Der Deal + Der Slytherin P18 2/3

 

Der Deal + Der Slytherin P18 2/3

Lehce zavrávorala, když vypadla z krbu. Potřebovala chvíli k tomu, aby začala správně vnímat své okolí. Zřejmě se nacházeli v malé chatě, která byla zařízena ve velice světlých tónech, velkoryse a opravdu teple a také útulně. Velice se jí to líbilo.

"Jste první studentka za mou celou učitelskou dráhu, která to tu může spatřit, slečno Grangerová. Vítejte v mém soukromém přístavu. Jsme v Irsku a tato chata byla po dlouhou dobu ve vlastnictví rodiny mojí matky. V posledních letech jsem ji vyspravil, dostavěl a konečně také zařídil nábytkem. Doufám, že je to podle Vašeho vkusu, abyste se tu mohla cítit příjemně," vysvětloval trochu odměřeně, jakmile za ní vystoupil z krbu. Hned nato zažehl mávnutím své hůlky v krbu oheň a zapálil také četné svíce v obývacím pokoji."Je to tu opravdu krásné, profesore," odpověděla mu upřímně a on s díky přikývl."Skoro hodinu jste seděla venku na studené chodbě v průvanu. Navrhuji, abyste si nejdříve dala horkou koupel a dostala se zpět na příjemnou teplotu, abyste se také ještě nenachladila," navrhl rezolutně. Opustil malý, útulný obývací pokoj a stoupal po schodech do druhého poschodí."Půjdete?" volal na ni znovu, když viděl, že ještě zůstává v dolním podlaží. Bylo jí zatěžko se odtrhnout od nábytku ze světlého dřeva a obrovského světle šedého gauče, na kterém ležely tlusté světlé deky a polštáře zvoucí k zachumlání a snění a ke koukání z okna. Nikdy v životě by si tak útlný obývací pokoj nedala do spojitosti se Snapem. Ale opravdu se jí vysloveně líbil.

Už jí napustil vodu do vany, když vstoupila do koupelny. Ta byla stejně jako obývací pokoj zařízena světlým nábytkem a všude se nacházely zelené doplňky. Téměř okamžitě se zamilovala do té malé místnosti a už teď se těšila na svou koupel. Nikdy v životě by Snapeovi nepřipisovala tolik vkusu a smyslu pro teplo a pohodu.

"Slečno Grangerová, nemusí se stát nic, ale může se stát všechno. Berte to jako moto dnešního večera. Nechci Vám nahánět strach ani na Vás tlačit. Chci Vám dát touto nocí možnost vyřešit Váš malý - mně sice trochu nejasný, ale i přesto jednoznačně existující - problém s Weasleym. To je vše. Rozhodnutí, jestli ho opravdu chcete řešit se mnou, však je pouze na Vás. Uvolněte se tedy. Nic se nestane, pokud to opravdu nebudete chtít," zašeptal jí překvapivě měkce poté, co do vody nalil voňavou přísadu a znovu k ní přistoupil."Proč to všechno děláte, profesore?" zeptala se ho, překvapená jeho slovy ještě více než vším ostatním, co ji už tento večer potkalo.

"Protože jsem také jen muž, slečno Grangerová. Muž se zcela normálními potřebami a se zcela normální, lidskou touhou. A vy jste pro mě velice žádoucí, slečno Grangerová. Ale to už víte. To už jsem Vám jednou říkal. Navíc už mi tolik nezáleží na mém učitelském zaměstnání. Ale ze všeho nejvíc si myslím, že Weasley je učiněný blbec, který si nezasloužil ženu jako Vy, neumí ji ctít a rovněž ji neumí učinit šťastnou. Věřím, že to pro Vás bude díky této noci pochopitelné. I když je to jen můj názor, myslím si, že byste se měla bez odkladu obrátit na jiného muže. A s dovolením, tím myslím skutečně muže a žádného dalšího chlapce. Odložme pro tento víkend naše normální vztahy, Hermiono. Tuto noc bych pro Tebe rád byl Severusem," nabídl jí a ona jen polkla. Jednak to byla jeho slova, která - když je nyní vyslovil tak jasně - jí zřetelně dávala smysl. A také to byl fakt, že se o ni vysloveně snažil, a dokonce jí lichotil, a to takovým způsobem, který by u něho nikdy nepovažovala za možný."Dobře, Severusi," odpověděla váhavě. On vypadal spokojeně a přikývl."Běž do vany, Hermiono. Ohřej se, ať je ti dobře. Počkám na tebe v obývacím pokoji," sdělil jí pak opatrně a ona ráda svolila.


