Lucius se také podíval na ty dvě sklenky. “Nemám kocovinu,” odpověděl.

“U kvalitní skotské to jde těžko poznat,” odpověděl Severus uvolněně.“Nicméně…taky jsem tomu trošku pomohl.” Snape sáhnul do kapsy a vytáhl lahvičkus afrodiziakem, kterou si Harry vzal. “Trochu lektvaru proti kocovině…dovoliljsem si, chvilku před tím, dát ti několik kapek…jen pro případ. Myslel jsem si,že bys to mohl potřebovat…a mám teď ráno taky hodinu. Tihle spratci jsou nočnímůrou i bez toho, že bych jim musel čelit s kocovinou.” Posadil se, přehodil své nohy přes kraj postele, pak vstal a líně se protáhnul.

“Kam jdeš?” zeptal se Lucius, jeho oči se vnímavě pohybovaly po Snapeově dobře stavěném těle. “Nemůže být víc, než…cože?...pět RÁNO?”

“Potřebuju sprchu,” byla odpověď.

Lucius se postavil taky a lehce se usmál. “Možná bych se mohl připojit. Není nic lepšího, něž sex ve sprše,” zavrněl a oba zamířili do koupelny.

*****

Harry došel až ke vchodu do Nebelvírské společenské místnosti a snažil se vzpomenout si na heslo.

“Ehm…protislužba…řekl nakonec a s nepohodlným zavrčením mu Buclatá dáma dovolila vstoupit.

Jakmile byl v ložnici, shodil ze sebe oblečení, vlezl do postele, zatáhnul kolem postele závěsy a zachumlal se do přikrývky.

Byla to úžasná noc. Očekával trochu, když šel dolů promluvit si se Snapem o jehochytrých malých “žertech”, že by mohl nakonec skončit s učitelem lektvarů v posteli a že ten zážitek by mohl překonat jeho nejvíce erotické myšlenky.

Přemýšlel, co Snape může dělat každou minutu a v duchu se mu do hlavy dostalobraz Luciuse Malfoye. Viděl, jak se stříbřitě blonďatá hlava posunuje dolů pocelé délce Snapeova těla, jak ho líbal na cestě dolů až tam, kde rostla Snapeova erekce…čekala bolavě na Malfoyova ústa, která by přinesla uvolnění.

Do jeho tváře se dostalo horko…mohla to být žárlivost (?)…Harry zavřel oči asnažil se vyhnat ten obraz. Ne! Neměl by o tom přemýšlet…a k tomu…viděl společně ty dva muže a pochyboval, že by to ráno strávili bez…

“Zatraceně!” vydechl a praštil pěstí do polštáře. Jak mohl někdy doufat, že sevyrovná Malfoyovi jako milenci? Malfoy měl výhodu ve zralosti, zkušenosti a co chtít víc, než sdílet jeho přirozenou krásu a schopnost.

A…Malfoy měl nepřerušený, neomezený přístup ke Snapeovi…něco, co Harry nemohl mít ještě po několik týdnů.

To nebylo fér!

Chtěl být se Snapem…moct jít po večeři do jeho komnaty a strávit s ním noc. Kčertu se školními pravidly…k čertu s tím, co si myslí ostatní! To prostě nebylo fér.

Byl vyčerpaný a měl brzo vstávat a jít na vyučování. A v neposlední řadě vůbecten den neměl lektvary…to mohlo zachránit jeho utrpení z toho sedět během hodinyv mukách, sledovat Snapea, poslouchat jeho hlas, vědět, že je jen několik kroků od něj a nebýt schopen ho políbit nebo ho obejmout…nebo…

Harry zasténal a přetáhl si polštář přes hlavu.

To nebylo dobré. Nemohl dostat z hlavy ten obrázek Snapea společně s Malfoyem –tak, jak je viděl minulou noc. Viděl, co mohl Lucius udělat pro Snapea. Byl jenteenager, bez žádné techniky nebo požadované zkušenosti potřebné pro uspokojení Snapea jako milence… A už vůbec ne, když byl Severus zvyklý na Luciuse.

Snažil si vzpomenout, co mu Snape řekl…o tom, že jediná věc, kterou měls Luciusem společnou byl sex. Jo…dobře, ten sex byl VÁŠNIVÝ…mohl se přesvědčitna vlastní oči. Ale Snape Harrymu řekl ještě něco jiného a chlapec se to snažilvybavit si doslova… “Na druhé straně…jsem velmi zamilovaný do tebe…a to dělá věci trochu rozdílnější, když jdou spolu dva lidé do postele.”

Harry hodil polštář stranou a posadil se.

Ano…všechny ty zamilované věci byly krásné a dobré, ale když na to přijde…kdobyl se Snapem právě teď v posteli? Kdo dostával potěšení těch rukou …těch úst…toho…

“Ne!” zasyčel Harry, vstal z postele, obléknul se a zamířil ven z ložnice.

Brzo byl dole ve sklepení na své cestě do Snapeovy komnaty. Věděl, že by toneměl pokoušet, ale nějak se nemohl zastavit. Co by měl udělat, kdyby tam byl pořád Malfoy?

Za posledním rohem v hale, kde byl výklenek s dveřmi do Snapeovy komnaty, seHarry zastavil. Z toho místa mohl vidět, že jsou Snapeovy dveře otevřené, aLuciuse, který stál na chodbě a mluvil se Snapem, který stál ve dveřích. Chlapecnemohl přijít na to, o čem si povídali, ale viděl, jak Lucius svou rukou chytilvzadu Snapea za krkem, přinášeje mužova ústa ke svým pro pálivý polibek. Harrypocítil v čelisti náhlou bolest a uvědomil si, že to bylo proto, že tisknul zuby.

Pak ho napadlo, že by bylo nejlepší najít si rychle nějaký úkryt, protože bymohl Lucius každou chvíli zamířit jeho směrem. Harry vyrazil dolů chodbou,kterou přišel, našel chrlič a vklouznul za něj, stěží šikovně. Bylo to těsně,když chlapec zaslechl zvuk Luciusových bot, jak míří jeho směrem a šustnutí blonďákova smrtijedského hábitu, jak prošel kolem jeho úkrytu.

Když už jen slabě slyšel Luciusovy kroky, vytáhl se Harry zpoza chrliče a šel keSnapeovým dveřím. Zastavil se. Snape by nebyl moc potěšený, pomyslel si. Řeklchlapci, že nemůže riskovat setkání do té doby, než skončí škola a tady to byla přinejlepším jen otázka hodin.

Nemohl si pomoct.

Musel ho vidět.

Odvážně, Harry zaklepal na dveře.

Dveře se otevřely.

Zatímco chvilku předtím Snape měl jen svůj župan – jak se loučil s Luciusem –byl teď úplně oblečený. Zřejmě na sebe použil nějaké kouzlo pro oblečení, kdyžuslyšel to zaklepání. V jeho obličeji se zračil pohled opravdového překvapení, když tam viděl stát Harryho.

“Harry?” dovolil si a ohlédnul se po celé chodbě, jestli tam někdo není.

“Prosím…mohu vejít?” zeptal se Harry bídně.

Snape zaváhal, ale ten pohled hlubokého neštěstí v chlapcově obličeji pronikl až do jeho srdce a ustoupil zpátky, aby mohl vejít.

Snape zavřel dveře a otočil se k Harrymu. “Dobře…co má tohle znamenat?”

Chlapec potřásl hlavou a šel ke Snapeovi, sklouznul rukama kolem staršíhokouzelníka a pevně ho objal. Bylo to velmi hezké a Severus si nemohl pomoct, ale dojalo ho to.

“Nemohu tě nevidět,” vydechl chlapec. “Dokonce ta doba mezi tím, když jsem odsudodešel a teď jsem tady byla peklo. Vím, co jsi řekl…a budu opatrný ve všem, ale prosím…dovol mi být s tebou. Já…já si nemyslím, že to jinak zvládnu.”

“Harry…” povzdechl si Snape. “Je to velmi nebezpečné…pro nás oba…riskovat, ženás spolu někdo uvidí…nebo kdyby dokonce někdo podezříval cokoli nevhodného.Ano, pro mě by to byl konec učení, ale bylo by to těžké také pro tebe. Myslím na nás oba, Harry. To je situace plná možností katastrofálních následků.”

Harry si utřel slzu – doufal, že to Snape neviděl – a odpověděl, “Předpokládám,že to je pro tebe jednoduché. Ty máš Luciuse Malfoye, který může přijít apostarat se o tebe…a on je o dost lepší než já, že jo? Vsadím se, že vy dva jste si to užili potom, co jsem tohle ráno odešel a tys odstranil to kouzlo.”

“Ó, Harry…” řekl Severus jemně, ale chlapec právě začal.

“Kolikrát tě udělal, potom, co jsem odešel? Kolikrát jsi to udělal jemu? Tohleje to, co mi prochází hlavou každou minutu! A…on k tobě může přijít v jakýkolipitomý čas bude chtít! Každou hodinu…když tě bude chtít, může prostě přijít abýt s tebou! Když bude potřebovat, abys ho objal, prostě jen…se semPŘEMÍSTÍ…a…a…” Z chlapcových rtů unikl vzlyk a skryl svůj obličej proti Snapeovuramenu. “Asi mě teď nenávidíš,” zamumlal. “Jsem žárlivá paranoidní osina v zadku a asi lituješ toho, že ses se mnou vůbec zapletl.”

Severus zaháknul svůj dlouhý prst pod chlapcovu bradu a zvedl jeho obličej tak, že se jejich oči setkaly.

“Zaprvé…NELITUJI, že jsem si s tebou začal,” řekl pevně, ale s nepopiratelnoujemností. “Ten čas, kdy jsme byli minulou noc spolu, pro mě znamenal víc, než siasi uvědomuješ…nebo zkoušíš uvěřit. A co se týče Luciuse…řekl jsem ti, že to jejen o sexu…tohle a neprozradím se mu s tím, kde je má skutečná oddanost. Luciussi myslí, že jsem tady jako Voldemortův špion. Nemá žádné ponětí o pravdě av tom se ho snažím držet. Kdyby se moje chování k němu náhle změnilo, mohl by něco podezřívat. Lucius je v tomto směru velice chytrý.”

“Nesnaž se mi říct, že si to s ním neužíváš,” řekl Harry vyčítavě. “Vzpomeňsi…seděl jsem tam pod kletbou Imperius a viděl jsem vás dva spolu minulou noc.Viděl jsem, jak reaguješ. To nebylo předstírané! Tys ho chtěl…CHTĚL jsi ho…a on…může tě mít kdykoli, kdy bude chtít!”

“Jsi přetažený, malý Nebelvíre,” řekl Severus. “Měl jsi rušnou noc a vůbec sesnevyspal. Myslím si, že by bylo dobré, kdybys mě nechal napsat ti omluvenku, žeti není dobře a šel bys na ošetřovnu a prospal by ses. Mohu ti dát něco, co tě zklidní…a…”

“I když budu spát padesát hodin, pořád se takhle budu cítit!” protestoval Harry.

“Ano…ale mohl by ses lépe ovládat,” opáčil Severus, svým ukazováčkem přejel po mokré cestě, která vedla dolů na jedné Harryho tváři.

“Nenávidím Luciuse Malfoye,” řekl Harry a uhnul pryč od Severusova dotyku.

“Já ho nemám rád o nic víc,” odpověděl Severus křivě.

“Může pro tebe dělat věci, kterých já nikdy nebudu schopen!”

“To není pravda, Harry. Podívej…opravdu se potřebuješ vyspat….”

“Ano! To JE pravda!” pokračoval Harry. “ŘEKNI mi, žes to s ním nedělal, když jsem odešel! DĚLEJ!”

Severus se odlepil od chlapce a přešel k jedné ze skříní a vrátil se zpátky slahvičkou. “Vypij to…všechno,” řekl tím přísným tónem, který používal ve třídě.

“Nic nechci!” odmítl Harry.

“Promiň mi, Harry…ale nedáváš mi jinou šanci,” řekl Snape, vytáhl hůlku, řekl, “Immobilis,”a zanechal Harryho, který nebyl schopen se pohnout. S chlapcem v tomhle stavubylo jednoduché dát mu lektvar do úst a vést ho hrdlem dolů. Severus pak obnovilHarryho pohyb. “Omlouvám se, malý Nebelvíre…ale potřebuješ si odpočinout. Každou chvíli se začneš cítit ospalý a já tě pak vezmu na ošetřovnu.”

Harry, který byl zatím úplně grogy, chtěl protestovat…ale místo toho klesnul proti Snapeovi, který ho uchopil bez námahy do náruče.

Kapitola šestá

Madam Pomfreyová potkala Snapea u vchodu do nemocničního křídla, jako by ho už čekala.

“Co tu máme, profesore?“ zeptala se.

“Pottera,” řekl Snape. “Zdá se, že studoval až moc pilně. Minulou noc se vůbecnevyspal a vypadal dnes ráno trochu rozrušeně. Dal jsem mu uspávací lektvar a měl by být po několika hodinách v pořádku.”

“Dejte toho chlapce sem,” řekla Pomfreyová a ukázala na čerstvě ustlanou postel.“Je tu ticho…nikdo tu není. Chlapec si tu může odpočinout. Můžu to oznámit jeho profesorům, jestli chcete.”

“Ano…děkuji. To by bylo hezké,” přikývnul Snape. “Musím jít do třídy…ale…až sechlapec probudí, řekněte mu, ať ke mně po večeři přijde,” dodal. “Nedávno mělv lektvarech trochu potíže, tak si myslím, že by mu nějaké učení mohlo pomoct.”

Pomfreyová přikývla. “Řeknu mu to…ale pamatujte si, profesore Snape…ne tak pozdě! Nemůžeme mít mladého pana Pottera vyčerpaného.”

