Hračka

 

Autor: Mandragora
Hlavní Hlavní postavy: Severus Snape/ Lucius Malfoy/ Hermiona Grangerová/ Draco Malfoy/ Harry Potter - téměř každý s každým
Shrnutí: Ne každá hračka je plyšový medvídek, a některé hry jsou pěkně vypečené.
Poznámka: Moc děkuji Darkness deStination za beta read a její podmětné návrhy.

Hračka

„Severusi, jaké milé překvapení!“ vítal pán domu Lucius Malfoy svém přítele. „Čemu vděčím za tak nečekanou návštěvu? Nic neříkej! Přišel ses mi pochlubit svým nejnovějším objevem?“ hádal Lucius, a s významně povytaženým obočím se otočil k dívce, která dělala Severusovi Snapovi doprovod. „Představíš nás, Severusi?“

Oslovený kouzelník zcela přešel žádost hostitele o představení své společnice.
„Luciusi, příteli, omlouvám se, že jsem k tobě vtrhnul bez ohlášení,“ rovnou začal vysvětlovat důvod své nečekané návštěvy Severus, ale povýšený tón hlasu prozradil, že svojí omluvu považuje pouze za zdvořilostní frázi.
„Nějak se mi zastesklo po dobré společnosti a kvalitní whisky, a to lze pochopitelně nalézt jen u tebe na Malfoy manor,“ vykládal dál, zatímco ho hostitel uváděl do salonu. „A také jsem se přišel pochlubit, ona není můj, jak ty říkáš objev, ale můj majetek, moje nová hračka,“ ušklíbl se Snape. „Znáš přece kouzelnické zákony, pozvedla proti mně hůlku, hlupačka. Mohl jsem ji zabít, ale rozhodl jsem se, že si ji nechám, alespoň dokud mě bude bavit,“ dodal zlověstně.

Severus, poté co se pohodlně usadil v křesle a v ruce třímal skleničku té nejlepší jantarové tekutiny, pokynul dívce, aby si sedla na zem u jeho nohou.
Lucius Malfoy, z ní nemohl spustit oči, přemýšlel nahlas, „Mám dojem, že ji znám..., už jsem ji někde viděl..., tu tvoji krasotinku, hmm... ale kde...?“ Samým úsilím mhouřil oči, ale pak v nich blesklo poznání, „už vím, to je přece ta mudlovská šmejdka, kamarádka toho zatraceného Pottera!“
„Máš dobrou paměť, ale já ji teď říkám Taila,“ upřesnil Severus a majetnicky se usmál.
„Taila? Jak příhodné jméno, vůbec nepochybuji o tom, k čemu ji hlavně používáš,“ neskrýval své pobavení Lucius. „Jak se ti ji podařilo zkrotit? Draco mi o ní vyprávěl, a pochopil jsem, že je to pěkná potvora.“
„Mám své metody,“ odmítl to komentovat Severus.
„Hmm..., a naučil jsi ji všemu, co máš rád?“ vyzvídal dál Lucius.
„Co myslíš?“ pozvedl Severus obočí.
„Nepochybuji o tom,“ odpověděl pán domu a naznačil svojí sklenicí přípitek. „Tak na tu tvoji novou hračku!“

Hovor obou kouzelníků se stočil i k jiným tématům, ale Lucius stejně celou dobu mlsně pokukoval po dívce, sedící bez pohnutí na zemi. Z jejího obličeje se nedalo vyčíst vůbec nic, ať se její majitel bavil s Luciusem o čemkoliv, zůstávala pořád netečná a lhostejná, jako by tam vůbec nebyla.

Severusovi neušlo, jak jeho hostitelovi, úměrně k množství vypitého alkoholu, svítí z očí čím dál větší chtíč, proto se pobaveně ušklíbl, a učinil mu velkorysou nabídku: „Luciusi, nemohl jsem přehlédnout tvůj zřejmý zájem, pokud se nebojíš, že tě tu překvapí Narcisa, tak si klidně posluž.“ „Pche... to by tak hrálo, abych se bál vlastní ženy,“ odmítl posunkem Lucius.
„Takže... to mělo znamenat... ano?“ ujišťoval se Severus. „V tom případě..., co bys říkal, takovému vykouření? Hmm...?“
Před takovou výzvou nemohl Lucius couvnout, to by se před Severusem shodil, a to dost dobře nešlo. Chvíli si svého hosta pátravě prohlížel, jako by hledal nějaké postranní úmysly, ale když žádné neobjevil, opatrně přikývl na souhlas.
„Tailo, slyšela jsi a víš, co máš dělat, tak jdi a opovaž se to neudělat pořádně!“ rozkázal Severus dívce, ta beze slova přikývla a vydala se k Luciusovi.
Ten již celý nedočkavý si rozepnul kalhoty a vydal se tak v plen dívčiným ústům. Ta, poslušna rozkazu svého vládce, velmi pečlivě líbala, lízala, sála a jemně okusovala chloubu pána Malfoy manor až ho zručně přivedla k vyvrcholení.

