Milovat Tě je nevděčná věc 33 - 34

 

Kapitola třicátá třetí

Hermiona přikývla na souhlas a natáhla ruku, aby se Severuse dotkla. Její ruka byla vzdálená jen pár palců od penisu, když se Hermiona zarazila.

“Ono tě to NEKOUSNE,” povzdechl si Severus. “Kde je tvoje vědecká zvědavost?”

Hermiona pohnula rukou dopředu dokud se konečky jejích prstů nedotkly Snapeova stehna…pak posunula ruku, aby se dotkla jeho ochablého penisu. Kousla se do spodního rtu a pak váhavě obtočila prsty kolem toho orgánu, najednou ucítila, že se trochu zvětšil, když to udělala. Krátce vykřikla a pustila ho.

“Ono…se to zvětšilo,” vyjekla.

“Trochu,” přikývl Snape. “Má to k tomu sklony, když se toho dotýká,” dodal.

“Aha…dobře…v pořádku…můžu pokračovat?” zeptala se.

“Když chceš,” odpověděl a ona znovu sevřela prsty kolem penisu.

Teď už ho nepustila, když se prodloužil a zvětšil pod jejími prsty. Fascinovalo ji to a chtěla vědět, jak moc může vyrůst. Teď už odvážně začala Hermiona laskat Snapeův penis, sledujíce jak po její pomalou péči dosahuje plné erekce.

“Myslím…že by to stačilo,” řekl Snape odměřeně a vzal ji za zápěstí, aby její ruku odstrčil.

“Počkej…ještě chvilku,” vydechla žasnouce nad ztopořeným penisem. Sledovala v úžasu kapku mléčně zabarvené tekutiny vytékající z malého otvoru ve špičce. Jedním prstem se kapky dotkla, roztírala ji po tmavém žaludu. Když se objevila další kapka, setřela ji prstem a opatrně ochutnala špičkou jazyka.

“Je to…slané,” poznamenala. “Myslela jsem, že to bude chutnat hrozně…ale…ne…”

“A tím končí váš akademický výzkum, slečno Grangerová,” řekl Snape chladně, odtáhl její ruku od svého penisu a zakryl si slabiny ručníkem.

Hermiona byla zjevně zklamaná. “A nemohla bych…”

“Ne!” odpověděl ještě dřív, než mohla dokončit otázku.

“Ale…”

“NE…”

Hermiona si rezignovaně povzdechla. “Jdu do vody,” řekla, vstala a přetáhla si šaty přes hlavu.

Snape se otočil.

“Viděl jsi mě, když jsi mě vyšetřoval,” řekla mu.

“To bylo něco jiného,” namítl.

“To jsem tak odporná?” V jejích očích se zaleskly slzy.

“Ne, Hermiono…”

“Je to TVOJE DÍTĚ,” řekla rozrušeně.

“Moje…a Harryho ,” opravil ji. “Ale zbytek tvého těla bude patřit muži, kterého budeš milovat a měl by to vidět jen on.”

“Jasně…JE V POŘÁDKU, že se tu promenádujete s Harrym, ale když jde o mě, je to o něčem jiném!”

“Přesně…Myslím, že plavání je přesně to, co potřebuješ. Možná tě to trochu zchladí.”

“Muži!” obořila se na něj a odkráčela k vodě. Minula Harryho a schválně se dívala jinam v podřízená své zdrženlivosti ajejich vztahu. “MUŽI! ušklíbla se hlasitě a pokračovala v chůzi.

“O čem to mluvila?” zeptal se Harry Snapea, když se posadil na ručník.

“Hormony,” odvětil starší kouzelník.

“Její…nebo tvoje?”

“Její,” zněla úsečná odpověď.

“Dovolil jsi jí, aby se tě dotkla?” Harry se snažil zním klidně.

“Jo.”

“A…líbilo se jí to?”

“Dá se to předpokládat…”

“A líbilo se to TOBĚ?” Chlapcův hlas už nebyl tak vyrovnaný.

“Harry…já jsem byl ten, kdo to zarazil . Viděla muže…dotkla se ho…už to pro ní není žádnétajemství,” řekl mu Snape.

Harry se natáhl a stáhnul ručník ze Snapeových slabin. “Nemusíš to schovávat PŘEDE MNOU,” řekl, naklonil se a dožadoval se polibku čekajíce na Snapeovy rty. Harryho ruka sklouzla ke Snapeově erekci a oba vzdychli potlačovanou rozkoší.

“Tady ne…,” řekl nakonec Snape a položil Harrymu ruku na hrudník. “Myslím, že Hermiona to, jak jsem ji zarazil, vnímá jako odmítnutí…Nepřipadá si teď zrovna atraktivní…a…asi nebylo ode mne rozumné nechat to zajít takhle daleko. Nebyl to dobrý nápad, ona…”

“Jede po tobě?” navrhl Harry.

Snape krátce přikývl.

“Já docela rozumím, jak se to mohlo stát,” poznamenal Harry. “Vážně.”

“Víš, Pottere…tys byl vždycky DIVNÝ…,” poškleboval se mu Snape.

“Asi jo,” souhlasil chlapec a vynutil si polibek. Stáhnul se zpátky, když pochopil, co Snape myslel tím o Hermioniných pocitech. “Ranil jsi city ženy, která nosí mé dítě, ty svině!” řekl.

“Hůř než to…ranil jsem city ženy, které nosí MÉ dítě,” povzdechl si Snape žalostně.

“No právě! To jsi udělal. Bože…jsi nechutný!”

“Nazval jsi mě sviní a nechutným v průběhu několika chvil,” podotkl Snape. “Harry…to vypadá jako láska.”

“To jsi zjistil brzy,” posmíval se Harry, “ale až po MĚ! Nic o tobě nevíme, protože NIKDY NIC NEŘEKNEŠ!”

