Lektvar pravdy

 

Kapitoly: 2 3 4 5 6
Autor: Falkira
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Nepozornost se při hodině lektvarů nevyplácí…nebo ano?
Poznámka: Tohle je můj první slashový pokus, tak snad se vám bude líbit.

Lektvar pravdy

Část první

„Co je tohle za lektvar?“ ptal se Ron prohlížeje si křišťálovou lahvičku s čirým obsahem na Snapeově stole. „To je přeci…,“ chtěla mu osvětlit Hermiona, ale přerušil ji Snape, který dlouhým krokem vešel do třídy. Všichni zmlkli a pospíšili si na svá místa, kromě Harryho, který Snapea zaregistroval pozdě, jelikož byl duchem někde jinde.

Hlavu měl plnou myšlenek na svůj dnešní sen. Bylo to znepokojivé. Kdykoli se teď podíval na Snapea vybavily se mu útržky snu. Šero, dotek, blízkost, horko, zrychlený dech a polibky…. Zvedl oči a pohlédl na profesora lektvarů. Vzdech, dotek, šero, touha… Něco vykládal třímaje v ruce křišťálovou lahvičku, ale Harry ho neposlouchal. Byl příliš zabrán do nejasných útržků snu o milování se Snapem. Ano, bylo to tak. Nechtěl si to připustit a snažil se bránit té představě, ale nešlo to. Trnutí v jeho rozkroku bylo příliš silné a stále ho odvádělo do snu. Vzdech, odevzdání, ano, víc, rychleji…

Když v tom ho probralo Hermionino bolestivé dloubnutí do žeber. „Á náš velký pan Potter si myslí, že nemusí dávat pozor.“ Protáhl jízlivě Snape. „Čirou náhodou bych tu potřeboval dobrovolníka. Pane Pottere, to jste hodný, že jste se přihlásil, pojďte dopředu,“ řekl a na tváři se mu objevil úšklebek, který rozhodně nevěstil nic dobrého. „Ale já…já se přeci ne..“ „Pojďte,“ zavrčel Snape a vypadal hrozivěji než jindy, což u něj bylo značně obtížné. Harry si uvědomil, že jeho penis je opravdu tvrdý a v duchu děkoval za povinnost nosit školní hábity. Pomalu a těžce se zvedl. Upravil si plášť a jak se blížil k profesorovi mohl si ho pečlivě prohlédnout. Sten, stisk, výkřik…

Byl vysoký a měl štíhlé tělo, které však bylo zahaleno širokým pláštěm. Harry dorazil ke katedře a podíval se mu do očí. Stále ještě jako v mrákotách sledoval Snapeovy tmavé oči, které se do něj zabodávaly a způsobily další odezvu v Harryho kalhotách. Tma, polibek, touha… Dost! Harry se snažil uklidnit a vrátit do reality a tak urychleně odtrhl pohled od Snapea a zhluboka dýchal. „Tak, pane Pottere, copak nám povíte o účincích tohoto lektvaru?“ zeptal se úlisně Snape. „No…to..je…no, ehm…,“ koktal Harry, jelikož ze Snapeova výkladu nevěděl vůbec nic. „Ale, ale,“ protáhl Snape, „snad nechcete, abych si myslel, že při mých hodinách nedáváte pozor,“ a na jeho tváři se objevil ošklivý úšklebek. „No copak jste měl lepšího na práci, než sledovat můj výklad?“ naléhal.

„No…já jsem jenom no…přemýšlel,“ vydechl. „Tak pan Potter přemýšlel,“ řekl posměšně, „a o čem, smím li se ptát?“ „O tématu na ročníkovou práci z lektvarů,“ řekl Harry rychle, ale hned jak to vyslovil věděl, že Snape ani v nejmenším nevěří jeho vysvětlení. „Lžete,“ vyštěkl, sáhl po lahvičce s lektvarem a když mu ji podával jeho výraz se Harrymu ani trochu nelíbil.

Nevěděl ani za mák co s ním lektvar provede, ale když se podíval na Snapea věděl, že nemá cenu odporovat. Srdce mu bušilo jako o závod. Odzátkoval flakónek a loknul si lektvaru. Nemělo to žádnou chuť a po pár chvilkách, kdy necítil prudkou bolest ani náznaky, že se promění v něco nepřirozeného se začal trochu uklidňovat a jeho tep se vracel do normálu.

To však bylo poněkud předčasné, protože Snape k němu přistoupil blíž, naklonil se k Harrymu a zeptal se: „Tak Pottere, co jste dělal v lavici na začátku hodiny zatímco jsem vykládal látku?“ Celá třída ztichla a všichni napjatě poslouchali. „Vzpomínal jsem na sen, který se mi zdál.“ Řekl Harry a byl překvapený, že řekl zrovna tohle. „Hmm…zajímavé, a o čem byl váš sen Pottere?“ protáhl Snape sladkým hlasem. „Zdálo se mi, že jsem s vámi v posteli a celou noc jsme provozovaly různé sexuální praktiky. Ležel jsem na zádech a vy jste vzal do úst můj penis a začal ho sát a pak…“

Harry se slyšel jak to říká a nemohl s tím vůbec nic udělat. Teď stál jako přimražený a z jeho obličeje se vytratila veškerá barva a zračilo se v něm smrtelné zděšení. „Stačí Pottere,“ zasyčel Snape. Ostatní ze třídy koukali s otevřenou pusou a nikdo nic neřekl. Každý se snažil přebrat si, jestli slyšel správně. Snapeovy oči se nebezpečně zúžily a ze rtů se stala jedna linka, jak je k sobě pevně stisknul.

Třída začala ožívat a s tím se po ní nesl smích a pošklebky, vzrušené šeptání, ale i výkřiky jako „páni“ a „nechutný“ a „no tohle…“. Snape se narovnal a otočil se ke třídě. Chvilku nic neříkal a pak zakřičel: „Zapomeňte,“ a švihl hůlkou proti třídě. V tu chvíli bylo ticho a Snape pokračoval s úšklebkem k Harrymu: „Za to, že nedáváte pozor a radši studujete Dějiny Famfrpálu odebírám Nebelvíru 10 bodů a dostanete týdenní školní trest. Zmizte Pottere.“ Harry nebyl schopný slova. Stál totiž vedle Snapea, takže ho paměťové kouzlo nezasáhlo a tak se jen otočil a vrátil se do své lavice.

Na Snapea se ani nepodíval, dokonce ani když za ním po skončení hodiny přišel a promluvil tichým medovým hlasem, ve kterém však bylo něco zlověstného: „Tak zítra v šest hodin u mě v kabinetě Pottere.“ Harry vystřelil ze třídy a až v nebelvírské společenské místnosti si uvědomil, že stále drží lahvičku s průhledným lektvarem.

Následující den proběhl stejně, jako všechny ostatní a jen Harry cítil jak se mu svírá žaludek, když pomyslel na večerní návštěvu u Snapea. Přemýšlel, jak to udělat aby se jí vyhnul. Napadlo ho, že by zašel na ošetřovnu kvůli nevolnosti, ale měl dojem, že by si pro něj Snape přišel.

Po večeři se rozloučil s Ronem a Hermionou, kteří na něj po dobu večeře vrhali soucitné pohledy, a vydal se na cestu do sklepení. Ke Snapeovu kabinetu se dostal za pět minut šest, zhluboka se nadechl a zaklepal. Snape ho nechal chvíli čekat a pak otevřel a pustil ho dovnitř.

Harry měl neurčitý plán jak se ze situace dostat a doufal, že mu pomůže zbytek lektvaru. „Tamhle máte práci, Pottere,“ řekl, aniž by se na něj podíval. Sedl si za stůl, začal opravovat písemky a mladého kouzelníka si nevšímal. Harry si všiml čaje na Snapeově stole. Stiskl malou křišťálovou lahvičku a čekal na vhodnou příležitost.

Ta přišla když Snape vstal, otočil se a začal uklízet knihy, které měl před tím na stole do polic. Harry nalil kapku veritaséra do čaje, v mžiku byl zpátky na svém místě a doufal, že si Snape ničeho nevšiml. Zdálo se, že to vyšlo, protože když uložil knihy sedl si Snape opět ke stolu. Harryho si vůbec nevšímal, a když opravil další dva testy, uchopil šálek s čajem a napil se.

Chlapec nervózně přešlápl. Nevěděl, jestli bude lektvar stačit, protože ho po Snapeově hodině v lahvičce moc nezbylo. Po dalším čekání už to Harry nevydržel a přistoupil ke stolu. Snape zvedl oči od testu. „Co ještě chcete Pottere?“ zeptal se nevrle. „Támhle máte práci a nevšiml jsem si, že byste s tím nějak pohnul,“ řekl a pomalu začínal ztrácet trpělivost. Harry však dál stál na svém místě a koukal na Snapea. Musel něco udělat, i kdyby ho pak měli vyloučit a když opět ucítil že tvrdne, rozhodl se.

„Petrificus!“ pronesl a ukázal na Snapea. Ten nestačil zareagovat a než se vzpamatoval, měl ruce připoutané k opěradlům a kotníky k nohám křesla. „Pottere. Co to děláte? Okamžitě mě rozvažte!“ supěl a Harry měl pocit, že kdyby měl volné ruce použil by na něj nejspíš nějakou z kleteb, které se nepromíjejí. Mladý kouzelník však přistoupil blíž a prohlížel si svého profesora bezmocně připoutaného k židli. Ten pohled ho velice vzrušoval. Snape jen tiše seděl a výhružně se na Harryho díval. Zahleděl se mu do očí. „Pane profesore,“ promluvil Harry, „měl jste někdy sexuální styk s mužem?“ narovnal se a pozoroval Snapea jak mu po tváři přeběhl výraz zděšení když řekl: „Ano, několikrát.“ „A na co jste myslel, když jsem vám pod účinky veritaséra pověděl o svém snu?“ pokračoval. „Že bych vás nejradši ohnul přes stůl a ošukal to vaše krásné pružné tělo.“

Teď už to nebylo jen zděšení, ale i čirá nenávist a vztek, který způsobil, že se Snapeova téměř bílá kůže začala zbarvovat do růžova. Harry obešel Snapeovo křeslo, takže stál za ním, sehnul se a zašeptal: „Ale, ale,“ napodobil Snapeovu protáhlou poznámku. „Copak to slyším? Můj nepřístupný a zlý profesor lektvarů má zvrhlé choutky…“

Snape strnul, když ucítil Harryho horký dech na své tváři. „Tohle si odskáčete, Pottere,“ procedil mezi zuby a trhl sebou, když mu Harry olízl ušní lalůček. „O tom nepochybuji, pane,“ pronesl a začal ho líbat na krku. Pomalu, hluboce směrem od ucha dolů.

Snape nevydal ani hlásku. Bojoval s příjemnými pocity, které se rozlévaly po jeho těle ve snaze je potlačit. Harry odtáhl své jemné rty, obešel křeslo a rozepnul mu plášť. Pak pokračoval s košilí a za chvilku odhalil profesorův vypracovaný hrudník. Sedl si mu na stehno, naklonil se a začal dráždit Snapeův ušní lalůček. Lízal ho a sál a nemohl si nevšimnout, jak se přes veškerou Snapeovu snahu jeho dech zrychloval. Pomaloučku začal sestupovat jazykem po jeho krku, kde zapojil i zuby a střídal škádlivé kousnutí s jemnými polibky.

Snapeova kůže byla teplá, voňavá a velice jemná, což by si Harry nikdy předtím nepomyslel. Jak seděl na Snapeově klíně něco v oblasti jeho rozkroku ho začalo tlačit do stehna. V duchu se usmál a začal pomalu rytmicky přejíždět nohou přes Snapeův poklopec. Okamžitě ucítil odezvu. Mezitím ústy sestoupil k bradavkám a když přes jednu přejel jazykem skrz Snapeovy zaťaté zuby se prodral slabý sten. Ale hned utichl, jak se profesor snažil udržet sebekontrolu.

Měl zavřené oči a Harry si všiml, jak mu pod návalem rozkoše mizí maska přísnosti a rezervovanosti. Věnoval se jeho bradavkám a mezi tím sjel rukou ke Snapeovým kalhotám a obratně je rozepnul. V zápětí pronikl pod černé boxerky, prsty obemknul pulzující erekci a stisknul. To už Snape nevydržel a téměř vykřiknul pod návalem slasti, která zmítala jeho tělem.

Dýchal nahlas a přerývaně. Harry poodstoupil, chytil Snapeovy kalhoty a když se mírně nadzvedl, stáhl je i s boxerkami ke kotníkům. Kvůli připoutaným nohám měl kolena od sebe a z černých chloupků mezi jeho nohama trčela do vzduchu jeho (jak to Harry nazval) opravdu působivá erekce. Když se vynadíval na Snapeovo nahé vypracované tělo, vrátil se zpátky k jeho bradavkám, vzal je do úst a jemně sál. Pak se začal přesouvat níž a níž a zdálo se, že krouživými pohyby jazyka dovede Snapea na pokraj šílenství. Když se posunul do oblasti podbřišku Snape téměř nepřetržitě sténal. „Tak si pospěšte Pottere,“ zavrčel. „Jen klid pane profesore, přece nikam nespěcháme,“ odpověděl Harry líně a líbil se mu pohled na Snapeovo narůstající zoufalství.

Klekl si před něj, roztáhl mu nohy a začal špičkou jazyka dráždit vnitřní stranu jeho stehna. Záměrně se vyhnul jeho penisu a to Snape už nevydržel. „Pottere, sakra, dělejte!“ zasyčel. „Ale co mám dělat, pane profesore?“ zeptal se Harry nevinně. „Zákeřný parchante, toho budeš litovat,“ vrčel Snape bez dechu a Harry se vrátil ke své práci na stehnech. Když Snape zaúpěl a opět Harryho proklel, mladý kouzelník zvedl hlavu: „Chci to slyšet, tak co pro vás mohu udělat, pane profesore?“ zeptal se zase s tím nevinným úsměvem.

„Pottere, proboha, tak už mi ho vykuř!“ téměř zakřičel. „Jak si přejete,“ usmál se Harry, přesunul se nad Snapeův neuvěřitelně tvrdý penis a jazykem přejel přes jeho špičku. Snape zasténal a vyrazil boky proti Harrymu. Ten to očekával, a tak chytil profesora v tříslech a přitiskl ho zpátky do křesla. Harry cítil, jak se sám blíží k orgasmu. Jeho penis byl tak tvrdý, že téměř bolel a naléhavě žádal o uvolnění napětí. Sjel si rukou do kalhot, rozepnul poklopec, vyndal svoji erekci a začal ji třít.

Otevřel pusu a vzal do ní Snapeův penis jak nejvíce to šlo a začal rytmicky jezdit nahoru a dolů, přičemž jazykem přejížděl po špičce a netrvalo dlouho a Snape se s výkřikem udělal do Harryho pusy. V ten moment se dostal na vrchol i Harry a stále ještě sajíce Snapeův penis vyvrcholil na podlahu před ním. Pak se s vypětím všech sil posadil Snapeovi na klín a zhroutil se na jeho hrudník. Oba těžce dýchali, vnímali teplo toho druhého a Harrymu se zdálo, že takhle dobře mu ještě nebylo.

