Der Deal + Der Slytherin P 18 3/3

Ronald Weasley nevěděl, jak se to stalo. Ale bylo to tak. Hermiona Grangerová v posledních týdnech rozkvetla natolik, že to sotva mohl pochopit.
Asi před měsícem strávil on a Hermiona společný večer v jejím samostatném pokoji, který jí jako primusce náležel. Vroucně doufal, že to bude "ta noc". Znovu. A také pro to dělal všechno možné, aby k oné noci došlo. Jenže jakmile to začalo být opravdu vážné, zase se odtáhla. Znovu.Ani tento večer se s ním nevyspala. Což si poslední dobou toužebně přál. Ale ona na to ještě nebyla připravená. Ne že by jí úplně nerozuměl. Měl ji rád a samozřejmě chtěl, aby pro ni její poprvé proběhlo dobře. A také uměl pochopit, že to chce nějaký čas, než k tomu bude připravená. Jenže oni spolu nebyli teprve pár dní nebo týdnů. Přesně vzato spolu byli už od pozdního léta, od poslední bitvy.Vztah ve škole jistě nebyl zcela jednoduchý a Hermiona k tomu nebyla nikdo, kdo by chtěl cokoli uspěchat nebo k tomu přistupoval lehkovážně, ale při vší lásce a také při veškerém porozumění pro ni už to na jaře, kdy ho toho večera znovu odmítla, nevydržel.Byl k ní sprostý. Nadával jí. A skončil to s ní. Chtěl si najít nějakou jinou, která se nebude tak vzpouzet jako ona. Věděl přece, že to jde i jinak. Levandule Brownová okolo toho nedělala ani zdaleka takové divadlo jako Hermiona. Dobře, pro Levanduli to s ním nebylo její poprvé. Ale to snad nemůže být zase tak rozhodující.Pod čarou a v jeho myšlenkách.

Očekával, že tím Hermionu zlomí. Že bude v příštích dnech pláčem působit na jeho špatné svědomí. Že bude tak hrdá, jak jen Nebelvírka může být, a nebude se s ním chtít bavit. Že začne tak zarytě, jak jen to Nebelvírky umí, o něho bojovat.
Ale nic podobného se nestalo. Poté, co rozzlobeně ukončil jejich vztah, aby byl volný pro Levanduli nebo jakoukoli jinou, zmizela z věže. A nevracela se, ani když už unavený odešel spát. Samozřejmě že si dělal starosti, kde jen může vězet. Koneckonců jí chvilku před tím velice ublížil. Ale nepovažoval za dobrý nápad vyběhnout v noci ven a hledat ji. Vždyť si vlastně ani nebyl jistý, jestli vůbec chce, aby ji hledal.Když se neobjevila ani na snídani následujícího rána, stále si to ještě příliš nebral. Byl si jistý, že se ta dobrá, rozumná a snaživá Hermiona v noci zase vrátila do pokoje a snídani zaspala, protože se dostala do postele pozdě.Ale když nepřišla ani na oběd, už si starosti dělat začal.V tomto stavu vydržel až do dalšího rána, když náhle přišla ke snídani jakoby odnikud, odpočatá a uvolněná, zářící a dobře naladěná.

"Kde jsi byla?" zeptal se jí hloupě a ona se na něj přes stůl usmála.

"Věř mi, Rone. To nechceš vědět. A protože jsi mě odkopnul, už se tě vůbec netýká, kde trávím svůj čas," odpověděla mu pobaveně, a tím to pro ni bylo uzavřené. Všechny jeho pokusy dovědět se, kde se courala, nonšalantně udusila v zárodku. Její uvolněnost mu k ní opravdu neseděla a hodně ho tím znejistěla.


