Milovat Tě je nevděčná věc 1-4

 

 Autor: Aradia
Překlad: D.J. Orlovský, Mája
Hlavní Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Vedlejší Pár: Severus Snape/ Remus Lupin, Severus Snape/ Lucius Malfoy
Shrnutí: Harry a Snape konečně pohlédnou do tváře svého osudu a objeví, že jim je předurčeno být spolu

Milovat tě je nevděčná věc (ale někdo to dělat musí)

Kapitola první

Harry Potter nedokázal přesně určit ten moment, kdy si poprvé uvědomil, že chce Snapea

Bylo to někdy v šestém ročníku na konci dvouhodinovky lektvarů. Skoro všichnistudenti měli problémy se složitým lektvarem proti bolesti, který Snape to ránozadal. To pochopitelně profesora lektvarů nepotěšilo. Rychle procházel uličkamimezi lavicemi a znechuceně nahlížel do kotlíků trousíce kritiku a zjednávaje nápravu

Neville Longbottom byl hotový uzlíček nervů, když Snape pohlédl do jeho kotlíkua poznamenal: „ Longbottome…nejenom že by to tohle bolest neutišilo, garantujivám, že by ji to způsobilo! Jen z pohledu na to mě bolí hlava!“ Neville jenzíral, oči rozšířené a Snape pokračoval : „ Odstraňte tuhle žalostnou břečku,pane Longbottome, a zmizte z mé třídy dokud se nenaučíte pracovat krok za krokempodle jednoduchých instrukcí z tabule!“ chystal se odejít, najednou se ale otočil zpátky a ostře dodal: „ Přestaňte s tím vaším příšerným fňukáním!“

Tohle nebylo nic neobvyklého. Nevillova nešikovnost v hodinách lektvarů bylamezi šestými ročníky už legendární, většinou hodina probíhala obdobně a končilatím, že mu Snape nařídil, aby šel pracovat na zlepšení a opustil třídu.Častokrát Nevilla ještě doprovázelo Snapeovo zasyčení na rozloučenou „ než někoho zraníte!“

Když Snape vykázal Longbottoma pro neschopnost, přesunul se k Ronově kotlíku. Pokrátkém zhodnocení výtvoru rudovlasého chlapce Snape prohlásil: „ PaneWeasley…mohu jen konstatovat, že jste strávil příliš mnoho času v Longbottomověspolečnosti,“ Snape vzal Ronovi měchačku, podržel ji nad kotlíkem a nechal odkapávat fialovou směs dolů.

„ Povězte mi, pane Weasley…co stojí v druhém pokynu kroku pět?“ otázal se Snapechladně.

Ron zaváhal: „ É…ehm…’směs by se měla v této fázi jevit jako modrá a vyskočit’.“

V třídě bylo slyšet chichotání, obzvláště z místa, kde pracovali Draco Malfoy a jeho dva kumpáni, Goyle a Crabbe

Snape nechal spadnout měchačku do kotlíku a pohlédl přes svůj orlí nos na nešťastného Rona.

„ Pane Weasley, slovo viskózní…znamená hustý nebo až lepkavý. Až si poopravíteváš slovník, ihned uvidíte, že ta hrůza, kterou jste vyrobil ve svém kotlíku, seani v nejmenším nepodobá směsy požadované v tomto kroku,“ Snape poklepal hůlkou na Ronův kotlík a nechal jeho hodinu a deset minut práce zmizet.

„ Fakt, že jste složil vaše NKÚ z lektvarů, není jistě nic menšího než nějakýdruh božího zásahu, Weasley,“ s tím se Snape vydal k Hermioně, která by si mohlaklidně sbalit věci a jít strávit zbytek hodiny do nebelvírské společenské místnosti.

Avšak tohle ráno ani pečlivá Hermiona neunikla Snapeově kritice. Prozkoumalobsah jejího kotlíku, pak měchačkou vyzkoušel konzistenci lektvaru. Hermiona čekala na jeho komentář, její ruce nervózně žmoulaly její hábit.

„ Velmi dobře, slečno Grangerová,“ poznamenal Snape, „ možná by to ale byloještě lepší, kdybyste dodržela úvodní pokyny v kroku jedna a zahřála kotlík předtím než jste začala s přípravou lektvaru.“

Hermionin obličej náhle zbledl, pohlédla na tabuli, kde uviděla slova „předtímnež začnete s přípravou, kotlík zahřejte“ zařazená hned za poslední pokyn kroku jedna.

„ Ale ne…,“ vydechla, „ jak jsem mohla být tak nepozorná?“

Se zdviženým obočím Snape odpověděl: „ Přesně tak, slečno Grangerová.Nicméně…zbytek vašeho snažení se zdá být proveden správně, můžete po dokončeníkroku osm směs na deset minut zahřát. To by mělo napravit, co jste odbyla na začátku.“

„ Děkuji, pane profesore,“ zamumlala Hermiona poníženě a vrátila se ke svému kotlíku.

Snape se přiblížil k Harryho pracovní ploše. Nepodíval se do kotlíku, ale zůstal stát kousek za mladým kouzelníkem, ruce sevřené před sebou.

„ Á…,pan Potter. Kontrolovat vaši přípravu lektvaru je vždycky zajímavé dobrodružství. Jsem zvědav, co pro mě máte dnes.“

Harry se už chystal odpovědět, ale Snape ho gestem ruky přerušil.

„ Ne…nechte mě hádat…nějaký nový typ zářivého leštidla na nábytek?“ třída setiše zasmála, „ nebo třeba nějaká vylepšená forma prostředku na mytí rukou?Nějaký ve tmě svítící balzám?“ posměšný pohled jeho černých očí se setkals Harryho zelenýma očima, „ co by to tak mohlo dneska být, co pane Pottere?“ A nebo se mám jako vždy nechat překvapit?“

Harry už věděl, že jako snaha bude okamžitě zavržena. Vzal svoji hůlku a namířil ji na obsah kotlíku.

Snape přistoupil k chlapci a chytil ho rukou s dlouhými prsty za zápěstí.

„ Ale…ne, ne, pane Pottere. Ne dokud nebudu mít to potěšení, uvidět to na vlastní oči.“

Jedním pohybem vzal Harrymu hůlku z ruky a položil ji na stůl.

Snape Harryho obešel, pak se nahnul před chlapcovo rameno a podíval se do kotlíku.

„ Ale, ale…,“ poznamenal Snape měkce, jeho ústa byla jen kousíček od Harryhoucha, „ to není tak úplně v pořádku, že Pottere? My jsme svůj lektvar vařili,ačkoli v kroku tři jasně stojí ‘ v žádném případě nedovolte směsy dosáhnout varu’.“
Snape se přiblížil ještě blíž a pokračoval : „ Řeknete mi, Pottere…myslíte si, že trávím čas psaním těch instrukcí jenom proto, aby měl, co dělat?“

Harry si až příliš jasně uvědomoval blízkost profesora lektvarů a ten medověsladký hlas u svého ucha. A taky si uvědomoval, jak ve svých kalhotách tvrdne.

Co se to se mnou k čertu děje?

„ Na něco jsem se vás ptal, Pottere…buď odpovíte nebo bude následovat trest.

„ Já…ne,pane…nemyslím si to,“ zamumlal Harry

Ale Snape ještě zdaleka neskončil se svojí kritikou a Harry mohl cítit jehohorký dech na svém krku, když říkal: „ Myslím, že jste tento školní rok dokázalodevzdat jen osm stěží uspokojivých vzorků, Pottere. To není zrovna výsledek proněkoho, koho obdivuje celý kouzelnický svět, že ano? A to, co vidím ve vašemkotlíku, je břečka, pane Pottere…čistě nefalšovaná břečka. Ale nedopřeji vám touspokojení z likvidace té hrůzy a nenechám vás odejít hýčkat si své raněné ego.Ne, pane Pottere…vy začnete pěkně znovu…od kroku jedna… a budete v této třídětak dlouho, dokud svůj úkol úspěšně nedokončíte…i kdyby to mělo zabít nás oba.“

Snape se natáhl kolem chlapce a poklepal hůlkou na kotlík. Jeho ústa byla veliceblízko Harryho ucha, když měkce pronesl: „ Nevím, jak vy, Pottere…ale já nemámchuť strávit tu s vámi zbytek dne. Po obědě mám hodinu, ale slibuji vám, že tuzůstanete tak dlouho, jak bude potřeba, pokud pro mě nepřipravíte oznámkovatelnývzorek.“ Stáhl se zpátky. „ Doporučuji vám, abyste si pospíšil, Pottere,“ řeklúsečně a odešel pryč zanechávajíc Harryho s nejtrapnější erekcí, jakou kdy měl.

Zbytek třídy na vyzvání odevzdal své vzorky a směl odejít. Jen Harry zůstalseděl v podzemní učebně. Snažil se soustředit na přípravu správného lektvaru,když překvapila neodbytná vyboulenina v kalhotách. Byl, aspoň pro tentokrát, rád, že v Bradavicích je předepsáno nosit hábit.

Snape seděl za svým stolem a opravoval domácí úkoly. Občas vzhlédl k Harrymu a znovu se vrátil ke své práci.

S tichým stenem odložil Harry měchačku a vydal se ke Snapeovu stolu. Nemohldokončit lektvar, když byl takhle vzrušený…a pohled na Snape opravujícího práce ani nepomáhal.

Profesor lektvarů měl ve zvyku si přejíždět kolečkem dlouhého prstu po koutkuúst, když se na něco soustředil. A právě tahle docela neškodná věc postrkovalaHarryho k vyvrcholení. Bože…myslel si Harry, ví vůbec ten chlap, co to se mnou dělá?

„ Ehm…pane?“ odvážil se Harry.

Snape vzhlédl.

„ Co chcete, Pottere? Ještě ani zdaleka nemůžete být hotov.“
„ Ne…ne…já…já bych potřeboval na toaletu.“

Snape se díval poněkud naštvaně. „ A to…to nemůže počkat?“

Bože ne!

