Koupel

 

Autor: Falkira
Hlavní Hlavní postavy: Severus Snape/ Hermiona Grangerová
Shrnutí: Hermiona se jde vykoupat po těžkém dnu, to ještě netuší že...
Poznámka: Moje premiéra co se týče heterosexuálních povídek

Koupel

Být prefektkou je pěkně náročné, postěžovala si Hermiona sama pro sebe. Neustále napomínat křičící studenty, aby se nehonili po chodbách….Jak malé děti,> povzdechla si. Pomáhala navíc v knihovně přestěhovat knihy z jednoho regálu, ale i když používala kouzla, vždy to nešlo. Teď ji neuvěřitelně bolelo celé tělo, tak, že měla problém jít. Nejspíš by si měla zajít za madame Pomfreyovou, ona už by jí pomohla.

Nejdřív se ale musí umýt. Došla k Prefektské koupelně ve čtvrtém patře. „Bublinky a vůně“ řekla a zamyslela se nad tím, kdo asi tohle heslo vymyslel. Dveře se otevřely a ona vešla dovnitř. Pustila všechny kohoutky a začala napouštět bazén horkou vodou, do které přidala levandulovou esenci. Svlékla se a blaženě se ponořila do horké vody. Plavala a potápěla se jako malá a cítila, jak z se z ní pomalu smývá únava. Zatuhlé svaly se jí uvolnily a bolest ustoupila. Vydrhla si celé tělo a když se dostatečně vyráchala rozhodla se jít.

Vylezla z vody a narovnala se, když ze sprchy vyšel Snape. Neměl na sobě vůbec nic a zarazil se, když před sebou uviděl nahou nebelvírskou prefektku. Ta zaječela a udělala krok zpátky, zakopla o kraj bazénu a po zádech do něj spadla, přičemž se praštila do hlavy o protější kraj.

Snape zjevně nevyveden z míry obrátil oči v sloup a skočil za Grangerovou. V malém bazénu nebyl problém ji najít. Chytil ji v podpaždí a vytáhl nad hladinu. Když to udělal, zhluboka se nadechla a tak ji opřel o stěnu bazénu, ale když jí pustil, sklouzla opět pod vodu. Znovu Hermionu vytáhl a rozhodl se ji držet. Dýchala sama, jen po krku jí stékal malý pramínek krve. Snape opřel její hlavu o svou hruď a podíval se na ránu. Měla štěstí, rána nebyla hluboká, spíš jen škrábnutí. Znovu ji narovnal a lehce hřbetem ruky popleskal po tvářích.

Otevřela oči, sáhla si na hlavu a podívala se na zkrvavenou ruku. „Kde to jsem?“zeptala se ještě trochu dezorientovaná. „Nahá v obětí svého profesora lektvarů v levandulové lázni,“řekl chladně a naprosto vážně. Hermiona se podívala dolů a když si uvědomila, že je vážně nahá a on má ve všem pravdu zrudla jako rajče. „Bolí vás ta hlava?“zeptal se. „No…tro,trochu…pane pro…pro…profesore.“zakoktala se. „Měla byste vylézt a dojít si na ošetřovnu,“navrhl. „To je dobrý nápad, ale…“zase zrudla a podívala se nejdřív na profesora, pak na hromádku svých věcí na druhé straně místnosti a pak znovu na profesora.

Uvědomila si, že jí tahle situace a profesorovo obětí vlastně vůbec nejsou nepříjemné, ale naštěstí už nemohla víc zčervenat. Jeho silné ruce ji pevně svíraly a ona zatoužila, aby ji nepouštěl. „Tak já vás vysadím a nebudu se dívat,“navrhl s jeho obvyklým úšklebkem. Kývnutím souhlasila a on se potopil, chytl ji pod zadkem a vysadil na kraj bazénu.

Nedívat se… to prostě nešlo. Měla krásně tvarované štíhlé tělo, ploché bříško a nádherná pevná prsa. Vypadala trochu jako bohyně, jak po ní stékaly kapky vody a když ji pouštěl, pomalu přejel rukou po celé délce jejích štíhlých nohou. Trochu se zachvěla a pak jako probuzena ze snu vyskočila a bleskově se vrhla ke svému županu. Snape byl stále ve vodě a přemýšlel, jak to udělá…

Přítomnost nahé studentky v jeho obětí se totiž velice výrazně podepsala na jistých partiích jeho těla. Jinak řečeno, byl tvrdý jako skála. Chvilku váhal a pak se rozhodl. No co no, alespoň uvidí pořádnýho chlapa a vylezl z bazénu. Hermiona zalapala po dechu zjevně víc nahlas, než by chtěla a Snapeovy černé oči se do ní zaryly. Rychle uhnula pohledem jinam, ale nedalo se to vydržet dlouho a tak se její pohled znovu stočil na Snapeovo tělo.