Snape přikývnul. “Pokusím se ho nevyčerpat, madam Pomfreyová,” řekl a s posledním pohledem na Harryho opustil nemocniční křídlo.

*****

Harry otevřel oči a byl okamžitě dezorientovaný. Kde je? Posadil se, promnul sioči a tápal kolem nočního stolku po svých brýlích. Když je našel a nasadil si je, zjistil, že se nachází na ošetřovně.

Co tu k čertu dělá?

Pak si vzpomněl na svou ranní návštěvu ve Snapeově komnatě a Snapeovo naléhání,že byl přetažený z nedostatku spánku. Zřejmě ho sem dal pod nějakým kouzlem --nebo našel nějaký způsob dát mu lektvar, který ho uspí – pak ho nějak dostal do nemocničního křídla.

“Koukám, že jsme vzhůru?” hlas madam Pomfreyové způsobil, že Harry trochunadskočil. “Omlouvám se, Pottere…nechtěla jsem vás vylekat,” řekla jemně. Prozkoumala svého pacienta. “No, vypadáte už odpočatě. Jak se cítíte?”

Chlapec nevěděl, jak na to odpovědět. Na jedné straně mu spánek pomohl. Snapeměl pravdu. Na druhé straně…co Snape udělal bylo lstivé a přemýšlel, jestli hoto mělo jenom odstranit z jeho cesty. Tahle možnost způsobila, že Harryho žaludek klesnul a zachytil zpátky tu bolest…nebo to zkoušel.

“Lépe…” zamumlal.

“Profesor Snape byl velmi znepokojený, co se vás týče,” pokračovala Pomfreyová.“Donesl vás sem a požádal mě, aby se ujistil, že si pořádně odpočinete.”Odmlčela se a pak dodala, “Ó…a řekl, že vás chce určitě vidět po večeři…v jehokomnatě…pro doučování. Je to od něj strašně hezké, že vás chce soukromě doučovat, Pottere…ale řekla jsem mu, aby vás znovu nevyčerpal.”

Nad touto zprávou, Harry málem vyskočil z postele a objal madam Pomfreyovou!Nemohl uvěřit svým uším. Že by Snape opravdu ustoupil? Nebo…možná mu jenomřekne, že kvůli tomu, co prováděl, už ho nikdy nebude chtít vidět. Chlapcova radost opadla.

“Kolik je hodin?” zeptal se madam Pomfreyové.

Podívala se na hodinky, které měla připevněné ke své bílé zástěře. “Čtvrt napět,” odpověděla. “Jenom si změřím vaší teplotu, než odejdete, Pottere…jenom abych se ujistila, že můžete odejít.”

“Je mi dobře,” ujistil jí a vstal.

“Ano…jenže sestřička jsem já a já o tom rozhodnu. Sedněte si, Pottere.”

Po pětiminutové prohlídce, madam Pomfreyová nenašla jediný důvod k tomu, aby si tam Harryho nechala, takže ho musela propustit.

Harry uháněl z nemocničního křídla rovnou do Nebelvírské společenské místnosti. Ron tam už byl.

“Kde si sakra BYL?” zeptal se Ron svého kamaráda.

Harry si uvědomil, že Ronovi, ze všech lidí, asi chyběl. “No…byl jsem na ošetřovně. Měl jsem něco…já nevím…něco se mi stalo v hale.”

Ronovi oči se zúžily. “No, naposledy jsme tě viděli na večeři, a pak jsem tě už nemohl najít. Celou noc si nebyl v ložnici, to vím.

“Ehm…ne,” odpověděl Harry. “Byl jsem na ošetřovně celou noc. Pomfreyová mě ve skutečnosti až teď propustila.” poslední větu zdůraznil.

“Krucinál, Harry…říká se, že tě tam přinesl Snape!” vykřikl Ron.

Harry pokrčil rameny a odsekl, “A co na tom? On byl ten, kdo mě našel v hale. Co měl udělat? Nechat mě tam ležet?”

Ron se zasmál. “Já bych tam toho mizernýho parchanta nechal.”

Harry se ovládl, aby Ronovi jednu nevrazil a řekl, “No…teď jsem v pořádku…zítra půjdu normálně a vyučování. Co takhle mi říct, co jsem dneska zameškal?”

Dva chlapci strávili čas celou večeří nad tím, co Harry ten den promeškal,zatímco spal v nemocničním křídle. Hermiona se k nim přidala a její poznámky daly Harrymu kompletní představu.

Snape nebyl na večeři a Harry se více obával toho, jestli si madam Pomfreyováopravdu nepopletla tu zprávu. Pořád chtěl, aby Harry přišel po večeři k němu dokomnaty? Co jestli ne? Nebo co když si to rozmyslel a pošle ho pryč, přemýšlel Harry, položil svou vidličku, která obsahovala šťavnatý kus hovězí pečeně.

“Harry…proč nejíš?” zeptala se Hermiona. “Pořád je ti špatně?”

Harry pokrčil rameny, “Jenom dneska nemám chuť.”

Dívka se zamračila. “Vypadá to, že se něco děje, Harry. Za posledních několik měsíců si zhubnul.”

“Je jenom ve vývinu, to je všechno,” řekl Ron s pusou plnou hrášku a bramborové kaše.

“Milé…” posmívala se Hermiona nepřesvědčivě.

Ron polknul. “Promiň…ale je. Ty sis ještě nevšimla? Je teď stejně vysoký jakoMalfoy… a to všechno se stalo za poslední rok. Jeho váha to za chvilku dohoní. To se stalo taky dvojčatům…a mému jinému bratrovi.”

Hermiona odporovala, “Ale měl by hodně jíst, jestli je to tenhle případ. Mladíkluci ve vývinu mají různé chutě…určitého druhu nebo jiného,” obdařila Ronasmyslným pohledem, a Ron se začervenal a věnoval svou pozornost zpět svému jídlu.

“Jestli oba budete pořád mluvit o mě, jako kdybych tady nebyl…” posmíval se Harry.

“Promiň, Harry…” omluvila se Hermiona upřímně.

Harry vstal a řekl, “Myslím, že se vrátím zpátky do svého pokoje a doženu nějaké úkoly, takže mám do zítřka co dělat.”

Ron se zamračil. “Kruci! On JE nemocný!”

“Budeme pak ve společenské místnosti, když budeš chtít pomoct,” řekla Hermiona Harrymu.

“Díky, Hermi. Ale asi se jen budu učit a pak půjdu spát…takže se nebojte, když mě neuvidíte,” dodal Harry.

Hermiona sledovala, jak Harry opouští Velkou síň. “Chová se nějak divně,” poznamenala

“Jak to můžeš říct?” chechtal se Ron a Hermiona Rona laškovně plácla do ramene.

*****

Harry se cítil strašně nervózní, když šel směrem do Snapeovy komnaty. Pořád sinebyl dost jistý, jak ho náladový profesor lektvarů přijme…a jestli bude chladný nebo rezervovaný, chlapec by si nemyslel, že by to snesl.

Ne po poslední noci.

A…co když přijde a bude tam Lucius?

Ne! Nemůže si dovolit takhle uvažovat!

Harry ještě pořád přemýšlel, když se najednou ocitl před Snapeovými dveřmi.Sebral všechnu svou sílu a zaklepal. Asi po minutě Snape otevřel dveře a uviděl Harryho zírat s otevřenou pusou v naprostém šoku.

Před ním stál profesor lektvarů, bos, měl na sobě obnošené modré džíny a bílé tričko s dlouhými rukávy, které měl volně ohrnuté do poloviny předloktí.

Vypadal senzačně…ale úplně mimo kontext!

“Jdeš dovnitř, Pottere…nebo chceš strávit celý večer na chodbě?” protáhnul muž chladně.

Stále neschopen mluvit, Harry vstoupil do místnosti a Snape za ním zavřel dveře.

“Zavři pusu, Harry. Není slušné na někoho civět.”

“Omlouvám se,” zaváhal Harry. “To jen, že…ty…vypadáš takhle…” chlapec ukázal na Snapeovo oblečení.

“Chtěl bys mě snad v mém obvyklém hábitu?” zeptal se Snape křivě. “Ten nosímhlavně k zastrašení vás studentů. Po školních hodinách, nicméně…si užívámpohodlnější oblečení víc, než kdo jiný. Opravdu sis myslel, že bych chodil v tomkabátě a kalhotech – se všemi těmi zatracenými knoflíky – celou dobu? Jistě jsemto neměl na sobě, když jsi přišel do mé komnaty minulou noc…” Mírné pozvednul jedno tmavé obočí.

“Ty…vypadáš úžasně…” řekl nakonec Harry. “Je to jen…no…jak jsi říkal…jsem zvyklý tě vidět oblečeného…no…tak, jak vyučuješ třídy.”

Snape se usmál a nebylo to sarkastické. “Tak…řekni mi, Harry…Jak se cítíš?Omlouvám se, že jsem použil kouzlo, abych tě dostal na ošetřovnu, ale opravdu si začínal být nesvůj. Pomohl ten spánek?”

Harry přikývl. “Omlouvám se. Vím, že jsem byl mimo…ale pořád si nemyslím, že jefér nechat mě čekat do té doby, než škola skončí, abych mohl být zase s tebou…a pořád žárlím na Malfoye.”

Snape přikývl. “Přemýšlel jsem o tom, co jsi řekl, Harry…a, popravdě, taky sinejsem jist, jestli to vydržím do té doby, než skončí škola,” přiznal kouzelník.

“Opravdu?” přitlačil Harry.

“Opravdu.”

Chlapec nedokázal skrýt své vzrušení. “Tedy…dnes večer…můžeme…?

“Jestli chceš,” odpověděl Snape.

Harry nemohl odpovědět dost rychle. “Ó…ano…CHCI.”

“Dost jsem zalhal, když jsem řekl, že vás dnes budu doučovat lektvary,” pokračoval Snape. “Mělo by to stačit…při nejmenším pro většinu lidí.”

“A co profesor Brumbál?” zeptal se Harry.

“Co tím myslíš?” dovolil si Snape.

Harry nepohodlně přešlápl. “On nějak ví všechno, co se děje se všema…dokonce i když nejsme v Bradavicích.”

“A…vadí ti to?”

“No…možná…ale…nestydím se za to, co jsme spolu dělali. To taky musí vědět,” byla chlapcova přímá odpověď.

“On ví, že jsem pořád tvůj učitel,” povzdychl si Snape a šel nalít skotskou.“Nabídl bych ti jednu, Pottere…ale myslím, že ne ve škole. Minulá noc byla výjimka”

“Teď je pátek,” připomněl mu Harry.

Snape přikývnul a vzal další sklenku. “Máš pravdu.” Když měl plné sklenky,přinesl je k Harrymu a jednu mu podal. “Můžeme si sednou k ohni, jestli chceš”nabídl a oba se usadili pohodlně ve dvou židlích, které obě směřovaly k obrovskému krbu.

Snape se podíval na Harryho, který zíral do ohně. Světlo si pohrávalo s jehohezkými rysy a zvýrazňovalo je atraktivně. Chlapec vyrostl dokonce víc,ohromoval ho jeho zralostí., pomyslel si Snape když si prohlížel ty rysy, bohatéřasy, které lemovaly smaragdové oči, a jeho smyslná ústa. Jeho tělo už také dozrálo…ramena měl širší, boky hubenější a jeho stehna svalnatější.

“Ehm…Severusi…” začal Harry nešikovně.

“Mm?”

“Já…no…spíš…přemýšlel jsem. Víš, to afrodiziakum, co jsi mi dal minulou noc?”

“Ano…” odpověděl Snape opatrně a hned přemýšlel, proč se na to ten chlapec ptal.

“No…já…ehm…přemýšlel jsem…Co kdybychom si oba dneska trošku vzali? Ne víc, než jsem měl poslední noc…jen kapku nebo dvě…”

Severus zamyšleně spletl prsty do sebe. “Nemyslíš si, že bych ti mohl dát stejnépotěšení, které jsem ti dal minulou noc, bez nějaké…asistence?” dovolil si příležitostně.

“Ne…já myslím…to není to!” urychlil Harry. “Já…já…”

“Ano?”

“Chci tě vidět, jak ztratíš nad sebou kontrolu,” přiznal jemně. “Chci, abys mě oto požádal, jako jsi o to žádal Luciuse minulou noc. Vím, že mě můžeš dohnatk potřebě bez jakéhokoli povzbuzení…ale nejsem tak zkušený milenec jako Malfoy.Není žádná cesta, kterou bych mohl mít tebe tak, abys mě chtěl stejnou cestou, jakou tě chci já…pokud si nevezmeš to, co jsem si vzal včera.”

Severus trochu usrknul ze své sklenice, spolknul a dovolil špičce jazykuponechat si trochu whisky a roztíral ji po rtech. “Podceňuješ způsob, kterým tě chci, Pottere,” pak řekl a jeho tmavé oči se neohroženě setkali s Harryho.

Chlapec se zachvěl, když slyšel ta slova a sklenka, kterou držel mezi prsty, spadla na zem.

“Nech to,” řekl Severus pevně a vstal, když se Harry ohnul posbírat sklenici.Chytil ho za zápěstí vytáhnul ho nahoru a přinesl jeho tělo blízko ke svému.“Jestliže minulá noc ti nedala vodítko o tom, co k tobě cítím…jak po tobětoužím…hádám, že bych měl udělat důkladnější práci a ukázat ti to dnes v noci.”Severus umístil ukazováček jedné ruky pod Harryho bradu a zvednul jeho obličej.“Začneme s tímhle…ano?” Pomalu, Snape sehnul svou hlavu a přivlastnil si Harryhorty. Polibek začal jako pouhé laskání…jen jako ochutnávka toho, co mělopřijít…ale bylo to dost, aby to Harryho rozechvělo. Zoufale, chlapec se snažilzintenzivnit polibek, ale Severus se odtáhl, udržoval jen lehký kontakt, stále velmi smyslný

“Severusi!” lapal Harry zběsile, “Prosím!”