“Myslel jsem, že zkusíš hádat,” odpověděl Snape.

“Ty jsi ale PODLÉZAVEC!”

“To je lichotka…Harry…popletl jsi mi hlavu!”

“Ďábelský mizero…,” zamumlal chlapec a vyhledal polibek. Jejich rty se spojili v dlouhém, báječném okamžiku. “Víš, že jsem byl neuvěřitelně překvapený, když jsi mě poprvé políbil?” zeptal se Harry.

“A co na tom bylo tak divného?” zeptal se Snape.

Harry se pochichtával. “Vyjma toho faktu. Co mě překvapilo víc, bylo jak jsou tvoje rty měkké. Vždycky mi přišly hrozně tvrdé…myslel jsem si to, protože vždycky byly stažené do tenké linky. Ale ty máš hrozně sexy rty, a jsou tak měkké a teplé…zbožňuji líbat je. Jen jsem ti to chtěl říct.”

Snape naklonil hlavu. “Prima…mám aspoň JEDNU dobrou vlastnost,” uvažoval.

Harry nechal znovu sklouznou ruku k Snapeově penisu. “Ne…máš jich víc než jednu…”

Hermiona se vrátila na ručník a Snape se znovu přikryl, zatímco Harry se posadil a oblékl si hábit. Dívka rychle popadla své šaty a natáhla si je na mokré tělo.

“Já se omlouvám, Severusi…,” vzdychla. “Přehnala jsem to, nebylo to správné.”

“Omluva se přijímá a už o tom nebudeme mluvit,” ujistil ji Snape s úsměvem a natáhl se, aby ji něžně stiskl ruku.

*****

Vánoce na ostrově byla úchvatné. Nebyl tu žádný sníh nebo chladné teploty, které by je nutili zůstat uvnitř, takže si užívali vynikající svačinu na dece pozorujíce písek a moře.

Dárky si taky pochopitelně dali. Protože neměla Hermiona kde nakupovat, upletla oběma svetr. Byl to její opravdový úspěch v pletení, mělo to daleko do dokonalosti, ale oba muži to přijali rádi a ujistili ji, že ho budou doma nosit, až bude ošklivé počasí.

Harry dal Hermioně sbírku knih o magii živlů, kterou si přála, a radost dívky nebrala konců…až tak, že objala překvapeného Harryho,zmáčkla ho, jak nejvíc mohla, a pak mu dala na tvář pusu.

Severusovi dal Harry litografii od Alexandera DeVarne…v kouzelnickém světě slavní výtvarník. Kus – jeden z pouhých padesáti – byl nazván “ Válečník na odpočinku ” a znázorňoval starého kouzelníka oblečeného v potrhaném hábitu, který seděl na trojnožce, ušlechtilou hlavu měl sklonou, hůlku v ruce, ale pokleslou. Bylo to působivé, jako by přišel z bitvy a musel si odpočinout. Práce byla puntíčkářská a realistická…a měla silnou atmosféru. Snape, který vlastnil další kousky od tohoto umělce, byl potěšen.

“Shánel jsem tuhle práci celé roky,” řekl a oči upíral fascinovaně na dílo. “Kde jsi ho sehnal?”

“Nó…to je MOJE tajemství,” zasmál se Harry.

Snape se znovu zadíval na dílo. “Děkuji, malý nebelvíre…tohle je…úžasné!”

Severus obdaroval Hermionu obrovskou zabalenou krabicí. Harry jí pomáhal to otevřít, protože to bylo složité a těžké. Krabice obsahovala nové anglické sedlo a novou uzdu. Podívala se zmateně na Snapea.

“To jsou dárky, které byly ve stájích na pozemcích,” vysvětlil jí. “Jo, a je tam dole obrázek. Na dně krabice ve velké obálce,” dodal a Harry ji vyndal z krabice,aby ji podal Hermioně.

Hermiona ji otevřela a vytáhla fotku rozkošného bílého koně.

“Je to klisna arabského plnokrevníka…pětiletá,” řekl jí. “Je jen tvoje a budeš tu vždycky vítaná, až si přijedeš na ní zajezdit kdykoli budeš chtít. Pochopitelně nebudeš moci jezdit dokud se to dítě nenarodí…takže…do té doby…,” sáhl do kapsy svých džínů, které nosil, a vytáhl malou hezky zabalenou krabičku a podal ji Hermioně, jejíž ústa zůstala překvapením otevřená.

Dívka si vzala nabízenou krabičku, otevřela ji a vyndala obsah. Krabička odhalila brož s koňskou hlavou vytvořenou jako starožitnost ze zlata. Hlava zvířete zobrazovala profil charakteristický pro arabské koně. Hříva byla rafinovaně znázorněná ve vlnkách a malé perličky pokrývaly každou vlnku.

“Ó! Severusi! To je úžasné! To je…to je…,” objala Snapea. “Nemůžu tomu uvěřit!” vzlykla. “Kůň…tak úžasný kůň…Ještě nikdy jsem neviděla nic tak krásného. Děkuji!”

Snape dívku sevřel v náručí a odpověděl. “Tak si to pěkně užij. Ta klisna tě zajisté bude často vídat.”

Zatímco se Hermiona rozplývala nad fotkou klisny, Severus se na okamžik vzdálil a vrátil se s dlouhým balíčkem pro Harryho. Chlapec na dárek civěl, jeho srdce bušilo a myslel si, že to nápadně připomíná něco jako koště…ale vždyť Kulový blesk série X neměl žádný nový model a on už vlastnil jak Kulový blesk X1 tak X2.

Zvědavě roztrhl papír a odhalil to nejfantastičtější koště, jaké kdy spatřil. Na konci násady bylo zlatým písmem napsáno “Bleskový blesk Z”. Harry zíral na koště a nevěřícně vrtěl hlavou.

