Milovat Tě je nevděčná věc 21 - 24

 

Kapitola dvacátá první

Zpátky v panství se Harry zeptal Severuse, jestli by se nemohli vykoupat v té obrovské propadlé vaně v hlavní ložnici. Snape souhlasil a Harry spustil vodu ze tří zlatých kohoutků a vykouzlil ve vaně hromadu bublinek.Snape ze sebe shodil všechno oblečení, vrátil se do koupelny a zastavil se, když spatřil Harryho práci.

“Můj bože, Pottere…co jsi to udělal naší vaně?” zeptal se Snape, zvažoval bublinky…ve tváři ublížený výraz.

Harry už ve vaně byl. “Pojď! Je to skvělé!”

Snape zkroutil ret. “Nevím, jestli sis všimnul, Pottere…ale nemám zrovna moc rád bublinky,”zavtipkloval.

“Všichni mají rádi bublinky. Tak už pojď! Je to úžasné!”

“Obávám se, že budu obklopený drhnoucími koupelnovými hračkami,” reptal Snape a lezl opatrně do vany.

“Tady je jen jediná věc, která tě obklopí.” Harry hravě fouknul chomáš bublinek na Snapea, který je netrpělivě odmávnul.

“Jestli ti to nevadí…odstraním tyhle…bublinky…z MÉ poloviny,” řekl starší kouzelník.

“Ježiši…jak chceš…sheese!” Harry kouzlem odstranil ty bublinky. “Lepší?”

“NESMÍRNĚ!” Severus sklouznul do vody a zavřel oči, když se ponořil až po krk.

“Budeš na mě naštvaný, když přejdu na druhou stranu?” zeptal se Harry.

Snape se natáhnul pro Harryho ruku a přitáhnul si chlapce na sebe.

“Naprosto,” zavrněl Snape a ponořil Harryho do horlivého polibku.

Když se od sebe odtáhli, Harry zavtipkoval, “Jsi si jistý, že to chceš riskovat? Nejsme náhodou v nebezpečí mýdlového otrávení?”

Půlky Harryho zadku byly těsně nad vodní hladinou a Snape je pevně plácnul, čímž způsobil, že chlapec ostře vykřikl.“AU!”

“Takhle se léčí drzost, Pottere,” odpověděl Snape.

Harry si mnul tu červenou oblast na zadku. “Ne…takhle to jen BOLÍ!” Jeho zelené oči sevyzývavě střetly se Snapeovými. “Musíš to políbit, abys to vyléčil.”

“Vůbec nepřichází v úvahu,” zazněla úsečná odpověď.

“Co? Máš něco proti mému zadku?” zeptal se Harry.

“Brzy…” řekl Snape a přitáhnul si chlapce do dalšího polibku a nechal jednu ruku hladit Harryho pořád bolavý zadek.

“Mmmmmmmm…Severusi…” zamumlal Harry nakonec, “Nepřál sis to udělat, když jsem byl ještě ve třídě?”

“Co máš konkrétně namysli, Pottere?”

“Vždyť víš…pořádně mě občas plácnout,” odpověděl chlapec. “Ležel bych bych na tvých kolenech – můjzadek ve vzduchu – kroutit se, když bys mě plácnul. Přemýšlel jsi o tom vůbec někdy?”

“Nespočetně krát,” přiznal Snape.

“Mohl jsi, víš,” pokračoval Harry. “Nikomu bych to neřekl. Byl jsem tebou moc vystrašený.”

“Nechtěl jsem přijít o práci jenom kvůli touze plácnout tě přes tvůj růžový zadek, Pottere…bez ohledu na to, jak lákavé to bylo.”

“Můžeš dohnat ztracený čas,” řekl chlapec a natáhnul prsty kolem Severusovy tvrdnoucí erekce. “Docela se mi to líbí.”

Snape jemně zavrčel. “PROČ mě to nepřekvapuje?”

“Nechceš snad? To už můj zadek není lákavý?”

“Bezmezně je, malý Nebelvíre.”

“Takže? Bolí to ještě víc, když jsem mokrý,” řekl Harry s úšklebkem.

“Budu si to pamatovat,” odpověděl Snape.

“Severusi…?”

“Ano, Pottere…”

“Ten lektvar, který jsi mi udělal…ke zrušení té hermafrodické věci…ten, který jsi dal taky Luciusovi? Nemůže zabírat různě u jiných lidí, kteří si ho vezmou?”

“Co tím myslíš?” zeptal se Snape.

“No…myslím tím…jestli může jedna várka toho lektvaru zabrat u jedné osoby rychleji, než u druhé.”

“Myslím, že ty výsledky jsou trochu odlišné,” přikývl Snape. “Proč se ptáš?”

