Hermionina bolest

 

Autor: Corny
Hlavní postavy: Severus Snape/ Hermiona Grangerová
Shrnutí: Severuse Snapea čeká mozkomorův polibek. Na hradě je však někdo, kdo se s tím nehodlá tak snadno smířit.

Hermionina bolest

Byla neděle odpoledne. Hermiona si povzdechla. Už dlouho ji tížilo něco nepopsatelného. Cítila bolest i lásku, ale nemohla se s tím nikomu svěřit. Harry i Ron by ji považovali za pomatenou. Oni ho nikdy nepochopili. Nenáviděli ho kvůli tomu, že byl smrtijed, ale zapomínali na to, že byl také člověk. Ona vždy hledala za těmi černými jámami emoce. Snažil se je skrývat. Ach, jak byl zranitelný. Bolelo ji každé jeho slovo proti ní, zároveň jí ze zastřeného hlasu běhal mráz po zádech. On si jí však nikdy nevšiml. Modlila se, aby ji jednou oslovil bez toho úšklebku, ale on byl vždy chladný a možná i to ji přitahovalo. Ale za chvíli to skončí. Zítra bude poslední soud a nikdo nepochyboval o tom, že mu mozkomoři dají polibek. Nedokázala si představit, že jeho oči budou bez obvyklého výrazu, tělo pozbude elegance, energii mu vysají s duší a jeho rty se už nikdy víc nestáhnou ve zlomyslný úšklebek, který tak nenáviděla. 
Byla noc a hodiny odbíjely jedenáctou. Zdrojem jediných zvuků v nebelvírské věži byl Hermionin pláč. Oni nemají právo jí ho vzít! Vstala a s uslzenýma očima se upravila. Chtěla být s ním. Možná že ji jednou pro vždy přesvědčí, že není co milovat. To byl cíl její noční cesty do sklepení. 
Našla jeho soukromou komnatu a zjistila, že dveře jsou pootevřené. Dodala si odvahy a zaklepala. Žádná odpověď. Zhluboka se nadechla a dveře otevřela. Vešla dovnitř a použila kletbu Colloportus na zamčení těch starodávných mohutných křídel.
Rozhodně nebyla připravena na pohled, jaký se jí naskytl. Profesor Severus Snape seděl v koženém křesle, hlavu měl zvrácenou dozadu a oči zavřené. Vedle něj stála myslánka a v ní se leskla hmota podobná tekutině i plynu. Hermiona nezapochybovala, že McGonagallová mu jí půjčila aby si udělal v hlavě jasno před polibkem a znovu si prožil celý život. Dříve patřila Brumbálovi. Nad tím se ovšem Hermioně nechtělo přemýšlet. Samozřejmě věděla že to není správné, srdci ovšem neporučíš a tak to Hermiona Snapeovi nevyčítala.
Myslánka ji přitahovala silněji, než obavy z trestu, který by po odhalení následoval. Ponořila se zcela do jeho vzpomínek a znovu vše prožívala. Byla u jeho překrásného milování i dovádění s Lily Potterovou, prožila se Snapem mučení, které mu způsoboval Potter a byla šokována čím dál víc. Poslední vzpomínka, kterou se Severusem Snapem prožila, byl rozchod s Lily Potterovou. Tak nespravedlivý a bolestný. 