“Je čas, aby ses naučil umění sexu, Harry. Je to víc, než jen exploze, okamžitéuspokojení fyzické potřeby,” mumlal Snape v jeho hebkém sametovém tónu. “Mábarvy a odstíny…může být hrubé a brutální nebo něžné a bolestivě sladké. Chci ti ukázat všechno z toho…všechny odstíny…”

“Anoooo,” zasyčel Harry, “ale…nemůžeme začít s tou hrubou částí…něco, kde mě hodíš na postel a uděláš mě do bezvědomí?”

Pomalý úsměv přehrál přes Snapeova ústa. Bez námahy zvedl chlapce do náruče,držel ho u hrudníku, když přešel k posteli. Snape se nezastavil, když hodilHarryho na postel a díval se na něj se vzrušeným výrazem, když si rozepínal svoukošili a hodil ji pryč, potom si rozepnul poklopec svých džín, přetáhl si jepřes boky a dlouhé nohy, dokud z nich nevystoupil. Spodky byly další na řadě a Harry polknul, když uviděl Snapeův stav vzrušení.

“Tedy drsně, rychle a hrubě…pro mého potřebného malého Nebelvíra,” zanotovalSnape. Dostal se do postele a Harry se natáhnul, aby se dotknul té působivé erekce, která rostla mezi Snapeovými stehny.

Snape odstrčil Harryho ruku ze svého penisu. “Nejdříve to nejdůležitější,Pottere,” řekl, svlékl chlapcovu vestu a pak začal rozepínat knoflíky jeho košile, zatímco Harry tahal za uzel v jeho kravatě.

“Nutěj nás toho nosit zatraceně moc,” naříkal Harry, když škubal za svou kravatu, která se utahovala o to víc.

“Trpělivost zřejmě není jednou z tvých předností, že?” povzdychl si Snape,odstrčil Harryho frustrované prsty stranou a převzal kontrolu nad tou postiženouoblastí na jeho hrdle. Dlouhé obratné prsty krátce zapracovaly na tom uzlu akravata se brzy přidala na rostoucí hromadu oblečení na podlaze vedle postele.

Snape dál začal sundávat Harrymu kalhoty, rychle zvládnul zip a svlékl je bezobtíží. To si právě Harry uvědomil, že nosil své boxerky s Mickey Mousem –zrovna ty, které mu dal Ron jako legrační dárek k jeho posledním narozeninám –s přesně vykreslenými a barevnými rysy té Disneyho kreslené postavičky. Harry sebou trhnul a viděl Severuse, jak se na ně dívá.

“Moje…ostatní byly špinavé,” zaváhal s vysvětlováním. “Ron mi je dal k narozeninám…jako legrační dárek,” dodal.

“Vlastně myslím, že ti sluší,” poznamenal Severus komicky. “Ale musejí jít pryč…” a zbavil chlapce těch trenýrek.

Harry už si sundal i své ponožky a boty, takže když Severus odstranil jehospodní prádlo, byl úplně nahý v prostředku postele. Horlivě se natáhl pro Snapea, který zaváhal.

“Harry…možná by bylo lepší, kdybych přišel předtím, než…ti to udělám, jak chceš,” navrhnul.

Harry se zastavil a uvažoval nad tím. “Dělal jsi to takhle s Malfoyem?” zeptal se.

“Malfoy tohle už zná. Ale minule bylo tvé poprvé….” Poukázal Severus.

“Ty nad sebou neztratíš kontrolu úplně i vzhledem k tvé divoké touze po mě…že jo?” pozoroval chlapec nedůtklivě.

Snape se zamračil. “To proto, že mi na tobě ZÁLEŽÍ, ty nevděčný hlupáku!”puknul…ale Harry v jeho hlase mohl slyšet ustaranost. “Myslíš si, že bych nedokázal roztrhnout ten tvůj rozkošný zadeček, kdyby mi to bylo jedno?”

Přesvědčený, že nedostane o nic míň od Snapea, než měl Malfoy, Harry sklouznuljednou rukou kolem Snapeova krku, přidržel si vzadu hlavu tmavovlaséhokouzelníka a přitáhl si jeho ústa ke svým. A brzy vyplňoval Snapeova ústa svým jazykem. Severusův lehký sten potěšení řekl Harrymu, že byl úspěšný.

Harry zůstal útočníkem, pustošil neoblomně Snapeova ústa a ještě si pamatoval, co Severus řekl o odstínech a zapojil k jazyku i zuby.

Když byli oba už napůl šílení jenom z polibků, Harry zatlačil na Snapea adonutil ho lehnout si na záda, pak se dostal na kolena a rozkročil se nad jehoboky. V této pozici mohl běžet rukama po Snapeově hrudníku, škádlit jehobradavky, probírat se prsty dolů jeho žebry, zatímco vrážel svou erekcí do Snapeových slabin

Severus zavřel oči a pomalu se svíjel pod Harrym, vzdychal chlapcovo jméno, když se natáhl pro Harryho tělo, aby si ho položil na své.

Severus byl omráčený. Chlapec snadno převzal kontrolu muže, který měl už létazkušeností jako milenec. Muselo to být jeho naprostým rozhodnutím…a nějakápřirozená schopnost…ale cokoli to bylo, Snape byl překvapený… a Snape byl hlavněnažhavený. Jestliže se Harry rozhodl nechat ho ztratit kontrolu, byl úspěšný s tím, co bylo, nejpravděpodobněji, nejdivočejší očekávání.

“Tvoje tělo je neuvěřitelné,” dýchal Harry, jeho ruce se teď posunovaly na každýkousek Severuse, na který mohl dosáhnout. “Miluju to, jak vypadáš…ten pocit, když se tě dotýkám.”

A znovu se Harryho špičky prstů vrátily na ty Severusovy citlivé bradavky, kdeje škádlil a jemně štípal teď už plně vztyčené. “Severusi!” zašeptal apředklonil se, aby olíznul jednu bradavku svým jazykem a zatahal za ni, pakudělal to samé té druhé. Když to udělal, běžel Harry svýma rukama pomalu podélSeverusovy strany nahoru, pak zase dolů a dovolil svým rukou jít ještě níž, ažk jeho bokům, zvednul ho, když se trochu nadzvedl a o chvilku později třel svéslabiny přes Severusovy, sténal, když se jejich erekce otíraly jedna o druhou.

Harry zlehka zalapal. “Bože…to je dobré! Chci tě strašně moc…chci tě!”

S divokým zabručením Snape vyměnil jejich pozice, chytil chlapce pod váhu svéhotěla, vzal si jeho ústa tak tvrdě, že ucítil krev. Byla jeho nebo Harryho…?Nevěděl… Bylo mu to jedno… Nikdy to takhle nechtěl… Někde – ve fungující částijeho mysli…část, která byla právě teď při vědomí – tenhle stupeň hladu ho zmátl,ale jeho potřeba ho řídila… A Harry měl pravdu…jeho touha se vznášela ve stejnémohromném poměru, jeho potřeba úplně hrubá…tak hrubá, že si Severus krátcepomyslel, že byl v posteli s plnohodnotným démonem…ne s nezralým sedmnáctiletým chlapcem.

Severus hladil délku Harryho široce rozprostřených stehen a cítil chlapcovy zuby, jak ho kously do ramene…nedržel se zpátky…

Harryho nohy se zvedly, zaháknuly se kolem Snapeových boků a oba dva sepřevalovali po posteli, líbali se, kousali se, vráželi do sebe, vykřikovali vtouze. Snapeova ruka chytila Harryho pulzující erekci, nemilosrdně ji začalazpracovávat, chlapec toho vypustil hodně a sténal, jako kdyby měl vypustit duši.

Severus měl chlapcovo semeno v ruce, zastavil, aby ho otočil na břicho a strčiltři prsty potřené jeho semenem do Harryho análního otvoru. Kroužil jimi kolemjen na chvilku, pak se rozkročil nad chlapcem a strčil svůj krví naběhlý žaluddo vstupu do Harryho těla a – když ho vložil do toho těsného otvoru – plně jím pronikl s jedním úderem.

Harry vykřikl ve směsici bolesti a potěšení tak hrozně intenzivně, že muselbojovat, aby se udržel při vědomí. Měl černo před očima a snažil se nabrat vzduch do plic.

Severus začal okamžitě do Harryho vrážet tam a zpátky…vůbec ho nešetřil, pokaždévrčel s námahou, když šel boky zpátky do chlapce. Znovu našel Harryho penis,znovu plně postavený, a začal na něm pracovat – napřed pomalu – potom zvýšil rytmus.

“R…rychleji! Prudčeji!!!” skřípal Harry. “Dělej….bože…ódělej!”

Modročerné vlasy se houpaly přes Snapeův obličej, když se pohyboval v chlapci,dýchal přerývaně skrz zaťaté zuby, jeho hubené tělo se lesklo v tenkýchproužcích potu. Rytmus byl rychlejší, údery kratší, ale neméně brutálnější, kdyžse Snape blížil ke svému vlastnímu vyvrcholení. Chlapec divoce uchopilprostěradlo pod sebou a vyklenul se pokaždé, když se setkal s úderem do Snapea, který do něj vrážel tak tvrdě a divoce, jak jenom mohl.

A pak Severus jako by zmrznul. Zavřel oči, rty oddělené a jeho hlava zakloněná.“Ó…můj BOŽE…” Ta slova byla napůl lapáním po dechu, napůl vzdech a Snapeovy boky začaly rychle svírat Harryho, když se jeho semeno rozlévalo uvnitř chlapce.

Jeho orgasmus nakonec ustal a Severus se svezl dolů z Harryho a snažil seovládnout svůj dech. Po chvilce, nicméně, když Harry cítil Snapeovu erekcizměknout a Severus se pečlivě odtáhl z Harryho zadku, chlapec znovu obrátiljejich pozice, rozkročil se nad Snapeovým hrudníkem, takže když přitlačil svouerekci, tak vlhká špička se dostala do kontaktu s ústy tmavovlasého kouzelníka.S pomalu úvahou Harry přejel lesklou špičkou svého penisu přes Snapeovy rty,nechal na nich své původní semeno a sledoval špičku Snapeova jazyku sesbírat, co se mu nedostalo.

Potom Harry vsunul svůj žalud mezi Snapeovy čekající rty a jeho boky se začalypodnětně pohybovat, když se předklonil a přejel jednou rukou po obou stranách Snapeovy hlavy.

“Nic…nedělej…” funěl chlapec, “jen mě nech udělat se ti do pusy.” Harry pokračoval jenom v tomhle až nakonec zavrčel, “Teď…slízej to ze mě! TEĎ!”

S ústy, která věděla přesně, jak způsobit penisu to největší potěšení, SnapeHarrymu vyhověl…a netrvalo dlouho, než se chlapec začal svíjet a bláznivě sevyprázdnil. Harry vytáhnul svůj penis, stále ještě pulzující, ze Snapeových rtůa přesunul se na svou stranu, vklouznul jednou rukou za Snapeův krk a přitáhl si jeho ústa ke svým, která se otevřela k přijetí toho, co měl ten druhý.

Snape, který nespolknul, když Harryho přišel, teď vrazil svůj semenem pokrytýjazyk do chlapcových nedočkavých rtů. Harry se znovu roztřásl, když vtahovalSnapeův jazyk hluboko do svých úst a vychutnával si tu zkušenost dokonce víc, než si myslel, že by mohl.

To okamžité šílenství ustupovalo a Harry hledal bezpečí a pohodlí ve Snapeověobjetí a byl okamžitě objat Snapeovýma rukama, jejich těla do sebe zapadla.Chlapec spokojeně vzdychnul a políbil jednu jamku zformovanou jednou stranou Snapeovy klíční kosti.

“Vypustil jsem monstrum,” Severusův sametově hladký hlas mumlal Harrymu do ucha.“Nikdy nepodceňuj svou schopnost někoho rozpálit, Pottere. Dokonce jsi mě rozpálil víc, než kdy dokázal Malfoy.”

“Já jsem tě rozpálil? Opravdu?” zeptal se Harry, neschopen skrýt, jak ho takhle skutečnost potěšila. “A…ztratil si kontrolu?” dovolil si teď skoro stydlivě.

“Víc, než jsem chtěl …dokonce víc, než jsem myslel, že bych mohl,” přiznal Snape. “Jsi v pořádku? Moc jsem tě nešetřil.”

“Je mi fajn,” řekl Harry důrazně. “Severusi?”

“Mmmm?”

“Líbilo…se ti, co jsme teď dělali?”

“Musíš se ptát?” odsekl Snape. “Myslel bych si, že je to jasné.”

Harry pokrčil rameny. “Asi to potřebuju slyšet.”

“Harry…bylo to neuvěřitelné. Moje jediná starost je, že jsem tě během toho mohl zranit.” Vysvětlil Severus.

“Líbilo se mi to,” řekl Harry. “Ne, že bych chtěl, aby to takhle bylo pořád …chci se naučit to, čemu říkáš ‘umění sexu’…ale…někdy…”

“Chceš se ujistit, že dostaneš všechno co měl Lucius Malfoy,” peskoval Severus.

“Možná…” svolil Harry, “…částečně. Ale takhle to mám rád. Mám rád to, že vím, že tě můžu …no…”

“Máš rád tu moc, že mě můžeš ovládat. Ačkoliv…je to těžká věc, Pottere. Předchvílí si mě měl ve své milosti, když po sedm let jsi byl jediný, kdo byl neúprosně můj. Tomu rozumím,” řekl Snape.