„Hmm...“ pokusil se Lucius nabrat dech, „opravdu sis ji vycvičil dobře Severusi.“
Ten kývnutím hlavy kvitoval pochvalu, a mávnutím ruky přivolal svoji souložnici k sobě. „Luciusi, zajisté ti nebude vadit, když stejným způsobem obslouží teď i mě, to víš, mohl bych mít problém dojít domů,“ a významně si přejel rukou přes vyboulené kalhoty.
„Jistě, přece tě nemohu nechat trpět,“ souhlasil škodolibě Lucius.

Taila si mlčky klekla před křeslo, kde seděl Severus, a s nemenší zručností se začala starat i o jeho potřebu. Lucius se pohodlně usadil, aby měl dobrý výhled. Velmi záhy si všiml, že se klečící dívce vyhrnula její krátká sukně, kterou měla na sobě a pod ní, že už nemá žádné další oblečení, prostě nic dalšího, co by ji zahalovalo. S velkými obtížemi polkl a zatoužil se jí dotknout, alespoň jedním prstem ji pohladit, zanořit ho do ní, poškádlit jím její citlivé místečko. Byl si dobře vědom toho, že to co mu před chvílí Severus umožnil, je maximum možného, že on by se rozhodně o takovouto hračku s nikým nedělil.

Severus, přestože byl zaneprázdněn, si ale brzo povšiml přítelových obtíží. Sledoval, kam míří jeho chtivý pohled a pak to okomentoval slovy: „Zaujalo tě, že nemá spodní prádélko? To víš..., má to zakázané na důkaz jejího podřízeného postavení a taky, abych se nezdržoval, když mám potřebu jí ho tam vrazit.“
Pak se zašklebil a pokračoval, „Ale no tak... Luciusi..., přece se nebudeš ostýchat..., klidně si ji vezmi…, třeba hned teď!“ Vůbec při tom nepovažoval za důležité, se zeptat na názor své společnice.

To bylo na Luciusovo sebeovládání příliš. Vůbec se nezdržoval nějakým důkladným svlékáním a hrubě, zezadu na jeden příraz pronikl do nebohé dívky. Bral si ji rychle, bezohledně, držíc ji při tom za boky, zvířecky do ní přirážel. Netrvalo dlouho a se zaúpěním se udělal, následován Severusem.

Když bylo po všem, Taila zůstala klečet před Severusovým křeslem na všech čtyřech. Sperma ji stékalo po vnitřní straně stehen, měla ho rozmazané po obličeji a také nalepené ve vlasech.

Severus si ji kriticky prohlížel, a nakonec to okomentoval slovy: „Vypadáš jak... děvka,“ a opovržlivě nakrčil nos. „Chtěla bys..., abych tě očistil? Ano...? Tak to mě ale musíš poprosit..., ty jedna ubohá couro!“

Chvíli bylo ticho a pak se ozval tichý dívčí hlásek: „Prosím, pane.“
„Co jsi?“ dál ji týral Severus.
„Jsem děvka..., pane“
„...ano? Čekám!“
„Jsem děvka, můj pane“
„To... už je... lepší,“ ohodnotil prosbu Severus a mávl hůlkou, poté ji opět přikázal ať zůstane sedět vedle křesla.

„Co tvůj podařený synáček?“ otočil se Severus s dotazem k Luciusovi, „Už ho přešla ta perverze?“
Lucius pokrčil rameny, „Na tom nezáleží, je zasnoubený, za tři týdny se žení. Vybral jsem mu čistokrevnou čarodějku z bohaté, aristokratické rodiny. Dokud nebude mít dědice, nesmí opustit Malfoy manor.“
„Takže ty vězníš vlastního syna?“ upřesňoval si zvědavě Severus.
„Vězníš, to je ale ošklivé slovo, já bych preferoval výraz, má omezenou možnost pohybu.“
„Hmm..., a to se ani nepokusil navštívit svého milence?“
„Naivo,“ zasmál se Lucius, „to víš, že to zkusil, ale nemá šanci, mám všechno pod kontrolou. Dokonce se ten hlupák, s kterým páchal Draco ty nechutnosti, mu pokusil poslat přenášedlo, ale Dracovu poštu hlídám taky. Kdyby jsi věděl, co mu ten Potter píše, to by ses pozvracel, hned to všechno pálím,“ dodal štítivě.
„Je to nechutné, že zrovna ty máš smůlu a ze syna se ti vyklubal úchyl,“ vrtěl hlavou Severus. „Je vůbec schopný sexu se ženou? Postaví se mu?“
„Co já vím, je to jeho problém,“ pokrčil rameny Lucius.
„Hmm...,“ Severus se pokřiveně usmál, „máme možnost, to vyzkoušet,“ a trhnul hlavou k Taile, sledující bez pohnutí podlahu.
„Ty myslíš...,“ předklonil se Lucius a v očích mu pobaveně blýsklo, „ho otestovat a poskytl bys na to tu svojí kočičku? To vůbec není špatný nápad, Severusi!“
„Tak ho zavolej, ať se pobavíme.“