Harry potřásl hlavou. “Jen tak…kromě…no…vím, že to asi nebude nic velkého…jen to ještě nezmizelo.”

Snape ztuhnul. “Co myslíš tím ‘TO’?” zeptal se.

“Vždyť víš…ty ženské věci. Pořád je mám.” Snape jednu ruku rychle dal Harrymu mezi nohy, protáhl ji za šourek a našel pořád přítomnou vagínu.“Proč jsi mi to neřekl dřív?” dožadoval Snape.

Harry polknul. “Já…nemyslel jsem, že to bylo důležité. Myslel jsem…přemýšlel jsem, že mi potrvá jen delší dobu se toho zbavit. PROTO je to pořád tam, Severusi…že ano?”

“I když počítám s metabolitickými změnami, mělo to už dávno zmizet!” Snape vstal a vylezl z vany. “Pojď…vylez ven,” řekl, popadl Harryho ruku a téměř ho vytáhl z vody.

“Co se děje?” žádal Harry, když mu Snape hodil ručník. “Severusi…co se děje?”

“Potřebuju udělat nějaké testy. Usuš se, Pottere…a rychle,” odpověděl Snape roztržitě, když se usušil a šel se obléci.

Kapitola dvacátá druhá

Snape zavedl Harryho do laboratoře ve třetím patře panství. Byla plně vybavena…dokonce ještě víc, než ta v Bradavicích.Harry pozoroval Snapea, jak hledal mezi lahvičkami na jedné z polic a vybral několik přísad. Když vzal všechno, položil to na pracovní plochu a zapálil pod jedním kotlem.

“Řekneš mi vůbec, co se to děje?” zeptal se ho Harry.

“Vzal jsem si lektvar ze stejného kotlíku jako Malfoy a jeho fungoval. Tenhle bude taky…jen to trochu déle potrvá,tvoje vše.”

“Zapomínáš, Pottere…že se tobě stala jedna věc, která Luciusovi ne,” řekl Snape, když rozděloval přísady. “Hned potom, co jsi vypil ten lektvar, který jsem ti ještě jednou dal ve tvém hermafrodickém stavu… Vzpomínáš? Jak jsi to chtěl tím způsobem naposledy?”

“A co?” zeptal se Harry. “A co to s tím má společného? Vypil jsem ten lektvar.”

“Ano…ale…nevypil jsi ten lektvar, když jsi byl s Voldemortem…a ty nevíš, jestli tě zneužil nebo ne, viď?”

Harry náhle zblednul. “Ó…bože…ne,” vydechnul. “Chceš mi tím říct, že…že…?”

“Já nevím,” odpověděl Snape upjatě. “Já prostě nevím. Míchám lektvar, který nám řekne, jestli jsi otěhotněl. Jestli ano, zbývá jenom otázka…KÝM.”

“A můžeme to zjistit?” zeptal se Harry zběsile.“Je tu možnost…a může nám to říct, jestli je to dítě geneticky spjato se mnou.”

Harry našel židli a klesnul do ní. Bylo to možné? Mohl ho ten bastard Voldemort znásilnit, zatímco byl pod kouzlem, a mohlo tím znásilněním vzniknout dítě? Ta myšlenka byla odporná už jenom na zvážení a chlapec bídně zasténal apoložil si hlavu do dlaní.Snape konečně dokončil první lektvar a zavolal si k sobě Harryho.

“Tenhle lektvar reaguje na těhotenské hormony, které můžeš mít v těle,” vysvětlil tmavovlasý kouzelník. “Vezmu ti trochu krve a přidám ji do lektvaru. Můžeš vidět, že ten lektvar je teď čirý. Jestli takhle zůstane, znamená to, že v tvém těle nejsou žádné známky po těhotenských hormonech. Jestli přejde v červenou nebo levandulovou, tak ty hormony v těle máš. Může to ty hormony odhalit po 24 hodinách.”

“Za jak dlouho se to začne zbarvovat?” zeptal se Harry a trhnul sebou, když ho Snape ostrým skalpelem píchnul do prstu a vymačkal do skleněné kádinky s lektvarem trochu krve.

“Moc dlouho ne,” odpověď Snape.Oba se upřeně dívali na kádinku. Na začátku zůstal lektvar průhledný a potom postupně začal tmavnout, dokud nebyl tmavě červený.

“Dobrá…” Snapeův tón byl ostrý a věcný. “Tak teď víme.”

Harry se začal třást a bezmocně se objal.

“Klid, Pottere…bude to v pořádku.” Řekl Snape, když viděl chlapcovu úzkost, přešel k němu a objal ho.

“C…c…co teď?” zeptal se Harry jemně.