Ve vaně se nechtěla zdržovat příliš dlouho. Krátce po tom, co se vysvlékla, se na okraji vany objevil šálek s kapučínem. Sice ho vypila, ale přesto se snažila koupel co nejvíce zkrátit. Přitom to nebylo tak, že by ji delší pobývání ve vaně nelákalo. Bylo tomu zcela naopak. Koupel byla naprosto perfektní. Ale Hermiona se strachovala, že ztratí svou odvahu, když o všem začne přemýšlet víc, než by bylo nutné. A tak, sotva vyprázdnila šálek, se znovu zvedla z vany a osušila se.Právě v tomto momentu se v koupelně objevila - stejně neslyšně jako předtím nápoj - souprava velice rafinovaného bílého prádla z krajky a saténu a k tomu bílý tlustý hebký župan a pár světlých ponožek, které s županem v jeho hebkosti mohly soupeřit. Ošetřila se ještě několika kosmetickými kouzly, než byla naprosto spokojená a cítila se připravená na to, co možná tuto noc nastane. Vklouzla do prádla a zjistila, že v něm opravdu vypadá fantasticky. Nikdy nečekala, že si Snape pěstuje zálibu ve světlých věcech. Ale dům i jeho volba oblečení dávalo tušit něco jiného.

O něco později se zavinula do županu a vyplížila se z koupelny. Odvážila se nesměle kouknout po horním podlaží malé chaty a její pohled se zastavil na skříňce na komínku čistě vypraných košil. Bílých košil. Snapeových košil.Jako malá mlsná kočička uzmula vrchní košili a prokmitla zase zpátky do koupelny. Pod županem se v samotném prádle cítila jakoby trochu nahá a také zranitelná. Košile pro ni byla velice vítaná. Byla dost velká na to, aby zahalila značný kus jejího těla, i přesto v ní však vypadala líbivě. Košile jí vrátila velkou část její sebejistoty.

Přes sebe si zase hodila župan a pomalu a také trochu rozrušeně se vydala do obývacího pokoje. Jakmile vstoupila, viděla Snapea ležet s knihou na gauči schouleného se pod deku. V takové pozici vypadal jednoduše nezvykle. Zřejmě se taky ještě alespoň vysprchoval a převlékl. Místo typického učitelského hábitu měl na sobě světle šedé triko, které vypadalo měkce a příjemně. Ještě vlhké vlasy sčesal dozadu. Vzhlédl, jakmile ji zaslechl přicházet do pokoje."Ahoj, Nebelvírko," zašeptal tiše, sklapnul knihu, odložil ji stranou a odhrnul deku. Kromě jeho světle šedého trika byly vidět i černé džíny, které dobře zdůrazňovaly jeho dlouhé nohy."Ahoj, Zmijozeli," odpověděla plaše. Ačkoli teď vypadal nezvykle, svým způsobem se jí opravdu líbil."Byl v kapučínu ten lektvar, který má ovlivňovat vnímání?" zeptala se, ohromená vlastním zjištěním. Jen povytáhl obočí."Ne, tak nezněla dohoda, Hermiono. Tento lektvar jsi chtěla jen v případě potřeby. V kapučínu bylo jen pár kapek lektvaru, který se postará o to, aby tato noc - v onom případě - zůstala bez následků. Chtěla bys teď i ten druhý lektvar?" pokračoval jemně a na Hermionu toho bylo jednoduše moc. Nikdy nesnila o tom, že by mohl mít tak příjemný obličej."Ne, ale sklenička vína by teď přišla vhod, Severusi," odpověděla upřímně. Přes jeho rty se opravdu mihnul malý úsměv a on v rozpacích sklopil zrak."Samozřejmě. Sladké nebo suché?" přeptal se skoro odevzdaně."Sladké," opáčila. Zmizel do kuchyně a nechal ji samotnou.


Několik chvil přemýšlela, jestli by snad neměla jít za ním. Nakonec se rozhodla zůstat, protože si byla celkem jistá, že mu v kuchyni k ničemu nebude. Otevřít láhev a naplnit dvě skleničky je otázka maximálně tří mávnutí hůlkou.Přistoupila tedy k oknu v obýváku a podívala se ven. Sametová noc ležela nad mořem, které bylo možné pozorovat z okna. Otevřela okno a trochu se vyklonila. Nemohla sice poznat, kde přesně byli, neboť temnota toho prozrazovala málo, ale viděla, slyšela a cítila moře. Muselo burácet opravdu přímo před domem.