Zanedlouho poté co Lucius pro Draca poslal skřítku, se otevřely dveře a vstoupil Luciusův dědic.
„Volal jsi mě, otče?“ otázal se.
„Draco, máme návštěvu.“
Draco se otočil na Severuse a kývnutím hlavy naznačil jemnou úklonu, „Dobrý den, pane,“ pozdravil. Se zájmem pohlédl na dívku, lehce zdviženým obočím naznačil mírný zájem, ale když nikdo nereagoval, obrátil se zpět.
„Vždy, když si mě necháš zavolat, něco potřebuješ. Co je to tentokrát?“ položil otci drzou otázku.
„Synu, mám pro tebe nabídku, kterou nemůžeš odmítnout.“
„Nemohu?“ zkřížil ruce na prsou v odmítavém gestu Draco.
„Hmm..., ano, je to tak,“ bavil se zlomyslně Lucius, „Severus je tak neskonale laskavý a nabídl se, že ti umožní pořádný styk se ženou.“
„...styk? ... se ženou? Jaký styk?“ nechtěl věřit tomu, co slyšel Draco.

Mezitím Severus donutil Tailu pořádným dloubancem do zad, aby se postavila. Stála sice rovně a v obličeji se jí nepohnul ani sval, ale zároveň z ní vyzařovala rezignace.

„Otče, máš na mysli, tu..., “ nedokončil Draco svoji otázku a odvrátil se od Luciuse směrem k návštěvě.
„Ano, konečně ti to došlo,“ neodpustil si ironický komentář starší Malfoy.
„Ale vždyť je to Grangerová,“ vydechl překvapeně Draco a couvl několik kroků směrem ke dveřím.
„Kdepak, to je Severusova nová hračka, teď jí říká Taila,“ upřesňoval situaci Lucius. „Získal ji v souboji, jistě víš, co to znamená...“

Draco pátral v obličejích všech přítomných po významu té šarády, ale Severus s Luciusem vypadali pouze pobaveně nad jeho rozpaky a Hermiona se pořád tvářila rezignovaně. Zdálo se, že Draco zvažuje situaci, a pak zřejmě dospěl k rozhodnutí. Přikývl a pronesl: „Stejně nemám na vybranou, co?“
„Ano,“ byl stručný Lucius.
„Chceme tě vyzkoušet, jestli budeš schopný splnit svoje manželské povinnosti o svatební noci,“ rozvinul potěšeně myšlenku Severus.

„V tom případě, pánové dovolte, abychom se s He... tedy Tailou, vzdálili a uskutečnili váš směšný požadavek,“ pronesl posměšně Draco a doprovodil to letmým gestem hlavy.

Lucius přikývl.

„Ne!“ ostře nesouhlasil Severus. „Nepustím ji z dohledu, mohla aby utéct! A navíc nevěřím, že by se v Dracových komnatách věnovali našemu úkolu.“
„Bez MÉHO svolení z Malfoy manor nikdo neodejde, ale budiž, co tedy navrhuješ?“ otázal se ho se zájmem Lucius.
Severus jedním prstem ukázal na pohovku stojící pod oknem a tázavě se podíval na pána domu.
Ten zaklonil hlavu a hlasitě se rozesmál, „víš Severusi, že jsi strašný bastard?“
„Hmm... ano.“

„No tak, Draco, na co čekáš?“ pobídl ho Lucius.

Oslovený mladý muž se cítil velmi nepohodlně, na sucho polkl a podíval se na Hermionu. Ta, v očích nekonečno a tvář jako z kamene, z níž se nedalo vyčíst co si doopravdy myslí. Pozornější pozorovatel by nicméně podle jejího postoje poznal, že napjatě vyčkává. Když už to ale trvalo dlouho, pohnula se směrem k pohovce a tam se začala pomalu, provokativně svlékat.

Draco byl v pasti, těkal očima ze strany na stranu, cítil jak mu začínají hořet tváře a svíral ho pocit úplného ponížení. Otec ho nenáviděl, držel ho na panství od onoho strašného dne, kdy zjistil, s kým se vlastně jeho syn schází. Od té doby neměl kontakt s vnějším světem, žádné dopisy, nic. Nepochyboval o tom, že se o to postaral Lucius, uměl být důkladný, když chtěl. Nevěděl, jestli ho jeho milovaný hledá, ale by si jistý jedním, kdyby se tu objevil osobně, otec by ho bez váhání zabil. Tak jako zabije mě, až bude mít vytouženého dědice, uvědomoval si hořce.