“Teď…udělám druhý lektvar. Přidám k tomu svou krev a uvidíme, jestli jsem…ten, čí spermie pomohly stvořit tohle embryo.”

“Nechci mít Voldemortova bastarda!” vykřikl Harry důrazně.

“Nikdo tě o to nebude žádat, Harry…” Severusův byl utěšující a pevný, když se snažil uklidnit chlapce.

“Udělej ten lektvar! Potřebujeme to zjistit. Jestli to dítě není tvoje…nechci to v sobě! Prostě ne!”

“Proč si znovu nesedneš, Harry,” navrhnul Snape a pomohl rozrušenému chlapci zpátky do židle, na které seděl.

“Tenhle bude trvat déle, než bude hotov. Budeš v pořádku?”Harry přikývnul. “Ano…ano. Běž a udělej ho. Jsem v pořádku.”

“Chtěl bys něco na uklidnění?” zeptal se ho Snape.

Chlapec potřásl hlavou a odpověděl, “Ne… Budu v pohodě. Jen…potřebuju vědět, jestli Voldemort…” Nedokázal to říct.

Snapeovi zabralo dobrou hodinu, než udělal ten lektvar, ale nakonec ho měl kompletní. Harry se k němu znovu připojil u pracovní plochy a sledoval jak se profesor lektvarů píchnul do prstu a vymačkal několik kapek krve do žlutavé tekutiny, která teď vyplňovala kádinku.

“Jak se to dozvíme?” zeptal se Harry.

“Obávám se, že tohle potrvá několik hodin. Jestli byly mé spermie skombinované s tvými, aby vytvořily to embryo, tak se ten lektvar změní na lepkavý gel. Jestli ne…zůstane ten lektvar takový, jaký je teď…v kapalné formě.”

“Jak asi mám vydržet NĚKOLIK HODIN?” zaprosil Harry bídně.

“Něco se tu najde,” odpověděl Snape lehce. “Mohu dočíst Návrat domorodce, jestli chceš.”

“Pochybuju, že teď udržím svou mysl na tom příběhu…” povzdechl si chlapec smutně. Jeho výraz zachytil Snapeův. “N…nemůžu uvěřit, že jsem…”

“Ano…no, když už vyšlo najevo, že jsi, navrhuji, abychom tomu oba začali věřit,” povzdychl si Snape.

“Dobře…vím, co uděláme,” pokračoval ve svém normálním tónu. “Ještě jsme od snídaně nejedli. Obědvat jsme měli už dávno.”

“Bože, Severusi…vůbec nemám náladu na jídlo.”

“Pottere…nechci otravovat, ale MĚL bys něco sníst.”

Do Harryho očí se nehrnuly slzy a obrovský vztek. “NESEJDU z cesty jen proto, abych krmil Voldemotrova ZPLOZENCE!” řval.

“Existuje možnost, že nosíš MÉHO zplozence, Pottere…a že to opravdu existuje, musím NALÉHAT, abys něco snědl!”

“Jenom jestli by to tak bylo!”

“Harry…pořád ještě může. Ale ty POTŘEBUJEŠ jíst…taky pro tvé vlastní zdraví. Prosím…nebuď v tomhle tvrdohlavý.”

Chlapec nakonec přikývnul a Snape zavolal domácího skřítka a promluvil s ní o jídle. Ti dva brzo na to seděli u stolu v letním altánku, obklopeni nádhernými rostlinami a jedli výborné jídlo.Severus držel lehkou konverzaci a mimo od téma Harryho “stavu” a možných odezev.

“Severusi…” začal Harry, když odstrčil společně se lžičkou ovocný kompot, “měl jsi někdy sex s ženou?”

Snape chvilku neodpovídal, než nakonec řekl, “Proč se ptáš?”

Chlapec pokrčil rameny. “Jsem jen zvědavý. Měl?”

“Ano.”

“Kdy?”

“Když jsem byl na univerzitě.”

“Takže…si na Barlow nebyl moc nepopulární,” zakončil Harry.

“Úplně ne…ne,” přiznal Snape.

“Kdo to byl?”

“Stejně bys nevěděl, kdybych ti to řekl. Kromě toho, nebyla to romantika. Bylo to fyzické,” vysvětlil Snape.

“Líbilo se ti to?”

Snape si povzdechl s napjatou trpělivostí. “Byl jsem mladý a pořád nadržený. Když mě to dostatečně uspokojovalo, ano…líbilo.”

“Mohl bys…myslíš si…že by ses mohl zaplést s ženou?” vyjádřil se chlapec.

“Nikdy pro mě neexistovala žena, se kterou bych se chtěl zaplést,” odpověděl Snape.

“Kromě Lily Evansové,” dodal Harry.

Snape přikývnul, “Kromě Lily Evansové.”