Když tam ten okamžik stál, jak ho příroda stvořila ani nevypadal tak děsivě jako v tom svém dlouhém černém hábitu. A jeho tělo, to bylo opravdu zázrak přírody. Štíhlé dlouhé nohy, pevný zadek, vypracované břicho a hrudník, široká ramena přiměřeně svalnaté ruce…byl prostě dokonalý. Hermionu napadlo, jak může mít tak úžasně vypracované tělo, když pořát jenom učí, ale zřejmě o sebe velice dobře pečoval.

„Už se mohu obléknout, nebo na mě chcete ještě chvíli civět, slečno Grangerová?“zeptal se jízlivým hlasem a jeho temné oči se na ni opět upřeli. „No…já..já..promiňte…já jen…bych na vás ještě chvíli civěla,“řekla a zajíkla se nad tím co právě vyslovila. To ne, snad to nebyl úsměv, co přelétlo Snapeovy přes obličej, pomyslela si Hermiona, ale zmizelo to tak rychle, jak se to objevilo a profesor si oblékl župan. „Měla byste si zajít na ošetřovnu,“obrátil se k ní už zahalený. „Co? Proč?“nějak se nemohla soustředit na to, co po ní chce. „Měla byste si dojít na ošetřovnu, kvůli tomu zranění na hlavě. U Merlina, Grangerová, nemyslel jsem si že to bude tak vážné.“pronesl rádoby starostlivě a nasadil svůj obvyklý úšklebek.

„Jo aha, tohle, no už to ani nebolí a navíc mi už neteče krev. Myslím že s tím ani nebudu madam Pomfreyovou otravovat. A nebo byste se mi na to mohl podívat vy?“řekla s nadějí v hlase. „Co prosím?“zeptal se Snape s jedním obočím zvednutým. „No, jako na tu hlavu… jestli byste se mi na ni podíval.“ „Pojďte sem,“zavrčel. Přešla k němu, posadila se na lehátko a sklonila hlavu. Přistoupil k ní a prohlížel si její zranění. Stál nad ní skloněný, jenom v županu a přes hebkou látku se lehce rýsovala jeho erekce.

Je tak blízko, a přitom tak nedostupný... kdybych zajela rukou tam, kde se rozděluje látka jeho županu, co by asi dělal? přemýtala Hermiona. „Na to ani nemyslete,“řekl chladným, přísným hlasem. To snad ne, umí číst myšlenky? „Na,na co ne, ne, nemám myslet?“zakoktala se a v duchu si nadávala, že se chová jak malá. „Že byste si nezašla na ošetřovnu.“opět následoval úšklebek. „Rána sice není hluboká, ale můžete mít otřes mozku.“ „Aha,“ řekla a trochu se jí ulevilo.“ „A navíc, nikdy jsem si nezačal nic se studentkou.“další úšklebek. Sakra!

Otočil se, vzal zbytek svých věcí a chystal se odejít. Musel nutně napravit, co Grangerová způsobila s jeho přirozením. „Pane profesore,“dodala si Hermiona odvahy. Musela ho nějak zastavit, aby neodcházel, ale když se na ni podíval, nebyla schopna slova. „Chcete ještě něco, slečno Grangerová?“ pronesl netrpělivě. „No…no, vlastně ano…Vás,“hlesla a ozvěna koupelny poslední slovo zesílila. Otočil se a došel těsně k ní. „Co jste říkala?“probodnul ji výhružným pohledem. „Obávám se, že jsem vám nerozuměl.“ „Já, já, říkala jsem, že bych chtěla Vás,“špitla, povolila pásek na svém županu a nechala ho spadnout na zem.

Než se Snape vzpamatoval opíral se zády o chladné dlaždičky koupelny a Hermionina ruka vklouzla pod župan. Přejela konečky prstů po vnitřní spraně jeho stehen a když se dostala až k jeho erekci, jemně, ale pevně ji obemkla prsty. „Snape zalapal po dechu,“věděl, že ji přitahuje, nikdy by si ale nepomyslel, že ta otravná šprtka s nádherným tělem provede něco takového. To je ta zasraná nebelvítská statečnost.

