Milovat Tě je nevděčná věc 25 - 32

 

Kapitola dvacátá pátá

“Severusi?”

“Ano, Harry…”

“Přečteš mi ještě trochu?”

“Ty po mě chceš, abych se vrátil zpátky ke čtení?” zeptal se Snape trochu překvapeně. Doufal, že by mohli pokračovat, kde přestali.

“Chci tě v té náladě, ve které jsi byl předtím, než přiletěla Hedvika,” přiznal Harry.

“Drahý chlapče…těžko potřebujeme D.H.Lawrence, abychom to zvládli.” Snape ze sebe shodil župan a šel zpátky do postele, pokynul i Harrymu, který si sundal svůj župan a šel do postele vedle něj. Snape vzal Harryho ruku a pevně ji položil přes svůj penis, pak si lehnul a zavřel oči. “Vidíš, jak rychle se dostanu tam, kde jsem byl?” vydechnul a chlapec sledoval, jak mu Snapeův penis rostl v jeho ruce tam, kde byl dřív…a ještě víc.

Když vychutnával Harryho péči, žasnul nad tím, kolik se toho ten chlapec naučil za ten krátký čas, co jsou spolu. Když se spolu poprvé zapletli, dělal Harry všechno s prudkou dychtivostí většiny kluků jeho věku…vždycky ve spěchu se dostat k vrcholu…vždycky netrpělivý a uspěchaný. Nicméně teď se naučil Snapeův rytmus a věci, které ho nejvíc uspokojily…jak se ho dotýkat, líbat ho, vzrušit ho… A ačkoli byl Harry ještě dychtivý milenec, rychle se učil, když došlo na rozkoše ze sexu. Kdyby ten kluk byl tak nadšený i v lektvarech, byl by z něj na konci mistr!

Severus ani nezkoušel potlačit svůj sten rozkoše.

“Mám takhle pokračovat?” vydechnul Harry záměrně.

“Ano…” vypravil ze sebe Snape hustě a Harry sledoval, jak se jeho boky nadzvedávaly pomalu nahoru a viděl ta dlouhá stehna, jak se začínají napínat, když se Severus blížil k orgasmu.

Harry ještě ve skutečnosti neviděl Snapea vyvrcholit bez jiné stimulace, která ho ve stejnou dobu také rozptylovala. Samozřejmě tu byla ta noc ve Snapeových komnatách v Bradavicích, kde ho Lucius měl pod kletbou Imperius a Harry mohl sledovat, jak Snape pod Luciusovými schopnými dovednostmi dosáhl orgasmu. Ale tohle bylo jiné. ON teď dával Snapeovi potěšení…ON ho dováděl k vrcholu…a bylo to vzrušující…opojné…a elektrizující.

“Jsi blízko?” zašeptal Harry Snapeovi do ucha.

Snape mohl jen krátce přikývnout, jak se okamžitě kousnul do spodního rtu. Harry cítil, jak se vzrůstá napětí…byl si vědom zvýšených nepokojů ve Snapeových pohybech… Ano…JE blízko.

“Chceš se mi udělat do pusy?” zeptal se potom chlapec a Snape propletl prsty jedné ruky v Harryho vlasech a přitáhnul si chlapcova ústa ke svým slabinám, dokud se nepohybovaly nad tím temně fialovým, co byla špička jeho erekce. Snape neváhal ani chvilku a vedl Harryho ochotná ústa dolů a sledoval jak ten silný žalud mizí v jemných růžových rtech.

Ó ano…ten chlapec se naučil HODNĚ!

A Harry využil svých znalostí, aby se Snape chvěl a svíjel proti svému chtíči. Chlapec miloval tu jeho jeho chuť, ten pocit mít ho ve svých ústech – tvrdý a neustále pulzující.

“Bože…Harry,” vzdychl Snape, “TEĎ!”

Chlapec odpověděl tak, že pomalu hladil Snapea po stehnech, když potřásl krátce hlavou. Gesto, které jasně říkalo, “Jsem tu pro tebe…ale tohle skončí až já řeknu!”

Nebylo vůbec pochyb, kdo to všechno ovládal a ta skutečnost vzrušovala oba účastníky o to více.

Harry zpomalil své pohyby…Severuse dostal na chvilku pryč z pokraje orgasmu…stáhnul se…čímž zoufaleji to hledal, aby zjistil, že mu Harry nedával tolik stimulace, kolik potřeboval, aby se dokázal dostat přes vrchol.

Snape zatnul zuby, jeho prsty se změnily v Harryho vlasech v pěst a strkal téměř šíleně svou tvrdost do Harryho úst. Harry znovu vzal jen špičku, uvolnil rty a přestal tak silně sát.

“Harry! Proboha…. UDĚLEJ MĚ! ” vzdychal Severus.

Harry se stáhnul jen aby odpověděl a jeho slova byla sotva rozeznatelná kolem Snapeovy erekce. “Rád bych to s vámi prodiskutoval, pane…ale učili mě, abych nemluvil s plnou pusou.”

“Až tohle skončí, tak…tě… zabiju , Pottere!” zavrčel Snape…ale vrčení se rázem přeměnilo ve sten, když chlapec znovu urychlil pohyby.

Harry vytušil, že Snape vzal všechno, co mohl vystát a pracoval na tom, aby dosáhl opravdového osvobození a použil rty, jazyk a zuby…dělal všechny věci, které ho Snape naučil…všechny věci, které věděl, že přinesou orgasmus.

A taky že ano.

Severus vykřikl úlevou, boky vymrštil do vzduchu, prsty se v chlapcových vlasech sepjaly ještě víc, držely ho v jeho slabinách, když se hojně vyprázdnil do jeho úst.

Tentokrát si to Harry nechal všechno pro sebe a hladově polykal. Sál víc, aby dostal každou kapku, kterou mohl ze Snapeova stále pulzujícího orgánu, ochutnával konečný produkt Severusovy touhy, když jeho profesor lektvarů bojoval o klid a kontrolu nad svým přerývaným dýcháním.

Když Snapeův hebký penis vyklouznul z jeho úst, Harry se posunul tak, že byl vedle tmavovlasého kouzelníka, který ho obdaroval pobaveným pohledem. “Zdokonaluješ si svoje mučící techniky, co, Pottere?” protáhl.

“Ne, Severusi…zdokonaluji umění sexu,” odpověděl s širokým úsměvem.

“Nejdražší chlapče, vyvíjíš techniku, na kterou by byl Torquemada pyšný!” posmíval se Snape.

“Vychloubáš se, ale nemůžeš to vydržet…co, Snape?” škádlil Harry.

Snape se předklonil přitiskl svá ústa na Harryho a chlapec jemně zasténal blahem, když byla jeho pozornost věnována jeho vlastní potřebě.

Snape se odtáhl od Harryho, otevřel šuplík nejbližšího nočního stolku a vytáhnul sklenici lubrikantu, kterou měl v pohotovosti. Podal ji Harrymu, který se na něj podíval.

“Ojeď mě…” řekl Snape chladně a chlapci se prudce zvýšil tep, když se Snape otočil na břicho a odkopnul přikrývky.

Harrymu to nemusel říkat dvakrát. Otevřel sklenici, vložil do ní dva prsty, vydlabal hodně gelu, odložil ji a pak vklouznul prsty do pukliny ve Snapeově zadku. Chlapec věděl, že tohle nebude pomalé. Potřeboval osvobození a to hned.

Harry si dal gel i na svou erekci a pokračoval ve vložení svých prstů do Snapeova zadku…různě je otáčel, aby uvolnil svaly a anální otvor.

“Doufám, že je ta příprava dostatečná, Severusi,” vzdychal Harry, “Protože tě chci…HNED,” a s tím vytáhnul své prsty, posunul se nad Snapea a roztáhl mu nohy ještě víc. Harry nasměroval špičku své erekce do Snapeova otvoru a přirazil, vtlačil do něj svou tvrdost a vítězně vykřikl, když dokončil pronikání.

“Cítíme se dobře , Pottere?” zavrněl Severus hustě.

“Bože… anoooo …” zasténal Harry, když začal přirážet.

Harry cítil, jak ho pohlcuje nová plna sebevědomí…taková, které nikdy nedosáhl. A s ní se Harry stal jistějším milencem…a více dominantním.

A ten pocit se mi líbil.

Harry opatrně změnil úhel, aby se ujistil, že jeho erekce zavadí o Snapeovu prostatu s každým úderem. Severus mezitím strkal svůj vlastní oživlý penis do matrace a zavzdychal pokaždé, když se Harry střetnul s tím citlivým místem.

Když se Harry blížil na konec svého ovládání, klekl si na kolena, takže byl rozkročený nad Snapem a mohl sledovat, jak si to rozdává se svým bývalým profesorem. Bylo to dobré…lepší než jindy. Věděl, že dynamika jejich vztahu se změnila a že o něm začal Severus smýšlet víc jako o partnerovi, než o bývalém studentovi. A ta skutečnost, že se Harry naučil, jak dát Snapeovi rozkoš, když byli v posteli, nehrála malou roli ve změně jejich vztahu.

Harry zvýšil rychlost, když se neoblomně ukájel. Nakonec nechal hlavu spadnout dozadu a přišlo mu to…jednou rukou přiváděl taky Severuse k orgasmu.

Když to skončilo, oba dva se zhroutili…Harry pořád na Severusovi. Na dlouhou dobu nikdo z nich nemluvil. Všechno si řekli svými těly a neexistovala žádná slova, která by mohla vylepšit tu intenzivní formu komunikace.

Šli spát až za svítání.

Poznámka:
Tomas de Torquemada byl španělský inkvizitor, kterého mnozí přirovnávají ke třetímu Hitlerovi, devátému Stalinovi a desátému Džinhischanovi.

Kapitola dvacátá šestá

V devět hodin další ráno obdržela Hermiona sovu ze Snapeova panství, která nesla malý hnědý balíček. Nechala tu snědou sovu v okně, odvázala balíček a potom, co dala sově něco máslového toastu, si vzala balíček nahoru do svého pokoje a otevřela ho..