Harry snědl něco ovoce, zjistil, že je výborné a snědl ho víc.

“Kdyby se věci odehrály trochu jinak, mohl bys být můj…” odmlčel se. “Ne…jsem rád, že se to tak nestalo. Kdyby jo, nikdy bych s tebou nemohl být.”

“Zřejmě…pokud bychom nebyli Malfoyovi,” posmíval se Snape.

“Chceš říct, že Draco…to dělá se svým otcem?” zeptal se Harry a jeho zájem se najednou zvýšil.

“Lucius měl sex se svým otcem Damonem…nebyl bych překvapený, kdyby se to samé odehrávalo mezi Dracem a Luciusem.”

“To je nechutné!” vykřikl Harry znechuceně.

Snape pokrčil rameny. “Pro ně ne. Malfoyové se množili přes incest otce se synem. Proč si myslíš, že v tom malém Voldemortově experimentu nebyl Lucius dostatečným dárcem spermií? Samozřejmě…propojení otce se synem vůbec genetice neublíží. Je to jen Malfoyovká tradice. Pro ně je to naprosto přirozené.”

“Omlouvám se…ale tradice nebo ne, je to špatné,” zdůraznil chlapec.

“Ode mě se argumentů nedočkáš,” řekl Snape.

“A při pomyšlení, že jsem…” začal Harry, ale v prostřed věty se zarazil.

Snape pozvedl lehce obočí, když si nalil trochu čaje. “Myslíš nato, co jste spolu s Dracem dělávali, že?”

Harry sebou trhnul. “Jak jsi to věděl?”

“Jsem ředitelem Zmijozelské koleje. Pokládám to za svou práci zjišťovat, kam moje obvinění jdou, když opustí svou ložnici pozdě v noci. Okamžitě jsem věděl, že se Draco plíží ven, aby tě vyhledal.“ Snape spletl své prsty do sebe. “Neboj se, Pottere…co Malfoyové…mají není nakažlivé.”

“Takže…jsme byli oba zapleteni s Malfoyovými,” dumal Harry, jeho hlas trochu obarvený sarkasmem. “Otázkou je…jestli v tom chceš pokračovat, teď když jsme…”

Snape vypadal opravdu naštvaně. “Jak se na to vůbec můžeš ZEPTAT?”

“No…pořád jsi s Luciusem spal, když jsme byli Voldemortovi zajatci,” poznamenal Harry, ale ihned dodal, “Ne…Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak. Promiň mi…jsem jen…”

“…právě teď rozrušený…” dokončil Snape za Harryho tu větu, který souhlasně pokyvoval. “Ale jen, aby tu o tom nebylo nějaké nedorozumění…odpověď na tvou otázku je NE…NEBUDU pokračovat v pletkách s Luciusem Malfoyem, Harry…v ŽÁDNÉM způsobu.”

“Nechci, abys mi to zazlíval,” řekl Harry s očima prosebně upřenýma na Snapea.

“Můj drahý chlapče…to je má volba vzdát se Luciuse. Nepřinutil jsi mě k tomu. Ale chápu to tak, že jsme se oba přislíbili tomu druhému. A jestliže to je ten důvod, a pro mě tedy JE…potom nikdo z nás by se neměl bavit představou být s někým jiným,” odpověděl Snape.

Harry klesl ve své židli. “Většina z těhlech hloupostí, jsou ty hormony,” řekl. “Promiň mi…”

Koutky Severusových úst se zvedly do jemného úsměvu. “Tohle jsem už vzal na vědomí, Harry. Bylo ti prominuto předtím, než ses zeptal.”

Dojedli, ale ještě pořád jim zbývalo obrovské množství času, než bude ten lektvar hotov. Harry byl neklidný a znepokojený.

“Potřebuju něčím zabavit mou mysl od toho čekání,” řekl chlapec nakonec.

“No, jsem ti k službám. Co takhle šachy?” navrhl Severus.

Harry potřásl hlavou. “To je Ronova hra…ne moje.”

“Aha,” přikývl Severus. “Další věc, kterou musím přidat na seznam věcí, které tě mám naučit.” Pak dodal, “Pokud bys chtěl být dobrým šachovým hráčem, ovšem.”

“Chtěl…”

“Opravdu po mě nechceš, abych ti dočetl Návrat domorodce? Nechali jsme Wildeva a Eustacii trčet v pustotě.”

“Ta druhá knížka, o které jsi mi říkal…ta o sexu,” řekl potom Harry nadšeně. “Jak se to jmenovalo? O tomhajném a dámě?”

“Milenec Lady Chatterleyové,” odpověděl Snape.

“To je ono! Chci, abys mi přečetl tuhle!”