Když se jeho dech vrátil do normálu, postavil se a zapnul si kalhoty. Zamumlal kouzlo, které uvolnilo profesorovy ruce a nohy. Podíval se na Snapea, který měl stále ještě zavřené oči a zamířil ke dveřím…

Část druhá

Snape ho sledoval jak odchází. „To ti nedaruju ty malej bastarde,“zašeptal. Odešel do svých komnat a usnul jakmile se vyčerpaný zhroutil na postel.

Harry se osprchoval, vzal si pižamo a zalezl do postele. Vážně se to stalo? Jen když na to pomyslel, byl vzrušený. Jak to bude zítra? Bude se moci na Snapea vůbec podívat? Když si vzpomněl na ten výkřik, který jeho profesor vydal, když se Harrymu udělal do pusy, zachvěl se. Bylo to naprosto fantastické a pokud ho Snape neprokleje, nebo neotráví, třeba by si to mohli zopakovat…Harry se přetočil na bok a snažil se usnout, ale jeho malý(nyní velký)problém v kalhotách mu to nedovolil. Zajel rukou pod pižamo a při vzpomínce na Snapea skučícího rozkoší vyvrcholil téměř okamžitě.

Ráno vstal, oblékl se a šel na snídani, kde se potkal s Ronem a Hermionou. „Tak jak to šlo včera u Snapea?“vyzvídal Ron. „Ani jsem tě neslyšel přijít.“ „No…šlo to“zamumlal Harry a kdyby se Ron nezabýval míchanými vajíčky, možná by si všiml jemného ruměnce na Harryho tvářích. Hermioně ale jako vždy nic neunikne. „A co si tam dělal? Muselo to být něco zvlášť odpornýho, podle toho jak se Snape tvářil, když ti to zadával,“řekla Hermiona a prohlížela si Harryho zkoumavým pohledem. „No…krájel jsem nějaký přísady do lektvarů,“hlesnul a raději se sklonil k talíři. Tím jejich dnešní rozmluva o Harryho školním trestu skončila.

První hodinu měli obranu proti černé magii a pak lektvary. Harry přišel do sklepení mezi posledními. Sedl si vedle Rona a Hermiony a sliboval si, že bude dávat pozor. Když Snape svým dlouhým krokem vešel do třídy Harry byl trochu zklamaný. Vlastně ani nevěděl co čekal, jen že Snape bude vypadat….nějak jinak než obvykle. Jenže ten se tvářil pořát stejně s jeho temnýma očima a zlomyslným úšklebkem. Jak hodina plynula, Snape odebral několik bodů Nebelvíru za Nevilův nepovedený lektvar ze kterého začaly vyskakovat žáby, a když ho mávnutím hůlky odstranil, pokračoval ve své cestě po třídě a nahlížel žákům do kotlíků.

Harry už byl zase vzrušený a nemohl se soustředit. Když Snape došel až k němu postavil se mu za záda a nahlížel do kotlíku. „Ale, ale. Pan Potter je dnes nějaký nepozorný.“zašeptal s pobavením v hlase. Přistoupil k Harrymu ještě blíž a přitiskl se na něj. Harry cítil jeho teplo a jak se snažil jako by nic pokračovat v práci, přidal do lektvaru místo špetky drceného pelyňku hrst krájených listů mandragory. Lektvar, který měl být průhledný, tekutý a slabě růžový, teď dostal barvu shnilého salátu a byla z něj hustá lepkavá kaše. Snape se k Harrymu přitiskl ještě víc a natlačil ho boulí na kalhotech na hranu stolu. Harry tiše vyjeknul, z části bolestí a z části vlnou vzrušení, která se mu rozlila po těle. Profesor se podíval na Harryho lektvar: „Doufám, že se při svém školním trestu budete snažit víc, pane Pottere,“zašeptal mu do ucha a lehce se ho přitom dotkl svými rty. Harry se prudce nadechnul a přikyvoval neschopen slova. „Pan Potter dnes svým lektvarem překonal i pana Longbotoma,“pronesl už normálním hlasem celé třídě. „Strhávám Nebelvíru patnáct bodů.“řekl a zašklebil se.

Hodina už naštěstí končila a tak Harry vyběhl ze třídy a na prvních toaletách musel uspokojit svou potřebu. Co s ním asi Snape zamýšlí? Přemýšlel o tom celý den. Dokonce i když klepal na dveře Snapeova kabinetu. Ten otevřel a pustil Harryho dovnitř. Jeho pohled byl neprůhledný a v jeho tváři se nedalo vyčíst naprosto nic. „Támhle máte práci, Pottere, a varuji vás, aby ste nezkoušel dělal něco jiného. Harry sklopil oči a zamířil ke stolku s horou ingrediencí, které potřebovali nakrájet, rozdrtit, nastrouhat a vymačkat. Přistoupil k němu a začal s přípravou. Dělal, že se tomu plně věnuje, po očku však neustále sledoval Snapea, který byl zcela zabrán do opravy písemek a na Harryho se ani jednou nepodíval.

Teď už se Harry snažil dokončit práci a co nejrychleji zmizet, protože pouhá profesorova přítomnost vydráždila Harryho na takovou míru, že potřeboval urychleně odejít. Konečně měl vše splněno a když Snape nereagoval, popadl svou školní brašnu a zamířil ke dveřím. Chystal se vzít za kliku, když ho něco strhlo zpátky. Byl to Snape. Otočil Harryho, chytil ho za hábit, téměř ho nadzvedl ze země a vší silou přitiskl mladšího kouzelníka na zeď.

Harryho tělem projela prudká bolest ale i slast ze Snapeovy blízkosti. Ten se mu předloktím opřel o hrudník a tak mu znemožnil jakýkoli pohyb. „Kam si myslíte že jdete?“zasyčel zlověstně a ještě silněji Harryho přitlačil na kamennou zeď. Harry sykl bolestí. „Já…no…já, já potřeboval bych si odskočit,“řekl s námahou přes bolestí zaťaté zuby. „Obávám se, že to nepůjde, pane Pottere. Máme tady ještě nevyřízené účty,“řekl, pustil Harryho a odstoupil od něj.

Harry se předklonil a nemohl popadnout dech. Bolest v zádech ustupovala, byla však stále intenzivní. „Svlíknout,“zavrčel Snape. „Co…Cože?“zakoktal se Harry, jak se pořát snažil popadnout dech. „Myslím že ste mi rozuměl dobře. Svlíknout!“ řekl poněkud výhružným hlasem. „Nebo vám mám pomoct?“zvedl hůlku, zašklebil se a Harry si pomyslel, že by to asi udělal s velikou radostí.

Nemělo smysl odporovat. Odhodil tašku, zvedl ruce a začal si rozepínat hábit, který pak sklouznul na zem. Pokračoval a za chvíli vedle něj ležela košile, kalhoty i boty s ponožkami. „Ještě tohle.“řekl Snape chladně a ukázal na Harry ho slipy. „Tak do toho, Pottere. Včera jste byl poněkud horlivější.“řekl jízlivě. Ta poslední poznámka se Harryho dotkla na citlivém místě. Snape měl pravdu, byl včera horlivější, ale taky měl navrch. Dnes má nad ním moc Snape i když to Harryho vzrušovalo ještě víc.

Pomalu si stáhl slipy až ke kotníkům a odkopl je na stranu. Dal ruce do rozkroku, aby zakryl svou nahotu. Profesor jen s úšklebkem pomalu zavrtěl hlavou a Harry neochotně svěsil ruce podél těla. Byl neuvěřitelně vzrušený a bylo vyloučeno, aby si toho Snape nevšiml. Ten si ho se zájmem prohlížel. Krásné mladé tělo Harryho Pottera, zdroj jeho pokušení a jeho fantazie.

Harry nervózně přešlápl. Snape přistoupil až těsně k němu a opět ho jednou rukou přitiskl zády na kamennou zeď. Harry syknul. Zeď byla studená a bez šatů se mu hrubé kameny zarývaly do kůže. S překvapením zjistil, že ho ta bolest vzrušuje, ale neměl čas nad tím přemýšlet, protože Snape ho začal hladit druhou rukou.

Nejdřív od krku nahoru, zajel svými prsty do Harryho neposedných vlasů a pak pokračoval přes krk na hrudník. Lehce stiskl Harryho bradavku, ten zasténal a vzrušením se rozklepal po celém těle. Jeho profesor se krouživými pohyby propracoval k pupíku a pak si jeho prsty pohrávaly s tenkým proužkem chloupků, který ho neomylně vedl tam, kde ho Harry chtěl mít nejvíce.

Na jedné straně bolest způsobená hrubými kameny na druhé Snapeova teplá ruka, jejíž pohyby vyvolávaly tak intenzivní pocity a tak strašně ho vzrušovaly. Kombinace těch dvou věcí způsobila, že se Harrymu podlomila kolena a nebýt Snapea, který ho tiskl ke zdi, nejspíš by se sesunul na podlahu. Konečně Snapeova ruka sjela až dolů, ale k Harryho obrovskému zklamání se jeho penisu ani nedotkla a tak to dal najevo nesouhlasným zamručením.

Snape prohmatával Harrymu třísla a ten měl dojem, že zešílí, pokud se jeho profesor okamžitě nezačne věnovat jeho erekci. „Pa, pane profesore. Prosíííím,“zasténal Harry skrz zatnuté zuby. „Copak byste rád, pane Pottere?“zeptal se Snape a bylo vidět, že si vychutnává Harryho zoufalství. „Prosím dotkněte se ho, prosím, pane.“řekl s velkou námahou. „Já už to nevydržím.“kníkal Harry. Snape ale nevypadal, že by ho nějak zvlášť zajímalo jeho přání.

„To máte smůlu, pane Pottere. Já vám včera říkal, že toho budete litovat.“ušklíbl se. „Na kolena.“řekl a pustil Harryho. Ten nečekal ztrátu opory, zapotácel se a byl na zemi rychleji, než chtěl. „Řekl jsem kleknout.“zopakoval Snape nevrle. Harry poslechl a teď byl na všech čtyřech nahý, bezmocný a příšerné vzrušený u Snapeových nohou. To ponížení bylo příšerné, ale paradoxně ho nesmírně vzrušovalo.

Snape si Harryho prohlížel. Přesně o tomhle se mu zdálo, to byly jeho skryté fantazie. Byl strašně vzrušený, ale musel se ovládnout, aby tomu spratkovi ukázal, že si nemá začínat se Severusem Snapem. Pak si kleknul za Harryho a jedním prstem přejel přes rýhu mezi Harryho půlkami. Ten nečekal něco tak zvláštního a přitom úžasného. Zasténal. Tohle bylo vážně mučení.

Snape se ušklíbl a vyndal z hábitu tubu s lubrikantem. Vymáčkl si ho na prsty a přitiskl je na Harryho vstup. Ten znovu zasténal a trochu se vyděsil, když si uvědomil, co chce Snape udělat. Přesto ale poslušně držel. Když profesor zajel jedním prstem do Harryho zadní dírky nebylo to ani příjemné, ani nepříjemné. Takové zvláštní. Snape však zajel prstem trochu dál a pak našel co hledal. Harry vykřikl a musel z hluboká dýchat aby neztratil vědomí.

Prst v něm se začal pohybovat a když byl Harry dostatečně uvolněný přidal se druhý prst. Mladší kouzelník sténal a na chvilku ho napadlo, jak dlouho to ještě může vydržet, když v tom se přidal třetí prst. „Pro…profesore…prosím…ach, bože já…já už to nevydržím, potřebuju Vás… Prosím!!!“zasténal, a dalo mu obrovskou práci sestavit větu.

„Copak to slyším?“ozvalo se za ním jízlivě. „Zlatý nebelvírský hoch, chlapec který zůstal naživu se mi tu nabízí jak nějaká děvka a prosí abych ho oškukal?“ „A…ano pane, prosím už dělejte…prosím…strčte ho do mě.“škemral Harry a veškerá jeho důstojnost se přeměnila v touhu mít ho v sobě. Snape se zašklebil a vytáhl z něj prsty což Harry doprovodil nesouhlasným mručením.

Rozepnul si poklopec, když v tom se ozvalo zaklepání. Oba ztuhli. Harry posledním zbytkem sebekontroly, který mu ještě zbýval, popadl své oblečení a nahý zalezl pod stůl. Snape se posadil za stůl do křesla právě v okamžiku, kdy vešla Hermiona. „Dobrý den, pane…“ale dál se nedostala. „Co tady k čertu děláte Grangerová? To nemohu mít chvilku klidu ani ve svém vlastním volnu?“snažil se aby jeho hlas nezněl příliš udýchaně a příliš jinak než obvykle, moc se mu to ale nedařilo.

Harry mezitím seděl pod stolem a napjatě poslouchal, když si všiml Snapeova rozepnutého poklopce. V jeho hlavě se zrodil nápad, který okamžitě realizoval. Přesunul se Snapeovi mezi nohy, sáhl mu do kalhot, vyndal jeho naběhlou erekci a okamžitě ji vzal do úst, jak nejvíc to šlo. Snape slabě zasténal a na jeho tváři se na okamžik objevil výraz překvapení. V duchu proklel Pottera a doufal, že si toho Hermiona nevšimla. To by ale nesměla být Hermiona… „Jste v pořádku, pane profesore?“zeptala se ustaraným hlasem.

Harry věděl, že ho Hermiona ze svého úhlu nemůže vidět a že se Snape nemůže bránit. Když začal jeho erekci jemně sát, profesorovi opět, přes veškeré snažení, unikl slabý sten. „Nestarejte se Grangerová a už běžte.“procedil mezi zuby. „Dobře, já jen…Harry tu není?“zarazila se. „Ne, už odešel,“odpověděl Snape stále podrážděnější a vzrušenější. „Tak já jdu, promiňte, že jsem otravovala,“hlesla, ale když brala za kliku, všimla si Harryho školní brašny, která ležela u stolu s přísadami a vedle ní tuba s nějakým gelem. „Opravdu je vám dobře, pane profesore?“ještě se otočila. „Grangerová, věřte mi, dobře mi bude až vypadnete!“ řekl a téměř ztratil kontrolu nad svým hlasem, protože Harry začal prstem dráždit jeho zadní dírku. Hermiona jen pokrčila rameny a odešla. Pořád na to ale musela myslet. Snape byl vážně divný a kde je tedy Harry?

Snape se zhluboka nadechl. „Pottere, vy drzý spratku,“téměř zařval, popadl Harryho za vlasy vytáhl nahoru. Shodil ze stolu všechny věci a posadil ho na něj. Ten se opřel o lokty a nohy dal profesorovi na ramena. Snape se nezdržoval svlékáním. „Accio librikant,“ natřel svou erekci a rovnou ji namířil do Harryho dírky. Ani jeden už nemohli déle čekat. A když se mu tak nabízel…nešlo odolat.

„Prosím, pane, tak už ho do mě strčte,“žadonil Harry, Snape přitlačil a začal pomalu pronikat dovnitř. Jak se do něj dostával hlouběji, přestal se ovládat a naprosto se poddal těm úžasným pocitům. „U Merlina, Pottere!!! Ještě panic co? Když si představím, že ještě nikdo nevojížděl tuhle sladkou prdelku,“ vzdychl. Harry si vychutnával ten pocit naplnění a to že do něj proniká jeho profesor lektvarů ho vzrušovalo ještě víc. Sledoval Snapeovu tvář, ve které teď nebylo nic z jeho oblíbeného úšklebku, byla tam jen touha.

