Milovat Tě je nevděčná věc 16 - 20

 

Kapitola šestnáctá

Oslava dokončení studia se konala ve Velké Síni a byli tam všichni studenti sedmého ročníku a jejich pozvaní hosté. Hned po oslavě byla hostina. Ostatní studenti tu noc jedli ve svých společenských místnostech, aby bylo v síni dostatek místa.

Pro Harryho to bylo hrozně citové. Tohle byl vrchol jeho zkušeností v Bradavicích – ačkoli už s Brumbálem mluvil o tom, že se vrátí jako profesor až kompletně ukončí své studium na jedné z kouzelnických univerzit.

Také to byl začátek jeho života se Severusem…a jeho života jako dospělého člověka.

Před oslavou se Harry oblékl do svého zahajovacího hábitu a klobouku a díval se na sebe vživotní velikosti do zrcadla ve Snapeově koupelně. K jeho hábitu byla přidána dlouhá zlatá stuha, která znamenala, že dosáhl určité pocty jako student. To vyznamenání nezískal tak snadno. Byly to až poslední tři roky v Bradavicích, kdy se Harry opravdu vzpamatoval a začal se vážně učit.

Na jeho hábitu bylo také místo, kde byl připevněn řád Godrica Nebelvíra…ocenění studenta za mimořádnou statečnost.
“Ale…tady je můj vysoce oceňovaný malý Nebelvír,” ozval se za ním hlas a Harry se na Snapea v zrcadle usmál.
Profesor lektvarů měl na sobě svůj obřadní hábit, který obsahoval ocenění, která získal v Bradavicích a na univerzitě (‘Hafo zlatých stuh’, jak říkal Harry)…a nedávno přidaný Merlinův řád první třídy (získaný za jeho oddanost a statečnost v bitvě proti Voldemortovi a Černé magii). Všechno tohle, jak byl informovaný, ho dělalo nejuznávanějším kouzelníkem v historii…první byl jenom Albus Brumbál. Dokonce ani Voldemort nedosáhl toho, čeho Snape.

“A můj ještě více uznávaný profesor lektvarů,” vrátil mu Harry. “To tě to všechno nestáhne dolů?”
Snape se podíval na svůj hábit. “Mnoho povyku pro nic,” zamumlal, “ale je tradice pro profesory, aby si na závěr vzaly všechna svá ocenění.”
“Vypadáš senzačně,” poznamenal Harry. “Jsem ohromen.”

“Ale no tak, Pottere…vždyť vypadám jako hrozný vánoční dárek.”

Harry se zasmál a otočil se na tmavovlasého kouzelníka, vyžádal si polibek a ještě další. “Mmmmmmm….krásně voníš.” Tiskl se ke Snapeovu krku a hluboce vdechoval.
“Jenom mýdlo,” odpověděl Severus.

Někdo zaklepal na dveře.

“Jdu tam,” řekl Harry a šel otevřít dveře.

Byl to Brumbál.

“Dobrý večer, Harry…Severusi…” řekl, usmál se na chlapce, který mu otevřel dveře a pak na vyššího muže, který stál za ním.

“Pane řediteli,” přikývl Snape.

“Dobrý večer, profesore,” řekl Harry.

“Nepůjdete dál?” pozval ho Severus.

“Nemohu se zdržet. Mám toho dnes večer moc na práci, ale děkuji, Severusi.Jen jsem přišel dát tenhle malý dárek Harrymu,” řekl Brumbál a podalHarrymu dlouhou krabici, kterou Harry okamžitě otevřel.

Byl to meč Godrica Nebelvíra…ten, který použil Harry, aby ve druhém ročníku zabil baziliška.

Harry nevěděl, co má říct. Jenom zíral na meč.

“Myslím, že se to k tobě hodí, Harry. Jsi zosobnění pravého Nebelvíra…a…po tom všem, jak jsi s tím mečem zacházel, aby si zachránil život Ginny Weasleyové stejně jako celou školu od Voldemorta. Vím, že to přijmeš s úctou.”

Harry potřásl hlavou. “Já…já…děkuju,” vydechnul chlapec a všimnul si ozdobeného pouzdra, které měl spolu s mečem.

“Vůbec nemáš zač. Také jsem ti chtěl říct, Harry, že tady v Bradavicích budeš mít vždycky místo,” dodal Brumbál.

Harry vykročil dopředu a objal staršího kouzelníka. Ti dva spolu strávili hodně času a chlapec si toho přátelství vážil.

Brumbál objal toho chlapce zpátky a pak řekl s upřímným obdivem, “Vypadáš úžasně, Severusi!”

“To není zrovna to slovo, které bych použil…ale děkuji,” odpověděl Snape suše.

“Ale no tak, Severusi…nebuď tak skromný s těmi ozdobami tvých úspěchů. JSOU působivé.”

“Přesně to jsem se mu snažil říct,” přikývl Harry a podíval se na Severuse významným pohledem.

“No…musím se vrátit zpět k přípravám. Uvidíme se na slavnosti,” řekl Brumbál a oba dva se s ním rozloučili.

Když Snape zavřel dveře, řekl Harrymu, “Tohle jen dohlédne na to, že ti budu moct vždycky říkat můj malý Nebelvíre, víš…”

Harry stiskl zuby v předstíraném vzteku.

“Je to úžasný dárek,” řekl pak Snape a díval se ohromeně na meč. “Ale v porovnání s tímhle je to, co jsem ti chtěl dát naprostá nicka”.

Harry oči se rozsvítili. “Ty pro mě máš dárek?” zeptal se nadšeně. “Kde? Kde je? No tak, Severusi…kde to máš?” Začal se rozhlížet kolem místnosti.

“Vždycky horlivý, impulsivní, NETRPĚLIVÝ malý Nebelvír,” povzdechl si Snape a sáhl do jedné ze svých hlubokých kapes jeho hábitu a vytáhl malou krabičku. Podal ji Harrymu. “S láskou,” řekl jemně.

Harry téměř zapomněl dýchat, když otevřel víčko krabičky a vytáhnul nádherný prsten. Kámen měl podobu hrušky a byl to duhový měsíční kámen zasazen do těžké platiny s trojúhelníkovým vrcholkem, díky němuž vypadal kámen perfektně. Celkově to bylo velice staré…jenom to přidalo na působivosti prstenu.

“Je to…” Harry jen potřásl hlavou. Nedostávalo se mu slov.

“Říká se, že nošení měsíčního kamene způsobuje uskutečnění lásky a předchází ve vztazích zradám,” vysvětlil Snape. “Mohu jen doufat, že jednoho dne o budeš chtít nosit na svě levé ruce…jako slib, protože to je…můj slib tě milovat…navždy.”

Harrymu se do jeho zelených očí dostaly slzy a bez váhání si nasadil prsten na prostředníček levé ruky. V dalším okamžiku přistály jeho ruce na Snapeovu krku a zoufale ho líbal na rty.

“Miluji tě,” zašeptal Harry horečně mezi polibky. “Miluji ten prsten. Je to ten nejůžasnější dárek, který jsem kdy dostal a nikdy ho nesundám, Severusi…nikdy!” Znovu pokryl ústa profesora lektvarů svými a drtil své rty o jeho, dokud z toho oba nezačali mít závratě.

Snape se stáhnul zpátky a snažil se uklidnit své dýchání. “Pomalu se ti bojím říct, že tam je nápis,” zasmál se suše.

Harry třesoucími se prsty posunul prsten a podíval se na jeho vnitřní stranu. Našel ten nápis, na kterém stálo, Pro Harryho navždy…Severus.

“Nejspíš to není hrozně originální, ale uvnitř toho prstenu nebylo víc místa a říká to přesně to, co jsem chtěl říct,” řekl Severus.

“Je to…perfektní! Perfektní!” Chlapec si nasadil ten vzácný prsten zpátky na prsteníček levé ruky a sundal si Nebelvírský prsten, který nosil na své pravé ruce. Vzal Snapeovu levou ruku a nasadil mu ten zlatý prsten na jeho malíček, kde sednul perfektně. “A teď…tohle je můj slib tobě ‘Navždy’.”

Snape se podíval na prsten a cítil, jak se mu hrdlo stáhlo pod všemi emocemi. “Harry…tohle je tvůj Nebelvírský prsten. Neměl bys ho dávat pryč.”

“Je můj a chci, abys ho měl. Je to jediný kousek klenotu, který jsem kdy měl, Severusi…a chci, aby to byl můj slib tobě.” Chlapec zaváhal. “Ale jestli nechceš nosit Nebelvírský prsten, tak to pochopím. Na to jsem nikdy nepomyslel. Opravdu…Mohu ti dát jiný prsten…” řekl Harry rychle a najednou si uvědomil, že se Snapeovi možná nemusí líbit nosit Nebelvírský prsten jako řediteli Zmijozelu.

“Nechci jiný prsten, Pottere,” řekl Snape pevně. “Budu to hrdě nosit, protože jsi mi to dal a to znamená…všechno. Ne…nechci žádný jiný…”

“Asi nepřestanu brečet,” řekl Harry a utíral si své vlhké oči a nos zadní částí své ruky.

“Opravdu, Pottere…” reptal Snape a popadl vedlejší krabici plnou kapesníčků a podstrčil ji chlapci. “Tady…zkus je, NE tvou ruku!”

Harry si vzal pár kapesníčků, utřel si oči a hlasitě se vysmrkal.

“Uctívaný student a promující sedmý ročník a někdo mu ještě musí říct, jak se má smrkat,” posmíval se Snape a zastrčil pár kapesníků do kapsy Harryho hábitu. “POUŽIJ JE!” napomenul ho.