“To je taky další věc…” přiznal chlapec. “Ale mám rád, když jsem s tebou …Mámrád TEBE, když jsi se MNOU …a…tohle mám rád taky …když mě takhle držíš. Nikdo měpředtím nikdy takhle neobjal…nebo se o mě takhle nestaral... ne od té doby co moje mamka…a, naneštěstí, si to ani nepamatuju…”

Tahle chlapcova poznámka se Snapea hluboce dotkla. To je pravda, pomyslel si.Harry ztratil oba své rodiče, když byl ještě dítě a byl vychováván svou krutou anestarající se mudlovskou tetou a strýcem. Celý jeho život nezažil lásku, teplo nebo laskavost.

“Severusi…máš mě rád?” zeptal se potom Harry a to znepokojení v jeho hlase bylo pro Snapea skoro bolestné.

“Víc, než bych si myslel, že bych měl, malý Nebelvíre, tohle jsem už přiznal ”zamumlal, dotýkal se lehce svými rty Harryho spánku …to co dělal, bylo více překvapující, než byla jeho slova.

Harry se usmál. “To jsem rád,” řekl. “A…ukážeš mi dnes v noci víc?” zeptal se Harry.

Severus se krátce zasmál. “Kde je ta tvá útěcha v objetí?”

“Bože, Severusi…” odpověděl Harry, “bude trvat dost dlouho, než budeme zasespolu v posteli …prostě to chci VŠECHNO…chci s tebou dělat VŠECHNO…CÍTITvšechno, co pro mě můžeš udělat …naučit se všechno, co mě naučit můžeš. A…chci abys mě objal…takhle.”

“Všechno najednou,” dovolil si Severus s lehkou poznámkou ve svém hlase.

“Ano…všechno najednou.”

A znovu se Severus lehce zasmál. “Horlivý malý Nebelvír. Jak mám asi zvládnout všechno, co ode mě chceš?”

“Nejsem ‘malý Nebelvír’…a nebudu už dlouho ani Nebelvír,” namítnul Harry.

“Věř mi, Harry,” řekl Severus, “Vždycky budeš Nebelvír.”

“Taky tě neoznačuju jako Zmijozela,” protestoval chlapec. “Ve skutečnosti…Myslímsi, že Moudrý klobouk udělal chybu, když tě umístil do Zmijozelu. Měl bys být v Havraspáru.”

“To si myslíš?” zeptal se Snape, pobaven.

“Jo…myslím.” Harry byl důrazný.

“No, je docela pozdě jít a nasadit si Moudrý klobouk, aby mě přeřadil. Takový je můj osud. Už se nemůžeme vrátit.”

Byla to lítost, co Harry slyšel ve Snapeově hlasu?

“Severusi?”

“Ano…malý kouzelníku…”

“Byl…Byl jsi někdy zamilovaný?”

Snape byl na dlouhou dobu zticha, a pak konečně odpověděl. “Ano… vlastně dvakrát.”

Harry si navlhčil rty, když sesbíral odvahu zeptat se na další jeho otázku. “Řekneš mi o tom?”

“Obě záležitosti byly bolestivé, Harry…a obě byly – z větší části – neopětované.Láska mi neposkytuje žádné šťastné vzpomínky.” Severusův hlas byl jemný, ale i přesto Harry mohl slyšet bolest, která v něm byla.

“Nemusíš mi to říkat. Já…byl jsem jen zvědavý… nechci, abys vytahoval nějakébolestivé vzpomínky,” řekl chlapec spěšně. “Jen mi řekni jednu věc…byli oba muži…nebo…”

“Jeden byl muž…druhá žena,” odpověděl Snape, zněl, jako by se probral z nějakého snu. “Jeden z nich věděl, co jsem k němu cítil…druhý nikdy.”

“Je…je tím mužem…Lucius Malfoy?” zeptal se Harry spěšně.

Snape se mírně stáhnul zpátky tak, že se mohl Harrymu dívat do očí a posmívalse, “Malfoy? Už jsem ti říkal, jak je to mezi námi dvěma. Ten bastard se mi hnusí!”

Pocit radosti explodoval v Harryho hrudníku. Myslel si, že by nikdy neměl šancizískat si Snapeovy city s Luciusem v zádech. Prostě se mu to zdálo přirozenédojít k tomu závěru, když byli milenci – přes Snapeova prohlášením že je tonaopak -- v každém smyslu toho slova. Nakonec z něj vypadlo uvolněné “Aha….” Místo skákání po posteli rozplývající se, “Není to Malfoy! Není to Malfoy!”

Ale potom…jestliže ne Malfoy…tak kdo? Kdo byli ti dva, kteří se zmocnili Severusova srdce? Harryho mysl byla jako o závod.

“Severusi? Byl tím mužem…Draco?”

Snape se posadil, vytáhnul své dlouhé nohy nahoru tak, že jeho kolena byla protijeho hrudníku. Zalomil své ruce kolem svých kolen a vzhlédnul na Harryho. “Jsidalší člověk ve dvou dnech, kdo to předpokládá,” zamumlal, “A jeden z těchpředpokladů přišel od otce toho chlapce! Předtím, než jsem si začal s tebou,Pottere, a tehdy – úplně to připouštím – se celý můj svět otočil vzhůru nohama,nikdy jsem si nic nezačal se studentem …ani jsem si to nepřál! Ne, Harry…nebylto Draco.” Mírně se zamračil. “Jak vidím, tak nebudu mít chvilku klidu, dokud ti to neřeknu …co?”

Harry potřásl hlavou. “Nechci to z tebe páčit…”

“Ano, chceš,” vrátil mu to Severus zpátky, a pak si povzdychl.“Dobře…nepředpokládám, že to bude bolet, když ti to řeknu. Nebudeš tak hloupý,abys to nechal opustit tuhle místnost.” Tohle bylo řečeno jako varování a Harry to věděl.

“Ne…nebudu,” ujistil ho chlapec.

Severus vstal a nestydatě se protáhl. “Potřebuju něco na posilnění, jestliže sedo toho mám pustit,” řekl a vzal svou prázdnou sklenici, přešel k místu, kde mělskotskou a naplnil ji. “Můžu tě taky zkazit?” zeptal se Harryho, který vstal avzal si zpátky svou sklenici ze země, kde dřív spadla a přinesl ji k Severusovi, aby ji znovu naplnil.

Severus odložil tu skleničku a vzal čistou. Nalil do sklenky trochu žlutavétekutiny a předal ji Harrymu. Když to Snape udělal, vzal své pití zpátky dopostele a opřel se zády o čelo postele. Harry udělal to samé a tiše seděl a čekal, až Severus začne.

“Bylo to v té době, co jsem tu byl … v Bradavicích…jako student. Víš o všem, jak tvůj otec a jeho kamarádi bývali …no…víš o tom všechno.”

Harry přikývl a usrkl si ze své sklenky a cítil, jak teplo skotské klouže hladce jeho hrdlem.

“Zatímco se tohle všechno odehrávalo…měl jsem dva spojence…jeden byl spíše tichýspojenec …a to byl Remy…Remus Lupin.” Snape si navlhčil rty a pokračoval.“Jednou, potom co tvůj otec a Sirius byli ke mně dost hnusní, jsem šel do svéhotajného úkrytu, abych se z toho vzpamatoval. Byla to stará lovecká chata,hluboko v lese. Bylo to opuštěné po desetiletí, ale narazil jsem na to běhemjedné dlouhé procházky odpoledne, uklidil jsem to trochu a používal to jakoúnik. Právě jsem rozdělával oheň, seděl jsem na podlaze a litoval jsem se, nenáviděl jsem Pottera a Blacka, když se otevřely dveře a…vstoupil Remy.

“Zřejmě mě sledoval. Zavřel za sebou dveře a já jsem vyskočil na nohy, připraven k boji…nevěděl jsem, že s ním ostatní nejsou …”

Kapitola sedmá

“Klid, Severusi,” řekl Remus rychle. “Ostatní se mnou nejsou.”

Severus stál a díval se na Lupina, jeho tmavé oči elektrizovaly s nechutí a hněvem, když zjistil, že jeho skrýš objevil někdo z Potterova gangu.

“Proč jsi sem přišel?”dožadoval potom Severus.

Remy pokrčil rameny. “Já…viděl jsem, jak tě dnes odpoledne zranili. Nebylo to fér…já…chtěl jsem vidět, jestli jsi v pořádku …”

Severusovy oči se nedůvěřivě zúžily a prskal, “A proč se najednou staráš o můj prospěch, Lupine?”

Remus přešel blíž ke Snapeovi. “Podívej se…můžu být Potterův a Blackův přítel,ale to neznamená, že souhlasím se vším, co ti dělají. Už s tebou překročilihranici, hodně krát. Vím, že jsem se za tebe nepostavil …a připouštím, žemlčením dávám tichý souhlas k tomu, co dělají. Přišel jsem se ti omluvit za mé mlčení a…podívat se, jestli jsi v pořádku.”

Snape se otočil zpět k ohni a zamumlal, “Je mi fajn. Jen…vypadni odsud, Lupine. Nepotřebuju tvůj soucit.”

“Co dostáváš, Severusi, je má omluva…ne můj soucit,”řekl druhý chlapec a odhrnulpár tmavě blonďatých vlasů pryč z obličeje. “To říznutí vypadá dost špatně. Nechmě, ať se na to podívám…” Remus se natáhl, aby dosáhl té odporné sečné rány naSeverusově pravé tváři, ale tmavovlasý chlapec trhnul hlavou pryč. “Opravdu, Severusi…potřebuješ to ošetřit.”

“Jdi do prdele, Lupine,”vrčel Snape zlomyslně.

Ten pohled v Lupinově tváři byl smutný a lítostivý. “To mě tak moc nenávidíš, Severusi?” vydechnul.

“Proč bych neměl?”vrátil mu to chlapec ostře zpátky. “Jsi jedním z NICH, ne?”

Lupin smutně zakroutil hlavou. “Tak to není, Severusi,” řekl, jeho hlas podivně klidný.

Snape odpověděl s posměšným úšklebkem,“Ty OPRAVDU očekáváš, že tomu uvěřím, Remusi?”

“Je to pravda.”

“Hovno to je! Jak pitomý a lehkověrný si myslíš, že jsem?” kypěl Snape.

Remus se pohnul blíž a řekl,“Myslím si, že jsi úžasný…jen opatrný a hroznězraněný. Nemůžu tě vinit za to, jak se cítíš, předpokládám. Měl jsem být víceprůbojný, abych zastavil to, co ti Sirius a James prováděli …ale…to že tě nenávidím, NENÍ pravda …”

“Dobře,” zasyčel Snape. “A jsi tady, abys prohlásil svou nehynoucí oddanost a žádáš mě, abych byl otcem tvého dítěte,”

“Jestliže ti dokážu, že mi na tobě záleží, přijmeš mou omluvu?” zeptal se Lupin.

“Dokázat? Pochybuji, že to může být dokázáno k mému uspokojení!”

Remusova ruka chytla zadní část Snapeova krku a v dalším momentě se jeho ústa zmocnila Snapeových v něčem, co mohlo být cokoli, jen ne prozatímní polibek.

Severusovy oči se rozšířily v naprostém šoku, pak se pomalu zavřely, jakpodléhával tomu efektu polibku a těm jemným a přesvědčivým pohybům Remusovýchrtů na jeho. Když líbal Severuse, Remusovy ruce se svůdně posunuly na chlapcova záda, konejšivě …masírující to napětí v utažených svalech.

Nakonec Remus nechal jejich rty oddělit s měkkým zvukem.

“Kdybych tě nenáviděl, Severus…myslíš, že bych tohle udělal?” vyzval Remus.

Severus byl úplně mimo. Polibek byl ta poslední věc, kterou očekával od RemuseLupina a pořád se z toho nemohl vzpamatovat. Bojoval, aby ustálil své přerývanédýchání a nakonec řekl, “Ostatní se pravděpodobně dívají skrz okna …”(divoce serozhlédl kolem) “nebo se jen venku válejí smíchy!” Jeho pohled se vrátil zpátkyk Lupinovi. “Tohle je nějaký druh pokuty, kterou musíš splatit, protože si prohrál nějakou mizernou sázku, Remusi?”

Remus stál na místě. “Neprohrál jsem žádnou sázku a ostatní nemají ani ponětí,že jsem tě sledoval a že se ti chci omluvit.” Otřel si dlaň jedné ruky o stehno.“Políbil jsem tě ze dvou důvodů. Zaprvé jsem ti chtěl dokázat, že NENÍ pravda, že tě nenávidím. Zadruhé…zadruhé proto…že jsem to chtěl…že to pořád chci.”

Severus zakroutil nevěřícně očima a pukl,“No…JASNĚ! Jsem si jist, že to byla tváohromná touha políbit mě. Předčilo to všechna tvá očekávání, Remy? Vzrušilo tě to?”

Remus popadl Snapeovo zápěstí a vedl ruku tmavovlasého kouzelníka ke své neústupné bouli ve svých kalhotách.

“Ano, Severusi…jak vidíš – vzrušilo mě to.” S tímhle ten tmavě blonďatý chlapecpoložil svou ruku na přední část Snapeových kalhot a hledal … “Tebe to vzrušilo taky.”

Severus rozhořčeně ustoupil a odstrčil Remusovu ruku ze své erekce. Remus si mezitím rozepínal poklopec. Když ho otevřel vytáhl ven svůj ztopořený penis.

“Teď ty…,” vyprosil si Remus jemně…a dodal hebce,, “Prosím, Severusi.”