Snape se do něj dostal, jak nejvíce mohl a když si na něj Harry trochu zvykl, začal přirážet. Harry ještě nic tak fantastického necítil, bylo to prostě úžasné. Oba vzdychali a když Snape cítil, že už nebude moci déle odkládat své vyvrcholení, chytil Harryho penis a začal ho zručně třít. Harryho vzdechy se prudce zrychlily a pak se se zasténáním udělal a jeho semeno mu potřísnilo břicho a profesorovi hábit. Když Snape viděl, jak se Harryho pružné tělo napnulo při příchodu orgasmu naposled tvrdě přirazil a s výkřikem do Harryho vyvrcholil.

Pak mu položil hlavu na hrudník a uslyšel jeho splašeně bušící srdce. Harry ucítil jak ho jemné vlasy lechtají na kůži, zajel do nich prsty a jemně se v nich přehraboval. Takhle leželi na sobě a když Snapeův penis ochabl, opatrně ho vytáhl z Harryho, který se po chvilce pomalu začal oblékat. Už byl skoro ve dveřích, když se otočil: „To bylo úžasný, pane profesore.“ „Já vím, Pottere,“odpověděl s obvyklým úšklebkem.

Část třetí

Tentokrát Harry usnul, okamžitě, jak po sprše zalezl do postele. Probudil se až ráno, oblékl se a šel s Ronem na snídani. V Nebelvírské společenské místnosti potkali Hermionu, která se k nim přidala. Harry se jí nemohl podívat do očí, jako by se bál, že může číst myšlenky. Hermiona si toho všimla, ale nijak to nekomentovala. Když se usadili ve Velké síni, Harry byl spíše zamlklý a dělal, že se plně věnuje potírání toastu marmeládou. „Harry,“oslovila ho nakonec Hermiona a ten sebou polekaně škubl.

Trochu se zamračila. Včera o tom dlouho přemýšlela. Byla si jistá, že něco není v pořádku, ale Harry zrovna nehýřil ochotou jí to říci. „Jak to probíhalo včera u Snapea?“zeptala se s neskrývaným zájmem. „Hmm…jo… dík za optání,“zamumlal aniž by zvedl oči od snídaně. Hermiona pochopila, že takhle z něho nic nedostane a rozhodla se na něj počkat v chodbě, před učebnou obrany proti černé magii. „Rone, klidně jdi napřed,“pobídla kamaráda, když chytla Harryho za hábit a zatáhla ho na stranu.

„Harry, byla jsem včera za Snapem a byl hrozně divný. Říkal, že už jsi odešel a přitom jsem tam viděla tvoji tašku,“podívala se na něj ustaraně, „Harry, co se děje?“ „N..nic se neděje, Hermiono. Snape mě pro něco poslal do jeho laboratoře a tak jsem si tam tašku nechal a šel pro tu přísadu,“vysvětloval nemotorně Harry a stále se vyhýbal jejímu přímému pohledu. „Harry… a neubližuje ti třeba Snape? Víš, že mě to můžeš říct. Harry, jsem tvoje kamarádka.“naléhala. Chlapec lehce zčervenal. „Ne Hermiono, neubližuje mi, vážně se nic neděje, nemusíš si dělat starosti,“konejšil ji, ale něco mu říkalo, že ji nepřesvědčil. „Dobře Harry, jak myslíš. Kdybys něco potřeboval, jsem tady.“dodala. „Díky Hermi,“zamumlal Harry a vešli do učebny.

Hodiny se neskutečně vlekly, až se dostalo i na lektvary. Na první pohled bylo vše, jako obvykle. Studenti pracovali tiše a Snape proplouval mezi lavicemi. Tušil, že ho Hermiona pozoruje, ale nechtěl, aby věděla, že to ví. V jeho tváři se jako vždy nehnul ani sval. Chval se naprosto normálně, takže strhl Nebelvíru několik desítek bodů, k smrti vystrašil Nevila a poukázal na obecný nedostatek jakéhokoli talentu pro lektvary.

Harry byl jak na trní. Spíše ho znervózňovala Hermiona, než Snape, který mu ale taky moc nepřidal, protože svou přítomností opět způsoboval Harryho erekci. Kdyby si toho Hermiona všimla všechno by jí došlo. Otřásl se při tom pomyšlení. Snažil se soustředit na lektvar.

Hodina skončila a on vystřelil ze třídy. Ani mu Snape nestihl připomenout školní trest, který stále trval. Hermiona se loudala ze třídy a pohledem těkala po policích, po Snapeově stole i po zemi. Snažila se objevit tu tubu, která ležela vedle Harryho tašky, ale nikde ji neviděla. Co to jenom mohlo být?K lektvarům to určitě potřeba nebylo. Potřásla hlavou a vyšla ze třídy. Možná by to měla nechat plavat. Ale jde přece o Harryho!

„Hermiono, nejsem malé děcko a dokážu se o sebe postarat sám!“téměř křičel, když se znovu pokusila zavést hovor na téma Snape. Prudce vstal z křesla a rázným krokem se vydal z nebelvírské společenské místnosti. Stejně byl čas jít do podzemí a Harry byl celý rozechvělý očekáváním…nehledě na to, že byl od lektvarů neustále vzrušený.

Hermiona sledovala jak odchází a najednou dostala nápad. Zvedla se a zamířila ke chlapeckým ložnicím. Ron ani nestihl nic říct a už byla pryč. Vešla do ložnice a zaradovala se, protože tam nikdo tam nebyl. Došla až k Harryho posteli. Nadzvedla polštář ale bylo tam jen zmuchlané pyžamo. Urovnala ho zpátky a chystala se podívat pod postel. V tom klaply dveře. Polekaně se otočila a uviděla Harryho, jak na ni podezíravě kouká. „Hermiono, co tu děláš?“zeptal se trochu podrážděně. „No..víš, já…já hledám Nevilla. Slíbila jsem, že mu pomůžu s přeměňováním…No, tady není, tak se po něm podívám v knihovně.“rychle vysvětlovala a couvala ke dveřím. Než mohl Harry něco odpovědět, byla pryč. To bylo divné. Proč by hledala Nevilla u mojí postele? Nebo to byla jen výmluva? Jasně…moc chytré Hermiono, ale takhle mě sledovat nebudeš. Sehnul se a z kufru vytáhl neviditelný plášť, který následně nacpal do tašky. Zapomenutá brašna byla důvodem, proč se vrátil a i když si za to předtím nadával, teď děkoval Merlinovi. Popadl ji a rozběhl se do sklepení.

Hermiona byla naštvaná. Neviditelný plášť se jí získat nepodařilo. Protože když se pak vrátila do chlapeckých ložnic, nikde ho nenašla. Teď seděla naproti Ronovi a horečně přemýšlela. Najednou se jí rozšířily oči a na rtech se jí objevil vítězný úsměv. „Co se stalo?“zeptal se Ron. „Na něco jsi přišla?“ „Ano, Rone. Přišla jsem na to, jak zjistit, co Snape provedl Harrymu,“řekla pyšně. „No, chová se teď nějak divně, ale myslíš, že je dobré to z něj páčit?“poznamenal nejistě. „Harry se mi nezdá utrápený. Je nějaký zamlklý, ale vypadá spokojeně,“dodal. „Rone, mám o něj starost. Sám dobře víš, jak se snaží být statečný a neustále zvládat všechno sám. Jestli mu Snape nějak ubližuje, musíme tomu zabránit.“dodala rozhodně.

Harry byl tou dobou už před dveřmi Snapeova kabinetu. Zaťukal a byl vyzván, aby šel dovnitř. Snape už na něj čekal. Stál před psacím stolem a opíral se o něj. Harry vešel a zavřel dveře. Uslyšel, jak Snape zamumlal zamykací a ztišující kouzlo. Harry byl nervózní, netrpělivý, ano a vzrušený. Nesměle přistoupil ke Snapeovi a aniž by se mu podíval do očí, vztáhl třesoucí se ruce ke knoflíčkům na profesorově hábitu a začal je nemotorně rozepínat.

Snape neřekl ani slovo, jen nehnutě stál, pozoroval Harryho a přemýšlel, co bude chlapec dělat dál. Konečně byl hábit rozepnutý a s tichým zašustěním se svezl k zemi. Teď se Harry pustil do knoflíčků na košili a proklínal každý z nich. Nyní se Snape pohnul poprvé od doby, kdy chlapec vešel. Sáhl pro hůlku, mávl s ní, něco zamumlal a jeho košile byla najednou rozepnutá.

Harry se musel usmát, ale na profesora se stále nepodíval. Stáhnul ten nechtěný kus látky z horní poloviny Snapeova těla a začal rukama přejíždět po jeho hladké kůži. Všiml si boule na jeho kalhotách a lehce ji pohladil jednou rukou. Snape sykl a kousl se do rtu. Harry mu rozepnul kalhoty a stáhl je dolů. Vysvobodil jeho penis z černých boxerek a klekl si před Snapea, který teď dýchal o poznání rychleji. Chlapec se naklonil se a svými hebkými rty políbil špičku profesorovi erekce tak jemně, jak jen dokázal. Snape hlasitě zasténal a vzrušil se ještě víc, i když si sám předtím myslel, že je to nemožné. Harry chytl profesora za zadek a začal pomalu zasouvat jeho penis do svých úst. Starší kouzelník se propadal do víru rozkoše a cítil, jak ztrácí sebekontrolu, na kterou byl vždy tak pyšný, ale tohle se prostě nedalo vydržet.

Chlapec rytmickými pohyby dráždil špičku penisu a rukou pomalu stahoval předkožku. Když odhalil nejcitlivější místo a přejel po něm jazykem Snape málem spadl na zem, jak ztratil rovnováhu a nohy mu vypověděly službu. Harry se chopil hůlky, a na zemi vyčaroval velkou pohodlnou matraci na kterou Snapea položil. Za tohle kouzlo by na něj Hermiona určitě byla pyšná. Je velmi obtížné a on se ho učil speciálně pro tuto příležitost. O tom však teď nepřemýšlel. Znovu začal profesora dráždit ústy. „Ooh….ano…bože… nepřestávej,“zadýchaně mumlal Snape. „Jsi tak…tak dobrý….och ano...moc dobrý…Harry.“

Chlapec sebou trhnul. To bylo poprvé, kdy mu řekl jménem. Líbilo se mu to a pobízelo ho to k větší aktivitě. Sál Snapeův penis a kam nedosáhl, pomohl si rukou. Profesorovo tělo se začalo třást, pak se však Snape posadil…“Já…já tě chci. Pot...Harry. Hned.“ Na nic nečekal, natáhl se po hůlce, která předtím spadla na zem a v mžiku byl chlapec nahý. Konečně ukázal i svůj tvrdý penis, který si teď už bolestivě říkal o pozornost.

Harry byl najednou na všech čtyřech a Snape, který klečel za ním, měl dva prsty v Harryho zadku. Lubrikace nechyběla a chlapec usoudil, že profesor musel použít nějaké lubrikační kouzlo. Naplnili ho úžasné pocity a začal přirážet dozadu, takže se Snapeovy prsty nořili stále hlouběji. „Och…Merline! Prosím, víc, chci víc,“téměř křičel, když se mu začalo zatmívat před očima. „Potřebuju vás v sobě!“sténal. Když ucítil Snapeův penis na svém vchodu, zalapal po dechu. Byl připravený. „Och ano, prosím, vezměte si mě, profesore,“sténal. „No, když tak hezky prosíš,“zazněl mu do ucha sametový hlas.

Snape začal pronikat do Harryho. Tomu se to však zdálo příliš pomalé a tak prudkým přírazem zpět poslal celou Snapeovu erekci do svého těsného otvoru. Snape vykřikl a snažil se popadnout dech, ale chlapec mu nehodlal poskytnout čas na odpočinek a začal stahovat svaly okolo Snapeova penisu. Ten chytl chlapce za kyčle a začal do něj prudce přirážet. Jejich těla se leskla potem a těsně před svým vyvrcholením uchopil Snape Harryho penis a několika zručnými pohyby přivedl chlapce k bouřlivému a značně hlasitému orgasmu. Když se jeho tělo napjalo popadl opět Harryho oběma rukama a s prudkým přírazem se do něj udělal.

Leželi vedle sebe a těžce oddychovali. Snape ležel na zádech a měl zavřené oči. Harry na boku pozoroval uvolněnou tvář svého profesora. Vůbec nebyl ošklivý. Vlastně byl hezký, když neměl svůj obvyklý nenávistný výraz. Harry zatoužil se ho dotknout, pohladit po tváři, zajet prsty do jeho vlasů…políbit ho. Trochu se lekl. Myslel, že je to čistě fyzické, ale jak tu teď leželi, začínal pociťovat něco víc. Ale co to bylo sám nevěděl. „Proč na mě pořád civíte Pottere?“zeptal se opět jízlivě Snape se stále zavřenýma očima. Harry sebou trhl. „Já…já, promiňte, pane. Já jen, no...že se na vás rád dívám,“odpověděl po pravdě a srdce cítil až v krku.

Snape na něj pohlédl se zvednutým obočím, ale pak se jeho koutky nadzvedly v téměř nepatrném úsměvu. Harry si toho všiml a naprosto ho to rozhodilo. Vstali a oblékli se. „Dobrou noc, pane profesore,“zamumlal chlapec nesměle. „Dobrou Po…Harry,“vymáčkl nakonec se sebe se značnými obtížemi Snape.

Harry se loudal na svou kolej a přemýšlel o všem co se stalo. Bylo mu dobře. Možná až moc dobře, když myslel na Snapea. Mohl by k němu cítit něco víc? Přece jenom je to jeho profesor, navíc takový, se kterým se nenávidí od doby, kdy nastoupil do Bradavic. A kdyby na to někdo přišel, vyhodili by ho a bůh ví, co by udělali s Harrym. Ale ne nadarmo se říká, že zakázané ovoce chutná nejlépe a Snape byl tím nejzakázanějším ovocem, jaké se dalo v Bradavicích najít.

To už ale prolezl otvorem do nebelvírské společenské místnosti. Zdála se prázdná, ale pak si všiml Rona a Hermiony, kteří seděli v křeslech u krbu. „Co tu ještě děláte takhle pozdě?“zeptal se udiveně Harry a šel k nim. „Čekáme na tebe. Potřebujeme si s tebou o něčem promluvit,“vysvětlovala Hermiona. Harry se posadil do křesla nejblíže k ohni: „Hermiono, jestli se to týká Snapea, tak o tom se už s tebou nebudu bavit,“řekl rozhodně a začínal být podrážděný. Hermiona mávla hůlkou. „Petrifikus,“zašeptala a Harryho ruce a nohy byly najednou připoutány ke křeslu.

„Hermiono, zbláznila ses?“vyhrkl zmateně. „Ne, Harry. Jen potřebuji vědět, že s tebou Snape neprovádí nic zakázaného.“ „Nic mi nedělá, ale i kdyby, stejně bych ti to teď neřekl, když si mě spoutala!“vyhrkl a cítil, jak s ním lomcuje vztek. „Ale řekl, Harry,“odpověděla Hermiona a z kapsy hábitu vytáhla malou křišťálovou lahvičku s průhledným obsahem. Okamžitě věděl, co to je. Pamatoval si, jak musel lektvar vypít před Snapem a jak ho pak použil proti němu, čímž vlastně začal jejich vztah. „Hermiono, to neuděláš, to nemůžeš,zajíkal se a začínal panikařit.