“Ano, pane…” zašklebil se Harry. “Severusi?”

“Mm?”

“Vemzmi mě do postele.”

Snape obdařil Harryho zničujícím pohledem. “Jsme očekávání ve Velké síni v méně než deseti minutách, Pottere. TEĎ tě do postele nevezmu!” Otočil se ke dveřím.

“Ale…potřebuju tě,” stěžoval si chlapec a sklouznul vzadu rukama kolem Snapeova pasu.

“Pottere…sedm let jsem čekal, až tě dostanu pryč z mých hodin lektvarů. Teď, když jsem se konečně dočkal, nechci prošvihnout tu chvíli, kdy dostaneš svůj diplom!” Odstrčil Harryho ruku z jeho rozkroku, kde se přizpůsobila jeho zvětšující se vyboulenině. “Já to myslím vážně…TEĎ NE!”

“Severusi…nemůžu si pomoct. Jsi prostě k sežrání…” škádlil Harry a smál se, když se Snape pokoušel vymotat z chlapcova smrtícího sevření.

“Odebírám Nebelvíru padesát bodů!” zanotoval Severus a usmál se. “Jsi perverzní, Pottere…” přitáhl si chlapce před sebe a dožadoval se polibku. “A teď…buď hodný. Postarám se o tebe později…AŽ POTOM, co se přesvědčím, že jsi odpromoval a budu tě mít ze svých hodin z krku.”

Harry se předklonil, aby si znovu nasadil svůj klobouk, který mu spadl z toho krátkého zápasu. “Dobrá…Můžeme jít.”

Kapitola sedmnáctá

“Slyšel jsem, že slečna Grangerová je Valedictoriánka,” řekl Snape, když spolu s Harrym šli do Velké síně.

“Jistě,” odpověděl chlapec. “Kdo jiný?”

“To je pravda.”

“Harry…” ozval se za nimi hlas a když se oba otočili, uviděli, jak k nim přichází Ron. “Já…potřebuju ti něco říct,” řekl rudovlasý chlapec.

“Uvidíme se Velké síni,” řekl Harrymu Snape a otočil se k odchodu, aby si ti dva mohli promluvit.

“Ne…profesore Snape…s vámi bych taky rád mluvil,” urychlil Ron.

Snape mírně naklonil hlavu a šel zpátky k Harrymu.

Ron si olízl rty. “Harry…od našeho včerejšího rozhovoru jsem nedělal nic, než jen přemýšlel. Pořád tomu…nerozumím…Ale…pokusím se. Jsi jako můj vlastní bratr…jsi můj nejlepší kamarád…byl jsi po sedm let. Myslím, že jsem se rozhodl, že to je jen otázkou času a je to moc důležité na to, to nechat plavat.” Chlapec nepohodlně přešlápnul. “Pořád si myslím, že je to šílené…a ať mě vezmou čerti, jestli porozumím tomu, jak se to stalo…ale…myslím, že záleží jen na jedné věci, Harry, a tou je, že jsi šťastný a my zůstaneme kamarádi.” Podíval se na Snapea. “Doufám, že mého kamaráda uděláte šťastným…protože jestli ho zraníte…tak…tak…”

Snapeův tmavý pohled byl připevněn na Ronově. “Vůbec neplánuji Harryho zranit, pane Weasley…nikdy. Na tom se shodneme. Vždycky u nás budete vítán a já vás vždy budu respektovat jako Harryho nejlepšího kamaráda.”

Ron přikývl. “Dobře…” řekl nešikovně. Neočekával od Snapea nic víc kromě vrčivé zahořklé a odseknuté odpovědi a jeho trpělivá upřímnost ho zaskočila. Ron se pak podíval na Harryho. “Kamarádi?” zeptal se.

“Navždy,”zašklebil se Harry a oba dva si nadšeně podali ruce. “Děkuju ti za to, Rone. Teď bude tahle noc perfektní.”

“A jestli sebou nepohneme, tak se tahle noc bude slavit bez dvou Nebelvírů,” řekl potom Snape.

“Apparate!” řekli Ron a Harry společně a mohl být slyšet jejich smích, když zmizeli z chodby.

Snape se lehce usmál, a pak se také přemístil.

*****

Zahájení dopadlo nádherně. Hermiona rozdávala adresu do Valedictorianu a Brumbál byl dobře naladěn, když oslovil všechny absolventy.“Tohle je vskutku pro vás všechny pamětihodná noc,” řekl Brumbál rozhlížel se ze svého místa u učitelského stolu na pódiu po horlivých tvářích studentů. “Úspěšně jste ukončili studium pro všechny čarodějky a kouzelníky a s tím, co jste se naučili přemýšlíte, co budete dělat dál jako dospělí. My tady v Bradavcích jsme vám dali to nejlepší, co jsme měli…teď je na každém z vás, aby udělal to samé pro sebe. Očekávám, že od této třídy uslyším výborné věci!”

Stoupnul pokřik a Brumbál se odmlčel, aby nechal studenty projevit jejich nadšení.

“A nakonec…mám neočekávanou čest, kterou dnes večer udělím. Kontaktovalo mě Ministerstvo kouzel a sdělilo mi, že udělují tolik vytouženou cenu, kterou je Zlatá hůlka. Pro ty z vás, kteří nevědí o této poctě…je to nejvyšší ocenění, které může kouzelnický svět udělit čarodějce nebo kouzelníkovi a je za statečnost a hrdinství, které se náhodně vyskytlo.” Brumbál podržel hůlku tak, aby ji všichni viděli. “Měl jsem štěstí, že jsem tuhle velkou poctu obdržel už před mnoha a mnoha lety…a od té doby se neudílela. Nicméně dnes večer tu je, aby se předala jednomu z vás…za jeho nedávný neuvěřitelný odvážný čin. Profesore Snape…mohl byste sem jít, prosím?”

Severus byl momentálně neschopen pohybu. Opravdu Brumbál řekl jeho jméno? Nakonec vstal a přešel k řediteli.

“Severusi Snape, jménem Ministerstva kouzel mám tu čest vám předat nejvyšší ocenění kouzelnického světa, které může udělit…Zlatou hůlku. Dostáváte ji za vaši statečnou záchranu našeho pana Pottera, když jste byli oba v rukou Lorda Voldemorta…a za vaši obratnou vynalézavost během té doby ochránit sebe a pana Pottera.” Starší kouzelník předal Snapeovi Zlatou hůlku. “Blahopřeji, Severusi…opravdu si to zasloužíš.”

Snape si vzal hůlku a pořád tomu nevěřil. Zpočátku zazněl jen okrajový potlesk, hlavně od Zmijozelských…ale pak Harry vyskočil na nohy, energicky tleskal a smál se tak moc, jako ještě nikdy a hned na to vybuchla celá Síň v pokřik a potlesk.

“Proslov! PROSLOV!” ozvalo se z publika.

Snape se podíval na hůlku, pak vyhledal Harryho obličej v davu, který teď byl celý na nohou. Chlapec vypadal, jako kdyby měl vybuchnout pýchou a štěstím. Už jenom vidět Harryho tvář takhle bylo pro profesora lektvarů velkou odměnou, ale věděl, že by měl přinejmenším říct pár slov jako odpověď na tu poctu, kterou dostal.

Když se dav nakonec trošku uklidnil, Severus začal, “Děkuji, pane řediteli… Nemyslím si, že jsem udělal něco, co by udělal kdokoli jiný, kdo byl na mém místě. Všechno, co mohu říct je, že jsem rád, že můj dost nebezpečný únikový plán vyšel a že pan Potter je znovu zpátky u nás. Tohle je vskutku ponižující chvíle…a zároveň nesporně nádherná. Děkuji vám všem a přeji vám absolventům všechno nejlepší a ať vykročíte do života tou správnou nohou. Jenom žasnu, že taková halda hlupáků to zvládla…tak dobře.” Když to Snape dořekl, otočil se, potřásl si rukou s Brumbálem a šel zpátky ke svému místu, doprovázen dalším uznaným potleskem.

Diplomy byly předány a oslava skončila.

“Teď můžeme začít zahajovací hostinu,” řekl Brumbál a Velká síň se zaplnila skvěle prostřenými stoly plnými jídla všeho druhu. Ze stropu visely vlajky všech čtyř kolejí. Byl to opravdu sváteční pohled.

Harry se protlačil až k Severusovi, který byl obklopen shromážděním studentů a učitelů a všichni mu blahopřáli. Chlapec byl na chvilku opodál a nechal Severuse, aby si obdržel všechny gratulace.

“Ale, ale, ale…” Snape se rozhlédl a uviděl Luciuse Malfoye, jak stojí po jeho pravé stráně. “Velká noc pro tebe, co, Severusi?” zeptal se blonďák. “Jo, a mimochodem, děkuji ti za ty lektvary, co jsi mi poslal. Působily téměř okamžitě.”

“Nějaké mi zbyly z těch, co jsem udělal Harrymu,” řekl Snape chladně. “Neviděl jsem žádný důvod ti nějaké neposlat.”

“To je velmi dojemné,” odpověděl Lucius a sarkastický úšklebek se mu mihnul po horním rtu. “A teď jsi byl odměněn nejvyšší cenou, kterou může kouzelník dostat. Tvůj pohár ti přetekl, Severusi.” Pokývnul hlavou na levou ruku profesora lektvarů. “To je Nebelvírský prsten, který vidím na tvém malíčku? Dárek od Pottera, že? Koukám, že ho máš na levé ruce. Znamená to snad něco významného?”

Na to k nim přišel Draco. “Blahopřeji, profesore Snape,” řekl. “Myslím, že jste jim ukázal, co dokáže Zmijozel!”