Už to bylo přes měsíc, co se rozešli, a Hermiona se mu stále více vzdalovala. Ne ve zlém. Nikdy mezi nimi nedošlo k hádce nebo sporu. Bylo to jen tak, že už s ním a také s Harrym nebyla tak často a intenzivně jako dřív. Harrymu to sotva přišlo divné, protože ho stále zaměstnávala Ginny, takže i jeho sestra Hermionu jen zřídka postrádala. Ale on si Hermioniny změny velice dobře všiml. Často mizela neznámo kam, nikomu neřekla, kde bude, a později se zase objevila.A při tom všem byla pro Rona stále krásnější a úchvatnější. Jak to, že byl takový blbec, že tuto ženu pustil? Byla odvážnější co do jejího zevnějšku i volby oblečení. Nikdy ovšem nepůsobila lacině. Její oblečení zůstávalo vždy cudné a slušné. Vhodně však volila barvy, a to už u ní udělalo mnoho. A když snad měla kratší sukni, šikovně ji zkombinovala s něčím neprůhledným, takže člověk mohl mít neuvěřitelné tušení, a stejně neviděl nic. Přišla na skvělou fintu.

Ale i tak se zdálo, že den ode dne více září. Zjevně jí bylo dobře. Sršela radostí ze života a energií. Žertovala s Lenkou a Ginny a hodně se smála. Přípravu na zkoušky i zkoušky samotné zvládla levou zadní. Ne že by čekal něco jiného… Ale nikdy si nemyslel, že zrovna v takové obtížné době vykvete v takovou smyslnou, ženskou a ve svém středu setrvávající bytost.
Jednoduše ho přiváděla k šílenství a v tomto šílenství došel k jediné logické myšlence. Chtěl ji zpátky. Chtěl o ni bojovat a snažit se o ni. Napravit své chyby. Ale ona nemilosrdně a přitom s kouzelným úsměvem zhatila každý jeho pokus. Zřejmě ji to vůbec nerušilo. V něm se však pomalu ale jistě vzdouval hněv. Jak bylo možné, že se z toho dostala tak rychle a nad poměry dobře?Najednou mu došlo, co je jedinou odpovědí na všechny jeho otázky, co jí musí být. Hermiona měla někoho jiného, měla nového přítele. Samozřejmě. Jak mohl jen být tak slepý? Dařilo se jí dobře. Zářila zevnitř. Více o sebe dbala. Měla zjevné množství energie na všechno, co se v jejím životě nachomýtlo. Krátce a dobře, vypadala tak, jako lidé, kteří jsou čerstvě zamilovaní a kterým jejich nová láska jde nevýslovně k duhu.
Hermiona se právě chtěla zase vzdálit z Nebelvírské věže, aby se vplížila k Severusovi do sklepení.Už měsíc byli spolu. A nikdy v životě by nevěřila, že jí bude s temným mistrem lektvarů tak neuvěřitelně dobře. Avšak bylo to tak. On jí dával křídla, sílu a podporu. Nechal ji užívat si života a užíval si spolu s ní. Prokázal se jako gentleman, který sice nebyl vždy jednoduchý, ale i přesto naprosto skvělý člověk. Udělala to jediné správné, když se rozhodla, že s ním zůstane. A dnes večer se už na něj obrovsky těšila."Kam chceš jít?" uslyšela náhle za sebou Ronův hlas. Dorazila právě k díře v portrétu a chtěla se jí dotknout a vyklouznout z věže.Rozčileně se nadechla. Nechtěla uvěřit tomu, že to byl on, který ji zdržoval od Severuse.

"To se tě netýká, Rone," řekla tiše a ani se k němu neotočila."To si myslíš ty. Hermiono, už celé týdny to zkouším napravit. Pořád se snažím tě dostat zpátky. A pořád u tebe narážím. To není fér. Tak se snad aspoň dozvím, jestli máš někoho jiného nebo ne," vysoukal ze sebe, a i když ho neviděla, poznala po sluchu, že byl celkem mrzutý.

"Rone, říkám ti to velice nerada. Ale všimla jsem si, o co se v posledních týdnech snažíš. Ale ty sis zřejmě nevšiml, že v této komedii mám taky právo něco říct. A můj názor je ten, že k tobě vůbec zpátky nechci. A jeden z důvodů je to, že opravdu mám někoho jiného. Ano," ovládla se a nakonec se k němu obrátila. Výraz jeho obličeje ukazoval něco mezi hloupým, zraněným a rozzlobeným.

"Takže ty máš jiného," opakoval natvrdle a náhle působil celkem bezradně.

"Ano," kývla jen. Co ještě měla říct více?

