V Červené 1-19

 

V Červené - kapitola 1.

31. srpna 2016 v 17:58 |Elloii |V Červené

Kapitola 1.

Krok I.

"I have been in love, and in debt, and in drink, this many and many a year."
"Byl jsem zamilován, a v dluzích, a v pití, po mnoho mnoho let."

-Alexander Brome-

Jak se místnost točila v líných kruzích, Severus Snape dospěl k názoru, že je pravděpodobně opilý. Ale byl to příjemný druh opilosti, s ostrými hranami reality jeho života, stávajícím se nejasným v mihotavých plamenech krbu, tvořící docela impozantní plejádu barev. Dokonce jeho vzpomínky, bolestivé jako ostří žiletek, i když si normálně užíval přednosti střízlivosti, byly šedé a příliš roztříštěné na to, aby mu způsobily nějakou újmu.

Válka skončila, a on, Severus Tobias Snape, byl přes všechny účely a záměry stále naživu. Byl si skoro jist, že dříve nebo později, bude ošklivá minulost jeho osoby odhalena, ale teď byl opilí, poprvé od doby, kdy byl teenager, a byl tak šťastný, že neanalyzoval tento neočekávaný druh štěstí. Byl na živu. Byl hrdina, oceněn Merlinovým řádem první třídy a všechno to okolo. Jeho život byl perfektní.

Jeho myšlenky vířily, skládačky, které ho mučily roky, se najednou vyřešily sami, spojitosti se objevily tam, kde předtím byly jen tečky a všechno se stalo křištálově čisté.

Měl by definitivně pít častěji, teď, když nemusel běžet k Temnému Pánovi a riskovat drancování své mysli. Brumbál musel být opilí asi často - ten muž byl génius. Odpočívej v pokoji, bla, bla, bla. Na jeho tváři se objevilo zamračení, ale výraz vypadal, že takové přemýšlení vyžaduje nepřirozené množství koncentrace, tak toho raději nechal. Bude mu chybět ten starý kořen, ale u Merlina, bylo by pěkné mít po takové době nějaký klid. Cože to zase bylo? Oni něco oslavovali, ne? Něco důležitého…

V Červené - kapitola 2.

31. srpna 2016 v 18:10 | Elloii |  V Červené

Kapitola 2.

Krok II.

"Credit buying is much like being drunk. The buzz happens immediately and gives you a lift... The hangover comes the day after."

"Nakupování s kreditkou je jako být opilí. Příjemný pocit nastane okamžitě a vyzvedne vás do nebes... Kocovina příjde den poté."

-Joyce Brothers-

Chvíli Severusovi trvalo si uvědomit, že ten zoufale hlasitý sten, který zazněl jeho hlavou jako nemilosrdné kladivo, přišel z jeho vlastního hrdla a v dalším momentě ustal. S těžkostí se mu podařilo vyprostit svá víčka od sebe a převalit se zpět na záda, ačkoli zalitoval kombinace pohybu, když zářivé sluneční světlo zasáhlo jeho optický nerv a přinutilo ho znovu zasténat.

Přehodil si jednu bledou, štíhlou ruku přes tvář a zašátral druhou volnou rukou v zásuvce nočního stolku, a po celou dobu se snažil zjistit, které chlupaté stvoření umřelo v jeho ústech. Otřásl se, sotva se odvážil pohnout jazykem ven z iracionálního strachu, že by mohl zatlačit, cokoliv to bylo, dál do svého hrdla, což by mělo za následek šíření chuti chlupatého mrtvého stvoření. Z té myšlenky se mu chtělo zvracet. Z houpání jeho postele se mu chtělo zvracet.

Nakonec, našel držadlo zásuvky, ozval se zvuk drhnutí, když ji otevíral. Jeho prsty šmátraly přes všechny ty malé drobnosti, co se nashromáždily za ty roky - kousky pergamenu, s pozdě v noci psanými nápady na nové lektvary, samoplnící brky, čtvercová sametová krabička, obsahující hodinky jeho matky, které mu nechala, ale především velmi mnoho lahviček se spánkem beze snů, životabudiči, protijedy, vynálezy, které by mu získaly výhodu při překvapivém útoku nebo by mohly oslabit útočníky a nakonec lektvar na kocovinu.

Uvařil ho před dlouhou dobou, a byl za to rád, jelikož pro rytmické bušení jeho hlavy, které přehlušilo všechny racionální myšlenky, by ho nemohl uvařit. Úleva byla okamžitá a Severus padl zpět na postel s téměř šťastným povzdechem. Tak tohle byl jeho nový život.

Byl trošku překvapený sám sebou. Začínat svůj nový život a slavit konec otroctví kocovinou se zdálo být chováním slabší vůle a celkově opovržíhodného charakteru a on se neřadil do takovéto kategorie. Ale díkybohu, nikdy neodolával vlastním výčitkám, jelikož moc dobře věděl, že v danou chvíli tady nebyl nikdo, kdo byl absolutně a bezpodmínečně na jeho straně, takže se rozhodl ve svém mladém věku, že alespoň on sám vždy ocení svou vlastní hodnotu. Nebyl to jednoduchý úkol, sebevědomí a sebeocenění nebylo něco, co má člověk v sobě, ale za ty roky se vytrvale odmítal podívat dolů, na sebe a nehodlal začínat teď.

Po těch všech letech, si určitě zaslouží noc opilosti, následovanou pár dny tiché relaxace a nadměrné lenosti, nerušen zběsilým požadováním jeho přítomnosti nebo bolestivého předvolání jeho Pána. Chystal si užívat sám, počínaje dlouhou koupelí v jeho zřídka kdy používané koupelně.

V Červené - kapitola 3. - část I.

7. září 2016 v 20:30 | Elloii |  V Červené

Kapitola 3. - část I.

Krok III.

"First our pleasures die - and then our hopes, and then our fears - and when these are dead, the debt is due dust claims dust - and we die too."

"První umírají naše potěšení - a pak naše naděje, a pak náš strach - a když je vše mrtvé, prach je splacen prachu a my umřeme také."

-Percy Bysshe Shelley-

Ve zpětném pohledu, ano, dalo by se očekávat, že věci půjdou rychle z kopce. Ale raději doufal, že předtím bude moct dokončit své rozpracované záležitosti, a hlavně křížovku v Praktický Lektvarech. Sova Harryho zatraceného Pottera se k němu dostala právě ve chvíli, kdy vyplňoval pole slovem SHINGLTON - vynálezce samomíchacího kotlíku, křížem dolů na možnost - typ lektvaru se šesti písmeny na buď LEKTVAR nebo ELIXÍR.

Vážně zvažoval, že bude v příštím tisíciletí odtřelovat sovy, ale měl pro ubohého ptáka soucit. Byl již potrestán tím, že byl Potterovým mazlíčkem. Neochotně ji zbavil tenkého dopisu, který nesla. Sova hlasitě zaskřehotala, donutila Severuse zpětně přehodnotit svůj předpoklad, že sova byla tím, kdo v Potterově přítomnosti trpí. Možná, že to po tom všem bylo vyrovnané. Zdá se, že bez ohledu na to, že ho Potter ruší, naštěstí nevyžadoval odpověd soví poštou.

Samozřejmě, když se mu nakonec podařilo rozluštit Potterovi škrábance, nenapravitelně ubohý rukopis, zdálo se, že Potter očekával osobní odpověd později tohoto večera, konkrétně v sedm, kdy se hodlal ukázat bez pozvání, ne-li bez ohlášení v Severusových komnatách.

Potter naprosto typicky předpokládal, že Severus neměl tento večer žádné jiné plány, a také neměl ani tu slušnost, aby mu alespoň napsal, proč ho žádá, nebo spíš proč nařídil toto setkání. Možností bylo mnoho, ačkoliv Severus myslel hlavně na ty, které byly nepříjemné, nebezpěčné nebo pro něj přímo smrtící. Možná se ministerstvo rozhodlo zrušit jeho amnestii na základě nějaké nové padělané evidence jednoho z jeho kolegů smrtijedů, kterou si vytáhl ze svého zadku, aby si zachránil jiné smutné tělesné části. Možná Řád objevil, že měl Temný Pán ve svém rukávu víc nějakých plánů, které se buď přímo dotýkají Severuse nebo alespoň vyžadují jeho okamžitou pozornost. Možná se Potter nebo jeden z jeho malých kamarádů dostal do dalších potíží a mají v úmyslu do toho Severuse zatáhnout, Potter se rozhodl, že Severus je ta správná osoba.

Ať tak či onak - a skutečně na tom záleží? - jeho den byl zničen, jeho vyrovnanost ztracena. Přemýšlel, že by se znovu opil, že navozená mírumilovnost a zamlženost alkoholem, kde by se jeho myšlenky mohly pohybovat rychlostí tlustočerva a být jen stejně bezvýznamné. Ale pomyšlení na setkání s Harrym Potterem v tomto stavu ho zastavila. Stále měl nějakou zbylou hrdost, pravdepodobně víc než bylo zdrávo.

Místo toho si udělal šálek čaje, pomalu upíjel, zatímco dokončil svou křížovku, a pak šel do své laboratoře usilovně pracovat na doplnění stavů ošetřovny.

***

O jednu dávku kostirostu, krvedoplnujícího lektvaru a uspávacího dryáku později, zaklepání na dveře ohlásilo příchod jeho nezvaného hosta. Severus vložil na kotlík s životabudičem stázové kouzlo a potom, co neochotně opustil laboratoř, ji za sebou bezpečně zamkl. Alespoň měl Potter dostatek zdravého rozumu, aby netestoval Severusovu dobrou vůli mlácením do dveří jako šílenec.

Klika byla pod jeho dlaní studená a on si uvědomil, že jeho dlaně jsou zpocené. Přitáhl si ruku zpět k tělu a nenápadně si ji otřel o oblečení. Ne, že by měl v úmyslu přivítat Pottera potřesením rukou. Pevně si zafixoval zamračení na tváři a konečně otevřel dveře.

"Snape." Potter mírně naklonil hlavu, ale udržoval oční kontakt: k Severusově zděšení se Potter nezdál ani v nejmenším zaskočen jeho nehostiným výrazem. "Můžu dál?"

"Ještě stále jsem pro vás 'profesor'," odsekl Severus, zkřížil si ruce na prsou v obranném postoji.

"Nebyl jsem vaším studentem víc než pět let," odpověděl Potter klidně, nějak se mu podařilo proklouznout kolem Severuse, aniž by se ho dotkl. "Myslím, že se budu držet Snapea."

"Ukážete mi respekt, který si zasloužím!" Severus uzavřel dveře nadměrnou silou, dveřní rám zaprotestoval jeho hrubému zacházení s bolavým zasténáním.

"Můj respekt k vám nikdy nebyl díky vašim učebním schopnostem," odpověděl Potter, zády otočený k Severusovi, to zcela bez ohledu na potenciální hrozbu rozzuřeného Severuse Snapea. Tento postoj Zachránce Kouzelnického Světa byl téměř více urážlivý, než Potterovo odmítnutí oslovovat ho jeho oprávněným titulem. "V každém případě, myslel jsem, že by vás více zajímal důvod, proč jsem tady."

Náhodně pohlédl přes rameno a sednul si dolů, nezván, na Severusovu pohovku, protáhl si štíhlé nohy pod konferenčním stolkem. "Měl byste se pravděpodobně posadit. A rád bych šálek čaje, prosím," Posledních pár slov řekl do místnosti a během okamžiku se před ním objevil podnos s čajem, kompletní i s talířem sušenek, které pravděpodobně díky Potterovým chaotickým stravovacím návykům skončí rozdrobené po celé pohovce a podlaze. Severus se zamračil ještě více: Potter zvedl obočí a kývl směrem ke křeslu naproti němu.

"Jediná věc, která mě zajímá, je vidět vás znovu odcházet." vyštěkl Severus, a ačkoliv to bylo dětinské a nesmyslné, rozhodl se, si sednout na nejvzdálenější židli, kterou si nápaditě přivolal z jídelny. Původně na ni pokládal nějaké pergameny a psací potřeby.

"Chtěl byste, abych tedy přeskočil rovnou k pointě?" zeptal se Potter, stále s tím zatraceným klidem, a Severus uvažoval, kdy ztratil moc nad situací, protože představa, že by Potter mohl dospět, byla jednoduše směšná.

Severus stáhl obočí k sobě, přimhouřil oči a stiskl rty do tenké nesouhlasné linky, a jak doufal, bude zcela jistě jasné, že nebude hrát Potterovu hru nebo jednat s falešným zájmem.

Potter vzal ohleduplně šálek, napil se a jemně ho položil zpět na talířek předtím, než navázal se Severusem oční kontakt. "Dovolávám se jednoho z Vašich životních dluhů. Chci, abyste si mě vzal."

Severusův dech se zadrhl a na zádech ucítil mravenčení studeného potu, a pevný, rychlý tlukot svého srdce proti hrudnímu koši. Chvíli trvalo, než se mu podařilo podívat se na Pottera a jeho drzost, či co to bylo. "Kdokoliv, kdo vás navezl do tohoto skutečně zábavného žertu - nejpravděpodobněji váš malý mazlíček vlk nebo možná jeden z Weasleyovic potomků - samozřejmě je zanedbatelné říci vám, že životní dluhy představují závazné kouzelnické smlouvy nejvyšší úrovně, a že vaše malé prohlášení by právě teď mohlo být neodvratně svázáno navzájem s dluhem. Protože jsem si jistý, že to chcete, asi tolik jako já, navrhuji, abyste to vzal zpět právě teď."

"Obávám se, že to vše vím." Potter sáhl po jedné ze sušenek, ale pak stáhl ruku zpět. "Když budete poslouchat, vysvětlím vám mou situaci a důvod. Jakmile skončím, jste vítán nabídnout mi jiné řešení, v takovém případě budu považovat váš dluh za plně splacen."

Severus ucítil nad tímto prohlášením ostrou úlevu. Tak tohle bylo to, co po něm Potter chtěl, tohle byl jeho způsob, jak ho požádat o radu a z nějakého důvodu předpokládá, že tyto zastrašovací prostředky vynutí lepší výsledky, než kdyby prostě přišel, vybalil to a řekl, co potřebuje. A byl tady samozřejmě i bonus, že se budou moct Severusovi posmívat, že jeho život v podstatě nebyl jeho, dokud byl ještě Potterovým dlužníkem.

Natáhl se pro prázdný šálek, nalil si nějaký čaj a posadil se zpět tak pohodlně, jak jen mu to židle dovolila. "Takže, vy jste se dostal do nějakých potíží, že Pottere? A já mám nespornou čest být toho součástí. Dobře, pojděme si to všechno vyslechnout. Na rozdíl od vás bych velmi ocenil nechat se stáhnout do anonymity a žít zbytek svého života v míru a tichu. A nejlépe, aniž bych vás znovu viděl."

Koutek Potterových úst se trochu zvedl, ale Severus si nebyl jistý, jestli to bylo znamení hněvu, pobavení nebo nervozity. Sotva na tom záleželo, i když by mohl připustit mírný neklid, jelikož nebylo tak jednoduché jako dřív v Potterovi číst.

"Během závěrečné bitvy byla Narcissa Malfoyová zabita kletbou, určenou pro mě. Možná ano nebo možná ne, ji zachytila úmyslně," začal Potter a Severus mohl jeho výrazy analyzovat pečlivěji. "V každém případě, Starostolec hodlá uznat návrh Luciuse Malfoye, dle kterého mi bude tento akt uznán jako životní dluh Narcisse, a dál přejde na Luciuse Malfoye."