“Bleskový blesk Z? Není žádné série Bleskový blesk. Severusi…co je to? Kde jsi to vzal?” dotazoval se Harry neschopen spustit z koštěte oči.

“Uvedou je na trh v létě příštího roku,” sdělil mu Snape. “Je to nejnovější model od firmy, která vyrábí Kulové blesky.”

Harryho oči se rozšířily. “Jak jsi to pro všechno na světě SEHNAL?” vyhrkl užasle. “Severusi…nové modely drží v nejpřísnějším utajení až do dne, kdy je předvedou. Jak jsi to sehnal?”

“No, řekněme, že jsem si vybral pár laskavostí,” řekl Snape.

“Četl jsem, že se připravuje nové koště, ale nic bližšího se o tom nepsalo. To je…já tomu nemůžu uvěřit!”Zadíval se na Snapea. “Ty nejsi žádný kouzelník…ty jsi hotový zázrak!” Pustil své koště a objal Snapea tak pevně, že mu skoro znemožnil dýchat.

Když ho Harry konečně pustil, šel Snape znovu vedle do místnosti a přinesl ještě jinou velkou krabici pro Harryho.

“Pro mě? TOLIK?” užasl chlapec.

“Nemohl jsem si pomoct,” ušklíbl se Snape sledujíce, jak Harry trhá papír a otvírá krabici.

Obsahovala tolik kýžený dvanácti dílný titul “ Fanfrpál, Včera a Dnes ” kompletní průřez hrou během celých století, nejlepší hráče, nejvíce neblaze proslulé zápasy…prostě všechno co si famfrpálový fanda mohl přát. Většina studentů v bradavicích neměla to štěstí tohle vlastnit, proto jediná sada v Bradavicích byla ohmataná s oslími rohy. Do této chvíle jen jediná osoba, kterou Harry znal, měla tuhle sadu a to Draco Malfoy.

“Nemůžu věřit, že jsi mi dal tohle!” vydechl Harry, vzal jeden svazek vázaný v drahé kůži a přejel po něm rukou.

“Zmínil jsi se, že se chceš ucházet o místo ve famfrpálovém týmu Barlow,” řekl Snape, “takže jsem se domníval, že chceš být dobře připraven.”

“Je to dokonalé…,” zvolal Harry. “Je to VŠECHNO naprosto dokonalé! Díky za tyhle Vánoce, Severusi. Nikdy na ně nezapomenu!”

*****

Dva týdny na ostrově utekly velice rychle. Líné slunné dny strávili na pláži, plavali, četli si, chodili na dlouhé procházky, povídali si a dokonce i studovali. V noci Snape postavil ohniště a zapálil táborák, všichni kolem něj po večeři seděli a vždy někdo měl téma, které si zasluhovalo diskusi. Často byl Snape se svými argumenty v opozici proti Harrymu a Hermioně a oni se snažili spiknout se proti němu. Rozhovory neučili Harryho a Hermionu jen jasně a srozumitelně formulovat své názory, ale i stát si za nimi.

Když nadešel den návratu do Snapeovské vily, všichni byli z odchodu trochu smutní, ale Severus slíbil, že se v létě zase vrátí a tentokrát s nimi bude moct být i dítě.

Snape se musel vrátit do práce a měl znovu velice nabitý program.

A dny míjely…

Kapitola třicátá čtvrtá

Snape vypočítal, že by se dítě mělo narodit někdy mezi pátým a devatenáctým březnem. Hermiona se už nemohla dočkat. Měla už pořádné bříško a cítila se dost nepohodlně. Měla nateklé kotníky, bolely jí nohy a špatně se jí dýchalo, jak dítě tlačilo na její bránici.

A taky pochopitelně jí dítě kopalo. Hermiona byla přesvědčená, že její orgány musí být celé černé a modré, jak jsou potlučené. Ráda volala Snapea a Harryho, když cítila, že dítě kope a Severus dával ruku na její břicho, aby to ucítil. Pak si položil ruku i Harry a ono bylo úplně potichu.

"Je to už celé potrhlé!" protestoval Harry. "Jako by říkalo 'Á…to je můj DRUHÝ táta! Měl bych ho trochu potrápit.' …a odmítne se pohnout!"

Snape stále řídil Hermionino těhotenství, ale jak se blížilo datum, stále víc si přál, aby našel někoho dalšího, kdo by na porod dohlížel…někoho se zkušeností v těchto věcech. Svěřil s tím Hermioně a Harrymu.

"V čem je problém?" zeptala se ho Hermiona.

"Ne…zase takhle bych to neviděl. Celých devět měsíců probíhalo vše zcela normálně. Jde jen o to, že je tu možnost, že by se při porodu otočilo. Byl bych raději, kdyby u toho byl někdo, kdo by dokázal pomoci. Ale no…neočekávám žádné problémy."

"Kdo by to měl být?" zeptal se Harry. "Nemůže to být jen tak někdo, Severusi…Komu můžeme věřit?"

"Je jen jedna osoba, které bychom měli věřit," odpověděl Snape. "Brumbál."

Hermiona se zatvářila vyplašeně. "Já vím, že jsme o tom s Harrym nemluvili, Severusi…ale není náhodou trestné přivést na svět dítě zrozené hermafrodity. Když k tomu přizveme Brumbála, riskujeme, že z něj uděláme spolupachatele zločinu."

Snape přikývl. "To je pravda," přisvědčil. "Kdyby na to někdo přišel a udal nás, vzal bych všechnu vinu na sebe…," zadíval se na Harryho, "…i kdybych byl nucen použít paměťové kouzlo na vás oba."

"Neměl jsem ani tušení, že je to nelegální," řekl Harry znepokojeně. "Proč jsi to řekl jí a mě ne?" zeptal se Snapea.