“Ano, Severusi…tohle je naprosto třešnička na Zmijozelském dortu. Možná bychom ti měli pořídit Zmijozelský prsten na tvou druhou ruku, ne?”

Harry k nim v tu chvíli přišel. Neomluvně Severuse objal. “To bylo báječné! Byl jsem z tebe tak nadšený!”

Dracovy oči se nevěřícně rozšířily. Opravdu viděl to, co si myslel, že vidí? Harry Potter objímající Snapea? To snad Potter přišel o rozum během jeho uvěznění?

“No tak, Draco…není zdvořilé zírat. Jistě jsi už viděl objímající se milence.” Řekl Malfoy jízlivě a mladému blonďákovi spadla čelist.

“Milence?” opakoval Draco nevěřícně.

“Ano…tys to nevěděl? Potter a tvůj profesor lektvarů se našli už dávno. Je to dojemný příběh. Připomeň mi, abych tě do toho zasvětil, až budeme doma.”

“Pojďme najít nějaké místo, které není tak…přeplněné,” řekl Snape Harrymu a vedl ho pryč od Malfoyů. “Víš, že to bude kolovat po celé škole na konci tohoto večera,” zamračil se.

“Mě to nevadí…tobě jo?” zeptal se Harry.

“Vadí mi to kvůli TOBĚ,” řekl. “Mladí lidé dovedou být zákeřní, když se jim dostane do ruky něco tak pikantního jako tohle.”

Harry se zeširoka usmál. “My jsme pikantní?” zeptal se a propletl své prsty se Snapeovými.

“Rozhodně,” odpověděl starší kouzelník směšně.

“To zvládnu,” ujistil ho chlapec. “Kromě toho…neodjíždíme snad dnes večer do Snapeova panství?”

“To chceš odejít tak brzy? Myslel jsem, že bys chtěl strávit nějaký čas s tvými kamarády…potloukat se po prasinkách a podobně,” řekl Severus.

“Všichni jdou domů…a I kdyby nebyli…co chci je být s tebou osamotě na Snapeově panství,” odpověděl Harry.

“A co tvoje teta a strýček? Budou potřebovat dát jejich povolení,” poukázal Snape.

“Poslal jsem jim brzo ráno sovu a řekl jsem jim, co zamýšlím. Řekl jsem jim, aby napsali profesorovi Brumbálovi, kdyby měli nějaké otázky nebo mě chtěli zkontaktovat. Jsem si ale jistý, že se jim jen uleví, když už jim nebudu překážet v jejich životech.”

“Navečeříme se?” navrhl Snape a ukazoval směrem těžce obloženým stolům.

Hermiona a Ron jim náhodou drželi dvě místa u Ronovy rodiny a mávali na Severuse a Harryho, aby se k nim připojili.

“Radši bych šel do Snapeova panství…a do postele…” řekl Harry schválně, když oba dva mířili k tomu stolu. “SLÍBIL jsi mi, že se o mě postaráš, až to tu skončí.”

“Pottere…ty se OPRAVDU musíš naučit, jak se uklidnit,” zavtipkoval Snape a popoháněl Harryho směrem ke stolům.

Ronova matka vyrazila jako druhá po Harrym a Severusovi ke stolu. “Ale profesore Snape! Blahopřeji! Jaká čest získat Zlatou hůlku!”

Snape se pokusil o něco, co připomínalo úsměv. “Ano…bylo to rozhodně překvapení.”

“Můžeme ji vidět?” zeptal se Harry a Severus vytáhnul ze svého hábitu hůlku a podal ji chlapci. “Je těžká,” poznamenal Harry a podal hůlku Ronovi, který ji prozkoumal a podal ji Hermioně.

“Tohle je opravdu vzrušující,” řekla Hermiona. “Někoho obdarovat Zlatou hůlkou na našem ukončení studia…no…je to opravdu napínavé. A také zasloužené,” dodala a podala tu hůlku s úsměvem zpátky Snapeovi.

“Ministerská komise odměn byla jednomyslně pro ocenění,” řekl Artur Weasley. “To se zřídkakdy stane.”

Zavládla příjemná konverzace, jak si všichni užívali oslavy.

Po jídle byly stoly zase uklizené a začala hrát skupina.

“Čas jít…ne?” řekl Harry a položil Severusovi ruku na rameno.

“Nechceš tu zůstat a užít si oslavu?” zeptal se Snape.

“Jsem připraven jít…domů.”

Snape přikývl. “Tak se rozluč. Jo…a Pottere…můžeš říct Weasleymu a Grangerové, že jsou na panství oba kdykoli vítáni.”

Harry se usmál. “To je druhý významný dárek, který jsi mi dnes večer dal. Děkuji.”

Harry našel Hermionu a Rona, když se zrovna vraceli z tanečního parketu.

“Harry! Vyborně! Chtěla jsem si s tebou zatancovat,” rozšklebila se Hermiona a vzala Harryho za ruku a začala ho táhnout směrem na taneční parket.

“Ehmmm…Hermi…vlastně…právě jsme chtěli odejít a…”

“No tak, Harry. Je rozhodnutá si zatancovat. Vezmi to za mě…nejlepší věc, která se dá dělat, je jít tiše,” poradil moudře Ron.

“Najdeš Severuse a řekneš mu, že se zdržím?” požádal Harry Rona, který přikývnul a šel se podívat po Snapeovi. Našel profesora lektvarů, jak se baví s profesorem Kratiknotem.

“Ehm…profesore Snape?” dovolil si Ron a Snape se na něj podíval.

“Ano…Weasley?”

“Promiňte mi, ale Harry mě požádal, abych vám řekl, že se ještě zdrží s Herm…no…slečnou Grangerovou.”

“Zdrží?”

“Naléhala, aby s ní tancoval,” vysvětlil Ron.

“Aha. A ví pan Potter, jak tancovat?” zeptal se Snape a jedno obočí nadzvedl v pobavení.

Ron se zašklebil. “Asi tak jako já, pane,” zamumlal.

Snape přikývl. “No…pak naše sympatie rozhodně směřují ke slečně Grangerové. I když…vždycky byla dost statečná.”

Profesor Kratiknot se omluvil, poblahopřál Severusovi a nechal ho s Ronem osamotě.

“Teď ji šlápnul na prsty,” uskočil Ron a sledoval, co se dělo na parketu.

“Vidím, že existuje pár oblastí společenské výchovy, o kterých neví,” zadumal Snape.

“Hermiona nás to oba zkoušela naučit,” řekl potom Ron. “Myslím, že moc neuspěla.”

“Zřejmě…” Snape si odkašlal. “Weasley…jen jsem chtěl, abyste věděl…vy I slečna Grangerová…že jste oba vítání na Snapeovském panství, kdykoli, když budete chtít Harryho vidět.”

Ron nemohl zakrýt to překvapení, které cítil. “Aha…já…no…děkuji vám…”

Snape viděl na Ronově tváři zaváhání. “Nemám žádné netopýry, které visí z trámů, Weasley,” protáhl.

“Jistě, že ne. Teda…nikdy jsem nemyslel…” Ron nepatrně zčervenal.

“Ale jistě, že ano… Netopýři, kteří vidí z trámů a mučírna ve sklepení.”

“Upřímně, profesore Snape…”

“Klid, Weasley…jen žertuji.”

To je konec světa? Snape…vtipkuje?

Hermiona a Harry se k nim připojili.

“Tady je, profesore Snape,” posmívala se dívka. “Právě tančil kolem parketu na mých prostech.”

Snape se na Harryho ostře podíval. “Předpokládám, že to znamená, že nebyl přímo na VAŠICH stopách?”

“Bez zveličování!” povzdechla si.

“Na tom zapracujeme,” slíbil Snape a Harry sešpulil rty. “No tak, Pottere…potřebuješ se naučit jak tancovat. Není zrovna slušné klopýtat kolem tanečního parketu na dámských prstech!”

“Vše co vím je, že díky Harrymu a Ronovi cítím, jako kdyby mi prsty otekli tak pětkrát.” Podívala se na Snapea. “Profesore…nechci být troufalá…ale zatancoval byste si se mnou? Ráda bych si zatancovala s někým, kdo to umí.”

Snape se lehce uklonil. “Potěšení na mé straně, slečno Grangerová,” odpověděl, nabídnul jí rámě a vedl Hermionu na taneční parket.

“Opravdu se to stalo?” zamumlal Ron nevěřícně.

“Vypadá to tak,” odpověděl Harry. “Pojď se dívat!”

Harry a Ron si razili cestu davem až nakonec skončili na tanečním parketu. Kapela hrála pomalou hudbu a Hermiona zasněně klouzala po parketu v náručí Snapea. Hodně studentů je pozorovalo a říkalo, jak dobří byli.

“Páni…on opravdu ví, jak to dělat,” poznamenal Ron.

Harry se jenom díval a usmíval se.

Když pomalý tanec skončil, začala hrát kapela tango. Téměř všichni odešli z parketu. Snape se na něco Hermiony zeptal a ona nadšeně přikývla, nadzvedla ruce, své maličké vložila do Snapeových obrovských a on ji začal vést ve složitých tanečních krocích.

“Kruci!” zvolal Ron.

Všichni teď stáli kolem parketu a sledovali Snapea a Hermionu…a že to byl působivý pohled. V jednu chvíli si Snape sundal hábity, hodil je Harrymu a zůstal jen v elegantním sametovém kabátu a kalhotech a bílé hedvábné košili s límečkem. Vrátil se zpátky k Hermioně a pokračovali v tanci.

“Nevěděl jsem, že to UMÍ!” potřásl Ron pomalu hlavou.