Bez toho, že by věděl proč, Severus pomalu rozepnul svůj poklopec. Chvílipředtím váhal, než vytáhnul svůj penis, jehož špička se leskla, jak z něj prosakovala ta tekutina.

Remus vzal Snapeovu ruku a vedl ji na svou erekci…vzdychal, když si vyprosil turuku, aby obtočila jeho naběhlý penis a začala ji zpracovávat. Po tomhle seRemus natáhl pro Snapeovu erekci, přistoupil blíž a dělal to samé Severusovi ažse špičky jejich penisů – obě ulepené od semene – o sebe otírali, když se navzájem nechávali masturbovat.

Remusova volná ruka se přesunula mezi Snapeovy nohy, přidržela jeho šourek ajemně ho svírala. Snape potěšeně vzdychal. “Dotýkej se mě takhle, Severusi,”zaskřípal Remus a Snape mu vyhověl, jeho prsty pohladily blonďákova napjatávarlata a začaly je masírovat. Chtěl Lupinovi dopřát všechny věci – s jehorukama – co ten chlapec předtím nikdy nezažil …věci, které se naučil v posteli Luciuse Malfoye.

“Bože…to je zatraceně dobré,” zasyčel Remus,neschopen uvěřit těm pocitům, kteréSeverus vyvolával. “Kde ses…to n-naučil? Ó…můj bože!!”lapal po dechu blonďatýchlapec. “Už…už to bude!” pak vzdychnul, když okamžitě pustil chlapcovu erekci,takže se mohl chytit jeho ramen, aby se udržel na místě. Remusovy nohy se vehementně třásly a držel se Severuse do té doby, než mohl stát sám.

Když konečně mohl uvažovat a mluvit, Remus znovu opakoval, “Kde ses probohanaučil téhle technice? Nikdo se mě takhle ještě nikdy nedotýkal…nikdo mi ještě neudělal to, co právě teď ty.”

“Zřejmě,” dostal ze sebe Severus, přál si aby Remus pokračoval ve zpracováníjeho erekce a dal mu tak to uvolnění, které teď tak hrozně potřeboval, “si nebyl s těmi správnými lidmi.”

Remus se znovu natáhnul pro Snapeův penis a tmavovlasý chlapec hlubocevzdychnul, když se ho blonďákovy prsty znovu zmocnily a začaly ho pomalu hladit. “Uč mě, Severusi…uč mě, abych ti to mohl udělat…” dýchal Remus.

Jak nejlépe mohl, v tom, aby dosáhl orgasmu, Severus instruoval Remuse jakoLucius instruoval jeho. Na některé z těch technik narazili on a Lucius nazákladě experimentu…ale většinu z nich znal Lucius od svého otce, který začalvyučovat svého syna to pěkné umění sexu, když mu bylo dvanáct. Damon Malfoy bylsvětový muž a horlivě učil svého syna a dědice všechny sexuální znalosti. Takhle Lucius a Severus rozvíjeli svůj repertoár.

Nakonec, neschopen to zadržovat déle, Severus zalapal, “Remy! Bože, Remy…!” avyprázdnil se do chlapcovy ruky a zápěstí, které ho pustilo. Zatímco Severus prožíval svůj orgasmus, Remus se naklonil a vášnivě ho políbil.

Když bylo po všem, oba chlapci, stále trochu zmatení, se na sebe dlouho dívali.

Nakonec řekl Remus hustě, “Ukaž mi víc, Severusi! Ukaž mi všechno, co znáš.”

Snape vzhlédl do hořících očích Remuse Lupina a jeho srdce roztálo. Vždycky bylpřitahován k tomuhle milejšímu členu Potterova Gangu…a teď se zdálo, že je tovzájemné …přinejmenším do určité míry. Ale pořád si Snape nebyl jistý, jestli může chlapci stoprocentně věřit.

“Budou nás shánět,”namítl Snape neklidně.

“To je mi jedno. Prosím…Severusi…”

Vzalo to jeden polibek rozkolébat Severuse a ti dva spolu strávili zbytek dne a větší část noci…v nejdůvěrnějším smyslu toho slova.

A bylo to během těch jejich společných hodin – na posteli, na které bylypřikrývky z Bradavic, které sem donesl -- , kdy Severus dovolil proniknout tomu,co cítil k Remusovi. Samozřejmě ne tak, aby to Remus viděl, ale dost na to, aby to jeho srdce přijalo.

Bylo už hodně pozdě, když se chlapci přiblížili ke hradu.

“Nemůžou nás vidět spolu,” řekl Remus, jako kdyby to bylo nějaké pravidlo aSeverus uvnitř ustoupil. Samozřejmě. Měl předstírat, že pro sebe nicneznamenají. Opravdu si myslel, že se věci změní jen proto, že ona Remus spolustrávili odpoledne společně v posteli? “Každý potřebujeme nějaké vysvětlení,” pokračoval Remus.

“Já můžu říct, že jsem si šel ven číst a usnul jsem,” řekl Severus chladně. “Ty můžeš prostě říct, že ses ztratil v lese.”

Remus přikývnul,a pak se podíval na toho vysokého chlapce vedle sebe.“Nezapomenu na to, co jsme…prožili, Severusi. Doufám, že teď věříš, že není pravda, že tě nenávidím …Nikdy bych nemohl.”

Severus neodpověděl, jen se díval na Remuse.

“Polib mě naposledy, Severusi,” zašeptal spěšně blonďák. Oba se k sobě přitisklido pohodlného objetí, líbali se vášnivě, oba pocítili čerstvé zneklidněnív jejich penisech, o kterých si mysleli, že budou týden mimo, po tom, co dnes udělali.

“Remy…” dostal ze sebe Severus.

“Musím jít,” utišil ho Remus a pohladil Severuse po tváři, a pak se rozběhl směrem k hradu a promýšlel si své alibi.

“Remy…” Severus kousnul tvrdě svůj ret, jak sledoval chlapce zmizet za prvním kopcem …

Kapitola osmá

“Pak už jsme nikdy nebyli spolu,” řekl Severus Harrymu, když dovyprávěl svůjpříběh, “Ačkoli věděl, co jsem k němu cítil. Byl to ten nejnepředstaviteljněšídruh pekla …vidět ho každý den, vídat ho, jak kolem vtipkuje a je se Siriusem aJamesem. Byl o dost lepší než oni! Byli odpad!” Severus viděl, jak se změnilvýraz Harryho tváře a zakroutil hlavou. “Omlouvám se, Harry…ale o svých citech musím být upřímný a opravdu jsem nenáviděl Jamese Pottera a Siriuse Blacka.”

“Měl jsi pro to důvod,” přikývnul Harry. “Viděl jsem v Mylsánce co ti seSiriusem dělali …přinejmenším v tom dni. Nebylo pro mě jednoduché dívat se nato. Takhle by se Nebelvír neměl chovat…takhle by se člověk neměl chovat.Já…styděl jsem se, když jsem to viděl a šel jsem za Siriusem a myslel jsem si,že jsem si to snad špatně vyložil. Ale on mi potvrdil, že se to tak přesněstalo.” Chlapec na chvilku zmlknul. “Je mi to líto s Remusem. Jak to mezi vámi dvěma bylo, když jsem přišel učit Obranu proti černé magii?”

“Mé city pro Remuse už časem vyprchaly,” odpověděl Severus. “Neopětovaná láskatrvá jen tak dlouho, dokud si jeden nepřipustí, že už tam není žádná šance, žeto bude jinak a že je čas jít dál. Trvalo mi to rok a půl, než jsem k tomudospěl …ale dospěl…nakonec.” Severus upil ze své skotské a dodal, “Když sempřišel učit, nic se nestalo. Vím, že jsme si oba pamatovali ten den, který jsmestrávili spolu, ale během těch let jsme se změnili a ta jiskra mezi námizmizela. Byli jsme jako cizinci. Já jsem se o tom nezmínil, ani on se o tom nezmínil a oběma se nám …ulevilo.”

Harry Severuse pomalu objal. “Pověz mi o tom, kdy jsi byl podruhé zamilovaný,” tlačil na něj.

Severus potřásl hlavou a odpověděl, “Ne…myslím, že ne.”

“Proč?” zeptal se Harry.

“Prostě jenom řekněme, že mám několik důvodů nechat to u ledu …” Severus znělunaveně a Harry hádal, že pro něj bylo složité, oživit staré vzpomínky na Remuse…i když to už byla část minulosti. První láska nikdy neumírá a Harrynepochyboval, že když dal tajně své srdce Remusovi Lupinovi, že to bylo poprvé, co si Severus dovoil zamilovat se.

“Byla to dívka…to vím,” pokračoval Harry. “Prosím, Severusi. Chci o tobě vědět víc.”

“Není tu nic, co bych ti měl říct, Harry,” povzdychl si Severus. “Žádnáutajovaná sexuální setkání, vlastně vůbec žádná setkání. Byla ke mně milá amyslel jsem…myslel jsem, že to byla ta nejhezčí bytost, kterou jsem kdy spatřil.Moje láska k ní nebyla zdaleka…nic, než jen sen. Nejevila o mě žádný zájem jiank, než jako spolužáka. To je všechno, co bych k tomu mohl říct.”

Harry byl na chvilku zticha a pak jemně řekl, “Byla to má matka, že?”

Severus se podíval do teď už prázdné sklenice a neřekl nic.

“Řekni mi,” pokračoval Harry. “Byla to má matka…byla to Lily Evansová…že, Severusi?”

“Ano…” zamumlal tmavovlasý kouzelník.

“Miloval jsi jí, protože se za tebe postavila, když si tě můj otec se Siriusem dobírali. Byla k tobě milá. Na tom není nic špatného,” ujistil ho chlapec.

“Já…nebyl jsem si jistý, jak na to budeš reagovat…žena, která se stala tvou matkou byla objektem mých citů, kdysi,” řekl Snape.

“Ona to nikdy nevěděla? Nikdy to ani netušila?” zeptal se Harry.

“No,” začal Snape, “Možná že něco tušila. Vím, že mě litovala, byl jsem nespolečenský hlupák. Zeptala se mě, jestli bych s ní nešel na Vánoční ples.”

“A…?” dožadoval Harry.

“Neměl jsem tu odvahu jít s ní,” byla odpověď. “Kromě toho, věděl jsem, že tobude jen otázkou času, kdy se vrátí ke zpátky ke tvému otci a budou pár. Nebyltam žádný důvod se o to pokoušet. Nicméně jsem si s ní na tom plese zatancoval.Tango. Jak věděla, že moje matka naléhala, abych profesionálně tancoval, nevím,ale Lily nechala zahrát od orchestru tango a přišla si pro mě a vtáhla mě naparket. Napřed jsem se bál, ale pak si omotala moje ruce kolem sebe a řekla, “Aťsi mají o čem povídat, Severusi…” a začali jsme tancovat a zapomněl jsem navšechny a na všechno, ale ne na ní. Ani jsem nevěděl, že tam všichni stáli a dívali se na nás …ne do té doby, když to skončilo a ozval se…potlesk.”

Harry se usmál. “Myslím, že to bylo úžasné. Na to si nemohl zapomenout.”

“To ne…” svolil Snape, “bylo to něco, na co jsem nikdy nezapomněl. Tvá matka byla velmi výjimečná osoba. Máš toho v sobě od ní hodně, Harry.”

Chlapcova ruka sklouzla dolů mezi ně a zkroutila se kolem Snapeova penisu. “Právěteď chci v sobě hodně od TEBE,” řekl rovnou a cítil, jak Severusův člen pulzovalv jeho ruce k plnému postavení. “Nebo…možná bych to teď mohl udělat já,” dodal Harry.

“Ano…to mám rád,” odpověděl Severus.

Harry se rozhlédl po pokoji. “Kde máš to mazadlo, které jsi použil minulou noc?”zeptal se a Snape se odtáhl jen tak, aby otevřel noční stolek a vytáhnul malou sklenici mazadla, kterou podal Harrymu.

Chlapec se podíval dolů na erekci, která mu rostla mezi jeho stehny. “Kéž bychbyl vybaven jako Malfoy,” povzdychl si. “Nemyslím, že ti tohle dá nějaké potěšení.”

Severus se zamračil. “Pořád se podceňuješ, Pottere,” peskoval. “Musíme nějakzapracovat na tvé sebeúctě.” Pomalu sklouzl svou rukou přes Harryhotloustnoucího člena. “Kromě toho…Malfoy ho nemá o moc většího…je nafoukaný kvůlisvým fyzickým vlastnostem, že to VYPADÁ, že vypadá větší, než je.” Ústa tmavovlasého kouzelníka se zkroutila do úsměvu a Harry se také usmál.

“Opravdu?” zeptal se chlapec.

“Věř mi, Pottere…s tím svým můžeš poskytnout víc potěšení. Máš všechno, copotřebuješ…a hlavně si ještě stále mladý. Věř tomu nebo ne, ještě jsi úplněnevyrostl…ve všech případech. Očekávám, že předtím, než úplně dorosteš, přinutíšMalfoye, aby se mu zdálo, že mu bude chybět…jak figura, tak…” Severus jemně pohladil chlapcův penis.

“Takže…” dovolil si Harry, “…ty si myslíš, že trpím komplexem méněcennosti.”

“No…při nejmenším, co se penisu týče,” odpověděl Snape lehce.

Harry se zhluboka nadechl a řekl, “Možná proto, že jsem viděl Malfoye, jakse…ehm…předváděl a je těžko nahraditelný. Minulou noc si vůbec nepředstíral své reakce.”

“Ne…ale Lucius a já se známe – v každém smyslu toho slova – už léta. Jeobeznámen s tím, co mám rád a jak…mě přimět reagovat. Kromě toho…věděl, že mělpřihlížející publikum,” pokračoval Snape, “a Lucius má hodně rád, jak jsi to řekl, předvádění se.”