V balíčku byl trn ze stříbra a černého onyxu. Tohle bylo to nejzvláštnější přenášedlo, které kdy viděla, ale věděla, že bude fungovat perfektně. Její rodiče se s ní rozloučili předtím, než šli do práce, takže jen popadla své male příruční zavazadlo, oblékla si bundu a byla hotova.

Jak očekávala, přenášedlo zafungovalo a Hermiona se ocitla v působivé hale Snapeova panství.

“Páni!” vydechla, otáčela se na všechny strany a vnímala, co mohla.

“Hermi!” Harryho hlas se ozval zleva a dívka se otočila zpět a viděla svého kamaráda, jak se k ní rozběhl. Nadšeně se objali.

“Harry…tohle místo je…je to…” Hermiona jenom potřásla hlavou, jak nemohla najít správná slova.

“Počkej až uvidíš zbytek,” zasmál se Harry a vzal její tašku. “Domácí skřítci ti vezmou tvoje věci do tvého pokoje. Pojď přivítat Severuse a nasnídej se s námi.”

Dívka následovala Harryho do skleníku, kde seděl Severus za stolem, četl si Denního věštce a upíjel čaj. Vzhlédl, když Hary s Hermionou vešli, položil na stůl noviny I hrnek a vstal.

Když Hermiona spatřila Snapea oblečeného do běžného oblečení, rozšířily se jí překvapením oči, ale neřekla nic. VŠIMLA si, že Snape vypadá úplně jinak, když je takhle oblečený…a vůbec to nebylo odpuzující.

“Výborně…slečno Grangerová,” uvítal ji Snape s úsměvem. “Je hezké, že jste mohla přijmout naše pozvání. Pojďte a vezměte si něco k jídlu.” Šel a podržel Hermioně židli, která se na něj usmála, když si sedla.

“Vlastně už jsem jedla,” přiznala Hermiona a dívala se na stůl, plný nejrůznějších pochoutek jako čerstvé vdolečky s rybízem, míchaná vajíčka, skořicové palačinky s polevou, která se roztékala na všechny strany, nakrájený salám a mísu čerstvého ovoce.

“Snad něco zvládnete,” zkusil dál Snape. “Tyhle jahody jsou čerstvé ze zahrady a velmi sladké.”

Hermiona nakonec skončila s plným talířem a vychutnávala si všechno.

“Tenhle dům je neuvěřitelný!” zvolala Hermiona, když upíjela druhý šálek čaje. “Provedete mě tu oba později?”

Snape laskavě naklonil hlavu a Harry odpověděl. “Zabare to ale spoustu času. Tohle je obrovský pozemek!”

“Je to ještě větší než Malfoyovo panství,” poznamenala dívka a rozhlížela se po tom milém pokoji, ve kterém byli. Pak se podívala na Harryho. “Umírám, abych se dozvěděla to velké tajemství! Kdy mi o tom řeknete?”

Harry se podíval na Severuse a pak řekl, “Teď je vhodná doba, řekl bych.”

“Budu v zahradě,” řekl Snape a začal se zvedat ze židle.

“Ne…Severusi…zůstaň…prosím,” požádal Harry. “Můžeš říct Hermioně víc věcí o…no…můžeš jí říct věci, které já ne, protože nemám takové znalosti. A kromě toho…tohle se tě taky týká.”

Snape se podíval na Hermionu a řekl, “Nechám svou přítomnost na vás, slečno Grangerová. To téma je trochu…osobní…” řekl jí. “Nemusí se vám líbit probírat to, když tu budu.”

“Jestli si Harry myslí, že byste tu měl být, tak já taky,” řekl Hermiona rozhodně.

S krátkým kývnutím se Snape zpátky posadil.

Harry si odkašlal a začal Hermioně vyprávět o svém stavu.

Když jí řekl, že nosí Snapeovo dítě, nechal jí mluvit.

“Ty jsi…těhotný?” žasla nedůvěřivě.

“Jenom trochu,” zašklebil se Harry.

Dívka se snažil a uspořádat si myšlenky. “No…to je báječné…ne? Myslím…Oba musíte být nadšeni!”

Harry se podíval na Severuse, který byl potichu po celou dobu Harryho vysvětlování. “Severusi…řekni jí, proč nejsme,” řekl potom Harry.

Severus dlouze vydechnul a spustil. “Je to takhle, slečno Grangerová…”

“Profesore…mohl byste mi teď prosím říkat Hermiono? Už nejsem vaše studentka a rozhodně bych si připadala líp.”

“Dobrá tedy,” přikývl Snape. “A teď, když nejsem já tvým profesorem a ty jsi hostem v našem domě, doufám, že mi budeš říkat Severusi,” dodal.

Hermiona se usmála…potěšená.

Snape pokračoval: “Staré legendy o kouzelnících, kteří sebe nebo jiné přeměnili na hermafrodity za účelem množit se bez pomoci žen, jsou pouhé nadsázky. Ano, vyskytl se občas kouzelník, který uspěl…ale z větší části se to nemůže provést…a nemá to za následek jen smrt dítěte, nýbrž I kouzelníka, který ho nosí.”

Hermiona potřásla hlavou, když se to pokoušela strávit. “Ale…těhotenství je možné…myslím, jasné…když je Harry těhotný…”

“Ano…” odpověděl Snape, “pro kouzelníka není složité otěhotnět, pokud je chytrý v lektvarech a má znalosti…ale za početím je to risk…a každým dnem nošení toho dítěte představuje větší risk.”

“Potom…Harry riskuje svůj život, když zůstává těhotným!” řekla Hermiona.

“Ano…riskuje,” odpověděl Snape.

“Můžete se ho zbavit aniž byste ublížil Harrymu?” zeptala se potom dívka.

“NE!” řekl Harry důrazně. “Nikdy nedovolím, aby se tomu dítěti něco stalo! Je to část Severuse a část mě… Roste každým momentem…je to živé uvnitř mě a já NEDOVOLÍM, aby se mu něco stalo.”

“Ale…Severus řekl, že bys mohl umřít, Harry!” Hermiona protestovala důrazně.

“Harry se mě zeptal, jestli je tu jiná možnost, jak bychom to dítě mohli mít,” řekl Snape Hermioně. “Já…řekl jsem mu, že jediná cesta je mít náhradní matku…dělohu, kam bychom mohli uložit embryo a místo, ve kterém může vyrůstat.”

“Mě…” řekla dívka klidně a podívala se na Harryho, který přikývnul.

“Nesouhlasím s Harrym,” pokračoval Snape. “Řekl jsem mu, že jsi moc mladá na to, abys mohla bezpečně nosit to dítě. Tvůje věk by mohl způsobit, že bys byla vnímavá jistým rizikům, kterým bys v pozdějším věku nebyla.”

“Severusi,” začala Hermiona, “Mluvíme o vašem dítěti! Tvém a Harryho! Jak si nemůžeš přát každou možnost si ho nechat? Bude mi ctí pomoct tobě a Harrymu mít tohle dítě. Budu šťastná, jestli mohu být náhradní matkou. Jsem zdravá a není žádný důvod, abych nemohla nosit tohle dítě a abychom byli oba v pořádku.”

Snape rukama udělal bezmocné gesto. “Co řekneš tvým rodičům? Neplánovala jsi jít c září na universitu?”

Hermionina tvář zvážněla.

“Hermi? Co se děje?” zeptal se Harry.

“Barlow mne odmítl,” řekla jemně.

Harry si všiml překvapení. “Cože? Jak mohli? Máš ty nejvyšší známky z celé třídy! Byla jsi naší Valedictoriánkou! A tvoji rodiče si to mohou dovolit. Jak tě mohli u všech všudy odmítnout?”

Hermiona se podívala na ruce, které propletla nad stolem. “To protože jsem se narodila mudlovským rodičům,” řekla. “Barlow je kolej pro čistokrevné…nebo…pro ty, jejichž alespoň jeden rodič je kouzelník. Nejspíš moje krev pro ně není moc modrá.”

“Ale…plánovala jsi tam jít už od první chvíle, co jsem tě poznal…od prvního ročníku!”

“No…bude to jedna z britských universit,” povzdychla si. “Ron jde na Dover Heath. Půjdu tam taky. Alespoň budeme spolu. Ale můžu říct rodičům, že jsem dala rok odpočinek, než začnu tu universitu. Vím, že mě v tomhle rozhodnutí podpoří. Jenom řeknu, že jsem byla pozvaná zůstat tady.”

“A co návštěvy?” zeptal se Snape. “Budou se divit, proč je nebudeš navštěvovat a ty víš, že to nebude možné, po tom, co bude vidět …”

Hermiona pokrčila rameny. “Můžeme, jsem si jistá, si něco VYMYSLET. Třeba jim můžeme říct, že Voldemort je znovu nebezpečný a že není bezpečné cestovat.” Hermiona položila ruku Snapeovi na rameno. “Harry měl pravdu, když myslel na mě, Severusi. MŮŽU to udělat…CHCI to udělat…pro Harryho a pro tebe.”

“A…co pan Weasley?” byla Snapeova další otázka.

“Já…nemůžu říct Ronovi pravdu,” přiznala. “Ale vím, že pro Harryho chce jen to nejlepší…a tohle je to nejlepší pro něj. Prostě mu řeknu, že jsem dostala šanci dostat se do Barlow, když ještě rok počkám a že budu brát doučování navíc od Severuse, abych měla výhodu. Nenávidím mu lhát, ale…nepochopil by to.”

“A…neměl by na to právo?” zkusil Severus. “Hermiono…chce si tě vzít nebo tak mi to řekl Harry. Jestli bude přemýšlet v tom smyslu, když tě přenese přes práh obřadu, bude očekávat panenskou nevěstu. Teď, zatímco je pravda, že se tohle odehraje bez muže…zůstává fakt, že dáš život tomu dítěti.”