"Nechtěl jsem ti přidělávat strasti," odpověděl Snape a dodal: "Ale nevěřím, že by nás někdo odhalil…Důvod, proč chci riskovat, že se do toho Brumbál zaplete, je Hermionino bezpečí. Nechci aby se jí COKOLI stalo. Nedám v sázku její zdraví."

Hermiona se na něj zadívala s vděčností. "Nemůžeme ho mít jen v záloze…pro případ, že by šlo něco špatně?"

"Ano…," přikývl Snape. "Měl by být schopný přijet během pár vteřin…ale…"

"Já myslím, že tohle je dobrý plán," přidal se Harry. "Zavoláme Brumbála jen, kdyby byl problém."

Snape vypadal zneklidněně. "Jak chcete. Ale při sebemenším náznaku čehokoli neobvyklého, volám Brumbála."

*****

Ten večer Severus shledal že je Harry neobvykle zamlklý. Počkal dokud nebyly spolu v soukromí jejich ložnice, než se zeptal: "Co tě trápí, Harry?"

Chlapec se zadíval překvapeně. Myslel si, že své pocity dobře skrývá. Jak to Snape mohl k čertu vědět?

"Já…já…nic…," zaváhal snažíce se znít klidně.

Snape potřásl hlavou zatímco se svlékal. "Tohle jsem JÁ, Harry. Mě můžeš říct, co je špatně. Náš to napsané na tváři…víc než zřetelně pro někoho, komu na tobě záleží. Takže…co je špatně?"

Harry si těžce povzdechl. "To je že…přemýšlel jsem o tom, že už nemáme před sebou mnoho společných nocí. Brzy tu bude to dítě a naše životy se budou točit jen kolem něj…nebo ní. Já…budou mi chybět ty chvíle, které byly výlučně jen tvoje a moje." Zadíval se na své ruce. "Zase se chovám jako žárlivý straší bratr, co?"

Snape si svlékl šaty a došel k posteli, kde natáhnul se vedle Harryho. "Ne…ani ne. Dospělý budoucí rodiče na tohle myslí pořád. Cítí, že příchod dítěte omezí jejich společný čas a jedna jejich část se tomu vzpírá. Je to naprosto normální."

"Jo…ale jsem si jistý, že ty se tak necítíš," zamumlal chlapec.

"Jak to můžeš vědět?" namítl Snape.

"Protože jsi příliš sebejistý na to, aby byl žárlivý," zněla odpověď.

"Opravdu si to myslíš?"

"Jo…myslím. Nikdy nepochybuješ a nejsi žárlivý jako já. Víš, že tě miluji a víš, že se to nikdy nezmění."

"A…přesto všechno…stále pochybuješ o MÉ lásce k tobě?" Snapeův hlas byl neobvykle tichý.

Harry si znovu povzdechl. "Myslím, že je to tím, že jsem strávil příliš času s lidmi, kteří byli přesvědčení, že nestojím za to, aby se o mě starali nebo mě měli rádi, je to pořád ve mně. Ale já vím, že děti potřebují spoustu lásky a času."

"To ano," přikývl Snape. "Ale to přece neznamená, že budeme zanedbávat náš vztah. To je jako bys po mě chtěl, abych dal francouzák Sibylle Trelawneyové."

Harry si nemohl pomoct a musel se smát. Jen ta představa Snapea líbající ho se s profesorkou věštění Trelawneyovou byla příšerně směšná…obzvláště ve světle faktu, že tahle zakřiknutá žena se profesora lektvarů strašně bála a prchala před jeho pohledem.

"Měl bys vědět tohle, Harry…můj život by byl bez tebe smutný a prázdný. Už si život bez tebe nedokážu představit."

"Ale ŽIL bys dál…kvůli tomu dítěti…," řekl Harry.

"Jo…protože by mi pomáhalo to dítě a já bych mu nebo jí dal všechno, co bych mohl. A hlavně to dítě je taky část tebe a otáčet se k němu zády je jako otáčet se zády k tobě. Ale pro boha láska k dítěti - ať už jej jakkoli intenzivní a trvalá - není to samé jako láska k partnerovi…milenci," řekl Snape, přitáhl si Harryho k sobě, objal ho a políbil na čelist.

"Jsme životní partneři, Severusi?" zeptal se Harry téměř plaše.

"Někdy si říkám, jestli jsem mluvil na tebe anglicky tu noc před tvým absolutoriem, když jsem ti dával ten prsten na prst. Takže mi dovol , abych ti to řekl ještě jednou: Miluji tě, chci s tebou strávit zbytek našich životů. Chci být jen tvůj. Chci abychom byli rodina…a dítětem, které máme. A chci TEBE, Harry, a JEN tebe, v posteli vedle mě. Ještě je ti POŘÁD něco nejasného?"

"Ne," řekl chlapec a políbil Snapea na rty. "A díky."

"Cítil bys se sebejistější, kdybychom uzavřeli nějakou formu…oficiálního svazku?" zeptal se Snape.

"Myslíš něco jako…vzít se?"

"Mmhm."

"Máš pocit, že je to nutné?" zeptal se Harry.

"No, mám pocit, že tu noc jsme si dali náš slib. Nemyslím si, že musím to samé říkat před nějakým vysoce postaveným kouzelníkem, aby má láska k tobě byla nějak závazná," odpověděl Snape. "Mimo…pohádali bysme se, kdo bude nosit závoj a květinu…a já tě ujišťuji, že JÁ bych to nebyl."

Harry se znovu rozesmál při představě Severuse v svatebních šatech a závoji s květinou růží. "Já myslím, že ani jeden z nás není zrovna prototyp nevěsty," chichotal se.

"No…já nevím," odporoval Snape. "Dovedu si tě představit v krajkových šatech jít uličkou ke mně." Snažil se nesmát, když viděl Harryho obličej, v kterém se mihl krátký šok.