"Tleskám vašemu pozitivnímu myšlení," usmál se Severus, klidně zíral do svého čaje a testoval jeho teplotu.

"Mám jisté informace, že Starostolec skutečně uzná Malfoyovi nárok," řekl Potter jednoduše, evidentně neochotně sdílel zdroj svých informací. "Dále jsem se dozvěděl, že Malfoy hodlá použít tento životní dluh, aby mě donutil si ho vzít. Nevím, jestli jeho plán je motivovaný pomstou nebo přáním zachránit si pošramocenou pověst, i když hádám, že trochu od obojího, ale na tom vážně nezáleží."

"Co říkáte je absurdní," ušklíbl se Severus, v duchu obrátil oči v sloup - věřil, že je Potter melodramatický. "Lucius Malfoy stěží unikl polibku mozkomora. Nemá dostatek vlivu na to, aby si vzal Chlapce, Který Přežil, i v naději, že Starostolec by ho odsoudil k tomuto životnímu dluhu. Mohl byste otočit na jinou stranu, což by pro nás obyčejné smrtelníky, mělo následky."

"Přeceňujete mé postavení na ministerstvu," odpověděl Potter bez zaváhání, "Dostal jsem vyrozumění, bez zastírání, hrozbu ze strany ministra osobně, že si nemám dělat nároky na žádnou zvláštní péči ze strany nové vlády, jinak budu brzy klasifikovaný jako bezpečností riziko a budu předveden. Co se týče Malfoye, nepotřebujete dobrou pověst k používání úplatků a vydírání, a Malfoy se v těchto metodách velmi dobře vyzná. Moje informace jsou spolehlivé."

"Samozřejmě, když to říkáte…" Severus nechal svůj hlas vytratit, jak se mu mráz prohnal po zádech. Potter byl mnoho věcí - arogantní, melodramatický, domýšlivý, náchylný k záchvatům vzteku a přesvědčen, že se celý vesmír točí kolem něj - ale byl také dobře informován a měl přístup ke znalostem, záhadám a tajemstvím, které byly na rámec pochopení každého normálního kouzelníka.

"Není mi dovoleno mluvit o tom, jak nebo kde jsem získal tyto informace, Snape," odpověděl Potter Severusovi na nevyslovenou otázku, konečně se natáhl pro sušenku a jak bylo předpovězeno, nechal drobky přes celé Severusovo zelené čalounění. "Můžete buď věřit, nebo ne, ale já hodlám jednat podle toho, co vím o Malfoyových plánech a to zahrnuje ujištění, že nechci být další Malfoyovou trofejí jakýmikoli možnými prostředky."

"Takže si chcete vzít mě, protože mě vnímáte jako to menší ze dvou zel. Jsem polichocen." Severus se vědomě snažil, aby nebylo vidět chvění jeho dlouhých lektvary potřísněných prstů.

"Malfoyova rodina má velmi jasná očekávání pro své nastávající, a Malfoy by byl v právu požadovat, že dodržím každé do jednoho. Předpokládám, že znáte podrobnosti lépe než já, ale viděl jsem dost těchto manželských smluv na to, abych věděl, že mu nemohu dovolit tolik kontroly nad mými financemi, mojí magiií, mým životem." Potterův pohled byl intenzivní a neohrožený. "Uvědomuji si, že to pro vás musí být odporné a pravděpodobně to není fér, když zvážím, jak moc jste se obětoval ke svržení Voldemorta, ale dožaduji se tohoto životního dluhu."

"Proč ne někdo jiný?" dožadoval se Severus, vstal a začal přecházet po místnosti. "Jistě Hrdina Kouzelnického Světa může najít někoho, kdo je hodný si ho vzít."

"Možná, ale také jak dobře víte, životní dluhy nelze přepsat novými smlouvami a vztahy," Potter měl tu drzost vzdychat, jako by byl v tom všem oběť, jako kdyby on nebyl navrhovatelem celé té věci a nevložil se do této situace.

"Další životní dluh tedy," uzavřel Severus, položil si ruce na opěradlo křesla a zíral na Pottera. "Tady je další oběť vašeho hrdinského komplexu."

"Tady je," souhlasil Potter. "Ale vy jste ten jediný, kdo ztratí nejméně a získá co nejvíce."

"Podle koho?" Severus přimhouřil rozlobeně oči. "Vás, vašich malých přátel, nebo je to jiný pohled, který nemůže být sdílen se třídou?"

"Všech třech, ve skutečnosti." odpověděl Potter, sáhl do svého hábitu a vytáhl několik svitků odnikud. "Hermiona navrhla seznam pro a proti pro každého, kdo mi dluží životní dluh. Jak můžete vidět tady," - roztáhl jeden ze svitků a ukázal na něco, donutil Severuse přijít k němu blíž, aby se lépe podíval - "bereme do úvahy stávající vztahy, osobní a magická spojení, sexuální orientaci, plány do budoucna, pověst, finanční situaci a pár dalších aspektů."

"Jak byste mohl mít všechny tyto informace?" Severus zíral nevěřícně dolů na pergamen, tabulkové posouzení svého života, cítíc se ponížen, jako když Potter porušil jeho soukromí poprvé, slíděním v jeho vzpomínkách.

"To, nemohu říct," Potterova ústa znovu škubla a Severus překonával touhu mu vrazit. "Podívejte, Hermiona a Ron mají již splaceny všechny životní dluhy, které mezi námi mohou existovat. Bill Weasley je ve stabilním a šťasném vztahu. Neville Longbottom nehraje za můj tým a je šíleně zamilovaný do Ginny. Dokonce už koupil i prsten. Lenka Láskorádová mi řekla, že něco nebo někdo jiný bude vypadat vedle mě skvěle a jsme přátele dost dlouho na to, abych to bral jako varování."

Severus si odfkrl, rozlobeně poznamenal, že se Potterovi dokonce podařilo zjistit jeho finanční záznamy, jeho měsíční a roční plat, jeho malé dědictví, přesné částky galeonů, srpců a svrčků v Gringottově trezoru. "Takže jen proto, že jsem nezadaný, nezamilovaný, nebo šílený, jste dospěli k názoru, že to bude můj životní dluh? A co kompatibilita, nemůžete si upřímně myslet, že tohle by byla dobrá shoda, Pottere!"

"Ne, pravděpodobně ne," připustil Potter, ale zdál se těžko odraditelný. "Neviděl jste náhodou dnes Denního věštce?"

"Ne," řekl Severus krátce. "Proč, bylo tam další velebení velkého Harryho Pottera?"

"Vy jste na titulní straně," odpověděl Potter k jeho překvapení, hrabal se v množství papírů na malém stolku a předložil Severusovi noviny. "Není to příliš lichotivé. Věřím, že jste zmíněn v jedné větě s Bellatrix Lastrangeovou, Carrowými a Antoninem Dolohovem. Domýšlím si, že mozkomorův polibek by mohl být více lichotivým než Řád Merlina."

"Kam tím přesně míříte?" dožadoval se Severus, jeho oči brázdily přes tištěný text, když čekal na odpověď.

"Jste válečný hrdina, ale většina kouzelníků a čarodějek vidí jako první temné znamení, jednají podle toho, a ptají se později nebo vůbec," vysvětlil Potter, ukázal na další pergamen, na kterém byly výsledky. "Grafy popularity. Máte velmi málo přátel, Snape, na obou stranách. Vaše spojení se mnou bude přesvědčovat hlavní veřejnost, že si zasloužíte Řád Merlina."

"Také to povede ke zvýšení čísel smrtelných hrozeb, které obdržím od bývalých… spolupracovníků," poukázal Severus. "Ale myslím, že to vy víte."

"Věřím, že budete schopen to zvládnout." Potter mu věnoval malé pousmání, samozřejmě, že v tom našel pobavení.

"Další důvod, proč mluvím k vám a ne k Nevillovi…. Plus, vy mi dlužíte dva životní dluhy, opravdu chcete riskovat vznik dalšího?"

Severus stiskl kořen svého velkého nosu, snažil se zastavit bolest hlavy. Potter byl příliš klidný, příliš sebejistý, příliš odhodlaný. Ne, ne, nechtěl to riskovat. Jeden životní dluh byl nepříjemný, dva životní dluhy byly znepokojující, tři životní dluhy… tři životní dluhy se rovnaly trestu smrti. Jeho život by byl psaný Potterovi, jakmile by se rozběhl třetí dluh, žádné ústupky, žádné jednoduchosti, žádná cesta odmítnutí. Bude chránit Pottera a zemře snahou.

Kdyby Potter nepoužíval každé vyhledávací kouzlo ve svém úzkém repertoáru, aby ho našel, nevrhnul se skrz antipřemisťovací bariéru kolem Bradavic a nepožadoval, aby se o něj každý léčitel okamžitě postaral, pak, bez pochyb, by Severus neviděl konec války. Léčitel Coetzee to dosvědčil a lezl Severusovi nervy se svým nekonečným velebením Hrdiny Kouzelnického Světa, zatímco Severus stále přemýšlel, zda by smrt nebyla vhodnější. Mohl zemřít rychle, sice ne bezbolestně, ale nic z tohoto by nepřišlo. Život s dalším životním dluhem vůči Potterovi byla nepříjemná myšlenka, ale nikdy vážně neuvažoval, že se Brumbálův Zlatý Chlapec bude dožadovat svého životního dluhu. Nebyli Nebelvíři příliš ušlechtilí na to, aby využívali svých výhod? Severus si pohrával s myšlenkou, že mu nabídne uvaření nějakého lektvaru, pomůže mu odvrátit dům proti bludným smrtijedům, pošle mu košík s ovocem. Ne tohle. Nikdy tohle.

V Červené - kapitola 3. - část II.

7. září 2016 v 20:38 | Elloii |  V Červené

Kapitola 3. část II.

Je tohle vtip?" zeptal se, prosil, aby se nesetkal s Potterovýma očima, protože on už znal odpověď. "Kdy očekáváte moji odpověď?"

Poprvé, vypadal Potter mírně překvapen, jako kdyby možnost, že by si Severus vybral životní trest v Azkabanu místo životní trestu jako jeho manžel, by nikdy nepřekročil jeho mysl. "Můžu vám dát čas do rána. Věřím, že bez ohledu na vaše rozhodnutí, informace o kterých jsme mluvili, neopustí tuto místnost?"

Severus ostře přikývl "Budete mít mé rozhodnutí zítra ráno."

"Vrátím se sem zpět v devět," uzavřel Potter a vstal. Pravděpodobně předpokládal, že Severus řekne ano jeho bláznivému nápadu, že morální povinnost, vázání dluhu, spolehlivost, ochota obětovat se, je silná. Severus by opět zahodil své vlastní štěstí, jen aby Potter nepropadnul zlé machinaci Luciuse zatraceného Malfoye. Samozřejmě.

Severus se nijak neobtěžoval s odpovědí, nic neříkal, dokud konečně, konečně za sebou Potter zavřel dveře a nechal Severuse dusit se ve svých vlastních mučedných myšlenkách. V jeho komnatách byl chaos, pergameny rozházené všude, jeho život znovu rozervaný. Němel ani půl dne na to se rozhodnout, co se zbytkem svého života. Neměl dost času. Neměl dostatek informací. Žádnou volbu.

Pud sebezáchovy byl zakořeněný v jeho samém bytí, vyrytý mezi spirály jeho magie, vtesaný na roztrhaných zbytcích jeho duše. Nemohl si vybrat Azkaban. Mezi mozkomory, odsouzené smrtijedy a pár lidskými strážci by přežil nanejvýš pár týdnů. Nemohl si vybrat Azkaban.

Mohl utéct, ale žil poslední dvě dekády koukáním přes rameno, stále se strachem, že to bude dnes, dnes bude den, kdy bude odhalen. Po všech těch letech, byl konečně volný od svých dvou Pánů, volný od skrývání, krádeží a lhaní, jen aby prodloužil svůj mizerný život o jeden další den. Nevyměnil by to za nic, ani pro Pottera.

Takže Potter si myslel, že nemá jinou možnost než si ho vzít? Dobře, Severus nevěřil Potterovým nejmenovaným zdrojům informací. Byl to možná jen další trik, jak je oba přivést do pasti a Severus ho nehodlal slepě následovat.

Spěchal ke svému stolu, netrpělivě, nebale odstrčil několik knih, několik neoznámkovaných, špatně psaných esejí a denní diář, který mu Albus dal o jejich posledních vánocích, zanedbatelně uznal, že Severus má pro použití takové věci velmi málo schůzek a ještě méně toho, co mohl zapsat. Sklonil svůj brk do čekajícího inkoustu a naškrábal krátký dotaz Ministerstvu kouzel, odbor pro uplatnování kouzelnických zákonů. Kdyby Lucius Malfoy hledal uplatnění práva na životní dluh, potřeboval by datum soudu, a ty byly publikovány veřejně. Povolal domácího skřítka a nařídil mu, aby vzal jeho dopis do sovince a neprodleně ho poslal.

Nebylo zde moc toho, co mohl udělat, mohl se zeptat samotného Luciuse Malfoye, a i když byl ten nápad lákavý - dát Malfoyovi tip a sledovat, jak se Potter hroutí - to by bylo pošetilé. Udělat si z Pottera nepřítele nebyla v těchto dnech moudrá věc. Temný pán to mohl dosvědčit.

Studený odpor bublal v jeho hrudi jako hnis ze špatně se hojící rány, ale nebyl si jistý, zda byl zaměřený na Pottera nebo na Temného Pána. Temný pán, Voldemort - dnes nebylo v módě oslovovat Temného Pána tou dětskou přezdívkou, jako to stále dělal Denní Věštec - ukradl mu roky života, vyslovovali jeho jméno s opovrhováním, odměňovali ho nenávistí, a Potter teď plánoval držet ho zbytek jeho života jako rukojmí.

Ale teď nebyla vhodná doba bědovat nad nespravedlností jeho života. Možná neměl Potterovi informace, ale znal Luciuse Malfoye, a i když Potter předpokládal, že si ho Malfoy Patriarcha chce vzít jen pro prestiž ze sňatku s Harrym Potterem, Severus ho znal lépe. Kdyby Lucius skutečně chtěl užít životní dluh, jako sílu jednoty mezi Potterem a sebou, mohl by za tím být nějaký důvod, zmijozelský důvod, důvody, které by Severus měl být schopen najít, kdyby se po nich díval.

Potterovi poznámky, zdráhavě připustil, byly rozsáhlé a měl neodbytný pocit, že Grangerová v tom měla prsty. Dokonce zaznamenal její rukopis v některých poznámkách, doplňující některé informace, které Potter přehlédl nebo zapomněl. Pak tam byly také části, které byly záměrně zakryté. Důvěrné informace z Potterových tajných zdrojů. Severusovo zamračení se prohloubilo, když narazil na tyto chybějící kusy.

Ale bylo zde dost na to, aby Severus stejně jako Potter došel k nepochopitelnému závěru, že Lucius Malfoy si ho nejen chtěl vzít, ale chtěl brzy plán uskutečnit. Výpovědi svědků popsaly do morbidních detailů, jak Narcissa Malfoyová zachránila Harrymu Potterovi život. Přepisy Malfoyova soudu ho prohlásily za nevinného ve všech obviněních. Svědectví potvrdilo, více než jednou, že Malfoyova žena zemřela při ochraně Pottera. Inspekce sledovala od konce války Malfoye na každém kroku, detailně popisovala jeho výlety ke Gringottovým, na Ministerstvo Kouzel a návštěvy několika členů Starostolce. Účetní náhled ukázal, že Malfoyova rodinná hodnota utrpěla značnou zrátu, ačkoliv stále byl jejich trezor více naplněný než, kdy byl ten Severusův. Byly zde osobní, velmi osobní informace o veškeré zachycené poště, seznam všech kouzel, které Malfoy nedávno použil, pohybující se fotografie, seznam jeho letaxových hovorů, sbírka novinových výstřižků.