Hermiona přikývla a počítala, “Ano…to je Pravda – jak jsi řekl – žádný mě nepozná…technicky…VELMI technicky, připusťme…POŘÁD budu pro Rona pannou. Neexistuje nikdo jiný, koho byste mohli požádat…nikdo, komu byste mohli věřit,” pokračovala dívka. “Ale možná byste si mohli koupit někoho v Obrtlé ulici, ale to je to, co byste chtěli jako náhradní matku?”

“Ne…” zamumlal Harry.

Hermiona se podívala na Snapea, který potřásl hlavou. “Ne…” povzdychl si.

“Výborně! Takže dohodnuto. Pojďme začít,” řekla Hermiona dychtivě.

“Moje drahé dítě…je tu více věcí, o kterých si musíme ještě promluvit, než můžeme…začít,” řekl Snape pedantsky.

“Tak nám je ŘEKNI. Sám jsi řekl, že každým dnem, kterým Harry nosí to embryo, je jeho život – a život toho dítěte – nebezpečný.”

“Ano, Severusi…potřebujeme začít,” souhlasil Harry.

“Těžko můžu s vámi dvěma bojovat,” byla Snapeova odpověď.

“Taky bys neměl,” řekl Harry s lehkým úsměvem.

“Když na to přijde, je tu něco, co můžu udělat, aby byl Hermionin příběh, který chce říct svým rodičům a Ronovi méně…vykrucovaný,” řekl jim Snape. Odkašlal jsi a pokračoval. “Jsem v dozorčí radě na universitě v Barlow…a také jsem členem jejich absolventského sdružení. Jestliže můžu ručit za Hermionu – což plně zamýšlím – má zajištěn vstup do Barlow kdykoli si bude přát. I kdyby se to nevztahovalo na náš…plán, Hermiono…stejně bych to pro tebe udělal. Jsi příkladný student a zasloužíš si, nejlepší možné vzdělání.”

Dívčiny oči se rozšířily skoro do velikosti talířků. “Je…je to PRAVDA?” dovolila si, stěží uvěřila tomu, co slyšela.

“Ano…” odpověděl Snape. “S mým spojením s kolejí, nezmiňuji nesčetná stipendia a spolupráci rodiny Snapeů zpřístupněnou už desetiletí, universita není v postavení mi cokoli odepřít. Mohl bych požádat, aby vzali I talíř chobotnic a nemohli by dělat nic jiného, než mi vyhovět. Slečna Grangerová je v inteligenci o dost výš, než chobotnice a vím, že budou víc, než přizpůsobiví.”

“Tohle je…tohle je… PÁNI!” vykřikla Hermiona, vstala, mrskla sebou na Snapea, který semusel chytit stolu, aby oba nepřepadli. “DĚKUJU! MOCKRÁT děkuju!” vypravila ze sebe a a pořádně políbila na tvář toho ohromeného kouzelníka.

“Opravdu…slečno Grangerová…Hermiono…” začal Snape, ale dívka, která se mu usadila na klíně, ho objímala kolem krku tak silně, že ho málem uškrtila.

Harry se nahlas smál, když sledoval tu Hermioninu ukázku. A pozorování Severusovy reakce bylo ještě zábavnější.

“Páni! Jsi báječný muž!” pokračovala Hermiona nadšeně. “Splnil jsi mi můj sen! Chtěla jsem chodit do Barlow od té doby, co jsem věděla, co universita je!”

“Slečno Grangerová!” naléhal Snape.

Dívka přestala. “Odpusť mi…můj bože…moc se omlouvám! Já…já jen…” Vstala omluvně ze Snapeova klína. “Já…jen jsem nemohla uvěřit, že co jsi řekl bys mohl udělat…a byla jsem tak nadšená…”

“To jsem pochopil,” protáhl Snape. “Ne, že bych namítal něco proti mladé atraktivní ženě, která mě líbá…ale, drahé děvče, ty jsi mě ve svém nadšení málem uškrtila!”

“MOC se omlouvám,” řekla upřímně Hermiona a znovu se posadila do židle. Podívala se na Harryho, její oči stale živé s jejím vzrušením. “BARLOW!” zalapala po dechu…

“Já taky!” odpověděl Harry.

“Opravdu? Bože, Harry! Nebude to úžasné? Přeju si, aby mohl Ron jít taky, ale jeho rodiče si to Barlow nemohou dovolit, ani kdyby měl na to známky…což nemá,” přestala, aby se nadechla.

“Tak moc, jak bych chtěl pomoct vám třem mušketýrům být spolu na universitě,” řekl Snape, “OPRAVDU bych nemohl stát za Weasleyho přijetím do Barlow, už proto, že není akademicky kvalifikovaný. Nic proti tomu chlapci, ale myslím, že jeho výběr university je pro něj nejlepší…a byl by, I kdyby si mohl dovolit Barlow.”

“Myslím, že máš pravdu,” přikývnul Harry.

“Takže…Harry…jestli tohle vyjde a já budu nosit vaše dítě…začali bychom chodit do Barlow příští září,” dumala Hermiona.

“JESTLI to tak dopadne,” vložil se do toho Snape, “budu potom ochoten vás oba doučovat, na rok, abyste nezapomněli vaše akademické schopnosti. Je tu hodně věcí, které bychom mohli zahrnout, které by vám pomohli v Barlow …”

“Byl bys?” zalapala Hermiona po dechu. “Ó, profesore Snape…Severusi! To by bylo báječné!” Musela se krotit, aby po něm znovu neskočila.

“Harry vypadá trochu méně nadšeně,” zpozoroval Snape.

Harry se usmál. “Znáš mě. Nikdy jsem nebyl nejlepší pokud šlo o školní disciplínu. Ale ano…myslím, že to by nám hodně pomohlo…a dá to něco Hermioně, aby se zabavila po tu dobu, než to dítě přijde na svět.”

“To ano,” odpověděl Severus.

Kapitola dvacátá sedmá

Snape využil další chvíle, aby popsal průběh toho, jak to embryo vloží do Hermiony. Zahrnovalo to lektvary, které přizpůsobí její tělo, předejdou nepřijetí embrya a zvýší její hladinu hormonů tam, kde musí, aby udrželi těhotenství.

Ale Snape naléhal na Hermionu, aby si dala den na rozmyšlenou. I když si dívka vypadala být jistá, řekl jí, že by ten proces absolutně nepřicházel v úvahu, pokud si nedá čas zvážit všechna rizika a následky.

Jejich rozmluva skončila a Severus souhlasil, že Hermionu provede po panství. Když byla dobrým jezdcem, navrhlo se, že by se projeli na koních, ale Severus řekl Harrymu, že nemůže.

“ Proč? ” zeptal se chlapec.

“Harry…jsi těhotný,” odpověděla Hermiona, jako kdyby mluvila ke čtyřletému opožděnému dítěti. “Není to bezpečné.”

Harry se podíval na Severuse, který souhlasně přikývl. “Hermiona má pravdu. Může se stát něco, co nechceš. Tvoje situace je už teď velmi nebezpečná…bylo by unáhlené to ještě zhoršit.”

“Aha,” řekl Harry, “no…jestli je to tak…souhlasím. Něco tu udělám, zatímco to tu Hermioně ukážeš.”

Když šla Hermiona se Snapem směrem ke stájím, ukazoval jí cestou na různé věci. Nakonec se na něj podívala a řekla, “Nemůžu si zvyknout, že tě vidím v džínech. Byl to opravdový šok, když jsem tě poprvé tohle ráno viděla ve skleníku.”

“Ano…Harry byl taky trochu zaražený, když mě takhle poprvé viděl…ale jak jsem mu řekl, to černé oblečení je jenom prostředek k zastrašování.”

“Funguje,” zasmála se Hermiona. “Řekni mi, Severusi…jsi pro to dítě šťastný?”

Snape to na chvilku zvážil a pak odpověděl, “No…nevím, jestli je chvíle na štěstí. Jestli máš na mysli, jestli jsem nadšený, že se to stalo, tak ano, jsem…samozřejmě. Harryho a moje dítě…co by mohlo být lepšího. Ale stejně…ta procedura, o které mluvíme je riskantní avyhlídky nejsou pomalu žádné. Přenos embryo je velmi delikátní věc a ačkoli má kouzelnický svět více úspěchů, než má mudlovský, je to stále velmi malé.” Povzdechl si. “Mám strach o to, že jestli to nebude fungovat, Harry bude neutěšitelný.”

Dívka se usmála. “Tobě na něm opravdu záleží, že?”

“Víc, než bych si dovolil připustit,” přiznal.

“Je tak zamilovaný. Jeho oči se rozzáří, když se na tebe podívá. Jsem tak ráda, že jste se navzájem našli,” řekla mu Hermiona.

“Štěstí je většinou moje,” řekl Severus upřímně. “Pořád nevím, co ve mě vidí.”

“Já ano,” řekla stydlivě.

Snape se na ni podíval a zvednul žertovně obočí. “Vážně? Mohla bys mě zasvětit?”

Hermiona pokrčila rameny. “Jsi ohromně úžasný a chytrý, přemýšlíš a jsi tajemný…a máš obrovskou schopnost a potřebu lásky…stejně jako Harry. Potom taky jsi jeden z nejmocnějších kouzelníků v kouzelnickém světě. Jak by ti mohl odolat?”

Snape se hořce zasmál. “To ano, jak…”

“Všechno, co vím je, že když jsem se tě jednou přestala bát, trochu jsem po tobě šílela,” řekla mu dívka a pěkně se začervenala.

“Vsadím se, že jsi to nepřiznala ani panu Weasleymu…ani Harrymu.”

“Vlastně…ano, přiznala. To ráno, když jsme se potkali a Harry nám řekl o tom, jak se do tebe zamiloval. Ron přijal, že pro mě je to možné, jako pro dívku, zbláznit se do tebe a shledávat tě přitažlivým, ale bylo to pro něj dost těžké přijmout, že Harryho city jsou stejné…a ještě větší.”