" COŽE ?"

Snape se to nevydržel a usmál se. "Pottere…to byl jen vtip," řekl. "Vážně bys si MĚL zvyknout na můj smysl pro humor."

"Myslíš tvůj morbidní, zvrácený a pokřivený smysl pro humor? V jednu chvíli jsem si myslel, že mluvíš vážně!"

"My musíme ale projednat jinou věc," řekl Snape znovu zamyšleně.

"Jakou barvu vybereme?" navrhl chlapec. "Dávám přednost černé před bílou, ale jsem otevřený vkusným pastelovým barvám…"

"Jak se bude naše dítě jmenovat?" zeptal se Snape. "Ještě jsme nepřemýšleli o jménech."

"Ne…to ne," přisvědčil Harry.

"Jestli souhlasíš," začal Snape. "Pokud to bude holka, navrhoval bych pro ni jméno Lily."

Harry se usmál. "Jo…Lily bude skvělé. To jméno pro nás oba hodně znamená."

"Nepochybně."

Ale co když to bude kluk? Nechci 'Juniora'," řekl Harry a zašklebil se.

"Ne…rozhodně ne Severus nebo Harry," souhlasil Snape.

"Můžeme ho pojmenovat po tvém otci," navrhl chlapec.

Snape to zvážil. "Sebastian? Dejme tomu…"

"Tohle dítě BUDE Snape, že jo? Totiž chci říct, nebudeme tam psát pomlčky…"

"Žádné pomlčky," zněla Snapeova odpověď. "Může být Snape pokud si to přeješ."

"Přeji," přikývl chlapec.

Snape vypadal vděčně. "Vždycky se mi líbilo jméno Phillip…"

"Není v tvojí rodině tradicí, že mužské jména začínají na 'S'," zeptal se Harry.

"Ano…"

"Takže, když jsme se rozhodli, že to bude Snape. Takže potřebuje jméno na 'S'."

"Spencer?"

"Salvatore?"

"Sabian?"

" Sabian ?"

"Pradědeček z otcovy strany se tak jmenoval," řekl Snape.

"Jak jste mu říkali?"

"Sabian…Nikdo si nedovolil říkat mu jinak," odsekl Snape.

"Sean, Steven, Stanley…?"

"Možná bysme měli zapomenout na 'S'" navrhl Snape.

"Ne. Musí mít jméno na 'S'…jako každý správný Snape," trval na svém Harry.

"Tak co kdybychom počkali, až bude dítě tady a pak uvidíme, jaké jméno bude to pravé," navrhl nakonec Snape.

"Skvěle, TO bude to nejlepší," poznamenal Harry suše. "Akorát jsi to byl TY, kdo se o tom chtěl bavit."

"Možná jsem jen chtěl dospět k tomuto závěru," odpověděl Snape.

"Prima," uvažoval Harry, "na jedné věci jsme se shodli…když to bude holka, máme pro ní už jméno."

"Já jen doufám, že jestli to BUDE holka, nebude mít nakonec můj nos," povzdechl si Snape. "Doufám, že bude mít štěstí na tvůj."

"A jestli to bude kluk, tak já doufám, že BUDE mít tvoje rty… a tvé… vybavení …," podotkl Harry. A když viděl, jak Severus otvírá pusu, aby protestoval, rychle dodal: "A zručnost to vybavení používat, když víme, že velikost NENÍ rozhodující…"

Snape samolibě přikývl.

"Ale je jisté, že se mu to bude líbit."

"Pottere…ty jsi zvrhlík," povzdechl si Snape.

"Ale no tak, Severusi…buď upřímný. Kdybys měl na výběr mít - nebo NEMÍT -penis takové velikosti jako máš, co bys si VYBRAL? Jsem si jistý, že bys to chtěl. Nemůžeš mi upřímně tvrdit, že by ti to bylo jedno…že bys byl šťastný s tím, co mám já."

Snape si povzdechl. "Za prvé, Pottere…ten tvůj není tak malý, jak si myslíš. Na jisté věci je právě akorát…"

"A nebyl bys raději mít něco spíše Malfoyovy velikosti, kdybys byl na mém místě?"

Snape obrátil oči v sloup a odpověděl. "Ne. Opravdu ne. Raději bych měl to, co MÁŠ."

"Dobře…zkusíme to jinak… nebyl bys raději, kdybych měl něco spíše Malfoyovy velikosti?"

"Byl bych raději, kdybys byl spokojený s tím, jaký jsi , Harry…tohle je pravdivá odpověď. Je to známka nedospělosti, když pořád přikládáš tolik důležitosti několik centimetrům navíc."

"Tak…teď už nejsem jen špatně vybavený, ale ještě k tomu nedospělý," řekl Harry.

"Víš, co jsi , Pottere…jsi osina v zadku! Kolikrát ti to musím říkat, prosím tě… všemožnými způsoby…než mi uvěříš?"

Harry se pousmál. "Řekl bych tak ještě pár set krát."

"Bláznivý kluku." Starší kouzelník potřásl hlavou a pak pomalu políbil horkým polibkem Harryho ústa. "Mám skvělý nápad…Proč nepřestaneme tlachat a ty mi můžeš připomenout, co všechno to tvé přiměřené vybavení umí.

*****

Severus byl právě uprostřed výuky hodiny lektvarů s prvním ročníkem, když Harry rozrazil dveře jeho učebny. Profesor lektvarů, který zrovna přecházel kolem stolů a komentoval to, co spatřil v kotlících, vzhlédl, když slyšel bouchnout dveře.

"Harry…," řekl a jediný pohled do chlapcovy tváře mu prozradil, že to nepochybně souvisí s Hermionou. Snape přešel k Harrymu, vzal ho kolem ramen a vyvedl ho na chodbu, přičemž zavřel za nimi dveře, aby nikdo nepovolaný neslyšel, co budou říkat.