Severus četl dál s rostoucím zoufalstvím. Záplava informací byla skličující, celý život Luciuse Malfoye, jeho touhy a motivace, jeho způsoby myšlení, jeho naděje, jeho všechno, si mohl kdokoliv přečíst. Potter to vše dal dohromady. Potter. Nevěstil nic dobrého pro číkoliv budoucnost. Ale nejvíce pro Severuse. Jak mohl ten malý spratek nashromáždit tolik informací během několika dní, týdnů nanejvýš? Informace a znalosti byly silou a Potter ji měl dost už teď, aniž by byl zasvěcen do každého bezvýznamného detailu a temného tajemství libovolné osoby.

To si žádalo jednu otázku: Opravdu chtěl všechnu tu sílu v rukou Luciuse Malfoye? Ne, ne, nechtěl. Lucius možná jednou mohl být jeho přítel, ochránce, patron, ale Severus nikdy nebyl tolik naivní, aby se domníval, že Luciusovi aktivity nebyly chladnou kalkulací. Severus pro něj byl užitečný, jako Mistr Lektvarů, jako špion Brumbála, využit jako způsob, jak dávat pozor na Draca v Bradavicích, nic víc. Lucius, jednoduše řečeno, byl sobecký, neměl jedinou altruistickou kost v těle, a věděl, jak zacházet s mocí.

Potter, na druhé straně a na rozdíl od Brumbálova ujištění, že nikdy nic takového neudělá, se dožadoval svého dluhu. Statečný, obětavě poslušný, nesobecký a na konci smrtící. Ale Potter nikdy nebyl navržen tak, aby převzal kontrolu a použil svou moc pro něco jiného než dobro. Potter nebyl tvořen ambicemi, byl vždycky jen figurkou v Brumbálově propracovaném plánu, jak zachánit svět, pohybující se, když mu bylo řečeno, kapitulujícím, když mu řekl, ať se obětuje. Potter neviděl větší obrázek, nerozumněl hernímu plánu, protože znal jen jeden směr. Vpřed.

Osobní pocity stranou, Potter byl jediná rozumná volba, která mohla zvládnout tolik moci. Mohl by nasáknout veškerou pozorností, kterou dostával teď, cítit se ve svém stavu bezpečně a nikdy by nebyl podezříván, že by mohl mít víc. Ale to by přeskakoval dopředu a on nikdy nevěštil, i když byl opilí.

Za předpokladu, že by Lucius Malfoy vyhrál soudní slyšení - co bude jeho dalším logickým krokem? Bude skutečně požadovat Potterovu ruku nebo se jeho plány rozběhnou v různých směrech, takže Severusovo plnění jeho životního dluhu bude naprosto k ničemu?

Bylo zjevně nevýhodné vzít si Pottera, alespoň pro Severuse, ale pro Malfoye? Manželská smlouva Malfoyovi rodiny byla notoricky strnulá a s Potterem, jako jediným dědicem Potterů a Blacků, byl peněžní zisk sám o sobě docela lákavý. Severus se prolistoval skr množství pegamenů na svém stolku, dokud nedržel v rukou kopii předmanželské smlouvy Luciuse Malfoye a Narcissi Blackové. Ruce se mu začaly třást, i když si zaryl nehty do dlaní. Lucius Malfoy měl kontrolu nad všemi aspekty života jeho ženy, od jídla, které jedla, přes oblečení, které nosila, až po kouzla, která užila, a Severus nemohl vymyslet jediný důvod, aby Lucius neužíval stejnou moc i na Pottera.

Potřeboval se napít. Potřeboval se uklidnit. Tak sebral láhev Old Single Malt Whisky, kterou vyhrál v sázce s Minervou, a nalil ji do nyní již prázdného šálku na čaj, polykal ji s malým oceněním její chuti a pak vstal. Nemyslel racionálně, a nemohl riskovat na základě nepravdivých předpokladů a špatné kalkulace něco, jako tohle. Potřeboval čistou mysl, a proto měl své lektvary. Nic nebylo pro Severuse Snapea více uklidňující, než komplexní rutina sekání, drcení, mletí, měření, zahřívání, chlazení, stabilizování, pozorování a čekání. A zatímco poslouchal vlastní srdeční rytmus, použil jej, aby udržel tempo pohybů své hůlky a pečlivě dohlížel na prskající plameny pod kotlíkem s uklidňujícím lektvarem, jeho myšlenky se staly soustředěnější, méně ovlivněné svou vlastní emocionální náladou a cítil více chladnosti a odměřenosti, která ho udržovala naživu ve zdánlivě bezvýchodných situacích.

Lucius Malfoy, jestli Potterova informace byla správná, měl skutečně naplánováno vzít svůj životní dluh a vymáhat ho, a Severus znal blonďatého kouzelníka dost dlouho na to, aby si uvědomil, že i po válce a značném poklesu jeho reputace, tady byla velmi reálná možnost, že by mohl jít touto cestou.

Jak Severus udělal drobnou úpravu v žáru pod kotlíkem, aby se vyhnul přílišného varu lektvaru, připustil, že pro Malfoye pravděpodobně nebyl žádný vychytralejší způsob, než aby využil svého životního dluhu a vzal si Pottera.

Pomalu přidal prášek Chrpy Žluté a pozoroval, jak se mění barva lektvaru na temně modrou, i když konzistence ještě stále nebyla docela v pořádku. Bude ho muset nechat povařit ještě pár minut, než bude moct vmíchat štávu ze tří čerstvých malin. Bylo až příliš snadné nechat své myšlenky v zadní části své hlavy, dokud nedokončil lektvar, pečlivě nenaplnil malé lahvičky a úzkostlivě je neoznačil.

Ale pak s povzdechem opustil svou laboratoř, a zjistil, že jeden s domácích skřítků doručil odpověď Ministerstva a nechal mu ji na stole. Nicméně, když rozbalil malý pergamen, už nehledal stopu, že vše je jen malý omyl, dostal pouze potvrzení. Lucius Malfoy očekával slyšení u Starostolce zítra v pět hodin odpoledne a Severus poznal z Potterova výzkumu některá jména těch, kteří byli předvolání jako svědci.

Bylo to oficiální, stejně jako to dělal dříve, i teď se Severus smířil s osudem. Ochrání Pottera, ochrání Pottera před Luciusem Malfoyem, ochrání kouzelnický svět před Luciusem Malfoyem s mocí Pottera.

V Červené - kapitola 4.

15. září 2016 v 21:08 | Elloii |  V Červené

Kapitola 4.

Krok IV.

"When a man is in love or in debt, someone else has the advantage."

"Když je člověk zamilován nebo má dluh, někdo jiný získal výhodu."

-Bill Balance-

Potter byl přesný na minutu a jeho inteligentní klepání se rozlehlo Severusovým bytem, který kdysi býval útulný a bezpečný, než se přeměnil do jeho vězení. Položil prázdný šálek do dřezu své malé kuchyně, která se za ty roky zdála nepoužívaná, protože domácí skřítci měli výborný servis, a pak otevřel dveře. Potter se kolem něj opět protáhl, aniž by se vlastně vtlačil a jeho tvář ozdobil neutrální pozdrav, který Severusovi zakroutil střevy.

"Doufám, že jste došel k rozhodnutí," řekl Potter, sednul si dolů na pohovku, jako kdyby dostal povolení už den předtím. "Takže?"

"Znáte mou odpověď," řekl Severus, nechal vyplynout hořkost ve svém hlase, a sedl si do křesla naproti Potterovi, aniž by byl vyzván.

"O to je to horší, mrzí mě, že k tomu došlo," odpověděl Potter, setkal se se Severusem pohledem, jako kdyby byl vždy nejlepší přítel Mistra lektvarů. "Měli bychom začít na předmanželské smlouvě? Rád bych to vše měl hotové do 5 hodin."

"Předtím než Lucius Malfoy vstoupí do soudní síně," objasnil Severus a Potter přikývl.

"Obávám se, že to nebude dlouhé slyšení," souhlasil Potter, vyndal další sadu pergamenů a položil je na Severusův konferenční stolek, který byl donedávna čistý. "Chtěl byste tu mít přítomného právníka?"

"Nemám právníka, Pottere," odsekl Severus. "Sotva jsem měl nějaký čas učinit pro tuto frašku všechny přípravy. My oba víme, že musím souhlasit s Vašimi pravidly tak jako tak. Tak proč to nemít za sebou? Kde chcete můj podpis?"

Potterovo obočí se svraštilo, ale zdálo se, že je spíše naštvaný než uražený. "Rozumím, že rozvod je kouzelnickým světem těžce odsuzován, ale přesto vás uvolním ze svého dluhu, jakmile si Malfoy prosadí svou. Do té doby mám v úmyslu předstírat naše manželství jako reálné, což znamená, že máte slovo v naší smlouvě stejně jako ve zbytku našeho života."

"Nechci právníka," vrátil mu Severus a přitáhl si jeden z pergamenů k sobě. "A vidím, že jste již vypracoval smlouvu."

"Je to předběžný návrh," opravil ho Potter "Žádal jsem na svém právníkovi, aby byla co možná nejférovější, a o některých věcech se ještě musíme rozhodnout - spolu."

"Životní opatření," poznamenal Severus, četl současně ze smlouvy. "Věrnost. Pohlavní styk. Chcete spojit své finance, ale zachovat individuální vztahy osobních věcí?"

"Věřím, že oba máme některé věci, které bychom ne nutně svěřili jiným lidem," vysvětloval Potter jednoduše. "Nebyl jsem si jistý, jak hodláte naložit s některým majetkem. A navrhoval bych, pokud jste citově vázán k Tkalcovské ulici, že bychom koupili dům společně. Neutrální půda, chcete-li."

"Nemyslím, že moje emoce ovlivní rozhodování jako je toto," odsekl Severus, ale když se díval dolů na smlouvu, nemohl si pomoci, aby necítil, že se Potter chová více než velkoryse, ušklíbl se, špatné svědomí, samozřejmě, takový Nebelvírský jev. Potter cítil, že teď, když si prosadil svou a efektivně zničil Severusovi život, ho mohl rozptýlit nějakým pícháním, jako jeho protest svědomí, a uklidnit Severuse svými akty blahosklonné štědrosti, aby mohl sám sobě šťastně namluvit, že ve skutečnosti, dělá Severusovi laskavost.

"Bude pro vás v tomto případě můj návrh přijatelný?" Potter byl imunní vůči kousavému tónu Severuse a zapomněl na podtón jeho slov. "Také vlastním několik nemovitostí, na některých z nich jsem nikdy nebyl, takže mohu nabídnout jednu z nich jako alternativu."

"Myslím, že nejlepší bude, když udržíme naše nemovitosti odděleně," uvedl Severus. "A jak vidím, už jste kontaktoval svého realitního agenta." Vzal nějaké prospekty a ručně psaný dopis adresovaný panu Harrymu Jamesi Potterovi od Melindy Hartwickové, PS. Vaše oddaná fanynka.

"Paní Hartwicková mi zaslala složku s možnými domy," řekl Potter, "Může nám sehnat klíče od kteréhokoli domu, který nás bude zajímat."

"Už jste vyřadil ty, které nebyli podle vašich představ," řekl Severus a jeho vlastním uším to znělo jako obvinění, Potter ale stále udržoval svůj pekelný klid.

"Vyřadil jsem je, ano, ale uvědomil jsem si, že možná nebudeme mít stejnou představu o budoucím domově, a možná nás nebudou v domě zajímat stejné věci," vysvětlil Potter.

"Má některý z nich lektvarovou laboratoř?" požadoval Severus, rozzlobeně listoval složkou.

"Všechny z nich mají laboratoř nebo mohou nabídnout dostatek místa pro její vytvoření." Potter se zdál otázkou trochu překvapený. "Také jsem měl určité požadavky na přidání obran nebo možnosti jejich přidání. Všechny také mají zahradu, a v některých případech skleník, kde můžete pěstovat vlastní bylinky, kdybyste si přál. A jsou spíše na samotě, jelikož si myslím, že si oba ceníme soukromí."

Severus polkl jízlivou poznámku o Potterově schopnosti myšlení, místo toho studoval portfolio domů před sebou. Potter se chopil příležitosti objednat pro sebe nějaký čaj, současně obdržel i malý talíř s miniaturními dortíky, které jedl se značným potěšením. Severus polkl další jízlivý komentář o Potterových stravovacích návycích a roztřídil nemovitosti na dvě hromádky.

"Který z nich zvažujete?" zeptal se Potter, ukázal na hromádky a přitáhl si menším k sobě na Severusovo přikývnutí.

Koutkem oka Severus pozoroval, jak Potter ještě jednou rozdělil portfolia na dvě. Byl znepokojený a rozrušený Potterovým obchodním přístupem, vše probíhalo v klidu, žádné zbytečné přehlídky emocí, žádné záchvaty vzteku, žádné urážení, které by si mumlal pod vousy, jak mu Severus ničí život. A teď na něho Potter hleděl, obočí zvednutá v otázce?

"Neexistuje ve smlouvě žádná zmínka o dětech," řekl Severus první věc, na kterou pomyslel, proklínal zvědavost ve svém hlase.

"A ani nebude," uvedl Potter pevně.

"Jsou tu lektvary…"

"Ne," přerušil ho Potter, ukazujíc víc emocí než doposud. "Nazývejte mě naivním, ale nemyslím si, že děti by měli mít smluvní závazek. Navíc, ani jeden z nás neměl ideální dětství a vím, co se říká v kruzích zla. Nemyslím si, že bych mohl být otcem, kterého si mé dítě zaslouží, přinejmenším, aniž bych měl po svém boku někoho, kdo je angažován do naší rodiny jako já."

"Řekl jste, že chcete dělat, jako když je naše manželství skutečné."

"A také budu. Ale my oba víme, že tohle není shoda lásky. Je to manželství z rozumu a pro dítě tu nejsou žádné podmínky," vysvětloval Potter a pak si povzdechl. "V této smlouvě nebude žádná klauzule o dětech. To je konečné. Nějaké další domy? Jinak myslím, že jsme našli naše tři oblíbené."

Severus se ušklíbl a beze slov hodil další portfolio před Pottera. Neměl důvod cítit se opovrhovaný, řekl si, že s ním prostě Potter nechce založit rodinu. Neměl rád děti a jistě neměl rád děti s geny Pottera o to víc. Ale bylo tam to naštvané kroucení kolem pupíku, protože Potter opět předpokládal - předpokládal, že Severus by byl nevhodným rodičem, předpokládal, že jejich předstírané manželství nebude šťastné, předpokládal, že Severus bude jen samolibě přikyvovat a půjde dál, jako by ho to neovlivnilo. Potter krátce pohlédl na informace o nemovitosti a přikývl.

"Zkontaktuji realitní agentku, jakmile to tu doděláme," řekl, vkládal si do kapsy složky a nechal zmizet zbytek. "Uvažoval jste o tom, jaké jméno budete chtít používat po naší svatbě?"

"Nehodlám chodit kolem a nechat se oslovovat 'Pottere'," vyštěkl Severus. "Alespoň ne, pokud mám na výběr."

"Samozřejmě, že máte na výběr," odpověděl Potter prostě, psal si něco na světle zelený kousek papíru s jedním z těch mudlovských per, které nevyžadovaly žádnou jemnost při manipulaci, nevolaly po jemném a přesném manévrování brku nebo pečlivé aplikaci, jen správné množství tlaku, aby se zabránilo inkoustovým skvrnám. Připomínajíc si Potterův rukopis, Severus předpokládal, že pero bylo bezpečnější volbou.