“Jsem rád, že se s tím nakonec smířil. Harry by byl zničený, kdyby ztratil Rona jako kamaráda…” Snape ztichl a Hermiona také nemluvila dokud neměli stáje na dohled.

Snape vybral Hermioně živého arabského hřebce a on – samozřejmě – pro sebe Archimeda. Dívka byla Sultánem okouzlena, osedlala ho a odstartovala klusem přes vysokou louku nad stájemi.

Severus se vyhoupnul na Archiméda a sledoval dívku, její dlouhé hnědé vlasy za ní povlávaly. Snape se usmál. Měl rád Hermionu a byl rád, že jí mohl pomoci do Barlow. Byla pro Harryho dobrou kamarádkou a spojencem…kotva zdravého rozumu a dobrých důvodů.

Snape šťouchnul koně do slabin a vyrazil za Hermionou.

Kapitola dvacátá osmá

Během příštích dnů Hermiona podstoupila hodně testů a Snape pro ni udělal několik lektvarů…které s nadšením vypila, jak byla bez sebe, když mohla pomoci Harrymu a Severusovi.

Dívka poslala sovu domů, aby sdělila rodičům svůj plán zůstat bezpečně naSnapeovském panství zatímco Voldemort znovu ohrožoval mudlovské děti. Také jim řekla, co jí Severus nabídl a dodala, že bude příští září chodit do Barlow. Její rodiče jí odpověděli s pochopením nad jejím rozhodnutí, že jsou šťastní, co se týká Barlow a požádali jí, aby až to bude bezpečné ji mohli navštívit.

Hermiona také kontaktovala Rona. Řekla mu poloviční pravdu, že jí Snape pomáhá dostat se do Barlow, ale že měla nedostatek v určitých oblastech. Právě proto se rozhodla, že zůstane se Snapem a Harrym – který budetaké chodit do Barlow, ale který má také nedostatek v určitých oblastech – a Snape je bude doučovat během roku, aby si byl jistý, že budou pro tu prestižní univerzitu připraveni.

Ron odpověděl kladně. Věděl, jak rozrušená Hermiona byla, když jí odmítli do Barlow vzít a byl nadšený, že potom všem dostane svou šanci. Smutná, že musela Ronovi lhát se rozhodla, že až tou těžkou zkouškou projde mu řekne pravdu.

Nakonec přišel den, kdy Snape zprostředkoval ten složitý přenos. Postup zahrnoval víc lektvarů a hodně kouzel. Byl to kouzelnický manévr, kterému by se většina kouzelníkůvyhnula, jak to bylo složité a požadovalo to tolik času a pozornosti. Harry i Hermiona museli být přesně připraveni na tu událost a Snape se také musel připravit, aby zvládl ty náročné rituály.

Zabralo 16 hodin vykonat neútočný přenos a namíchat pro Harryho zpětné lektvary. Když Snape nakonec dohlédl na to, že Harry i Hermiona pohodlně odpočívali, zhroutil se na sedačku ve své laboratoři a vyčerpaně usnul.

Potom to pro všechny bylo dlouhé a úzkostlivé čekání. Severus vypočítal, že když to embryo Hermionino tělo do 72 hodin neodmítne, bude bezpečné předpokládat, že se uchytilo.

Bylo to neuvěřitelně mučivých 72 hodin.

Počasí se změnilo a začala bouřka, hřmělo, všude byly blesky a neustálý déšť. Zavřeni uvnitř, Harry požádal Severuse, aby jim něco přečetl, ačkolitaktně nenavrhl Lady Chatterleyovou.

Tak se stalo, že to odpoledne seděl Snape v pohodlném koženém křesle v knihovně u krbu, kde plápolal vesele oheň; Harry i Hermiona seděli u jeho nohou, když jim četl z knížky, kterou měl otevřenou ve svých rukách.

Kniha se jmenovala “Výšky Wutheringu”, mudlovská práce, o které si Snape myslel, že by se jim mohla líbit. A nemohl vybrat lépe. Ti dva byli brzo ponořeni do divokých pustin Yorkshiru a zachyceni v bouřlivé romanci mezi Catherine a až moc láskou zasaženým Heathcliffem.

Když Severus četl tu část, kde Catherine v leže umírá, Heathcliff po jejím boku, Hermiona zavzlykala a dokonce i Harry otočil tvář, aby rychle utřel něco pod okem, když poslouchal jak Severus čte Heathcliffovu vášnivou ostrou odpověď umírající Cathy.

'Naučila jsi mě, jak krutá si byla – krutá a falešná. Proč jsi mnou opovrhovala? Proč jsi zradila své vlastní srdce, Cathy? Nemám jediného slůvka útěchy. Zasloužila sis to. Zabila ses. Ano, můžeš mě políbit a plakat; a vymačkat mé polibky a slzy: zničí tě – odsoudí tě. Milovala jsi mě – tak jaké PRÁVO jsi měla mě opustit? Jaké právo – odpověz mi – pro to nicotine pobláznění, které jsi cítila k Lintonovi? Protože bída, ponížení, smrt a nic, co by Bůh nebo Ďábel způsobili by nás nemohlo rozdělit, to ty, ze své vlastní vůle, jsi to udělala. Já jsem ti nezlomil srdce – Tys ho zlomila; a s tím zároveň i mé. Tím hůře pro mě, že jsem silný. Chci ještě žít? Co by to bylo za způsob života, když jsi - ó, Bože! Chtěla by jsi žít se svou duší v hrobě?’

“Jestliže mám pokračovat,” zareptal nakonec Snape, “Budu potřebovat šálek čaje. Taky si potřebuju protáhnout nohy,” dodal, vstal a protáhl se. “Řeknu skřítkům, aby nám všem donesli čaj. Budu za chvíli zpátky…” S tím Snape odešel z pochodí knihovny se svými obvykle dlouhými, rozhodnými kroky.

“Je úžasný,” vzdychla Hermiona.

“O tom mě nemusíš přesvědčovat,” odpověděl Harry.

“Bože, Harry…hrozně doufám, že tohle vyjde,” pokračovala dívka. “Opravdu bych to ráda chtěla udělat pro tebe a Severuse.”

“Nemůžu ti dost poděkovat, Hermiono,” vložil do toho Harry úsilí. “Nebyl tu nikdo, komu bychom důvěřovali tolik, abychom ho mohli požádat…a to pomyšlení, že bychom to dítě neměli…no…nedovedu na to ani pomyslet.”

“Samozřejmě, že ne. Nebude to pro tebe jednoduché, jestli tohle vyjde, budeš muset jít na univerzitu a opustit tohle dítě,” dumala Hermiona.

“Přemístím se. Ne jako v Bradavicích, už jsem plnoletý a můžu se sem prostě po hodinách přemístit.”

“Bude Severus pořád učit v Bradavicích?” zeptala se dívka.

Harry se zamyslel. “Neříkal. Ale myslím, že jo. Nedokážu si představit Severuse, jak neučí…a Brumbál s ním počítá víc, než předtím, když mu teď přibývá na letech. Myslím, že si vyhlédnul Severuse jako nového ředitele.”

“Páni…doufám, že to místo dostane. Bude v tom dobrý,” řekla nadšeně Hermiona. “Jestliže to dítě úspěšně odnosím, narodí se někdy v březnu. To nám dá 6 měsíců do začátku školy. Jsem si jistá, že to do té doby vymyslíme,” řekla Hermiona.

*****

Na konci týdne si byl Snape mírně jistý že přenos toho embrya se podařil. Hermiona začínala cítit účinky zvýšené hladiny hormonů a nebyl důvod se bát, že by mohla potratit.

Harry a Hermiona byli ztřeštěně šťastní.

Snape byl jen obezřetně.

*****

Trvalo to měsíc, než si Severus sám dovolil tajně vydechnout.

Kapitola dvacátá devátá

Jednu noc – 5 týdnů po úspěšném přenosu – vyrušily půlnoční ticho Snapeova panství křiky.

Severus a Harry, kteří usnuli ve spokojeném obětí – nohy propletené – se polekaně vzbudili. Snape byl na nohou po minutě, kdy se rozpletl od Harryho, vyšel ze dveří a hnal se osvětlenou chodbou dolů do haly k Hermionině pokoji a nasazoval si – a zavázal – svůj černý saténový župan ve stylu kimona.

Harrymu chvíli trvalo, než ze sebe setřásl ten hluboký spánek, doklopýtal se z postele, nahmatal svůj župan a narazil si prst, jak se pokoušel ve stejném momentu, co se oblékal vyjít z místnosti.

Harry nadával a poskakoval dolů na jedné noze, jak si držel svůj zraněný palec a uvědomil si, že Severus – když je tím ředitelem koleje – se rychle probral při jakémkoliv zvuku určitého nebezpečí.

Mezitím Snape vstoupil do pokoje Hermiony a našel dívku stočenou v jednom koutě na té obrovské posteli, kde spala.

“Hermiono,” začal Snape a přešel k ní. “Co je? Co se stalo?”

Dívka už nekřičela, jen se hrozně třásla.

“Já…měla jsem sen,” koktala a zjistila, že se jí těžko mluví, když jídrkotají zuby. Natáhla se pro Snapea, který ji vzal do náruče, když se posadil na postel.

“Musela to být noční můra,” řekl jemně a kolébal jí v náručí, aby jí uklidnil. “Šššš ššš-ššš…” konejšil ji.

“Voldemort…” pokračovala a stočila se ke Snapeově hrudníku. “On…on si pro mě přišel. Chtěl to dítě!”

“Ššššš…je to dobré… Voldemort se nemůže dostat do blízkosti tohohle panství. Jsou tu starověká a ochranná kouzla – zabraňující průchodu – která to tu obklopují. Tohle je místo, kam se Pán Zla nemůže dostat.”