Její ramena sevřely chladné štíhlé ruce ocelovým stiskem a Hermiona dopadla zpět na kamennou podlahu komnaty. Nad ní stál profesor Severus Snape a ve tváři měl zvláštní výraz. Mísil se v něm vztek, lítost, překvapení, nedůvěra i křivda. Hrubým způsobem pomohl Hermioně na nohy a shodil ji do křesla u krbu. Hermiona se nadechla a začala mluvit. ‚Pane profesore, promiňte, já nevěděla…‘ ‚Ticho! Teď budu mluvit já, slečno Grangerová.‘ Vzdálil se od křesla a do dvou sklenek nalil nejlepší skřítčí víno. Sklenice postavil na stůl a usadil se do křesla proti Hermioně. ‚Začnu tím, jak jsem se ve vás zklamal, slečno. V životě by mne nenapadlo, že zrovna vy přijdete do mého kabinetu slídit. A v životě by mne nenapadlo, že se musím bát nechávat myslánku v mé komnatě, zatímco spím. Ale jistě. Měl jsem od vás něco takového čekat. Přátelíte se přece s tím Potterem. Tak mluvte. Pobavila jste se moc? Líbilo se vám to? Co jste vlastně všechno viděla?‘ Hermiona byla v rozpacích. Viděla, že ho jen nerozzuřila. Bylo to horší. Zranila ho. ‚Profesore, promiňte. Nevěděla jsem, co to skrývá. Viděla jsem to s Harryho matkou a otcem. Víte, mrzí mě, čím musel tak citlivý člověk jako vy projít.Je mi to líto.‘ Dál Hermiona už nemluvila. Po tváři jí stékala slza. ‚Víte, slečno Grangerová, je konec. Je konec a proto si o všem chci s někým pohovořit. Zřejmě nejste taková jako Potter. Škodolibá, vychloubačná a zcela neempatická. Dokážete se vcítit do druhých. To už jsem poznal. Máte dobré srdce. Připomínáte mi Lily. Byla krásná, ale všichni obdivovali její intelekt a dobré srdce. Ano. Miloval jsem jí celým srdcem jak jen toho je lidské tělo i duše schopno. Ona mě také milovala. Byli jsme sebou posedlí a naše milování bylo bouřlivé. Jenže pak přišel ten Potter a pobláznil ji. A já pak udělal tu hloupost. Byl jsem opilý a nikdy jsem to nechtěl udělat. Já nechtěl. Lily! Já nechtěl!!!‘ Slova Severuse Snapea se ztrácela ve vzlycích a tvář byla zmáčena slzami. Hermiona by si nikdy bývala nepomyslela, že i on je schopen tak hlubokých citů. Přišla k němu a sedla si na opěrku jeho křesla Podala mu ubrousek a objala ho. Neodtáhl se , jak čekala, ale zaryl své výrazné rysy v jejím hábitu. Když se trochu uklidnil, odtáhl se a pokračoval. ‚Víte, slečno Grangerová, voníte stejně jako ona. Jemně, po květinách, ovoci a dívčí kráse. Nejhorší na tom je ,že naše láska nepoznamenala jen nás. Poznamenala i člověka kterého oba dobře známe.‘ Upřel na Hermionu svůj pronikavý pohled. ‚Já vám nerozumím,, pane profesore. Nevím, kam tím míříte.‘ Severus Snape si otřel tváře a zničil tak jednu ze slz, která mu stékala po výrazných lícních kostech. ‚Harry Potter, slečno Grangerová, Harry Potter. Z naší lásky se narodilo dítě. Potter. A já mu nemohu nic říct. Zemřu a on bude stále v duchu nenávidět mě a milovat Jamese Pottera.‘ Hermioně to vyrazilo dech. ‚Ale pane profesore! Vždyť všichni tvrdí, že je Jamesi Potterovi podobný.‘
Nechápavě hleděla do očí černých jak uhel a po zádech jí běhal mráz.
‚Lektvar, pozměňující geny, slečno.‘ Severus Snape vzlykal. Hermionu nenapadlo, co dál říci a tak profesora znovu objala. Jeho stisk byl křečovitý a pevný. Hermioně i Severusi to připadalo jako nekonečně dlouho, než se pustili. Severus se zahleděl do jejích čokoládových očí a oba se instinktivně začali obličeji přibližovat. Vzájemná přitažlivost byla silnější a nešla potlačit. Za pár vteřin Severus vášnivě a drsně líbal její jemné rty a hrál si s jejím jazykem. Hermiona věděla, že tak nečiní kvůli lásce. Nemiloval ji a ona to věděla. Dělal to kvůli vzpomínkám a porozumění. Téměř nevědomě se přemístili na tvrdou postel ozářenou svíčkami. Severus Hermioně odepnul hábit a shodil ho na podlahu. Hermiona se pokoušela o to samé, ale její pokusy byly neúspěšné. Severus Snape byl prostě mužem, který situaci měl pevně v rukách a nikomu nedovolil, aby se stal pánem situace. Byla to výsada ,kterou dovolil jen své první a jediné lásce- Lily Potterové. Hermionina halenka byla Severusovi trnem v oku. Nenamáhal se rozepínáním, jediným prudkým trhnutím se mu naskytl pohled na krajkové dívčí prádlo. S rozepínáním sukně mu Hermiona pomohla a díky vzájemné spolupráci před ním za několik okamžiků ležela jen ve spodním prádle. Její mozek se na chvíli postavil vášni a ona si sedla na posteli. ‚Víte pane profesore, tohle není správné. Chci být s Vámi, ale ne za těchto okolností. Vždy jsem obdivovala Váš intelekt a milovala jsem Vás. Vy jste si mě ale nikdy nevšímal. Proč tak najednou?‘ Sama byla překvapena odvahou, se kterou se v jedné větě vzepřela profesorovi a zároveň mu vyznala lásku. Severus Snape se zdál zaskočený. Ne mnoho žen v jeho životě mu vyznaly lásku a ne mnoho mu jich nepodlehlo. On si také uvědomoval, že jejich počínání není správné. Uvědomil si také, že erekce v jeho kalhotách je silnější než mozek a Hermiona věděla, že její odpor byl jen symbolický. 