„Harry, mám o tebe starost, pochop to prosím.“přistoupila k němu a nalila trochu lektvaru vzpouzejícímu se chlapci do úst. Ron seděl a pozoroval jí. „Vážně se o tebe bojíme,“hlesl tiše. „Dobrá, ale na tohle nemáte právo,“bránil se Harry. Ron se podíval na Hermionu: „Třeba už ten lektvar působí a on má v tomhle pravdu.“ Hermiona jen pokrčila rameny a sedla si zpátky do křesla. „Harry, odpovíš mi na všechno na co se budu ptát?“zeptala se. „Musím,“zněla strohá odpověď.
„Dobrá, tak začneme. Ubližuje ti Snape fyzicky nebo psychicky?“
„Ne.“
„Ne? Jsi si jistý? Třeba to ještě nezabírá,“tázavě se podívala na Rona.
„Hermiono, při téhle dávce budu mluvit pravdu nejspíš ještě zítra při snídani, tak mě neštvi s tím, že to nefunguje.“vrčel Harry.
„Fajn, tak co to bylo za tubu, která ležela vedle tvé školní brašny, když jsem přišla za Snapem?“
„Lubrikační gel,“strohá odpověď.
„Lubrikační gel? Na co to je?“ Harry se snažil zabránit sám sobě aby odpověděl, ale bylo to marné.
„Aby nedošlo ke zranění při pohlavním styku dvou mužů.“ Cítil, jak rudne.
„Proto byl Snape tak nervózní, když jsem tam přišla? Protože to leželo na zemi?“
„Ne.“ Řekl Harry, vědom si toho, že nemusí odpovídat na to, na co se Hermiona nezeptala. Ovšem už teď bylo jasné, že mu to stejně nepomůže.
„Tak proč se choval tak divně?“
„Protože jsem mu pod stolem prováděl orální sex.“odpověděl a barva jeho pleti byla stejná jako vlasy všech Weaslyových.
„Co že si dělal?“vyhrkl nevěřícně Ron.
„Orální sex, Rone. To je, dráždění penisu ústy.“
„Já sakra vím co to je!“vyjekl Ron. Hermiona zatím seděla naprosto šokovaná v křesle a snažila se zhluboka dýchat a zpracovat to, co jí Harry říkal.
„Dělali jste spolu ještě něco jiného?“ Zeptala se nakonec.
„Ano, milovali jsme se,“řekl už rezignovaně, protože jakákoli snaha zabránit odpovědi byla marná.
„Harry, on tě znásilnil?“vykřikla Hermiona.
„Ne, to spíš já jeho, hned poprvé. A on mi to pak oplatil.“usmál se.
„Harry, jak si mohl?“zvolal Ron a pohledem ulpěl na stropě. Harry si uvědomil, že všechna jeho zuřivost je pryč. Vlastně byl i docela rád, že jim nebude lhát a jestli to jsou jeho opravdoví přátelé, tak ho přijmou takového, jaký je.
„Jednoduše. Snape mě velmi přitahuje. A všechno to vyvrcholilo jedním erotickým snem, který se mi o něm zdál. Tu hodinu, kdy jsme měli připravovat Veritasérum jsem na ten sen musel neustále myslet a nedával jsem pozor a proto mě Snape vytáhl před katedru a dal mi ten lektvar vypít. Musel jsem mu říct úplně všechno o mých sexuálních představách, ve kterých on hraje hlavní roli. Snape pak všem ostatním vymazal paměť a mě uložil školní trest. Když jsem na něj dorazil, podstrčil jsem mu Veritasérum do čaje a tak se pak přiznal, že mě chtěl ošukat přímo ve třídě, když jsem mu řekl o tom snu. Pak jsem ho začal líbat a Snape se po chvilce přestal bránit.“

„Och, Merline, takže, když jsem přišla do Snapeova kabinetu tak…“nedopověděla.
„Ano, zrovna jsme se chtěli milovat,“dokončil Harry.
„Takže…takže dneska jste to dělali taky?“zamumlal Ron.
„Ano, vzal si mě zezadu, pěkně tvrdě. Nic tak báječného jsem ještě v životě nezažil. Dokonce mi řekl jménem. Znělo to od něj tak úžasně,“vydechl Harry. Ron trochu prostřídal barvy a pak se zastavil na sytě červené.
„Harry a…to spolu jenom spíte? Nic víc, žádný cit?“zapochybovala Hermiona.
„Víš, Hermi, semlelo se to hrozně rychle, ale já ho mám rád. Já ho vlastně miluju.“pronesl a podivil se vlastním slovům: „i když bez toho lektvaru by mi asi trvalo déle, než bych si to připustil.“
„A to jsi jako gay?“zeptal se opatrně Ron.
„Já nevím, ale asi jo.“
„No, Harry, teď už ti věřím, že ti neubližuje, ale stejně mám strach, že si s tebou jenom hraje.“zapochybovala Hermiona.
„Myslím, že kdyby mě nechtěl, tak by si mě nepustil tak k tělu.“
„Hmm…snad jo.“kývl Ron. „Harry, proč si nám to vlastně neřekl?“
„No,já… měl jsem strach, jak na to budete reagovat. Nechtěl jsem o vás přijít. A taky, kdyby se to dověděl někdo jiný, Snape by přišel o práci.“
„Nepopírám, že jsem v šoku, ale to je můj problém. Nějak se s tím vyrovnám, si přece můj kamarád. A Ron to taky nějak skousne,“usmála se, když viděla rudého Rona.
„No…víš, Harry, tohle jsem vážně nečekal, ale když po mě nevyjedeš, tak to taky zvládnu. Hlavně, abys byl šťastný, i když to má být s tím odporným, slizkým…Promiň Harry. Prostě se Snapem.“

„A…Harry, zlobíš se moc, že jsem na tebe použila ten lektvar?“zeptala se nejistě Hermiona.
„Nejdřív jsem ti chtěl vážně něco udělat, ale když jsem se uklidnil, tak mi došlo, že jestli to má někdo vědět, tak jste to vy dva. Cítím se sice dost trapně, ale to vy nejspíš taky, takže se o tom dál nebudeme bavit. A teď už bys mě mohla konečně odpoutat!“zavrčel.

„Och, promiň.“mávla hůlkou a pouta byla pryč. Harry si promnul zápěstí a zvedl se.
„Pokud nemáte další všetečné otázky a vaše touha hrabat se v mém soukromí je pro dnešek ukojena, dovolte, abych šel spát.“nečekal na odpověď a zamířil k ložnicím.

Část čtvrtá

Harry se svalil do postele a dlaněmi si zakryl oči. Jak mi to mohli udělat? Jistě, měli o mě strach, ale nemusejí přece pořád do všeho strkat nos. A jak se k sobě budeme chovat dál? Pečlivě se vyhýbat tématu Snape a nebo se mě po návštěvě Snapea zeptají, jak jsme si dneska zašukali? Otřásl se. Och, hrozná představa. Usnul teprve, když byli ostatní chlapci v postelích a spokojeně oddychovali. Ráno ho vzbudil Ron.

„Vstávej, ospalče!“ hulákal a stahoval z Harryho peřinu. „Jó, už jdu,“ pronesl líně Harry a s námahou se zvedal z postele. Ron vyběhl z ložnice a čekal na kamaráda ve společenské místnosti s Hermionou. „Dobré ráno, jak ses vyspal?“ zeptala se Hermiona, když se k nim Harry připojil. „Málo, ale dík,“ zašklebil se na ni. „Víš…Harry…fakt se chci moc...“ začala tiše. „Hermi, tak toho nech, to je v pohodě. Už se k tomu včerejšímu večeru nebudeme vracet, jo?“ řekl a poplácal ji po rameni. Usmála se. „Dobře, Harry, jen jsem chtěla říct, že mě to vážně mrzí.“ „No jo, tak pojďte na snídani.“ zavrčel. Sám netušil, kde se v něm bere tolik dobré vůle. V noci měl chuť oba kamarády zaškrtit, ale asi se z toho vyspal.

Na snídani se bavili o Famfrpálovém národním mužstvu a že nyní trénují blízko malého městečka Pedlit.. O Snapeovi se už ani jeden z nich nezmínil. Vyučování probíhalo v klidu a Harry nemohl pochopit, proč musí mít lektvary každý den. Dnes je měli jako poslední. Co víc si mohl Harry přát v pátek odpoledne, když venku nádherně svítí sluníčko, než strávit dvě hodiny v temném a chladném sklepení, s ohromě sexy nepříjemným profesorem a dvěma spolužáky, kteří vědí, že s ním má intimní vztah? Tomu se prostě nic nevyrovná. Harry si povzdechl. Dal by cokoli, aby se z toho mohl vyvléknout, ale nepodařilo se.

Hodina k jeho obrovskému překvapení probíhala poměrně v klidu, až na jeden incident, kdy Snape promluvil na Rona a ten se tak vyděsil, že vyskočil, drkl do stolu a rozlil všechny vzorky, odebrané během přípravy lektvaru. Ty začaly reagovat s ingrediencemi na stole a za okamžik byla učebna naplněna hustou mlhou. Alespoň si nikdo nevšiml, jak Ron příšerně zrudnul, když se k němu Snape předtím přiblížil. Hodina skončila poměrem 50:40. Padesát bodů odebraných Nebelvíru a 40 bodů přičtených Zmijozelu.

Když vyučování skončilo svolala McGonagallová jednu ze schůzek na téma „Kázeňské přestupky, jak se vyhnout strhávání bodů a jak vyhrát školní pohár.“ Účast byla povinná. Nesměl chybět Harry a Ron za famfrpálové družstvo, Hermiona za ty, kteří získávají body za aktivitu, pak Neville za ty, kterým strhává nejvíce bodů Snape, a pár dalších, kteří se účastnili růžných soutěží.

Harry, Ron a Hermiona dorazili do učebny přeměňování, když už tam všichni ostatní byli a rychle se posadili na židle, rozestavěné v půlkruhu před katedrou. Chvilku po nich vešla profesorka McGonagallová. „Takže, Neville,“ začala bez úvodu a upřela pohled na krčícího se chlapce. „Je důležité, abyste se zlepšil v lektvarech, a proto budete mít dvakrát týdně doučování se slečnou Grangerovou,“ řekla přísně. Hermiona s úsměvem kývla na Nevilla a ten se trochu uklidnil. Minerva pokračovala. Nyní se otočila k Hermioně.

Harry se strašně nudil. Zrovna přemýšlel, jak se odtud co nejrychleji dostat, když ucítil dotek na pravém boku. Automaticky se otočil, ale nikdo za ním nebyl. Otočil se tedy zpět, jenže ten pocit nezmizel. Naopak zintensivnil a začal se pomalu posouvat po Harryho těle. Chlapec ztuhl, když si uvědomil, že neviditelná ruka se posouvá do jeho rozkroku. Instinktivně stáhl nohy k sobě, ale nebylo mu to nic platné. McGonagallová právě probírala s Hermionou něco o přeměňování a co je potřeba, aby zlepšila. Harryho si naštěstí nikdo nevšímal. Seděl strnule a cítil, jak neviditelná ruka vklouzla pod hábit a začala přejíždět po jeho poklopci. Harryho polilo horko a jeho dech se mu proti vůli začal zrychlovat. Nevěděl, co má dělat. Snad odejít, ale jak by to vysvětlil McGonagallové? Harry měl na klíně položenou svou školní brašnu a teď za to byl opravdu vděčný, protože nikdo neviděl, jak se hábit v oblasti jeho rozkroku nadzvedává. Ano, musí rychle zmizet.

Chtěl vstát, ale v tu chvíli se mu pod hábitem rozepnul poklopec. Neviditelná ruka vklouzla pod trenky a dlouhé, štíhlé a zatraceně zručné prsty se obtočily kolem chlapcovy naběhlé erekce. Harry sebou trhl a unikl mu tichý sten. Takové ruce měl jen jediný člověk. A to ten, který uměl bravurně připravit i ty nejjemnější ingredience do lektvarů, stejně jako přivodit nevýslovnou rozkoš.

„Jste v pořádku, pane Pottere?“ zeptala se zkoumavě McGonagallová. Harry polkl a nervózně se usmál. „Jistě, paní profesorko.“ Profesorka se otočila zpět k Hermioně. Harry už nevnímal co si povídají, jen pevně stiskl rty, aby nezasténal, když se ruka na jeho penisu začala pohybovat. „Profesore,“ zašeptal nešťastně. „Říkal jste něco, pane Pottere?“ zeptala se už trochu nevraživě McGonagallová. „Ne, neříkal,“ vydechl Harry a cítil jak mu začínají červenat tváře. „Dobrá, tak byste nám mohl povědět něco o nové famfrpálové taktice, pro utkání proti Zmijozelu,“ oznámila mu.

„Ji..jistě. Takže, nejdůležitější je…“ sakra, co bylo nejdůležitější? No, přece se o tom bavili s Ronem včera večer…sakra… Myšlenky se mu stáčely k ruce, která se nepřestávala pohybovat po jeho erekci. Musím se soustředit… „Nejdůležitější je pohlídat Malfoye, jako chytače, abych měl dost času chytit…“ co to vlastně chytám? Och…silněji, ano… Dech se mu nepřirozeně zadrhával. „…chytit zlatonku. O to se postará jeden z odrážečů.“ dokončil s námahou a pohledem předal slovo Ronovi.

„Vážně si nechcete dojít na ošetřovnu?“ zeptala se starostlivě profesorka McGonagallová. „Ne,“ vyhrkl Harry, možná až moc rychle. Bylo to mučení. Celá jeho bytost chtěla přirážet proti ruce, která svírala jeho přirození. Už nad sebou málem ztratil kontrolu. Bože to by byl trapas…jak bych to asi vysvětlil? Víte, paní profesorko, profesor Snape pod zastíracím kouzlem či lektvarem neviditelnosti mi ho honil přímo před vámi a mými spolužáky…

V tom však vešel Brumbál. „Minervo, potom bych s tebou potřeboval mluvit,“ usmál se. Pak se ale zahleděl na Harryho, který se teď už opravdu červenal potlačováním neskutečné rozkoše. Ředitel sjel pohledem na prázdné místo vedle Harryho židle a zmateně pozvedl obočí. „V pořádku Albusi, už stejně končíme,“ oznámila profesorka a vstala ze své židle. „Prosím, počkej na mě v mé pracovně, Minervo. Potřebuji se ještě o něčem promluvit s Harrym.“

Chlapec vytřeštil oči. Teď se sice nebude muset pracně zbavovat Rona a Hermiony, zato bude mít na krku Brumbála. Ruka v jeho rozkroku nepřestávala pracovat a palec roztíral kapičku touhy ho jeho citlivém žaludu. Harrymu unikl další zoufalý sten, který však zanikl v rachotu posouvaných židlí. Pomalu, ale jistě se blížil k vrcholu. Ve svém věku se prostě nedovedl tak skvěle ovládat. S Ronem a Hermionou se křečovitě rozloučil. Zůstal tam jen s Brumbálem a neviditelným profesorem lektvarů.