"S vlhkými vlasy to tedy není příliš chytré," ozvalo se za ní náhle tiché šeptání a vysoké, vytrénované mužské tělo se k ní opatrně zezadu přitulilo. Snape.Krátce se zarazila, když jí došlo, kdo se to k ní právě přibližuje. Hned se však zase uvolnila, když ji jeho ruce začaly opatrně masírovat na krku. Své tělo také malinko vzdálil. Zřetelně tedy rozuměl řeči jejího těla. U Rona to bylo něco naprosto nemyslitelného. Nikdy s ní nezacházel dostatečně citlivě, nereagoval na její malé signály, které mu nevědomky posílala. Byla to téměř ironie, že právě Snape - kterému stále znovu podsouvali, že je bezcitný hajzl - na ni teď ihned a zcela bez obtíží reagoval.
Také jeho doteky byly zcela jiné než ty Ronovy. Jeho ruce byly suché, zatímco Ronovy se rychle zpotily a ulepily. Bylo příjemné cítit trochu drsnou, ale suchou kůži Snapeových rukou na své pleti.Nemasíroval také příliš hrubě, jak to obvykle dělal Ron. On v tom jednak neměl žádné velké zalíbení, aby ji tímto způsobem potěšil, a pokud s tím začal, choval se tak neopatrně, že mu Hermiona stále musela připomínat, že nemá proporce jeho matky. Snapeova masáž byla naproti tomu perfektní. Nedržel ji příliš pevně, aby ji to bolelo. Ale v žádném případě také ne příliš mdle, aby ho to zpochybňovalo jako muže.Moc nepřemýšlela, opřela se o něho zády, zavřela oči a vydala ze sebe tichý, blažený vzdech. Tichý Snapeův smích ji přivedl zpátky do reality."Slyším snad, že to dělám správně? Líbí se ti to tak? Nebo je to moc pevně?" zjišťoval tiše dále. Obrátila se k němu."Ne, takto je to opravdu úžasné," odpověděla a on ji jemně pohladil po tváři špičkami prstů."A co je na tom tak těžkého?" zamumlal, ponořený do svých myšlenek, a ona mu dobře nerozuměla.
"Chtěla bys, abych pokračoval, nebo máš něco jiného, co by se ti teď líbilo?" zjišťoval dál a Hermiona na něj vytřeštila oči. Ron se na její přání nikdy neptal. Snapeova otázka ji naprosto odrovnala.
"Merline, Hermiono, jak se jenom může taková neuvěřitelná čarodějka jako ty takhle zahazovat? Jak pořád říkám, rychle si najdi pořádného mužského, který je tě hoden," slyšela jeho hluboký hlas náhle téměř u svého ucha a tiše zavrněla."Aha," zasmál se potichu, stále ještě blizoučko jejího ouška a jeho hlas, jeho teplý dech se na citlivé kůži pod ušním lalůčkem znovu postaral o malé, bezmocné zavrnění."No, když je to tak, budu tedy pokračovat tady," zašeptal pobaveně.Hermiona nevěděla, kolik času mezitím uběhlo, než se nakonec společně se Snapem nacházela na převelikém gauči, dominujícím celému prostoru. Až na malé kalhotky, ten krásný kousek prádla, už byla nahá. A také Snape přišel o boty, ponožky a triko.Napřed se jí to zdálo divné, když se k ní stále více přibližoval. První polibky s ním ji téměř přivedly do citové krize. Líbal sice nekonečně dobře a skvěle to uměl, ale ona nesměla příliš dlouho myslet na to, kdo svým jazykem velice šikovně, jemně a opatrně a přitom vášnivě vniká do jejích úst. Také jí bylo nepříjemné, když na zemi skončil nejprve její župan, pak košile a o chvilku později jeho triko. Ale všechny ty jemné, něžné, velice trpělivé a rafinované a také veskrze zkušeně prováděné něžnosti, kterými ji mezitím zahrnoval, však dokázaly zahnat každou myšlenku.Když nakonec zmizela také její podprsenka a on se pak opřel o loket a pozoroval ji značnou dobu svýma teple zářícíma, tmavě hnědýma očima, znovu zneklidněla a začala se třást.