“Tak dobrá. Pojďme do knihovny a najdeme mistrovský kousek pana Lawrence,” souhlasil Snape a vyrazili.

Kapitola dvacátá třetí

"Muž! Ta neznámá síla mužnosti nad ní! Její ruce nad ním bloudily, stale trochu v obavách. V obavách z té síly,nepřátelství, lehce odpudivá věc, kterou jím pro ni byl, muž. A teď se ho dotýkala a bylo to jako synové bohů s dcerami mužů. Jak nádherný byl, jaká čistá tkanina! Jak mile, jak mile, silné a stále jemné, takový klid citlivého těla! Takové naprosté ticho síly a jemné kůže. Jak nádherné! Jak nádherné! Její ruce úzkostlivě klouzaly po jeho zádech k hebkým, menším půlkám zadku. Krása! Jaká krása! Skrz ní prošel náhlý plamínek uvědomění. Jak bylo možné, že ta krása je tady, kde ji dříve pouze zapuzovala? Ta nevýslovná krása teplého doteku živoucího zadku! Život v životě, naprosté teplo, mocná roztomilost. A ta neznámá váha varlat mezi jeho nohama! Jaká záhada! Jak zvláštní těžká váha tajemna, která může jemně a silně ležet v ruce! Kořeny, kořen tohohle všeho je milý, prvotní kořen celé plné krásy.

Přilnula se k němu se sykotem údivu, který skoro úctou, terorem. Držel jí blízko, ale neřekl nic. Nikdy nic neříkal. Plazila se k němu blíže, jen aby byla na blízku jeho smyslnému zázraku. A mimo jeho naprostého nepochopitelného ticha, cítila znovu pomalý, důležitý narůstající vzestup pyje, tu další sílu. A její srdce pookřálo trochou úcty.

A tentokrát jeho bytost uvnitř její byla všechna jemná a barvitá, čistě měkká a barvitá jakou žádné vědomí nemůže uchopit. Její celé já se chvělo v bezvědomí a naživu, jako plazma. Nemohla vědět, co to bylo. Nemohla si pamatovat, co to bylo. Jen to, že to bylo milejší, než cokoli kdy mohlo být. Jedině to. A později byla naprosto nehybná, naprosto nevědomá, nebyla si vědoma na jak dlouho. A on byl pořád s ní, v nevysvětlitelném tichu spolu s ní. A o tomhle by nikdy neměli mluvit."

Snape přestal číst. Četl bez přestávky asi po dvě hodiny a Harry, který ležel s hlavou v Severusově klíně, zvednul oči a podíval se na tmavovlasého kouzelníka.

"Bože! Nepřestávej!!" zaprosil Harry. "To je úžasné! Nikdy jsem nic takového neslyšel…a stejně, vím přesné pocity spisovatelova popisu! Poznal jsem je s tebou. Ale on to jenom dal do slov. Prosím…pokračuj."

"Nespíš sis nevšimnul, Pottere…ale kvůli poslednímu množství stránek jsem rozhodně ochraptěl. " přečtu ti zítra víc…nebo si to můžeš dočíst sám, jestli budeš chtít."

"Ne!" odpověděl chlapec. "Chci si to přečíst s tebou."

"Dobrá. Ale teď…myslím, že ten lektvar už je hotov…"

Harry si povzdechl. "Málem jsem zapomněl," přiznal. "Nechals mě zapomenout."

"To byl účel," odpověděl Snape. "Harry…možná bys mě měl nechat jít do laboratoře samotného."

"Ne!" odpověděl Harry. "Severusi…tohle se týká nás OBOU. Vím, že se snažíš mě ušetřit obav, ale MUSÍM to vědět a chci tam být taky."

"Tak tedy pojď," řekl Snape a ti dva opustili knihovnu, kde četli a šli o patro výš do laboratoře.

"Trochu…se toho bojím," přiznal Harry, když došli k laboratoři.

"Nech mě se jít podívat první," navrhnul Snape a Harry přikývnul.

Severus došel až k poháru, ve kterém byl lektvar a Harry viděl, jak se jeho výraz mírně změnil.

"Co je? Je to Voldemortovo…že? Říkal jsem to! Je to jeho bastard!" dýchal chlapec, jeho hlasu se zmocnila panika.

"Ne…není Voldemorta," odpověděl Snape tmavě. "Je moje." Řekl to poslední slovo jako nešťastnou vzpomínku.

Harry došel ke Snapeovi. "Ale…proč vypadáš tak…naštvaný? Nejsi RÁD? Tohle je to, v co jsem doufal…V co jsem myslel, že jsi TY doufal…"

Snape bouchnul dlaněmi do stolu. "Nevidíš, Harry? Tímhle nemůžeš projít. Prostě to nejde."