Ředitel si chvilku prohlížel Harryho, jak zatíná prsty do své školní brašny, celý se třese a zoufale se snaží vypadat, jako že se nic neděje. Pak se opět zahleděl na prázdné místo vedle Harryho, otočil se na podpatku a odešel. Zavřel za sebou dveře a na chodbě se zastavil. Slyšel chlapce, jak dal průchod své potřebě. Harry hlasitě vzdychal a sténal až o chviličku později vykřikl pří příchodu vytouženého uvolnění. Ticho, které se rozlehlo hradem narušovaly jen ředitelovy vzdalující se kroky.

Najednou byl Harry sám. Snape zmizel tak rychle, jak se objevil a nechal udýchaného chlapce svému osudu. Ten zůstal ještě dlouho sedět v prázdné učebně a přemýšlel, co se vlastně stalo. Vždyť Brumbál ho vlastně zachránil před Ronem a Hermionou, kteří by ho tam samotného určitě nenechali. Je možné že Brumbál vidí i věci, kteří ostatní ne? Och, samozřejmě, že vidí víc než ostatní, ale může vidět člověka pod zastíracím kouzlem?

Když si byl Harry jistý, že ho nohy unesou, pomalu se vydal na cestu do nebelvírské společenské místnosti. Hlavu měl pořád plnou myšlenek. „Co ti Brumbál chtěl?“ vrhla se k němu Hermiona s Ronem hned jak ho Baculatá dáma pustila dovnitř. „No, jen chtěl vědět, jestli mě nebolí jizva,“ zalhal. „A, Harry, jsi v pořádku?“ zeptala se ustaraně Hermiona. „To víš, že jo, Hermi,“ usmál se na kamarádku. Bez Snapeovi ruky na penisu se mu mluvilo o hodně lépe. „Tak si půjdeme udělat úkol z historie mudlů,“ oznámila přísně kamarádům, kteří si vyměnili zmučené pohledy.

Úkol byl hrozně dlouhý, takže nad ním strávili celé odpoledne a málem zapomněli na večeři. Harry do sebe jídlo naházel a ani nevnímal co jí. Nechal půlku večeře bez povšimnutí, rozloučil se s Ronem a Hermionou a utíkal do sklepení. Nechtěl přijít pozdě. Jeho kamarádi se na sebe významně podívali a pak zabodli pohledy zpět do svých talířů.

Harry, celý udýchaný, dorazil do sklepení právě v čas. Zaklepal a Snape mu okamžitě otevřel a pustil ho dovnitř. Harry položil svou tašku do křesla a rozhlédl se. Ve Snapeově kabinetu to bylo poměrně útulné. Rozhodně přívětivější, než učebna. Snape stál s rukama zkříženýma na hrudi a pozoroval Harryho. „Pane, to dneska…no, při té schůzce…“ začal nesměle Harry, ale vlastně ani přesně nevěděl, co chce říct. Snape se ušklíbl. „Líbilo?“ zeptal se pobaveně. „No, jak se to vezme…“ vyhnul se Harry odpovědi. Bylo to fantastické, jen kdyby tam nebylo tolik lidí. Starší kouzelník si ho stále prohlížel a pak sáhl do kapsy hábitu a vytáhl pruh černé látky.

„Pojďte sem, Pottere,“ řekl ostře. Harry poslechl, ale trochu nedůvěřivě si profesora prohlížel. „Nebojte se, Pottere, já vám nic neudělám…“ zapředl „možná,“ ušklíbl se. To už chlapec stál před ním a on mu páskou převázal oči. Harry nejdříve ucukl, ale když spatřil nesmlouvavý výraz ve Snapeově tváři, poslušně držel. Harryho svět se ponořil do tmy. Ucítil, jak jeden profesorův prst přejel přes jeho hebká ústa, pokračoval na bradu a přes ohryzek až ke knoflíčkům na jeho hábitu. Snapeovy hbité prsty se pustili do rozepínání a Harryho hábit byl rychle na zemi. Brzy se k němu přidala košile, kalhoty, trenýrky, boty s ponožkami a chlapcovo tělo políbil chladný vzduch podzemí.

Harrymu naskočila husí kůže, když Snape začal přejíždět konečky prstů po jeho krku, hrudi, břichu. Nevynechal ani záda, zadek a nohy, až ke konečkům prstů. V důsledku ztráty zraku byly Harryho ostatní smysly velmi zostřené a jeho kůže nepřirozeně citlivá, takže byl nesmírně vzrušný. A pak doteky ustaly. Harry netušil co Snape dělá. Byl zmatený, dezorientovaný a vzrušený.

Málem vykřikl, když ucítil horký dech na svém přirození. Mohl si jen představovat, jak jeho profesor lektvarů klečí před ním na zemi, tak blízko jeho erekce. Horký, vlhký jazyk přejel přes citlivou špičku a Harry si byl jist, že kdyby neměl pásku přes oči, zatmělo by se mu před nima. A pak ho Snape vzal do pusy. To už chlapec nepřetržitě sténal a jeho vzrušení se rychle stupňovalo. Propletl prsty mezi prameny profesorových jemných vlasů, sevřel ruku v pěst a přirazil do těch neuvěřitelně horkých úst. „Profesore!“ zasténal Harry. Byl už jen kousek od vyvrcholení, ale Snape se najednou odtáhl. „Pottere, když máte penis v mé puse, nebo já ten svůj ve vašem zadku, nebo se k tomu alespoň schyluje, neříkejte mi profesore,“ zavrčel. „Říkej mi Severusi,“ dodal dřív, než se mohl chlapec zeptat jak ho má tedy oslovovat. K jeho erekci se však už nevrátil a nechal nešťastného Harryho stát uprostřed místnosti.

Chlapec slyšel, jak kolem něj Snape obchází. „Klekni si,“ poručil Snape hlasem, kterému se neodporuje. Harry poslechl a sesunul se na všechny čtyři na měkkou kožešinu, která tam předtím nebyla. Snape něco zamumlal. Harry uslyšel zvuk řetězu na kamenné podlaze a za chvilku už ho pouta chladila na zápěstí a na kotnících. Pak zaslechl Snapeovy kroky a ucítil letmé doteky, jak mu profesor uvázal kožený obojek kolem krku. Harry se snažil ucuknout. Uslyšel zarachocení řetězu a zjistil, že pouta jsou opravdu pevná.

Snape si ho prohlížel a Harry nemohl vidět jeho hladový výraz, který teď nemusel skrývat. Pohled na nahého, vzrušeného a spoutaného Harryho Pottera s páskou přes oči a koženým obojkem na krku ho téměř odrovnal. Klekl si k němu a rty přiblížil k chlapcovu uchu. „Máš rád bolest Harry?“ zeptal se tichým medovým hlasem. „Bolest? Můj život je prosycen bolestí, jak bych ji mohl nemilovat?“odpověděl Harry s mírným posměškem. Ale vlastně to myslel vážně. Přišel na to, že je lepší bolest, než prázdnota.

Tahle situace, jeho bezbrannost, Snapeova nadvláda a hebký hlas, to všechno Harryho vzrušovalo a téměř přivádělo k šílenství. Severusova ruka sjela od chlapcova krku po páteři na jeho zadek zatímco začal olizovat drobné nebelvírovo ucho. Plesk. Harry sykl a kousl se do rtu aby nevykřikl, když Snapeova ruka přistála na jeho vyšpuleném pozadí a zůstal po ni růžový otisk.

„Dneska jste byl zlobivý chlapec, Pottere,“ syčel. „Ne…já.“ Plesk. „Dnes jste byl zlobivý chlapec, Pottere,“ zopakoval. „A…ano, byl jsem zlobivý,“ vydechl Harry, a lapal po dechu. Plesk. „To se dělá, uspokojovat se před ředitelkou své koleje a před spolužáky?“ syčel dál a jeho hlas byl zhrublý vzrušením. „Ale já se ne..“ Plesk. „To se dělá Pottere?“ zavrčel. „Ne…Sever..“ Plesk. „Budete mi říkat pane,“ vyštěkl. „Ano, pane.“ „Takže…zlobil jste?“ „Ano, pane.“ Plesk „Zasloužíte si trest?“ „Ano…pane.“ Plesk. „Och, Merline. Profesore, prosím, prosím…“ Plesk. „Děvko.“ „Ano, vaše děvka...“

Harryho zadek už byl pořádně červený a kůže ho pálila, ale jen to podporovalo vzrušení, které pulzovalo celým jeho tělem. Pak se Snape přesunul za klečícího chlapce a hladil a lízal poraněná a zarudlá místa. Harry těžce oddechoval. Severus se konečně prsty propracoval až k jeho zadní dírce. Chvilku ji jen hladil, pak si na prsty nanesl lubrikant a jedním do Harryho pronikl. Ten okamžitě zareagoval souhlasným vrněním a začal proti Snapeově prstu přirážet. Po chvilce profesor přidal druhý a třetí. „Pane…prosím…“ vydechl namáhavě Harry. Ucítil, jak z něho Severus prsty vytáhl a nahradil je penisem. Taky už totiž nemohl čekat. Pronikal do něj, až se do chlapce dostal celý. Začal přirážet a Harry v životě nepocítil něco tak úžasného.

Páska přes oči mu nedovolovala odvést pozornost jinam. Byla zde jen tma, chladná pouta, Snapeovy horké rty na jeho zádech, ruce na bocích a jeho erekce pohybující se v jeho zadku. Za sebou slyšel Severusovo zrychlené přerývané dýchání. Tak intenzivní pocity Harry ještě nezažil. A když se Snapeovy prsty omotaly kolem jeho erekce, byl neuvěřitelně blízko k vyvrcholení a z jeho úst se draly nesrozumitelné vzlyky.

V tom se rozrazily dveře a v nich stál Brumbál. Jeho pohled okamžitě padl na spoutaného Harryho s páskou přes oči, jak klečí před Snapem, který do něj tvrdě přiráží. Severus se stačil jen odtáhnout od Harryho. „Expeliarmus,“ vykřikl ředitel a Snape přeletěl místnost a narazil do knihovny, že které vypadlo pár svazků. Harry vůbec netušil co se děle. Jeho pouta najednou zmizela, někdo ho zahalil pláštěm, pak stáhl kus látky z očí a postavil ho.

Harry vyjeveně koukal na Brumbála a celý se třásl. Nebyl schopen slova. Jen bezmocně otvíral ústa. „Severusi!“ zařval Brumbál, „věděl jsem, že k chlapci nejsi lhostejný, ale znásilnění?“jeho hlas se rozléhal podzemím, „za to půjdeš do Azkabanu, hluboce si mě zklamal.“ jeho hlas se zlomil. Stále Harryho držel přitisknutého k sobě. „Pojď, musíme na ošetřovnu, chlapče.“ řekl tiše a konejšivě. Harryho pohled padl na Snapea ležícího pod knihovnou.

„Počkat…“ vyhrkl Harry směrem k Brumbálovi. „Jaké znásilnění? Jaký Azkaban? O čem to sakra mluvíte?“ vytrhl se řediteli a přeběhl místnost k ležícímu Snapeovi. „Severusi, jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě a podepřel mu dlaní hlavu. „Jo, to bude dobré,“ vysoukal ze sebe Snape a pomalu se začal zvedat. „I když ředitel má opravdu skvělou mušku.“ konstatoval.

Brumbál na ně hleděl s otevřenou pusou. „Já…to nechápu.“ vydechl. „Vysvětlím vám to Albusi,“ začal Snape. „Věc se má tak, že o žádné znásilnění nejde. Všechny zúčastněné strany,“ podíval se na Harryho, „s tím souhlasili.“ Chlapec přikývl. „Ale co ta pouta?“ nenechal se odradit Brumbál. „Někomu se prostě takové věci líbí. Harry není nezletilý. Jistě… jde o vztah mezi profesorem a studentem, za což mě můžete vyhodit, ale do Azkabanu se za to neposílá.“ pronesl naprosto klidným hlasem. Nyní stál úplně nahý v celé své kráse před ředitelem vedle Harryho, který měl přes ramena hozený Brumbálův plášť. Chlapec si ho sundal a podal řediteli. „Tohle je asi vaše.” Ředitel musel vynaložit veškeré sebeovládání, aby na ty dva nahé muže necivěl s otevřenou pusou. Vzal si svůj plášť a beze slova odešel…

Poznámka:
Za beta-read děkuji Darkness

Část pátá

Poslouchali Brumbálovy kroky, dokud zcela neutichly. Vyměnili si lehce pobavené pohledy. Bylo zvláštní, že ani tento výstup nemohl zmírnit jejich vzrušení. „Jsi v pořádku?“ zeptal se opatrně Harry. Snape přikývl a jeho pohled sjel na chlapcovu erekci. „Ale ty nejsi moc v pořádku,“ pronesl s úšklebkem. „Dvakrát přerušený sex, těsně před vyvrcholením…asi umřu na sexuální frustraci,“ řekl nešťastně Harry a olízl si suché rty při pohledu na nahého Snapea. „Ovšem jako tvůj profesor něco takového nemůžu dovolit. Mám přece povinnost chránit zdraví všech studentů,“ řekl Severus chladně a následoval další úšklebek.

Harry se chtěl ke Snapeovi přitisknout, ale ten ho gestem zastavil a zamířil ke dveřím, které byly ještě před chvilkou maskovány. Harry šel za ním. Byly to Snapeovy soukromé komnaty. Nábytek z tmavého dřeva, koberec a křesla ve zmijozelských barvách. Moc pěkně zařízené, jen Harry tomu nějak nevěnoval pozornost. Snape ho chytl v pase a přitáhl k sobě. Chlapec zasténal, když ucítil hřejivou Severusovu kůži na své. „P..počkej. A nebudeš mít z toho problémy?“ zeptal se Harry starostlivě a přitisknul se k profesorovu tělu. „O to se ty nestarej. A už vůbec ne teď,“ řekl Snape, uchopil chlapce za bradu a zahleděl se mu do očí. „Teď chci, aby sis vzal ty mě,“ zapředl.

Harry zalapal po dechu. „Och, vážně?“ chtěl se ujistit. „No tak, Pottere. Už si mě někdy viděl vtipkovat?“zavrčel starší kouzelník. Harry se usmál a zavrtěl hlavou. „No, tak teď s tím nemíním začínat.“ Harry mu dal ruce kolem krku a začal líbat jeho mužnou hruď. Snape vjel svými dlouhými prsty do Harryho už tak rozcuchaných vlasů. Chlapcovy ruce bloudily po profesorově těle a mámily z něj tichounké steny, které se Severus snažil utlumit skousnutím dolního rtu. Když se pomalu přesunuli k posteli, lehli si na bok proti sobě a navzájem hladili svá rozpálená těla. Jejich doteky byly stále naléhavější a vzduch se stal vzácnějším. Harry sjel rukou za Severusovu erekci a když ten pokrčil koleno, mohl se chlapec dostat až ke vstupu do jeho těla. Snape sykl a mírně nadzvedl boky.