„ Ehm…ne, pane…“

Snape mávl rukou ke dveřím a sledoval, jak Harry uhání ven.

„ Máte pět minut, Pottere…,“ štěkl za ním a vrátil se k opravování.

Nejbližší chlapecké záchody byly směrem dolů halou a Harry si téměř myslel, žetam nedostane. Byl rád, že jsou všichni na obědě. Harry zapadl do první kabinky,rozepnul si poklopec a vyndal ven svoji vlhkou erekci. Aby dosáhl orgasmu stačiljeden stisk ruky a dva pohyby. Opřel se o stěnu kabinky a vydechl: „ Do prdele!Do prdeledoprdeledoprdeledoprdele!“ Přišlo mu to tak divoce, že měl před očima mžitky. Hlava se mu motala a skoro zapomněl dýchat.

Co to s ním do prdele ten Snape dělá?

Teprve když se kolem něj svět přestal točit, začal se Harry cítit zase sámsebou. Jeho ruka byla mokrá a stále se laskal, zatímco přemýšlel o Snapeověpřednášce nad jeho kotlíkem. Byl tak blízko. Harry mohl cítit, jak se ho mužovotělo zezadu téměř dotýká. Snapeův hlas byl neuvěřitelný…o tom nebylo pochyb…Harry znovu tvrdnul a bylo mu jasné, že zpátky do třídy ještě nemůže.

Když masturboval podruhé, myslel Harry pořád na profesora lektvarů. Nebylo proněj velkým překvapením, když v chvíli kdy znovu dosáhl orgasmu, zasténal Snapeovo jméno.

Když se o sebe znovu postaral, čistou rukou vrátil Harry svůj penis zpátky dokalhot a zapnul se. Otevřel dveře kabinky a vylezl ven, aby se umyl. Přivítalaho impozantní postava Severuse Snapea stojící jen kousek od kabinky, kterou Harry využil…ruce měl složené na prsou a ve tváři nečitelný výraz.

„ Jsme hotovy, Pottere?“ zeptal se Snape významně.

Harry cítil, jak pod kouzelníkovým neúprosným pohledem rudne.

„ A…ano, pane,“ odpověděl šeptem.

Harry nebyl schopen podívat se Snapeovi do očí, a tak jen stál a díval se na svoje boty

„ Je nejvyšší čas vrátit se do třídy, Pottere,“ řekl Snape a pak dodal, rtystažené: „ Ó…a umyjete se, potřísnil jste se.“ Snape se otočil na podpatku a odešel ze záchodů.

Harry byl ponížený. Rychle smyl semeno ze svých prstů a zápěstí, utřel si ruce apospíchal zpátky do Snapeovy třídy. Bylo mu jasné, že tohle mu u profesora lektvarů neprojde tak snadno.

Když se vracel ke své práci na směsy, přemýšlel Harry, jak dlouho tam Snape asi stál. Dost dlouho na to, aby ho slyšel zasténat jeho jméno, když se udělal?

Trvalo dalších třicet minut, než Harry dokončil lektvar. Velice pečlivě sledovalpokyny. Naplnil lahvičku, zazátkoval ji a napsal na ni svoje jméno. Byl přesvědčený, že přinejmenším tentokrát uspěl.

Teď ale přišlo to nejtěžší…odevzdat to Snapeovi.

Harry posbíral svoje knihy, vzal vzorek a vydal se ke Snapeově stolu. Položil lahvičku na stůl a odkašlal si. Snape zvedl oči od své práce.

„ Dobře, máme dneska slavný den, že Pottere. Zvládli jsme splnit úkol…apotřebovali jsme jenom hodinu času navíc,“ Snape vzal lahvičku, odzátkoval ji,aby ohodnotil obsah, „ no podívejme…zdá se, že jsme se přiblížili požadovanémuvýsledku,“ Snape vrátil zátku a podíval se na Harryho, který se stále neodvažoval setkat s jeho pohledem.

„ V pořádku, pane Pottere…můžete jít.“

Harry pocítil obrovskou úlevu a zamířil ke dveřím. Je možné, že Snape přejde tenincident na záchodech bez poznámky? Třeba Snape neslyšel, jak Harry vyřkl jeho jméno.

„ Oh…Pottere…“

Ta slova způsobila, že Harry ztuhl na místě. Pomalu se otočil a jeho pohled se setkal se Snapeovým.

„ Ještě…jedna věc. Když cítíte potřebu…uspokojit se, dělejte to laskavěv soukromí své vlastní postele a ne na školních záchodech…obzvláště, pokud máteve zvyku do toho zapojovat moje jméno. Nikdy nemůžete vědět, KDO vás může slyšet…,“ Snape skončil a v koutku jeho úst to cukalo jízlivým úšklebkem.

Harry se přestal ovládat

„ No…výborně! Musíte být teď opravdu šťastný, že ano? Čekal jste na něcotakového, abyste to mohl využít k mému ponížení a já vám to právě dnesnaservíroval na stříbrném tácu! Co kdybyste to řekl všem ještě dnes večer než bude večeře!“ zakřičel chlapec.

Snape vstal ze své židle. „ Pane Pottere…okamžitě ztište svůj hlas a dejte si pozor na to, jakým tónem se mnou mluvíte!“

„ A proč?“ odsekl Harry, „ co můžu sakra ještě ztratit? Máte teď zbraň…tak si toužijte! Ty nekončící možnosti, jak mě ponížit před celou školou, že? Je mi naprosto jasné, že si to budete vychutnávat!“

„ Pokud si nezačnete dávat pozor na pusu, Pottere, budete si vy užívat trest po celý příští týden!“ Snapeovi černé oči jen podtrhovaly tu hrozbu.

Harry pokrčil rameny. „ Jen mi ho dejte! Klidně budu trávit večery s Filchem ajeho kočkou. Nebude to tak špatné. Při nejmenším se dostanu pryč od ostatních,kteří se mi budou smát…a od VÁS… využijete každou příležitost ZNIČIT MŮJ ŽIVOT!“

Snape sestoupil ze stupínku a došel až k Harrymu. Samolibě se na chlapce usmál.

„ Obávám se jste mě nepochopil, Pottere. Váš týdenní trest nebude s Filchem. Ne…ve skutečnosti…budete se mnou, pane Pottere…přesně tady v téhle třídě.“

Harryho oči se rozšířily. „ Ale…ale…“

„ Ale?“ zopakoval Snape zlehka, „ Od teď, Pottere…připravil jste nebelvírskoukolej o deset bodů…za nedostatek sebeovládání a vaše drzé chování…a BUDETE mítcelý příští týden školní trest…se mnou.“ Zahleděl se na chlapce s povýšeným uspokojením.

„ Do prdele!“ ulevil si Harry.

„ Teď už to jsou dva týdny, pane Pottere,“ poznamenal Snape nevzrušeně, „ chcete se pokusit o měsíc?“

Harry se zlostně díval na profesora lektvarů, ale mlčel. Pak…nečekaně…Snapepoložil dva své dlouhé elegantní prsty pod Harryho bradu, trochu chlapcůvobličej zdvihl a zašeptal hlasem, který rozbouřil Harryho penis: „ Musíte senaučit kontrolovat se, pane Pottere. Možná bychom na tom problému mohli pracovat během našeho společného času, hmmm?“

Harry byl rozrušený. Jen pouhý dotyk Snapeových prstů způsobil, že se žaludekznepokojivě svíral. Harry si přál vědět, co se to sním děje. Ustoupil od Snapea( což bylo přesným opakem toho, co si Harry přál udělat ) a chvatně opustil místnost.

*****

Když se Harry vrátil zpátky do společenské místnosti, potkal se tam s Ronem a Hermionou.

„ Všechno v pořádku?“ zeptala se Hermiona, když uviděla Harryho výraz ve tváři.

„ Snape mi právě dal dva týdny školního trestu…s NÍM!“ ušklíbl se Harry a sesunul se do jednoho z křesel, která tu stála.

„ Dva TÝDNY?“ vydechla Hermiona.

„ S NÍM?“ vpadl jí do řeči Ron.

Harry přikývl.

„ To ten lektvar dopadl tak špatně?“ zeptala se Hermiona.

„ Ne,“ zaváhal Harry, „ dostal jsem se do průšvihu kvůli odmlouvání.“

Ron vykulil oči. „ To sis musel tedy pořádně pustit pusu na špacír, když ti napařil dva týdny!“

Harry, který se především nechtěl dostat k tomu, jak ten malér vlastně začal, je přikývl a řekl: „ Jo…hádám, že jo.“

„ Takže? Co jsi mu řekl? Nazval jsi ho umaštěným parchantem?“ Ron natahoval uši, aby mu nic neuniklo.

Harry se najednou cítil strašně unavený a tak jen otráveně odpověděl: „ Já si už vážně nepamatuji, co jsem řekl…a…a on není umaštěný.“

Ronovy oči se rozšířily nevírou. „ Co jsi to řekl? Ty jsi řekl, že Snape není UMAŠTĚNÝ?“

„ Harry má pravdu,“ vložila se do toho Hermiona nejistě.

Ron pohlédl dívce do tváře a potřásl hlavou. „ Tak vy oba? Jste snad vážně oba postižení?“

„ Nikdy jsem nic takového neřekla,“ začala Hermiona vysvětlovat, „ protože mibylo jasné, že bys reagoval přesně tak, jak reaguješ. Ale Snapeovy vlasy nejsoumastné. Jen…lesklé. Jeho vlasy se lehce pohybují…mastné vlasy jsou těžké azůstávají na místě. Je to jen lesk, který světlo pochodní a svíček zdůrazňuje,takže to vypadá, že by mohly být mastné…dokud si nevšimneš, jak se pohybují,“pokrčila rameny, když viděla, jak na ní Ron zírá s otevřenou pusou, „ to jsou holčičí záležitosti všímat si věcí jako tyhle,“ dodala Hermiona.