"Omluvte mě, ale musel jsem se přeslechnout," ušklíbl se, zkřížil si štíhlé paže na prsou. "Předpokládám, že si budete chtít vzít mé příjmení."

"Proč ne?" zeptal se Potter nevinně. "I když jsem měl spíše na mysli vzít si obě jména. Nejsem docela připraven, aby část jména Potter…"

"Nelíbí se mi zesměšňování," odpověděl Severus stroze.

"Věřím, že to nikomu," odpověděl Potter nerušeně. "A já se vám nevysmívám. Mluvil jsem o tom s Ronem a Hermionou a s mým PR manažerem, všichni souhlasí, že tohle ukáže všem, že jsem v tomto manželství vážně, a že se nestydím být s vámi spojován."

"Vy máte PR manažera?" Severusův hlas zakolísal mezi opovržlivým a nevěřícným.

"Máte vůbec představu kolik fanouškovských dopisů, žádostí o rozhovory, pozvánek na charitativní akce, dobročinnosti, otevírající obchody a fotografie, dostávám každý den?" zeptal se Potter. "Dostával jsem je i během války, hádám, že většina z nich byla určena jako pasti. Mimochodem, už jen počet sov a letaxových hovorů, které dostávám každý den a nějaké přátelské rady, mě přesvědčili, že potřebuji někoho, kdo mi pomůže vypořádat se s tiskem a veřejností. Pravděpodobně byste měl mluvit i s ním, přijít s tím, co chcete říct všem o našem manželství," Natáhl se pro další pestrobarevný kousek papíru a napsal na něj jméno předtím, než ho podal Severusovi.

"Colin Creevey?" četl jméno s nedůvěřivou hrůzou. "Řekněte mi, že to nemyslíte vážně. A co je sakra tohle?" Vztekle zatřásl rukou, citronově žlutý kousek papíru se tvrdošíjně lepil na prsty.

"To je poznámkový bloček," vysvětloval Potter a ústy udělal znovu ten podivný malý úšklebek, jako kdyby se kousal smíchy. "Je tam na zadní straně pásek lepidla, takže ho můžete nalepit na jakýkoliv povrch chcete."

"Proč by to vůbec kdokoli dělal?" dožadoval se Severus nebezpěčně, vzal tu věc opatrně.

"Můžete si ji nalepit někde, kde na ni snadno uvidíte, a připomene vám něco důležitého, co chcete vidět." Potter odpověděl. "Hermiona je pro mě poprvé sehnala, když jsme studovali na naše OVCE."

"Už jste někdy uvažoval," řekl Severus nízkým tónem a téměř vrněl, "Že pokud si chcete připomenout poznámky, nebo malé Smajlíky nebo cokoliv chcete vidět napsané, protože nemůžete být obtěžován si tyto informace udržet v paměti, přilepené na zrcadle v koupelně nebo na čele, že je tu ještě jedno velmi jednoduché kouzlo, které by i první ročník měl být schopen mistrně zvládnout, že?"

"Je tu také kouzlo, jak skoncovat s lepidlem, ne?" zeptal se Potter, demonstrativně nalepil jeden papírek na složku. "Buďte rád, že jsem nepřinesl ty ve tvaru srdce."

Severus zaťal zuby, Potter se zasmál.

"Proč bych chtěl kontaktovat pana Creeveyho?" dožadoval se Severus, jeho hlas prořízl Potterovo pobavení. "Nemám v úmyslu dělat ze sebe podívanou."

"Což mimochodem oceňuji," odpověděl Potter a mírně sklonil hlavu. "Ale obávám se, že jakákoliv spojení semnou, sebou nevyhnutelně přínáší zájem veřejnosti a otázky, jak naše manželství vzniklo. Na ty můžete odpovědět libovolně - dokonce je odpálkovat, když budete chtít - ale jestli hrajete karty správně, použijete to ke zlepšení vaší image. Colin ví, jak natočit příběh správně, aby byl nejlepší odpovědí pro tisk. To je důvod, proč byste s ním měl mluvit, ale je to vaše volba."

"Jako všechno ostatní," odpověděl Severus kysele a otočil se zpět k návrhu smlouvy, ale koutkem oka mohl vidět, jak si Potter zakryl ústa, aby zachytil povzdech, který mu hrozil uniknout. Nezadržel, ale úšklebek triumfu, který zkroutil jeho rty.

"Vzhledem k tomu, že považujete moji společnost za obtěžující, uvedení klauzule o věrnosti v naší smlouvě se nezdá jako dobrý nápad," nabídl Potter po pauze ticha. "Souhlasíte?" Severusovu náladu povzneslo pomyšlení, že v jeho hlase uslyšel mírné vědomí nejistoty. Bylo to znamení, že se konečně, konečně k němu dostal. Už bylo na čase.

"Řekněte mi, Pottere, co si myslíte, že Lucius Malfoy udělá se svým životním dluhem, jakmile si uvědomí, že již nejste k dispozici pro manželství?"

"Budoucnost je stále na jiné cestě," vysvětlil Potter, opět nezněl, jako nevyzrálý spratek jak ho Severus znal dříve. "Doufám, že požadavek na splnění Vašeho životního dluhu, který byl předpovězen, nebude umožněn, ale je nemožné předpovídat budoucnost, která dosud nebyla uvedena do pohybu."

"Takže stále necháte ostatní dělat si na Vás pomyšlení," posmíval se Severus.

Potter měl tu drzost protočit oči. "Osobně si myslím, že Malfoy vás zkusí zabít. Což mi připomíná." Vytáhl svou hůlku a Severus reagujíc instinktivně, vytasil svou hůlku, vyskočil z křesla a schoval se za ním.

Potter zvedl hlavu, pomalu sklonil hůlku.

"Co to děláte?!" vykřikl Severus, nepohodlně ze svého obranného postoje a tiše diskutoval, zda má Pottera proklít hned teď. Jen z principu.

"Dobře, hádám, že to je dobré," řekl Potter tiše. "Ale neměl jsem v úmyslu vás napadnout, jen přidat své ochranné kouzlo k tomu vašemu."

"Nechci vaši ochranu," vyplivl Severus. "A opovažte se na mě znovu namířit svou hůlku."

"Jak je libo," souhlasil Potter, zastrčil hůlku zpět do kapsy a posadil se zpátky. "Ale kdybyste se nechal zabít, budu ve stejném průšvihu, jako jsem teď, takže pokud budete pokračovat ve čtení, zjistíte, že právo chránit vás je součástí naší manželské smlouvy. Neoddiskutovatelná část. Každopádně, již jsem odpověděl na vaši otázku, zodpovíte tu moji?"

Severus hněvem přimhouřil oči, a začínal mít svůj zamítavý postoj. Severus více než jednou řekl Potterovi, že by měl přestat nosit srdce na dlani a promýšlet věci dříve než se vřítí do nebezpečné situace, nebo vysílat své neopodstatněné názory. Ale nepreferoval tohoto nevyzrálého Pottera, snadno vydrážditelného adolescenta, kterým byl tak dlouho a Severus měl tu čest ho znát. Tento Potter byl lhostejný většině věcí, ale dostal to, co chtěl, stoicky klidný a agresivně pasivní a upřímně, Severus zjistil, že ho to uráží.

Jako kdyby mu nějak četl myšlenky, Potter si povzdechl a podíval se na něj mrzutýma očima. Severus byl zasažen myšlenkou, že kdyby bylo na něm, nikdy by si nevybral manžela, který byl tak pěkný jako Potter. "Je mi to líto. Neměl bych na vás mířit hůlkou, aniž bych vás varoval. Merlin ví, že bych také tak vylítl, kdyby se to stalo. Nemáme moc času, ale neměl by to být důvod pro ukončení všech běžných zdvořilostí. Takže se omlouvám."

Severus opatrně studoval mladého muže, hledal nějaké stopy posměchu, klamu, předtím než pomalu sklonil svou hůlku a vrátil se na místo. "I když nemám pochyb, že zabití mě se pro vás jeví jako rozumný plán, Lucius Malfoy by se nikdy nesnížil k tak nevkusnému řešení."

"Co si myslíte, že udělá?" zeptal se Potter, obočí lehce spojená v soustředění.

"Něco, co nebude vyžadovat, aby si ušpinil svou hůlku," odpověděl Severus po krátké chvíli zaváhání, neměl ve zvyku rozdávat rady, ale byl tu víc než jen jeden důvod, proč se rozhodl splnit svůj životní dluh, a to potřeba udržet Pottera, co nejdále od Malfoyova vlivu. "Pokud do naší manželské smlouvy nedáte klauzuli o věrnosti, Malfoy se bude jistě usilovně snažit, abyste mu porodil dítě. Nebo byste neudělal nic, abyste udržel vaše dítě v bezpečí?"

Potterův obličej ztratil všechnu barvu, takže na okamžik se Severus obával, že pozvrací celý jeho temně zelený koberec. "Potřebuji chvilku." řekl Potter a o chvíli později bouchnul dveřmi Severusova bytu.

Severus si chtěl sám sobě pogratulovat, že konečně dosáhl svého snažení od okamžiku, kdy Potter překročil jeho práh - zbavit se ho - ale zrádná část jeho mysli uvažovala, jestli Potter byl naštvaný kvůli tomu, co mohl Lucius Malfoy plánovat nebo kvůli tomu, že jeho vyhlídky jsou svázány pouze a výhradně se Severusem, a to mu bylo tak odporné. Potter nechtěl klauzuli o věrnosti, to bylo jasné. Možná, že už měl milence, toho, který mu rozuměl a pochopil situaci natolik, aby mohl Potter nadále pokračovat v jejich vztahu i se Severusem v obraze. A pravděpodobně měl Potter v úmyslu zachovat jejich životy pečlivě oddělené, nechat jejich interakce na minimu. Ale pokud by Severus byl jediná možnost?"

Předtím než se Severus stačil rozhodnout, jaký z toho má pocit, Potter se navrátil do jeho bytu a sedl si zpět na pohovku. Uklidněný. Vypočítavý. Chladný.

"Děkuji, že jste mi to řekl," řekl Potter tiše. "Ale to nic nemění. Vyžádal jsem si splnění vašeho životního dluhu v mé současné situaci a slíbil jsem, že vám nechám slovo v našem vyjednávání. Nemohu nadále požadovat víc."

"Takže stále nechcete žádnou klauzuli o věrnosti?" zeptal se Severus nevěřícně a přemýšlel, jestli by měl Pottera upozornit, že je na něj zbytečné plýtvat svým rytířstvím.

"Ne, chci jednu," opravil ho Potter. "Ale nechci požadovat… Nechci požadovat, abyste se vzdal ještě více své svobody."

Potterův hlas byl klidný, ale když sáhl po šálku s čajem, Severus mohl vidět mírné chvění rukou, předtím, než je pevně obalil kolem porcelánového nádobí. Severus se s náhlým směrem jejich konverzace cítil nepříjemně, znenadání to byl on, kdo vyvolával přestřelku.

Takže co se tedy teď dělo? Potter, jak se zdálo, se naučil od Brumbála mnoho, ten vždy věděl, jak vyslovovat své požadavky, aby ostatní přesvědčil, že neexistuje žádný jiný způsob, a jeho láska ke sladkostem. A Potter byl prostě mučedník. Jenže tentokrát to tak nebylo. Severus mohl říct ne klauzuli o věrnosti, a Potter by to přijmul, možná by dokonce vzdal svůj nárok na životní dluh, protože by si uvědomil, jak pošetilé to bylo. Severus by mohl říct ne.

"Nejsem společenského charakteru," Severus vyslovil slova předtím, než si je promyslel. "A požadavek věrnosti stěží zabrání mému životnímu stylu."

"Děkuji," odpověděl Potter s výrazem neskrývané úlevy a vděčnosti, až Severus cítil, že to s ním na chvíli pohnulo.

"Věřím, že již zbývá jen poslední věc k prodiskutování," Severus se rychle vzpamatoval, a zkopíroval zrcadlově smlouvu, se kterou dosud souhlasil.

Potter zamyšleně přikývl, postrčil papíry stranou, roztřídil je a dělal, že je velmi zaneprázdněný.

Severus viděl dost nepřipravenosti studentů, aby poznal, že jde o techniku obcházení hlavního tématu. Nějak Potter ztratil směr a reálnost skutečnosti, až se jevil, ne tak hodnotně, jako na začátku.

Ale pak Potter vzhlédl, rty přeměnil do malého stydlivého pousmání. "Myslím, pokud tedy nemáte ještě něco, na co byste chtěl poukázat, že jsme nedošli v úvahách tak daleko, takže otázku pohlavního styku nechám na vás."

Severus prudce narovnal záda, rozuměl úrovni Potterova posměchu. "Jak se bude blížit náš manželský život, necháte všechny starosti, které nechcete řešit, na mě?"

"Naopak," řekl Potter, a sakra rychle získal svůj klid. "Jen nemám touhu podílet se na znásilnění. Takže vás mohu jen ujistit, že z mé strany by to bylo konsensuální. Co si o tom… Pokud byste raději preferoval jen jednou konzumaci našeho manželství a jinak chtěl udržovat náš vztah na nefyzické úrovni, budu to samozřejmě akceptovat."

"A pokud bych s vámi raději šukal každý den, akceptoval byste to také?" ušklíbl se Severus, vychutnával si hrubý jazyk, i když se jeho mozek teprve snažil jeho slova dohnat.

Potter, krátce uražen jeho výběrem slov, se zdál, že to považuje za zábavné, a pomalu se protáhl, jako kdyby chtěl Severusovi ukázat, co bude moct brzy osahat a vlastnit. Severus zaznamenal zrychlený tep, jeho ústa najednou vyschla, a jeho oblečení se stávalo škrábavějším a těsnějším. Potter, jak bylo řečeno, byl dobře vypadající vzor kouzelnického světa. Štíhlé svaly potažené zlatou kůží, dlouhé nohy v elegantní délce, intenzivní zelené oči se na něj dívali zpod černých řas, rozcuchané černé vlasy zvlněné kolem jeho vysokých lícních kostí a jemně tvarované uši. Studie kontrastů, snad sebevědomí a nepsaná elegance. A Severus zjistil, že se pokoušel vystrašit Pottera a poukázat na pošetilost, ale líbil se mu obrázek, který mu přišel na mysl.

"Věřím, že to je to, co jsem řekl," odpověděl Potter a kývl v potvrzení, a pak zvedl jednu ruku, aby zarazil další Severusův kousavý komentář. "Ano, zamyslel jsem se nad tím, a ano, vím, o čem mluvím a ano, jsem si jistý. Zejména vzhledem k tomu, že přidáme klauzuli věrnosti, nemůže prozkoumání této možnosti ublížit - to je vše, pokud máte zájem. Máte?"

"Pottere, co - "

Ale Potter ho přerušil. "Je to jednoduchá otázka, ne? A pochybuji, že máte starost o mé city…"

"Ano," naléhal Severus, a připravil se na Potterův smích.

"Jsem rád, že to slyším," řekl místo toho Potter. "Chtěl byste stanovit minimální požadavky nebo bych tam jen měl dát něco, jako pravidelný pohlavní styk po vzájemné dohodě?"

"Preferuji fakta," odpověděl Severus ztuhle. "I když, nemůžete si dovolit riskovat neplnění některé části ze smlouvy, nebudu trvat na tom, abychom se dohodli v písemné formě."