Lucius víc než rozladěný Dracovým váháním se natáhl pro svoji vycházkovou hůl: „Mám ti pomoct?“ zavrčel výhružně.

Draco potřásl hlavou a odevzdaně se vydal plnit otcovu vůli. Postavil se za Hermionu, položil jí ruce na holá ramena a pomalu je nechal sklouzávat níž směrem k jejím bokům. Ušklíbl se, jeho otec měl strach, že není schopen se milovat se ženou, ale on je, měl jich několik, než si byl ochoten sám sobě přiznat, že jeho tužby směřují jinam než do dívčích klínů.

Pomalu hladil chvějící se Hermionu. Ano, skryta pod slupkou nezájmu se chvěla skoro stejně jako on. V duchu proklel svého otce i jeho odporného přítele, kteří seděli rozvalení v křeslech, v rukou skleničky s Merlin ví kolikátou whisky a náramně se bavili na jejich účet. Konečně byl připraven. I když se sám cítil jako prodejná děvka, co pro kus žvance prodá své tělo, jeho penis si o blízkosti nahé ženy zřejmě myslel svoje. Mírným tlakem naznačil Hermioně, aby si klekla na všechny čtyři, protože se neodvážil podívat se jí do očí.

„Tak to tedy ne!“ zastavil je Severus.
Na maličký okamžik Draco zadoufal, že je konec a nebude muset dokonat své ponížení, ale to se šeredně spletl.
„Luciusi, přece nemůžeme dopustit, aby ji osouložil zezadu. To by si představoval toho svého teplouška a vůbec by si nevychutnal ženské přednosti,“ pokračoval nemilosrdně.
Draco zavřel oči a všechnu svojí vůli soustředil na to, aby nezačal křičet. Bylo mu jasné, že by to jeho otec jen tak nepřešel, čekal by ho hodně bolestivý trest.
„Máš pravdu Severusi, tváří v tvář to bude pro něj daleko zábavnější.“

Hermiona na nic nečekala a otočila se na záda, nohy od sebe. Přitom jemně naznačila ten správný pohyb, jako by se už nemohla dočkat, až do ní Draco vstoupí.
Ten, již zbaven kalhot k ní přilehl a začal se jí věnovat. Zanedlouho oba podlehli vášni a zapomněli na všechny okolo.

Jejich obecenstvo je s pobaveným výrazem chvíli pozorně sledovalo.
„Tak vidíš, Luciusi, myslím, že nemusíš mít o budoucnost rodu obavy, nakonec se Draco i rozpohyboval,“ komentoval to sarkasticky Severus.
Pak se ale na svého přítele obrátil s otázkou: „Chtěl jsem se tě taky zeptat, na tu tvoji novou akvizici. Je pravda, že jsi koupil Harpyje?“
„Vyhlédl jsem si několik skvělých hráčů na kontinentě a chtěl jsem z nich postavit tým, ale nechtělo se mi začínat z ničeho. Tak jsem investoval do Harpyjí. Věřím, že letos, nejpozději příští sezónu vyhrajeme ligu...“ rozhovořil se Lucius, i když u toho neustále sledoval dění na pohovce.

*****

„Luciusi, jaké milé překvapení!“ vítal ve dveřích Severus svého přítele, „Čemu vděčím za tak nečekanou návštěvu?“
„KDE JE?!“ nezdržoval se oficialitami Malfoy.
„Kdo? Moje Prcinka? Frigidní Narcisa ti nedala a proto jsi přichvátal tak brzo po ránu ke mně?“ otázal se zvědavě Severus, halíc se přitom do černého županu.
„Nedělej ze mě hlupáka! Kde je Draco!“ zuřil Lucius Malfoy.
„Draco? Ty nevíš, kde máš syna? No to se podívejme..., ale proč ho u všech ďasů hledáš u mě?“ špatně skrýval své pobavení rozcuchaný a od polštářů otlačený Severus, kterého časná návštěva vyhnala z postele.
„Protože mě to napadlo jako první možnost,“ trochu se krotil Lucius, „je tu jistá souvislost mezi tou tvojí rozhoďnožkou, Pottrem a Dracem,“ vysvětloval netrpělivě.
„Nebuď směšný, přece si nemyslíš, že bych jí něco takového dovolil,“ odpověděl Severus, ale ustoupil od dveří a gestem pokynul Luciusovi, aby vstoupil.
„Prosím, klidně si prohlédni můj byt, ale jsem si jistý, že tu Draco není,“ nabídl návštěvě domácí pán. Pak pokračoval: „Dáš si se mnou šálek kávy? Pochopitelně až to tu prohledáš.“
„Ne,“ odpověděl stroze Lucius, „musím toho kripla najít a vysvětlit mu, kde je jeho místo.“
„Jak se mu vlastně podařilo opustit Malfoy manor?“ položil logickou otázku Severus. „Vždyť jsi říkal, že bez tvého vědomí se nikdo ven nedostane.“
„Musel použít přenášedlo, jinak si to neumím vysvětlit.“
„V tom případě,“ reagoval Severus, „si tu kávu se mnou klidně dej, protože může být kdekoliv a pokud nebude chtít, tak nemáš šanci ho najít.“
„Vím, že máš pravdu..., ale mám hrozný vztek,“ cedil skrz zuby Lucius.
„Protože ti ptáček uletěl z hnízda?“ zkoušel přítelovu trpělivost Severus, nicméně se pak nad ním slitoval: „Nebudeš mít nic proti tomu, když tě tu provedu?“
„Jistě,“ přikývl Lucius rezignovaně, dobře si vědom toho, že je to zbytečné.

