Der Deal + Der Slytherin P18 1/3

 

Der Deal + Der Slytherin P18 1/3

4.prosince 2017 v 20:00 |Lydia

Člověk by si měl dobře rozmyslet, koho kvůli čemu opouští. Jinak za to pyká, což mu nemusí být příliš po chuti. Jako Ronovi tady.

Dohoda
Byla naprosto ponořená do svých myšlenek, když sama procházela chodbou. Znovu přišla k sobě teprve ve chvíli, kdy tvrdě narazila do něčeho obrovitého a černého."Profesore Snape," zajíkla se vyděšeně, když k němu vzhlédla s úžasem a nepříjemným pocitem.

"Slečno Grangerová, nepozornost v mém vyučování a pak ještě také na chodbě, což má za následek naši srážku? Myslím, že se mnou máte dnes večer v sedm hodin schůzku, kterou bych na Vašem místě neignoroval. Rozumíte?" zavrčel podrážděně a ona jen odevzdaně kývla.Ještě k tomu všemu se s ním hádat, to bylo to poslední, na co by ještě měla nervy.O několik hodin později klepala na dveře jeho pracovny ve sklepení a tiše vzdychala. Otevřel jí za několik vteřin.

"Pojďte dál," vyzval ji chladně, přistoupil ke svému psacímu stolu, posadil se a dlouho ji pozoroval. Nemohla z jeho pohledu nic vyčíst a pomalu, ale jistě z něho byla čím dál tím neklidnější. Nikdy neměla ráda, když si ji takto přeměřoval. Proto pro ni byla tato situace čirým utrpením.
"Co jen s tím Vaším chováním udělám, slečno Grangerová? Jinak jste dobrá a snaživá studentka, která má vždy po ruce správnou odpověď, a také stále tak pozorná. Už několik dní, jestli ne dokonce týdnů bohužel už pozorná nejste. V mém vyučování sníte a navíc působíte tak, jako byste si hlavu lámala daleko důležitějšími věcmi, než říkám já. A nyní ještě ta dnešní dopolední srážka na chodbě, což mě ujišťuje o tom, že s Vašimi myšlenkami nesetrváváte v přítomnosti. Co mi k tomu řeknete?" pronesl poté, co si ji téměř nesnesitelně dlouhou dobu prohlížel, a ona nechtěla věřit svým uším. Vlídná slova, dokonce komplimenty z jeho úst?
"Máte pravdu, pane. V posledních dnech jsem svými myšlenkami celkem mimo. To samozřejmě nesnižuje obsah Vašeho vyučování. Ale bohužel se mi to stává. Mrzí mě to a zlepším se," opáčila ihned a nechtěla příliš sázet na štěstí.Už dopředu tušila, co ji u něho bude čekat, a dobře se na to připravila. A když si teď poslechla jeho obvinění, dopřála si malý okamžik k přemýšlení, co opravdu chtěla říct na jeho námitku. Varianta, pro kterou se nyní rozhodla, se jí pro profesora Snapea zdála být ta nejlepší.Proč by to také měla zapírat? Opravdu to tak bylo. Jednak byla v posledních dnech v myšlenkách skutečně vždy někde jinde. A druhak by byl Snape ten poslední, u kterého by jí odmlouvání prošlo. Bylo to zcela jistě moudré dát mu jednoduše zapravdu a působit kajícně.

"Hm, pokud je to tak, stále se ještě ptám, co s Vámi nyní mám udělat. Mám Vám to jednoduše uvěřit? Jste dobrá a velice pečlivá studentka, která si může dovolit někdy mít slabou chvilku, kterou sem tam prožije každý člověk. Proč tedy ne? Je to také Váš první prohřešek tohoto druhu. Mohl bych Vás jistě jednoduše nechat odejít. Ale na druhé straně bych tím podkopal svoji autoritu. U mě mělo takové chování přece vždy za následek trest a učebna už dlouho nebyla důkladně uklizena.U Vás přichází v úvahu však ještě jedna možnost, kterou já používám velice zřídka, a to ta, že bych se Vás otázal, co Vás v posledních dnech zaměstnává natolik, že jste velice nepozorná a nesoustředěná.Myslím, že se ve Vašem případě opravdu rozhodnu pro to poslední. Co to je, co tak dobrou studentku jako Vás přivádí k tomu, abyste zradila své priority? Je s Vámi něco v nepořádku? Nebo s Vašimi rodiči? Máte jiné starosti?" zeptal se a ona na něho nevěřícně zírala. Slyšela už někdy, že by se staral o studenty?Ne. To všechno bylo nanejvýš neskutečné.