„ No fajn…tak jo…možná to pro TEBE jsou „holčičí záležitosti“, Hermiono,…ale jakto vysvětlí Harry?“ Ron se vyčítavě podíval na svého nejlepšího kamaráda, který si sundal brýle a masíroval si kořen nosu.

„ Všimnul jsem si toho, když Snape kontroloval dneska ráno moji práci, to je celé,“ řekl Harry. Začínala ho bolet hlava a od jizvy to rozhodně nebylo.

Ron nevěřícně zavrtěl hlavou. „ Já si myslím, že jste oba naprosto praštění!“

„ Musím jít dodělat úkol na jasnovidectví,“ zamumlal Harry, zvedl se z křesla a zamířil do chlapecké části koleje.

„ Co si myslíš, že mu je?“ zeptal se Ron Hermiony.

„ Právě strávil navíc další hodinu se Snapem…co si asi MYSLÍŠ, že mu může být,“ušklíbla se dívka, otevřela svoji učebnici věštění z čísel a začala se připravovat na příští hodinu.

*****

Harry sešel do prázdného pokoje a posadil se na svoji postel. Složil hlavu do dlaní…přál si, aby to bolest hlav přešla.

Jestli pak by dneska mohlo být ještě hůř? přemýšlel utrápeně.

Harry se rozhlédl a zpozoroval, že něco leží uprostřed jeho postele. Sklonil sek tomu a zvedl ten malý, skleněný předmět. Byla to modrá lahvička…taková jakoujim Snape vždycky dával na jejich vzorky. Na lahvičce byla nálepka, na kterébylo napsáno: „Blahopřeji, Pottere. Získal jste vaše první „výborné“ z přezkoušení z lektvarů. Vypijte to…pomůže vám to zbavit se bolesti hlavy.“

Harry zalapal po dechu. Položil lahvičku zpátky na postel a postavil se.Rozhlížel se po místnosti. Kromě něho tu nikdo nebyl. (byl by ale vůbec schopennajít Snapea uculujícího se na něj ze stínů?) Pokrčil rameny a otočil se zpátkyk posteli a zvedl lahvičku. Šel sem rovnou ze Snapeovy učebny. Ron a Hermiona tubyli jediní. Jak by mohl Snape mít dost času – nebo příležitost – sem přijít,nechat tu tuhle lahvičku a zase se odplížit? Mohl se přemístit? Taky…Harrypřemýšlel…jak mohl Snape vědět, že ho bolí hlava, když to začalo, až když přišel do společenské místnosti?

A není jedno jak? Prostě to udělal. Harry věděl, že tohle je jeho lahvička a topísmo na nálepce je zcela určitě Snapeovo. Připomněl si, že Snape je přecevelice silný kouzelník…lepší jsou už snad jen Voldemort a Brumbál. Naaranžovat něco takového jako tohle je pro něj nejspíš hračka.

Harry odzátkoval lahvičku a vypil její obsah. Nechutnalo to špatně. Téměř okamžitě chlapec cítil, jako bolest polevuje.

Harry se posadil na okraj postele a přemítal, co asi za trest od Snapea dostane v průběhu těch dvou týdnů.

Proč jsem se vlastně vzrušil?

Byla ale nejvyšší čas na jasnovidectví. Harry se rozhodl, že nebude marnit čassvou posedlostí Snapem. Vstal, upravil si svoji erekci dole v kalhotách akonstatoval, že bolest je konečně pryč. Dobře…to činilo věci o něco snadnější.

Harry vzal lahvičku a chtěl ji strčit do zásuvky nočního stolku, ale všiml si,že se nálepka změnila. Už tam nebyl rukopis profesora Snapea. Bylo tam Harryhojméno a slova „ lektvary šestý ročník“ psaná Harryho vlastní rukou.…napsal je tam, než to odevzdal.

„ Jak to sakra dělá?“ vydechl Harry.

„ Harry!“ dolehl sem Ronův hlas ze společenské místnosti, „ jdeš?“

„ Jo. Jsem tam za chvilku.“

Uložil lahvičku do nočního stolku a šel za svým kamarádem.

*****

Když po večeři přišel Harry dolů do sklepení ke Snapeově třídě, našel pouze na dveřích vzkaz psaná tím známým písmem:

Pottere…musel jsem na schůzku. Omlouvám se, že zmeškám náš společný čas. (Harrysi dokázal představit ten potměšilý úšklebek na Snapeově tvář, když tohle psal.)Vydrhněte pracovní plochy a umyjte všechny lahvičky. Ujistěte se, že jsouopravdu čisté a pamatujte…žádná kouzla! Odbytí práce bude potrestaná dalšímškolním trestem. Až budete hotov ukliďte po sobě a zavřete dveře. Na dveřích je zámkové kouzlo a zamkne za váni.

Bylo to podepsáno S.S.

Harry strhnul vzkaz ze dveří a vstoupil do třídy. Nemohl popřít, že bylzklamaný. Celé odpoledne si představoval, co si Snape pro něj připraví…a jak (co nejtišeji říkal si Harry) bude čelit tváří v tvář trestu profesora lektvarů.

Teď čelil jen špinavým stolům a lahvičkám.

Harry se s povzdechem dal do práce.

Skončil za hodinu, uklidil po sobě dřez a odešel…ještě se ujistil, že se za ním skutečně zamklo.

Tak proběhla první noc.

Zbytek těch dvou týdnu proběhl bez problému. Snape většinou v učebně vůbec nebyla jen nechával vzkazy s pokyny. A nebo opravoval práce a – s výjimkou sdělení,kdy chlapec může jít – Harryho naprosto ignoroval. Během dvou týdnů došlo jen k jednomu incidentu a to tu poslední noc.

Jako obvykle drhnul Harry pracovní plochy a myl lahvičky. Snape mu nedovolilpoužít magii, aby dosáhl toho, že tahle otročina bude trestem. Harry zrovna myljednu lahvičku, když si všiml něčeho za sebou a vzápětí uslyšel Snapeův hlas usvého ucha…tím samým nesnesitelně smyslným způsobem jako to ráno na dvouhodinovce lektvarů.

„ Ujistěte se, že jsou ty lahvičky opravdu čisté, Pottere. Pokud nebudou,cokoli, co se do toho dá, bude kontaminované. A to přeci nechceme, že pane Pottere? Mm?“

Harry zavřel oči a jediné, na co dokázal jeho mozek myslet, bylo, že zoufale chce, aby se ho Snape dotknul…KDEKOLI.

Jako by Snape čel chlapci myšlenky, jeho ruce sklouzly po Harryho pasu na jeho napjaté břicho. Harry se musel chytit stolu, aby se nezhroutil na podlahu.

„ Nestůjte tak blízko dřezu, Potter,“ zamumlal Snape, „ nechcete si přece namočit hábit.“

Na kratičký okamžik masírovala Snapeova ruka Harryho břicho…pomalu…provokativně…A pak…byla ruka pryč.

Harry slyšitelně vydechl zklamáním, stál stále u stolu, aby měl oporu…nevěřil,že by ho nohy udržely. Stál tam a držel se ještě dlouho než byl vyzván, aby odešel.

„ V pořádku, Pottere, skončili jsme,“ úsečný hlas vrátil Harryho zpátky na zem.Podíval se přes rameno a viděl, že Snape už zase sedí za svým stole, brk v těchsvých dlouhých prstech…prstech, které ještě před chvílí vzbuzovaly v Harrym pocity, které chlapec nikdy předtím necítil.

„ Pa…pane,“ začal Harry.

„ Ještě ukliďte dřez a jděte zpátky na kolej,“ dodal Snape chladně. Jeho černé oči se setkaly s Harryho.

„ Je nejvyšší čas, aby všichni hodní, malý nebelvíři byli v posteli,“ poznamenal Snape.

K čertu s ním!

„ A…ano,pane…,“ šeptl Harry.

Když uklidil dřez, pulzovala v omezeném prostoru jeho kalhot jeho erekce. Harry došel ke Snapeově stolu. Profesor lektvarů vzhlédl.

„ Ano…Pottere? Co je?“ mluvil lhostejně s náznakem netrpělivosti ve svém hlubokém hlase.

Harry si olízl rty, polknul a pak řekl: „ Pane…tohle je poslední noc mého trest…“

Snape se pohrdavě, krátce usmál. „ Co byste chtěl, Pottere…pusu na rozloučenou?“

Harryho oči se rozšířily.

Snape pozoroval chlapce s očividně výsměšným pobavením.

Náhle Harry vyrazil ze třídy pryč.

„ Dobrou noc, pane Pottere.“

Harry sebou trhl, když ho Snapeův hlas vyprovázel ze třídy. Spolknul odpověď,která ho pálila na jazyku Odprejskni ty sadistický bastarde! Chlapec pospíchal z místnosti a pak dolů halou.

*****

Severus Snape za svým stolem ve třídě lektvarů zajel do svého hábitu, dlouhéprsty jeho pravé ruky se sevřely kolem jeho erekce v jeho kalhotách a pomalu ji hladily.

„ Ještě jeden rok, Pottere…,“ zamumlal černovlasý kouzelník, „ jen jeden další rok a pak věci možná začnou být…velmi zajímavé.“

Kapitola druhá

Šestý ročník skončil a ten sedmý začal.

Poslední rok v Bradavicích se pro Harryho byl naplněn výzvami, neustálýmohrožením ze strany Voldemorta a jeho Smrtijedů a zážitků s Ronem a Hermionou.

Vlastně poté, co v sobě našli Ron a Hermiona zalíbení, byl Harry z většinyjejich zážitků jaksi vyloučen…a ačkoli mu chyběla jejich společnost, byl rád za ně za oba.

Harryho stále trápil profesor lektvarů, ale faktem bylo, že blízkost Snapea sestávala něčím daleko víc než jen problémem. A Snape mu to rozhodně neulehčoval…v ničem.

Navenek dával profesor lektvarů najevo stále to samé nepolevující opovržení…aještě…pokaždé znovu a znovu…dělal docela nenápadné věci, které chlapci braly dech.