"Hermioně praskla plodová voda," vyhrkl Harry.

Snape naklonil hlavu. "Pomalu, Pottere…Kdy se to stalo?"

"Před chvílí."

"Cítila se předtím špatně?" zeptal se Snape.

"Ona…říkala, že se probudila s bolením zad," odpověděl Harry.

"Dobře…vrať se zpátky a dohlédni, aby si lehla a to co nejpohodlněji. Já seženu někoho, kdo za mě vezme hodinu a brzy přijdu za vámi."

"Mám ohřát vodu?" zeptal se Harry stále rozrušený.

"Klidně…pokud si chceš udělat čaj," ušklíbl se Snape a vrátil se do třídy.

Harry se přemístil zpátky do Snapeovské vily, kde se už Hermiona převlékla do noční košile a odpočívala ve svém pokoji.

"Bude tu hned, jen co najde někoho, kdo za něj vezme hodinu," sdělil jí Harry. "Jak ti je?"

"Není to zase tak hrozné," odpověděla Hermiona. "Jsem vlastně docela ráda, že to těhotenství už budu mít za sebou. Nemáš představu jaké to je nosit takovou váhu navíc…obzvláště, když tě pořád uvnitř kope.

"Chce něco? Čaj? Mléko?"

"Šálek čaje by byl prima," přikývla.

"Máš…bolesti?" zeptal se.

"Ani ne. Je to jako malá bolest v zádech. Není to tak zlé."

"Já dojdu pro ten čaj," řekl Harry a pospíchal do kuchyně.

Hermionu napadlo, že Harry mohl poprosit skřítka, ale na druhou stranu, bylo lepší, když se něčím zaměstnal.

Snape dorazil za patnáct minut. Okamžitě šel do Hermionina pokoje. "A podívejme… vidím, že jsi přece jen OHŘÁL vodu a udělal čaj," řekl sotva vešel a uviděl Harryho a Hermionu s šálky. "Jak je rodičce?"

"Líp než mladšímu otci," uchichtla se Hermiona. "Nemáš něco pro Harryho, Severusi? Je chudák na nervy."

"Je mi fajn," odporoval Harry.

"Dej mi chvíli, jen se umyji a pak zjistíme, jak jsme daleko," řekl Snape Hermioně.

"Už jsi to někdy dělal?" zeptal se ho Harry.

"Ano…samozřejmě…pomáhal jsem nesčetněkrát u porodu. Jeden čas jsem uvažoval, že půjdu studovat léčitelství. Můj profesor se na to specializoval - udržoval si praxi, když neučil. Navštěvoval pacienty ve večerních hodinách - a já mu příležitostně pomáhal. Myslíš si, že kdybych neměl NĚJAKÉ zkušenosti, že bych se do toho pouštěl sám?" odpověděl Snape.

"To mě nenapadlo," řekl Harry. "Takže PROTO jsi toho věděl tolik o těhotných ženách!"

"Chceš tím říct, že jsi tenhle fakt přehlédl, když jsi mě poznával?" utahoval si z něj Snape.

"Zdá se že ano."

Snape se vrátil do Hermionina pokoje za deset minut. Vzal si sterilní rukavice a Harry se odvrátil, když Snape začal kontrolovat, jak moc je Hermiona roztažená.

"Je mnohem dál, než jsem si myslel," řekl Snape, když skončil vyšetření.

"Ženy v naší rodině jsou známé tím, že rodí rychle a bezbolestně," řekla Hermiona. "Moje máma mi vyprávěla, že když rodila mě, měla jen dva krátké stahy a byla jsem na světě. Říkala, že ani nevěděla, že rodí."

"Dobře…můžeme jen doufat, že jsi měla to štěstí a zdědila to," řekl Severus.

"Už aby to bylo," dodal Harry a myslel na to, že by byl strašně šťastný, kdyby se to obešlo bez křiku a krve.

A když na to přišlo, byla Hermiona skutečně jako její matka. Za méně než hodinu začala cítit jakési stahy, ale dřív než si mohla uvědomit, že je to nepříjemné, objevila se hlavička dítěte.

"To je pozoruhodné," zvolal Snape, když pomáhal Hermioně dostat se do lepší pozice, aby mohla tlačit. "Ještě jsem něco takového neviděl. Harry…pojď sem a podívej se, jak se naše dítě dere na svět."

Harry znejistěl. "Já…no…"

"Stydí se na mě podívat," dovtípila se Hermiona. "Prosím tě, Harry…tohle nemá s chlípností nic společného…můžeš přece sledovat, jak přichází na svět tvé dítě. vůbec se nebudu cítit trapně, když se budeš dívat."

"Ron by mě zabil…," zamumlal Harry.

"Ron tu není a kromě toho…nevyčítal by ti to," řekla Hermiona a začala tlačit, co jí síly stačily.

Severus jí pomáhal a brzy řekl: "Harry…hlavička je skoro venku. Vážně to nechceš vidět?"

Harry nakonec nedokázal odolat.

Došel ke Snapeovi a podíval se, co se děje mezi Hermioninýma nohama.

"To dítě má černé vlasy!" vykřikl.

"Velice překvapivé, když je máme oba," utrousil Snape. "Ještě jednou, Hermino…Harry…vezmi ji za ruku, jestli to bude potřebovat…Hodná holka…ještě! Počítej do deseti při každém stahu…to je ono…pět…šest…sedm…osm…devět…deset. Hlavička je venku! Podívej, Harry!"

Harry se podíval a spatřil okouzlující malý červení obličejíček s množstvím černých vlásků. Zůstal stát s otevřenou pusou, když se objevil krk a Snape začal vyprošťovat ramínka a pak zbytek.