Lehla si na záda a nechala ho, aby Líbal její sametovou kůži. Nikdy by od něj nečekala takovou něhu. Jeho jazyk cítila na tvářích. Pokračoval přes krk a pak se zastavil na místě mezi ramenem a krkem. Severus nechal Hermionu vychutnávat si onen pocit, ale sám si začal svlékat hábit. Rozepnul si saténovou černou košili a jen v kožených kalhotách pokračoval ke hrudníku jeho studentky. Hermiona si jeho doteky vychutnávala. Uměl se jí dotknout jako muž. Dotknout se jí tak, že ji to rozpálilo a zároveň ji zamrazilo vzrušení v podbřišku. Nedotýkal se jí nemotorně. Osahával a líbal ji dráždivě, tak, že cítila vlhkost v kalhotkách. Když Severus dospěl k podprsence, upřel na Hermionu své oči ve kterých se zračilo vzrušení. Když mu dala pohledem svolení, nadzvedl jí hrudník a zkušenými pohyby osvobodil její mladé, ale pevné poprsí. Když Hermiona ucítila jeho prsty, které svíraly její bradavky, přestala se ostýchat. Zatímco Severus líbal její hrudník, Hermiona se mu přisála na krk a prsty laskala jeho šíji. 
Přesto, že byla tak nezkušená, Severusi z jejího počínání naskočila husí kůže a chvěl se pod jejími doteky. Když se dost nabažil jejího hrudníku, polibky se dostával k pupíku. Hermiona se třásla vzrušením a prsty projela Severusovy vlasy. Vůbec nebyly mastné, jak by se mohlo zdát. Byly jemné a husté. Severus obdařil její bříško několika doteky a vášnivými dráždivými polibky. Pak položil své štíhlé a dlouhé prsty na podbřišek a začal s nimi masírovat Hermionina citlivá míst zvenku. Z jejích hebkých rtů se vydral tichý sten a Severus se jí znovu hluboce podíval do očí: ‚Ještě máte možnost couvnout, slečno Grangerová. Pak nebude cesty zpět. Opravdu to chcete?‘ Hermiona chvíli mlčela. Ne, že by váhala a nebyla si jistá. Jen si vychutnávala pohled do jeho očí. Krásných, hlubokých a bez jediné známky obvyklé ironie. Zcela se změnil jeho výraz.Vrývala si do paměti ten obraz a věděla, že na něj do smrti nezapomene a navždy ho bude mít v srdci. Ani jeden pohledem neuhnul. Když si ten pohled vryla do paměti, Kývla. Natáhla se k němu a chtěla mu rozepnout kalhoty. On však vstal a učinil tak sám. Teprve teď si Hermiona všimla erekce v jeho černých slipech, která po dobu dráždění narostla do obřích rozměrů. Severus si však slipy nesundal. Pomalu si klekl mezi její nohy a krajkové kalhotky stáhl na podlahu. Neubránil se tomu a políbil její klín. Hermiona roztouženě vzdychla a potlačila nutkání přidržet jeho hlavu mezi svýma nohama. Zatímco Severusova ústa líbala její podbřišek, jeho prsty se zabořily do Hermionina klína. Masíroval její klitoris a občas zajel jedním prstem až do svatyně ženství. Hermiona vzdychala a nemohla popadnout dech. Náhle se napjala a Severus vycítil že se blíží její první orgasmus. Ustal a políbil ji. Lehl si vedle ní na postel a sám si sundal slipy. Dotknul se její ruky a jemně ji vedl do svých intimních míst. Hermiona se zpočátku ostýchala. Několik polibků na krk a šíji ji však uklidnilo a Svými jemnými a studenými prsty se dotkla jeho penisu. Byl tvrdý a mohutný