“Opravdu…? Nemůže sem?” Hermiona zněla skoro jako vyděšená malá holka v ten moment.

“Ne…jsi tu naprosto v bezpečí,” ujistil ji Severus, když jí kolébal.

Harry vešel do pokoje, zastavil se a pocítil bodnutí žárlivosti, když uviděl Hermionu hluboce si hovět ve Snapeově příjemném obětí. Okamžitě si nadával a říkal si, že Hermiona byla zřejmě z něčeho rozrušená a potřebovala útěchu. Harry věděl z nedávné zkušenosti, že I přesto, že umí být Snape krutý ke studentským problémům, má obrovský prostor pro útěchu a něžnost.

Chlapec take věděl, že se musí dostat přes pocity vlastenectví, co se týče Severuse, teď, když je Hermiona těhotná. Bude potřeboval speciální pozornost…ačkoli – díky bohu – ne takovou jakou dává Severus Harrymu.

Harry přišel blíž k posteli. “Co je ti? Co se stalo, Hermi?” zeptal se.

“Vypadá to, že se Hermioně zdál nějaký zlý sen,” vysvětlil Snape.

“Ten NEJHORŠÍ ze všech zlých snů,” dodala Hermiona a pořád se třásla jako osika. Podívala se na Harryho. “Voldemort,” řekla mu a Harry přikývnul. Ano…taky se mu zdály podobné sny v průběhu let.

“Můžu ti něco donést? Kakao? Čaj? Mléko? Dýňový džus?” nabídnul chlapec.

“Trocha teplého mléka by ti pomohla usnout,” navrhnul Severus a Hermiona přikývla. “Půjdu na to dohlédnout…” dodal, ale Hermiona se na něj zavěsila, jako kdyby jí šlo o život.

“Ne! Prosím, Severusi…nechoď,” zaprosila.

Snape se podíval na Harryho.

“Já pro to půjdu,” řekl Harry s přinuceným úsměvem, odešel z pokoje a chtěl se nakopat, že pořád žárlil a byl rozčilený.

Hermiona po tom, co dopila mléko byla dost klidná, aby usnula. Harry se Severusem jí popřáli dobrou noc – Severus jí dal pusu na čelo – a vrátili se do své ložnice.

Harry si vlezl pod peřinu a otočil se od Snapea. Starší kouzelník to samozřejmě nepřehlédnul. “Chceš si promluvit?” zeptal se jemně.

“Co tím myslíš?” odpověděl Harry až moc uvolněně.

“Bolí tě, že se Hermioně hodně věnuji, že, Harry?”

K čertu s tím chlapem, že si toho tak rychle všimnul a K ČERTU S NÍM pro jeho upřímnost, pomyslel si Harry.

“Proč by mi to mělo vadit?” vrátil Harry a přinutil svůj hlas znít bez zájmu.

“Bude mockrát potřebovat kolem sebe mužské ruce,” řekl mu Severus. “Nemůžou být tvé, protože mate vytvořené silné a uspořádané přátelství. Bylo by to, jako kdyby žádala o podporu svého vlastního bratra. Nejsem tak blízký, takže se přirozeně obrací na mě. Otočíš se ode mě v posteli pokaždé, kdy mě bude potřebovat?”

Harry neodpověděl. Z pod jeho řas se spustila horká slza a pomalu klouzala dolů po jeho tváři. Netrpělivě ji setřel.

Severus se předklonil a položil ruku na Harryho rameno. “Harry…prosím…tohle mi nedělej.”

Jeho slova zamířila přímo do Harryho srdce a otočil se zpátky na Snapea, vklouznul do jeho rukou a objal ho pro všechno na světě.

“Jsem tak ODPORNÝ!” vykřikl. “Vím, že potřebuje někoho, kdo tu pro ni bude…myslím kromě mě jako kamaráda. Já…jen jsem viděl, jak jsi ji držel…a…já nevím…vyletěl jsem. Bože! Jsem takový TRHAN!”

Severus políbil chlapce do vlasů. “Ne…jsi jen trochu žárlivý. To je naprosto pochopitelné. Co si musíš pamatovat Harry je, že TY jsi ten, s kým spím…TY jsi ten, kdo je otcem toho dítěte, které Hermiona čeká, a já taky. Hermiona mě BUDE potřebovat, abych tu byl pro ni v těch příštích měsících, ale vždycky tu budu pro TEBE, když mě budeš potřebovat…jakkoli…vždycky.”

“Chci tě,” vydechnul Harry a položil Snapeovu ruku na svou erekci.

“Samozřejmě, že chceš,” zasmál se Snape jemně.

“Chceš mě?”

“Víš, že ano,” zazněla odpověď a Snape se zmocnil Harryho úst v takovém polibku, že se Harrymu stočily prsty u nohou.

Bože! Ten muž uměl líbat jako nikdo jiný…a Harry se toho nemohl nabažit.

“V-v-víc…” zasténal horlivě Harry proti Snapeově ústům a jeho bývalýprofesor byl jenom šťastný, aby vyhověl. Po pár horkých minutách Harry přerušil polibek a zalapal po dechu, “Prosím…Potřebuju to! Udělej mě!”

Severus si ale dopřál čas, aby připravil Harryho předtím, než jím pronikne. Napřed masíroval chlapcova záda, zaměřil se na nižší část a na pevné půlky masa, které vytvářely jeho zadek. Přinesllubrikant, plně ho použil a dlouhé prsty pečlivě vložil, aby roztáhnul jeho průchod…aby ho připravil…

Snape si protáhnul záda, pak vzal Harryho na sebe tak, že na něm seděl chlapec obkročmo, čelem k němu. Potom Snape rozhodně pomalu spouštěl Harryho na svou erekci až byl plně uvnitř chlapce.

Harry se pohyboval nahoru a dolů po Snapeově erekci, nutil se nespěchat, I když toužil po uvolnění. Mezitím Snape sevřel prsty jedné ruky kolem chlapcova penisu a malátně ho zpracovával…sledoval různé odstíny touhy po Harryho tváři, jak se jeho chtíč zvyšoval.

Harry cítil, že by to nikdy nemohl mít pořádně…nebo dost hluboko…Harryzvýšil rytmus, vytáhnul Snapeův penis pomalu celý a narazil dolů s větší silou.

“Zraníš…se,” dostal ze sebe Severus, položil obě ruce na Harryho boky, aby ho zpomalil.

“Zeptej…se…mě…jestli…mě…to…ZAJÍMÁ,” vydechnul Harry, odstrčil Snapeovy ruce a nakroutil svou pánev, když znovu narazil zpátky na tu tvrdost.

“Mě to zajímá!” zasyčel Snape a vrátil své ruce na pevně na Harryho pánev a tentokrát zvládnul upravit jeho údery.

“Dotkni se mě!” zaprosil rozhořčeně Harry a snažil se dát pryč Snapeovy ruce zpět na svou erekci.

“Dotknu…jestli se zklidníš,” opověděl Snape.

“Anoooo…jen se mě dotkni!”

Severus se vrátil ke zpracovávání chlapcova penisu. “Jsi moc horlivý, malý Nebelvíre,” zamumlal hustě. “Tvůj oheň nás pohltí…a skončí to moc brzo.”

“Rychlost…není vždycky…špatná,” vypravil ze sebe Harry skrz zatnuté zuby.

“Ne…ale tohle je tak dobré…proč to uspěchat ke konci, Harry?”

Harry znovu nabral rychlost. “Jednou, ti…dám napít toho afrodiziaka, které jsi mi dal tu noc, když byl Lucius v tvé komnatě …”

“A nakonec zjistit tvůj životní cíl mít svůj mozek vyšoustaný?” zavyl Snape.

“A…ANO!” vykřikl Harry, když mu to přišlo, jeho semeno vystříklo na Snapeovo břicho.

Snape natáhl dva dlouhé prsty do produktu Harryho touhy a dal je k Harryho rtům. Ten je bez zaváhání strčil do pusy a všechno vycucal. Harry tosamé potom udělal pro Snapea, a cítil jak erekce staršího kouzelníka plně zapulzovala uvnitř jeho, ale ještě nedosáhl orgasmu.

Harry pokračoval s pohyby na Snapeově erekci a chtěl ho vidět při orgasmu…chtěl ho vidět, jak se neudrží. Jeho zelené oči se upřeli do Snapeových úžasných tmavých –vyzývavě – když jeho prsty se začaly potulovat po Snapeově hrudi, roztíraly zbývající semeno a zvláště kolem tvrdých bradavek.

“Potřebuješ se udělat!” zachraplal Harry.

“Není…tvým…cílem…přimět…mě…mrrf” Snapeův dech byl teď přerývaný.

“Uvidíme…” zavrčel Harry namáhavě, když pokračoval v jeho neúprosném úsilí.

Chlapec viděl, jak se Snapeovy oči krátce zavřely a slyšel ho vzdychnout, “Bože! Nejsem pro to žádným důkazem!” a s tím se Snapeovy boky zvedly z matrace, i s Harrym, a přišlo mu to a držel Harryho boky…tahal chlapce o to víc dolů.

Harry cítil Snapeovo vydání hluboko v něm a vykřikl v potěšení a triumfu, když Snape vydal párostrých rozrušených stenů. Křeč za křečí kolébala Severusovo tělo dokud nezůstal viset těsně při vědomí a čistou tvrdohlavostí.

Harry dovolil zaklonit hlavu a vychutnal si ten pocit mít Snapea uvnitř sebe... Pracoval svým svěračem kolem ještě pořád tvrdé délky a povzdechl si.

Severus si přikryl předloktím oči a ještě pociťoval ty příležitostné šoky z jeho orgasmu. Nakonec dal tu ruku pryč a podíval se na Harryho.

“Někdy jsou časy, kdy jsi spíš démon než kouzelník,” zamumlal, “a já se ptám sám sebe, co jsem si to pustil do postele…”

“Cokoli co jsem, Severusi…jsem tady, abych to udržel,” byla jemná odpověď.