Harry ho jemně dráždil a vědomí, že do Snapea za chvíli pronikne, chlapce vzrušovalo k nepříčetnosti. Natáhl se po hůlce. „Accio lubrikant,“ pronesl a za okamžik už z tuby na prsty vymačkával trochu gelu. Se Snapeovým souhlasným zavrčením se vrátil k jeho vstupu a po té co Harry rozetřel gel zvenku, vtlačil jeden prst dovnitř. Po chvilce přidal druhý. Severus se pomalu obrátil na záda a ještě roztáhl nohy, aby dal chlapci víc prostoru. Dech se mu zadrhával a jeho tělo se třáslo vzrušením. Moc mu nepomáhaly ani chlapcovy vlhké rty, které putovaly po jeho podbřišku. Harry připravoval Severuse na své proniknutí a užíval si pocit, že právě jeho prsty jsou příčinou profesorova sténání. „Už…to stačí,“ zavrčel Snape a Harry začal natírat svůj penis lubrikantem. Hrozně se mu třásly ruce. Jak zadržovaným vyvrcholením, tak tím, co se právě chystal udělat.

Snape se posadil a otočil se na všechny čtyři. „Ale…proč?“ zeptal se Harry. Snape se na něj otočil s pohledem, se kterým vysvětloval látku Nevillovi. „Tato poloha je mnohem jednodušší, než kdybych byl na zádech. Při vašem poprvé, bude určitě vhodnější, pane Pottere.“ Snape se naštěstí otočil zpátky, protože Harry cítil jak rudne. Musel se zhluboka nadechnout, aby uklidnil splašeně bušící srdce. Jednu ruku položil Snapeovi na bok a druhou navedl svůj penis k jeho otvoru. Pohladil záda a zadek před ním klečícího muže a když přitlačil proti němu, hlasitě zasténal. Lapal po dechu a snažil se ovládnout. „Och, Severusi. To je tak..tak…“ slova se mu rozutekla a ne a ne vytvořit větu. Když se dostal dovnitř celý, už ho ani nenapadlo, že by měl něco říkat. Ticho bylo narušeno jen vzdechy a steny obou mužů.

Když se Harry začal pohybovat dopředu a dozadu, věděl, že stačí už jen okamžik a dosáhne orgasmu, ale nechtěl v tom být sám. Trochu s obtížemi pustil Snapea jednou rukou a uchopil jeho erekci. Chvilku mu trvalo, než sladil pohyby ruky a přirážení. Snape zatnul prsty do polštáře. Být šukán svým studentem se mu nepoštěstí každý den a málem se udělal jen při té představě. Začal zákeřně stahovat svaly kolem Harryho erekce. To už chlapec prostě nevydržel a se Severusovým jménem na rtech bouřlivě vyvrcholil. Když Snape uslyšel, jak Harry vykřikl jeho jméno, zasténal a uspokojil se do Potterovy ruky.

Leželi na posteli, Harry zády opřený o Snapeův hrudník. Pod tenkou přikrývkou přitisknut k tomu úžasnému tělu mu bylo nádherně. Severus jednou rukou chlapce objímal a hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky. Myšlenky, které by nejraději vytěsnil z hlavy. Nechtěl se zabývat tím, jak je Harry hubený, jak je zranitelný, jak ho chce držet a už nikdy nepustit a chránit ho před nástrahami jeho osudu. Přitisknul ho k sobě trochu víc a chlapec se spokojeně zavrtěl.

Harry také přemýšlel. Nikdy neměl nikoho, kdo by mu dal pocítit hřejivé teplo doteku a lásky. Lásky? Má mě Snape vůbec rád? Co když mě opustí? Co když jsem pro něj jen hračka? Ne, nad tím nesmím přemýšlet. Užívej okamžiku. Teď jsem tady s mužem, se kterým bych chtěl strávit zbytek života. Znovu se spokojeně zavrtěl. „Mohl…mohl bych tu dnes zůstat?“ zeptal se a v jeho hlase byly jasně slyšet obavy nad tím co uslyší. Ticho. „Pro tentokrát. Ale jen proto, že je zítra sobota,“ ozval se hlas, který se snažil znít nevrle. Harry úlevně vydechl. „Dobrou noc…Severusi,“ zašeptal. Ticho bylo tak dlouhé, že už si Harry myslel, že se odpovědi nedočká a chystal se usnout. „Dobrou noc….Harry.“

„Vstávej! No tak vstávej!“ ozvalo se. „Ne, Rone. Nech mě alespoň jednou vyspat,“ zakňučel. „To by určitě pan Weasly udělal, ale já nikoli,“ ozval se chladný hlas. Harry sebou trhl a otevřel oči. Náhle koukal na Snapea, stojícího u postele už oblečeného v jeho obvyklém hábitu. „Hmm…“protáhnul se Harry. „Dobré ráno,“ zamumlal spokojeně. „Pane Pottere, je mi jasné, že byste v mé posteli nejraději zůstal po zbytek dne, ale snídani do postele vám nosit nebudu,“ řekl Snape přísně, ale na jeho tváři se objevil pobavený úšklebek.

Harry vstal a zjistil, že jeho oblečení je srovnané přes opěradlo křesla. Snape ho musel přinést z kabinetu. Při té myšlence Harry trochu zčervenal. „Dnes mě doprovodíte. Potřebuji navštívit jednoho známého a něco si zařídit,“ řekl Severus nesmlouvavě a při tom sledoval, jak se Harry obléká. „Já mám jet s vámi? Eee…s tebou?“ opravil se. „Ano, přesně tak,“ odpověděl s lehkostí Snape. „A proč?“ „U Merlina, Pottere. Musíš být pořád tak zvědavej?“ zavrčel. „No…asi jo,“ řekl Harry po té, co se nad tím zamyslel. Snape si jen odfrknul.

Chlapec se oblékl a vyšel ze sklepení na snídani. Asi by nebylo nejlepší, aby je někdo viděl vycházet z podzemí spolu a ještě společně jít na snídani, zvlášť, když je sobota. Harry vstoupil do Velké síně a jeho pohled okamžitě padl na Rona a Hermionu. Zamířil k nim a posadil se. Snape dorazil chvilku po něm. „Dobré ráno,“ řekl Harry o něco veseleji, než byli jeho přátelé zvyklí. „Dobré,“ odpověděla s vědoucím úsměvem Hermiona. „Harry, mám se na to zeptat?“ ozval se Ron. „Nechceš to vědět,“ odpověděl Harry a bylo jasné, že Ron mínil to, kde celou noc byl. „Myslel jsem si to,“ poznamenal Ron s úšklebkem a pustil se do misky kukuřičných lupínků. Jedli celkem v tichosti a po chvilce se Harry zvedl. „Musím jít. Mám dnes něco naplánovaného,“ vysvětlil kamarádům. „A co to je?“ zeptal se zvědavě Ron. „Já vlastně ani nevím,“ na Ronův tázavý pohled Harry jen pokrčil rameny. „Tak zatím,“ rozloučil se. „Jo, ahoj,“ odpověděl Ron. „Užij si to,“ houkla za ním Hermiona, ale to už mířil k východu z Velké síně.

Se Snapem měli sraz ve vstupní hale hned po snídani. Čekal na něj a přitom se celý chvěl nedočkavostí. Proč ho Severus chce brát sebou na nějakou schůzku? Když ale uviděl profesora, jak se k němu blíží dlouhými kroky, přestal o tom přemýšlet. „Připraven?“ zeptal se Snape, když dorazil až k Harrymu. „Snad jo,“ odpověděl trochu nejistě. Prošli branou, přes školní pozemky na místo, odkud se mohli přemístit. Harry chytil Snapea pevně kolem pasu a pak už se objevil ten nepříjemný pocit, doprovázející přemístění. V uších mu hučelo a chtělo se mu zvracet. Proto byl rád, když konečně dopadli na tvrdou zem. Severus se zdál naprosto v pořádku. Asi to snáší poněkud lépe. Chlapec s jistou nevolí pustil staršího kouzelníka a rozhlédl se kolem. Stáli na louce kousek od lesa a v údolí, na které měli krásný výhled, se rozkládalo malé městečko. Harrymu vzdáleně připomínalo Prasinky. Vzduch byl prosycen omamnou vůní květin a tráva na louce byla měkká, jako by vybízela, aby si do ní člověk lehl. A třeba ne sám… Harry potlačil další myšlenky, které se mu vtíraly do mysli.

„Kde to jsme?“ zeptal se nakonec. „To je město Pedlit. Musím tady blízko něco vyřídit,“ pronesl Snape a zamířil k lesu. Harry se vydal za ním. Co mu také jiného zbývalo? Vstoupili mezi stromy a šly stále hlouběji asi deset minut. Harry cítil že procházejí místy, která jsou opatřená silnými kouzly, ale nevěděl proč. Najednou se stromy rozestoupily a Harry v úžasu koukal do údolí, kde se rozkládalo famfrpálové hřiště. A pak si uvědomil, proč mu název toho města přišel tak povědomý. To je přece místo, kde trénuje národní famfrpálový tým.

Harry byl tak ohromen, že si nevšiml, jak ho Snape sleduje s pobaveným úšklebkem a koutky úst mu cukají v mírném úsměvu. „Jdeme,“ zavelel nakonec a vyšel směrem ke stadionu. Harry ho následoval. Když tam dorazili, přišel je přivítat hubený kouzelník, který byl však o dost menší než Snape. „Zdravím tě, Severusi. Dlouho jsme se neviděli,“ přivítal ho vesele. „Ano, dlouho, Marceli,“ odpověděl Snape, ani z poloviny ne tak vesele. „A kohopak to tu máme?“ zeptal se malý kouzelník a pohledem ulpěl na Harrym, ale to už k nim přicházeli členové famfrpálového týmu.

„To je Harry Potter. Vždyť víš, že nerad cestuji sám,“ odpověděl Snape, ale Harry mu to ani na okamžik nevěřil. Vždyť Snape by byl nejradši pořád sám. „Nazdar Harry, já jsem Austin Lynch“ pozdravil Harryho jeden z příchozích. „Ahoj, jen myslím, že se nemusíš představovat, když si kapitán národního mužstva,“ usmál se Harry. „No v tom případě znáš asi i ostatní, ty hraješ famfrpál?“ Chlapec tomu stále nemohl uvěřit. Vážně se baví s nejlepšími famfrpálovými hráči v Británii? „Jo, jsem chytač za svůj kolejní tým,“ pronesl trochu rozpačitě. „No a nechceš si zahrát s námi? Trenér potřebuje asi něco probrat s tvým profesorem a myslím,“ podíval se po obou dospělých mužích „že to bude velká zábava,“ ušklíbl se ironicky.

Harry hodil rozzářený pohled na Snapea, ale ten se tvářil jako vždy. Ovšem když neprotestoval, patrně to znamenalo souhlas. Chlapec následoval ostatní do šaten a za chvilku se s nimi vznášel na košťatech. „Je fajn vyzkoušet si zahrát s někým novým,“ prohlásila krátkovlasá blondýnka. To byla Flora Moranová. Harry nikdy neviděl, aby někdo létal na koštěti s takovou elegancí a samozřejmostí.

„Proč si ho sem přivedl, Severusi?” „Marceli, to není tvoje věc,“zavrčel. „Máš pravdu, není. Alespoň jsme si kvit,“pronesl trenér. „Jsme,“odpověděl Snape, který s mírným úsměvem sledoval chlapce na koštěti.

„To…to bylo úžasné,“ vyhrkl Harry, když se posadili v Prasinkách, aby si dali oběd. „Nejlepší dopoledne, jaké jsem kdy zažil. Byli tam úplně všichni. Connolly, Ryan, Troy, Mulletová,“ vyjmenovával členy týmu. „Trénují novou taktiku na utkání proti Španělsku,“ chrlil ze sebe dál. „Mají nejnovější košťata, značky Ohnivá kometa. Ty se nedají koupit ani ve specializovaných obchodech,“ skoro se zapomněl nadechnout. Nadšení z něj sálalo a naplňovalo celou místnost. Snape se v duchu kochal pohledem na jeho rozzářený obličej, ale navenek nedal nic znát. „U Merlina, Pottere, měj se mnou slitování,“ zavrčel. „Omlouvám se, ale když to bylo tak báječné, dokonce mi Lunch řekl, že bych po škole mohl zkusit přidat se k nim,“ nešlo zastavit příval slov. Harry na chvilku ztichl, když jedl, ale jakmile se vydali na cestu k Bradavicím, opět nezavřel pusu.

Vešli do vstupní haly a první člověk na kterého narazili byl Brumbál. „Á, je milé vidět vás dva…pohromadě. Rád bych si s vámi promluvil u mě v kanceláři,“ řekl ředitel, když si jich všiml. Mlčky se vydali za ním. Harry měl najednou srdce až v krku a Snape se musel hodně snažit, aby zachoval kamennou tvář. Ani jeden z nich netušil, co jim chce Brumbál říci. Po točitých schodech se dostali do pracovny, kde se ředitel posadil za masivní dřevěný stůl. Nějakou dobu si oba prohlížel, jako by přemýšlel jak začít.

„Je mi velice líto, ale budu vás muset požádat, abyste svůj…ehm…vztah okamžitě ukončili. Nemám nic proti homosexuálním párům, ale tento druh kontaktu v mé škole nemohu déle trpět. Žádné ale, Harry,“ dodal rychle, když viděl, jak se chlapec nadechuje. „Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně. Můžeš odejít,“ podíval se na mladšího kouzelníka. V Harrym se vařila krev, chtěl křičet. Tohle nemohla být pravda, to nebyl ten chápavý ředitel, jakého znal. Jenže to „Můžeš odejít“ znělo spíše jako „Odejdi a nebudu to říkat dvakrát.“ Nezbývalo mu nic jiného. Otočil se a ještě než vyšel na točité schody, pohlédl na Snapea, který však měl svou obvyklou neprostupnou masku.

Když se za Harrym zavřely dveře, Brumbál vstal a přešel ke Snapeovi. „Podívej Severusi. Vím, že máš chlapce rád, ale vždy jsem měl na srdci tvé dobro.“ Snape věděl, že mu Brumbál pomohl víc než kdokoli jiný, ale teď netušil, kam ředitel míří. „Proto ti navrhuji, abys tento…románek ukončil. Ano, slyšíš dobře. Nenařizuji ti to. Ale uvažuj. Chlapec byl skoro celý život sám a moc dobře neví, co je to mít někoho blízkého. Z toho důvodu se upne k prvnímu člověku, který projeví sebemenší náznak citu. Ale ne z lásky, Severusi. Pouze z vděčnosti. Jen z potřeby nebýt sám, vezme za vděk i nenáviděným profesorem lektvarů. Nechci, aby si se trápil, až tě chlapec opustí, protože si uvědomí, že k tobě necítí nic jiného než vděčnost za to, že sis ho všiml.“

Snape teď stál jako opařený. To, co Brumbál vyslovil, byly přesně jeho nejčernější myšlenky. Ty, ve kterých k němu Harry nic necítí, kdy je s ním je z fyzické potřeby. Sžíraly ho zevnitř, ale slyšet je nahlas, a ještě od Abuse Brumbála…Pocítil bodnutí strachu. Vydržel by, kdyby ho opět někdo zranil? Zřejmě ano, ale jeho duše byla už příliš zjizvená. Strach se pomalu změnil ve zlost. Zlost na toho malého spratka, který si dovolil dostat se mu pod kůži tak rychle a nepozorovaně. Vztek, že ho může ovládat svým šťastným úsměvem a září v zelených očích. To nepřipustí. Nedovolí mu to. Nedovolí mu aby ho zranil. „Co uděláš si už musíš rozmyslet sám,“ dodal ředitel.