V jídelně už byla prostřená snídaně a voněla káva. Lucius si neochotně sedl a nechal se obsloužit Tailou, oblečenou jen do průsvitného župánku.
Rozhlédl se kolem, ale jeho pohled stejně skončil na dívčině pozadí. Kochal se tím výhledem a představoval si sám sebe na Severusově místě. Pořád nemohl z hlavy vyhnat ten odpolední zážitek ze salonu v Malfoy manor. Přišlo mu, že se to odehrálo dávno, jako by tomu již byly celé týdny, ale přitom uběhly jen tři dny. Pouhé tři dny!

„Pěkně sis to tu zařídil, Severusi,“ pochválil hostitele.
Severus zvedl zrak od snídaně, „Na tvoje sídlo to zdaleka nemá,“ mávl rukou, „ale nemohu se zbavit dojmu, že se tvoje pochvala netýká bytu, ale mojí sladké Prdelky,“ a majetnicky si přitáhnul dívku stojící vedle něho k sobě na klín.
„Máš mě prokouknutého,“ zasmál se trpce Lucius.
„Skrz na skrz,“ přikývl na souhlas Severus.
„Až mě to děsí.“
„Proč?“
„Jsem pak snadno manipulovatelný.“
„Ty a snadno manipulovatelný...? Nedej se vysmát Luciusi, který bloud by se toho opovážil?“
„Hmm... ano, bylo by to, to poslední, co by ve svém životě ten opovážlivý hlupák udělal.“

„Vím, že máš momentálně na spěch Luciusi, ale co kdyby jsi k nám někdy zašel..., hmm?“ položil mu nečekanou otázku Severus.
Pak se křivě usmál a pokračoval: „Rád se podělím,“ a významně položil dívce svojí dlaň na její plné ňadro a palcem lehce přejel přes bradavku, ta okamžitě zareagovala.

Lucius byl ohromen, tak moc, že slyšel sám sebe říkat: „Severusi, to je pozvání, které nemohu odmítnout,“ dřív, než mu znovu nastartoval mozek.

*****

„Pojď ke mně, ty moje Prdelko,“ vyzval Severus Hermionu, když se vrátil do jídelny, poté co vyprovodil Luciuse ke dveřím a popřál mu mnoho zdaru při hledání nezdárného potomka.
Ta se na něj usmála a jak se k němu blížila vláčným krokem, zavrněla: „Jak si přeje můj pán a vládce.“
Rozvázala mu župan, sedla si na jeho klín obličejem k němu, rukou polaskala Severusovu chloubu a pak se na ní pomalu nabodla. Milovali se divoce, prudce přiráželi až nakonec zůstali bez dechu, objímací jeden druhého.

„Kdy dorazí Lucius?“ zeptala se Hermiona.
Severus se zasmál, „Ten kanec je tak nadržený, že ho tu máme nejpozději dnes večer, ale spíš už na odpolední čaj.“

*****

Severus měl pravdu.

Lucius Malfoy nevydržel odolávat tak lákavé nabídce dlouho. Ve skutečnosti mu dělalo obrovské potíže opustit Severusův byt hned poté, co dopil kávu. Po Dracovi sice pátral, ale jen tak pro formu, protože si až bolestně uvědomoval, že nemá nejmenší šanci ho najít. Nemohl se totiž soustředit na nic jiného, než na představy, co všechno bude s tou Severusovou mrškou dělat. Těšil se, že si pořádně užije a to bez nějakých romantických serepetiček a nesmyslů, co po něm vyžadovaly jeho milenky, čistě jenom sex bez citových vazeb.

Jeho pozdně odpolední návštěva u Severuse dopadla nad veškerá Luciusova očekávání. Čaj, co mu byl naservírován, nestačil ani vychladnout a už byl odvlečen do ložnice a tam naprosto zničen. Severusova hračka Taila byla úžasně k neutahání a to, že jí obšťastňují dva zdatní kouzelníci, ji nijak nevadilo.