Konečně se zmohl na odpor. Musí být přesvědčivý, jestli bude ještě chvilku pokračovat, nebude schopen to zastavit. „Grangerová, jestli okamžitě nepřestanete, postarám se abyste měla školní trest až do konce roku a jak by se na to dívali nebelvítští studenti, kdyby jejich prefektka dostala trest za sexuální obtěžování profesora?“snažil se, aby jeho hlas zněl co nejchladněji a odstrčil jí od sebe. Hermiona už ale nemohla couvnout. Přiskočila k němu a jednou rukou ho objala kolem pasu. „Obtěžování by to bylo jen v případě, že by se vám to nelíbilo…a zatím nemám takový pocit.“rukou začala jemně jezdit po celé délce jeho erekce.

Prudce se nadechl pod přívalem slastných pocitů. Pevně ji chytil za ramena a snažil se ji znovu odstrčit, ale ona zrychlila práci ruky a Snapeův odpor se pomalu ztrácel ve vlnách rozkoše, které se rozlévaly po jeho těle. Rozvázala mu župan a přitiskla své rty na jeho krk. Jemně ho líbala na hrudi směrem dolů, jazykem obkroužila pupík a klekla si před něj.

Bylo to nepohodlné, protože ji podlaha tlačila do kolen, jí to ale nevadilo. Snape ztuhl, když ucítil její horký dech na svém přirození. „Ne, Grangerová, to nemůžete, jsem přeci váš profesor,“ snažil se odporovat, ale protest se ztratil v jeho hlasitém zasténání, když mu Hermiona přejela jazykem přes špičku erekce. Pomalu, velice pomalu ho pohlcovala svými rty a zdálo se, že ho to přivádí na pokraj šílenství. Když zjistila, že to dál nepůjde, začala ho pomalu vytahovat a přitom ho jemně sála. Snapea ta pomalost sžírala. Chtěl víc, chtěl ji, nemohl si pomoci, zbytky zdravého rozumu se ztratily v horkých ústech nebelvítské prefektky. Ale ne tady. Chytil ji za vlasy a jemně vytáhl na nohy. Sehnul se pro svou hůlku, jednou rukou objal Hermionu a koupelna se s nimi zatočila.

Najednou stáli ve Snapeově komnatě. Zvedl ji do náruče a položil na postel. Shodil ze sebe župan a ona si mohla opět prohlédnout jeho krásnou postavu. Lehl si na postel vedle ní a začal jí líbat a hladit prsa. Objala ho a slastně zavzdychala. Najednou se posadil „Ne, tohle nemůžeme, to je špatné.“ „Vůbec to není špatné, je to moc hezké,“špitla Hermiona. „Jsem tvůj profesor, tohle prostě nejde.“ „Já, já vás ale potřebuju, potřebuju se vás dotýkat a cítit vaše doteky.“začala ho jemně líbat. „Teď už nemůžeme přestat a položila ho zpátky na postel. Prsty mu čechrala vlasy a on po chvilce pokračoval v líbání celého jejího těla.

Když začal jazykem ochutnávat její jeskyňku dýchala nahlas, přerývaně a z úst se jí draly slabé výkřiky. „Chci vás, teď. Potřebuju vás.“zasténala. Naposled ji políbil do klína a navedl tam svůj teď už bolestivě tvrdý penis. Ještě to mohl zastavit, ještě nebylo pozdě, ale vlastně nemohl, nechtěl… Zavřel oči přestal, přemýšlet a poddal se tomu pocitu.

Cítila jak do ni proniká a veškeré myšlenky se rozpadly. Zbyla jen touha, mít ho, mít ho v sobě, víc, tvrději. Cítila jak se jejich pot mísil a s každým jeho prudším a kratším přírazem se dostávala víc na vrchol. „SEVERUSI!“vykřikla a sevřela ho v sobě načež i on zatnul svaly a se zasténáním dosáhl vytouženého orgasmu. Zhroutil se vedle ní. Něžně ho objala. Vychutnávali si ten pocit bezstarostnosti. Po chvilce sladce usnula.

Probudila ji voda, která jí stékala po těle. Rozhlédla se, trochu dezorientovaná a zjistila, že je opět v koupelně a sedí pod sprchou. Snape nikde. V ruce držela mokrý kus pergamenu. Podívala se na něj. Stálo tam : Děkuji za vaši společnost, nikdy na to nezapomenu. Sbohem SS. Jen to dočetla, slova se rozmazala. Hmm…to by tak hrálo, já nejsem žádná známost na jednu noc. Takže žádné sbohem, ale na shledanou, pane profesore, usmála se.

Konec