“Zřejmě ano…a Severus taky…” odpověděl Harry a s uznáním sledoval Snapeovu eleganci a hbitost jako tanečníka Hermiony.

Snape přetočil Hermionu před něj, zaháknul svou ruku kolem jejího pasu a ohnul její záda tak, že se její dlouhé vlasy téměř dotkly podlahy. Mnoho sledujících dívek zatajilo dech nebo trochu vykřikly potěšením.

Když tanec skončil, zazněl hlasitý potlesk. Snape se lehce uklonil své partnerce a odvedl ji z tanečního parketu. Hermioniny tváře byly rudé a bylo zřejmé, že si ten tanec ohromně užila. Uviděli Harryho a stále ohromeného Rona.

“Děkuji vám, slečno Grangerová, za tanec,” řekl Snape.

“To ne…já děkuji VÁM! Bylo to úžasné! Sotva tango znám…můj otec mě ho trochu naučil…ale když jsem tancovala s vámi, cítila jsem se jako profesionálka! Bylo to báječné!” rozplývala se dívka.

“Neřekl jsi mi, že umíš takhle tancovat,” řekl Harry Snapeovi.

“Nikdy ses neptal,” zazněla odpověď. “Moje matka myslela, že opravdová výchova zahrnuje hodiny tance. Najala pro mě soukromého učitele, když mi bylo dvanáct.”

“Můžeš mě to naučit?”

Snape se díval na chlapce a hodnotil to. “No…můžeme to zkusit…ale jestliže mé nohy budou moc trpět, tak toho necháme.”

“Myslím, že dost studentů tě teď vidí v úplně jiném světle, Severusi,” řekl potom Harry, když za Hermionovu přišlo několik dívek diskutovat ten tanec a chichotaly se, když se podívali na Snapea…ale ne tak, že by z něj měli legraci. Bylo to spíš jako omámené dívky kolem filmové hvězdy.

“Myslím, že bude lepší, když se odtud dostaneme dřív, než tě pohltí dav,” zasmál se Harry, když Levandule Brownová zírala na Snapea a pak si toužebně povzdychla.

“Naprosto souhlasím,” odpověděl Snape nepohodlně.

Harry se podíval na Hermionu a na Rona a řekl. “Zůstanu na Snapeově panství se Severusem. Řekl, že oba dva můžete kdykoli přijít. Prosím, přijďte.”

“Budu ráda!” usmála se Hermiona chopila se Ronovy ruky.

“Jestli přijdu, tak mě nikdo nebude učit tancovat,” řekl Ron obranně.

Harry objal Hermionu, Rona poplácal po zádech a řekl, “Oba dva buďte ve spojení!”

“Jistěže budeme,” ujistila ho Hermiona. “Vždycky budeš část našich životů, Harry,” dodala a do očí se jí nahrnuly slzy.

Harry potřásl hlavou. “No tak, Hermi…tohle není sbohem! Nic nemůže rozbít tuhle trojku.”

“Harry má pravdu,” dodal Ron. “Se vším tím kouzelnickým nářadím, co máme k dispozici…ho můžeme navštěvovat kdykoli budeme chtít.”

Snape zaskuhral. “Noční můra začíná, když závěrečné ročníky vezmou, co se naučily a uvalí se sami do bezstarostného světa.”

“Přestaň s tím…” řekl Harry a jemně strčil ramenem do Severuse. “Bylo by lepší, kdybych tě odsud dostal dřív, než začneš urážet ty davy.” Rozšklebil se na Rona a Hermionu. “Začíná být nevrlý…Vezmu ho domů.”

Kapitola osmnáctá

Když se Harry se Snapem oddělili od jeho dvou kamarádů, šli vyhledat Brumbála.

“Odcházíme, profesore Brumbále,” řekl Harry.

“Severus se mě zeptal, jestli bych s ním nešel do Snapeova panství… Doufám, že vám nevadí, když jsem řekl tetě a strýčkovi, že odcházím a pokud budou mít nějaké otázky nebo mě budou potřebovat zkontaktovat, aby to udělali přes vás.”

“Nevadí,” odpověděl Brumbál. Položil jednu ruku na Harryho rameno a druhou na Snapeovo a řekl, “Buďte šťastní, vy dva. Oba dva si to bohatě zasloužíte.”

*****

“Dal jsem příkaz domácím skřítkům, aby přenesli tvé věci,” řekl Snape, když přišli do komnaty. Bylo zřejmé, že nějaký majetek profesora lektvarů byl přesunut během oslav.

“Až budeš připravený, Harry…můžeme se přemístit do panství.”

“Jen…jednu minutku, Severusi,” řekl chlapec a zamířil ke dveřím. Otevřel je a vešel.Snape zvědavě následoval. Harry přešel až k učebně lektvarů a podíval se zpátky na Severuse.

“Otevřeš je?” zeptal se. Snape přikývl a vyhověl.

“Lumos,” řekl Harry, svíčky zaprskaly a pak začaly plápolat…čímž osvětlili tmavou učebnu.

“No jo…takže je pravda, že se zločinec vždycky vrací na místo činu,” dumal Snape.

“V téhle třídě jsem se do tebe zamiloval,” řekl Harry s nepatrným úsměvem. “Jen jsem ji chtěl naposledy vidět.”

“Jsi beznadějný romantik, Pottere…” povzdechl si Snape. “Tak dobře…porozhlédni se tu.”

“Šel by sis sednout za svou katedru?” zeptal se Harry. Snape obrátil oči v sloup.

“Musím?”

“Prosím…” Snape rezignovaně přešel ke stolu a posadil se na židli.

“Tak…spokojený, Pottere?”

Harry šel a sednul si na své obvyklé místo.

“Řekni mi, že jsem drzý fracek,” zaprosil.

“Řekni mi, že neumím uvařit čaj. Řekni mi, že jsem beznadějný hlupák…”

“PANE Pottere…” zavrčel podrážděně Snape.

“Ano, pane…” Snapeův hlas se zjemnil. “Chci tě. Pojďme domů.”

*****

Trvalo jim to jen zlomek sekundy přemístit se do Snapeova panství, kde se Harry a Severus objevili v obrovské hale.Chlapec se udiveně rozhlížel kolem. Nečekal nic velkého, ale měl co srovnávat.Každý rok pořádal Lucius Malfoy party na svém pozemku pro studenty sedmých ročníků. Byla to formální záležitost s fantastickým jídlem a tančením v Malfoyoě tanečním sále. Malfoyské panství bylo působivé a z toho, co mohl Harry vidět, tohle bylo ještě výjimečnější sídlo.

“Neměl jsem ani ponětí, že to je tak…velké!” vykřikl Harry.

Snape jenom odpověděl, že by si měli nechat své hábity v hale a pak vzal chlapce do jídelní haly.Místnost měla klenbový strop s okny z barevného skla. Byl tam obrovský stůl, který, jak mu řekl Snape – potom co se Harry zeptal – až 50 míst. Z vysokého stropu vysely křišťálové lustry.

“Předpokládám, že to je…prostorné,” odpověděl Snape.

“Když už to je místo, kde jsem vyrůstal, moc pozoruhodné mi to nepřijde. Vzpomeň si, co ses nedávno naučil, Pottere…VELIKOST není všechno.”

Harry se zašklebil.

“Možná…ale je to mile přidaný půvab.”Snape pokračoval, aby ukázal Harrymu kuchyň, neuvěřitelnou knihovnu se stupínky o různých výškách a žebříky a knihy, které byly od země až po strop všude po pokoji a taneční sál – úžasná věc se zrcadlovými zdmi a všechno obrovsky pozlaceno. Strop byl malovaný mistrem umělcem sto let zpátky a zobrazoval venkovské scény. Podlaha byla udělaná z komplikovaných parket.

“No…tak tady budu mít rozhodně třídní srazovou párty,” poznamenal Harry. “Nikdy jsem neviděl takový pokoj. Kdo to všechno navrhnul, Severusi?”

“Můj pra pra pra pra – atd. – pradědeček, Sabian Snape,” odpověděl tmavovlasý kouzelník. “Ukážu ti ho na obrázku v galerii, když půjdem nahoru.”Harry se pořád uctivě rozhlížel po pokoji.

“Není divu, že tvoje matka naléhala, abys bral lekce tance! Nedávalo by smysl mít taneční sál v domě a nebýt schopen ho využít. Byl to nejspíš rodinný požadavek, aby všichni Snapeové uměli tančit.”

Snape lehce naklonil hlavu.

“No, pak je tedy logické, můj malý Nebelvíre, že se taky naučíš tancovat. To, co jsem dnes viděl, když ses pokoušel dělat partnera slečně Grangerové, bylo téměř ubohé!”

“Ale…Severusi…jestli mě naučíš tancovat…kdo bude vest?” zeptal se Harry, jeho zelené oči živě sváděly.

“Ten, co ví, co dělat…ZAJISTÉ…” zazněla úsečná odpověď.

Smějící se Harry následoval Snapea pryč ze sálu a šli zpátky do haly, kde byla oboustranná velká schodiště, která se stáčela do druhého patra. Na stěnách visely obrazy minulých Snapeů. Severus se zastavil a několik jich Harrymu ukázal, když začali stoupat.

“Tohle je můj otec, Sebastian Snape” řekl a poukázal na velký portrét muže, který vypadal skoro jako Severus a Harry by si nikdy nemyslel, že to je někdo jiný.

“Mohl bys to být ty,” řekl Harry udiveně, když studoval portrét. “Jenom…ten výraz je chladnější...rezervovanější. Jeho ústa jsou tenčí. Byli jste si s otcem blízcí?”