*****

Na dlouhou chvíli mezi nimi doznívalo to, co Severus řekl. Nakonec Harry zakoktal, "Já…já…tomu nerozumím… Co tím myslíš? Co to říkáš?"

"Říkám, že jestlis myslel, že MŮŽEŠ tohle dítě mít…NEMŮŽEŠ," Snape zamumlal.

"Jak tohle můžeš ŘÍCT? Tohle se přece mělo stát, kdybychom zůstali s Voldemortem a já bych otěhotněl…"

"Ne…To bylo to, čemu jsem nechal Voldemorta, aby UVĚŘIL, že se stane," naléhal Severus důrazně."Byla to lež. Hermafrodické reproduktivní zkušenosti téměř nikdy nefungovaly úspěšně…bez ohledu na to, co si některé naše populární čtecí materialy myslí. Kdyby se Voldemort obtěžoval číst noviny o lektvarech na to téma, měl by realističtější pohled na šance, které nejsou ŽÁDNÉ, Harry!Muž, který je přeměněný lektvary do hermafrodita nemůže udržovat a zrodit život…ani když je možné pro něj být…těhotný…technicky. Přes 98 procent zaznamenaných případů, ten proces skončil buď smrtí nositele, smrtí plodu…nebo obou."

Harry potřásl nevěřícně hlavou. "Nikdy…nikdys mi to neřekl! Kdyby to tak bylo…Řekl bys mi to!"

Snapeovy oči žhnuly tmavým ohněm, když se díval na chlapce. "Říct ti to? A riskovat, že to Voldemort uslyší? Slyšel každé slovo, které jsme si řekly," zasyčel. "Nechal jsem ho věřit, že to bylo možné, protože kdybych ho přesvědčil, že nebylo, nechal by nás hned zabít! Naše životy vedle toho by neměli žádnou cenu. Aspoň takhle jsme se udržovali při životě…a měli jsme čas na to být zachráněni, nebo uniknout. Ale věděl jsem, že není jiné východisko, aby se to uskutečnilo, a kdybys otěhotněl, byl by tvůj život v nebezpečí po prvním měsíci." Tmavovlasý kouzelník se odmlčel, jeho výraz znatelně změkl. "Harry…je mi líto…ale tohle není možné. Nejspíš jsem ani neměl nechat udělat ten poslední test. Měl jsem ti říct, že není nijak možné zjistit, kdo je otec a že musíme jednat, jako kdyby otcem byl Voldemort. Tohle bylo prostě…kruté. Věděl jsem to, hned potom, co jsem nechal rozběhnout ten test a vysvětlit ti to, ale už tehdy na to bylo pozdě. Jen jsem doufal, že ten test prokáže otcovství Voldemortovi."

"Opravdu nevěříš, že udělám něco, co by tomuhle dítěti ublížilo…" řekl zlehka Harry, jeho oči zobrazovaly spektrum několika emocí.

Snape krátce zavřel oči a pak nakonec odpověděl, "Harry…nemáme na výběr…NESLYŠEL jsi, co jsem ti teď řekl?"

"Slyšel jsem, že je tu MOŽNOST! Šance, že se naše dítě narodí…a zatímco je to v mém těle, to tu šanci DOSTANE!" Chlapcův hlas byl prudký ale hebký.

Násilným mávnutím ruky, nechal Snape letět pohár přes celou místnost, kde se roztříštil na protějšízdi. "A ty si myslíš, že budu nečině přihlížet, jak na sebe bereš takové riziko v tak mizivé naději?"vypěnil. "Teď jsi v mém životě, Pottere…dal jsem ti své srdce…něco, co víš, že nedělám lehce nebo snadno! Jestli si myslíš, že tě nechám se obětovat se kvůli legračnímu risku …"

"Je to MÁ VOLBA!"

"Přestaň být mučedníkem, proboha! Přestaň být takový…NEBELVÍR! V sebevraždě není žádná ctnost, můjmalý kamaráde. Pravděbodobně zemřeš, dítě nejspíš taky…oba můžete…a za CO? Abych se mohl dívat, jak se zabíjíš? A neklam se, Pottere…to je přesně to, co se může stát! To je snad tvůj dárek pro mě? Najdu tě jen pro to, abych se díval, jak se ženeš do záhuby? To, co je teď v tobě není ještě ani dítě! Není to nic víc, než rozdělená buňka!" tvrdil zoufale Snape.

"Je to z NÁS!" odsekl citově Harry. "Je to z nás a nezničím to! Prostě ne!"