“Ano…s tím počítám.”

“Miluju tě, víš.”

“S tím taky počítám,” zamumlal Snape.

“’A já miluju TEBE, Harry’…” pobídnul jízlivě.

“Nemusím to říkat, když mě znáš tak dobře.” Snape opatrně vytáhnul svůj měkký penis.

“Řekni mi, že mě miluješ, Severusi…Pamatuj si…já VÍM, kde jsi lechtivý…” hrozil Harry.

“To by ses NEODVÁŽIL,” zasyčel Snape a obdařil chlapce zničujícím pohledem.

“Schválně.”

“Chodíš na nebezpečně tenkém ledě, Pottere.”

“Tak ať. Chci to slyšet.”

Snape zvedl jedno obočí, ale nic neřekl.

“Já tě varoval, Severusi…” řekl Harry a nemilosrdně zaryl prsty do Snapeových žeber.

“Drzý malý PARCHANTE!” zavrčel starší kouzelník, chytil obě Harryho ruce do jedné…účinně se ubránil.

Snape vypadal, že chlapce drží bez nějakého většího úsilí.

“Navrhnul bych ti, aby jsi už ZNOVU NEDĚLAL!” varoval Severus a ještě držel Harryho zápěstí ve svých dlouhých prstech.

Harry se předklonil a přitisknul své rty na Snapeovy a vášnivě ho líbal, vstrčil svůj jazyk do jeho úst. Když se stáhnul řekl, “Přiznej to…Miluješ mě! No tak…přiznej to!”

Snape popadl hrst vlasů vzadu chlapce na hlavě a přitiskl si jeho ústa prudce na svá. Když to nakonec vzdal, aby se nadechnul, jenom zamumlal, “Čti mezi řádky, Pottere.”

“Nejsem v tom moc dobrý,” odpověděl Harry. “Tak proč to JEN NEŘEKNEŠ?”

“Zapomněl jsem…co jsi chtěl, abych řekl?”

“Protivný shnilý zmijozelský mizero,” posmíval se Harry a znovu se dožadoval dalšího polibku a ucítil chvění vzrušení. Cítil jak Snapeův penis taky tvrdne.

“Je tu nějaký způsob jak mluvit s otcem tvého dítěte?” poznamenal Snape vyměnil jejich pozice, takže byl na Harrym.

“Jistě že jo, když mi řekne, že mě miluje!”

“No, KDYBYCH ty slova chtěl právě teď říct, Pottere…buď ujištěn, že bys byl jediný komu bych je řekl,” řekl Snape a drtil chlapcova ústa pod svými…zamezil tak jakékoli odpovědi od Harryho.

Kapitola třicátá

Uběhlo několik dní a Hermiona se začala vypořádávat s denními záchvaty zvracení.

“Proč tomu říkají ‘ranní nevolnost’?” zasténala jednu noc uboze, když si sedla ke stolu ke Snapeovi a Harrymu.

Na stole byl velmi lákavá hovězí pečeně plněná hnědýma bramborami a Yorkshirský puding a různé další chody. Harry si nabral tolik jídla, jako kdyby se neměl dožít zítřka a Hermiona se nepatrně zamračila, když ho viděla. Jí bylo moc špatně na to, aby polkla jen jedno sousto.

“Co bys ráda ty, Hermiono?” zeptal se Snape starostlivě. “Třeba nějakou polévku?”

“Já…já…” začala Hermiona, pak rychle vstala, hodila na stůl svůj ubrousek a vystřelila z místnosti.

Snape uhladil svůj ubrousek vedle talíře, když se zvedal.

“Šla jenom zvracet,” řekl Harry popudlivě. “Upřímně si nemyslím, že potřebuje k tomu tvou pomoc.”

Snape se zastavil a řekl, “Ty bys za ní mohl.”

“Pochybuji, že chce někoho, kdo by nad ní stál, zatímco bude zvracet,” odpověděl Harry.

“Harry…to dítě, které nosí je taky TVOJE. Myslel bych si, že že máš více ohledu pro tvou kamarádku, vzhledem k tomu, k čemu pro nás souhlasila. Má teď těžké období…a byla by vděčná, za nějakou náklonnost.”

“Ano…ale vypadá to, že ji má radši od TEBE,” odsekl chlapec.

“Jenom protože jsem byl její profesor…Jenom ve mně vidí otce.”

“Jo…dobrá…” zamumlal Harry. Nicméně vstal. “Půjdu za ní, ale řekne mi, ať se ztratím.”

“Možná…ale aspoň jí nabídneš pomoc. To pro ní teď hodně znamená.”

Harryho oči se zúžily, když se podíval na Snapea. “Jak to, že TY toho víš tolik o těhotných ženách?”

Severus pokrčil rameny a řekl, “Nemusíš být génius, abys na to přišel. Je teď plná hormonů, její emoce jsou přetížené a ona nemá ani milence ani manžela, ke kterému by se mohla upnout kdykoli bude potřebovat lásku…a muže, kterému by mu na ní záleželo.”

“Pořád tvrdím, že chce TEBE,” řekl Harry a vyšel z místnosti za Hermionou.

*****

Když se Hermiona dostala do druhého trimestru, věci se trochu uklidnily. Harry byl více starostlivý, ale byl to Snapeův klín, ve kterém se Hermiona usídlila každý večer, když všichni seděli u krbu dole v knihovně a byly to Snapeovy ruce, které si položila na své břicho, když se dítě začalo ozývat.

Snape se s Harrym v noci nenasytně miloval a chlapec byl brzo smířený s věcmi tak, jak byly…aspoň na chvilku.

Během dne Snape učil Hermionu a Harryho v pokročilých lektvarech a černé magii a to tak, že je naučil něco, co by se v Bradavicích nikdy nenaučili – obzvláště ve druhém případě. Byl to úžasný učitel…hlavně když nebyl hnusný, aby to mělo efekt…a dokonce i Harry zjistil, že se těšil na ty čtyři nebo pět hodin, které strávili v dohánění znalostí.

Když přišlo září Snape se vrátil zpátky k vyučování lektvarů v Bradavicích. Přemístil se tam ráno a domů večer. Hermiona převzala kuchyň a snažila se naučit vařit. Každou noc překvapila Harryho a Severuse s kulinářským ‘veledílem’…který byl ZŘÍDKA veledílem…ale oba muži snědli všechno, co před ně položila a říkali jak moc jim to chutnalo. Od té doby, co zřídka jedli hodně u stolu (díky kvalitě Hermioniného vaření), Severus a Harry si později v noci nechávali poslat od domácíchskřítků jídlo, když byla Hermiona bezpečně zalezlá v posteli.

*****

Když byly ten den poslední lektvary blaženě pryč, Severusovi zabralo trochu času posbírat lahvičky na oznámkování (v noci se na ně podívat a ohodnotit) a uklidil trochu svou katedru. Už to měl skoro hotovo, když se otevřely dveře do jeho třídy a vedvéřích stála silueta postavy osvícená pochodněmi z chodby.

Snape v té zahalené postavě okamžitě poznal Luciuse Malfoye.

“Á…takže ty OPRAVDU existuješ,” protáhl Malfoy a vstoupil dovnitř, opatrně za sebou zavíraje dveře. “Byl jsi tak neskutečný, že I já jsem se začal bát.”

Snape NEBYL rád, že ho vidí. “A co TO má znamenat?” zkrátil netrpělivě a dal si poslední vzorek do černé kožené tašky, které pro takové věci byla určená.

“To ZNAMENÁ, Severusi…že jsem tě neviděl od noci, kdy končily sedmé ročníky. To je dost dlouho na…naše…návštěvy.” Lucius zvedl velký beztvarý objekt a zvažoval ho sezkřivenými rty. “Co je u všech všudy TOHLE?”

“Velmi vzácná houba,” odpověděl Snape a Lucius tu položku okamžitě položil zpátky na desku. “Nemám čas si s tebou povídat,” řekl potom profesor lektvarů.

“Spěcháš domů? Drží ti mladý Harry vyhřátou postel?” ušklíbnul se blonďák ironicky.

Snape se na Malfoye jenom podíval, když už byl připravený k odchodu.

“No tak, Severusi…buď upřímný… Ten kluk nemůže udělat ani POLOVINU toho, co já jsem mohl udělat pro tebe v posteli. Já VÍM, že ti chybí, co jsme dělali spolu. Jsi jen moc pyšný, aby to přiznal.”

“Pýcha, Luciusi, s tímhle nemá co dělat,” odpověděl Snape chladně. “Nic od tebe nechci…nechci být v tvé blízkosti…a musím teď odejít, takže mi laskavě uhni z cesty!”

Lucius položil chytře svou hůl s hlavou hada na Snapeův stůl. “Nebuď NUDNÝ, Severusi! Na tom klukovi ti nezáleží! Je JENOM to; KLUK! Co pro tebe může udělat? Co ti může nabídnout, co já nemůžu víc?”

Snape si vzal tašku, prošel kolem Luciuse a zamířil ke dveřím.

“Použiju sílu, jestli budu muset,” řekl Malfoy klidně.

“Myslím, že ne,” vrátil mu Snape, a pak řekl pevně, “Apparate!” a zmizel.

Lucius zúžil oči a podíval se na místo, kde stál Severus. Blonďák byl naštvaný na sebe, že neočekával, že by mohl Snape udělat něco takového, aby se mu vyhnul. Ale pak…Lucius NEBYL zvyklý na to, že se mu Severus CHTĚL vyhnout. Dřív to takhle nikdy nebylo.

“Ještě jsme neskončili, můj kamaráde,” zavrněl Lucius do prázdného prostoru kolem sebe. “Ani náhodou…”

*****

Po hádce se starším Malfoyem byl Severus opatrný zavírat dveře když byl ve třídě sám a kryl si záda, když chodil po Bradavických chodbách.