"Ještě jednou, holka," povzbuzoval Snape Hermionu, které dělala, co jí říkal a Harry sledoval - zcela nevěřícně - jak do Severusových rukou vyklouzlo dítě. "Je to holka!" vykřikl Snape, opatrně přidržel dítě ve vzduchu, aby si ho Hermiona mohla prohlédnout. "Harry…podej mi ručník. Harry? Harry !"

"Jo…"

"Ten ručník!"

"Jo…jasně tady." Bylo očividné, že Harry je v jakémsi šoku. Tohle bylo víc, než si dokázal představit.

Snape si vzal ručník a zabalil do něj dítě, pak vzal injekční stříkačku a vysál hlen z jeho nosu a krku, čímž vyvolal ostrý křik od rozhořčeného novorozence. "Je to v pořádku, maličká…jen se vykřič dosyta…potřebuješ do plic vzduch…," povzbuzoval ji Severus. Když už dítě dobře dýchalo, usušil ji a pak se obrátil k Harrymu. "Naše dcera, Harry. Pojď si pochovat naší Lily."

Harryho oči se rozšířily a dovolil Severusovi, aby mu vložil ten vzácný uzlíček života do náruče. "Já…nechci ji chovat!" vydechl chlapec.

"Jistě že chceš," ujistil ho Snape. "Jsi její táta. Vždycky se bude v tvém náručí cítit bezpečně…vždycky…"

"Můžu…můžu jí dát pusu?" zeptal se Harry a opatrně stáhl ručník dál od malého obličejíčku jejich novorozené dcery.

"Samozřejmě," přikývl Severus a chlapec se něžně dotkl rty dětského čelíčka.

"Vítej, Lily. Jsi tak maličká…a dokonalá…a…mám tě moc rád."

Harryho tělem se šířilo teplo, jaké ještě nepoznal…a probudil se v něm palčivý druh lásky. Tohle byla jeho malá holčička…jeho dcera…a on věděl, že udělá vše, aby byla vždy v bezpečí, vždy šťastná…Harry se zadíval na Severuse se slzami v očích a viděl, že Snapeovy oči se lesknou jeho vlastními slzami. Byl to okamžik, na který ani jeden z nich nikdy nezapomene.

Když Harry vrátil dítě zpátky do Snapeovy náruče, straší kouzelník k dítěti něžně zašeptal něco, co ani Hermiona, ani Harry neslyšeli, pak podal dítě Hermioně.

"Je nádherná!" řekla Hermiona plačtivě. "A, Harry…jsem přesvědčená, že bude vypadat jako ty! Jen myslím, že bude mít Severusovy černé oči! Bude tak krásná!"

"Až na to že teď vypadá spíš jako profesor Kratiknot," poznamenal Harry a všichni se rozesmáli.

"Dej jí pár dní," řekl Severus a hleděl na svoji dceru.

"Kolik si myslíte, že váží?" zajímala se Hermiona.

"Později přinesu z laborky váhy," odpověděl Snape. "Řekl bych tak kolem sedmi liber."

"Jak to ale vysvětlíme?" zeptal se Harry. "Totiž…jako to, že máme najednou dceru, Severusi…a jak to pak vysvětlíme jí?"

Snape potřásl hlavou. "Tím bych se netrápil. Lily je naše dcera…tečka. Když se to někomu nebude líbit, nějakému křupanovi, co o tom nic neví, prostě mu řekneme, že mu do toho nic není. Všechno, co potřebují vědět, že je to naše malá holka."

"Můžu jí zkusit nakrmit?" dotazovala se Hermiona.

Snape se na okamžik zarazil a pak řekl: "Hermino…myslím, že bychom ji měli dávat tvé mléko z lahve."

"Ale…PROČ? Já jsem tady…můžu ji snadno nakrmit sama a…"

"Protože si k ní vytvoříš vztah, když to uděláš…jako její matka…a milá holka…udělala jsi pro mě a Harryho už tolik, abychom měli tohle dítě…ale nemůžeme připustit, aby sis k ní vytvořila takové pouto." Jeho oči se střetly s jejíma. "Chápeš, co tím myslím a proč to říkám?"

"Není pro mě místo v jejím životě, že?" zeptala se Hermiona rozrušeně.

"Ale samozřejmě, že je…CHCEME aby bylo. Ale ne jako matku," řekl Snape jemně.

"A…co chceš říct Lily, až bude jednou dost stará na to, aby se zeptala, jak přišla na svět, zeptala se, kdo je její máma?" zajíkla se Hermiona.

"Řekneme jí pravdu, ale ne ,dokud nebude připravená to slyšet. Do té doby…prostě jí řekneme, že je velmi zvláštní mladá dáma se DVĚMA tatínky. Dokud nebude dost stará na to, aby pronikla hlouběji a poznala pravdu. Ale, Hermiono, VŽDYCKY budeme chtít, abys byla součástí Lilyina života. Snaž se to prosím pochopit."

Hermiona přikývla. "Je to těžké," povzdechla si. "Devět měsíců bylo to dítě ve mně. Věděla jsem kdy spí, kdy je vzhůru, mluvila s ní, zpívala jí…A teď musím odejít. Měla by mít moje mléko prvních pár měsíců. Jak to zařídíš?"

Máme sterilní lahve, můžeš jí připravit něco k jídlu a pak nám to přinést. Dá se to zařídit snadno," odpověděl Snape a dodal: "Prosím tě, neměj dojem, že tě nechceme v Lilyině životě, Hermiono. Opravdu moc tě CHCEME…ale ten vztah musí zůstat jen mezi Harrym, Lily a mnou. Chápeš? Já vím, že je těžké teď Lily opustit, ale pak by to pro tebe bylo ještě těžší.