Snape se bídně podíval na Harryho. "Harry…proboha živého buď rozumný…a jestli ne to, tak se SMILUJ! Jestli mě miluješ, jak tvrdíš, že mě miluješ, nebudeš chtít, abych se díval ,zatímco se budeš ničit pro něco, co je tak vzdálené a nepravděpodobné! Kdybychom měli ženu, která by byla ochotná nosit to, mohl bych se pokusit implantovat buněčné stadium do její dělohy skrz kouzla a dovolit jí nosit ten plod…ale žádná tu není a…"

Harryho oči do teď plné bolesti, najednou oživly nadějí. "OPRAVDU bys to mohl udělat?" zeptal se vzrušeně. "Mohl bys vložit to embryo do ženy?"

Snape vypadal rozmrzele. "Teoreticky…myslím…stalo se to v mudlovském světě…a my v našem světě máme techniky, které nám to dovolí udělat. Ale, Harry…nejsem medicínský kouzelník. A kromě toho…žádná taková žena není…"

Harry přešel ke Snapeovi. "Ty víš o medicíně víc, než kdokoli v Bradavicích, Severusi…a to same platí o kouzlení. Jestli se to dá…jsi jediný, kdo to dokáže. A…co se týče ženy…jedna tu je…no, MOHLA by tu být jedna, kdyby souhlasila…"

Snapeovy oči se zúžily. "Nemyslíš náhodou na…slečnu Grangerovou?"

"Že ne?"

"Harry…nebuď směšný! Je to mladá dívka…její tělo ještě není ani úplně vyspělé. Nemůžeš jí požádat, aby na sebe vzala…"

"Udělala by to, Severusi…vím, že ano a ty můžeš dohlédnout, že bude mít tu nejlepší pěči. Aspoň se jí můžeme ZEPTAT, ne? Je to šance!" zaprosil Harry.

Snape potřásl hlavou a řekl, "NE! Absolutně NE! Byla by v moc velkém riziku a…"

"Jestli to nezkusíme…budu to dítě mít sám…I kdybych musel utéct. Přísahám, Severusi," řekl chlapec.

"To ti na mě záleží tak málo?" zamumlal Snape.

"Ne! Právě že mi na tobě záleží HODNĚ! Záleží mi na tobě tak moc, že nechci zničit to dítě, které je z tebe…z nás OBOU!"

Snape vypadal naprosto poražen. S dlouhým povzdechem se otočil od Harryho.

Chlapec přešel k Severusovi přitiskl tvář mezi lopatky staršího muže, omotal kolem něj rucea uvolnil se. "Prosím, Severusi…promluvme s Hermionou. Řekni ano…prosím…řekni ano…"

Kapitola dvacátá čtvrtá

Později té noci byli Harry a Severus v posteli. Chlapec měl položenou hlavu na Snapeově rameni, když starší kouzelník pokračoval ve čtení Milence Lady Chatterleyové .

Harry by Snapea dokázal při čtení poslouchat do nekonečna. Nebyl to jen výborný čtenář, ale také si dal záležet na hlasech, mluvil se širokým severoanglickým dialektem, který udělal dokonale, až ty postavy byly pro Harryho jako živé…

“`Lehni si!' řekl. `Lehni si! Nech mě se udělat!' Byl teď ve spěchu.

A později, když byli v klidu, musela ta žena odkrýt muže ještě jednou, aby se podívala na tu záhadu pyje. `A teď je malý a hebký jako uzlíček života!' řekla a vzala ten hebký malý penis do své ruky.`Není tak nějak roztomilý! Tak svůj, tak cizí! A tak nevinný! A to mnou prošel tak daleko! Nikdy ho nesmíš urazit, víš. Je také můj. Není jen tvůj. Je můj! A tak roztomilý a nevinný!' A držela ten penis jemně ve své ruce.

Zasmál se.

` Požehnané buď to svázání, které spoutalo naše srdce v spřízněná srdce,' řekl.`Samozřejmě!' řekla. `Dokonce I když je jemný a malý, cítím, jak je k němu mé srdce prostě svázané. A jak roztomilé jsou ty chloupky! Docela, docela jiné!'

`To jsou chloupky Johna Thomase, ne moje!' řekl.

`Johna Thomase! Johna Thomase!' a rychle políbila ten hebký penis, který sebou znovu začal škubat.

`Jé!' řekl muž a protáhnul se skoro bolavě. `Má své kořeny až v mé duši, ten gentleman! A někdy nevím, co s ním mám dělat. Má svou vlastní vůli a je těžké mu vyhovět. Ale zase bych ho nechtěl mrtvého.'

`Není divu, že jím byli muži zastrašeni!' řekla. `Je hodně děsivý.' Mužovým tělem proběhl záchvěv, když vlna vědomí znovu změnila svůj směr a mířila dolů. A on byl bezmocný, Když penis v pomalých jemných vlnách naplnil, narostl, zvedl se a ztvrdnul, stál tam usilovně a drze v jeho zvláštní tyčícím se tvaru. Žena se také trochu třásla, když to sledovala.