Když se loučil, aby se vrátil na své sídlo, Severus mu s jistou, těžko skrývanou ironií vysvětlil pravidla:
„Aby bylo jasno, Luciusi, jsi u nás KDYKOLIV vítán, ale musíš se mi předem ohlásit. Nikdy, rozumíš NIKDY tu nebudeš s Tailou sám, to je pro mě nepřijatelné.“

A tak začaly Luciusovi pravidelné návštěvy u Severuse, až se z nich stal zvyk, ze zvyku se stala posedlost a z posedlosti nakonec závislost.
Sám si byl dokonce schopen přiznat, že je závislý na jejich postelových hrátkách ve třech, kdy on a Severus si užívají s tou děvkou, ale neměl sílu a ani vůli na tom cokoliv změnit.

*****

Pak měl Severus ten pitomý nápad.

„Domina?“ vypadal Lucius poněkud překvapeně. „Ty ses snad zbláznil?"
„Ale Luciusi, klid..., vždyť je to jen hra.“
„Hra? Jak by sis to vlastně představoval?“
„Pravidla jsou vcelku jednoduchá, museli bychom udělat všechno, co nám přikáže,“ vysvětloval trpělivě Severus.
„Pěkně vypečená hra, to ti tedy povím!“ vzdoroval Lucius.
„Bude se ti to líbit. Taila bude mít na sobě takový obleček z kůže, moc ji nezahalí, spíš naopak. Je to vzrušující, uvidíš.“
„Vy už jste to někdy zkoušeli?“ sondoval situaci Lucius.
„Ano, již několikrát.“
„Hmm... tak tedy... dobrá, přesvědčil jsi mě.“
„Já věděl, že je na tebe spolehnutí,“ usmál se spiklenecky Severus. „Taila s bičem opravdu umí.“
„... s bičem?!“ zděsil se Lucius.
„Jistě... co sis myslel? Jak jinak nás donutí k poslušnosti?“

...prááásk...
„Svléknout!“
...prááásk...
„Nejdřív ty! Pěkně pomalu mi předvedeš striptýz!“
...prááásk...
„Ano, paní.“
„Ticho!“
...prááásk...
„Tak... hodný chlapeček... ještě ty saténové spodky!“...prááásk... „Teď se předveď jak si ho umíš vyhonit!“
...prááásk...
„Stačí!“
...prááásk...
„Teď ty! A nespěchej!“
...prááásk...
„Nějak to odbýváš!“...prááásk...
„Stop!“...prááásk... „Teď Luciusi, mu sám stáhneš ten poslední kousek!“
...prááásk...
„Vykuř ho!“
„Cože? Já nejsem nějaký zasraný teplouš!“
...prááásk...prááásk...
„Ano paní, jak si přeješ, paní.“
...prááásk...

Než s nimi Taila skončila, donutila je nejenom se vzájemně vykouřit, ale se i ošukat. Nakonec ani ona nevyšla zkrátka a Lucius měl problém dostat se v pořádku domů.

A tak pokračovaly Luciusovi pravidelné návštěvy u Severuse. Sám si byl dobře vědom toho, že je závislý na jejich postelových hrátkách ve třech, kdy si užívá se Severusem a s jeho děvkou, ale neměl sílu a ani vůli na tom cokoliv změnit. Zjistil totiž, že to, co dosud považoval za zvrhlé, odporné, úchylné a perverzní, zkrátka sex mezi muži, jej dokáže maximálně uspokojit. Už mu ani nevadilo, že jeho jediný syn dává přednost mužům, jen kdyby to nebyl ten zatracený Potter!

*****

Bylo to krásné, jenže pak se to celé pokazilo.

„Myslím Luciusi, že bys měl jít dneska raději domů,“ řekl mu místo uvítání Severus a tvářil se vražedně.
„Prosím tě...,“ nedal se odradit Lucius, který dorazil ve skvělé náladě v očekávání věcí příštích. Suveréně vstoupil a když se usadil v křesle, rozhlédl se kolem, kde je Hermiona. Už dávno ji v duchu říkal jménem, ale před Severusem se toho střežil. To, co na začátku považoval za povyražení bez citových vazeb, mu přerostlo přes hlavu a nedávalo spát.

„Kde je?“ zeptal se jen.
„Nechceš to vědět,“ vrčel Severus.
„Ale...no tak... nedělej fóry...,“ odpověděl Lucius a už byl na cestě k Hermionině pokoji. Severus vyskočil a hnal se za ním, aby ho zastavil, ale Lucius byl rychlejší, rozrazil dveře, a to co uviděl, mu vyrazilo dech. Nikdy ho nijak netýralo, že je Hermiona u Severuse v podstatě nedobrovolně, ze začátku mu to bylo jedno a pak si zvykl a ani ona nevypadala, že by jí to nějak moc vadilo, ostatně jí Severus nijak neubližoval, tedy až do teď.