*****

Když se Hermioně přiblížil poslední měsíc jejího druhého trimestru, začali ti tři mluvit o plánech na vánoce. Ron byl mimo nebezpečí, protože mu Hermiona řekla, že si neudělá pauzu z těch studijních kurzů, které bere se Snapem a že by bylo nemožné být spolu na prázdniny. Musela tu samou výmluvu použít I pro své rodiče, kteří – ačkoli zklamaně –rozuměli.

“Jak by se vám líbilo jít na Vánoce pryč?” zeptal se Snape jednu noc, když seděli všichni v knihovně. Četl jim z “Sebraných spisů Edgara Allana Poea” a právě dokončil Zánik domu Usherů. Ti tři seděli na jedné pohodlné sedačce a Hermiona – jako obvykle – byla stočená jako spokojené kotě u Snapeovy strany.

“A kam?” zeptal se Harry.

“Třeba slunečnější klima,” zazněla Snapeova odpověď. “Máme ostrov na jedné z jiho východní části Řecka. Je malý, ani není tak velký, aby byl na většině map…ale je to soukromé a je tam hezká vila.”

Hermioniny oči se rozšířily. “Ty vlastníš řecký ostrov, Severusi?” zeptala se nedůvěřivě.

“Byl v rodině po několik generací,” odpověděl.

“Páni! Být na řeckém ostrově! To bude úžasné!” dumala toužebně Hermiona.

“Co si o tom myslíš, Harry?” zeptal se Snape.

“Zní to hezky,” řekl tak odměřeně, že Snapea bolelo u srdce. Věděl, že chlapec pořád zápasí z démony žárlivosti a v některých dnech si vedl lépe než v ostatních. Tohle nebyl pro Harryho zřejmě dobrý den. A ten chlapec to ZKOUŠEL a nikdy nedovolil Hermioně vidět tu bitvu, která se v něm odehrávala. Dokonce byl hodně k dívce více pozorný v nedávné době a Snape ho miloval o to více za jeho úsilí.

“Můžu poslat domácí skřítky ještě před náma a nechat je, aby to místo uvedli do pořádku, doplnili potraviny, pak se můžou vrátit sem a můžeme tam strávit několik týdnů. Kdybyste chtěli odjet? Prázdniny v Bradavicích začínají za dva týdny.”

“Tak potom!” zajásala Hermiona.

Severus se obrátil k Harrymu. “Co ty na to? Mm?” zeptal se, zvedl chlapcovu tvář ke své a krátce ho políbil.

Harryho žaludek udělal divoký kotrmelec.

Znovu Snapeova ústa přejela přes Harryho. “Mluv ke mně, malý Nebelvíre…mluv ke mě…”

Harry zapomněl, že byla Hermiona téměř těsně na druhé Snapeově straně, chytil svého milence vzadu za krk jednou rukou, sevřel pěst modročerných vlasů a přitáhl si ústa staršího kouzelníka ke svým.

Harry nikdy nepolíbil Snapea takhle vášnivě před Hermionou. Bál se od Snapea přednášky o nevhodnosti akcí a o tom, jak je Hermioně trapně. Ale bylo zřejmé, že Snape neměl žádné námitky – ve skutečnosti CHTĚL ten polibek – a Harry se nebude krotit jen kvůli přítomnosti Hermiony.

“Severusi…” vydechnul naléhavě Harry a Snape ho pohladil zadní částí ruky po tváři.

“Ano…” odpověděl jemně Snapea vstal. “Hermiono…omluvíš nás teď? Myslím, že je čas jít…do postele.” Podal Harrymu ruku, který ji přijal a bylvytažen lehce na vlastní nohy.

Hermiona viděla tu ukázku citů mezi Harrym a Severusem, ale tohle bylo poprvé, co nikdo z nich nezahrál do autu, že sex byla část jejich vztahu. “Samozřejmě,” dostala ze sebe a snažila se, aby její hlas zněl uvolněně.

Snape potom přemístil sebe i Harryho z pokoje.

Kapitola třicátá první

“Je na čase, abys mi řekl, co tě trápí, malý Nebelvíre,” zamumlal Snape, když leželi propletení po třech hodinách neuvěřitelného sexu.

“Momentálně teď…NIC,” vydechl v odpověď Harry.

“Mysím, že to je součástí problému,” povzdechl si Snape a přejel rty po Harryho jizvě na čele. “Sex je v našem vztahu rovnocenný. Když přijde na postel, jsme si rovni. Je to ocenění, že ses dostal z toho nezralého kluka, kterým jsi byl, když jsme byli poprvé spolu.” Jeho ústa doputovala na chlapcův krk, kde jemně kousla, a pak to místo něžně políbila. “Myslím, že to je důvod, proč to chceš tak často – mám na mysli kromě toho, že je ti 18 a jsi plný hormonů. Cítíš rovnocennost.”

“Aha…je mi to jasný…chceš tím říct, že mě jinak vidíš jako toho otravného kluka Harryho Pottera.”

“Opravdu si o tom potřebujeme promluvit, Harry…ale nebude ani pro jednoho znás dobré, jestliže se tomu budeš bránit,” řekl Snape.

“Vím, že si obvykle připadám tady jako dítě. Hermiona je matkou, ty jsi otcem a já jsem dítě v pozadí, které rodiče připravují na příchod nového mimina,” odpověděl Harry upřímně. “A máš pravdu, Severusi…když nejsme v posteli, připadám si jako kdyby mi bylo deset.”

“Přestaneš si někdy myslet, že ten důvod je rozdílnost v našich světových zkušenostech?” přitlačil Severus.

“Máš na mysli náš VĚKOVÝ rozdíl,” ušklíbnul se chlapec.

Snape pokrčil rameny. “Jestli chceš…fajn…náš věkový rozdíl. Jelikož žiju déle, vím o hodně věcech víc, než ty. Není nic, čím bych to mohl změnit a ty jistě musíš pokračovat v učení jak vyrůst a dospět.” Teď si hluboce povzdechl. “Bál jsem se, že by se to stalo. Byli jsme spolu, když jsi byl ještě můj student. Některá tvá část mě ještě vidí jako profesora…stejně jako Hermiona.”

“No…a co navrhuješ, abychom s tím udělali, když nikdo z nás nemůže změnit naše množství životních zkušeností?” zeptal se Harry.

Snape potřásl hlavou. “Jsi to ty, kdo kvůli tomu trpí, Harry…ne já. Byl jsem sobecký, že jsem tě tomu podrobil. Věděl jsem – racionálně – že to nebylo spravedlivé…a už vůbec ne vůči tobě.”

“Řikáš…mi, že už mě nechceš?” zeptal se Harry, jeho hlas byl slabší než šepot.

Severus popadl Harryho levou ruku a dal ji chlapci před obličej. “Vidíš ten prsten? Myslel jsem vážně ten závazek, který obnáší…A vždycky budu! Jen…mě bolí, když tě vidím nešťastného. A co se týče tvého odchodu…NIKDY.”

“Nejsem nešťastný,” vysoukal ze sebe chlapec. “Jen mám…problémy s dospíváním.” Usmál se lehce. “Nevadí mi, že toho víš víc, než já, Severusi,” pokračoval. “Zjistil jsem, že mám štěstí mít vedle sebe někoho, kdo mě udrží dál od toho, abych ze sebe dělal toho největšího blbce, když se budu snažit být dospělí. Jsi chytrý a moudrý…ale už tě nevidím jako svého profesora…nemáš pravdu, jestli si to myslíš. Jsi můj milenec…můj partner…můj svět… Co se týče naší postele, kde jsme si rovni…o to je větší důvod trávit tu tolik času, kolik můžeme. To je to tak zlé? Dospěju i v jiných oblastech, Severusi…nejsem úplně zaostalý.”

“Nikdy jsem nechtěl říct, že jsi,” řekl Snape jemně. “Takže…mám ustoupit Hermioně a dítěti?” zeptal se potom.

“Tak trochu. Vyřeším to s Hermionou…a neexistuje žádný problém s naším dítětem. Myslím, že až se ten klučina narodí, budu si připadat víc jako táta a míň jako bratr.”

“Klučina?” zeptal se Snape. “Ty ses nějak soukromě seznámil s nějakým odhadem týkajícího se pohlaví našeho potomka?”

“Oba dva jsme si přiznali, že bychom chtěli kluka,” odpověděl Harry.

“To ano. Řekni mi, Harry…opravdu ti nevadí ten výlet, který jsem navrhnul? Vzpomínám si, že jsi byl nadšený, jak budeme spolu tady na Snapeově panství.”

Harry potřásl hlavou. “To je v pořádku. Takhle budeme plavat nazí ve Středozemním moři v tuhle roční dobu. Musí to tam být nádherné, zatímco tady bude příšerné počasí. Vím, že je o tom Hermiona hrozně nadšená a teplé klima jí udělá dobře.”

“To je velmi dospělý pohled na to,” přikývl Snape a v jeho tmavých očích se objevila jiskřička.

“Jdi do prdele, Severusi…” zavrčel Harry, ale ten úsměv, který mu hrál nartech říkal něco úplně jiného.

“Jaký výtečný nápad, Pottere!” odpověděl starší kouzelník. “Vlastně je to přesně to, na co jsem myslel.”

Kapitola třicátá druhá

Když přišel v Bradavicích čas odjet na Vánoce, Severus, Harry a Hermiona se přemístili na ostrov, který patří rodině Snapeů a leží někde kousek od Řeckého pobřeží.

Ostrov byl úžasný, všude byly cypřišové a olivové stromy a vila s bílou omítlou se rozkládala na nejvyšším útesu, kde bylo vidět na Krétské moře a – na východě -- Egejské.

Vila byla dokonalá. Měla tři velké slunné ložnice, otevřené nádvoří s fontánou a jídelnu, která byla natočená k moři a obklopenou okny…aknihovnu plnou knih (věc, bez které by žádný Snapeovský dům nemohl být). Dům byl domácími skřítky, kteří ho vyčistili od shora dolů, doplněn zásobami a připraven pro bydlící.