Snape dlouze vydechnul.

“Tak blízcí, jak jen dovolil. Můj otec nebyl otevřený muž…ani překypující svými emocemi.”

“Takže…tys to upřímně získal,” přikývl Harry. “Vím, že co jsi vydržel ve škole tomu moc nepomohlo…ale musíš připustit, Severusi…tohle MŮŽE být taky genetické.”

“Možná…” připustil Snape.

“Kdo je tohle?” zeptal se pak Harry a ukazoval na portrét úžasné ženy.

Ta osoba byla oblečena v růžovém, měla spletenec lesklých modročerných vlasů, které nosila stočené do lichotivého stylu a zdůrazňovala svůj dlouhý půvabný krk. Její plan ústa se stočila v koutcích, jenom trochu…škádlivě…a Harry to rozpoznal jako skoro úsměv.

“Má matka…Clarisse DeLecraux,” řekl mu Snape.

“Je nádherná! Víš…Můžu v ní vidět něco z tebe. Měl jsi k ní blízko?”

“Ano,” odpověděl Snape ztuha a Harry mohl říct – jen z té odpovědi – že ztráta jeho matky byla pro Severuse tragickou událostí. “Byla anděl. Její hlas byl hudbou, milovala se smát a vtipkovat. Můj otec viděl ve všem špatnou stránku, ale mou matku…viděl ve světle.” Na chvilku se odmlčel a pak pokračoval. “Brávala mě na procházky kolem pozemku a říkala mi ty nejbáječnější příběhy o dalekých zemích a lidech. Všechny si vymýšlela. Vždycky jsem si myslel, že by byla vynikajícím spisovatelem dětských pohádek. Dokázal jsem ji nadšeně poslouchat několik HODIN v kuse a udělat z deštivého dne něco hezkého. Taky mi četla…básně, příběhy o pirátech, kouzla, kouzelné světy mimo našeho… Její hlas byl fascinující. Měla trochu francouzský přízvuk. Mohl jsem u ní sedět a poslouchat jí a prosit, aby nepřestávala. Četla a četla, dokud neměla unavený hlas, a pak říkala, ‘Ó la! Takové náročně publikum! Předpokládám, že tě nezajímají ty koláče, které jsem ráno udělala.’” Zahloubaný úsměv přeběhlSeverusovi přes rty. “Milovala pečení. Můj otec nenáviděl, když to dělala. Myslel, že je ponižující pro majitelku domu, aby pracovala v kuchyni…I když si to užívala. Ale když byl otec pryč, šel jsem s matkou do kuchyně a dovolila mi jí pomoci s jejími koláči. Měl jsem mouku a cukr všude po stole…víc tam, než v míse…ale miloval jsem to. A samozřejmě jsem se nemohl dočkat až ochutnám výsledky.” Jeho obličej ztmavnul. “Zábavné…potom, co zemřela, mě sladké už nezajímalo.”

“To je pochopitelné,” řekl chlapec jemně. “Severusi…kdy zemřeli?”

Snape se na okamžik odmlčel, jako kdyby zvažoval, jestli ty momenty chce a nebo nechce znovu prožít. Nakonec řekl, “Můj otec zemřel, když mi bylo dvanáct. Bojoval s jiným kouzelníkem…byl zákeřný…z jiné země…a…nepřežil ta zranění, která utrpěl. Moje matka…ta nemohla unést, že by žila bez mého otce. Upadla do deprese a…tři měsíce později se otrávila. Bratr mého otce, Stefan a jeho žena, mě potom vychovali…dokud jsem neopustil Bradavice a nešel na universitu.”

Harry sebou škubnul. Mohl cítit, jak čerstvá ta zranění pro Severuse byla a ihned zalitoval toho, že se ptal.

“Promiň mi,” vydechnul chlapec a položil ruku na Snapeovo rameno.

“Neměl jsem se ptát.”

Snape potřásl hlavou a odpověděl, “Ano, měl. Máš právo na to, to vědět.”

“Ne, jestli ti to způsobuje bolest,” protestoval Harry.

Severus se pokusil usmát a řekl, “Jestli ti to pomůže lépe proniknout do toho kým jsem, tak to za cenu momentální citové sklíčenosti stojí.”

Narovnal ramena a znovu šel nahoru.

“Jé…podívej se sem…tohle je má prateta Eufemie Snapeová. Teď…mluv o svých hrozných charakterech! Pamatuji si, že jsem se jí jako dítě bál. Přijela a matka mi řekla, ať se s ní uvítám. Podívala se dolů přes svůj významný Snapeovský nos a posmívala se, ‘Clarisso…Nevidím žádné rozeznatelné zlepšení v tomhle chlapci od mé poslední návštěvy! Podle mého názoru byste ho měli hrozně zbít! Jsi k němu až příliš shovívavá! Šetříš tyčí a kazíš to dítě, víš!’ A matka věci urovnala, když jí dala vynikající čaj.” Zachechtal se. “Když nad tím tak přemýšlím…byli jsme poněkud nefunkční rodina.”

“Chceš mluvit o nefunkčnosti? Někdy ti řeknu o mém životě s tetou Petunií a strýčkem Vernonem. Byli by ukázkový příklad nefunkční rodiny!” řekl Harry a ani se nesnažil skrýt znechucení a hořkost.

“Já…myslím, že jsme oba zažili těžké časy, když jsme vyrůstali. Měl jsem ale větší štěstí, když jsem měl své rodiče u sebe po prvních dvanáct let. Nedovedu si představit, že bych vyrůstal bez toho, že bych neznal ani jednoho, tak jako ty. Tys nikdy neměl svou vlastní rodinu, viď, Harry?”

Harry sklouznul rukama kolem Severuse a řekl, “TEĎ mám…ne?” Jeho oči se střetli nevinně se Snapeovými.Severusovy ruce se uzavřely kolem chlapce. “Ano, Harry…máš. Nefunknčí možná, ale chci, abychom byli opravdová rodina. Vím, že nebudu ta nejlehčí osoba, se kterou se dá žít…a možná ani ty nebudeš vždycky perfektní…” Stáhnul se a znovu se podíval Harrymu do očí, tentokrát pobaveně, přičemž se Harry rozšklebil. “Ale…máme jeden druhého…a naučíme se navzájem od sebe…a možná budu časem méně rezervovaný a možná ty budeš méně bezstarostný a unáhlený… Nebo…se oba vůbec nezměníme…což by mi bylo jedno.”

“Nic na tobě nechci měnit,” řekl Harry prosítěně. “Možná…když mi říkáš, abych byl trpělivý, když se dostaneme k sexu,” dodal zlověstně.

“Pamatuj, Harry…byl jsem vychováván ve zdrženlivosti ve všech věcech. Můj otec věřil v úplnou kontrolu nad všemi potřebami a touhami.”

“Tak tedy, TO JE něco, na čem musíme zapracovat, Severusi. Musíme dát pryč ty všechny-věci! Slabost je někdy dobrá věc.”

“A někdy…si to může někdo rozdat s tím druhým až do necitelnosti,” poukázal Snape.

“A to je nutně špatné?” zeptal se Harry.

Snape se na chvilku odmlčel a přemýšlel nad Harryho poznámkou.

“Nevím. Možná bych to měl napřed zkusit a pak se uvidí. Kdo ví…možná máš pravdu.”

“Takže…ukážeš mi tu ložnici, kterou budeme sdílet?”zeptal se Harry.

“Příští zastávka…” přikývl Severus a oba pokračovali v cestě nahoru.

Kapitola debatenáctá

Hlavní ložnice byla na konci chodby v západním křídle sídla. Byla také obrovská a obsahovala rozsáhlý obývací pokoj, šatnu, ložnici a svou vlastní koupelnu. Perfektně osvětleno umělým světlem, pokoj byl vkusně vybaven, zřejmě tou samou osobou, která vyzdobila většinu tohoto domu. Když se na to Harry zeptal, Severus mu řekl, že to byla jeho matka, kdo tu zařizoval každý pokoj.

“Měla dobrý vkus,” řekl Harry.

“To ano…”

“Páni! To je ale postel!” vykřikl chlapec, když vstoupili do ložnice.

Ta pevná postel byla posazena na vyvýšeném stupínku. Byla z tmavého dřeva a měla ručně vyřezávané záhlaví a nohy. Vypadala staře.

“Deset generací Snapeů se v téhle posteli rodily,” řekl Severus Harrymu.

“Ty taky?” zeptal se Harry a Snape přikývl. “Ano…já taky.”

Harry si povzdechl.

“Přál bych si…”

Zastavil se.

“Chceš teď zbytek prohlídky…nebo bys ji rád dokončil později?” zeptal se Snape příležitostně.

“Myslím, že si pamatuju, jak někdo říkal, že mě potřebuje,” odpověděl Harry.

“Taky že ano…když na to přijde…”

“Možná, že je na čase vyzkoušet postel,” zkusil Harry skoro plaše.

Snape se beze slova začal svlékat. Chlapec sledoval, jak si starší kouzelník pomalu sundal svůj kabát, své boty a rozepínal si košili…celou tu dobu nespustil oči z Harryho, který cítil, jak jeho vlastní touha vzplála a oblizovala ho celou cestu po jeho stehnech až do jeho slabin… Když Harry začal zápasit se svými vlastními věcmi, Snape se natáhnul a zastavil ho.

“Ne…nech mě,” zamumlal hustě.