Vzrušovalo jí to.Několikrát po něm přejela dlaní a vychutnávala si jeho tiché vzdychání. Prsty obkroužila žalud a stáhla předkožku. Severus zřejmě podcenil její šikovnost a zadržel blížící se vyvrcholení. Nechtěl nic zkazit a připravit je o nádherné spojení muže a ženy. Ještě chvíli zkoušel své sebeovládání než jí zabořil krásné ruce do hustých vlasů. Chvíli ji vášnivě líbal a Hermiona pak ucítila jemný tlak na šíji. Tušila kam se ji snažil vmanévrovat, ale tohle dělat nechtěla. Jejich oči se střetly. Jeho oči opět zcela změnily výraz. Pohled byl tentokrát měkký, až prosebný. Pohled na Severuse Snapea, který je odkázán jen na její rozhodnutí jí dodal odvahy. Sklonila se a posunula se dolů k nohám postele. Její ústa se poprvé dotkla jeho mužství. Sykl. Jemně pohladila jeho úd a on znovu hlasitě zareagoval. Pochybovala, že komukoli jinému by to dovolila, ale nechala se přitlačit na ten obrovský pyj a rty se přizpůsobila jeho tvaru. Několikrát po něm pomalu přejela a vlhla z velmi hlasitých stenů, které každou chvíli musely někoho přilákat. Po chvíli ucítila znovu ony štíhlé ruce na svém krku, tentokrát jí pozvedly hlavu. Znovu se políbili. Bylo v tom tolik něhy a porozumění že Hermioně svitla naděje, že by to mohla být láska.
V těsném objetí Hermiona cítila jeho penis zřetelněji, než kdy předtím. Jeho erekce byla stále větší a tvrdší. Překulili se a Severus se octl nad Hermionou. Naposled se na ni podíval a ona přikývla. ‚Poprvé to chcete se mnou? Neurazím se když odmítnete. Je to závažné rozhodnutí, slečno Grangerová.‘ Hermiona znovu kývla očima a Severus se vzepřel na loktech. Zasunul mezi ně ruku a navedl svůj penis do Hermioniných útrob. Pomalu jej vsouval dovnitř. Po několika centimetrech Hermiona sykla. Jeden druhému se dívali do očí a Severus prudce přirazil. Bolest ustoupila a nastalo to krásné a harmonické spojení. Líbali se, ale stále si hleděli do očí. On se pohyboval pomalu a Hermiona vzdychala. Bylo na ní vidět, že se krotila. ‚Nebojte. Jsme tady sami a nikdo nás neuslyší.‘ Hermioně to dodalo sebevědomí a vzdechy otřásaly komnatou. Zanedlouho Severus pocítil, jak mu na těle vystupuje studený pot. Napjal svaly a ustal v pohybech. Hermiona pocítila vlnu vzrušení a orgasmus přišel náhle, prudce a nečekaně. Severus zaklonil hlavu, zavřel oči a nechal ze sebe vytrysknout semeno.Hermiona skučela a zmítala se v orgastických křečích. Severus ji objal, pevně se k ní přitiskl a sténal. ‚Lily‘. Sten se vydral z jeho úst a on už nedokázal ho zarazit.Hermionin orgasmus odezněl a ona si jasně uvědomila význam toho slova. Objal ji. ‚Promiň. Nechtěl jsem ti ublížit.‘ Hermiona si uvědomila, že jí tyká, ale bylo jí to jedno. Nevyčítala mu to. Vrátilo ji to jen zpět do reality. Nemiluje jí to ona věděla. Dojalo ji, že tolik miluje Lily ale byla z toho smutná a nedokázala to potlačit. Objal ji. Cítila v jeho objetí bezpečí, útěchu, něhu i porozumění Oba byli stále nazí, ale erotika se vytratila do neznáma.Severus dal Hermioně černý župan se saténu, stejný si oblékl i on.