Během jedné hodiny lektvarů pracoval Harry na svém lektvaru vitálnosti, když za sebou ucítil Snapea.

„ Vy mě nikdy nezklamete, Pottere,“ řekl Snape se stopou sarkasmu v hlase, „ opět jste namáhal a výsledkem je opět…katastrofa.“

„ Pane…já opravdu…“

„ Mlčte! Dívejte se a učte se, pane Pottere…“

A Snape začal Harryho pedantsky poučovat ohledně správného postupu u tohotokonkrétního lektvaru. Harry cítil, jak se tělo profesora lektvarů tiskne k jehozádům…a až bolestně si uvědomoval Snapeovu erekci u svého zadku. Snažil sezhluboka dýchat a nijak se neznemožnit. Harry se kousal do dolního rtu, ažucítil chuť krve. Kousnul se ještě silněji, když se Snape začal pohybovat protiněmu…pomalu…jen tak nepatrně. Jen stěží by si přihlížející všiml toho pohybu, který byl tak rafinovaný.

A jako by toho nebylo dost, Snape položil svoji ruku na Harryho a vedl ji podHarryho hábit, tam dolů až k Harryho rozvíjející se erekci vně jeho kalhot. Kdyžto udělal, zamumlal Snape do Harryho ucha: „ Musíte tyhle věci dělat pomalu,Pottere…nikdy je neuspěchejte. Dejte si na čas. Trpělivost je odpověď a taky jediný způsob, jímž můžete… dosáhnout, čeho si budete přát.

„ Ó…Bože!“ vydechl Harry tiše, když Snape přitlačil svoji ruku na Harryho.

„ Ano…už začínáte rozumět, Pottere…už jste téměř tam…“

Harry sevřel zuby, na čele a tvářích mu vyrazil studený pot a pak pod svou rukou explodoval…pod vedením velmi talentované ruky Severuse Snapea.

„ Ale, drahý Pottere…vypadá to, že jste se polil nějakým lektvarem,“ řekl Snapea ustoupil od chlapce, „ bylo by nejlepší, kdybyste šel na toalety a něco s tím udělal, dřív než budete mít na kalhotách lepkavý flek.“

Draco Malfoy se vděčně rozesmál.

„ No jo…Pottere,“ zasmál se, aniž by tušil – pochopitelně – že ta `lepkaváskvrna` je stejného druhu jako to, s čím on sám koketoval, „ určitě nechceš chodit celý den s `lepkavou skvrnou` na kalhotách…nebo jo?“

Harry věnoval Dracovi nenávistný pohled a vyšel ze třídy, aby se očistil.

A pak ten večer kdy se podávaly k večeři špagety. Během hostiny se také podávalyšpízy. Harry se jen náhodou podíval na Snapea a zastihl ho, jak se na něj dívá,zatímco koncem špízu si nenuceně přejíždí po dolním rtu. Nikdo jiný ve Velkésíni si nevšiml ničeho zajímavého, ale Harry věděl velice dobře, co Snape dělá.

A ono to fungovalo.

Pokračovalo to několik minut a nikdo jiný, kdokoli, kdo by Snapea pozoroval, bysi myslel, že jen o něčem přemýšlí a hraje si bezmyšlenkovitě se špízem. Harryvěděl víc a nejhorší bylo, že nedokázal odtrhnout oči od úst profesora lektvarů.Když Snape konečně strčil konec špízu mezi rty, vzal pomalu do pusy co nejvíce z jeho délky. Harry musel odejít a najít nějaké místo, kde by se uspokojil.

Ten chlap byl rafinovaný!

Ta věc Harryho naprosto odrovnala, ačkoli došlo před konce sedmého ročníku ještě k něčemu.

Stalo se to jedné noci, kdy se Harry vrátil ze zápasu ve famfrpálu. Měl chuťzhroutit se do postele a spát celý týden. Hráli proti Zmijozelu a Malfoy poněkudnečekaně zlepšil své schopnosti chytače. Harry musel hrát tvrději než kdy předtím a byl k smrti unavený. Hra trvala navíc hrozně dlouho. Musel prostě odstavit Malfoye od Zlatonky, aby Nebelvír vyhrál.

Harry zatáhl kolem své postele závěsy. Najednou si všiml, že na polštáři něcoje. Natáhl se pro to a zjistil, že to je pergamen, srolovaný a zajištěný černoustuhou. Harry rozvázal stuhu a rozbalil pergamen a žaludek se mu stáhnul, když poznal to známé písmo.

Dobrý večer, Pottere. Shlédnul jsem konec hry, ačkoli mě to bolí, musím přiznat,že jste hrál skvěle. V průběhu první části jsem byl…v Nebelvírské věži, ve vaší posteli…

Harry se zarazil…polknul a přečetl si znovu poslední část.

…jsem byl…v Nebelvírské věži, ve vaší posteli…

„ Ó…do prdele!“ vydechl Harry a jeho ruka bezděčně sklouzla k rychle seformující bouli v jeho kalhotách pyžama. Jak četl dál, jeho dech se zrychloval.

Když jsem tam ležel, myslel jsem na vás a na to, co se sebou nejspíš dělátev noci…sám v posteli. Musím se přiznat, že ta myšlenka ve mně vyvolala potřebuuspokojit se v tom samém stylu. Pořád ještě na mě myslíte, když se ukájíte,Pottere? Vyslovují ty vaše svůdné rty moje jméno ve chvíli nejvyšší slasti a uspokojení?

„ Do prdele! DO PRDELE!“ sténal Harry, jeho ruka teď už uvnitř dolního dílu pyžama ho intenzivně dráždila.

Dotýkáte se sebe, Pottere…když tohle čtete? Já vím, že myslíte na mě. Když jsemse udělal, ujistil jsem se, že to bylo přímo na vašem prostěradle. Mělo by to tam ještě být vlhké. Jděte, Pottere…přesvědčte se a uvidíte. Já můžu počkat…

Harry, rozpolcený mezi touhou udělat se a zjistit, zda Snape opravdu mluvípravdu, odhrnul přikrývku, vzal svíčku ze svého nočního stolku a podržel ji nad prostěradlem.

Uprostřed prostěradla byla skutečně vlhce vyhlížejí skvrna. Harry se třesoucímiprsty váhavě dotknul skvrny. Vydechl, když zjistil, že je na dotek lepkavá a studená.

Chlapec pomalu přiblížil svoje prsty blíž ke svému obličeji. Jasně poznal tenpižmový pach semene…nemohlo být pochyb. Olízl si rty, na chvíli zaváhal a pakvyplázl jazyk a olízl si jeden prst. Jeho už takhle vzrušeným tělem proběhlzáchvěv. Bez dalšího zaváhání strčil Harry prsty do pusy, důkladně je cucal…snažil se dostat všechno ze Snapea, co tam po něm zbylo.

Vychutnával si tu jeho chuť…a chtěl víc…

Harry se znovu soustředil na chtění, jeho ruka se vrátila do jeho pyžama.

Vy mě překvapujete, Pottere…to bylo od vás poměrně provokativní. Líbilo se vám to? Zanechalo vás to toužícího po něčem víc?

Harry se otřásl, vzduch mu vázl v hrdle. Jak k čertu mohl Snape vědět, co dělal?

Když si sundáte to směšné pyžamo, můžete si lehnout a třít svůj penis tam, kdejsem se udělal. Mohl by to být velice uspokojující orgasmus, nemyslíte? Smísit vaše s mým…

Harry odložil pergamen, stáhnul si kalhoty od pyžama a položil se na postel tak,aby jeho erekce byla přímo na tom lepkavém místě, kde před ním ležel Snape.Začal pomalu pohybovat boky…tak aby se nedostal mimo tu jistou oblast a myslelna Snapea, jak tu ležel v jeho posteli a laskal se dokud nedosáhl orgasmu přímo na prostěradle, tak aby si byl jist, že to Harry najde a…

„ Ó…Bože!“

„ Pottere…nemůžeš se trochu ztišit? Mohl bys třeba použít svůj polštář, ne? Někteří z nás se snaží spát!“ zavolal na něj Seamus přes pokoj.

„ Jo, Pottere…když už si ho musíš honit, tak to dělej potichu,“ ozval se jiný hlas.

Harry se ani v nejmenším nestaral o to, jestli ho slyší třeba celý svět. Jehoukojení byla jako agónie rozkoše…Kromě toho…nemohl by se chovat potichu, ani kdyby chtěl.

Dlouhou chvíli jen Harry ležel a snažil se dostat pod kontrolu svoje dýchání azběsilý tlukot srdce. Našel pergamem, který odložil na postel a zvedl ho, aby si mohl přečíst poslední část.

Bylo to dobré, Pottere? Otřáslo to vaším nevinným mladistvým světem? Sladké sny…Ó…a dobře se vyspěte…zítra ráno máte dvouhodinovku lektvarů.

Harry zmačkal pergamen. Byl rozhodnutý ho spálit a ne ho nechat někde, kde bymohl někdo najít. Ve chvíli kdy se k tomu odhodlal, pergamen vzplál plamenem.Harry ho odhodil na podlahu, kde shořel a zanechal po sobě jen malou hromádku popela

Harry vstal, natáhl si dolní díl pyžama a vyrazil na záchod. Když se vrátilvypadal jeho postel čerstvě povlečené. Harry odhodil přikrývku a uviděl, že prostěradlo je čisté.

No fajn…tohle bylo pěkně tajuplné.

Tak podivné jak jen mohlo, ale Harry byl unavený. Vklouzl do postele, stočil se do klubíčka a okamžitě usnul.

*****

Následující ráno nebyl Snape na snídani ve Velké síni. To ale nebylo nic neobvyklého. Jen zřídka kdy snídal se studenty.

Ron a Hermiona se připojili k Harrymu a povídali si o famfrpálu a dalšíchtakových tématech, která Harryho momentálně vůbec nezajímala. Všechno na co byl schopen myslet, bylo co si Snape vymyslí dnes, aby ho potrápil.