V jeho saténově hladkém hlase byl slyšet obrovský chtíč, kterým chlapcem zatřásl.Severus si nesundal zbytek svého oblečení…vůbec ne…ale popošel blíže k Harrymu, vzal jeho levou ruku ke svým ústům, přitiskl své rty na dlaň…otočil ji a přitiskl je na prsten, který symbolizoval jejich závazek. Přemýšlel nad tím, jestli ten chlapec chápal, že tohle byl pro ně rozhodující…definující moment v jejich vztahu? Harry se viditelně zachvěl a naznačoval, že opravdu chápal význam toho, co se mezi nimi stane.Severus chytil chlapce do svého objetí a sklonil se, aby se jejich ústa spojila v neúprosný polibek… Ne…bylo to více, než jen pouhé spojení jejich úst. Harryho vášnivé myšlenky zabloudily do třídy profesora Brumbála v šestém ročníku, když brali mudlovskou teologii. Zahrnovalo to Korán, Bhagavadgítu a Bibli mezi jinými věcmi vztahujících se k mudlovským náboženstvím a vírám a Harry si teď vybavil citát, který si zapamatoval z mudlovské bible, protože se mu zdál značně rozkošný. Ten citát začínal: “Jsem mého milovaného a můj milovaný je můj…”O tom byl ten polibek.Severus se stáhnul zpátky a začal pracovat na Harryho oblečení, začal kravatou, knoflíčky, botami a ponožkami, pak se dostal k jeho košili,kalhotám a nakonec trenkám, které sundal s pečlivou opatrností, aby se ujistil, že se nedotknou té části Harryho, která si žádala být dotýkána, líbána, sána…i jakýmkoli jiným způsobem.Snape se s nahým chlapcem posadil na okraj postele a přitáhnul si ho dopředu mezi svá roztažená stehna a dovolil svým rukám se pomalu pohybovat po tom těle, připomenout si ho, při čemž chlapec vzdychal chtíčem. Snape se předklonil a přitiskl svá ústa na Harryho ploché břicho a chlapec se zatřásl ještě víc, než předtím, když ucítil teplé Severusovy rty potulovat se přes napjatou kůži, ochutnávaly, hladily… Pak…přestaly…

Severus přitiskl tvář na Harryho břicho a jemně zamumla:“Because thou hast the power and own'st the graceTo look through and behind this mask of me,(Against which, years have beat thus blanchingly, With their rains,) and behold my soul's true face.”

Do Harryho očí se vlily slz, když ho přepadla vlna emocí a celého ho pohltila. Miloval ho…opravdu o něj měl zájem…vážil si ho. Tohle byly věci, které nikdy neznal, a jen těžko mohl uvěřit, že je konečně našel. Jeho ruce pohladily tu hladkost Snapeových modročerných vlasů…hladily jeněžně…vyjádřil tak své pocity jak nejlíp uměl zároveň s tím, jak si cenil toho, co mu řekl.Harry pak rozepnul Severusovu košili pryč z jeho ramen a Snape se z ní pak sám svléknul, pak se lehce nadzvedl, aby si rozepnul kalhoty a svléknul je – spolu se svými trenýrkami – dolů z boků, přes dlouhé nohy, až je pak odkopl, zbaven tím tak všeho oblečení.Snape znovu naklonil hlavu a posunul se tak, aby mohl lízat chlapcovo břicho svým jazykem, na stejném místě, kde byly dříve jeho rty. Harry se kousnul do dolního rtu a nechal svou hlavu přepadnout nazpátek, když jím cloumaly tak úžasné pocity…pocity jako kapalný oheň, který hoří, spaluje…vyvolával v něm takový intenzivní chtíč, o kterém si myslel, že ho nezvládne. Ale pořád se snažil nespěchat. Severus ho hodně naučil a teď znal to potěšení, když se na to nespěchá…vychutnával si každý dotek, každý polibek…každý povzdech…A ta hrozná potřeba se zvýšila a chlapec zavzlyknul chtíčem, dokud ho Severus nepřitáhl do svého klína a tak hladově se dožadoval polibku…tak vášnivě, že se tomu oba neúprosně oddali…a Severus vzal sebou Harryho na postel…a oba si navzájem hladily tvář toho druhého a žasli nad nádnerou lásky, kterou tam viděli…a znovu se začali líbat víc…a víc… …a pak se spojili jako jeden…a ztratili se v sobě navzájem pro zbytek té kouzelné noci…

*****

Harry otevřel oči, když mu na obličej dopadl paprsek slunečního světla. Když přehlédnul ten zdroj rušícího světla, uviděl, jak se to děliloskrz katedrálová okna od země do stropu na vzdáleném konci pokoje. Těžké závěsy nebyly minulou noc zataženy, takže dovolily nekontrolovatelný přístup dennímu světlu.Harry se chvilku rozhlížel kolem osvětlené místnosti a žasnul nad její krásou a tou jasnoupéčí, kterou se udržovala v nejlepším stavu.Pak se podíval na svou levou ruku, kde měl prsten z měsíčního kamene a vzpomínal na minulou noc…Harry se otočil a usmál se, když uviděl Severuse, jak ještě spí úplně nahý na svém břiše, kolem sebe a skrz své dlouhé nohy má obtočené hedvábná povlečení. Pak chlapec znovu přemýšlel o té noci a jeho úsměv se zjemnil, když si uvědomil, že – poprvé ve svých skoro 18 letech svého života – byl naprosto šťastný. Takhle se chtěl probouzet každé ráno.Předklonil se a políbil Severuse lehce na rameno.

“To chceš prospat celé ráno?” stěžoval si škádlivě.

“Pottere…zavři hubu a vrať se na svou půlku,” zamumlal Snape ještě pořád v polospánku.

“Vstávat, profesore, nebo tě zlechtám,” vyhrožoval chlapec.

Snape byl teď vzhůru.

“Jenom na to POMYSLÍŠ, Pottere, a budeš mít rok školní trest…a je mi jedno, že už jsi ukončil školu.”

Harry se zasmál.

“A co zbytek našeho života?”

Snape si přitáhl polštář a přetáhl si ho přes hlavu, ale chlapec mu ho sebral. Snape si povzdechl, “Pottere! Slituj se, ano?”

“Je čas vstávat, Severusi. Tohle je můj první celý den na Snapeovském panství a tys mi slíbil prohlídku domu a pozemků…všechna místa, která jsme včera neviděli. Jak to asi máme udělat, když budeš v posteli spát celý den?”

Snape se natáhl pro jiný polštář. “Rozhodl jsem se, že budu upír. Nech mě být.” Přetáhnul si polštář znovu přes hlavu.

“Neříkej, že jsem tě dost nevaroval,” řekl Harry, kleknul si na kolena, rozkročil se nad Snapeovým pasem a začal strkat nemilosrdně do žeber staršího kouzelníka.

Polštář vletěl do vzduchu, když Snape zařval, “POTTERE! TY MALÝ ZKURVENÝ BASTARDE!” Chvilku na to byl chlapec přitlačen pod ním a Harry byl ohromen tou sílou, kterou měl a tou lehkostí, kterou obrátil ve svůj prospěch.Snapeovy vlasy mu visely v jeho skoro černých očích, když vražedně zíral na Harryho, který se v jednom kuse pohihňával.

“Myslíš si, že je to legrační, co, Pottere?” zavrčel a Harry přikývnul a teď se smál tak moc, že nemohl dělat nic jiného.Snape pořád chlapce držel a skrz rozšířené nosní dírky prudce dýchal. A potom řekl, “Vlastně…já taky.” Usmál se a potřásl hlavou.

“Bože, pomoz mi…díky tomu, že jsem s tebou měknu. Musím se sebe zase zmocnit.”Chlapec obtočil své prsty kolem Snapeova napůl ztopořeného penisu.

“Ne…nech MĚ abych se tě zmocnil,” řekl.

“To si tvé hormony NIKDY neodpočinou?” posmíval se Snape a sundal Harryho ruce ze své erekce. Pokusil se odtáhnout se od chlapce, ale Harry ho chytil v pase a nepustil.

“Polib mě a pustím tě,” řekl, jeho zelené oči vzrušením ožily.Snape si povzdechl.

“Jestli tě políbím, Pottere, tak si to tu během jedné minuty budeme rozdávat…a já musím jít do koupelny. Teď…pustíš mě, prosím?”

“Bez polibku ne,” naléhal Harry tvrdohlavě.

“Pottere…ještě pořád si drzý hlupák. Musím pokračovat v utvrzení mé převahy?” povzdechl si Snape.

“Jenom jeden polibek,” odpověděl Harry.Severus si beze slova kleknul na kolena, chopil se chlapce a otočil ho na břicho.

“Jé! Bože, ano! Tohle je lepší než polibek…” zasténal Harry, ale Snape od něj odešel a vstal v jednom plynulém pohybu. A pak pořádně plácnul Harryho přes zadek.

“Drzý malý fracku,” zamumlal Snape a zamířil ke dveřím přes pokoj a zavřel za sebou.Harry si mnul teď už červenou oblast na jeho zadku. Snape se s tím plácnutím vůbec nedržel zpátky…ale ta chlapcova reakce byla zajímavá.Ztvrdnul. Možná, pomyslel si Harry, tohle je něco, co by měl prozkoumat.Oba dva se oblékli a Severus vedl Harryho na balkón hlavního pokoje, kde ti vlezlí domácí skřítci nechali na skleněném stole obrovskou snídani.Snape se lehce usmál, když pozoroval chlapce, jak hltá to obrovské množství jídla. Moc toho nenajedli po té ukončovací oslavě minulou noc a užívali si celou noc namáhavých aktivit… Severus si kousnul do toastu, napil se čaje a zeptal se, “Takže…co chceš dneska vidět?” Okamžitě byl v jeho očích patrný varovný pohled a dodal, než Harry otevřel ústa, “KROMĚ ložnice.”