Snape vyšel z průchodu, který uvolnil chrlič. Pod schody na něj čekal nervózní Harry. Při prvním pohledu na Snapea mu pokleslo srdce a projevilo se to silnou bolestí na hrudi. „Váš školní trest skončil, pane Pottere,“ řekl chladně. „Ale, Severusi,“ vyhrkl chlapec nešťastně. „To už víckrát neopakujte," zavrčel starší kouzelník a výhružně přimhouřil oči. „Ale…“zašeptal Harry. „Vy jste mi snad špatně rozuměl?“ řekl Snape a snažil se, aby nenávist v jeho hlase byla silnější než smutek, který se teď šířil jeho tělem. Ale musel to udělat. Později by to bolelo ještě víc. Lepší je vrátit se do chladu sklepení a zapomenout na teplo, jaké vydává tělo mladého muže, který stojí před ním. Zelené oči se zaleskly potlačovanými slzami. „Rozuměl jsem, pane. Už vás nebudu více obtěžovat,“ řekl hlasem tak chladným, jako by si ho vypůjčil od Snapea. Profesor na to už nic neřekl, jen se otočil a zamířil do chladné temnoty podzemí a své vlastní duše.

Když se Harry dostal do společenské místnosti, bylo už pozdě v noci. Celou tu dobu bezcílně bloudil chodbami hradu a snažil se najít odpovědi na miliony otázek, které mu vířily myslí. Ale bolest v hrudi nepolevila. Naopak, rozšířila se do očí, z nichž zmizel jejich předchozí jas. Jak se můžou věci tak rychle změnit? Z nesmírného štěstí až do hlubin zoufalství.

„Harry! Co se ti stalo?“ přiběhla k němu Hermiona, která byla ve společenské místnosti jako poslední. Pohled do zelených očí ji vyděsil. „Nic neříkej. Prosím, nic neříkej,“ zašeptal Harry. Kývla a objala ho. Slov nebylo potřeba.

Poznámka:
Opět díky, díky Darkness za beta-read.

Část šestá

Harry seděl v křesle, v nebelvírské společenské místnosti a nepřítomně koukal do plamenů. Hromadu myšlenek, které ho zavalily se snažil zatlačit do ústraní. Netušil, jak hrozné by mohlo být, přijít o Snapea. Vždyť se předtím nenáviděli. Tak co se stalo? Zřejmě jsme k sobě patřili odjakživa, jen se k tomu dřív nedostali. Ale proč to skončilo? Co přimělo Snapea tak změnit názor? Nebo to byla od začátku jen hra? Otázky bez odpovědí opět plně zaútočily na jeho mysl. Zelené oči se opět zaleskly slzami. Prudce zamrkal. Ne, nesmí se tomu poddávat. Ukáže Severusovi, že mu nevadí, co udělal, že mu tím vůbec neublížil. Nesmí mu dopřát tu radost, vidět ho trpět. Prudce sevřel pěsti.

„Harry, měl by ses jít trochu vyspat,“ řekla Hermiona, která seděla ve vedlejším křesle. „A co mi to pomůže?“ vyštěkl oslovený. „Oh, promiň, Hermi,“ začal se omlouvat. „Děkuju za všechno. Máš pravdu, jdu spát. Dobrou,“ kývl na kamarádku, vstal a vyběhl po schodech do chlapeckých ložnic. Zachumlal se do peřiny a při vzpomínce, jak usínal předešlou noc v Severusově obětí ucítil, že mu proti jeho vůli po tvářích stékají slzy. Nechal je být. Byly stejně bezvýznamné, jako celá jeho existence. Chlapec-který-opět-zůstal-naživu, Chlapec-který-opět-zůstal-sám. Po chvilce usnul velice neklidným spánkem.

Snape byl vzhůru ve svých soukromých komnatách. Co na tom, že bylo půl třetí. Opravil všechny testy, přerovnal police s lektvary a nyní srovnával knihovnu. Dělal cokoli, jen aby nemusel jít spát. Aby si nemusel lehnout do té studené postele, kde včera spokojeně oddechoval nádherný mladý muž. Posté zaplašil Severus nevítanou vzpomínku, ale na její místo se hned vetřela další. Jak báječně chutná Harryho kůže, jak nádherně voní, jak vykřikl Severusovo jméno v okamžiku největší rozkoše. Snape hrubě hodil jednou knihou a ta přeletěla místnost, s hlasitým žuchnutím dopadla na zem a zůstala otevřena deskami nahoru. Ale nepomohlo mu to. Vzpomněl si, jak zelené oči zářili štěstím, tehdy v Prasinkách, i jak potom potemněly, jako by v nich všechna světýlka umřela. „Tak dost!“ rozzuřil se a ke knize ležící na druhé straně místnosti se připojila další.

Ne, kdepak. Měl chuť házet knihami, měl chuť rozbít celou laboratoř, měl chuť zničit vše na co přišel, jen aby vyjádřil, jak se cítí, ale to by nesměl být Severus Snape. Ten seděl v klidu před krbem, na klíně knihu, v ruce sklenici silného červeného vína a náhodný pozorovatel by si nevšiml ničeho zvláštního. Prostě obyčejný večer Severuse Snapea. Tu noc se ale své posteli vyhnul.

Harryho probudily teplé sluneční paprsky. Hřály jeho kůži, protože večer nezatáhl závěsy kolem své postele. Spolubydlící se také pomalu probouzeli. Chlapec se se zavrněním spokojeně protáhl a na jeho tváři se objevil šťastný úsměv, že je neděle. A pak, jako by mu někdo dal pěstí. Vzpomínky na včerejšek ho zasáhly rozespalého a naprosto nepřipraveného. Schoval hlavu pod peřinu, ale nepomohlo to. Bylo dětinské si to myslet. Rozhodl se, že v posteli zůstane celý den, ale nějak se mu to nepodařilo.

Byl na snídani. Jen matně si vzpomínal, jak ho Ron vytáhl z postele, jak se oblékal a šel do Velké síně, v doprovodu svých kamarádů. Absolutně nevnímal, když na něj mluvili. Hermiona mu podávala toast s marmeládou, ale Harrymu se okamžitě zvedl žaludek. „Harry, musíš něco sníst,“ naléhala Hermiona, ale bez úspěchu. Její kamarád už byl myšlenkami někde jinde. Konkrétně u profesorského stolu. Ale nepodíval se tam. Ani když vešel s kamarády do Velké síně, ani teď. Nechtěl vědět, zda tam je. Teď něco zamumlal, zvedl se od stolu a zamířil ke dveřím. Hermiona si povzdechla. „Sama jsem netušila, že ho to tak sebere. Rone, musíme něco udělat. Takhle se nám doslova ztratí před očima.“ „No jo, ale co chceš dělat? Zabít toho parchanta?“ řekl Ron a vrhl vražedný pohled na Snapea, který právě usedl na své místo. Musel to vycítit, protože zvedl oči od Denního Věštce a podíval se na něj. Ron snad poprvé v životě před Snapeovým pohledem neuhnul. Vířil v něm všechen vztek a nenávist, že si zahrával s jeho nejlepším kamarádem. Snapea to očividně překvapilo, nicméně se po chvilce, jako by nic, vrátil ke svým novinám. „Jak ses vyspal Severusi? Vypadáš hodně unaveně,“ pronesla Minerva. „Jsi v pořádku? Nedáš si třešňový koláč?“ ozval se Brumbálův hlas z druhé strany. To už Snape nevydržel. Aniž by se na ty dva podíval, vstal a beze slova odešel. Nejradši by Brumbálovi řekl, kam si má ten koláč strčit… ale nemohl ho vinit z toho, co se stalo. Vždyť to byl on, Severus Snape, kdo odehnal mladého Pottera. Ano, Severus Snape, který nikoho nepotřebuje. Zakázal si na to myslet a odebral se do sklepení.

Harryho nebylo celý den nikde vidět. Ron a Hermiona ho hledali, ale marně. Jejich kamarád se ukryl v komnatě nejvyšší potřeby a nevyšel, dokud hodiny na zdi neukazovali půl desáté večer. Pomalu se loudal ztichlými chodbami hradu, ale už neměl sílu nad něčím přemýšlet, nebo na něco vzpomínat. Měl v sobě jen ticho a prázdno. Trochu sebou trhl, když uslyšel kroky, které se blížily proti němu. Pomalu pokračoval v cestě, když se před ním ze tmy vynořila postava Abuse Brumbála. Zřejmě šel do své pracovny, která byla nedaleko. Oba se zastavili, ale Harry se na něj nepodíval. Dvě nadechnutí zůstal na místě a pak pomalu vykročil vpřed, obešel Brumbála a pokračoval, jako by ho vůbec nepotkal. „Harry,“ozvalo se za ním měkce, ale on nereagoval. Neotočil se.

„Tak tohle nám už nedělej!“ vyjel na něj Ron, když se Harry objevil v nebelvírské společenské místnosti. „Umírali jsme strachy,“ vyčetla mu Hermiona. „Kde jsi byl?“ Jejich kamarád se na ně nepodíval. „Hmm, tak různě, ale nemusíte mít strach, jsem v pohodě,“ zahuhlal. „Tak to vidím,“ pronesl Ron naštvaně, že z něj Potter dělá idiota. „Jsem unavený, půjdu si lehnout,“ protáhl se Harry mezi kamarády a zamířil do chlapeckých ložnic. „Kdyby sis chtěl popovídat, tak jsme tady,“ houkla za ním Hermiona, ale on už ji nevnímal.

Snape opět seděl v pohodlném křesle před krbem, s knihou na klíně. Když se obě ručičky hodin zastavily na číslici dvanáct, rozhodl se jít spát. Umyl se, oblékl se do pyžama - jak jinak než černého – a lehl si do postele. Byl si vědom toho, že nemůže strávit další noc v křesle, pokud má být zítra alespoň trochu použitelný. Ležel na zádech a s očima upřenýma na strop napjatě čekal, co se stane. Jak se dalo očekávat, nestalo se nic. Byl stále sám ve své posteli a vzpomínky na Harryho se nedaly zahnat. „Sakra,“ zaklel nahlas, když si uvědomil, že jen tak neusne. Přál si, mít ho u sebe. Tohle byl druhý večer, kdy ho Harry nenavštívil, ale místo, aby se to zlepšilo, cítil se hůř a hůř. U Severuse Snapea byl však problém, že některé věci si prostě nebyl ochoten přiznat, ale ten večer byl tomu hodně blízko…

Chlapeckou ložnici osvětlovalo stříbrné měsíční světlo. Harry ležel ve své posteli, ale spánek přicházel jen velice zvolna. Když se konečně pohroužil do snů, ocitl se na louce, kam se se Severusem přemístili, při cestě na famfrpálové hřiště. Chlapec měl na sobě jen pyžamo a hebká tráva ho hladila po bosých chodidlech. Měsíc jasně zářil a osvětloval městečko v údolí. Bylo nezvykle teplo a vzduch byl provoněný lučním kvítím. Pak najednou ucítil, jak k němu někdo zezadu přistoupil a objal ho. Neotočil se. Nemusel. Moc dobře věděl, kdo to je. Silné ruce ho objímaly a dávaly mu pocit bezpečí, který tolik potřeboval.

Harry ucítil na svém uchu horký dech a tiše zasténal. Jeho ušní lalůček byl uchopen jemnými rty a lehce stisknut mezi zuby. Štíhlé prsty přejely po jeho šíji a ústa tu cestičku následovala. Horké polibky na krku vyvolávaly v Harrym vlny vzrušení. Zalapal po dechu. Snapeovy ruce sjely pomalu po chlapcově těle. Starší kouzelník uchopil vrchní díl pyžama a když Harry zvedl ruce, přetáhl mu ho přes hlavu. Harry stál zády přitisknut na vypracovanou hruď a Severusovy prsty kreslily na chlapcově hrudi neznámé obrazce. Harry už dýchal velice ztěžka a letmé doteky štíhlých prstů ho rozechvívaly až do morku kostí. Chtěl, aby to nikdy nepřestalo. Potřeboval ho. Musel mít Severuse u sebe, aby mohl být šťastný. Harry se pomalu otočil a Snapeovy ruce se přesunuly na chlapcova záda. Přitáhl ho k sobě. „Nepouštěj mě, prosím,“ zašeptal Harry a ovinul ruce kolem Snapeova pasu. Starší kouzelník skryl tvář v neposedných vlasech. „Nepustím,“ zašeptal tak tiše, že si Harry nebyl jistý, zda to neslyšel svou vlastní myšlenku.

Chlapec zvedl ruce a rozepnul knoflíčky na plášti, který měl Snape na sobě. Shodil ho na zem a zjistil, že pod ním Severus nic nemá. V měsíčním světle vypadal nádherně. Harry pohladil široká ramena a silné ruce. Začal něžně líbat šíji muže, kterého objímal. Jeho dech se zrychloval. Severus stáhl Harrymu spodní díl pyžama a opět ho k sobě přitiskl. Pomalu se sesunuli na deku, kterou Snape vyčaroval ze svého pláště. Harry ležel na zádech a hleděl na oblohu. Byla poseta neuvěřitelným množstvím hvězd, až mu to bralo dech. Ucítil hedvábný dotek na své tváři a v vzápětí nasál tu nejúžasnější vůni, s jakou se kdy setkal. Vycházela z růže, jíž právě Snape hladil chlapcovu tvář. Nebyla červená, jako většina růží, byla černá. „Černá,“zašeptal Harry „jako tvoje duše,“dodal měkce. „Ano. A nádherná, jako ty,“odpověděl Snape. Temná krása… fascinuje všechny, kteří mají to štěstí ji spatřit.

Severusovy ruce se rozběhly po chlapcově těle. Jemně, pomalu, jako by hladily ten nejvzácnější poklad. Dával si záležet, aby nevynechal žádné místečko. Harrymu vyschlo v ústech a jeho tělo se začalo neovladatelně třást. Severusův vlhký jazyk přejížděl po chlapcových bradavkách a když Snape pronikl jedním kluzkým prstem do jeho těla, Harry se začal slastně svíjet a z jeho úst padaly nejrůznější prosby. Chlapec se probíral svými prsty v černých vlasech staršího kouzelníka a jeho tělo se prohnulo, když Snape přidal další prst a zvětšil tak potěšení, které Harrymu působil.

Potřeboval si ho vzít, cítit, že to mladé tělo i chlapcova mysl jsou jen jeho. Klekl si mezi roztažené nohy a natřel svou erekci vykouzleným lubrikantem. Pak pomalu začal pronikat do mladého muže. Harry nemohl dýchat. Srdce mu bilo jako splašené a veškerá jeho pozornost byla soustředěna na Snapea, který si ho právě bral a začal pomalu přirážet. „Ano….to ..to je …oh. Jsi úžasný…“snažil se Harry vyslovit své pocity. Milovali se něžně a pomalu. Harry si vychutnával každý pohyb, každý sten, který náhodou unikl z úst jeho profesora. Když Snape uchopil chlapcovu erekci a začal ji hladit v rytmu přírazů, Harry se cítil tak šťastný, tak naplněný. Věděl, že tak to má být. Ve vnějším koutku jeho oka se stříbrně zaleskla slza a honem se utíkala schovat do neposedných vlasů. Orgasmus přišel oběma najednou. Prudce, živočišně. Obě těla se napjala, nehty se zaryly do kůže v touze umřít. Právě teď a tady, v okamžiku největšího štěstí. „Severusi!“vykřikl Harry a bylo v tom obsaženo všechno. Touha, bolest, vášeň, láska….