"Koho?" zeptal se stručně a ona na něm viděla, jak se při tom dává dokopy.

"To se tě opravdu netýká a já si myslím, že už toho spolu ani víc probírat nemusíme," odvětila klidně a zase se otočila k východu.Nenáviděla ten rozhovor. Bylo jí jasné, že to jednou přijde. I Severus poznamenal, že se Ron určitě nebude jen tak klidně dívat na její chování. Ale doufala, že snad bude stačit její postoj, který Ronovi dennodenně prezentovala.

"Dobře, tak asi budu muset říct pár učitelům, že uprostřed noci běháš po hradě, aby ses tajně scházela se svým milým. To by bylo celkem špatné, zrovna teď ve zkouškovém, nemyslíš? Třeba Snape by měl určitě radost, že se ti ještě jednou pomstí, takový kousek před absolvováním," vyrazil Ron nazpátek. Ona se tiše smála a současně doufala, že se tím neprozradí.

"Snape už o tom ví. A schvaluje to. Opravdu. A nic horšího než Snapea si už vymyslet nedokážeš. A je mi jedno, komu to budeš vykládat," pěkně se na něho usmála. Celkem dobře by se na něho také mohla usmát arogantně, ale byla si vědomá toho, že milý úsměv ho teď zasáhne mnohem více. Severus už na ni měl trošku vliv."Ty chodíš se Zmijozelem?" vyrazil Ron zděšeně a ona se znovu musela ovládat, aby se nerozchechtala. Sotva může být někdo více Zmijozel než Severus.

"Ano, je to pravý a naprostý Zmijozel. Ale víš co, Rone? V prvé řadě je to člověk. Člověk, kterému je jasné, že mám taky přání, potřeby, strachy a pocity. Člověk, to všechno nebere na lehkou váhu, jako jsi to udělal ty. Zmijozel sem nebo tam. Je to muž, který se mnou zachází tak, jak si vztah mezi mužem a ženou představuji. A to je to, co je pro mě důležité. Ne jen ta zatracená kolej," vrátila mu to a už nemohla nic dělat s tím, že začínala být podrážděná taky."Stejně jsi zrádkyně," zabrblal Ron a švihl po ní pohledem.

"Ach ano? A proč, Rone? Zaprvé je po válce a zadruhé jsem zrádkyně, protože jsi mi nadával, když jsem ještě měla strach před svým poprvé? Udělala jsem chybu, když jsi mě poslal k čertu, kam jsem taky tu noc šla? A teď tě to skutečně šokuje, že u toho čerta zůstávám, neboť jsem zjistila, že je zatraceně milý?Řeknu ti, co je tvůj skutečný problém. Jsi naštvaný, že nemůžeš zase jít za Levandulí a ani žádná jiná holka se neslitovala nad tvými ubohými pudy. Proto mě ve skutečnosti chceš zpátky. Ne proto, že pro tebe něco znamenám. Protože ty bys ve mně nemohl vyvolat to, co se daří jemu; ani žádnou z těch změn, kvůli kterým jsem teď už zase pro tebe tak zajímavá. Kdybych tě vzala zpátky, zakrátko bych zase byla ta malá šedá myška, protože vpodstatě díky němu se vnímám celistvě a rozvíjím se. Protože on mi taky ukazuje mnoho na mně a o mně.Rone, mám tě ráda jako bratra a ty jsi mi tak strašně ublížil tím, co jsi mi udělal tu noc, kdy jsi to skončil. Přiznej, žes to podělal.Jen ty sám. A to, že on byl tady a udělal to líp než ty, není ani moje ani jeho chyba!" začala už být trochu vznětlivá a rozzlobeně na něho hleděla.Jen pořádně polknul. Právě ho škaredě nakopla. Ale zdálo se jí to nutné, aby mu dala najevo, že se k lidem nemůže chovat tak, jak to udělal a nyní to zkoušel znovu."Znamená to, žes měla s tím týpkem sex?" zeptal se hloupě po krátkém mlčení a Hermiona si nevěřícně odfrkla. Počítala se vším, jen s touto otázkou ne - a už vůbec ne po tom všem, co mu právě řekla. Měla nové potvrzení, že všechno udělala správně.
"Ano, Rone, pokud to je ta tvoje opravdu zásadní a jediná otázka. Pak tedy ano. Měla jsem s ním sex. Poprvé se to mezi námi stalo ještě tu noc, kdy jsi mě odkopl. A bylo to skvělé. Byl trpělivý, klidný, něžný. Bylo to pěkné. Tak pěkné, že jsem to s ním dělala stále znovu. Ano," dala průchod svým slovům.
Teď to byl on, kdo na ni hleděl pochmurně.