I když už ve svém životě viděl hodně, tak pohled na Hermionu, jak sedí v křesle samá modřina a šrám, oči opuchlé od pláče, tak toto s ním otřáslo.
„Tak už jsi spokojený?“ prolomil děsivé ticho Severus.
Luciusovi se vzteky zatmělo před očima, sevřel ruku v pěst a z otočky udeřil Severuse do brady. „Ty hajzle, co jsi jí to udělal? Jak si jen mohl!“ křičel na něj.
„Nééé, nééé, nechte toho!" začala taky křičet Hermiona.
Severus vypadal, že se na něj vrhne a dobije ho, oči se mu zúžili vzteky, letmo pohlédl na Hermionu, pak se ale vrátil k Luciusovi a zasyčel na něj. „Vypadni..., vypadni... a... už se nevracej!“
Vyvláčel a vystrkal ho ze dveří bytu a vztekle za ním zabouchl.

*****

„Luciusi, Severus není doma,“ vítala Hermiona Malfoye, který přišel dopoledne, pro něj v naprosto nezvyklou dobu.
„To je v pořádku, chci mluvit s tebou, Hermiono.“
„...Hermiono? Ty mi říkáš jménem?“ neskrývala údiv oslovená dívka.
„Ano, je to tak. Poslyš, já... musím něco udělat,“ vztáhl ruku a opatrně se dotkl její tváře, kde byla dosud patrná modřina. „já... vykoupím tě, unesu, osvobodím, zkrátka cokoliv, abych tě dostal z dosahu toho sadisty. Nemůžu tě tu jen tak nechat. Zařídím ti byt, kde budeš moct zůstat. Přeji si, abys byla šťastná. Já... Hermiono... já...“
„Pssst... nic neříkej..., prosím,“ položila Hermiona prst Luciusovi přes ústa. „Pojď si sednout, musíme si promluvit,“ vybídla ho.

Hermiona si sedla Luciusovi na klín a mávla rukou, aby přivolala skleničku s jeho oblíbenou whisky.
„Podívej se Luciusi, já..., no... je to celé moje vina.“
„Ale...“
„Nepřerušuj mě, prosím,“ netrpělivě poposedla Hermiona. „Víš, všechno je jinak než to vypadá. Ty se na mě budeš zlobit, ale...“ roztřásla se jí trochu brada.
„Nebudu, určitě ne,“ sliboval Malfoy, kterého vyděsily slzy, jež se Hermioně tlačily do očí. „Ale hlavně neplač, to bude dobrý,“ pokusil se jí utěšit.
„Ty mě zabiješ..., až ti to řeknu,“ slzela Hermiona.
„Tobě bych nezkřivil ani vlásek,“ ujišťoval ji Lucius.
„No tak dobře,“ popotáhla. „Já a Severus se budeme za čtrnáct dní brát, já jsem tady u něj dobrovolně, o své vlastní vůli a nikdy jsem nebyla jeho majetek. Jistě patřím mu, tak jako on patří mě, ale protože se milujeme. Moje vina je, že jsem tě zatáhla do té naší hry. Já jsem přesvědčila Severuse k tomu představení u tebe na sídle, já jsem ho umluvila k tomu, abychom pokračovali a... a...,“ zakoktala se, „nebyla jsem schopná ji ukončit.“

„...hra? To celé... byla jen... hra?“ pomalu vstřebával překvapený Lucius. „To já jsem byl... celou tu dobu... vaše hračka,“ dodal trpce. „Takže je konec? Už nikdy...“
„Ale no tak, medvídku...“
„Uvědomuješ si, že za toto... bych na kohokoliv jiného už použil Avadu?“
„Ano,“ odpověděla mu Hermiona a krásně se na něj usmála.

Luciusovi klesla hlava a opřel si ji o Hermionino poprsí. „Budeš mi chybět,“ zamumlal.
Hermiona ho hladila po vlasech. „Ty jsi můj medvídek, tedy náš medvídek, náš saténový medvídek. Opravdu si myslíš, že se tě jen tak snadno vzdáme? Po obřadu jedeme na svatební cestu, ve středu, ale spíš už v úterý nám bude bez tebe smutno.“