"Profesore, opravdu nechci být nezdvořilá. Ale nechci s Vámi o tom mluvit. Mám problém, ano. Ale přijde mi natolik soukromý, že bych ho chtěla prohovořit jen s několika málo lidmi. A tato hrstka lidí zcela jistě nebudou muži," zkusila to diplomaticky. Se svými otázkami, se svou nepřímou nabídkou si s ním promluvit, na ni skutečně udělal dojem.
Pobaveně se usmál, když na něho krátce pohlédla.Překvapeně se podívala do jeho obličeje znovu.Opravdu se usmíval."Stejně mě prosím nechte hádat. Chodíte s Weasleym, pokud jsem se nepřehlédl a zcela nezmýlil. On Vás chce. Úplně. Ale je to Vaše poprvé s mužem - no, v jeho případě s mužskou bytostí - a Vy máte strach z toho, že Vám způsobí bolest a že to podělá," vyšlo z něho.
Její oči se rozšířily ještě více, než už byly kvůli jeho úsměvu."Odkud…," vydechla a hned si rukou zakryla ústa, neboť jí bylo jasné, že se právě sama prozradila. Ale bylo to opravdu tak, jak to říkal. Zase měl pravdu.

"Žádný strach. Nebylo to příliš zjevné. Jen nejsem hloupý muž a umím také dobře pozorovat. A když si dáte dohromady jedna a jedna a taky se trochu zkusíte vcítit do Vaší situace jako ženy, tak se lze celkem rychle a snadně dobrat toho, v čem je Váš problém, slečno Grangerová," usmíval se o něco víc a ona svěsila hlavu."Můžu už tedy prosím odejít, pane?" zeptala se ho tiše.

"To však nevyřeší Váš problém, slečno Grangerová," namítl, zvolna se nadechl a opřel se o psací stůl.Její hlava vystřelila vzhůru. Co tím chtěl říct? On na jejím problému přece taky nic nemůže změnit. Nebo měl lektvary, které učinily bolesti při prvním styku snesitelnější, ať už to probíhalo jakkoli? A pokud to tak bylo, chtěl by zrovna jí nějaký takový lektvar teď dát?"Pane?" zeptala se ho hloupě.

"Slečno Grangerová, jsem zkušený muž. Ale také jsem pouze muž. Muž, kterému je naprosto jasné, že jste dozrála ve velice atraktivní, žádoucí mladou ženu. Udělejme dohodu. Vy mi dopřejete trochu zábavy a já Vám napomůžu k perfektnímu poprvé," navrhnul jí na rovinu.

"S lektvarem proti početí a lektvarem pro bezbolestnou defloraci před tím a s hojivým lektvarem poté. A pokud byste mou osobu u toho nemohla snést, samozřejmě také s lektvarem, který během toho změní Vaše vnímání. A samozřejmě Vám dám své slovo, že udělám všechno myslitelné a mně možné, abyste si přišla na své a pak beze strachu ze sexuality mohla jít za Weasleym. Co myslíte?" pokračoval a ona nemohla úplně uvěřit tomu, co právě vyslechla. Zděsila se a rychle vstala."Takto se může ptát jen muž jako Vy!" vyplivla na něho, uháněla ke dveřím a téměř uprchla z pracovny.


Od tohoto rozhovoru uplynul více než měsíc a Hermiona v posledních dnech, jestli ne dokonce týdnech, už nepomyslela na to zvláštní setkání se Snapem. Bylo to všechno tak nereálné, než aby na to chtěla znovu vzpomínat.