„Harry! Harry, vzbuď se!“ Chlapec se zmateně rozhlédl. Seděl na své posteli, zpocený, dezorientovaný, rozvrácený mezi snem a skutečností, že je pořád sám. Ron seděl u něj a vypadal ustaraně. Venku byla pořád tma a z okolních postelí se ozývalo nesouhlasné, naštvané mručení. „Křičel jsem ze spaní?“ Zeptal se Harry. Ron přikývl. „Tak už je to dobrý, můžeš si jít lehnout, Rone.“ „Jsi si jistý? Nechceš něco? Napít, nebo tak,“ Ron zněl téměř jako paní Weaslyová, když byl někdo nemocný. „Ne, děkuju, už je to dobrý, vážně,“ ujišťoval ho Harry. „No, tak když myslíš. Dobrou noc,“ řekl Ron a neochotně vstal. „Dobrou,“odpověděl jeho kamarád a lehl si znovu na postel. Do rozednění zbývaly asi dvě hodiny, ale Harry už neusnul. Jednak to bylo způsobeno mokrou skvrnou v jeho pyžamových kalhotách, jednak vzrušením, které se dostavilo, když si vzpomněl na ten sen a také bolestí, že to byl jenom sen.

Ležel v posteli, dokud se nerozednilo. Vstal a šel se osprchovat. Oblékl se a pak se přesunul do nebelvírské společenské místnosti. Tam si sedl do křesla s učebnicí Obrany proti černé magii na klíně a čekal až přijde Ron a Hermiona. Když se konečně objevili, pozdravil je a vydali se na snídani. V momentě, kdy vešli do Velké síně, se Harrymu zastavilo srdce.

Všechny stoly, okna i stěny byly ozdobeny černými růžemi. Harry otevřel ústa. V úžasu došel ke stolu a sedl si naproti svým kamarádům. Chvilku trvalo, než se vzpamatoval. „Kdo tohle mohl udělat?“ zajímala se Hermiona a prohlížela si zcela neobvyklou výzdobu. „A hlavně proč?“ zeptal se Ron. Harry nic neřekl. Tušil kdo, ale proč, o tom neměl ani zdání. „Třeba je výročí něčího úmrtí, ale je to zvláštní, Velká síň se takhle nikdy nezdobila,“ vrtěla hlavou Hermiona.

V tu chvíli šel okolo Brumbál. „Pane řediteli, co se tu stalo?“ vyzvídala okamžitě. „Ráno takto vyzdobil Velkou síň profesor Kratiknot. Za žádnou cenu se od toho nenechal odradit, jen si teď za boha nemůže vzpomenout, proč to vlastně dělal,“ odpověděl Brumbál pobaveně a nenápadně mrkl na Harryho. Ten v údivu zvedl obočí. „Víte, slečno Grangerová, docela mu rozumím,“ pokračoval ředitel „už jsem také starý, na leccos zapomínám a mé jednání byť s nejčistšími úmysly, může napáchat velké škody. To se naštěstí v tomto případě nestalo, vždyť jsou to jen růže.“ Věnoval Harrymu další jiskřivý pohled, rozloučil se a odešel. Harry si byl jistý, že ta slova vůbec nepatřila Hermioně. Znamenalo to, že ho mrzí, co udělal? A proč by Snape dělal tohle? To by ovšem znamenalo, že Severus ví o tom snu. Nebo to nebyl sen? Harrymu z toho šla hlava kolem, takže si ani nevšiml, že Snape dorazil na snídani.

„Jak si se dnes vyspal Severusi?“ zeptal se okamžitě Brumbál, ale dočkal se jen zavrčení. „Krásná výzdoba, nemyslíš? Profesor Kratiknot byl velmi překvapen, když mu bylo sděleno, že je jejím autorem,“ řekl s mírným úsměvem. „To nepochybně. Skleróza je v jeho věku celkem pravděpodobná,“ pronesl Snape tak lhostejně, jak jen dokázal. „Nemyslím si, že by to byla skleróza,“ odpověděl Brumbál. „Ne?“ odtušil nadmíru ironicky Snape. „Ne. Myslím si…“ „Tak dost, Albusi, chcete mi něco říct?“ vyjel Severus trochu hlasitěji, než chtěl. Brumbál na něj chvilku hleděl skrz půlměsícovité brýle. „Jen, že jsem přehodnotil své závěry a ty bys měl udělat to samé,“ odpověděl ředitel pomalu. Pro Snapea tímto snídaně skončila. Vstal a odešel.

Hodina lektvarů byla jedna z nejhorších, kterou za posledních sedm let žáci zažily. Harry byl myšlenkami někde úplně jinde a předháněl se se Severusem, kdo z nich bude bledší. Snape dnes vyjel na Nevilla tak, že chlapec skutečně omdlel. Aby toho nebylo málo, profesor pak strhl deset bodů vlastní koleji, překonal rekord co se týče výše bodů stržených Nebelvíru za jednu hodinu a udělil několik školních trestů. Po půl hodině se žáci neodvažovali ani mrkat, aby závan vzduchu tím vyvolaný, neodstartoval další Snapeův proslov doprovázený opětovným strháváním bodů a udílením trestů(s Filchem).

Hodina se blížila ke konci a Hermiona úspěšně dokončila svůj lektvar. „Tak naše-nejchytřejší-na-světě-slečno-Grangerová. Co nám povíte o tomto lektvaru?” Musel ji vyvolat, protože ani Hermiona se neodvažovala přihlásit. „Tonikum odhalení,“ začala zvolna, sledujíce, jestli Snapea nenaštvala. „Jeho konečné vlastnosti se odvíjejí od poslední přísady, která se do něj přidá. Zvláštní na něm je, že se nepoužívá vnitřně, ale pouze povrchovým kontaktem s dotyčnou osobou,“ pokračovala. Mezitím Neville, který se probral z bezvědomí(Snape ho odmítl dopravit na ošetřovnu) začal pomáhat Hermioně a přeléval hotový lektvar do flakónků k oznámkování. „Vyrobila jsem tonikum odhalení tajné lásky,“ řekla Hermiona s pohledem zabodnutým do lavice. „A jakou jste přidala poslední přísadu?“ pronesl chladně profesor. Odpověď se však už nedověděl, protože Neville, který uslyšel jeho hlas vyjekl, lahvička s modrým lektvarem, který držel v ruce, mu vyklouzla, přeletěla lavici a se známým zvukem tříštícího se skla se rozbila u Snapeových nohou. Tonikum začalo lehce syčet a před Snapem se objevila mlha, která se po chvilce zformovala do podoby Harryho Pottera.

Ve třídě se rozhostilo hrobové ticho. Nikdo ani nedýchal. Neville ležel v bezvědomí na zemi, (asi si tento stav oblíbil) a pravý Harry nevěřícně koukal na své mlžné dvojče. „Grangerová, jste vážně absolutně neschopná, když nedokážete udělat tak jednoduchý lektvar. Pokud místo růžového oleje přidáte vraní oko, váš lektvar zásadně změní své účinky a neukazuje vaši milovanou osobu, nýbrž někoho…“ napřáhl se a jeho ruka projela mlžným Harrym, který se v vzápětí rozplynul „…koho nemůžete vystát,“ řekl Snape tak chladně, že se všichni otřásli. Harry stál nehnutě a na Snapea se ani nepodíval. Hermiona sklopila oči a zatnula ruce v pěsti. „Ano, pane,“ procedila mezi zuby. Naštěstí v tu chvíli zazvonilo a všichni vystřelili ze třídy tak rychle, že tam zůstala jen Hermiona.

Přešla ke katedře, za kterou Severus opravoval písemky. Položila na stůl náhradní lahvičku s tonikem, aby ho mohl oznámkovat. „To si klidně vezměte. Máte samozřejmě H,“ pronesl profesor, aniž by se na ní podíval. „Klidně mi H dát můžete, ale já to vím,“ řekla Hermiona a Snape se na ni konečně podíval. Probodl ji výhružným pohledem. Sklopila oči, ale neutekla, což bylo pozitivní. „Já jsem ten lektvar udělala správně,“ řekla tichým, ale pevným hlasem. „Pane profesore, musíte mu to říct. Takhle jste oba jen nešťastní,“ hlesla a podívala se na něj. „Slečno Grangerová. Netuším o čem to mluvíte,“ odsekával Snape „já nic nikomu říkat nebudu a vám důrazně doporučuji to samé. Ve vašem vlastním zájmu,“ pronesl tak, že Hermiona opravdu dostala strach. Byla ráda, když se dostala do nebelvírské společenské místnosti.

Harry seděl s Ronem u krbu a nemluvil. Byl plně zaměstnám myšlenkami, že ho Snape nenávidí. Ale co pak měl znamenat ten sen? A co ty růže? A dnes na něj ani jednou nepromluvil… „Harry!“ Hermiona do něj musela strčit, aby zvedl hlavu, protože ji před tím vůbec neslyšel. „Harry, no, ehm…chce tě vidět Snape,“ řekla nakonec plně rozhodnuta. „Vážně?“ zeptal se Harry nevěřícně. Nevěděl, jestli má být rád, nebo se naštvat. Nicméně když Hermiona přikývla na souhlas, vstal a zamířil k východu ze společenské místnosti. Kamarádka šla s ním.

Neptal se, proč má za Snapem jít, ani proč ho Hermiona doprovází. Bylo mu to vlastně jedno. Dorazili do sklepení a Harry zaťukal. Ozvalo se velice nevrlé „dále“ a tak vešli. „Co tu děláte?“ vyštěkl profesor, když uviděl příchozí. Vstal a přešel k nim. „Chtěl jste se mnou mluvit,“ bránil se Harry. „Ne nechtěl,“ vrčel Snape. V tom okamžiku padl jeho pohled na Hermionu. „Neměla jste to nikomu říkat,“ pronesl nebezpečně. „Já to také nikomu neřekla,“ rychle vysvětlovala „jen se odmítám dívat na to, jak se oba ničíte,“ pronesla rozhodně. Snape chtěl něco říci, ale to už Hermiona vytáhla z kapsy hábitu dvě lahvičky s modrým obsahem a upustila je na zem. Jednu před Harryho a druhou před Snapea. Syčení, mlha a najednou tu stáli dva Snapeové a dva Potterové.

Severus zapomněl, co chtěl Hermioně prve povědět a teď jen nevěřícně zíral sám na sebe jak stojí před skutečným Harry Potterem. Harry podruhé za ten den koukal na své mlžné já, které se objevilo před jeho profesorem. „No, já vás asi nechám o samotě. Zřejmě si máte co povídat,“ řekla Hermiona a než kterýkoli z nich stačil zareagovat, byla pryč.

Harry se na Snapea nevěřícně díval. „Ty…ty mě máš rád,“ neptal se, konstatoval. Snape opět prudkým mávnutím ruky zahnal Harryho i svoje mlžné dvojče a otočil se k chlapci zády. „Na to zapomeň, Pottere,“ odvětil svým typicky chladným hlasem. „Nesnáším tě stejně jako tvého otce. „Ale…ale…co ten famfrpálovej trénink? A co ty růže? A co ta společná noc u tebe? Nic to pro tebe neznamenalo?“ zajíkl se Harry. „Byla to jen hra, pane Pottere. Sám jsem nevěřil, že jste tak naivní. A teď vypadněte.“ „Ne!“ vykřikl mladý kouzelník „nevěřím ti ani slovo!“ křičel na Snapeova záda.

Byl nešťastný, vzteklý a měl chuť Snapeovi ublížit, jen aby přestal říkat takové věci. Má mě rád, určitě mě má rád. A pak ho to napadlo. Och ano, musí to tu někde mít. Harry se začal rozhlížet po pracovně. Lektvar, kterým to všechno začalo. A také skončí. Jak, to však nevěděl. Zpozoroval lektvar v jedné poličce nad Snapeovým stolem, hbitě tam došel a s bouchnutím položil lahvičku na stůl. Snape se otočil za tím zvukem a jeho oči se na chvilku setkaly s planoucím pohledem Harryho Pottera. Pak si všiml lektvaru na stole a zvedl jedno obočí.

„Napij se,“ vyzval ho nesmlouvavě Harry. „Zešílel jste, Pottere, jestli si myslíte, že bych to udělal. A teď vypadněte,“ zasyčel výhružně Snape. „Napij se a konečně mluv pravdu! Jsi zbabělejší než Neville!“ vykřikl chlapec a věděl, že se trefil. „To Hermionino tonikum mluví za vše,“ dodal ještě. Snapeovy rty se proměnily v jednu linku a oči se nebezpečně zúžily. „A co chceš, abych ti řekl?“ vyjel na něj Severus a opět se otočil zády tak prudce že se jeho plášť imposantně zavlnil. „Že jsem nemohl spát ve své posteli, když si tam nebyl ty? Že na tebe musím pořád myslet? Že se mi o tobě v noci zdá? Že jsem tak strašně nechtěl, abys mě opustil, až jsem to radši udělal já?“ jeho hlas se rozléhal podzemní místností a teď ho vystřídalo hrobové ticho. „Tak proto,“ zašeptal Harry.

„Zmizte, Pottere,“ zavrčel. Ale to Harryho ani nenapadlo. Naopak, přiblížil se k profesorovi a zezadu ho objal. „Odejdi,“ pokusil se naposled Snape, ale už to neznělo moc jako rozkaz. „Nikdy,“ odpověděl chlapec a otočil staršího muže směrem k sobě. Jejich pohledy se setkaly a Severuse zalilo teplo zelených očí. Harry se šťastně usmál na mračícího se Snapea. Prsty jemně pohladil profesorovu tvář, pak ho uchopil za krkem a přitáhl k sobě. Jejich ústa se spojila v hlubokém, vášnivém a přesto jemném polibku. Harry nesměle pootevřel rty a nechal tak Snapea, aby svým hbitým jazykem vnikl do jeho úst. Bylo to spalující, nádherné a neuvěřitelně vzrušující. Neochotně se od sebe odtrhli, aby se mohli nadechnout.

„To…to bylo Severusi…“ nemohl Harry najít správná slova. „Co?“ na Snapeově tváři se objevil obvyklý úšklebek. „Náš první polibek,“ vydechl chlapec. „Hlavně ode mne nečekej nějaké srdceryvné vyznání lásky, Pottere,“ zavrčel Snape. „To by mě ani ve snu nenapadlo… A když už jsme u těch snů… co si provedl profesoru Kratiknotovi?“ Snape se zamyslel, než odpověděl: „No, ne že by to bylo zrovna legální, ale nic se mu nestalo, ne?“ „No ale mohlo. Mohl třeba spadnout ze žebříku, nebo…“ „U Merlina Pottere už mlč,“ zaúpěl Snape a přitiskl své rty na Harryho ústa. „Hmm… tak jo,“ zamumlal chlapec s obtížemi a plně se poddal polibku.

Poznámka:
Děkuji Darkness za velice obětavý beta-read.

Konec