Harry potřásl hlavou. “Zapomněl na mě během několika minut,” řekl jemně.

“A proč si to myslíš?”

“Díval jsem se,” odpověděl chlapec, “pamatuješ? Ze začátku – jo – si měuvědomoval …ale po chvilce…byl zaměřen jen na tebe a na to, co jste spolu dělali.”

“Řeknu ti něco, Harry,” začal potom Snape. “Zapomeňme na minulou noc…kromě toho,co se stalo mezi námi…zapomeňme, že Lucius Malfoy vůbec existuje…a pojďme si užít naši společnou noc.”

Harry přikývl. “Rád bych. Já…jsem jsem přemýšlel o…”

“Pššt…” napomenul Severus a položil svou ruku přes chlapcova ústa. “Jstli simusíš něco pamatovat, tak si zapamatuj, jak to bylo dobré, když sis trval nasvém a převzal kontrolu. Rozhodl jsi, že ztratím kontrolu…a tak jsi to udělal.Nechtěl bys to zopakovat?” dýchal a jemně se rty dotýkal Harryho ušního lalůčkua mimoděk roztřásl chlapce. “Stručně řečeno, Pottere…teď jsi na řadě ty…a já čekám.”

To bylo všechno, co Harry potřeboval k tomu, aby odsunul všechny pocitynedostatečnosti, které měl a vzal ty záležitosti do svých rukou. Když se Harryposunul tak, že jeho tělo bylo na Severusovi, sklonil hlavu a pohltil mužovaústa, která byla – jak objevil – lákavě svůdná, když je zrovna nestáhnul dotenké čárky, jak to dělal ve třídě. Snape měl přitažlivý horní ret…a linku,která se stáčela na každém konci. Ale ta nejlepší část Snapeových úst, Harryrozhodl, byl jeho spodní ret. Dohromady, tyhle části tvořili ta nejsvůdnějšíústa, jaká kdy Harry viděl. Byla překvapivě měkká a poddajná a on se rychle stával závislý na jejich líbání.

Když pokračoval, Harry pohltil Snapeův spodní ret mezi své, napřed ho sál, apotom opatrně kousnul až do jeho šťavnatosti. Snape vydal jemný povzdechpotěšení, což Harryho povzbudilo ještě víc. Jeho ruka se vrátila ke Snapeověerekci, kterou chlapec začal pomalu, ale úmyslně zpracovávat. Když to dělal,polštářek jeho palce přejel přes špičku Snapeovy erekce a setkal se s vlhkostí,kterou roztíral po celém citlivém žaludu. Tohle vyvolalo u Snapea dalšípovzdech, který přešel ve vzdychání, jak Harryho palec pokračoval v roztírání přes oteklý vršek.

V té chvíli Harry téměř opustil svůj původní cíl a posunul se dolů sát Snapea.Ale tmavovlasý kouzelník ukázal, že chtěl Harryho jinak a Harry to jistě tak chtěl. Příležitost se ještě naskytne…jednou, očekával horlivě.

Po několika dalších polibcích (které také stačily k tomu, aby vykolejily Harryhoz jeho plánů dělat něco jiného), chlapec sklouzával svými ústy dolů přesSnapeovu čelist až k jeho krku, když ho tam políbil, začal jemně sát to citlivě místo

Ooooo, pomyslel si, bude tu mít cucflek.

Ta myšlenka Harryho vzrušila. Bylo to jako značka, ačkoli ten vysoký límec,který Snape vždycky nosil, by to zakryl. Ale jestli přijde Lucius Malfoy ajestli sundá Snapeův kabát, tak to bude vidět a Malfoy bude muset čelit faktu, že jeho bývalé ‘území’ už pro něj nikdy nebude výjimečné.

To Harryho rozhodně vyzývalo.

Chlapec se přesunul na Snapeovu stranu. “Severusi…na břicho,” řekl, jeho prstysi vzal ještě jednou chvilku prohrábnout se tou silnou kšticí chlupů obklopující Snapeovu erekci. “Teď…prosím. Já tě chci,” dodal chlapec naléhavě.

Snape vyhověl, stejně tak dychtivě jako Harry. Harryho pohled padl na polštář a popadl ho.

“Nadzvedni se…” řekl Snapeovi, který se podřídil a Harry mu strčil polštář pod boky.

Chlapec využil několik minut k tomu, aby svýma rukama přejel přes Severusovazáda a přes překvapivě svalnaté půlky jeho zadku. Čím více viděl Snapea, tím více měl rád, co viděl a čím více ho chtěl poznat, tím více ho chtěl.

“Bože…Doufám, že to dělám dobře,” zamumlal a přejel svou pěstí přes tvrdou délku jeho vlastní erekce.

“Oba máme něco, co potřebujeme, Pottere…Je to jen otázkou věci dát je dohromady,” prohodil Snape.

Harry se natáhl k nočnímu stolku, sebral sklenici, otevřel ji a položil ji napostel, aby byla po ruce. Ponořil jeden prst do toho mazadla, ujistil se, že jeplně pokrytý a vzpomněl si, jak příjemné to bylo, když jím Snapeovy prsty hladce prostupovaly…plně jím pronikaly…

Harry sotva začal klouzat jedním prstem do Snapeova vstupu, když se v místnosti objevily čtyři zakuklené postavy.

“Severusi!” zařval Harry a oba se posadili a zírali na černě oděné příchozí a na jejich neomylné bílé masky.

V okamžiku byl Snape na nohou, jeho oči odrážely vztek, když čelil Smrtijedům.

“Co to má znamenat?” dožadoval a tři z těch čtyř zakuklenců ustoupili o několik kroků dozadu.

Jeden z těch ustupujících promluvil.

“Lord Voldemort pro tebe poslal, Snape…tebe a toho kluka.”

Snapeovy oči se zúžily. “Červíčku…ty slize. O čem tohle zatraceně je?

Identifikovaný Smrtijed postoupil kupředu. “Všechno, co potřebuješ vědět,Severusi, je, že si tě Pán zla zavolal. Nepotřebujeme odpovídat na žádné otázky.”

S úšklebkem otevřeného odporu Severus přikročil blíž k tomu malému muži a dívalse seshora na něj. “To se neshodneme, ty shnilý kousku odpadu,” zavrčel a omoment později ten Smrtijed, který poprvé neustoupil, vyndal hůlku a řekl,“Mdloby na tebe!”.

“Ne!” křičel Harry, nakonec při smyslech. Severus byl v maléru a on tu nechtěljen sedět a nic nedělat. Seskočil z postele a rozběhl se směrem k té skupince Smrtijedů, když znovu zaslechl “Mdloby na tebe!”…a všechno zčernalo.

*****

Když Harry znovu otevřel oči, byl tmavé stinné místnosti, kde nebyla žádná okna.Jediné světlo, vycházelo z pokoje vzadu. V tom uviděl mříže a uvědomil si, že nebyl v místnosti…byl v cele.

Pokusil se vstát, ale jeho nohy byly ochromené a neunesly by ho. Proklel to asklouznul zpátky na tu chladnou, slizkou podlahu. Rozhlédl se divoce kolem aviděl, že byl sám. V cele byla pouze špinavá matrace a něco, co vypadalo jako přikrývka.

V dalším bolestném momentu si vzpomněl na příchod těch Smrtijedů v Severusověkomnatě. Už nebyl nahý, ale měl na sobě černý hábit…zřejmě mu ho oblékli jeho únosci.

Kde byl Severus? Co mu udělali?

Chlapec si byl vědom hrozné žízně a také naléhavé potřeby vyprázdnit svůjměchýř. Když znovu zkusil své nohy, zjistil, že ho udrží, když bude pomaluchodit. Když nabyl rovnováhy, doklopýtal do vzdáleného rohu cely, aby sepostaral o svou potřebu. Jiné místo nebylo tak příhodné. Ten pach v cele řekl Harrymu, že nebyl první, kdo to dělal.

Pocítil závrať a ošklivost a přešel k mřížím a pokoušel se dívat ven aprozkoumat další věci kolem. Trochu viděl, ale zajímal se, jestli tam jsou další cely. Možná je v jedné z nich Severus. Navlhčil si své vysušené rty a zavolal.

“Severusi! Severusi…jsi tam?”

Zvuk bot o kámen umlčel chlapce. Ten zvuk se přibližoval čím dál blíž a Harry ustoupil do stínů vzadu cely.

Smrtijed se objevil na druhé straně mříží. Cela se otevřela.

“Pojď se mnou, Pottere,” nařídila maskovaná postava. Harry ten hlas nepoznal.“Řekl jsem POJĎ, Pottere. Pán Zla čeká! Použiju Imperius, jestli mě k tomu donutíš.”

Harry chtěl vědět o všem, co by se mu mohlo stát, a tak neochotně postoupildopředu. Smrtijed ho chytnul v podpaží a vyvlekl ho pryč z cely. Pak mu rukuzkroutil obě ruce za zády. Smrtijed zamumlal slova, která Harry nerozeznal,chytil chlapcova zápěstí, která se držela kouzlem svázaná pohromadě. Když to tapostava udělala, strčila ho dopředu podél chodby osvětlené tu a tam nevkusnými pochodněmi.

Po tak dlouhé chůzi, která se zdála jako věčnost skrz ty točité haly, Smrtijednaposledy strčil Harryho do obrovské místnosti. Harry klopýtal dopředu a díval se zoufale kolem, jak se snažil zjistit, kde by mohl být.

“Přines toho chlapce sem,” řekl jemný, ještě zlomyslný hlas. “A odstraň toomezující kouzlo.” Když ta omezení opadla z jeho zápěstí, Harry šilhal protikouři, který z těch mnoha pochodní mu bránil zjistit zdroj zvuku. Smrtijed ho znovu postrčil dopředu.

Teď to viděl…velký tmavý trůn a tu věc, která v něm byla. Okolo bylo přinejmenším tucet maskovaných Smrtijedů.

“Ukloň se před Pánem Zla!” nařídil mu jeho doprovod.

Harry tam jen stál, nedůvěřivě zíral na téměř beztvarou hmotu, která seděla v téžidlí před ním. Nikdy neviděl zvláštnější zosobnění naprostého zla. Mimoděk se otřásl předtím, než jedna ruka popadla jeho rameno a přinutila ho kleknout si.

“No…Harry Pottere,” zasyčel ten hlas. “Jak je od tebe milé, žes přišel a navštívil nás. Doufám, že se ti líbilo ve tvém pohodlném ubytování.”

“Cos udělal se Snapem?” dožadoval Harry, jeho hlas byl pevnější, než se cítil, když čelil té odporné věci, kterou se jeho nepřítel stal.

Hlasité sípavé skřehotání se ozvalo od Voldemorta. “Ah…ano! Jak dojemné,Pottere, že tvůj hlavní zájem není o tebe, ale o blahobyt tvého milence. Jak sladce…nebelvírské!”

„Cos mu udělal?” zdůraznil chlapec pevně.

“Ale no tak, Harry…Severus nepřišel k žádnému úrazu, dávám ti mé slovo. Veskutečnosti, tvoří podstatnou část projektu, kterým se právě zabývám. Ne…Severusovi se daří dobře.”

“Chci ho vidět! Kde je?”

“Pořád odvážný malý bojovník, jak koukám,” zasípal Voldemort. “Ale teď jsem sepřeřekl. Ty už nikdy nebudeš malý, že Harry? Ne…vyrostl si od našeho posledníhosetkání. Už jsi docela muž, že? Muž dost starý na to, aby uspokojil dospěléhomilence…dokonce milence s hodně zážitků a náročnými sexuálními chutěmi. Jsemohromen. Můj drahý…jak věci najednou naberou jiný směr během sedmi let, coHarry? Stal ses mužem a učitel, který se ti hnusil a kterého ses bál se teď stal objektem tvých citů. Není život zábavný?”

Harry jenom zíral.

“Neboj se, Harry…Mám všechny úmysly nechat tě vidět tvého milovaného Severuse.Jak potěšující by mělo být to opětovné setkání. Sám se na to podívám. Nemáme tu mnoho ukázek opravdového citu.”

“Proč jsem tady?” zeptal se potom Harry.

“Trpělivost, mladý Harry. Všechno se časem ukáže,” ta odporná hmota, kterouVoldemort byl, zavrněla. “Mezitím…” pokynul jednomu Smrtijedovi, který na jehopokyn přišel dopředu. “Ty jsi také část mého plánu,” vyslovil Voldemort té postavě teď už klečící před ním.

“Já, můj Pane? Ale…” koktala ta zahalená postava a dokonce mezi těma několika slovy Harry rozpoznal hedvábné bručení Luciuse Malfoye.

“Ale?” zeptal se Voldemort. “Pojď blíž,” nařídil a Smrtijed -- Harry teď užvěděl, že to byl Malfoy – se posunul blíž k trůnu. Jedna kostnatá ruka senatáhla směrem k Luciusovi. “Sundej si kápi a masku,” nařídil Voldemort a Malfoyposlechl, jeho stříbřitě blonďaté vlasy spadly z kápi na ramena. Ta rukapohladila odhalený obličej, když odstrčil tu masku. “Luciusi, můj mazlíčku…”zazpíval Pán Zla. “Můj krásný, pyšný žáku. Nejsi snad ochotný udělat pro mě všechno? Nepřísahal jsi mi náhodou svou nehynoucí oddanost?”

“A…ano, můj pane…přísahal…” váhal Lucius.

“Výtečně…Pak je všechno v pořádku.” Voldemort se otočil k jinému Smrtijedovi.“Odveď Luciuse a pana Pottera do jednoho z našich apartmá pro hosty a ubezpeč se, že budou v pohodlí.”