Až do teď profesor lektvarů naprosto skvělý…využíval magii, vychytralost, svůjsuchý smysl pro humor a výborné načasování, aby získal převahu. Úspěšně udržovalHarryho naprosto vyvedeného z rovnováhy a téměř neustále ve stavu sexuálního neklidu a to bylo víc než znepokojivé.

„ Ty vůbec nejíš,“ prohodil Ron, když sledoval, jak Harry honí vidličkou po talíři svoje vejce, „ myslel bych, že po včerejším zápase budeš mít hlad.“

„ Ne tak docela,“ řekl Harry, „ Já…nějak jsem se špatně vyspal.“

„ Nejspíš jsi utahaný ze zápasu,“ poznamenal Ron, ale Hermionin zkoumavý pohled viděl víc než jeho.

„ Harry…jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě.

Harry se pokusil o úsměv. „ Je mi fajn…jen mám spoustu práce. Závěrečné zkouškyse blíží a já bych chtěl uspět lépe než minule, vždyť je to náš poslední rok.“

Hermiona se ale nedala tak snadno odbýt. „ Jsi si jistý, že jde jen o tohle? Napadlo mě, jestli to nesouvisí s tebou a Snapem.“

Harry strnul a pak se zeptal: „ Co myslíš tím Snape a já?“

Hermiona pokrčila rameny. „ Já nevím, jak bych to řekla…ale…no prostě…v poslední době se chováš v jeho hodinách nějak jinak.“

„ No tak, Hermiono,“ vysmál se jí Ron, „ Snape si neodpustí nějakou narážku na Harryho, kdykoli je to možné. Harry občas něco zvorá skoro jako Longbottom…“

„ Ne,“ zavrtěla Hermiona hlavou, „ je v tom něco jiného…“

„ Ron má pravdu, Hermiono,“ odpověděl Harry, „ každou chvíli něco zvorám a on se po mě stále vozí. Nic nového pod sluncem.“

„ Hele…koukejte,“ řekl Ron nečekaně a ukázal na nově příchozího. Byla to ta panovačná, impozantní postava Luciuse Malfoye, „ co ten tu sakra dělá?“

„ Jeho syn zde studuje,“ odpověděla Hermiona, „ a navíc je členem školní správní rady.“

Všichni tři sledovali, jak Lucius Malfoy přešel Velkou síň, zastavil se na chvíli u zmijozelského stolu, aby něco řekl svému synovi a zase odešel.

Harryho oči se zúžily. „ Jo…taky bych rád věděl, co tu chce.“

*****

Lucius sešel po schodech vedoucích do sklepení a pokračoval dál, dokud nedorazilk učebně lektvarů. Otevřel dveře a vstoupil do třídy. Rozhlédl se po nějakých známkách, že tu někdo je.

„ Ale, ale…podívejme, kdo přišel na návštěvu…,“ Snape se vynořil ze stínu odpoliček. Nesl dvě nádoby, v každé z nich byl jiný druh sušených přísad. Zastavilse těsně u Malfoye a lehce výsměšně se usmíval, „ Co se děje, Luciusi? Ztratil jsi se?“

„ Nech si ty své uštěpačné poznámky,“ odpověděl Lucius.

„ Obvykle nechodíš sem dolů. Vyrazil jsi dneska exkurzi do níže společenskypostaveného prostředí? odsekl Snape, přešel ke svému stolu a opatrně na něj obě nádoby položil.

Lucius došel ke svému kamarádovi z dětství a položil mu ruku na rameno. „ Víš, že umíš být pěkně krutý?“ zavrčel.

„ Ó…v to doufám…,“ odpověděl Snape, vysmekl se z pod blonďákova dotyku. Povídalse Malfoyovi do tváře. „ Tak co se děje, Lucius? Neděláš návštěvy pokud něconechceš. Jen se nudíš…nebo si Narcissa zase odjela užívat do jižní Francie?Nechala tě samotného, co? Nemáš ho kam strčit a jsi…nadržený…hmmmm?“ zvedl tázavě obočí.

Lucius si prohlížel stříbrného hada na konci své vycházkové hole. „ Klidně si můžeš hrát na bastarda, když chceš, to víš.“

„ Za půl hodiny mám vyučování, Luciusi. Tak přestaň chodit kolem horké kaše a vyklop, proč jsi tady,“ zavrčel Snape netrpělivě.

„ V pořádku…když jsi se zmiňoval o té nudě…,“ protáhl Lucius.

„ Ó…to že jsem udělal?“ Severus zkřížil ruce na prsou a opřel se o svůj stůl.

Lucius nenuceně pokrčil rameny, ale v jeho hlase zaznívalo napětí. „ Chyběl jsi mi. Chtěl jsem jen přijít a vidět tě. Jen na chvilku a…“

„ Můj čas je velmi vzácný, Luciusi. Tak se už vyjádři.“

Lucius se nepohodlně pousmál. „ Jak chceš…přišel jsem, aby byl s tebou… zašoustat si. Je to dostatečně strohé?“

Severus naklonil hlavu na stranu a stáhnul rty. „ Jak jsem si myslel.“ Otočil se k Luciusovi zády a začal se probírat stohem papírů na svém stole.

Luciuse se bouchnul vycházkovou holí do dlaně a sevřel kolem ní prsty. „ Takže?“ naléhal tak nenuceně, jak to jen šlo.

Severus se podíval přes rameno na blonďáka a otázal se: „ Promiň…ptal ses na něco?“

„ Nepotřebuji TO…nebo TEBE…tak moc, abych musel tohle snášet…,“ zavrčel Lucius.

Severus došel k Malfoyovi. „ Ano, opravdu, Luciusi…potřebuješ…,“ zamumlal. Jehorty pomalu přejely po Luciusových, „ a…tak to udělám…,“ ještě jednou přejelyjeho rty přes Malfoyovy. S tichým stenem objal Lucius jednou rukou Severusův krk a přitáhl si ústa černovlasého profesora lektvarů víc proti svým.

Severus se nechal políbit…nechal se stáhnout tou Luciusovou překvapujícípotřebou. Když to skončilo, stáhnul se Severus zpátky, jejich ústa se s jemným zvukem oddělila.

„ Není čas,“ prohlásil Severus chladně a Lucius zareagoval, jako by do polil studenou vodou.

„ Co?“

Snape pokrčil rameny a odpověděl: „ Řekl jsem ti…že mám hodinu.

Lucius úplně ztratil své chladné vystupování. „ Zruš ji!“

S pohledem, který jasně říkal nezbláznil jsi se? Snape rozhodně odpověděl: „ Velmi dobře víš, že to nemůžu udělat.“

Šedé oči se zaleskly vztekem. „ A ty víš, že tu nejsem proto, abych ti dovolil nechat mě v TOMHLE stavu!“ zasyčel Lucius.

Snape znovu pozvedl obočí. „ Ale tvoje pravá ruka je v pořádku…ne? Navrhuji abysse vrátil zpátky na malfoyské panství a…použil ji…Nebo třeba domácí skřítek…?“

Luciusovy oči se zúžily. „ Ty sadistický zkurvysynu!“

„ No jo. Luciusi…vždyť mě znáš…Mimo to skutečnost je taková, že jsem se tonaučil od tebe,“ Severus sledoval, jak si Luciusovy prsty pohrávají s jehovycházkovou holí, „ á…vytáhneme hůlky? Chystáš se na mě seslat kletbu Cruciatusa dívat se, jak se zmítám v záchvatu bolesti u tvých nohou?“ v jeho medově sladkém hlase zazníval výsměch.

Lucius se otočil na podpatku a zamířil ke dveřím.

„ Accio, Lucius…,“ protáhl Snape a Malfoy se nečekaně zastavil a podíval se přes rameno.

Snape nedržel hůlku.

Snape došel k Luciusovi, obrátil jeho tvář k sobě, jednu ruku mu obtočil kolempasu, druhou rukou shrnul stranou hřívu blond vlasů a přitáhl si Luciusova ústa ke svým v drsném polibku.

Když Snape ucítil, že se Malfoy v jeho objetí konečně uvolnil, vsunul jazyk meziLuciusovy rty, provokoval ho, vnímal jeho zrychlený puls. Tohle dělal s Luciusemvždycky rád…už když byli oba studenti v Bradavicích. Věděl, že Lucius cítí to samé a to byl ten důvod, proč ho Malfoy vyhledával. Sex byl až příliš dobrý.

Zcela určitě mezi těmito dvěma kouzelníky nepanovala žádná náklonnost. Byla toprostě nefalšovaná zvířecí touha. Znali jeden druhého – po sexuální stránce –lépe než kohokoli jiného. Luciusův vztah s jeho manželkou Narcissou nebyl výjimkou.

Pro Severuse bylo výhodné udržovat kontakty s Luciusem. Zachovávalo to jehopozici vůči Voldemortovi zdání loajality. – Smrtijed snažící se jen věrněvyužívat své práce v Bradavicích, aby mohl sledovat, co má Brumbál zalubem…Harryho Pottera nevyjímaje. Ačkoli tohle nebyl jediný důvod, proč seSeverus dál stýkal s Luciusem. Pravdou bylo, že sex s Luciuse byl jako droga…a Severus se zdaleka nehodlal svého zvyku vzdát.

Severus přejel rty po Luciusově krku a pak se konečně stáhnul a zeptal se: „Chceš to teď hned, rychle a divoce na mém stole, nebo chceš přijít později…poobědě…nebo po třeba večeři …pokud zůstaneš tak dlouho. Pak nás nikdo nebuderušit. Můžeme být spolu v posteli velmi, velmi dlouho,“ přejel svými dlouhými prsty po Luciusově chladně krásné tváři, „ vyber si,“ řekl Snape měkce.

Šedé oči se střetly s černými.

„ Obojí…,“ zněla vzrušená odpověď.

Snape ustoupil od Luciuse s nepatrným úsměvem a jemně pokrčil rameny, kývnulsměrem ke stolu. „ Já? Ty? Jak?“ zeptal se. Snape by vsadil všechno na to, že tobude nakonec on, kdo se bude sklánět nad stolem. S Luciusem to byla vždycky otázka síly. Byla to prostě součást jejich sexu.