Harry sklíčeně položil svou vidličku. “Zkažený den,” zamumlal.

“Můžeme si promluvit o tvých plánech pro tvé další studium?” zeptal se Snape. “Třeba ti to zklidní hormony.”.

Harry pokrčil rameny a vrátil se zpět ke své snídani. Pak nakonec řekl, “Chci jít na kouzelnickou univerzitu…možná Marblestone nebo Kennywick.”

Snape se zamračil.

“Proč bys proboha měl chodit na nějakou druhořadou univerzitu? Myslel bych si, že bys rád zkusil tu nejlepší…jako Barlow…třeba…”

“Kam jsi chodil,” přikývl Harry.

“Jak to víš,” zeptal se Snape.

“Miluju tě…našel jsem si nějaký čas, abych si o tobě něco našel,” odpověděl chlapec. Pak potřásl hlavou. “Ne…Barlow nepřichází v úvahu. I kdybych nad ním uvažoval – jakože bych se tam stejně nedostal – není tu žádný způsob, že bych těmi penězi, co mi dali rodiče mohl financovat tu nejlepší universitu. Barlow je ta nejdražší kouzelnická universita stejně jako nejlepší.”

Snape netrpělivě mávl rukou. “Proboha, Pottere…o peníze se nemusíš bát. Chci, abys měl to nejlepší možné vzdělání. Peníze nejsou problém. Má jediná otázka je…CHTĚL bys jít doBarlow?”

“A kdo ne?” odpověděl Harry. “Ale moje další vzdělání by neměla být tvá finanční odpovědnost, Severusi. To prostě není správné.”

Snape se jemně zamračil a zeptal se, “A proč prosím tě je špatné, že bych financoval tvoje vzdělání? Chci pro tebe to nejlepší. Máš v sobě obrovský potenciál být výborným kouzelníkem, Harry…ale potřebuješ mít ty nejlepší profesory a tu nejlepší školu, která ti pomůže toho cílu dosáhnout.” Snape se na chvilku odmlčel a pak dodal, “Kromě toho…tvoje matka by to pro tebe chtěla.”

Harryho oči se podnětně podávaly do Snapeových. “Jak bys to mohl vědět?”

“Lily a já jsme si spolu tehdy povídali…když chtěla jít od Jamese. Potkali jsme se za porostem u vrby na kraji jezera a mluvili jsme o různých věcech; našich nadějích, snech, usilováních, zklamáních… Ona vždycky hodnotila vzdělání, Harry. Jednou mi řekla, že jestli bude mít děti, chce, aby měli to nejlepší vzdělání, které by je připravilo na život a pomohlo by jim být vším, čim chtějí. Znamenalo to pro ni hodně. Vím, že by to tak chtěla.”

“Opravdu?” zeptal se Harry. “Opravdu to řekla?”

Severus přikývnul. “Ano.”

Harry polknul a olízl si rty. “No…I když bys dával školné, Severusi…nemám ty známky, vzhledem k mému poflakování v prvních letech a díky tomu, že jsem se nesnažil. Nikdy se tam nedostanu.”

Snape položil lžíci do poloviny grapefruit. “O to se postaráme,” odpověděl příležitostně a nějak Harry věděl, že už byl přijat do Barlow.

Kapitola dvacátá

Po snídani Severus úplně provedl Harryho po celém domě a po části pozemků, které patřily ke Snapeovskému majetku. Bylo to neuvěřitelně úžasné se všemi těmi zahradami, jezery, travnatými alpskými loukami, borovými lesy a řekou, která tekla skrz pozemek.Když si to prohlíželi, Harry objevil stáje.

“Ty máš koně?” zeptal se chlapec.Snape ho obdařil ironickým úšklebkem.

“Ne, Pottere…tady držím méně důležité členy rodiny.”Harry do Severuse šťouchl ramenem a uháněl dovnitř té elegantní struktury, kde našel plno stání, ve kterých byli původní nahřebelcovaní koně.

“Chtěl bys vidět zbytek na koni?” zeptal se Snape.

“Ale…V životě jsem na koni nejezdil,” zaváhal Harry.

“Někteří jsou klidní…a kromě toho…budu s tebou. Nedovolím, aby se ti něco stalo. Kluk, který jezdil na hipogryfovi a podstoupil smrtelné obraty na koštěti by si měl s koněm jednoduše poradit.”

“A neměli bychom pro to být vhodně oblečeni? Víš…jezdící kalhoty a kravaty…něco takového?” zkusil Harry.

“Opravdu, Pottere…těm koním je jedno, co máš na sobě,” odseknul Snape.

“No…tak teda dobře,” souhlasil Harry a doufal, že zněl odvážněji, než se cítil.

Severus šel do stájí a vyvedl ven klidnou kaštanovou klisnu. Nasadil ji ohlávku a uvázal ji blíž k připínáčku a řekl Harrymu.

“Tohle je Jezebel. Je poslušná jak beránek…ne-li víc. Klidně bych na ní posadil i tříleté dítě.”Harry pohladil ten koňský hladký čumák.

“Ahoj, Jezebel. Jsi pěkná holka,” řekl jemně. Pořád tu klisnu hladil, zatímco ji Severus připevnil sedlo a uzdu.

“Můžeš tu na chvilku počkat, Pottere,” řekl nakonec Snape a šel dolů uličkou mezi boxy.

Harry z jednoho stání slyšel rozruch a o pár minut později viděl záblesk černomodrého, když ten největší kůň, kterého kdy viděl vycouval ze stání, jak ho Severus vlekl.Na první pohled nebylo jasné, kdo měl navrch, ale Snape brzo zvítězil a uvázal toho koně až na připínáček. To velké černé se vzepjalo v protest na zadní.Harryho oči se rozšířily, když sledoval toho koně.

“S…snad nebudeš JEZDIT na tomhle, ne?” zeptal se Snapea, který se vynořil z připojené místnosti se sedlem a uzdou.

“Tohle je Archimedes,” řekl Snape a trhnul velitelsky tak, že kůň skončil na všech čtyřech. “Není nádherný?”

“Měl jsem na mysli jiné přirovnání,” řekl Harry opatrně, “jako vražedný…”

“Nesmysl,” odpověděl Snape. “Vychovával jsem toho koně od hříběte…předtím jsem měl jeho otce. Je rázný, ale ne hrozný.”

“No…jeho srst má stejnou barvu, jako tvoje vlasy,” řekl Harry a pořád se mu nelíbily ty pohledy obrovského divokého zvířete, kterého teď Snape sedlal.

Když byl Archimedes připraven, Snape přešel k Harrymu. “Pojď sem…pomůžu ti nasednout,” řekl.

“No…nejsem si jistý, že to je dobrý nápad,” zamumlal Harry.

“Kde je ta známá nebelvírská statečnost?” provokoval Snape. “Jsi Harry Potter! Dobyl jsi draky, bazilišky…a dokonce porazil Voldemorta. Přece se nenecháš zastrašit koněm…”

“Že ne?”

“Ne, jestliže k tomu mám co říct,” odpověděl Snape pohotově. “Miluju ježdění…a chci, abys byl taky dobrým jezdcem. Teď…pojď sem na levou stranu koně…ne…to je její pravá strana…to je ono.” Snape si propletl prsty. “Dej si nohu do mých rukou a přehoupni se levou pravou.Uchop se nejdřív otěží, jinak se skloní…tak je to správně…stoupni si…v pořádku…teď přehoď pravou nohu přes ní…”

Harry zjistil, že je na Jezebel. “Ona je…hodně vysoká…že?”

“Tak moc ne,” odpověděl Snape. “Něco přes 14 rukou. Archimedes má něco přes 17. A teď…dávej pozor; jestli chceš jít do leva, polož ty otěže takhle přes její krk. A jestli chceš jít doprava…udělej tosamé vpravo. Nikdy ty otěže nepovoluj…moc je neuvolňuj. Stiskni její boky stehny a jestli chceš, aby šla dopředu, kopni jípatami do boků. Když chceš, aby zastavila, chytni otěže a zatáhni zpátky. Pamatuješ si všechno?” Snape chtěl po Harrym, aby to všechno dvakrát zopakoval sám. “Dobrá…teď to musíš zvládnout. Pamatuj si všechno, co ses naučil.”Snape se vrátil k Archimedovi, chopil se otěží levou rukou a snadno se vyhoupnul do sedla. Nohy si dal do třmenů a podíval se na Harryho. “tak pojď. Napřed půjdeme pomalu, dokud si nezvykneš na to být v sedle.”

“Uvědomuješ si, že tohle řádění v sedle mi otluče…er…citlivá místa. Kdo ví, co to udělá našemu sexuálnímu životu, Severusi.”

“Myslím, že to můžeme risknout,” protáhl Snape bodře.

Severus je vedl pryč pryč za chůze od stájí, čímž dovolil chlapci zvyknout si na koně. Ze začátku byl Harry plný úzkosti, ale brzy si zvyknul na ten pomalý kolébavý rytmus.

“Docela dobré,” řekl Severusovi, který se na něj podíval přes své rameno.

“Tak zkusíme klus,” řekl Snape a šťouchl patami do Archimedových boků.

To černé okamžitě změnilo krok a Jezebel se přidala předtím, než mohl Harry použít paty.

“Uoaaaaaa…ooooaaaaa…!!” křičel Harry a snažil se ustálit se, když narážel kolem sedla.