Harry se podíval na Luciuse a viděl, že se blonďák bál. Smrtijed, který právěobdržel instrukce, přikývnul na Malfoye a vykročil ke dveřím. Stejně tak kývnul i na Harryho, který se podíval zpátky na Voldemorta.

“Běž, Harry. Náš první rozhovor skončil…ale uvidíme se všichni znovu …velmibrzy,” řekla téměř beztvará postava. “A mezitím…Jsem si jistý, že Luciusdohlédne na to, aby ti moc nechyběl tvůj milenec. Má smysl pro krásné mladé muže, že, můj mazlíčku?”

Lucius neodpověděl…jenom se úsečně poklonil a následoval toho Smrtijeda ke dveřím. Harry neochotně následoval.

Tentokrát ten výlet byl jiný. Lucius a Harry šli za jejich maskovaným doprovodemnahoru po točitých schodech do široké chodby, kde bylo za dveřmi několik pokojů, všechny zamčené, aby do nich Harry neviděl.

Smrtijed se zastavil před jedněmi z těch dveří a zaintonoval několik nesmyslnýchslov. Dveře se otevřely a Lucius zamířil do místnosti. Harry nevěděl, co má očekávat, ale to co viděl, mu znatelně rozšířilo oči.

Pokoj byl bohatě vyplněn černou, stříbrnou a zelenou. Nábytek byl ze světléhodřeva a moderně vybavený. Mimo hlavní soupravu byl výklenek, ve kterém bylavelká postel pokrytou něčím, co vypadalo jako deka zhotovená z nějakého druhubohaté stříbřité kožešiny. Zelené a stříbrné soukromé závěsy byly pověšeny na všech čtyřech stranách postele, připravené uzavřít se před slídivýma očima.

Vypadalo to, že tam byly ještě jiné dveře vedoucí z hlavní místnosti a Harry předpokládal, že to bude koupelna.

Vedle další strany byl stůl s jídlem…všechny způsoby lákavých lahůdek…a ne méněnež pět křišťálových lahví, každá s jiným nápojem. Všechno, co si jen kdo mohlpřát. Ale jídlo bylo to poslední, na co Harry myslel. Jeho hlavní zájem byl na tom, kde je Severus.

“Kdy uvidím Severuse?” zeptal se Smrtijeda, který ho jen strčil dovnitř aopustil pokoj. Harry sledoval, jak se dveře zavřely a pak zkusil zatáhnout za kliku. Zavřeno. Co čekal?

Harry se otočil zpět do pokoje a viděl Luciuse, jak si sundával svůj černýhábit. Pod ním měl přiléhavě těsné kalhoty, bílou hedvábnou košili a vysokékožené boty. Vypadal jako lupič, který se vynořil z jednoho historického románu,který si Hermiona tajně nosívala s sebou, pomyslel si krátce Harry předtím, než se vydal propátrat skrz na skrz celý pokoj, aby našel nějakou únikovou cestu.

“To je marné, Pottere,” řekl Lucius chladně, přešel ke stolu a nalil si sklenkutmavě červeného vína. “Nejsou tu ani okna. Není tu žádný únik. Navrhuju, aby sesuvolnil a užíval si …dokud můžeš.” Pozvedl svou sklenku směrem k chlapci v takovém perverzním přípitku a napil se. “Ah…znamenitý sauvignon.”

Harry ignoroval Malfoye a pokračoval ve svém rozhlížení. Objevil, že ty dveřeopravdu vedly do koupelny – velmi luxusní – s obrovskou vanou a sprchovýmkoutem. Předměty byly všechny ze zlata stejně tak, jako všechny ostatní ozdobnénátěry. Ostatní barvy v místnosti byly mořská zeleň a modř. Stejně jako v hlavnímístnosti, ani tady se nešetřilo. Harry myslel na tu špinavou celu, ve které se probudil a musel přemýšlet, proč byl teď uvězněný v takovém luxusním prostředí.

A proč byl uvězněný s Luciusem Malfoyem? Zřejmě Malfoy neočekával, že bude takysoučástí tohohle plánu, ale možná věděl víc o tom, co se jim stane…a víc informací o Severusovi.

“Co s námi bude?” zeptal se Harry zlehka a Lucius se na něj uvolněně podíval.

“Prosím? Říkal jsi něco?”

“Ptal jsem se, co s námi bude,” zdůraznil Harry znovu.

Lucius pokrčil rameny a odpověděl, “Něco, co Pána Zla napadlo, předpokládám.”

“Jste Smrtijed…musíte to vědět,” přitlačil chlapec.

Lucius se lehce smál. “Tohle může být šok, Pottere…ale Pán Zla nám neříká všechno.”

Harry neústupně pokračoval. “Když vám řekl, že vás chce jako část jeho plánu, vypadal jste ustaraně. Musíte vědět, co chystá.”

“Můj drahý chlapče…všechno, co vím je, že dal přinést tebe a Severuse za nějakýmurčitým cílem a zřejmě mám být i já část téhle legrace…může to být cokoliv.”Malfoy odložil svou sklenku a šel si sednout do pohodlné židle na druhou stranu pokoje.

“Kde drží Severuse?”

“Nemám nejmenší tušení,”řekl Lucius lhostejně a upil ze svého vína.

Harry zakřičel tím směrem kde byl Malfoy, “Jste lhář!”

Lucius zvedl obočí. “Opravdu?”

Harry uvážil, že tohle nebude ta nejlepší cesta, jak z Luciuse dostat odpověď a uklidnil se. “Nemůžete mi aspoň říct, jestli je v pořádku?”

“Nepochybuji,” odpověděl Malfoy a natáhnul si před sebe nohy.

“Viděl jste ho od té doby, co ho sem přinesli?”

“Ne. Neměl jsem k tomu příležitost.” Luciusovy šedostříbřité oči slídily skrzHarryho hodnocení. “Takže…ty a Severus jste se stali milenci. Takže…Pán Zla měl pravdu…jistě, život je ironický.”

Harry hodil po Malfoyovi znechucený pohled a šel si sednout od něj co nejdál na druhý konec pokoje.

“Ach…mimochodem…jsem si vědom toho, co mi Severus udělal tu noc. Vzpomínáš si na tu noc, že, Pottere? Tu noc, kdy jsme byli my tři…pohromadě.”

Zelené oči se spojily s těmi stříbrnými. “Jak to můžete vědět? Vždyť jste byl…”

“…pod kletbou Imperius…ano…já vím,” Lucius se ušklíbnul na Harryho. “K tomu JAKto vím…řekněme, že jste oba dva byli nějakou dobu pod dohledem Pána Zla a že myslel, že by mohlo být zajímavé, co se tu noc stalo.”

Harry bídně stočil své ruce kolem sebe, hrozně potřeboval nějakou útěchu. Ale coopravdu potřeboval, byl Severus…aby ho objímal, ujistil ho, řekl mu, že budevšechno v pořádku a že nedovolí Voldemortovi, aby mu ublížil…ale…co když seVoldemort nějak dostal k Severusovi? Co když ho proměnil zpátky ve Smrtijeda…přinutil ho nějak, aby znovu přešel na stranu Zla?

Harry zavřel oči, jeho dlouhé tmavé řasy utváří silné srpce na vrcholcích jehotvářích. Snažil se nepobavit se tou myšlenkou. To se nemohlo stát. Dokonce anineuvažoval o určitých možnostech. Pomalu, pár slz se objevilo pod jeho řasamia klouzaly dolů po jeho tváři.

“Slzy, Pottere?” Harry otevřel oči a viděl, že Lucius stál přímo před ním. “Jak srdcervoucí. Jsou pro strach z neznámé smrti…nebo jsou pro Severuse?”

“Nechte mě být!” vyprsknul Harry a otočil se na židli tak, aby už na Malfoye neviděl.

“Ó…no tak, Pottere,” vrněl Lucius. “Právě jsem přemýšlel, jak výhodné je, že násPán Zla umístil dohromady. Cítím se ošizený o svůj čas s tebou tu noc a ty tunaříkáš pro Severuse…zřejmě, jsme v pozici, kdy můžeme utěšit jeden druhého. Velká náhoda…nemyslíš?”

“Myslím, že je to využívání,” zasyčel chlapec.

Lucius se zdál nevyrušený Harryho odezvou. “Jednou by ses cítil stejně takhle,kdybys tu byl uvězněný se Snapem…ale podívej, jak se můžou pocity změnit. Kdo ví…dej mi šanci a možná zjistíš, že se tvé city otočily ke mně také.”

“Jen přes mou mrtvolu.”

“No…to může být brzy…že, Harry?”

Chlapec sebou trhnul, když Malfoy vyslovil jeho jméno. Už v tom bylo znásilnění…skoro jako kdyby se ho blonďák dotknul.

Malfoy se znovu postavil před chlapce, velitelský úsměv přehrál přes jeho přímoulinii úst. “Chudáček Harry Potter…tak moc zamilovaný, že nevidí tu možnost propotěšení, která stojí přímo před ním. Severus to ví dobře a řekl by ti jak moc,kdyby k tobě byl upřímný. Stisknul své zuby na mém penisu, Pottere…a během času se to zlepšovalo.”

“Držte hubu!” zařval Harry, odstrčil Malfoye stranou a zamířil do koupelny.

Lucius sledoval, jak chlapec ustoupil. “Běž, Harry…rychle. Zavři za sebou bezpečně. Budu tu na tebe čekat až vylezeš.”

V koupelně se proti Malfoyovi zavřely dveře a Harry se opřel o zeď a znovu se začal uklidňovat. Pomalu se sesunul na zem.

“Severusi…” dýchal, “…Jak ti mám pomoct? Dokonce si nedokážu pomoct ani sobě.”

Kapitola devátá

Harry neměl žádné ponětí o tom, jak dlouho byl stočený na podlaze v koupelně,než se nakonec vydrápal na nohy a shodil ze sebe ty špinavé šaty, které nosil.Pustil si sprchu, opatrně položil své brýle na umyvadlo a vkročil do sprchy,která se za ním zavřela a nechal své tělo zahalit v tom konejšivém teplu vody.Umyl se s mýdlem, které vonělo po santalovém dřevě…donekonečna mydlil své tělov téměř rituálním aktu čištění …jako kdyby si myslel, že ho mýdlo a voda můžou očistit od zážitků, kterým prošel.

Když byla nakonec jeho kůže lehce růžová od tepla vody a opakovaném drhnutí,Harry nakonec vypnul sprchu a stoupnul si na přepychový kobereček, který byl před sprchou. Nasadil si brýle, našel tlustý ručník a usušil se.

Bylo tam několik černých županů pověšených na háčcích na dveřích a Harry sijeden vzal, oblékl si ho a zavázal. Věděl, že tam nemůže zůstat do nekonečna, atak se připravil znovu čelit Malfoyovi. Zhluboka se nadechl a tiše otevřel dveře.

“No konečně,” Luciusův hlas zazněl Harrymu do uší až chlapec nadskočil. Blonďákk němu kráčel. “Opravdu, Pottere…byl jsi tam přes dvě hodiny. Jestliže spolumusíme sdílet tohle ubytování, musíš se naučit využívat rozumné množství času strávené v koupelně.”

Malfoy kolem něj prošel do koupelny a zavřel za sebou dveře.

Harry, kterému se ulevilo, přešel na druhou stranu, kde bylo jídlo. Najednou bylhladový a vzal si pěkný čínský talíř, lemovaný zlatou obroučkou a nandal si naněj salám, kuře, sýr a ovoce. Když byl talíř naplněný tak, jak nejvíc mohl, vzalsi chlapec židli až na druhý konec stolu, položil si talíř a pustil se hladově do jídla.

Když dojedl první talíř, vrátil se na chvilku zpátky a nandal si velký kusčokoládového dortu. Chlapec se horlivě pustil do nově doplněného talíře jídla.

“Hltáš to jako vlk, bude ti špatně.”

Harry trhnul hlavou a viděl Luciuse, který byl teď taky oblečen v jednom z těchčerných županů – velký kus jeho hladké, dobře vypracované hrudi byl odkryt – se líně opíral o vedlejší zeď…a pozoroval ho.

Harry upustil kuřecí stehýnko zpátky na talíř, ostražitě se odstrčil od stolu, připraven utéct.

“Ale no tak, proboha, Pottere…uvolni se. Nechystám se tě znásilnit. To není můjstyl. Nikdy jsem nepotřeboval nikoho znásilňovat, abych dostal, co jsem chtěl, abyl bych blázen, kdybych s tím teď začal …” Ušklíbl se na Harryho. “I kdyby to mělo znamenat mít Chlapce, který zůstal na živu.”

Harry zůstal připraven ve své židli, ale co Lucius právě řekl, ho trochuuklidnilo. Ano, pomyslel si, pravděpodobně může mít koho chce a všechno, co chce, bez toho, že by si to musel vynutit. Ale mě nedostane.

Lucius se otočil od Harryho a soustředil se na něco k jídlu. Nandal si na talíř,vrátil se k židli, na které předtím seděl a začal jíst. Talíř mu balancoval na jeho stehně.

“Tak…řekni mi, Pottere, souhlasil bys s malou zdvořilou konverzací, která by neposkvrnila tvou ctnost?” zeptal se Malfoy po pár minutách ticha.

“Nemám s váma o čem mluvit.”

Lucius pokrčil rameny a odpověděl, “Jak chceš. Jen to bude asi trochu nudné být tu spolu v tichu pro kdo ví, jak dlouho.”

Harry začal znovu jíst, ale s menší silou, než předtím a pořád po očku sledoval Malfoye. “O čem bychom asi tak my dva mohli mluvit?”

Lucius si dal na čas s tím posledním soustem a když nakonec polknul, řekl,“No…mohli bychom začít třeba s tím, jak se ti líbilo těch sedm let v Bradavicích. Jako člen Správní rady se vždycky zajímám o názory studentů.”