"Smluvní závazky týkající se sexu jsou jen zřídka kdy soudně vynucovány," poznamenal Potter s pokrčením ramen. "I v kouzelnickém světě. Ale raději bych Malfoyovi nedával záminku. Možná, že bychom v této diskuzi mohli pokračovat, jakmile zjistíme, zda jsou naše sexuální libosti a nelibosti kompatibilní."

Potter se znovu prohrabal papíry, dokud nevyplnil poslední bod jejich dohody. Pak vytáhl brk a bezeslova jej podal Severusovi.

Po pravdě řečeno, Severus nerad odkládal tuto konkrétní diskuzi, ale ještě méně se mu chtělo začít s ní znovu. To by bylo, jako pobídnout Pottera, aby si z něj dělal legraci. Co, to měl v sobě tak málo sebedůvěry jako milenec, že potřebuje Potterovo potvrzení, že budou mít sex? Patetické. A proč? Nadrženost nikdy nebyl dobrý důvod k ničemu, a už vůbec ne, když už nebyl adolescent.

V každém případě, Potterova pozornost již byla zaměřena na Severuse, který rychle a efektivně vyplnil několik formulářů svým podpisem, a postrčil je zpět k Potterovi, když byl hotov. Brzy jich měl na sobě složenou hromádku, kromě stále ještě nepodepsané manželské smlouvy.

"Už jste s tím skončil?" zeptal se Potter a zatahal za svitek pergamenu pod Severusovou rukou a rychle vložil svůj podpis na tečkovanou čáru. "Je tu nějaký problém? Nebo byste jen chtěl všechno v klidu vstřebat?"

"Kdy se bude… obřad konat?" zeptal se Severus, a současně položil smlouvu na vršek hromádky.

"Ve čtyři hodiny," odpověděl Potter. "Tady v Bradavicích. Už jsem řekl profesorce McGonagallové, že se s ní v té době potřebuji setkat, ale jestli byste raději někoho jiného, jako svého svědka, měl byste ho kontaktovat nyní, samozřejmě s přijetím nezbytných opatření. Dobby během odpoledne přinese kolekci snubních prstenů. Vyberete si, co se vám bude líbit. Také přinese odpovídající šaty, ale nebojte se vzít si něco jiného, když se vám nebudou líbit. Zarezervoval jsem na dnešní noc hotelový pokoj, takže si zabalte, cokoliv budete potřebovat."

"Kdo bude vézt obřad?" požadoval Severus a zastavil nutkání zeptat se Pottera, zda se snad postaral i o květinovou výzdobu.

"Někdo komu věřím," bylo vše, co na to Potter řekl, vstal a uhladil si hábit. "Než odejdu, necháte mě učinit ochranná kouzla?"

"Ne," bylo to dětinské, dokonce pošetilé, ale Severus si vychutnal, že byl schopen předvést v jedné slabice tolik odporu, nicméně, dokázal tím alespoň trochu zmařit Potterovi plány. To byl jeho vzdor.

"Jak si přejete. Prosím, přineste tyto papíry podepsané ve čtyři hodiny. Uvidíme se ve Velké síni." Potom si Potter rychle sbalil své věci a odešel.

V Červené - kapitola 5.

28. září 2016 v 12:46 | Elloii |  V Červené

Kapitola 5.

Krok V.

"The sum which two married people owe to one another defies calculation. It is an infinite debt, which can only be discharged through all eternity."

"Částka, kterou si dva vdaní lidé dluží navzájem, nelze spočítat. Je to nekonečný dluh, který může být smazán pouze věčností."

- Johann Wolfgang von Goethe -

Velká síň nevypadala o nic víc slavnostněji, než normálně, ve skutečnosti vzhledem k nedostatku studentů se zdála prázdná a bez života. Potter ale vypadal jinak. Lehkost s jakou stál, zář jeho úsměvu, když mluvil se svými přáteli, neformální elegance, to vše zmátlo Mistra Lektvarů, když vzcházel do síně. Raději obrátil svou pozornost k ostatním lidem v místnosti. Grangerová a nejmladší Weasleův kluk zapáleně konverzovali s jeho budoucím manželem, jejich prsty propletené v odporné ukázce jejich intimity. Minerva upjatě seděla na svém normálním místě, její hlava se otočila směrem ke třem mladým lidem, ale její myšlenky byli zřejmě jinde. A konečně, kouzelník starší než Severus, s úhledně zastřiženou šedou bradkou a kulatými brýlemi na svém tupém nose, zadumaně zkoumal tlustou knihu.

"Máte ty papíry?" pozdravil ho Potter a poslal Weasleymu rychlý úsměv, když mu ryšavec povzbudivě zmáčkl rameno.

Severus položil různé svitky pergamenu a papíry na stůl Havraspáru a všichni se shromáždili kolem.

"Dobře," řekl Potter, pak se obrátil ke staršímu kouzelníkovi. "Říkal jste, že potřebujete použít nějaké kouzlo?"

"Ke kontrole, že žádná ze zúčastněných stran nebyla přinucena podepsat, ano," vysvětlil kouzelník a Severus si odfrkl. "Vždy si můžete vybrat Azkaban, jestli toto uspořádání není podle vašich představ, pane Snape."

"Jsem 'profesor'," odsekl Severus. "A nemohu se vyhnout výrokům svých výhrad, jak bych měl žít svůj život. Myslím, že na rozdíl od některých lidí, můžu myslet na sebe."

"Tak to jsem slyšel," odpověděl druhý muž a Severus nyní věděl, kde Potter získal svůj nový přístup. "S dokumenty se zdá vše v pořádku. Můžeme pokračovat?"

"Prosím." Potter přikývl a po tiché domluvě, se Potter postavil vedle staršího muže, Weasley se postavil hned vedle něj, zatímco Grangerová ho stále držela za ruku.

Minerva se trochu strnule usmála na Severuse, na malý moment to vypadalo, jako kdyby chtěla něco říct, možná nabídku několika rad nebo útěchu, ale asi připomenula, že Severus nikdy nepřijmul žádnou malou moudrost od nikoho kromě Brumbála - a i od něj zdráhavě. Místo toho se tedy postavila naproti Weasleymu, nechávajíc dostatek prostoru Severusovi, který by se měl postavit naproti Potterovi.

Postavil se na své místo neochotně, když starší muž, jehož jméno stále nevěděl, začal mluvit. "Sešli jsme se tu dnes, abychom spojili Harryho Jamese Pottera a Severuse Tobiase Snapea." Jeho hlas byl bez znatelného skloňování či přízvuku, ne příliš hlasitý, ale způsoboval Severusovi zvonění v uších, jako kdyby stále trpěl kocovinou. Možná, že ji měl. "Jsem povinen se zeptat, zda je zde někdo, kdo ví o jakékoliv zákonné nebo magické překážce, která by nemohla povolit toto manželství." Bylo ticho. Severus chtěl propuknout v hysterický smích a málem promeškal připomenutí, že sliby, které si dají, jsou slavností a závazné, že manželství je posvátný svazek mezi dvěma lidmi, dobrovolně přijatým a věčným. Chtěl se začít smát znovu.

"Jsi, Harry Jamesi Pottere, v souladu se zákonem a magicky si bereš Severuse Tobiase Snapea?"

"Jsem." V Potterově hlase nebylo žádné zaváhání, dokonce ani náznak nejistoty.

"A jsi, Severusi Tobiasi Snape, v souladu se zákonem a magicky si bereš Harryho Jamese Pottera?"

Severus si odkašlal a cítil uklidňující tíhu své hůlku v ruce. "Jsem."

"Prosím, otočte se obličeji k sobě a vezměte se za ruce," pokračoval.

Najednou se Severus ocitl tváří v tvář se svým skoro manželem, a ačkoliv později nemohl říct, jestli to bylo Potterova iniciativa nebo jeho, Potterovi štíhlé, chladné prsty se obtočili kolem jeho, stiskli je, ale nemačkali.

"Opakujte po mě," pokračoval kouzelník k Potterovi. "Já, Harry James Potter-"

"Já, Harry James Potter-" Potter se díval přímo na něj, tmavě zelené oči se provrtávali do jeho, sítnice trochu rozšířené díky tlumenému světlu svíček, které osvětlovalo síň.

"-si beru tebe Severusi Tobiasi Snapee-"

"-si beru tebe Severusi Tobiasi Snapee-" Jeho hlas byl měkký a jistý, již to nebylo chlapecké pištění, jako když přišel poprvé do Bradavic, ale tmavší a těžší zbarvení hlasu mladšího muže, který viděl příliš mnoho.

"-za svého manžela."

"-za svého manžela." Potterovi prsty na vteřinu zpevnili, možná ho varoval, že teď je na řadě on, a Severus dokonce ucítil Potterovi mozoly získané v průběhu let famfrpálové praxe a smrtelné životní mise.

Jeho vlastní prohlášení a výměna jednoduchých stříbrných a černě titanových svatebních prstenů, bylo rozmazané. Podíval se na Pottera nebo se vyhnul jeho pohledu? Byl jeho hlas čistý, jasný? Přidal ještě nějaké kyselé komentáře? Zaváhal? Zatřásla se mu ruka, když snubní prsten sklouzl na Potterův prst? To nedokázal říct.

"Tímto vás prohlašuji za manžele." Realita situace se s těmito posledními slovy vrátila zpátky. Už skončili, nebo ne? Severus se donutil udělat pohyb na souhlas, a odteď již byl ženatý s Harrym zatraceným Potterem. "Můžete se políbit." A pak to tu bylo.

"Raději ne." Ta slova vypustil z úst dřív, než si je promyslel, možná nebyl až tak proti tomu, políbit Pottera, jak by chtěl.

"Dobře, stále máme ještě podepsat registr." Potter rychle přebral situaci. "Máte ty papíry?"

Poslední slova byla určena staršímu kouzelníkovi, který k Severusově znechucení, použil kouzlo s nějakým druhem mihotavého růžového světla. Položil pergameny na stůl, podal Potterovi brk a dychtivě sledoval, jak se na spodní hraně pergamenu podepsal. Poté byl brk předán Severusovi, který rovněž potvrdil své jméno v registru, následován Ronaldem Weasleym a Minervou McGonagallovou. A nakonec, brk se vrátil zpět k šedovlasému kouzelníkovi, který podepsal kousek pergamenu květnatým podpisem, poklepal na něj hůlkou a zmizel dřív, než si mohl Severus přečíst jeho jméno.

"Odesláno do místnosti záznamů," vysvětloval, a také odčaroval zbytek papírů, pravděpodobně je poslal do nějaké kanceláře nebo oddělení, kde byli potřeba. "Moje práce je zde hotová."

Potter sklonil hlavu, natáhl ke staršímu kouzelníkovi ruku a vděčně ji stiskl. "Děkuji vám."

Severus se domníval, že zaznamenal zjemnění kouzelníkových tmavě modrých očí. "Kdykoliv, dítě. Budu vás kontaktovat, kdyby byla nějaká nová informace o tom, o čem jsme mluvili předtím, a budu sledovat situaci."

Potter přikývl. "Vážně nechcete zůstat na kousek dortu? Dobby ho dělal, takže bude určitě vynikající."

"Ach, ne, víš, jak to je," řekl kouzelník, uhlazoval si hábit a poklepal si klobouk. "Sbohem."

"Nashle," odpověděl Potter a díval se za ním, dokud nezmizel za obrovskými dvojitými dveřmi, a pak se otočil ke zbytku z nich. "Mohu vás všechny pozvat na dort?"

"Děláš si srandu, já umírám hlady!" vykřikl Weasley, praštil Pottera do zad a s očekáváním sebou plesknul na židli, čímž dal signál pro domácí skřítky, že mu mají poslat ne jen jeden, ale čtyři kousky dortu, každý s dvěma cukrovými figurkami. Každý jeden ze sladkých Severusů se mračil a nenápadně trucoval. Jeden z nich dokonce kopl mírnější figurku Pottera. Severus přemýšlel, jak příjemné by bylo ukousnout hlavu jednomu z těch malých Potterů - ale jen tu, jinak by musel jít pravděpodobně zvracet.

Malý Potter, uražen, začal pochodovat po stole a zanechával za sebou malé čokoládové stopy na nedotčeném bílém ubruse.

"Úžasné," vydechla Grangerová, natáhla k malé figurce Pottera ruku, nechala ho na ni vylézt, a pak si ho přisunula do úrovně očí. "Není úžasné, čeho všeho je skřítčí magie schopná? Bylo by téměř nemožné dosáhnout takového výsledku s našimi kouzly."

"To mohu dosvědčit," zasmál se Weasley. "Pamatuješ si, jak se pro nás snažila Miona uvařit? Merline, to byla katastrofa!"

"No, příště můžeš vařit a já budu sedět na gauči a dělat neužitečné připomínky," odsekla Grangerová.

"Lidi, už jsme tuhle diskuzi měli, pamatujete?" zasáhl Potter a povytáhl židli Minervě, aby se mohla posadit, než obešel stůl a učinil to samé pro dívku. "Dobby byl strašně uražený, že jste ho nenechali pomoct, a my mu slíbili, že může vařit teď, když jsme všichni pohromadě. Prosím, poslužte si dortem. Můžu s vámi mluvit, prosím?" otočil se na Severuse.

"Jistě, Pottere," ušklíbl se, zkřížil ruce na prsou a ucítil neznámý kus kovu na svém prstě.

"Dvě věci. První, bez obav mě oslovujte Pottere, ale nemám ve zvyku používat příjmení s lidmi, se kterými spím, takže vás začnu oslovovat křestním jménem. Máte čas do dnešní noci vstřebat ten nápad," řekl Potter - nebo technicky Potter-Snape. "Za druhé, podle naší dohody, je mi teď dovoleno na vás vložit svou ochranu a chci to udělat dřív, než se dostane ven, že jsme se vzali. Právě teď, abych byl přesný."

Potterova hůlka byla v jeho ruce dřív, než Severus mohl zamrkat. Chtěl ho urazit, chtěl říct Potterovi, co si o něm myslí, ale jeho část bylo ohromená a další část musela přiznat, že Potter pravděpodobně ani nevěděl, jak vyndat hůlku pomaleji, a asi se to ani nikdy neučil.

"Nepotřebuji vaši ochranu," poukázal Severus.

"A přesto byste byl blázen, kdybyste ji odmítl," odpověděl Potter jednoduše. "Nezpochybňuji vaši schopnost se chránit."

Severus si byl vědom, že bylo velmi málo věcí, které mohl Potterovi říct k jeho návrhu, a odmítnout Potterovu ochranu z nešťastné pýchy se zdálo jako hloupost, a to s ohledem na to, kolik nepřátel získali svým spojením. Ale byla tu pořád velká propast mezi tím, co Severus věděl, a co byl ochoten akceptovat. A jakkoliv hloupé se to zdálo, Severus nebyl ochoten akceptovat Potterovu ochranu.

"Uvědomujete si, že to není dobrovolné," řekl Potter. "Je to součást naší dohody."

"Tak na co čekáte?" vytlačil Severus. "Nebudu vám dávat své svolení."

"Dobře tedy," odpověděl Potter, a pozvedl hůlku.

I přesto, co Severus sám sobě říkal, byl příliš ohromen složitostí a silou Potterových kouzel. Nebyli obyčejné. Severus cítil magii, jakoby ho vzala za nohy, obtočila ho jako kokon, prostupujíc jeho kůži a zanechávajíc brnění.

"Hotovo," prohlásil Potter, sklonil hůlku a nechal ji zmizet ve svém rukávu. "Jak se cítíte?"