Byla sobota a už bylo dávno po večerce, když Hermiona dřepěla sama na jedné z chodeb Bradavic.Cítila se tak bídně jako ještě nikdy v životě. S Ronem chodila už několik měsíců. Nebylo to tak, že by ho neměla ráda. Ale on byl před ní s Levandulí Brownovou. A ta dobračka mu to ve věcech tělesnosti udělala velice jednoduché. To se mu dost líbilo a teď to samozřejmě zkoušel dostat také od Hermiony. Ona přitom už byla celkem připravená mu to dát. Ale on, i když měl díky Levanduli už nějakou zkušenost, byl tak neuvěřitelně netalentovaný a nemotorný, že v Hermioně vždycky jen vyvolal strach, když se k ní snažil přiblížit. S jeho hrubomotorickými dovednostmi sotva věřila tomu, že by bylo její poprvé s Ronem pro ni pěkné nebo dokonce bezbolestné.Zezačátku to pro něho bylo v pořádku a reagoval s porozuměním, když ho odmítla a prosila o více trpělivosti. Čím déle však byli spolu, tím netrpělivější a hloupějšívůči ní byl. Levandule mu to opravdu velice ulehčila, než aby se on nyní mohl vcítit do Hermiony. A ona sama si navíc také netroufala sdělit mu opravdový důvod pro svou zdrženlivost. Nebyla schopná mu vysvětlit, že jeho pevné, neohrabané a také často těžkopádné doteky jí nahánění strach před tím, co ji s ním ještě čekalo. Nechtěla ho tím ranit.Toho večera byl dost hrubý, stále méně trpělivý a už jí ke všemu ani nerozuměl. Jak by taky mohl, když mu nezvládla říct, v čem to vlastně vězelo? Znovu ho poprosila o shovívavost a více trpělivosti. Ale on to odmítl. Dokonce řekl, že si radši najde jinou holku, která se nebude takto chovat, a že ona - Hermiona - si může taky najít jiného hlupáka, kterého může nechat čekat zrovna tak dlouho, jak to udělala jemu.Hluboce ji tím ranil a ona pak už nemohla zůstat ve věži. Utekla ven. Všechno, co chtěla, bylo být v klidu, sama, poplakat si a ujasnit si, co se právě stalo.Už přes hodinu se krčila pod oknem u zdi a plakala, až už neměla slzy. Pak se sebrala a znovu našla svou hrdost. Náhle byla ráda, že to neudělala s Ronem, neboť jí tento večer jednoznačně ukázal, že za to vůbec nestál. Tiše mu pro sebe nadávala a přísahala si, že už jí nikdy takto neublíží.Mezitím byla tedy zase natolik uklidněná, že se mohla vrátit do věže. Události tohoto večera ji sice stále ještě bolely a oči pálily od pláče a vypadala navíc ubrečená a byla také naprosto zmrzlá, protože na chodbě se nepříjemně ochladilo, sotva zašlo slunce. Ale tak nějak už by to mělo zase jít. Už se celkem měla zase pod kontrolou.Těžkopádně se u římsy postavila na nohy a znovu vdechla jasný noční vzduch, načež se chtěla obrátit k odchodu.

"Ne tak rychle, slečno Grangerová," zaslechla náhle za sebou temný a jí velmi dobře známý hlas a zarazila se v pohybu. Vůbec ho neslyšela přijít a najednou si dokonce byla jistá, že byl v její blízkosti už delší dobu. Určitě byl svědkem velké části jejího křečovitého bulení.

"Profesore Snape?" řekla tiše. Cítila se trapně a pomalu se k němu otočila. Pozvolna k ní dokráčel a pozorně si ji prohlédl.