"Ty mi taky nic nedopřeješ," zasmál se tiše a jemně ji překulil na břicho. Znovu ji masíroval, líbal, něžně kousal a lízal na krku i na zádech. Skvěle tak odvedl její pozornost, a jí pak ani nepřišlo, když ji po chvíli zase otočil na záda a věnoval jejím malým pevným ňadrům stejnou péči jako jejím zádům.Byla natolik opojena pocity, které v ní vyvolával, že u toho jen tak mimochodem vnímala jeho poživačné vrnění. Už to pro ni nebylo důležité nebo dokonce nepříjemné, že to byl zrovna Snape, kdo ji takhle viděl. Že to byl on, kdo v ní vyvolal to, co právě prožívá. Mezitím byla připravená si to všechno užívat. Bez otázek a bez pochyb. Jemu se to zřejmě vysloveně líbilo, neboť i když vpodstatě přišel naprosto zkrátka, vypadal velice spokojeně a skutečně velice šťastně."Hermiono?" zašeptal tiše, když se od jejích prsou znovu propracoval k jejím ústům. Vydala žalostný sten, o kterém doufala, že mu porozumí tak, jak ho myslela. Že ho poslouchá. Tiše se jí zasmál do ucha.
"Tak rád bych tě viděl nahou, malá lvice. Jsi na to připravená?" zeptal se a ona bez dlouhého přemýšlení přikývla."Jsi také připravená na to, že uvidíš nahého mě?" ptal se dál a ona znovu kývla. Nebyla si vůbec vědoma toho, na co se vlastně ptal. Ale bylo jí to jedno, jen když bude pokračovat a dál s ní mluvit tím neuvěřitelně pěkným a opravdu také smyslně erotickým hlasem.Přivolal si hůlku a o jedno mávnutí později cítila po celém těle jeho nahou, horkou kůži. Znovu se s potěšením zajíkla a on znovu tiše zadržoval smích. Tím, jako už tolikrát tuto noc, jí vyslal horkou vlnu do podbřišku, a ona opět zavrněla blahem.Zcela jistě nepočítal s tím, když ho chytila za bok a táhla ho nad sebe a mezi své nohy. Při tom se mu pevně podívala do očí."Nevím přesně, jaké to je být připravená. Ale myslím si, že už nemůžu být připravená víc, než teď jsem, Severusi," zašeptala rychle a on mlčky kývl. Zase uchopil hůlku, ale ona jeho ruku zadržela."Ne. Myslím, že to půjde bez kouzla proti bolesti," dala mu na srozuměnou a on se usmál.

"O tom jsem naprosto přesvědčen, malá lvice. Ale trocha lubrikantu snad nezaškodí," odpověděl rovněž šeptem a zachytil její rty v dalším intenzivním polibku, zatímco neverbálně zakouzlil na svůj penis.

Když polibek ukončil, odložil hůlku stranou, opřel se zprava a zleva u Hermioniny hlavy. Jí tlouklo srdce jako zběsilé. Ale jediný pohled do jeho očí jí prozradil, že chce všechno, jen ne jí uškodit. Kývla na něho a on se pak nachystal k jejímu vchodu a začal postupně do ní vnikat.Hleděla mu do očí a koncentrovala se na své tělo, zatímco si nervózně okusovala dolní ret. Udiveně zjistila, že její tělo akceptovalo Snapea bez protestu, bez bolesti a bez překážek. Cítila jen nezvyklý tlak v podbřišku, který se zvětšoval tím více, čím hlouběji se sunul. Nic obzvláště příjemného, ale nepříjemné to taky nebylo. On na ni taky koukal trochu udiveně.

"Hm, pokud toto není absolutně ideální případ, tak nevím," usmál se na ni, když do ní vnikl celý. Dívala se na něj zmateně."Může se to stát, Hermiono. Při sportu, nějakým nezvyklým nebo příliš prudkým pohybem. Sem tam se to také může stát během menstruace příliš hluboko zavedeným tampónem. Tedy nic, co by bylo nenormální nebo vzbuzovalo pochybnosti. Ale ať už to u tebe bylo cokoli, všechno je pro tebe a pro nás teď jen jednodušší," vysvětloval jí, a pak se v ní začal pomalu a zvolna pohybovat. Maličko a pomalu se stáhl a vyloženě opatrně a pozorně do ní znovu pronikal."Profesore Snape?" vydechla po jeho prvním jemném přírazu a on na ni udiveně pohlédl. Kvůli jejímu formálnímu oslovení zdvihl jedno obočí."Přestaňte přednášet. Držte hubu, pane," požadovala s úsměvem a on se rovněž usmál, porozuměl a věnoval se svému mnohem lákavějšímu úkolu.Tlak uvnitř postupně slábl a v jejím podbřišku uvolnil místo příjemnému mravenčení. Nebylo to nic božského, mimozemského nebo fantastického. Ale bylo to dobré, uvolňující a velice příjemné. Na jejím obličeji se rozšiřoval úsměv a Snapea, který byl velice soustředěný, aby jí neublížil a nevyvrcholil předčasně, začala laskat. Stále znovu ho k sobě přitahovala k dalšímu polibku, vjížděla mu rukama do vlasů nebo přes krk či jeho tvrdá a vytrénovaná ramena. Cítila se úžasně, když byl u ní tak, jak tomu bylo v tomto okamžiku.