"To není vaše starost," Severus se rozzlobeně protáhl kolem Pottera, tvrdě do něj narazil ramenem, i když si myslel, že sotva půl hodiny po té, co se s Potterem oženil, by měl být více pokorný.

"Jen se ptám, protože Ron cítil závratě, potom, co jsem provedl kouzlo, musel jsem ho přizpůsobit," vysvětlil Potter, následoval ho zpět ke stolu, kde seděli ostatní. "Takže mi řekněte, pokud na něj budete mít nějakou negativní reakci."

Ignoroval Pottera. Grangerová živě mluvila s Minervou o zlepšování kouzelnický vztahů mezi mudly a kouzelníky, o opravě poničené školy, o otázkách OVCÍ z přeměňování Grangerové ze sedmého ročníku. Weasley měl svou tvář zacpanou čokoládovým dortem.

"Dort je podle tvých představ?" zeptal se Potter sarkasticky, padl na židli vedle Weasleyho a hravě mu strčil do ramene. "Je dobře, že jsme se vrátili tak rychle, jinak by tu pro nás žádný nezbyl."

"Obviňuješ mě, a já si myslím, že jsem si vzal na sebe dost velké riziko, když ochutnávám jídlo, jestli není otrávené," Weasley vytřeštil oči v předstírané bolesti. Severus se kousl do jazyka, protože Minerviny tenké rty mu naznačili, že jakýkoli komentář k Weasleyho schopnosti poznat jakýkoli lektvar, by byl urážlivý nebo ošklivý, a on by to neocenil.

Potter se zasmál, než se k němu náhle otočil. "Dal byste si dort? Nebo byste mi rád ukousnul hlavu?" Pokynul k malému cukrovému Potterovi, který seděl se skříženýma nohama na ubruse, a pomalu si slízával prsty.

Severus se ušklíbl, vzteklý, že je tak průhledný, a Potter se zazubil jako obvykle, předtím než si přisunul vlastní talíř a nandal si kus čokoládového dortu. "Mohu vám nabídnout další kousek, profesore?" zeptal se, a podal talíř Severusovi.

"Ano, rád, ale myslím, že bych teď raději ořechový dort," Minerva - nebyla předtím na jeho straně? - natáhla k Potterovi talíř a ten jí ukrojil velkorysý kousek trojitě vrstveného dortu. "Musím říct, že domácí skřítci dnes sami sebe opravdu předčili."

Méně než o pět minut později, Potter, Weasley, Grangerová a Minerva byli zapojeni v živém rozhovoru a slušně si povídali, jedli dort, pili kávu a čaj, usmívali se jeden na druhého, dokud Severus nezauvažoval, kdy si konečně všimnou, že je odměňoval nepřátelským mlčením.

"Kdo byl ten muž?" zeptal se náhle a vyčítavě zíral na Pottera.

"Přítel," odpověděl Potter bez zaváhání, což si vyžádalo Severusovu plnou pozornost, i když Potter zjevně neměl v úmyslu spolupracovat.

"Zapomeňte na to, chlape," promluvil Weasley a Severus se zaměřil na známou adresu. " Harry nechce nikomu z nás říct, jaká je jeho práce nebo s kým pracuje."

"To, protože nemůžu," řekl Potter klidně, poslední kousek dortu na vidličce mu zmizel za rty.

"Jo, jo, já vím, kámo," Weasley energicky mával svými dlouhými končetinami kolem. "Jenom říkám, že je nejlepší se neptat."

"Alespoň si zasloužím ujištění, že byl ten muž v takové pozici, aby nás mohl oddat," trval na svém Severus. " Jen proto, že je to přítel velkého Harryho Pottera neznamená, že to obstojí před dnešním soudem."

"Samozřejmě, že ano," řekl Potter jednoduše. "Rád byste pro kontrolu zkontaktoval Ministerstvo? I když věřím tomu, že nám pošlou náš oddací list hned, jak bude naše manželství naplněno."

Minerva se zakuckala svého zeleného čaje a rozkašlala se, její šlachovité ruce jí vláli na prsou. Severus zkřížil ruce na hrudi a snažil se zabít Potter pohledem, zatím co sladká chuť cukrového Pottera stále přetrvávala v jeho ústech, kazící mu zuby.

"Tak proč ztrácíme čas u dortu, když je podle vás Lucius Malfoy krok od soudu s nárokem a má ve svých rukou nárok na životní dluh?" zasyčel Severus, naklonil se přes stůl proti Potterovi a ignoroval Weasleyho jako rajče rudý obličej, Grangerovou nervózně si odkašlávajíc a Minervu v rozpacích utírající se kapesníkem.

"Manželství musí být naplněno během jeho prvního měsíce, aby bylo platné," vysvětloval Potter. "Konzumace nějakého dortu nedá Malfoyovi dostatek půdy k napadení našeho manželství. A očekávám brzy sovu o výsledku Malfoyova slyšení."

Severus zaryl nehty do dlaně, aby zastavil příval vzteku, když chtěl narušit Potterovi bledé tváře za ten klidný, informativní tón. Byli teď ženatí a nikdo se zdravým rozumem by teď neblafoval, pokud skutečně čekali, dokud jejich naplnění nedokončí jejich svazek. Severus to věděl. Napadlo ho, jestli si Potter nesprávně nevyložil jeho komentář jako nedočkavost, jestliže lidé v síni si mysleli, že se nemůže dočkat, až se pod ním bude Potter svíjet. Napadlo ho také, jestli bude alespoň zrnko pravdy v jejich předpokladu. Salazar jim pomoc, ale od doby, kdy byl donucen zvážit možnost mít sex s Potterem, mu tato skutečnost plula v popředí mysli. Co to z něj dělalo? Muže ochotného udělat v takové situaci pro sebe to nejlepší, nebo nadrženého starého úchyla bažícího po svém bývalém studentovi?

Naléhavý skřek Potterovi sovy přerušil jeho myšlenky a byl za to neskonale vděčný, dokud si Potter bezstarostně nepřevzal dopis, který dostal. Byl to verdikt, doslovně, protože písař soudního slyšení vše zaznamenal a tvrzení Luciuse Malfoye byla uznána.

Za hrdinský čin jeho zesnulé manželky, Narcissy Malfoyové dříve Blackové, která zachránila život Harryho Pottera, dluží pan Harry Potter lordu Malfoyovi životní dluh, který může být zaplacen kdykoliv a jakkoliv. Pod oficiálním prohlášením, někdo naškrábal tři slova. Dobrá práce, dítě.

Severus se domníval, že byly napsány stejným kouzelníkem, který je oddával, ale nebyl si jistý. Takže Potter také jednou myslel na sebe? Udělal výzkum, shromáždil informace a rozhodl se udělat co? Severus, si ve svém zhodnocování situace, vždy představil Brumbálovi podobný charakter, který tahá za nitky na pozadí. Ale zpráva vypadala jinak a nesedělo to s jeho nápadem o Potterovi.

"Dopisy některých mých přátel," vysvětloval Potter, když zahlédl Severusův pohled na hromadu dopisů, které přivazoval k noze sovy. "Nechci, aby se dozvěděli o našem manželství z novin. Chtěl byste také nějaké poslat? Můžu říct Hedvice, aby počkala."

"Nenapsal jsem si dopředu žádné dopisy," Severus si pomyslel, že tato odpověď byla méně patetická, než kdyby přiznal, že neměl koho informovat o změně jeho rodinného stavu.

Potter přikývl, otočil se zpět ke své sově a pohladil ji jemnými prsty, než mu vyskočila na paži. Pták ho klovnul, měkce a mateřsky, něžně do zápěstí a pak roztáhl svá majestátní bílá křídla a vzlétl.

Trapné ticho, které následovalo, narušilo Severusovi nervy jako Korodující dryák, doutnající malým plamenem, předtím než by se přidal kořen drakoníku, jeden z nejvíce žíravých ingrediencí známého původu. Ne, že by to Potter věděl.

"No, musím zpátky do práce," promluvila Minerva. "Škola neběží sama, po tom všem."

"Samozřejmě," vstal Potter a přijal její ruku. "Děkuji vám, za dovolení použít Velkou síň, profesorko."

Minerva mávla rukou, jako kdyby odháněla Potterovu vděčnost, ale vrásky kolem jejich úst nebyli tak výrazné jako obvykle, změkli nostalgií a jistou předpojatostí ke svému chráněnci. Severuse napadlo, jestli nebyl jediný imunní vůči Potterově bezmocnosti, ale chování statečného sirotka podléhali jeden po druhém ve své nevinnosti a nechávalo ho ve světě Potterových fanoušků.

"Oh, a, pane Pottere, Severusi?" otočila se, když byla v půli cesty ke dveřím. "Gratuluji. Doufám, že se oba budete snažit učinit vaše manželství šťastné a zdravé." Severus nebyl překvapený, že poslední část zamířila na něj a tak jí poděkoval za blahopřání s úšklebkem.

"Měli bychom už jít," prohlásila Grangerová, postavila se naproti Potterovi a vtáhla ho do pevného objetí. "Přeji vám oběma všechno štěstí světa, Harry. Dávej pozor, ano? Nechci dostat přes letax žádnou zprávu, že jsi znovu v nebezpečí."

"Uvidím, co půjde dělat." Potter se usmál, poplácal jí po zádech. "Děkuji, že jste tu dnes byli."

"Je to, jak je, kámo," promluvil Weasley, a rovněž ho poplácal po zádech a uštědřil mu mužnou ránu do hrudi. "Stačí říct slovo a my vždycky přijdeme. Díky, že si ze mě udělal svědka, byla to čest."

"Doufám, že ti tu laskavost budu moct brzy oplatit," zamumlal Potter a Weasleyho obličej se vrátil k barvě příliš zralého rajčete. Potter se zasmál. "Uvidíme se brzy."

"Neděle, rodinná večeře," opravil ho Weasley, a vzal Grangerovou za ruku.

Grangerová nabídla Severusovi rychlé, nesrdečné blahopřání a pak najednou ve Velké síni osaměli.

Potter se otočil ke stolu, naskládal použité talíře a sesbíral příbory, ale o vteřinu později skřítci stůl uklidili, takže Potterovi nezbylo nic jiného než se na něj otočit.

Severus nikdy nepovažoval za zajímavé mudlovské vzdělání genetiky, ale příležitostně byl rád, že dostal tyto geny, mohl se dívat dolů ze své impozantní výšky zpod svého orlího nosu, tmavýma očima zavrtávajících se do nevinné oběti.

"Chtěl by ses podívat na nějaký z těch domů, které jsme vybrali, předtím než půjdeme do hotelu?" zeptal se Potter, "Mám klíče."

"Odložení je nevyhnutelné?" ušklíbl se Severus. "Jak velmi nebelvírské."

"Máš pravdu," řekl Potter, ignorujíc Severusův úder. "Brzy bude tma, tak možná není vhodný čas dívat se po domech. Chtěl by ses zastavit ve svém pokoji, než se přenášedlem přeneseme?"

"Přenášedlem přeneseme kam?" požadoval Severus, zkřížil ruce v očekávání Potterovi odpovědi.

"Nevím. Hermiona a Ron vybrali několik hotelů. Přenášedlo je zkombinované s náhodným generovaným kouzlem, kde skončíme, bude rozhodnuto ve chvíli, kdy šáhneme na přenášedlo,"

vysvětlil Potter, aniž by se obtěžoval zopakovat svoji otázku a místo toho hleděl s očekáváním na Severuse.

Severus si nebyl zcela jistý, jak reagovat na Potterova slova a tak jen natáhl ruku a čekal, dokud Potter nevytáhl ze svého hábitu další z mudlovských psacích potřeb a nabídl mu ji. Uzavřel mezi nimi zbývající vzdálenost, hladké plastové pero chladilo jeho konečky prstů.

"Placeno v plné výši," zamumlal Potter a Severus ucítil známé trhnutí za pupíkem, jak se Velká síň rozmazala.

V Červené - kapitola 6. - část I.

7. října 2016 v 21:03 | Elloii |  V Červené

Kapitola 6.

Krok VI.

"Worrying is like paying on a debt that may never come due."

"Znepokojení je jako splácení dluhu, který nikdy nemůže být splacen."

-Will Rogers-

Když se jeho nohy spojili s pevnou zemí a svět kolem něj se znovu srovnal, byl v prostorné, jasně osvětlené hale s mramorovou podlahou a krémovými pohovkami kolem ebenových konferenčních stolků.

"Pane Pottere!" Spěchal k nim vysoký kouzelník s úhledně sčesanou postranní pěšinkou, obě ruce natažené směrem k Potterovi. "Jaká nečekaná čest! Lochlyn Lane, k vašim službám. Prosím, co pro vás dnes mohu udělat?"

"Mí přátelé udělali rezervaci na jméno Parkland?" Vlídně přijal potřesení rukou Potter, ale rychle se odtáhl.

"Samozřejmě, samozřejmě. Jen se podívám do seznamu. Jaká čest! Učinili bychom opatření, kdybychom věděli…" omluvně vzhlédl předtím, než rychle přešel zpět k recepci a prohlédl svitek. Celou dobu se na Severuse ani nepodíval.

"Dejte si na čas," odpověděl Potter, udělal několik odměřených kroků k recepci a jen tak mimochodem vytáhl jeden ze strategicky naskládaných letáků na pultu. Krátce se na něj podíval, než ho předal Severusovi.

Resort u Moře, četl velká oblá písmena a Severus jim v duchu vzal body za neoriginální název.

"Ach, tady to je, pane Pottere," recepční konečně potvrdil. "Ach, ale musel se stát omyl. Nechte mě jen zkontrolovat… Jsem si jistý, že pro vás mohu najít vhodnější pokoje…"

"Cokoliv moji přátelé zarezervovali, bude v pořádku," prohlásil Potter. "Pokud byste nám mohl dát klíče, prosím?"

"Ale, pane Pottere, jsem si jistý, že by vám bylo mnohem pohodlněji v našem apartmánu s výhledem na moře. Je to nejlepší ubytování v našem hotelu a nabízí skutečně krásný výhled na břeh," dychtivě vysvětloval Lane. "Bude to trvat jen chvilku."

"Cením si nabídky, ale opravdu bych raději pokoj, který byl zarezervován, a zaplatil jsem za něj." Sáhl Potter za pult rukou a v uklidnění jí položil na mužovu. "Prosím. Považoval bych to za osobní laskavost."

"Dobře, samozřejmě, v tom případě. Jestli jste si jistý, ale opravdu to není…"

"Jsem si jist," přerušil ho Potter. "děkuji."

"Mohli bychom se již přesunout?" konečně promluvil Severus poté, co už měl toho spekulování dost a předpokládal další námitku recepčního.

"Budu u vás za chviličku, pane," oslovil ho Lane mnohem méně srdečněji než Pottera a jen krátce k němu vzhlédl.

"Ve skutečnosti jsme tu spolu," zasáhl Potter. "Nebude problém dostat dvoje klíče, že? A máte podrobnosti o mém účtu, předpokládám. Musím něco podepsat?"

"Ach, ne, o to již bylo postaráno," recepční se trochu zavrtěl, ale pak rychle najel zpět do dobře nacvičených kolejí. "Tady jsou vaše klíče, pokoj 17, jeden z nejlepších. Pokud byste mě následovali? Máte nějaká zavazadla?"

"Moji domácí skřítci se o to postarají, děkuji," řekl Potter, několika kroky následoval Lana, ale pak zvolnil krok, dokud ho Severus nedohnal. "Pokojový klíč?"