"Co je to za chlapa?" zeptal se znovu a jeho hlas zněl překvapivě hluboce. Měl v sobě téměř něco ohrožujícího.

"Už jsem ti přece říkala, že ti to neřeknu. Uvidíš to na závěrečném plese a do té doby ti musí stačit myšlenka, že je to Zmijozel," vyjela na něho a provlékla se naštvaně otvorem v portrétu ven do noci.

Ron ji toho večera nesledoval a také ji u žádného učitele neočernil. Jeho hrdost to nepřipustila. Ale už s ní také od tohoto setkání nepromluvil jediné slovo.
Zato však mluvil s mnoha dalšími a musel při tom s úžasem zjistit, že měla Hermiona pravdu. Válka byla opravdu pryč. Nikoho nerušilo, že Hermiona údajně chodí se Zmijozelem. Některé zajímala pouze otázka, kdo že je ten šťastný. Ale nikdo na nic nepřišel a nikdo z ní také nevymámil ani slovo. Kdyby se s ní nestaly všechny tyto pozitivní změny, zřejmě by to všichni rychle shodili s tím, že si onoho přítele pouze vymyslela. Ale jednak to opravdu vypadalo, že tu je někdo, s kým je jí vyloženě a zcela zjevně velmi dobře. A na druhou stranu by takovou lež dávno neměla zapotřebí.Bylo více než dost těch, kteří na ni se zájmem pohlíželi. A Rona to dost štvalo.Závěrečný ples přišel. Ano, nakonec to zvládli. Zkoušky zůstaly za nimi a stejnětak čas strávený ve škole v Bradavicích. Každý z nich byl připraven vyrazit do další části života a většina plánů dobudoucna už se rýsovala.U Hermiony zrovna tak. Půjde studovat staré runy a přeměňování do Švédska. S touto jistotou v ruce se už celé dny těšila na závěrečný ples. Také Ginny a Harry se těšili, oba se začnou připravovat na bystrozorskou dráhu. A Neville s Lenkou pohlíželi s nadějí na převzetí Jinotaje a svou budoucí spolupráci. Také Ron by měl být šťastný, neboť byl přijat do úspěšného skotského famfrpálového mužstva jako brankář.
Ale hlodal v něm sám fakt, že tento večer konečně bude moci odhalit nového Hermionina přítele. Na jedné straně chtěl vědět už mnoho týdnů, kdo ji získal místo něho, ale na té druhé to snad radši ani vědět nechtěl.
Ale ať si o tom myslel, co chtěl, stejně ho to neminulo.

Když Hermiona přehnaně pozdě, a především sama vstoupila do Velké síně, naprosto mu to vyrazilo dech.Vážně si nechala ostříhat své dlouhé vlasy a místo té hřívy zdobil její hlavu jen zdařile provedený krátký střih. Vypadal drze, působil však také velice tajemně a v některých momentech vypadala jako mladá srna hledající ochranu.Ron z ní byl celý pryč.Pro dnešní večer zvolila také decentní a jednoduchý make-up. Ale to všechno nebylo nic ve srovnání s jejími šaty, pro které se dnes večer rozhodla. Byly zářivě bílé, v horní části přiléhavé a směrem dolů rozšířené a splývavé, až na zem. Na jedné straně se přes rameno jemně vinula látka, druhé rameno bylo odhalené. Na straně naproti ramínka měly šaty vepředu rozparek, který jen tak tak že neodhaloval něco neslušného. K tomu se přidalo několik velice nenápadných, ale dobře zdůrazňujících rýšků a sen v bílé se zrodil.Sám profesor Dumbledore se Hermioně zdál trochu zaskočený, když ji žádal, aby přišla na pódium a převzala od něj nejlepší vysvědčení od doby Severuse Snapea a předal je také oběma ročníkům, které se letos loučí.Jen v Lektvarech dostala "Nad očekávání". Jinak všude zářila "Výborná". Profesorka McGonagallová, Hermionini rodiče a také Weasleyovi se dmuli pýchou.