"Co je to za bezmezného blbce?" zeptal se tiše a ona se na něho zmateně podívala. Počítala spíš s trestem nebo alespoň s pokáráním.
"Je to už dobré?" ptal se dál a jeho hlas zněl skoro jemně, téměř starostlivě."Ehm," udělala šokovaně, ale pak kývla.
"Ano, ne, myslím, že už by to mělo být ok," doplnila pak a ochranitelsky se objala pažemi. Pořád ještě čekala na jeho velké láteření."Přemýšlela jste znovu o mé nabídce, slečno Grangerová? Je mi jasné, že ten večer, kdy jsem Vám ji předestřel, jste ji přijmout nemohla, neboť jsem Vás tím překvapil a zřejmě také zaskočil. Ale když nyní zvážím, že jste nešla k řediteli, abyste mě udala, a že s Weasleym stále ještě nejste o moc šťastnější nebo o něco dál, snad ještě připadá v úvahu, že moje návrhy zvažujete," přeptal se znovu a nepůsobil ani z poloviny tak chladně a nepřístupně jako obvykle. Skoro působil jen jako muž, který jasně věděl, co chce. Který však také přesně věděl, co za to dá.Hermionin první impuls byl znovu od něj utéct. Druhá myšlenka byla, mu pořádně vyčinit, co ho to napadá na ni tak zjevně dotírat. Ale ve třetí chvíli jen zavřela oči a zhluboka dýchala.Nechala své myšlenky plynout. Jasně, byl to Snape. Ale copak někdy nedostál svým slovům? Jasně, byl to Zmijozel - a to naprostý. Ale copak nebyli Zmijozelové známí i tím, že se svými ženami zacházeli ctnostně a ušlechtile? Jasně, byl mnohem starší než ona a navíc její profesor. Ale nedělalo ho právě toto zkušenějším mužem, který - na rozdíl od Rona - přesně věděl, jak se k ní musí chovat, aby jí daroval blaho? A copak by to sama Ronovi neukázala, kdyby tajně věděla, že před ním dala přednost zrovna Snapeovi?Jí by Snape skutečně příliš nevadil. V jejích očích nebyl tím nejhnusnějším mužem. Nebyl pro ni umaštěný, sádelnatý, nepěstěný nebo jinak odporný. A byl mužem se zřejmě nevětším duchem své generace.To bylo něco, co jí vždy velice imponovalo. Ano, inteligence pro ni byla extrémně sexy. A podle jeho inteligence byl Snape pro Hermionu nesmírně sexy. A jeho dohoda neměla za následek, že pak od ní bude ještě chtít něco dalšího a ona věřila v jeho mlčenlivost. Jen Merlin věděl, o čem všem tento muž pomlčel a co si nechal pro sebe. Bylo to její poprvé, což i jemu mohlo pořádně zavařit, pokud by vyšlo najevo, že to byl on, kdo jí vzal nevinnost. Asi by se jednalo o jedno z menších tajemství, pro něho příjemnějších, avšak také nebezpečnějších. Znovu se hluboce nadechla a vydechla a otevřela oči."Vy…," začala, ale pak se zarazila."Dostanu od Vás lektvar proti početí?" začala po malé chvíli znovu."Samozřejmě," kývl a jemně se usmál."Dáte mi v případě potřeby i lektvar proti bolesti a také lektvar, který změní mé vnímání Vás?" pokračovala v obchodním duchu a on na ni znovu ochotně pohlédl a pokývnul."Dal bych Vám tyto lektvary zároveň s lektvarem proti početí. Pokud si však myslíte, že je chcete užít jen v případě potřeby, cítím se polichocen, že mi natolik důvěřujete, že se mnou žádná taková potřeba nevyvstane. Lektvary Vám však samozřejmě mohu dát i později, pokud byste eventuálně tu potřebu pocítila. Stejně jako hojivý lektvar následujícího rána, slečno Grangerová," objasnil opatrně."A nikdo se o tom nedozví?" ptala se nedůvěřivě dál."To byl můj požadavek, který jsem ještě chtěl stanovit," usmál se, ale nepohnul se."A polohu si taky můžete vybrat, pokud nebudete příliš neomalená ve svých přáních," přisadil si. Znovu se na něho podívala a na jeho obličeji zpozorovala úšklebek. Nikoli záludný, ale spíš takový klukovský.
"Nechápu, proč s tím souhlasím, profesore. Ale udělám to," vyslovila rozhodně po malé chvilce a trochu ztuhla. Při tom všem měla jednoznačně také strach z vlastní odvahy."Překvapujete mě, slečno Grangerová. Nepočítal jsem s tím, že se podvolíte. Ale nyní, když jste to udělala, podniknu všechno, abyste toho nelitovala," kývl na ni tiše. Nato se otočil a odcházel. Dívala se za ním a příliš nevěděla, jak se má cítit. Předpokládala, že svou šanci využije ještě dnes v noci. Chtěl jí ještě dát příležitost, aby si o tom mohla více popřemýšlet?

"Půjdete, slečno Grangerová?" zeptal se, jakmile došel na konec chodby, zastavil se a ohlédl se k ní. Tolik k otázce, jestli jí chtěl dát možnost, aby si znovu udělala jasno v hlavě. Nikdy by to neriskoval…Hermiona tomu sotva mohla uvěřit, když se její nohy daly do pohybu, skoro jako by byly ovládány dálkově.

Přišli do sklepení a Snape otevřel dveře do své pracovny."Slečno Grangerová, nikdo se to nesmí dozvědět. Nejlepší bude, když to zůstane mimo školu, že ano?" obrátil se na ni, když za ním vešla, postavila se za něho trochu nerozhodná a čekala, až promluví on. Přikývla."Pak bych navrhoval, abychom se vydali na můj letní byt. Jistě se Vám bude líbit více než mé prostory zde ve sklepení," osvětlil jí a už kráčel ke krbu.
"Pojďte, mám tam všechno, co budeme potřebovat," zval ji téměř přátelsky. Polkla a vstoupila do jeho krbu. Následoval ji s rukou plnou letaxového prášku, a zatímco se sama sebe ještě ptala, jestli jsou snad krby učitelů propojeny s jejich soukromým bydlištěm, už cestovali