“Musíš se PŘIZPŮSOBIT, Pottere,” zavolal na něj Snape, otočil svého koně a připojil se k Harrymu. “Sleduj mě…” řekl a částečně vstal ve třmenech, když kůň zvyšoval tempo, a pak si opět sedal do sedla. “Vciť se do toho…”

Harry se pokoušel dělat to, co mu Snape ukázal, ale dokázal přesný opak.

“OuuuuuUUUUU!” zařval chlapec. “Severusi…tohle nefunguje.”

“Jenom dělej to, co já,” odpověděl Snape.

“To se snadněji říká, než dělá!” protestoval Harry.

“No, vzdej se tomu, Pottere…protože BUDEŠ přinejmenším přiměřeným jezdcem.”

“Jestli mě to zabije,” reptal Harry a znovu se pokoušel přijít na to, jak zvládnout klus. Trvalo to dobrou půl hodinku, ale nakonec to zvládl.

“Docela dobré,” přikývnul Snape a pozoroval chlapce, jak jezdí poblíž vysoké louky. “U klusu je nejtěžší zvyknout si na sezení,” řekl.

“Přestaň kecat…” zavrčel Harry. “A…jen tak pro tvou informaci…můj zadek je jedná velká modřina! A ani nechci POMYSLET v jakém stavu je to dole!”

“To přežiješ,” řekl Severus suše. “Jsem ochotný dát ti pauzu. Budeme trochu klusat.”

Harry si oblíbil klus. Bylo to jako sedět na houpající se židli…lehký kolébavý krok. Po pár minutách Snape znovu zabořil paty po stranách koně a Archimedes vystřelil jako kulka. Jezebel jako naráz taky vyrazila do trysku.

“Uoaa!” zakřičel Harry a držel se ze všech sil, když se jeho kůň řítil přes louku za tou obrovskou černí. Vzpomněl si, co mu Severus řekl o tom, jak zastavit koně a trhnul zběsile otěžemi. Po minutě odolávání klisna zpomalila a zastavila. Harry klesl do sedla.

Harry sesbíral své otřesené nervy a podíval se po Snapeovi. Uviděl ho, jak jeho kůň pořád uhání až se dostal na konec louky. Chlapec musel přiznat, že byl Snape sakra dobrý jezdec a ovládal koně, jako kdyby byl jenom rozšířenou části jeho samotného. Pochyboval, jestli se mu podaří být tak dokonalý.

Strávili další hodinu ježděním a na konci si už byl Harry jistější sebou i ovládáním té klisny.

Zpátky na pozemcích ukázal Severus Harrymu, jak sundat sedlo a uzdu, nasadit ohlávku, nechat zchladnout pokrývku a zchladit koně tím, že budou chodit, dávat jim po douškách pít vodu a nakonec hřebelcovat. Když to bylo hotovo, oba koně dostali seno a notnou dávku ovsa a vyměnili jim vodu.

“No…nebylo to zas takové trauma…co, Pottere?” zeptal se Snape chlapce, když zavřel Archimedův box.

“Vůbec…byla to hračka, Severusi. Samozřejmě…nebudu už moct mít nikdy sex…ale každé poškození posiluje charakter.”Snape si trpělivě povzdechl a přešel k Harrymu.

“Takže…jsi nadobro mimo, je to tak, Harry?”

“Úplně,” přikývnul Harry.

“Už to nikdy nebude fungovat…?”

“Ne…nemyslím si,” odpověděl chlapec.

Severus dostrkal Harryho zády dokud nenarazil na stěnu a pořád se k němu přibližoval. Když se jeho tělo přitisklo na Harryho, Snape lehce sklonil hlavu a dožadoval se žhavého polibku…vůbec Harryho nešetřil.

Harry se bál, že už ho nohy neunesou, položil si ruce kolem Snapeových ramen a nepouštěl se, nechtěl, aby ten polibek skončil.

Když se Snape stáhnul, šáhnul dolů a pohladil chlapcovu vybouleninu přes předek chlapcových modrých džín. “Ale ale…a já myslel, že to není v pořádku,” protáhl Snape a zvednul jedno obočí.

“TEĎ nepřestávej!” zaprosil Harry, když Snape stáhnul svou ruku z přední strany džín.

“Vážně, Pottere…ani bych ti nemusel říkat, že tohle není to pravé místo, které bychom si mohli dopřát,” zasmál se Snape.

“Co…ti koně mi nevadí!” opáčil Harry.

“Harry…nechtěl bys dělat něco tak…fyzického jako je tohle tady,” řekl Snape pevně.

“Proč se mi pořád zdá, že mi vždycky říkáš ‘NE!’?” zeptal se chlapec.

“No…zrovna teď opravdu ne, prostě proto, že bych nechtěl, aby si kdokoli z nás přivodil tetanus. Ono to MŮŽE být hnusné, Pottere.”

“Jsi VŽDYCKY tak pod kontrolou a tak profesionální! Zatraceně, Severusi!” řečnil Harry.

“Ty víš, že to tak není, Harry. Viděl jsi, jak jsem ztratil svou kontrolu…ty jsi ZPŮSOBIL, že jsem ji ztratil…v NĚKOLIKA částech,” odpověděl Snape.

Harry se neuklidnil. “Já jsem vždycky ten, kdo tu mektá, že tě chce a není schopen počkat! ASPOŇ JEDNOU bych rád viděl, jak bys řekl, ‘Pottere…kašli na všechno! Potřebuju tě vzít do postele a vyrazit z tebe duši!’”

“Když zavřeš hubu a ovládneš se, Pottere…můžeme se vrátit do panství a VEZMU tě do postele – nebo do jakéhokoli místa, kterého se ti zamane – a jak jsi tak barevně popsal vyrazit z tebe duši. Jenom odmítám to dělat tady ve stájích,” řekl mu Snape klidně akřížil ruce na prsou. Usmíval se tím malým posměšným úsměvem, který Harry viděl tolikrát v učebně.

“A PŘESTAŇ BÝT PROFESOREM SNAPEM!” Snape se lehce zasmál. “No, tak tohle můžu těžko udělat, Pottere… Možná s nějakým mnoholičným lektvarem…ale jinak…”

“TY víš, co myslím!” reptal Harry.

“Myslím, že potřebujeme dostat mladého Harryho do panství a do postele,” protáhl Snape s trochou pobavení ve svém hlase.

“PŘESTAŇ si to tolik užívat!” vyštěkl chlapec. “Kdybys mě chtěl aspoň z POLOVINY tak, jako já chci tebe…nemyslel bys si, že je to jen takový povyk!” Když to řekl, otočil se a razil si to směrem ke Snapeovskému panství.

“Harry!” zavolal za ním Snape, ale chlapec se nezastavil. “No tak, proboha…” zamumlal starší kouzelník a spustil se za ním.Když se rozeběhl (mnohem rychlejší než klus, řekli si), Harry přemýšlel, co ho u všech všudy udělalo tak citlivým. Krátce uvažoval, že to může být něco z těch zbývajících ženských hormonů v jeho těle, od té doby, co se to ženské vybavení ještě neuráčilo zmizet. Kdyby to bylo ono, měl by být každým dnem znovu zase ‘normální’.

Chlapec neměl šanci, když za ním Severus vyrazil. Dlouhé nohy tmavovlasého kouzelníka, běželi po zemi v působivé rychlosti a brzy dohonil Harryho. Chytil ho za ruku, zatáhl ho, aby zastavil a přitiskl si Harryho – ztěžka dýchajícího – na sebe.

“Co to mělo proboha být?” zeptal se Snape svým bohatým hlasem zabarveným znepokojením.Harryho ruce se obtočily kolem toho vysokého muže, který ho držel a jenom potřásl hlavou.

“Já NEVÍM, co to mělo být. Já…jen jsem zjistil, že se poslední dobou chovám divně,” zamumlal chlapec proti Snapeovu ramenu.

“Skoro jednáš, jako kdybys v sobě měl hodně ženských hormonů,” řekl Snape a nepřítomně hladil Harryho po vlasech. “Ale ty měly zmizet hned potom, co sis vzal ty lektvary. Lucius měl lektvar ze stejné dávky, kterou jsem dělal tobě a byl v mžiku zpátky do normálnu…takže to nemůže být chybou toho lektvaru. Jsi v pořádku?”

“Ano,” přikývl Harry, “Myslím, že ano. Severusi…”

“Mm?”

“Já…omlouvám se, že jsou se mnou takové problémy,” povzdechl si Harry.

“Vím, že na tebe kladu požadavky. Máš právo na to, nebýt obtěžován každou minutu, jen kvůli tomu, že jsem…”

“Nadržený?” zkusil Snape a chlapec přikývnul. “Harry…mám RÁD ten fakt, že mě chceš tak, jak to děláš. To není špatné. Neodmítnul jsem tě v těch stájích, drahý hochu…chtěl jsem tě jen vzít někam, kde to bude víc vhodné. Chápal jsi to jako odmítnutí a za to se omlouvám. Nebylo to…upřímně… předpokládám, že jsem to řekl složitě…”

“Já…věděl jsem, že to nebylo úplně zamítnutí,” připustil Harry. “Jen jsem se neovládl. Možná, že to dělá ta láska…já nevím.”

“Musíme se oba naučit důvěřovat, Harry,” řekl Severus zlehka. “A to není jednoduché ani pro jednoho z nás, když máme své emoce pod kontrolou.” Naposledy chlapce objal. “Pojďme se odsud přemístit…můžeme? Ušetří to čas.”

“Proč, Severusi…to se chceš tak moc vrátit kvůli nějakému důvodu?” zeptal se Harry škádlivě.Snape přikývl.

“To musí být tím, jak se mluvilo o tom jít zpátky a vyrazit z tebe duši,” odpověděl křivě a Harry si nemohl pomoct a smál se.