“To je hovadina,” posmíval se Harry. “Vám je jedno, co si studenti myslí. Jedinýdůvod, proč máte cokoli co do činění s Bradavicemi byl, že Voldemort chtěl někoho, kdo by tam měl moc. Ale Brumbál vás prokoukl!”

“Mmmmm…opravdu?” protáhl Malfoy.

“Už nikoho neošálíte, Malfoyi.”

“Proč takové nepřátelství? Víš, Harry…Severus mě má rád…přinejmenším dost na to,aby udržoval...důvěru se mnou na velmi normálním základu.” Malfoy sledovalHarryho reakci. “Ale…copak to vidím? Trocha žárlivosti se objevuje na obzoru,co, Pottere? Viděl jsi nás tu noc spolu v Severusově pokoji…víš, co bylo mezi námi.”

Harry otevřel pusu pro námitku…říct tomu panovačnému Malfoyovi, že mu Snapeřekl, že blonďáka nenávidí, že se s ním vídal jenom proto, aby si udržoval svoupozici jako Voldemortův služebník…když si vzpomněl, že ta informace mu bylasdělena důvěrně. I když Malfoy řekl, že Voldemort sledoval Severuse a Harryho,neznamená, že věděl všechno, co si navzájem řekli. Bylo by hloupé vypustit něco v záchvatu vzteku a žárlivosti. Harry pomalu zavřel pusu a byl zticha.

Lucius se posmíval. “Vím, jak se cítíš, Pottere…se Severusem je to dobré. On vínejlíp ze všech lidí, se kterými jsem byl…mužem nebo ženou…jak nejvíc potěšit.Musí tě znepokojovat, že v jeho posteli bude vždycky místo i pro mě.” Úsměv serozšířil. “Myslím si, že tohle budeme mít společné, Harry…náš příslušný vztah seSeverusem. Řekni mi…nechal tě, abys mu uvěřil, že takový chlapec jako ty, mumůže poskytnout nějaké potěšení, potom co byl se mnou? Nevyvolává to u tebesebemenší pocit neschopnosti, muset jít v mých…šlépějích? Přemýšlel jsi někdy nad tím, jestli se se mnou můžeš měřit?”

Harry, jehož obličej začal červenat, prudce vstal. “Držte hubu!” zařval.

“Ale drahoušku,” Lucius řekl klamně lítostivě, “uhodil jsem hřebíček nahlavičku? Ale…uhodil, že? Omlouvám se, drahoušku. To jsem nechtěl. Možná, žev několika dalších letech, až trochu vyrosteš, budeš schopen dát Severusovi to, na co je zvyklý. Do té doby…se o to postarám já…za nás oba.”

To bylo víc, než Harry mohl snést. S křikem urážky se chlapec pustil do blonďáka – a co zůstalo z večeře – bylo teď na koberci.

Luciusovi to netrvalo dlouho – byl úplně nepozorný – znovu získat svůj klid a chytil chlapce za pas a kleknul si a stáhl stále se kroutícího Harryho s sebou.

“Myslím, že budeme muset zapomenout na naše malé epizody po tu dobu, co tu budeme, Harry,” funěl Lucius, jak se snažil udržet toho chlapce v klidu.

“Nechte…mě…JÍT!” křičel vztekle Harry.

“Nechám tě jít, malé mládě, když se zklidníš.”

Chlapec pokračoval v kopání a usiloval o další chvilku, pak viděl marnost svésituace a konečně se uklidnil a přestal bojovat. Lucius ho pomalu pustil a Harry se od něj odtáhl.

“Možná, že tématu Severus bychom se měli vyhnout,” řekl potom Malfoy. “Mohli bychom se vrátit k tomu bezpečnějšímu tématu o škole?”

Harry neodpověděl, šel znovu ke stolu a posadil se. Teď už neměl žádnou chuť najídlo a odstrčil svůj nedojedený talíř. Chlapec si potom stoupnul a došelk posteli a spadnul na přikrývky. Neměl ponětí, kolik je hodin…jestli je dennebo noc…ale ve skutečnosti mu to bylo jedno. Chtěl utéct a spánek se zdál být jedinou cestou. Zavřel oči a usnul.

*****

Když se Harry znovu probudil, viděl stát Luciuse na druhé straně postele.

“Vzbudil jsem tě,” řekl blonďák. “Promiň. Právě jsem si šel lehnout.” Kdyžmluvil, rozvázal ten kousek materiálu, který držel jeho župan zavřený, vysvlékl se z něj a nechal ho dopadnout na podlahu.

Harry se nechtěl podívat na nahou postavu Luciuse Malfoye, ale zjistil, že nebylschopen odvrátit oči. Už ho viděl nahého tu noc v Severusově pokoji…a muselpřipustit, že ten muž byl perfektní ukázkou fyziologie. Zřejmě na svém tělepilně pracoval a to se taky ukázalo. Hrudník měl skvěle vypracovaný, ačkoli netak moc…jen dost na to, aby byl lákavý a stejně tak bylo dobře vytvarované jehoploché břicho a stehna. Jeho boky byly štíhlé, ale jeho ramena široká, svalnatáa vyvinutá tak, aby způsobila že se na ně musí všichni podívat znovu…a možná ještě jednou. Lucius Malfoy zosobňoval fyzickou dokonalost mužského těla.

A pak tam ještě byla ta věc, která tomu muži spočívala v té hebké blonďatékštici v jeho slabinách. Teď byl napůl postavený a Harry se tam nemohl nepodívat.

Lucius si byl vědom, že na něj chlapec zírá, podíval se na něj a řekl, “Nestrčímto do tebe, Harry. I přesto, že sdílíme stejnou postel, tvoje čest bude vbezpečí. Jak už jsem řekl…znásilnění neprovozuju.” Když to dořekl, vlezl si na své straně postele pod hedvábné přikrývky. “Dobrou noc, Pottere. Spěte dobře.”

I když se Lucius díval na druhou stranu, Harry věděl, že se uculoval tím svýmpánovitým sebeuspokojujícím úšklebkem. Harrymu bylo chladno, tak se přikryl taky, ale nechal si svůj župan. A znovu upadl do spánku.

*****

Harryho vzbudil zvuk otevírajících se dveří a posadil se. Malfoy byl už vzhůru a oblečený.

Jeden ze Smrtijedů vstoupil.

“Půjdete se mnou,” řekl.

“Co to dneska bude, MacNaire? Lekce v tancování v tanečním sálu?“ ušklíbnul se Lucius chladně a ani se nepokoušel skrýt ve svém hlase sarkasmus.

“Moje rozkazy jsou přinést vás k Pánu Zla,” zněla krátká odpověď.

Lucius se jemně smál. “Samozřejmě. Tady vidíte, Pottere…řekl jsem vám, žeSmrtijedům neříká nic konkrétního.“ Znovu se obrátil ke Smrtijedovi, kteréhooznačil za MacNaira. “Ten chlapec se potřebuje obléct. Myslíš, že tu pro něj něco můžeme dostat, kromě těch hadrů,. Které měl včera?”

“Šaty jsme poskytli,” řekl MacNair neočekávaně. “Jsou v šatníku a byly udělány přesně pro tebe.”

Lucius mírně sklonil hlavu a odpověděl, “Aha…tamhle, Pottere. Věci se nám trochuvyjasnily. Vypadá to, že tu máme pro každého skříň. Proč si nejdete vzít něcovhodného a neoblečete si to. Zkušenosti mě naučily, že není moudré nechat Pána Zla čekat.”

Harry přešel kolem krbu ke dvěma skříním, jednu otevřel a uviděl tam svetry,kalhoty a nějaká trička pro mladé, které visely na ramínkách. Samozřejmě, že tonebyla skříň Luciuse, tak si rychle něco vybral, našel ještě nové spodní prádloa ponožky, nacpané úplně nahoře skříně, všechno si to vzal do koupelny a za chvilku z ní vyšel plně oblečený.

“Tak nás veď…MacNaire,” řekl Malfoy vznešeně a spolu s Harrym následovalimaskovaného Smrtijeda do té velké místnosti, kterou navštívil po tom, co se probudil v té cele.

A znovu Voldemort seděl na hrubém tmavém trůnu, se Smrtijedy kolem. Ukázal na MacNaira, Harryho a Luciuse, aby přišli blíž ke trůnu.

“Vida…oba vypadáte skvěle a nikdo z vás nic neutrpěl po dobu vaši první společné noci,” zaskřehotal Voldemort.

“Co tím myslíš, ‘PRVNÍ společné noci’?” přerušil ho Harry. “Jak dlouho mě tu hodláte držet zavřeného? A co jsi udělal se Severusem? Řekl jsi, že ho uvidím!”

“No tak, no tak…takové naléhání…taková statečnost,” Voldemort zněl pobaveně.“Ano, taková odvaha musí být odměněna…” Kývnul směrem ke dveřím a jeden zeSmrtijedů šel a otevřel je a ukazoval někomu, kdo zřejmě čekal venku. O chvilku později vstoupil další Smrtijed…tenhle byl vyšší než ostatní.

“Teď je moje bystrá skupinka kompletní,” zapěl Voldemort lichotivě. Ukázal tomunově příchozímu, aby šel dopředu. Smrtijed zaváhal, ale nakonec poslechl. “Jenabychom ukázali mladému Harrymu, že nemáme žádná tajemství…sundej si masku…” nařídil Voldemort.

Nově příchozí si pomalu sundaval kápi a Harry cítil, jak se mu zatočil svět, když pochodně osvítily modročerné vlasy, které byly dlouhé až po ramena.

“Severusi!” vydechl Harry a díval se jak si ta vysoká postava odstranila masku a odhalila se.

Snape skoro nepatrně zakroutil hlavou, ale Harrymu se tak ulevilo, že ho vidí,že to nezaregistroval. Vykročil k Severusovi, ale jeden ze Smrtijedů šel dopředua popadl ho za ruku, zkroutil mu jí za zády a nepustil ho. Chlapec zběsilebojoval, snažil se osvobodit, ale čím více bojoval, tím pevněji mu ruku kroutili až nakonec s bolestným křikem padl na kolena…poražen.

“Nechte toho chlapce jít ke svému milenci, mazlíčkové,” nařídil Voldemorta obscénním zavrněl. “Je kruté držet je odděleně od té doby, co se oba dva zajímali o prospěch toho druhého.”

Smrtijed okamžitě pustil Harryho ruku a chlapec se zvedl a doklopýtal k místu,kde stál Snape. Harry padnul na Severuse, sevřel ho rukama a objímal ho, jako byse mu nemohl dost přiblížit. Snapeovy ruce se ani nehnuly a Harry si toho brzo všiml a podíval se mu do očí.

“Severusi?” vydechl. “Co se děje? Co ti udělali?” Otočil se na Voldemorta. “Cos mu udělal?” dožadoval se.

Voldemort se suše uchechtl. “Vida…tvůj milenec je chytrý muž, Harry. Řekl jsemmu, že neudělá nic bez mého svolení. Neodnesl by to totiž on, ale ty. V pořádku,Severusi…můžeš toho chlapce obejmout…políbit ho, jestli chceš. Rád se podívám na tu ukázku citů.”

Snape pomalu zabalil ruce kolem Harryho a chlapec měkce vzlyknul úlevou.

I když Severus nechtěl být zábavou pro Voldemorta a jeho patolízalům, nemohlvzdorovat a zvedl Harrymu bradu a zmocnil se jeho úst v polibku zabarvenéhoemocemi. Chlapec podle toho odpověděl a oba dva se k sobě tulili, okamžitě zapomněli na jejich situaci a na všechno, kromě nich.

Voldemort se na Malfoye podíval svýma hnusnýma očima a řekl nenuceně pobaveně, “Býval jsi to ty, viď, mazlíčku?”

Lucius zkroutil pohrdlivě ret, ale nic neřekl.

Severus si nakonec po polibku dovolil přejet ústy po Harryho uchu. “Jsi v pořádku, malý Nebelvíre?” zašeptal naléhavě.

“Teď už jo,” odpověděl Harry a objal tmavovlasého kouzelníka ještě pevněji.

“Chtěl jsem tě vidět – ty tři dny, co tě drželi v cele – ale odmítli,”pokračoval Severus. “Málem jsem zešílel z obav, co ti mohli udělat, jestli ti ublížili…”

“Tři dny?” zeptal se Harry nedůvěřivě. “To jsem tam byl tak dlouho? Byl jsem pod Omračovacím kouzlem…neměl jsem ponětí.”

“Ano,” přikývnul Severus.

“A kdes byl ty?” zeptal se Harry. “Co ti udělali? Byl jsi…?” Chtěl se zeptat,jestli byl Severus přinucen jít zpátky k Voldemortovým stoupencům. JestližeVoldemort, tak jak řekl, používal Harryho jako meč na Severusovu hlavu, bylo možné, že starší kouzelník kapituloval za účelem ušetřit ho bolesti.”

“Udělal jsem, co jsem musel,” řekl Severus na rovinu, “a podle toho se řiď.Tohle není hra. Jestli ses rozhodl být statečný malý Nebelvír a bezmocně bojovatproti Voldemortovi, tak tentokrát prohraješ. Teď jsi na jeho poli, Harry. Buď chytrý…”

Harry se zamračil. “Říkáš mi, že bychom se mu měli vydat?”

“Na chvilku…dá nám to čas…” Snapeův hlas byl hluboký, ale naléhavý.

“Pojď sem, Severusi,” nařídil Voldemort. “I s tím chlapcem…Těší mě vás vidět poslu. A Luciusi, má krásná hračko, přijď taky, týká se to vás tří.”

Severus a Harry došli k Voldemortovi a Lucius se k nim přidal.