Lucius si užíval těsnou blízkost Hermiony, ale pak, jako by si uvědomil nějakou souvislost, zvedl prudce hlavu.
„Ty si ale nemůžeš vzít Severuse, ne po tom co ti udělal!“ přejel rukou po šrámu, hyzdícím Hermioninu tvář.
„Tak za to taky můžu já,“ usmála se smutně Hermiona.
„Přece nemůžeš za to, že tě zmlátil!“ rozčílil se Lucius.
„Ale ne, Severus by mi neublížil. Já jsme havarovala na koštěti. Proto tak strašlivě zuřil, protože jsem se mohla zabít.“
„Co jsi u Merlina prováděla?“
„Nechala jsem se klukama přemluvit, abych si s nimi zahrála famfrpál.“
„...kým?“ zeptal se opatrně Lucius, ale ve skutečnosti to radši vědět nechtěl, protože už dopředu tušil, co uslyší.
„No... Harrym a Dracem,“ odpověděla naoko klidně Hermiona.
„Draco! Ty víš kde je!“
„Ano, pořád jsem to věděla.“
„To ty...“ vydechl překvapeně.

„Ano, to představení, co jsme sehráli u tebe doma mělo jeden účel a to předat Dracovi přenášedlo. Vymyšlené jsme to měli tak, že Severus nepřipustí, abych s Dracem zůstala sama, všechno se muselo odehrát přímo před tebou, protože by ti v tom případě bylo jasné, že jsem mu ho dala já.“
„A protože jsem s ním potřebovala mluvit,“ pokračovala Hermiona, “musel Severus zasáhnout, abychom měli hlavy u sebe.“
„Merline! Já jsem takový hlupák, jak jsem se mohl nechat takhle napálit!“ vrčel nebezpečně Lucius.
„To protože jsi sledoval moje vnady,“ řekla Hermiona a přejela si dlaní přes prso, „a krev se ti nahrnula jinam, než do mozku,“ mrkla na něj.

Chvíli se na něj upřeně dívala, jak se pokouší nasadit Malfoyovský Smrtelný Pohled*, ale pak to nevydržela a začala se smát.
„Ale no tak, Luciusi, nedělej, že ti vadí, že tvůj syn dává přednost mužům. Vždyť ty si taky užíváš.“
„Ale ne s Pottrem!“
„Toho by ti Draco nenechal, má ho jenom pro sebe, krkoun jeden,“ dodala rozverně.

„Nerozumím jedné věci,“ nadhodil Lucius, „proč jste v té šarádě pokračovali, když jste dosáhli svého?“
„Hmm... to byla slabina toho našeho plánu,“ ušklíbla se Hermiona, „prostě jsi byl úžasný a když jsem vás měla oba najednou, uvědomila jsem si, že chci, že musím mít víc a proto jsem přesvědčila Severuse, aby tě pozval.“
„Už ti někdo řekl, že jsi potvora?“
„Jistě,“ zasmála se, „Severus mi to říká skoro každý den.“

„Luciusi?“
„Hmm...“
„Pomůžeš mi?“
„Hmm...“
„Prosím,“ zamrkala na něj Hermiona.
„To záleží na tom s čím,“ odpověděl opatrně Lucius.
„Potřebuji vybrat svatební šaty,“ vrkala.
„Ty ses zbláznila! Já ti budu pomáhat vybírat svatební šaty!“ naoko se rozhořčil Lucius.
„A kdo jiný? Vždyť ty máš vkus, styl a jsi nepřekonatelně elegantní. Prosím...“
„No dobrá...,“ vzdal to, „přines to.“

„Myslela jsem si, že bych mohla mít tyhle,“ otevřela Hermiona katalog.
„Cože? Tak to v žádném případě!“
„Proč?“
„Vypadala bys v tom tlustá.“
„Já nejsem tlustá!“
„Vím, že ne. “
„A co tyto?“
„Ne!“
„A ty?“
„Ne..., ne..., ne!“
„Prosím tě, dej to sem,“ vyškubl Lucius Hermioně objemný svazek z ruky, „já ti něco vyberu sám!“
„Já věděla, že je na tebe spolehnutí...“ usmívala se blaženě Hermiona.

„Luciusi, jaké milé překvapení!“ vítal sarkasticky Severus svého přítele, když nečekaně dorazil domů. „Čemu vděčím za tak nečekanou návštěvu?“
„Pomáhám Hermioně s přípravou svatby, už jsme dohodli podrobnosti, počet hostů, hostinu, oznámení, družičky, Hermioniny šaty...“
„Ano...?“ vrčel maximálně vytočený Severus.
„Jistě,“ usmál se na něj mile Lucius. „Přece nemohu dopustit, aby se můj milenec oženil se strašidlem!“

Poznámky:
* Omlouvám se Tofiam za použití tohoto výrazu, ale bohužel jsem si nemohla pomoct, prostě to tam sedlo. Navíc je to druhá slashová povídka, kterou jsem vůbec kdy četla viz. http://fanfiction2.potterharry.net/viewstory.php?sid=10766 (Ta první byla Muž v Dracově posteli :-)) ), a tak si v podstatě za to může sama, protože od té doby jsem na tomto žánru závislá.

Konec