Posadili se proti sobě do křesla a on nalil skřítčí víno. Zhluboka se napil a odhrnul si pramen rozcuchaných vlasů z čela. ‚Nechci, aby tě trápila bolest. Nechci ti ubližovat a nechci, aby ses trápila kvůli mně. Oba víme, že mě zítra odsoudí a dostanu polibek.‘Hermiona ho chtěla začít utěšovat, ale podle tónu jeho hlasu zjistila, že je o tom přesvědčen. Hrozné bylo, že Severus Snape se s tím smířil. Nenechal se vyrušit a pokračoval: ‚ Smrti se nebojím. Chtěl bych žít, ale nevyšlo to. Nechal jsem tady odkaz- Harryho. Lily si nepřála, aby se to dozvěděl, ale za těchto okolností… Tenhle dopis ráno Harrymu doručí jeho sova. Ale tobě to neřekne. Nikdy se to nedozvíš.‘ Hermiona se nadechovala a stále ho nechápala. On vyndal z hábitu hůlku. ‚Bude to tak lepší. Ty zapomeneš a budeš si myslet, že jsem ti řekl, že jsi mudlovská šmejdka. Bude tě to bolet jen chvíli. Pak si řekneš, že jsem si smrt zasloužil a už se nebudeš trápit. Věř mi.‘ Hermiona se zděsila. Došlo jí, že mluví o smrti. ‚Ale pane profesore! Není to trest smrti!‘ Severus se smutně usmál a jeho oči zvlhly, jak si první slza razila cestu k lemu jeho županu. ‚Opravdu si myslíš, že ze sebe nechám udělat živou mrtvolu? Trosku? Ne! Zemřu jako muž a nechám na sebe vzpomínat jako na člověka s elánem a důstojností. Dokážeš si mě představit v Azkabanu? 
Hermiona se zamyslela. Hleděla do jeho očí, které byly zalité slzami a sama začínala plakat. Rozvzlykala se a padla mu do náruče. On už nedokázal své vzlyky potlačit a křečovitě Hermionu svíral. Když oba po dlouhé době ovládli své emoce, Severus zvedl hůlku. Roztahoval rty, když Hermiona vykřikla. ‚Ne!!! Severusi! To nemůžeme. Já nechci zapomenout. Bude to bolet, ale já chci stále mít v srdci tvé oči. Hluboké a toužící. Nemáš právo mi tu vzpomínku vzít.‘ 
Musel uznat, že měla pravdu. Sám nechtěl, aby vzpomínka poslední ženy jeho života na něj byla, jak ji vyhazuje ze dveří komnaty, ale nechtěl jí ublížit. Věděl, že bude nešťastná ještě hodně dlouho a jizvy se nezahojí nikdy, ale přesto si byl jist, že ji nepřesvědčí. Ale přesto všechno byl rád, že na světě bude alespoň jeden člověk, který ho nebude brát jako zrůdu a vraha Albuse Brumbála, ale bude na něj vzpomínat jako na lidskou bytost s emocemi. Na hodinách bylo půl páté ráno. Museli se rozloučit. Objali se. Nebyla v tom erotika. Byla v tom oboustranná lítost, smutek a něha. Hermiona cítila, jak z něj sálá touha žít. Nedokázala udržet své pocity v mezích. Slzy stékaly a ona statečně bojovala se vzlyky. Políbil ji a naposled jí pohleděl do očí odhodlaným smutným pohledem. ‚Sbohem slečno Grangerová. Už jděte. Prosím. Dejte ten dopis Harrymu. Vše najde uvnitř. A už jděte. Nechci, abyste si mě pamatovala jak brečím jako malé dítě, kterému vzali hračku. Ať uslyšíte nebo uvidíte cokoli, nevracejte se. Znovu uvidím Lily. Netrapte se, prosím. Sbohem.‘ Kouzlem otevřel zamčené dveře. Hermiona se mu naposled podívala do očí a zavřela za sebou dveře. Šla chodbou ze sklepení, když ve své komnatě obrátil Severus Snape hůlku proti sobě a pevným hlasem pronesl ‚Avada Kedavra‘.
Ráno se na hradě nemluvilo o ničem jiném. Nikdo si nevšiml, že Hermiona Grangerová odešla do ložnic a je k neutěšení a Harry Potter bloumá po zahradě a snaží se vše si srovnat v hlavě.
Hermiona stále vidí v hlavě ty toužící hluboké oči a lituje, že si na ně pamatuje.

Konec