V Luciusových očích se mihlo cosi podivného.

„ Já…,“ odpověděl, sundal si svoje černé rukavice a začal si sundávat plášť.

Severus beze slova přešel ke skříni a vyndal malou nádobku. Položil ji na stůl,kde Lucius odkládal nezbytné části oblečení. Pak se Lucius podíval na Severuse asledoval, jak prsty vysokého, tmavovlasého profesora lektvarů rozepínají knoflíky, aby konečně vytáhly jeho působivou erekci z jeho kalhot.

Lucius se otočil, položil ruce na stůl a roztáhnul nohy. Ucítil, jak se Severus přiblížil těsně k jeho zádům.

„ Dneska jsi samé překvapení, Luciusi,“ zamumlal Snape, natáhnul se a začalMalfoyovi rozepínat jeho hedvábnou košili. Když to udělal, vklouzl rukama podní. Roztáhl prsty a lehce hladil Luciusův hrudník, laskal bradavky dokud neztvrdly, pak sklouznul dolů k plochému břichu.

„ Já myslel, že pospícháme,“ utrousil Lucius, jeho hlas by zastřený chtíčem.

„ Prostě nedokážu odolat…,“ odpověděl Snape, „ jsi perfektní, Luciusi…každýcentimetr tebe,“ shrnul blond vlasy stranou a políbil ho na krk, pak přejel rty po pulzující tepně kousek od ucha.

„ Severusi…proboha! Udělej to!“ vydechl Lucius, jeho ruce sevřely okraj stolu.

„ Co? Žádná předehra, Luciusi? Žádná žhavá slova do tvého ouška? Škoda…Musíš býtopravdu zoufalý,“ prohodil Severus. Ani se nesnažil zakrýt pobavení ve svémhlase. Natáhnul se a nabral obsah nádobky na prst. Pak Severus pomalu vsunul prsty mezi půlky Luciusova pozadí.

Lucius se netrpělivě svíjel. „ K čertu, Severusi!“ ucedil skrz sevřené zuby, „ tak už dělej!“

„ Potřebuješ trochu připravit,“ odpověděl Severus, „ nechci tě zranit…tak moc.“

„ Zraň mě sakra! Třeba mě roztrhni! Ale už to udělej!“ zuřil Lucius,

Severus přikývnul. Pak si uvědomil, že to Lucius nemůže viděl. „ Jak chceš…“

Severus nabral ještě trochu masti a na nesl ji na svoji erekci. Pak se přitisklk Luciusovi. Jednou rukou sevřel blonďákovo rameno, aby udržel rovnováhu, druhouzajel mezi dolů mezi jejich těla a navedl svůj penis k úzkému vstupu doMalfoyova těla. Vydechnul a na jeden příraz nemilosrdně pronikl do Luciuse, unikl mu ostrý výkřik spojený se slastí a pocitem převahy.

Lucius křičel taky, když byl neúprosně otevřen a naplněn. Kousnul se do dolního rtu, až mu začala téct krev…což jenom vybičovalo jeho chtíč.

Když se Severus s Luciusem miloval, nemluvili…nedržel se vůbec zpátky.Vychutnával si, když slyšel blonďáka intenzivně vzdychat rozkoší nebo ještě lépebolestí. Severus otočil Luciusovi hlavu a sklonil se k jeho ústům. Ochutnalz jeho rtů krev, pak vzal Luciusův lehce oteklý ret do svých zubů a kousnul ho, krev začala téct trochu víc…vychutnával si to.

Severusova ruka našla Luciusovu erekci a sevřela ji. Pomalu ji začal laskat, pak zrychlili, sladil blonďákův rytmus se svým

Když Snape znovu zkoumal Luciusovy zhmožděné rty, Malfoyův penis sebou v jeho ruce zacukal a v sérii mohutných výstřiků potřísnil stůl.

Výška stolu byla pro takové věci perfektní. Severus pustil Luciusův pomaluochabující penis a soustředil se jen na vlastní uspokojení, které na sebe nedalo dlouho čekat.

„ Můj Bože!“ vydechl Malfoy, když ucítil, jak do něj Snape hluboko proniká.Severus ho nijak nešetřil…pak mu to konečně přišlo. A i když jeho erekce opadla, zůstával v Luciusovi.

„ Já jen doufám, že jsou zamčené dveře,“ řekl Lucius a snažil se vyprostit.

„ Neházej sebou,“ pokáral ho Snape a opatrně ho vytáhnul, „ na dveřích je zámkové kouzlo,“ odpověděl.

„ Kde máš k čertu hůlku, Severusi? Jsem jako čuně,“ stěžoval si Malfoy.

Snape vzal ze stolu svoji hůlku a pronesl čistící zaklínadlo, aby odstranil všechny stopy po jejich předchozí aktivitě. Mlčky se oblékli.

Lucius, znovu chladně odměřený, se zahleděl na Snapea. „ Nechám tě tvé hodině,“ řekl nenuceně.

„ Cítíš se lépe?“ otázal se Snape, jeho tón byl znovu lehce výsměšný.

Lucius se na svého kamaráda pohrdavě zadíval.

„ No? Tak jak?“ naléhal Snape.

„ Co chceš, Severusi? Písemné doznání?“ vysmál se mu Lucius.

Severus vzal do prstů jedné ruky Luciusovu bradu. „ Jsi skvělý,“ zamumlal a naposledy ho políbil, „ později?“

„ Dejme tomu,“ odpověděl Lucius a upravil si plášť, „ tvoje komnaty? Po večeři?“

„ Přijď později…řekněme v devět,“ řekl Snape, „ a, Luciusi…počítej s celou nocí.“

„ Uvidíme se,“ odpověděl Lucius a otevřel dveře.

„ To rozhodně,“ vyprovázel Malfoye Snapeův úsměv. Otočil se a podíval se nastůl. Produkt Luciusovy slasti tam ještě viditelně byl. Severus vytáhl hůlku a odstranil semeno ještě dřív, než dorazili studenti.

*****

Harry se to ráno nedokázal přinutit podívat na Snapea během hodiny lektvarů.Potom, co se stalo minulou noc, měl strach, co by takový jeden pohled mohlzpůsobit. Ale Snape vyučoval stejným způsobem jako vždycky a brzy byl Harryskloněný nad lektvarem pro potlačení deprese. Všechny jeho myšlenky sesoustředily na vytvoření – přesného a perfektního – lektvaru, který Snape zadal.

Snape přecházel pomalu po třídě a kontroloval studenty při práci. Jen letmopohlédl k Harrymu a byl rád za to setkání s Luciusem ráno. Dobře věděl, že sedostal nebezpečně blízko k překročení hranice mezi studentem a učitelem. Věděl, že by bylo nejlepší stáhnout se, dokud nebude už jeho studentem.

Ale když se Snape k Harrymu přiblížil, zjistil, že se soustředí na chlapcovunepopiratelnou krásu. Chtěl ho, to bylo jasné. Ten malý mizera se mu dostal podkůži od prvního dne, co přijel do Bradavic. Snape si znovu vybavil, jak si hoprohlížel, když chlapec stál a čekal na zařazení a myslel si, má brýle a vlasy jako Potter, ale vypadá jako Lily.

Jistě snažil se Harryho nenávidět…a na čas téměř uspěl. Část toho chlapce mubyla odporná. Rozený chytač, zařazený do Nebelvíru…v mnoha věcech byl Harry jakoJames Potter. Jenže teď Snape nacházel v tom chlapci i Lilynu starostlivost a soucit…věci, kterých James Potter měl poskrovnu.

A teď se zdálo, že chlapec našel jistý druh zalíbení v jeho osobě. To Snapeshledal příliš rozkošným, než aby to ignoroval. Věděl, že jeho malé provokace naHarryho působí a tohle vědomí bylo ještě rozkošnější. Ale nebyla ta poslední hrauž trochu za hranicemi? Bože…ten kluk se na něj dnes ráno ještě ani nepodíval.

Potterovi bylo 17…těžko se dal považovat za dítě. Snape by moc rád věděl kolikzkušeností chlapec ve věcech sexu má – mimo těch jeho dostaveníček s Dracempozdě v noci – pohrával si s myšlenkou zda Harry Potter stojí za ten čas a námahu.

Snape došel k Harryho stolu, stoupnul si za chlapce a pohlédl přes jeho ramenona směs v jeho kotlíku. Byl si vědom Harryho napětí, když se přitisknul blíž. Jeho zjevné rozrušení způsobilo, že se Snape trošku vzrušil.

Rozhodnul se, že Harry rozhodně STOJÍ za ten čas a námahu.

„ Spal jste dobře, Pottere?“ zamumlal Snape Harrymu do ucha. Profesor lektvarůse musel usmát, když chlapec upustil měchačku do kotlíku a teď se ji snažil vylovit. Ne…trápit Harryho Pottera bylo příliš zábavné, než aby odolal.

„ Tak se, Pottere, podíváme…copak jste to vytvořil,“ Snape sundal Harryho prsty z měchačky a zamíchal tekutinu v kotlíku.

„ Vypadá to, že byste mohl i dostat známku, pane Pottere,“ zhodnotil to Snape, „kdybych byl k takovým věcem náchylný, mohl by mi šok z taková události přivoditsrdeční infarkt,“ ušklíbl se sarkasticky, „ ale nemusíte být tak rozrušený,Pottere…ujišťuji vás…že k takovýmto věcem náchylný nejsem,“ Snape se přitisklk Harrym a Harryho oči se rozšířily, když ucítil ruku profesora lektvarů klouzající po jeho zádech, když ho míjel.

Harry nebyl jen ohromený, ale také si byl jist, že nepřečká hodinu bez výletu nachlapecké záchody. Ne…rád by přečkal hodinu…nebo třeba i dokončil práci a odevzdal vzorek.

Snape ho znovu minul na své cestě k Hermioně, která se urputně hlásila. Některé věci se nikdy nezmění.