"Kdepak je ten tvůj amant, no?", zeptal se Ron pochmurně, když konečně zastihl Hermionu samotnou u bufetu po předání vysvědčení a po mnoha gratulacích a tancích.

"Je to pro tebe tak důležité, Rone?" vzdychla tiše a nalila si skleničku sladkého červeného vína.

"Ano, protože si stále více myslím, že už s ním vůbec nejsi, když jsi přišla na ples samotná," zasyčel na ni Ron.

"Kdybych s ním už nebyla, sotva by mi daroval tyto šaty k ukončení studia a na ples, Rone," odvětila klidně a usrkla trochu vína.

"Šaty, ve kterých vypadáte skutečně neuvěřitelně, slečno Grangerová. Smím prosit o poslední školní tanec v Bradavicích?" zaslechli náhle jemný sametový hlas Snapea stojícího za nimi a Hermiona se k němu otočila, naprosto zrudla, sklonila hlavu a maličko se usmála."Ehm…," začala tiše. "Samozřejmě," pokračovala rychle.

Ron zíral na oba, jako kdyby někdo kázal zmrtvýchvstání a on byl ten jediný, který zůstal ležet. Byl právě Snape k Hermioně milý a pozorný? Skutečně jí vysekl poklonu? Opravdu se tomu potěšeně usmála?A náhle mu všechno došlo."Snape už o tom ví. A schvaluje to. Skutečně." Řekla tehdy. Jasně, když Snape byl její nový chlap!Ron se rozhodně a divoce točil dokola a konečně objevil Brumbála v jednom koutě. Sotva ho viděl, hned se k němu vydal. Postavil se před něj naprosto rozčarovaný.

"Profesore Brumbále," začal, aniž by se ohlížel na právě probíhající rozhovor starého kouzelníka s Minervou McGonagallovou.

"Pane Weasley? Co pro Vás mohu udělat?" obrátil se však na něj ředitel s jemným úsměvem.

"Je vztah mezi učitelem a studentkou zakázaný?" vyrazil ze sebe ihned.

"Ano a ne," promluvil Brumbál udiveně."Dokud je studentka nezletilá, tedy nesvéprávná, je to samozřejmě zakázané a varovné kouzlo mě neprodleně informuje, pokud se tady v Bradavicích sblíží učitel s nezletilou studentkou. A pro to samozřejmě není žádná omluva.Pokud je však studentka zletilá a dobrovolně se s učitelem schází a oba drží vztah v tajnosti tak dlouho, dokud je jeho studentkou, takže to veřejně není známé, není to zcela zakázané," vysvětloval dál.
"Proč, chlapče?" zjišťoval starý muž a v té chvíli velké hodiny v Bradavicích odbíjely půlnoc.Studenti závěrečného ročníku od této vteřiny už nebyli studenty školy."Ach, tak proto," usmál se pro sebe Brumbál náhle pobaven a také informován, když pohlédl za Rona na taneční parket.Ron se otočil a ihned mu došlo, co profesor myslel.Snape a Hermiona stáli na tanečním parketu těsně přitisknuti jeden k druhému a neskutečně vášnivě se líbali. Před očima všech ostatních."To bylo tedy tím důvodem, proč jí nechtěl v žádném případě dát "Výbornou". Ne kvůli tomu, že by se od ní nechtěl nechat předstihnout, ale protože si chtěl být jistý, že jí nikdo nebude předhazovat, že známku dostala díky vztahu s ním," mumlala profesorka McGonagallová ohromeně, když pozorovala nerovný pár - jako všichni ostatní v sále.


Ron už tato slova neslyšel. Svůj pohled, strnulý hrůzou, zaměřil na scénu před sebou, a když se sesypal na jakoby přičarovanou židli, vyklouzlo mu bolestné zasténání: "Miono!".