“Tohle je neuvěřitelné!” zalapala Hermiona po dechu už asi po sté, když zírala ven jedním z velkých oken na původní tyrkysový oceán pod útesem, kde byla vila postavena. “Nemůžu uvěřit, že tu jsme a že za tři dny budou Vánoce! Vážně je tu TEPLO!”

Snape se usmál nad Hermioninou reakcí, ale záměrně pozoroval Harryho odpověď. Chlapec se procházel po všech pokojích, z každého se podíval ven a rozhlížel se kolem po jednoduché ale vybrané výzdobě. Narozdíl od Hermiony, která kypěla nadšením ze všeho, co viděla, Harry byl při jeho prohlídkách potichu.

“No?” zeptal se Snape nakonec Harryho, když se chlapec po vile procházel už podruhé.

“Je to báječné,” řekl Harry. “Proč ses nikdy nezmínil, že máš místo jako tohle?”

“Nikdy se na to nedostalo,” zazněla Snapeova odpověď. “Kromě toho, není lepší, když to přijde jako překvapení?”

“Je tu VÍC míst, o kterých nevím?” zeptal se chlapec škádlivě.

“Hodně…” Snape se neusmíval a Harry nevěděl, jestli je to náznak Severusova divného humoru nebo pravdivá odpověď. Se Snapem to může být cokoli.

Severus a Harry byli v hlavní ložnici a Hermiona si mohla vybrat mezi dvěma jinými. Zvolila si tu menší. Měla dech beroucí pohled na oceán a byla nejblíže k hlavní ložnici.

Když se zabydleli, Snape se zmínil, že si půjde zaplavat. Harry i Hermiona, dychtiví vyzkoušet potěšení krystalově čistého oceánu, šli s ním. Harry držel Hermionu za ruku, když šli příkrou cestou, která vedla k pláži. 

Od té doby, co se začaly objevovat první znaky jejího těhotenství, jak už byla v šestémměsíci, začala nosit volné letní šaty. Harry i Snape měli krátká oblečení. Když došli k písku, Snape roztáhl pro Hermionu deku a upozornil jí, aby se namazala silnou vrstvou opalovacího mléka, který přinesl, zabalen v dece. Pak si rozprostřel velký ručník pro sebe, když si Harry sednul vedle Hermiony.

“Jen varování, Hermiono…” začal Snape. “NENOSÍM plavky, když se chodím koupat do oceánu. Vlastně si myslím, že je to tady dokonce zakázané.” Harry se uchichtnul, když to slyšel. “V každém případě, dávám ti vědět, že jestli tě takovéhle věci zarážejí, měla by sis zakrýt oči…právě teď.”

Snape ze sebe shodil své šaty a zamířil do vody…naprosto a nestydatě nahý.

Dívka si oči nezakryla.

Hermionina ústa se pomalu otevřela, když sledovala Snapea jít až k vodě. Harry si její reakce všiml.

“Nikdy jsi neviděla nahého muže?” zeptal se.

“Ne…” zamumlala. “Já…vždycky jsem si představoval, že bude…já nevím…vyzáblejší. Nikdy bych si nemyslela, že bude vypadat…no…tak…dobře.”

“Měla bys ho vidět zepředu,” poznamenal Harry a jemně se zasmál, když Hermiona úplně zčervenala.

Oba sledovali Snapea, jak vešel do vody, proskočil vlnou a plaval s mocnými údery.

“No…jdu tam taky,” řekl Harry uvolněně. “Mm…Hermi…udělej mi laskavost a NEDÍVEJ se…” dodal důrazně.

“Tak jo,” souhlasila, ale její záměr byl se koukat. Tajně uvažovala, co Harry skrýval pod svým hábitem a tohle byla její šance to zjistit.

Harry čekal, dokud se Hermiona neotočila, vyklouzl ze šatů a uháněl k vodě.

Hermiona se podívala a nebyla zklamaná. Ačkoli Harry ještě úplně nevyrostl do svých dlouhých nohou a rukou, byl na dobré cestě. Jeho ramena byla překvapivě široká a jeho ruce dobře vyvinuté. Hermiona to přisuzovala létům Famfrpálu…která se postarala i o jeho stehna.

Harry byl u vody, chvilku se tam brodil a pak doplaval k místu, kde byl Severus. Hermiona sledovala, jak ti dva spolu plavou a povzdechla si. V tom momentě se cítila že jí žehnají všichni bohové. Zatímco nikdy nemohla toužit po Harrym, když to byl její nejlepší kamarád po tolik let, určitě mohla po Snapeovi. A taky toho VYUŽILA.

Po patnácti minutách zařval Harry na Hermionu, “Jdu zpátky!”

Zakryla si oči, ale nechala si mezírky mezi prsty, odkud mohla zírat na toho chlapce, který se k ní blížil. Tohle byl její první pohled na mužský orgán a přála si, aby mohla dát ruce dolů a zírat nepřerušeně.

Harry popadl ručník, za chvilku se usušil a oblékl si věci.

“Dobrý,” řekl a Hermiona položila ruce dolů.

“Jaká je voda?” zeptala se toužebně.

“Opravdu teplá,” odpověděl a natíral si krémem ruce.

“Myslíš, že bych do ní mohla? Opravdu bych ráda.”

“Nemyslím si, že by ti teplá voda mohla nějak uškodit. Není zde silný příbojani spodní proudy… Ale radši počkej až přijde Severus a zeptej se jeho. On ví nejlíp, co by těhotná žena měla – nebo neměla – dělat.”

Po dalších pár minutách Severus připlaval blízko k pobřeží, šel z vody a zamířil k ručníku.

Hermiona zrovna mluvila s Harrym o Peloponéských válkách, když najednou přestala uprostřed věty. “Ó…ó…můj…” koktala dívka.

“Udělej si laskavost, Hermi,” začal Harry a podíval se jejím směrem. “NEPOUŽÍVEJ to, na co teď zíráš jako kritérium, podle kterého budeš soudit ostatní penisy, které v budoucnu můžeš vidět.” Hermiona pokračovala v zírání. “To nic není… Měla bys to vidět tvrdé,” řekl jí Harry.

Snape došel k těm dvěma na deku a Harry mu hodil ručník, kterým se usušil. “Tedy…kazíš tohle chudé děvče. Poskytuješ ji nereálná očekávání od jiných mužů…” zasmál se chlapec lehce.

Snape chytil ručník, usušil se, ale neoblékl se.

“Mohla si zakrýt oči, kdyby chtěla,” poznamenal Snape Harrymu a sedl si dolů na deku.

“Kdo by odolal pokukování po tvém naprosto úžasném penisu?” zamumlal Harry. “Teď má zkreslenou představu o tom, jak by měli vypadat.”

“Harry…” zčervenala Hermiona.

Snape si povzdechl. “Je to jenom část těla, Pottere. Nakonec vyrosteš z té fáze, kdy si myslíš, že mužem tě dělá velikost penisu.” Lehnul si na břicho. “To sluníčko je úžasné…” zamumlal do zkřížených rukou. “Harry…namazal bys mě tím krémem, prosím?”

“Já to udělám…” nabídla Hermiona, popadla tu tubu z Harryho ruky a posadila se vedle Snapea, který se otočil a podíval se na ni se zvednutým obočím.

“Nech ji, Severusi… Dej té ubohé těhotné dámě její týdenní vzrušení,” řekl Harry.

Normálně by ta slova od Hermiony získala úsečnou odpověď, ale byl tak zaměřená na to, co se chystala udělat, že to ignorovala. “Bude ti vadit, když to udělám?” zeptala se Severuse.

“Vůbec ne,” odpověděl.

“Jenom se snaž moc nad ním neslintat, Hermi. Smývá to krém,” zavtipkoval Harry.

Hermiona si na ruku vymáčkla hodně krému a začala mazat Snapea mezi lopatkami. Klekla si na kolena a začala vmasírovávat ten krém do jeho kůže, jeho ramen, doprostřed zad a pořád níž až tam, kde začaly jeho půlky zadku.

Zarazila se.

Odváží se?

Podívala se na Harryho a viděla, že sleduje její počínání s pohledem laskavého pobavení.

“Tak taky můžeš, Hermi,” řekl Harry příležitostně. “Zaručuju ti, že si to užiješ.”

Dívka se znovu začervenala, ale vzala si do ruky víc krému a začala na spodní části zad a pak přešla na jeho zadek. Odtud pokračovala dolů na zadní stranu stehen, kde dovolila svým prstům sklouznout dovnitř…jenom trochu.

“Čas se otočit, Severusi…” řekl Harry a Snape ho obdařil zničujícím pohledem.

“Nebuď spratek,” zamumlal výrazně.

“Nechceš ten krém i na předek?” zeptala se Hermiona.

“Myslím, že to zvládnu sám,” zazněla Snapeova odpověď.

Harry vstal. “Jdu zpátky do vody a nechám tohle na vás,” řekl a přinutil se do malého úsměvu. Otočil se, zamířil do oceánu a věděl, že kdyby zůstal, žárlivost by se znovu ukázala.

“Jenom ti namažu hrudník,” navrhla Hermiona. “No tak…otoč se…”

“Hermiono…”

“No tak, Severusi…vždyť to nic není,” naléhala jemně.

Snape se pomalu otočil na záda a dívka se rychle nadechla.

“Páni…” polkla.

Snape se opíral o lokty a sledoval ji. “Teď už nejsme tak odvážní, co, slečno Grangerová…?” protáhl.

“Já…můžu…jen…můžu se toho dotknout?” zeptala se Hermiona a nebylo pochyb, co myslí, když se její pohled nespustil ze Snapeových slabin, od té doby, co se otočil. “Myslím…čistě z vědecké zvědavosti…” dodala rychle.

“Tak dobrá,” přikývl Snape. “V zájmu vědecké zvědavosti…ale JEN to a bude to POSLEDNÍ ruční test.”