„ Potřebujete si odskočit, Pottere?“ otázal se Snape měkce, tak aby to slyšel jen Harry.

„ Je mi fajn…děkuji…,“ odvětil Harry. Snape mu věnoval chápavý pohled, než odešel.

Harry se rozzuřeně vrátil ke svému lektvaru. Ano…byla to JEHO chyba – jehonestřežený okamžik bezbřehé blbosti – ten chlap věděl, jak se cítí, ale Snape siho ještě vychutná, k čertu! No, aspoň, že to nedal ve veřejnou známost. To už bylo něco.

Když Harry dokončil svoji práci, ujistil se, že všechny instrukce splnil, conejlépe. Pak opatrně dal do lahve vzorek lektvaru. Zazátkoval ji a odnesl vzorek ke Snapeově stolu, položil ho vedle dvou dalších, které tam už ležely.

Snape seděl za stolem.

„ To jste tak brzy hotový? otázal se lhostejně, aniž by vzhlédnul od knihy, kterou pročítal.

„ Ano, pane,“ odpověděl Harry pevně.

Snape neurčitě mávl rukou a řekl: „ V pořádku, Pottere…jděte na místo a ukliďte svoji pracovní plochu.“

„ Já bych potřeboval na toalety, pane,“ řekl odvážně. Snape na něj zamžoural.

„ To je to tak naléhavé, Pottere?“ zeptal se.

„ Ano, pane…“

„ No, v tom případě byste asi raději měl,“ zněla lehce úlisná odpověď a Harrymuse zúžily oči vztekem, „ ano…běžte na toalety, Pottere…nechceme tu žádnénehody…,“ Snapeova poznámka byla dost hlasitá, aby ji slyšel zbytek třídy. Učebnou otřásl smích.

Harry se otočil a pospíchal ven ze třídy. Tváře mu hořely ponížením.

Kapitola třetí

Odpoledne měl Harry famfrpálový trénink. Doufal, že mu to pomůže zbavit se svéfrustrace a vzteku. Zmijozelští na něj pokřikovali díky Snapeově poznámce ránopři lektvarech Harry Počůřánek. Pro Harryho byl život v téhle chvíli nesnesitelný!

Ve stínu na jedné z hlavních tribun byl Severus Snape. Měl volnou hodinu a přišel se podívat na trénink

Ten kluk byl vážně dobrý a Snape si vychutnával ten pohled, jak se řítil azatáčel stovky metrů nad zemí. Snape nikdy nebyl nijak zvlášť dobrý nakoštěti…jeho umění bylo přiměřené, ale nestačilo na to, aby se dostal dokolejního famfrpálového mužstva. Lucius byl na druhé straně vynikající hráč…abyl považován za nejlepšího chytače, jakého kdy Zmijozel měl. Mnohokrát porazili slavného Jamese Pottera – po pravdě víckrát než Potter jeho. To pak Severuss radostí sledoval famfrpál…aby viděl, jak se Malfoy vznáší v neuvěřitelnýchvýškách i rychlostech, jeho blonďaté vlasy – svázané na šíji jeho krku stužkou – povlávají nad jeho vzdouvající se zelenou kápí.

Byl to tehdy nádherný pohled a sledování Pottera v něm ty vzpomínky probouzelo.

Chlapec očividně vyspěl, obzvláště během posledního roku, pomyslel si Snape.Pořád byl tak nějak „samá nohy“, ale měl vypracovanější ruce a hrudník a hodinystrávené na koštěti mu pěkně zpevnily svaly na stehnech. Po několik letzaostávat Potter ve výšce za ostatními spolužáky, ale za poslední rok pořádněvyrostl a byl teď skoro tak vysoký jako Draco…který byl nejvyšší z chlapců ze sedmých ročníků.

Snapeovy černé oči sledovaly Harryho, sáhodlouze chlapce studoval…cítil, že jehotělo jemně reaguje. Přitahoval ho…to bylo něco, co nemohl popřít. A teď, kdyžvěděl, že by ho mohl mít, bylo jen o to víc zajímavé uvažovat o jeho přitažlivosti…dávalo to tomu nový rozměr.

Ano…byl někdy až krutě na chlapce tvrdý…obzvláště minulou noc a to ráno ve třídě. Ale bylo tak příjemné Pottera provokovat.

„ Od kdy se zajímáš o famfrpál?“

Severus se otočil a uviděl, že za ním stojí Lucius.

„ Potřebuji taky občas trochu čerstvého vzduchu,“ odpověděl černovlasý kouzelník úsečně.

Lucius se posadil vedle Snapea. „ Ten spratek je zatraceně dobrý,“ řekl, jeho šedo-stříbrné oči se zaměřily na Harryho.

„ Není špatný, řekl bych.“

Lucius si povzdechnul a poznamenal. „ Přál bych si, aby si Draco vedl jako on.Obávám se, že ovoce nepadlo na úrodnou půdu pokud jde o nadání pro famfrpál.“

Severus pokrčil rameny. „ Draco hraje tvrdě, Luciusi. Dobře no…není tak dobrý jako jsi býval ty…ale snaží se…“

„ Je celý po své matce,“ prohlásil Lucius, „ moc se bojí, aby nepřišel k úrazu.Má rád, když teče krev, ale sám se drží v zadu. Úspěch ve famfrpálu je spojen s ochotou jít do toho čelem.“

„ Možná jsi na něj moc tvrdý,“ navrhl Snape. Věděl, že Lucius má pravdu. Dracoměl instinkt zabijáka, ale jen když nemusel nasazovat vlastní krk. Ne jako Lucius…kdepak.

Lucius se na svého kamaráda povídal. „ Tomu opravdu nevěříš, že ne?“

„ Já jen vím, že ten kluk k tobě vzhlíží a touží po tvé chvále víc než po čemkoli jiném. Přiznej to, Luciusi…zřídka kdy Draca chválíš.“

„ Chválím ho, když si to zaslouží,“ zavrčel Lucius. Na chvíli byl zticha, pak se ale zeptal: „ Jaký je v posteli, Severusi?“

Snapeovy černé oči potemněly. „ Nemám zdání. Nedělám to se svými studenty,“zasyčel, „ jak si vůbec můžeš myslet, že bych…,“ zmlknul a potřásl hlavou, „ ikdybych byl v tomhle směru zapletený se svými studenty, Draco by nepřipadl v úvahu už jen proto, že je to tvůj syn!“

„ Můj syn už dávno není dítě, Severusi. Pokud by souhlasil…navázat s tebousexuální vztah, nebyl bych nijak zvlášť pohoršený,“ řekl Lucius odměřeně, „kromě toho…kdo by to mohl chápat lépe než já?“ na chvíli se znovu odmlčel, „ přijde ti přitažlivý?

Snapeovy černé oči se zabodly do Malfoyových a zavrčel: „ Nejspíš jsi nerozuměl, co jsem říkal o mých vztazích k mým studentům v tomto ohledu.“

„ Ale rozuměl…jen se ptám, jestli ti přijde přitažlivý.“

Snape se zahleděl zpátky na hřiště. „ Není jako ty, pokud mě chápeš.“

„ Přitahuje tě Potter?“

„ Blázníš?“

„ Ne mluvím vážně. Tělo toho kluka je ve všech ohledech pěkné. Pokušení zmocnitse ho, mi už přišlo na mysl, je to skoro neodolatelné,“ zamumlal Lucius, „ rádbych s ním byl chvíli sám, jenže jsem se ho ve druhém ročníku pokusil zabít…raději se ode mne drží dál,“ zakončil svá slova ironickým úšklebkem.

„ Musím připustit, že myšlenka na poskvrnění jeho nevinnosti je zajímavá,“ připustil Snape, jeho oči sledovaly hru.

„ On a Draco …měli dostaveníčka, víš to?“ pokračoval Lucius.

Severus pozvedl nepatrně obočí řekl: „ Když to říkáš…,“ jako ředitel Zmijozelu Snape pochopitelně tohle vědět. Ale nechal Luciuse pokračovat.

„ Jen takové puberťácké, neohrabané a utajované setkání. Ruce a ústa…nic víc.“

„ A jak jsi se dostal k téhle… delikátní informaci?“ zeptal se Snape.

„ Draco mi to řekl,“ odpověděl Lucius.

„ Pochopitelně.“

„ Budeš mít s tím klukem štěstí? Co si myslíš?“ zeptal se Lucius.

Snape složil ruce na kolena a dál pozoroval Harryho, který na svém Kulovém blesku vévodil vzduchu. „ Nic…,“ zněla odpověď.

„ Hádám, že tě nenávidí téměř tolik jako mě,“ prohodil Lucius odměřeně a sledoval Severusovu reakci.

V jeho tváři se nehnul ani sval. „ Řekl bych, že to bylo docela přesné…ano.“

„ Tak…jak dosáhneš toho uspokojivého znesvěcení té svaté modly, kterou je HarryPotter?“ Lucius by se vsadil, že na kratičký moment Severus stiskl čelisti, ale událo se to tak rychle, že si nemohl být jistý

„ Neřekl jsem, že mám plán, Luciusi…jen jsem připustil, že ta myšlenka je pro mě zajímavá,“ odpověděl Severus.

„ Nechceš – když bude příležitost – si ho plně vzít? Nebo jen rychlý orální sex,možná vzájemná masturbace?“ Lucius stále sledoval kamarádův obličej a hledal něco…nebyl si přesně jist co.

Severus pohlédl Malfoyovi do očí. „ Nemůžeš někoho plně zneužít, ledaže ho zcela ovládneš, nebo ano Luciusi?“

„ Asi ne,“ pousmál se Lucius lehce.

Severus vstal. „ V každém případě to není nic víc než domněnka. Ten kluk brzyv Bradavicích skončí a jeho neposkvrněné tělo půjde jinam… pokud je to jeho osud,“ podíval se na Luciuse, „ zůstaneš na večeři?“

„ Mám to v plánu. Máme přece…schůzku v devět, ne?“

„ To dnešní ráno bylo trochu nejasné,“ odsekl Snape, když scházel po dřevěných schodech uvnitř hlavní tribuny.