Severus ho beze slova dohnal, cítil se podivně v rozpacích a sledoval recepčního, který šel zády k nim. Ale Severus si byl dobře vědom toho, jak asi spekuluje, co dělá Harry Potter s nenáviděným smrtijedem-špehem. Není pochyb, že to bude hned ráno v Denním Věštci, možná vytisknou speciální vydání.

"Snídaně bude podávána od půl šesté do jedenácti ve velké jídelně v přízemí," zahučel Lane, ohlížel se přes rameno každých několik vteřin, takže Severus považoval za malý zázrak, že nenarazil do nějaké stěny. "Domácí skřítek přidělen k vašemu pokoji je Binky. Prosím, zavolejte ji nebo recepci, pokud bude něco, s čím vám budeme moci pomoct."

Severus doopravdy neposlouchal, příliš mnoho myšlenek se dožadovalo jeho pozornosti a měkké vrzání Potterovi obuvi bylo rušivé víc než by mělo být. A nejen Potterovi boty. Potterova celá bytost byla rozptýlením, narážela na něco, co tam nikdy nebylo. Alespoň ne pro Severuse. Nebylo zde žádné teplo, žádná radost, žádná ochranná přítomnost, ne… a Severus se na to ani neodvážil myslet. Ale přesto Potter vyzařoval dobro a svobodu, a čistotu jako zatracená pec. Ne pro Severuse, ale obecně. Pro Severuse Potter nebyl zcela nepřítel, závazek nebo snad břemeno, ale v každém případě byl oprátka, která se stabilně utahovala kolem jeho krku. Ale malá, pošetilá, optimistická a nenapravitelně sentimentální část v něm, toužila být zahrnuta do Potterova kruhu světla, stejně jako jeho dospívající já vždy toužilo být součástí složité skupiny ztracených existencí Pottera seniora.

"Jsme tu, pane Pottere," Severus pochyboval, že by někdo mohl vynaložit větší nadšení v takové jednoduché větě. "Mohu pro vás ještě cokoliv udělat? Bude mi ctí."

Potter odemkl dveře, podržel je Severusovi otevřené, což Mistr lektvarů považoval spíš za blahosklonné než slušné, a pak se obrátil na recepčního a odměnil ho laskavým úsměvem.

"Ve skutečnosti zde něco je, jestli vám to nevadí," Potterova hůlka byla v jeho ruce mrknutím oka. "Obliviate." Potter chvíli počkal, než se kouzlo projeví a dle skelného pohledu Laneových očí se dalo říct, že muž byl nyní náchylný k jakýmkoli nápadům, které mu Potter chtěl vložit do hlavy. "Právě jsi viděl dva hosty, kteří vcházejí do pokoje. Jméno bylo Parkland, byli zdvořilí, ale všední. Nechtějí být rušeni. Vrátíš se ke svému stolu a dokončíš zbytek směny."

"Mějte příjemný pobyt, pane Parklande," zamumlal Lane a pak se poslušně obrátil a vrátil se, odkud přišel.

"Takže máte ve zvyku používat na lidi Obliviate?" zeptal se Severus sarkasticky, dívajíc se opovržlivě na Pottera. "Nějaká šance, že vás půjde uvěznit za používání nepovolené magie?"

"Promiň, ne." pokrčil rameny Potter, zavírajíc za sebou dveře. "Mám povolení použít Obliviate na každého, když uznám za vhodné chránit svou identitu nebo místo svého pobytu. Je to jedna z výhod mé práce."

"Vy nepracujete," protestoval Severus, ale samozřejmě to Potter neviděl jako důvod vzdát se svých privilegií.

"Já vždy pracuji."

Hodil přes rameno ironickým úsměvem, než se otočil od Severuse a začal sérii mumlání a složitých pohybů hůlkou, zřejmě zabezpečoval jejich pokoj. Severus se mezitím rozhlédl po jejich pokojích, prostorných a vzdušných. Stáli v obývacím pokoji, dvě malé pohovky naaranžované kolem proskleného stolku a jemně krémový koberec byl přes tmavou dřevěnou podlahu. Krb, zapálený a vesele praskající, propůjčil místnosti světlo, která byla dále osvětlena několika plovoucími svíčkami. Obývací pokoj měl balkon, široké čelní sklo chránilo před studeným nočním vzduchem a průhledné bílé závěsy rámovali výhled z okna na měsícem zalitý park. Jedny zavřené dveře, Severus předpokládal, že se otevírají do koupelny a další dveře byli tentokrát otevřené. Dovolil si krátce nahlédnout do ložnice, ve které dominovala obrovská postel s bílým povlečením nad vínově červeným kobercem, který pokrýval velký kus místnosti.

Potter dokončil zaříkávání a zastrčil hůlku do kapsy, předtím než nedbale přehodil svůj hábit přes jedno z opěradel pohovky a zamířil do ložnice, zvědavě nakouknul přes Severuse, který blokoval dveře.

"Není to špatné," poznamenal dřív, než se otočil pryč. "Můžu si dovolit rychlou sprchu?"

"Jestliže chcete," Severus se neobtěžoval otočit.

"Výborně, bude to tak deset minut," odpověděl Potter, a brzy Severus uslyšel, jak se dveře otevírají a pak měkké cvaknutí, když se zavřeli.

Severus zavřel oči, jen na okamžik, chvilku slabosti, kterou si dovolil. Možná to byla dobrá věc, mít pár minut pro sebe, protože každý nádech byl boj, a přesto, že jeho vnější chování ho nezradilo, jeho pulz běžel jako o závod a jeho magie se proti němu vzpírala, proti Potterovi, proti světu. Severus nebyl normálně náchylný ke ztrátě klidu, ale jeho život byl ze dne na den změněn tak drasticky, že bylo o to těžší udržet klid.

Cítil se ztracený, na tomto místě v neznámém hotelovém pokoji s čistým povlečením a svěžím vzduchem. A když tiché puf oznámilo příchod zavazadla sbaleného na jednu noc, nezapadl sem o nic víc. Nepatřil sem, když nebyl osamělý a ještě méně s Potterem ve vedlejší místnosti, pravděpodobně už svlečeným.

Mohl slyšet, jak se spustila sprcha, bublání vody, což znamenalo, že Potter teď byl určitě nahý. Bylo to, jakoby jeho mysl byla zaseknutá na představě Pottera bez oblečení. Pravda byla, že by se měl děsit, co přijde dál, jelikož Potter nebyl pro záchranu Severusova života vhodný. Zvlášť, když Severus nikdy nechtěl být na prvním místě a určitě by k tomu nedal svolení. Ale vyděšený nebyl. Byl rozrušený.

Sprcha se vypnula a Severus si uvědomil, že se krátí čas. Potter vypadal, že má plán pro všechno. Severus přemýšlel, zda jeho plánem bylo toto. Byl téměř přesvědčený, že část Potterových romantických představ o sexu, byla ta, ve které by měli být zážitky sdíleny dvěma lidmi, co o sebe hluboce pečují. A bylo jasné, že tento popis na něj nesedí. Severus se sám o takové věci nikdy nestaral, ale Potter byl koneckonců Nebelvír, i když vložil do jejich svatby stejně emocí, jako do jednoduché obchodní transakce. Ačkoliv Severus neměl chuť hrát ohleduplného, trpělivého, uklidňujícího muže a potýkat se s nervózním, červenajícím se nastávajícím, Potter se zdál, že není tak úplně pod kontrolou a ne tak sebejistý, jak by si sám přál.

Pročistil si hrdlo, a když se otočil, pohled, se kterým se setkali jeho oči, mu vyrazil dech. Merline, je možné, aby jeden člověk byl tak požehnán bohy? Potter se nedbale opíral ve dveřích, bílý ručník omotaný kolem pasu, zatímco jeho pravá ruka byla obsazena menším ručníkem, kterým si třel hlavu, strakaté vlasy trčící všemi směry ještě divočeji než obvykle. Jeho pokožka se stále leskla kapkami vody, měkkým zlatavým odstínem, hladká, kromě několika malých jizev a řady pih na jeho nose. Potterova postava nebyla působivá, průměrná výška, pružný, s mírně širokými rameny a směšně kompaktními boky, ale měl slušné množství svalů a vyzařoval sebedůvěrou.

"Takže… nějaké preference, ohledně toho, po čem toužíš?" zeptal se Potter, přichytil ho při tom, co doufal, že bude diskrétní pohled na tělo druhého muže, a odložil ručník na jednu z vhodně umístněných židlí.

"Nebudu pro vás roztahovat nohy, Pottere," odsekl Severus, když si uvědomil, že mu vlastně Potter dělá laskavost, když začal s tím nepříjemným v celé této situaci rovnou. Možná, že ho schvátil strach stejně jako Severuse, a Potter nyní očekává, že se chytne vedení jako vždy.

"Ve skutečnosti preferuji být vespod, takže si nemyslím, že to bude problém," nabídl Potter. "Pokud jsi měl na mysli obecnější smysl, tak v tom případě je mi to líto, ale konzumace našeho manželství je součástí dohody."

Potter se na něj díval s očekávání, i když to, co Potter očekával, Severus nemohl pochopit. A tak jen zíral, a snažil se nebýt rozptylován kapkami vody, které kapali z Potterových mokrých vlasů a uvízli v jeho dlouhých řasách.

"Chceš to odložit?" nabídl nakonec Potter, udělal krok dozadu a bez hůlkově si přivolal župan.

"Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad," vyvrátil možná příliš rychle Severus, s averzí, že Potterovo tělo bude zakryto.

"Tak mi řekni, co by to mělo být?" dožadoval Potter, župan mu visel přes ruku. "Měl jsem dojem, že nemáš averzi alespoň k fyzickému aspektu našeho manželství, pokud jsi změnil názor, nebo jestli jsem to špatně pochopil, je to to jediné, co ti mohu nabídnout."

"Nikdy jsem nesnil o tom, že to kdy řeknu, ale moc přemýšlíte, Pottere," odpověděl Severus, nějak podpořen Potterovou zjevnou frustrací a bezmocností.

S ukázkou své vlastní bez hůlkové magie, i když byla slabší a namáhavější, přivolal župan a odhodil ho stranou. "Tohle nebudete potřebovat."

V Červené - kapitola 6. - část II.

7. října 2016 v 21:05 | Elloii |  V Červené

Kapitola 6. - část II.

Potter se usmál a Severuse napadlo, že mu možná není tak odporný, jak očekával. Měkké kývání štíhlých boků bylo na druhé straně pozitivně povzbuzující, když se konečně Severusovi podařilo setřást své omámení. Ovšem Potter nyní stál přímo před ním.

"Doufám, že znáš kouzlo pro všechny ty knoflíky," zašeptal Potter, naklonil hlavu a pomalu si olízl rty. "Mohu, Severusi?"

Jeho jméno, padající přes ty plné růžové rty, poslalo výboj do jeho celého těla, což si Potter vyložil jako přikývnutí a jemné prsty přejeli přes řadu knoflíků, které drželi hábit zapnutý. Potter se proti němu zakymácel a Severus se přistihl, jak přidržuje mužovu váhu. Potter se zvedl na špičkách, naklonil hlavu vzhůru a přibližoval se svými rty milimetr od Severuse. Chvíli počkal, dával Severusovi šanci se odtáhnout nebo uzavřít tu vzdálenost, ale když Severus neudělal nic, zvedl se ještě těch posledních pár milimetrů výš. Nebyl to polibek, spíš měkký otisk rtů, jemné pohlazení s potenciálem pro mnohem víc. Pokud to Severus povolí.

Ale on váhal. Byla to past, kterou už jednou viděl. Někdo jako Potter - slavný, dobře vypadající, mladý - nikdy by se nezajímal o někoho jako Severus. Potterův zájem, jako všechno ostatní kolem něj, byl jen o jeho touze hrát mučedníka. Nebylo to o Severusovi, ne všechno.

"Kdo teď moc přemýšlí?" zeptal se Potter žertem, prstem cestoval po Severusově ostré čelisti. "Vstoupil jsem do tohoto manželství z vlastní vůle, víš? Nemusíš mě před sebou chránit."

"Toto není cvičením marnivosti," poznamenal Severus, tlačil rukou Pottera od sebe a místo toho ho tvrdě uchopil za boky. "Nemáš ponětí, pro co ses zavázal."

"Neviděl jsi všechny informace, které jsem nashromáždil," poznamenal Potter, lhostejně. "Dáváš přednost předehře nebo bys radši zůstal u základů?"

"To není problém," zavrčel Severus, zabořil své prsty ještě víc do Potterovi nepřirozeně jemné kůže.

"Mohlo by to být řešením, i když," zašeptal Potter, zatlačil proti Severusovi a třel jejich třísla proti sobě. "Bylo mi řečeno, že kouřím vážně úžasně. Máš zájem?"

Nedal Severusovi čas na odpověď, místo toho přiměl staršího muže udělat krok dozadu a efektivním stiskem prstů proti jeho hrudi zatlačil, dokud Severus neucítil okraj postele proti zadní straně svých stehen a poté před ním klesl na kolena. Ruce - s dlouhými prsty, štíhlé jako Severusovi - spočívali nečinně v klíně a tmavě zelené oči - stejné jako Lilyiny - se na něj dívali beze stopy netrpělivosti, bez brýlí, které musel patrně nechat v koupelně.

Severus pomalu klesl na postel, chytil Potterovi ruce, když se natáhl mu rozepnout poklopec. "Proč tohle děláš, Pottere?"

"Užívám si sex," Potterova ramena se zvedla v malém pokrčení. "Opravdu hodně."

"Ne," zavrčel Severus, stiskl mu ruce, dokud si nebyl jistý, že to zabolelo. "Proč děláš tohle?"

"Protože mě chráníš před Malfoyem, a protože upřímně řečeno, se méně starám o zničení tvého štěstí, než štěstí mých přátel," řekl Potter klidně, ale Severus cítil, jak do něj ty slova udeřili jako facka. Samozřejmě.

Potterova brutální upřímnost měla pozitivní efekt, i když. Severus zjistil, že je mnohem snazší vypořádat se s mladým mužem, když byl rozzuřený, než když měl špatné svědomí, protože Potter se zase dokázal vžít do role oběti.

Pustil Potterovi ruce a ve stejném momentě zabořil své lektvary potřísněné ruce do Potterových vlasů, a pevně zatáhl. "Tak na co čekáš." Ušklíbl se, uspokojen malým zvukem bolesti, který unikl druhému kouzelníkovi.

Ale Potterovi ruce byli jemné, když rozepl poklopec a osvobodil erekci, lehce je obalil kolem kořene a potěžkal koule ve dlani své ruky. Měkký dech přejel přes citlivou špičku jeho erekce, jak se Potter pomalu sklonil, aby ho vzal do úst. Jazyk škádlivě jen jednou přejel po špičce a zachytil tu kapku touhy, která se tam již nashromáždila.

Severus zesílil stisk Potterových vlasů, opřel se svou volnou rukou o postel a bez okolků vyrazil proti ústům mladšího kouzelníka. Nebyl v náladě být škádlen a jeho krutá stránka si vychutnávala zvuky dávení, jež otřásalo Potterovým tělem, když byl uvězněný v jeho hrdle. Severus si sotva vychutnal chvilku horké těsnosti Potterových úst, než se vtlačil víc, nedával Potterovi žádnou šanci dostat svůj dávící reflex pod kontrolu, zatímco jeho erekce klouzala do Potterova krku. Severus zasténal, zavřel oči, aby si vychutnal pocit tepla, síly a kontroly. To bylo to, co mu chybělo, poprvé v těchto dnech znovu cítil opravdovou kontrolu a s Potterem na kolenou, který se dusil jeho těžkou erekcí, a příliš slabé prsty ho tlačili pryč, mohl téměř ochutnat moc na jazyku.