`Tady! Vezmi si ho tedy! Je tvůj,' řekl muž. A ona se zachvěla a její vlastní mysl roztála. Ostře jemné vlny nevyslovitelné rozkoše jí polapily, když do ní vnikl a začalo to zvláštní žhavé vzrušení, které se šířilo a šířilo, dokud se nenechala unést posledním slepým proudem krajnosti.”

Když Harry poslouchal Snapea při čtení, jednou rukou líně pohyboval dolů přes Severusův hrudník na jeho břicho, pak ještě níž, až našel jeho rychle tvrdnoucí penis.

Snape se odmlčel a sledoval svého společníka s líně zvednutým obočím. “Vnímavý, co, Pottere?” zavtipkoval lehce.

“Miluju se tě dotýkat,” řekl Harry otevřeně. “Miluju ten pocit, když tvrdneš v mé ruce.”

“A příště napíšeš Zvláštnosti tvrdnoucího pyje , a D.H. Lawrence se bude muset stydět,” usmál se Snape a předkonil se, aby políbil chlapce na jizvu. Povzdechl si. “Mmmmm…to je dobré…”

“Chceš mě?” zeptal se Harry.

“ Mmmm-anooo …vždycky, malý Nebelvíre… vždycky …”

Od okna se ozvalo ostré zaklepání.

“Hedvika…” řekl Harry a vyklouznul z postele, aby pustil sovu dovnitř a sundal jí ten vzkaz, který měla připevněný k noze.

Hedvika trpělivě čekala pro pochvalu a odměnu za své doručení.

“Díky, Hedviko…jo…” Harry se rozhlédl kolem pro něco tomu věrnému poslíčkovi. “Potřebuju jít dolů do kuchyně a něco jí dát,” řekl Harry Severusovi.

“Nesmysl…jen mi řekni co má ráda a domácí skřítek se o to postará.”

“Miluje bobule.”“Takže bobule,” přikývl Snape, vstal z postele a oblékl si župan. Pak zavolal domácího skřítka.

Quiffl, jeden ze dvou skřítku Snapeovy rodiny stál brzo u dveří do ložnice, připraven poslechnout svého pána.

“Quiffle…vezmi sovu pana Harryho dolů do kuchyně a dohlédni ať dostane nějaké bobule. A pak se prosím postarej, aby se vrátila do klece,” řekl Snape.

“Ano, pane Severusi,” Quiffl se uklonil a natáhl ruku pro sovu.Harry, teď už také ve svém županu, dal Hedviku skřítkovi na ruku, a pak pozoroval tu zvláštní dvojku, jak zmizela dolů tmavou chodbou, Hedvika vyjadřovala námitky, jak byla tak snadno předána někomu cizímu.

“Co píše?” zeptal se Snape a Harry mu přečetl ten vzkaz:

Drahý Harry, Mí rodiče řekli, že tebe a profesora Snapea můžu navštívit. Jsem hrozně zvědavá, co je to za záhadnou věc, kterou nemůžeš napsat! Dosáhl si vrcholu mé zvědavosti!

Pošlete mi přenášedlo.

Můžu odejít ráno.

Budu čekat,

S láskou,

Hermiona

“Takže…přijede zítra. Nechám domácí skřítky připravit pro ni jeden z hezčích pokojů,” řekl Severus.

“Severusi…zlobíš se na mě, že to zkouším?” zeptal se chlapec a Snape slyšel tu úzkost v jeho hlase.

“Ne…nejsem rozzlobený, Pottere…jen…ustaraný. Bojím se o slečnu Grangerovou, jestli by se měla rozhodnout udělat, co žádáš. Kdyby byla o čtyři roky starší, nebo tak, to by byla jiná…”

“Jak nebezpečné to pro ni JE, Severusi? Je jí skoro 18. Je zdravá…”

“Pro ženy pod 22 nebo 23 let je vždycky hodně velký risk,” odpověděl Snape.

“Dejme tomu…jestliže je v základě zdravá, není to VELKÝ risk…ale stejně…”

“Prosím, podpoř mě v tom, Severusi,” prosil chlapec. “Koneckonců…mělo by to pro tebe znamenat tolik, jako pro mě. Osud našeho dítěte visí na hraně…” Harry potřásl hlavou. “Je to divné to říkat…”

“Je divné to SLYŠET,” připustil starší kouzelník. “Ale já tě PODPORUJU, Harry. Nemyslíš si, že vím, co je tady v sázce? Ale přece jen, moje hlavní starost jsi ty…a jestli to Hermiona podstoupí, tak ona taky.”