Lucius chytil Severuse za ruku, bránil mu pokračovat…až ho donutil zastavit. „Kdy jsem odolal mě a tobě v posteli?“ zeptal se, jeho hlas byl napjatý. Jeho ruka zajela pod Snapeův hábit a našla tam jeho erekci.

Severus jeho ruku odstrčil od své erekce a stáhnul se. „ Tohle není zrovna vhodné místo!“ zasyčel.

„ Nikdo nás tu nemůže vidět,“ odpověděl Lucius, „ a nikdo jiný na tribunách není.“

Snape začal znovu scházet po schodech. „ O tohle zájem nemám.“

Lucius zůstal stát na místě. „ Pak…možná bys byl raději kdybych večer nepřišel?“

Teď se zarazil Snape. Zavřel oči a polknul. Dlouze vydechnul a měkce řekl: „ Dobře víš, že…chci abys přišel.“

„ Tak to dokaž. Polib mě,“ Lucius pomalu sešel k Snapeovi

Snape stále váhal.

„ Tady a teď,“ dodal Lucius důrazně.

Severus se naklonil, aby Malfoye políbil. Jeho tep se zrychlil. Líbání s Luciusem bylo něco nesmírně smyslného.

Snape téměř překonal vzdálenost mezi svými rty a Luciusovými, když blonďákustoupil a lehce se uculil. „ Jen jsem chtěl vidět, jestli se přinutíš ke kompromisu,“ řekl chladně.

„ Jako vždy…,“ zamumlal Snape, otočil se a pokračoval dolů po schodech. Luciuse nechal za sebou.

*****

Harry stál pod sprchou a nechal uklidňující proud vody dopadat na své tělo.

Dobře si všimnul Snapea odpoledne na tribunách. Harry přemýšlel, zda přišelproto, aby se podíval na ně. Zmijozel na hřišti nebyl…takže profesor lektvarů neměl žádný důvod tam být.

Jisté bylo, že mu to dost ztěžovalo ovládání koštěte. Létání samo o sobě bylodost složité umění i bez erekce…poslední už jen to, že se na něj Snape díval, ho vzrušilo.

Stejně jako byl vzrušený teď.

Do prdele!

Sprchy byly prázdné. Všichni ostatní si pospíšili, oblékli se a šli na večeři.nechali tak Harryho samotného. Pečlivě se rozhlédl, aby se ujistil, že se nikdoještě nezdržuje ve stínech. Pak se pomalu, ale účelně přivedl k orgasmu, zatímco horká voda dopadala na jeho tělo.

Když mu to přišlo, kousnul se do spodního rtu, takže nemohl vykřiknout Snapeovo jméno. Poučil se.

Když se Harry utřel a obléknul, zamířil do Velké síně na večeři. Ale ani nemělhlad. Jeho žaludek byl téměř neustále stažený znepokojivým očekávání, jak přemýšlel, čeho se ještě od Snapea dočká.

Po večeři se Harry rozhodnul, že si někde stranou promluví s profesoremlektvarů. Řekne mu, jak přesně se cítí kvůli těm nepatrným vtípkům na jehoadresu. Třeba když bude mít štěstí, tak ho Snape nevyloučí ze školy…nebo uškrtí či rozčtvrtí.

Zarazil se. Takhle o tom nesmí přemýšlet.

*****

Fakt, že Snape nepřišel tenhle večer do Velké síně na večeři, Harryho zklamal.Ron a Hermiona se živě bavili o plesu absolventů, ke kterému se schylovalo užpříští sobotu. Ani si nevšimli, že Harry nejí, ani že se nezapojuje do hovoru.

Po jídle se Harry Hermioně a Ronovi omluvil a šel někam, kde by mohl o samotěpřemýšlet. Našel si tichý koutek ve třetím poschodí za sochou Roweny z Havraspáru a sednu si.

Znovu přemýšlel, co na něj má Snape přichystaného pro nějakou další noc. Chlapcenapadlo, že by to bylo úplně o něčem jiném, kdyby starší kouzelník skutečnězamýšlel dát mu nějaký zajímavý návrh. Harry se nad tou myšlenkou pozastavil.

Co když se Snape jen snažil s ním navázat kontakt a říct mu tak, že ho chce?Jeho myšlenky to jen ztěží mohly obsáhnout. Vzal by Harryho do svým komnat…nebo na nějaké jiné místo, kde by byli sami…možná pokoj v hospodě v Prasinkách?

Jaká je asi Snape milenec? Přemýšlel Harry.

Nějak si nedokázal představit, že Snape je jedním z těch, kteří na věciv posteli spěchají. Ne…spíš pěkně mučivě pomalu…až se člověk svíjí… Harrynepochyboval, že Snape musí být skvělý milenec. S těmi rozkošnými, hříšnými rtya rukama s dlouhými prsty to ani nemohlo být jinak. Předpokládal, že Snape mázkušenosti…ale s muži nebo se ženami? Snape na něj sice nepůsobil dojmem gaye,ale taky si nedokázal černovlasého profesora lektvarů představit se ženou. Ale zřejmě měl nějaký zájem o muže…proč by jinak dělal na Harryho ty narážky.

Co Harry věděl bylo, že chce odpovědi na své otázky…a že chce Snapeovi do očíříct, aby si přestal pohrávat s jeho myslí…a dalšími partiemi! Proč čekat, kdyžto má rozmyšleno? Věděl, kde přibližně jsou Snapeovy komnaty…a rozhodnul se, že tam půjde a řekne, co musí říct.

Ale nejdřív…se musí o sebe postarat…už zase.

Zatracený Snape…

Je dobré vědět, že masturbace opravdu nemůže způsobit slepotu. Pomyslel siHarry, když si rozpínal poklopec. Při tom všem sebeukájení, které v poslední době provozoval, by brzy potřeboval slepeckého psa a bílou hůl.

Když na záchodech ve třetím patře vyřídil svoji věc, zamířil Harry dolů do podzemí.

*****

Snape vylezl ze sprchy a utřel se. Zastavil se před velkým zrcadlem na zadní straně dveří koupelny a kriticky se zadíval na odraz svého nahého těla.

Štíhlý a dlouhonohý Severus Snape neměl takovou postavu dobře trénovaného atletajako Lucius Malfoy…ale přesto měl pevné svaly a vypracovaná lýtka od toho svéhocílevědomého kroku. Pomalu přejel jedním prstem po linii černých chlupů táhnoucíse od jeho pupíku dolů k hustému porostu chlupů pokrývající jeho intimní místa. Neměl se za co v těchto místech stydět, říkal si

Vzpomněl si na dny, kdy on a Lucius byly studenty v Bradavicích a měřili sipenisy, aby zjistili, kdo je větší. Luciuse vždycky štvalo, že Severus jevětší…po pravdě…STÁLE ho to štvalo. Samosebou se Severus časem naučil, ženezáleží tak na to, jak je někdo vybaven, ale na tom, jak to umí používat.Bezděčně si pohladil penis a díval se, jak se trochu zvedl a zvětšil se. Severusbyl přesvědčen, že nemá nedostatky ve schopnostech tohoto druhu. Byl dobrýv posteli a Luciusovo spokojený vzdychání, když byli spolu, toho bylo jasným důkazem

Přešel do hlavní místnosti své komnaty stále nahý. Došel ke skříni se spodnímprádlem a vytáhl ven z druhého šuplíku černé, hedvábné boxerky. Ne, tohle bylopříliš nepřirozené, aby to Luciuse zaujalo…možná raději něco, co nosil běžně.Snape miloval ten pocit hedvábí na nahé kůži. A praní a žehlení konec konců byl problém skřítků a ne jeho.

Vytáhl nezdobený, černý, hedvábný župan ve stylu kimona, který mu sahal kekolenům. Snape se rozhodl, že nepoužije pásek a nechal ho otevřený. Z velkéknihovny si vybral tlustou, naučnou knihu, odnesl si ji do ložnice a položil ji na noční stolek.

Černé, hedvábné povlečení na jeho posteli byla jedenou z mála slabostí, které si Snape dovolil. v kontrastu s tím byl bavlněný přehoz v barvách Zmijozelu.

Snape si sednul na kraj postele, položil nohy na matraci a opřel se zády opolštáře opřené o čelo postele. Otevřel knihu u kapitoly, kterou chtěl a začal číst…a jako vždy, když se ponořil do četby…přestal vnímat okolní svět.

Rozsáhlá část knihy se věnovala kontrole živlů a Snape se probíral kapitolouzabývající se ohněm…tahle stránka ho obzvláště zajímala. Během četby skrčilnohy, chodidla nechal na matraci a nechal stehna nenuceně spadnout do stran.Jeho župan byl stále otevřený, ale Severus si vůbec neuvědomoval, jak provokativní pohled se tak nabízí.

Někdo zaklepal na dveře. Snape vzhlédl od čtení.

Lucius tu byl brzy. No… nevadí. Snape byl rád, když byl Malfoy dychtivý.

„ Pojď dál,“ zavolal Severus úsečně.

Klepání se ozvalo znovu.

„ Proboha tak pojď dál,“ zavrčel Snape podruhé, do jeho hlasu prosáklo nepatrná rozmrzelost. Lucius uměl mnohdy jít na nervy.

Černý závěs zakrýval výhled z postele do hlavní místnosti komnaty a z postele setak nedalo dohlédnout ke dveřím. Snape slyšel jak se dveře otevřely a tiše zavřely.

„ Jsem tady,“ řekl Snape dost hlasitě, aby to bylo slyšet i vedle. Založil sistránku v knize záložkou, kterou měl na nočním stolku. Když to udělal, odložilknihu na noční stolek a podíval se k nohám postele, kde osoba, která vešla do jeho komnaty stála, pusu otevřenou a zírala na jeho odhalený rozkrok.

Nebyl to Lucius Malfoy.

Byl to Harry Potter.