Hermiona přikývla a řekla: "Já vím, že máš pravdu…ale…nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že ji budu muset opustit…ne dokud byla ve mně."

Snape si sednul na okraj postele. "Já vím, co myslíš, Hermiono. Není snadné to po tobě chtít. Umožnila jsi nám mít Lily a Harry a já ti to NIKDY nebudeme moct oplatit. Jsme ti zavázanější než vůbec tušíš."

Dívka si znovu povzdechla. "Já ROZUMÍM, Severusi. Rozumově, vím, že takhle to nejde. Ale bude chvíli trvat, než si na to zvykne srdce."

Snape vstal a dal jí pusu na tvář. "Tak teď přenech Lily jejím tátům a mi jí umyjeme. A potom uvidíme, co řekne na své první jídlo."

Hermiona přikývla a podala Severusovi dítě poté, co se na něj dlouze zadívala a usmála. Severus vložil Lily do Harryho připraveného náručí. V tom okamžiku spatřil v chlapcově pohledu něco, co tam nebylo, když ji držel poprvé a Severuse nadchlo, když viděl, jak je to zjevné.

"Myslím, že už je vážně mnohem hezčí než profesor Kratiknot," řekl Harry měkce hledíce na svoji dceru.

*****

Když se Hermiona už cítila lépe, Severus Lily zvážil.

"Půl kamene* 5 uncí," řekl pyšně, znovu dítě zabalil a přitiskl ho ke svým ramenům.

"To je dobré?" odvážil se zeptat Harry.

"To je naprosto perfektní," odpověděl Severus.

"Nemyslíš si, že jsme zdrtili Hermionu, Severusi? Byla skutečně nešťastná, když jsi ji řekl, že nemůže dál Lily pít z prsu."

Snape potřásl hlavou. "Ne…není zdrcená. Je to bystrá dívka. Ví, že takhle to prostě nejde…sama si to přiznala. Je jen pořád plná těhotenských hormonů. Až se vytratí, bude o tom přemýšlet jinak. Mimo to…zrovna jsem dostal sovu z Barlow se zprávami, které nejspíš povzbudí jejího ducha.

"Barlow ji přijal?" zeptal se Harry vzrušeně.

"Hermiona to uslyší první," odpověděl Snape.

"Severusi…"

"Ts…," varoval ho Snape tónem obočí lehce zvednuté ve výstražném znamení. "Hermiona první."

*kámen je hmotnostní jednotka (6,35 kg)

*****

Harry poprvé Lily nakrmil.

Po jídle Severus a Harry dali dítě zdřímnout do kolébky v jejich ložnici, kterou Snape vytáhl z rozsáhlého podkroví - v očekávání velké události - a připravil, že bude zase sloužit. Byla ručně vyřezávaná…hotové umělecké dílo staré tři století a spávaly v ní všechny Snapeovské děti až do dnešního dne.

"Neměla by ji vidět léčitelka?" zašeptal Harry Severusovi, když stáli nad její kolébkou a hleděli dolů na jejich dceru.

"Můžeme ji vzít k rodinnému lékaři," odpověděl Snape a pak dodal: "Ale prohlédl jsem ji důkladně a vypadá naprosto zdravě. Mléko si vzala ochotně…"

"Dokážeš uvěřit, že MY jsme ji stvořili?" vydechl chlapec a zakroutil hlavou v nevíře nad tím zázrakem.

"Je to trochu zázrak nad všechno chápání," řekl Snape. "A…vypadá to, že bude mít TVŮJ nos."

"A TVOJI barvu očí," upozornil Harry.

"U dětí se často barva očí změní, když zestárnout," sdělil mu Snape. "Ačkoli…skutečně to vypadá, že bude mít tmavé oči…když na člověka mrkne."

"Bože, Severusi…přál bych si, aby ji mohla vidět máma…pochovat si ji…aspoň na okamžik. Byla by tak pyšná, že jsme ji pojmenovali po ní. Lily Clarisse…"

Snape se zadíval na Harryho. "Lily Clarisse ?"

"Není to skvělé jméno? Tahle se bude jmenovat po OBOU našich mámách!" rozplýval se Harry.

"To…je nádherné jméno," řekl Severus a jeho hlas byl zabarvený hlubokými emocemi. "Díky Harry za ten názor." Obrátil chlapce k sobě a objal ho. "A díky za ten nejkrásnější dárek."

"Já děkuji tobě …," vrátil mu Harry a sevřel Snapea jak nejvíc dokázal. Když ho konečně pustil, řekl Harry: "Dal bych si něco k jídlu…co ty?"

Snape zavrtěl hlavou. "Ne…jídlo ani ne…aspoň ne teď."

S pohledem upřeným do Severusových očí Harry cítil, jak se mu sevřel žaludek. "Ne…?" protáhl Harry.

"Myslím, že ne. Možná bychom měli využít ten čas pro jiné věci…naléhavější věci…pojď sem." Snape vzal Harryho ruku a přitiskl ji na velkou bouli, které se formovala v jeho džínech.

"Ale, ale…," zamumlal Harry a jeho prsty pomalu masírovaly Snapeovu erekci. "Jsi jako nějaký nedočkavý, nadržený Zmijozel…"

"Dost si troufáš," Pottere," zavrčel Snape. "Stále ti můžu dát trest…PODE MNOU!"

"Uvidíme kdo pod kým," vrátil mu to Harry, vzal staršího kouzelníka za ruku a táhl ho k jejich posteli. Když k ní došli, položil Harry ruku doprostřed Snapeova hrudníku a shodil ho po zadu na postel. "Ty jsi strašný mizera. Vlastně vůbec nechápu, jak jsem se s tebou mohl dát dohromady," řekl.

"No jak už jsi jednou řekl, Pottere…," odpověděl Snape a stáhl Harryho k sobě na postel, "… někdo to dělat musí…"

Konec