Úsměv na jejím obličeji zůstal po celou dlouhou a velice krásnou dobu, po které nad ní prožil své vyvrcholení. Nikdy by nečekala, že jí muž, který se právě ztrácel ve vlnách rozkoše, udělá tak dobré věci. Ale udělal je a za to si jednoduše zasloužil to, co právě skrze její tělo prožíval.Stále ještě se blaženě usmívala, když na ni vyčerpaně, ale přesto opatrně nalehl a pomalu ale jistě se znovu zklidňoval. Také když z ní zase vyklouzl, byla stále ještě naprosto spokojená. A když se jeho paže nakonec okolo ní ovinuly pevně, majetnicky, ale také příjemně a pečovatelsky, … usnula a cítila se tak unešená, oceněná a v bezpečí, jako ještě nikdy v životě. To, jak ji starostlivě přikryl, vnímala už jen v polospánku a tiše zavrněla.Přišlo ráno a první paprsky, které se prodraly oknem v obývacím pokoji, pošimraly Hermionu a probudily ji. Ospale zamžourala zpod přikrývky, kde však ležela jen sama. Trochu zklamaně se posadila, ale pohled z okna jí vzal veškeré myšlenky. Ráno bylo krásné jako sen a výhled na moře jednoduše dechberoucí.

Maličko se lekla, když se k ní posadil na gauč. Obrátila se k němu a v jeho rukou uviděla dva šálky kávy. Velice ráda si jeden z nich vzala a se spokojeným úsměvem polkla první doušek.

"Chtěla bys trochu tady tohoto?" zeptal se po nějaké době a ukázal jí malou lahvičku s nápisem "Lektvar proti bolesti"."Děkuji, Severusi, ale není to třeba. Včera ses velmi dobře postaral o to, abys dnes na mě nemusel svým cenným lektvarem mrhat," usmála se. On si ji opatrně přitáhl k sobě a vtiskl malý polibek na čelo."Spíš se ptám, jak dát najevo muži - který umí ženu ctít, který si ji zaslouží a umí ji udělat šťastnou - že už jsem ho našla a ráda bych s ním zůstala," zašeptala a svůj pohled směřovala z okna ven.
"Myslíš…" začal užasle a ona se zase k němu otočila a zářila."Ano, Severusi. Chtěla bych, abys pro mě zůstal Severusem, a abys dostal to, co si přeješ," kývla.
"Jak to víš?" zeptal se rozpačitě. Zasmála se.

"Opravdu si myslíš, že ti ještě dnes ráno uvěřím, že všechno to, co se včera stalo, jsi udělal jen z čiré lásky k bližnímu a z ryzího egoismu? A ještě k tomu tak, jak jsi to udělal včera? Ne, Severusi. Čím více jsi mi toho dával - a včera toho bylo opravdu nepředstavitelně mnoho - tím více mi bylo jasné, že jsi mluvil o sobě, když jsi říkal, že se mám rozejít s Ronem a najít si muže. Pořádného muže, který mě dokáže ctít, který si mě zaslouží a umí mě udělat šťastnou. Celý včerejšek ses choval jako přesně takový muž, jestli ne dokonce jako jediný muž. Neudělal bys to, pokud bys nedoufal ve svou šanci, že se mi budeš moci takto ukázat. Kromě toho jsem to viděla ve tvých očích, když jsme spolu spali. Už to nemůžeš popřít," ušklíbla se na něho vědoucně a jeden pramen vlasů mu zastrčila za ucho. Přikývl.
"Máš pravdu. To tedy opravdu nemůžu. A u Merlina, já to taky nechci. Tedy, pokud opravdu chceš zůstat u mě a se mnou, budu více než jen potěšen," zapředl blaženě a ona si ho přitáhla k prvnímu hlubokému a vášnivému polibku toho rána.