Potter kolem jeho erekce křečovitě polykal, vlnky potěšení vystřelovali do Severusovi páteře, a zhluboka se nadechl nosem. Pak jeho prsty zpevnili stisk na Severusových bocích a uvolnil se proti Severusovým hlubokým, silným výpadům. Své zuby pečlivě skryl za rty, mírně zatlačil na Severusův penis, a vytvořil obscénní mlaskavý zvuk, když se Severus odtáhl. Jeho jazyku se podařilo zakroužit, skoro až líně kolem jeho erekce, škádlící silnou žílu na jeho spodní straně.

Ale Severus byl ve svém vlastním potěšení neúprosný a být škádlen, slovně, citově nebo sexuálně, nikdy nebylo vysoko na seznamu jeho oblíbených zábav. A tak Potterovi nedovolil příliš prostoru k pohybu, a raději si vychutnal pohled na Potterovu plnou pusu jeho ptáka, a nemilosrdně přirazil do horké jeskyně, dokud nerozlil své semeno dolů do Potterova krku.

Potterovi prsty se na jeho bocích napjali, když ucítil nečekaný výron horké tekutiny ve svém hrdle, ale poslušně, dobře vycvičen, vše spolkl, jemně uvolnil Severusova zvadlého ptáka ze svých úst a zachytil kapku v koutku svých úst a olízl si prsty.

Severus ležel na měkkém povlečení, jeho nohy visely přes konec postele, těžce dýchaje přemýšlel, co by sakra měl dělat teď. Jedna věc byla využít Potterových nestoudných nabídek, ale bylo něco zcela jiného, udělat něco takového sám. A neměl by mít starost, že bude muset dělat dobrý dojem na Pottera pravidelně? No, to se mu tedy povedlo opravdu působivě. Podíval se na Pottera přes přimhouřená víčka, hledal stopy po dalším kroku druhého muže a chystal se na urážky, obvinění a připomínky mladšího muže, které vychrlí přes zarudlé rty.

Potter se líně protáhl, narovnal si páteř a vytáhl ruce nad hlavu předtím, než vstal, a promasíroval si rukou kolena. Když mu sklouzl ručník z jeho boků, neudělal nic, aby jej zastavil, nechal ho válet se u jeho nohou. Malým pohybem dlaně si vykouzlil láhev vody, otevřel ji a napil se dřív, než ji položil na noční stolek.

Postel se mírně prohnula ve varování, že si Potter lehl vedle něj, přesto ho překvapilo, když se náhle dotkl jeho ramene. "Beru to tak, že se ti to líbilo." Potter zněl nesnesitelně samolibě a Severus si pomyslel, že by ho měl umlčet dřív, než řekne něco horšího.

Chytil Pottera za zápěstí a s ostrým zatáhnutím, trochu zbytečným zkroucením a trochu rychlým manévrováním ho měl pod sebou, připraveného jako oběť bohům. Jemu.

Potterova lehce opálená kůže vypadala v řídké, teplé záři plovoucích svíček a bílému povlečení, bronzově. Zdravě ve srovnání se Severusovou nažloutlou pletí. Potterovi oči vypadali proti jeho pleti ještě exotičtěji, skoro jako Lilyiny až to téměř fyzicky zabolelo, ale nebyli v nich žádné pochyby, žádný strach, žádná nerozhodnost, žádný stud. Možná si Potter vzal uklidňující doušek, ignorujíc jeho potenciálně návykovou povahu a možné vedlejší účinky. Možná si vzal afrodiziakum.

"Voníš opravdu dobře, Severusi," zašeptal Potter chraptivě, tiskl svůj nos proti Severusově hrdlu a hodil jednu svou nohu kolem jeho pasu.

"Sklapni, Pottere," odsekl Severus, zatlačil druhého kouzelníka hlouběji do polštářů.

"Nemyslíš si, že si pro tuhle chvíli trochu moc oblečený?" zeptal se Potter, ignorujíc varování. "Budeš pod tím svým pěkným oblečením horký a zpocený…"

Nečekal na Severusovo povolení, konečky svých prstů putoval podél vysokého límce Mistra Lektvarů a začal rozepínat malé knoflíčky, mazlil se, lízal, štípal každý odhalený kousek kůže.

"A taky chutnáš dobře," poznamenal Potter mezi líznutími, posouval ruce pod černým materiálem a stahoval ho přes Severusova silná ramena.

"Řekl jsem ti, abys byl zticha," odsekl Snape, chytil Potterovi ruce a připíchnul mu je nad hlavu. "Uděláš někdy to, co ti řeknu?"

"Možná, když mi dáš tu správnou motivaci," nabídl Potter a napůl se snažil bránit jeho sevření. "Trochu to záleží na působu, víš?"

Severus se neobtěžoval s odpovědí. Cítil, jak mu kontrola proklouzává mezi prsty, jejich role se začali znovu obracet, jen proto, že si nebyl jistý, co dělat, zaváhal. A tím ho Potter naštval, ale nejvíc byl rozzlobený na sebe. Co se stane, když někoho nechá dostat se k němu blíž, ztratí své sebeovládání a připravenost? Když byl špionem, nebylo nic, co by ho mohlo vyhodit z rovnováhy. Ale teď? Necítil se jinak než ve svých školních letech. A navíc před svou hlavní Nemesis, to bylo nepřijatelné.

"Buď k něčemu a přivolej z mé tašky lubrikant, Pottere," nařídil Severus, slezl z mladšího muže a zbavil se hábitu a kalhot, svlékl se až na nahou kůži. "Není k tomu potřeba mít další chytré řeči," dodal Severus, umlčil mladšího muže pohledem.

Rozhodl se ignorovat úžasně Potterovi úžasně nateklé rty a vzal malou lahvičku speciálně připraveného lubrikantu z jeho natažené ruky.

"Otoč se," pak nařídil, snažil se lačně nedívat se na ty hladké křivky mladšího mužského těla, vlnění svalů, jak se přetáčel, nebo na perfektní zaoblení Potterovi spodní části zad a zadku.

Nicméně, jen těžko mohl ignorovat sten naplněný rozkoší, který vyšel z Potterových rtů, když se jeho ještě stále napjatá erekce vtlačila do matrace. Bylo to tiché zasténání, snad prosba, aby Severus už něco udělal nebo možná připomínka, že by se Potter mohl o svou potřebu postarat sám, kdyby se Severus nedostal dál. Ale teď už bylo snazší jednat, když se nemusel potýkat s Lilyinýma očima. Viděl jen Potterovi záda, dokázal si představit, že má co dočinění se svým školním rivalem a ne se svým bývalým žákem. A rozhodně neměl žádné výčitky, že by zneužil Jamese Pottera.

"Nadzvedni se," přikázal, vzal polštář, aby ho nacpal pod Potterovi boky, ale místo toho si mladší muž kleknul na kolena a zapřel se o ruce, vystavujíc svůj malý energický zadek Severusovi: s tím mohl pracovat.

Položil jednu ruku na Potterův bok, trochu do něj šťouchnul, aby se více nahnul a odzátkoval malou lahvičku s nacvičenou lehkostí.

"Kolik přípravy potřebuješ?" Ne, nehodlal Potterovi předat vedení, ale byl přece jen o polovinu mladší a Severus nehodlal chlapci ublížit.

"Dva prsty a pomalu nebo tři prsty a rychle," odpověděl Potter po krátké chvilce uvažování. Severus chtěl vědět, jestli kdyby se začervenal, zda by se nějaký stud nebo skromnost nerozvinuli i u něj. Bylo na čase zarazit se do mladšího muže.

Ale neudělal to, instinktivně cítil, že Potter odvrácený obličejem od něj, byla bezpečnější varianta. Místo toho, nanesl trochu lubrikantu kolem své těžké erekce, rozetřel ho dvěma lehkými tahy, a pak pokryl tři prsty olejovitou kapalinou.

To první vniknutí - Severus si byl jistý, že už překročil hranici, ze které není cesty zpět. Bylo osvobozující, odhodit všechny své pochybnosti a rozpaky, jeho svět se zúžil na tento hotelový pokoj, mladšího muže na posteli a nekončící možnosti, které mu nabízel.

"Prosím," Potter zatlačil proti prstům, šťastně zakňučel, když mu Severus konečny prstů zasáhl prostatu. "Prosím, víc, Severusi."

"Ššš, to je v pořádku," Našel v sobě jemný, uklidňující hlas, který kdy slyšeli pouze Zmijozelé, když byli rozrušení, nemocní nebo potřebovali někoho na své straně. "Uklidni se."

Potter se bez dechu zasmál, podíval se na něj přes rameno. "Jsem v klidu. A netrpělivý."

Severus schoval malý, ale přesto znatelný úsměv, a jeho ruce ztratili svoji tvrdost, když znovu uchopil Potterovi boky a zarazil se do mladšího muže jedním plynulým, vypočítaným tahem. Potter zasténal, zvrátil hlavu dozadu a zkroutil v prstech měkký přehoz.

Severus se chtěl zeptat, jestli to Pottera nebolí, když najednou druhý čaroděj zatlačil zpět proti němu, nutíc Severuse zasunout se hlouběji do jeho těsného těla. Severus nasál vzduch skrz zaťaté zuby. Těsný. Horký. Jeho. Jeho předchozí hněv byl rozptýlen, ale byl nahrazen sotva znatelnou nákloností k tomuto muži, který se sám vydával na milost a nevykazoval nelibost, nechuť, nedůvěru nebo nenávist, které Severus čelil každý den. Namísto toho se zdálo, že si to užívá, jestli zvuky rozkoše, reagující pohyby boků a neskrývané potěšení byli důkazem.

Bylo to naprosto instinktivní, když se sklonil dolů a přejel rty přes Potterův krk, olíznul malé kapky potu a jazykem přejel malé výstupky páteře. Okamžitě toho litoval, ale všechno to sténání, které od Pottera přicházelo a způsob, jak sebou jeho tělo házelo, z toho udělalo nečekanou senzaci, rozhodně to stálo za to. Udělal to znovu, současně vyrazil proti jeho poddajnému tělu a Potter se pod ním zhroutil, křičíc své potěšení do polštářů.

Když se Potter začal znovu tlačit proti Severusovi, chytil ho za ruku a otočil s ním dokola, takže ležel na zádech. Nohy roztažené, oči přivřené rozkoší, hruď se zvedala vzrušením, rty zformované do malého o, stále těžká erekce s kapkami touhy lesknoucími se na špičce.

"Teď nepřestávej, prosím," zašeptal Potter, natáhl jednu nohu nahoru a jemně ji umístil na Severusovo rameno. "Tak blízko."

Severus sklouzl zpět na mladého muže, ztuhlé svaly se stáhly kolem jeho erekce, mokré teplo ho pohltilo svým majetnictvím. Potter zasténal a Severus souhlasil, ale potlačil jakýkoliv zvuk, který by snad chtěl uniknout z jeho úst.

S Potterovýma nohama zkříženýma za hlavou, rychle našel svůj rytmus - hluboko, pomalu, smyslně - posouval Pottera s každým tahem, každým dotekem kolen o hruď, každým nádechem, o který se dělili mezi otírajícími se otevřenými ústy. Salazare, jestli by takhle měl vypadat manželský život, rozhodně by si nestěžoval.

Ponořil se do Potterova menšího těla, znovu a znovu a znovu, cítil, jak se svaly poddávají jeho průnikům, když v tom ho Potterova ruka chytila za paži, těsně, jako kdyby se bál pádu do nicoty. Severus znal ten pocit. Padal, letěl, narazil.

***

Když se vrátil k rozumu, zhroucený na Potterově těle, mazlavá tekutina byla mezi jejich břichy. Sjel z mladého muže a sáhl na noční stolek pro hůlku, aby je očistil.

"Díky," zamumlal Potter, luxusně se protáhl a pečlivě si uložil nohy na povlečení.

"Jsi zdvořilejší, když jsi nahý," poznamenal Severus, lehajíc si vedle Pottera.

Potter se zasmál, prohrábl si ještě vlhké vlasy. "Myslím, že na tom musím zapracovat." pokračoval, ještě než Severus stačil odpovědět. "Chceš, abych spal v jiném pokoji?"

Severus tohle nečekal, ne tuhle otázku, a předtím, než se dostal ze svého šoku, už se ptal, "Proč?"

"Nemůžu spát v jedné místnosti s někým, komu nevěřím. Myslel jsem, že jsi na tom stejně." Potter se na něj díval, hlavu natočenou na stranu, jeho tělo stále natažené na posteli, nezakryté, smyslná ukázka jeho absolutní nestoudnosti. "A jsi vyšší než já, takže by pro tebe bylo nepříjemné spát na gauči. Takže, pokud bys chtěl mít svůj prostor, stačí říct. Neurazím se."

"Oh, dobrá, toho jsem se bál," posmíval se Severus, uvažoval, jestli se k němu doneslo správné poselství, a zda Potter skutečně přiznal, že mu důvěřuje.

Potter se znovu zasmál, vyčkávavě se na Severuse podíval, a pak se zavrtal pod peřinu a otočil se na bok, zády k Severusovi. "Dobrou noc, Severusi."

V Červené - kapitola 7. - část I.

15. října 2016 v 12:41 | Elloii |  V Červené

Kapitola 7.

Krok VII.

"Debt can turn a free, happy person into a bitter human being."

"Dluh může změnit svobodnou, šťastnou osobu do zahořklého lidského stvoření."

-Michael Mihalik-

Vzpomínka na minulou noc byla roztříštěná jako modernistický román, přicházela k němu pomalu. Musela se probojovat mlhou spánku a probuzení bylo o to horší. Ležel pod peřinou nahý, jeho ranní erekce se tiskla do matrace. Uvědomil si, že je sám. Říkal Potter, že odejde? Ne, neříkal. Minulou noc příliš nedošlo na výměnu slov a měkké ranní světlo, které ho lechtalo na tváři, mu sdělilo, že nemohlo být později než po půl deváté. Nikdy by si nemyslel, že bude Potter vstávat tak brzy. Možná si to celé jen představoval, možná byl znovu příliš opilý a měl minulou noc halucinace.

Ale necítil kocovinu. A navíc by neměl myslet na Pottera tak jako tak. Bylo to skutečné, to věděl jistě. A hlavně teď potřeboval sprchu.

Přehodil své dlouhé nohy přes okraj postele, nepřítomně si povšimnul, že v pokojích musí být kouzlo udržující podlahu teplou. Sáhl po Potterově županu, který si přivolal minulou noc, přehodil si ho přes své tělo a vzal si hůlku z nočního stolku. Materiál županu byl měkký a nadýchaný, hned se cítil o mnoho lépe, bezpečněji.

Raději tuto myšlenku rychle odsunul stranou, a rychle zamířil ke dveřím s úmyslem je prudce otevřít, aby na sebe případně Potter vylil celou ranní kávu. To by byl dobrý začátek dne. Místo toho se málem svalil zpátky do ložnice při pohledu, který ho přivítal. Potter, oblečený do volných šedých kalhot a bílé košile, oči zavřené, seděl se zkříženýma nohama. Jeho vlasy byli stále ještě vlhké z ranní sprchy. Vznášel se ve vzduchu. Obklopený proudy magie, zlatými runami a jiskřičkami kroužícími kolem něj s tichým hučením.

"Dobré ráno," pozdravil ho Potter žoviálně, pomalu otevřel oči a jeho magie se vrátila zpět do jeho těla. "Spal jsi dobře?"

"Co to děláš?" tázal se Severus, přál si, aby se Potter přestal vznášet.

"Meditaci. Zjistil jsem, že je to velice uklidňující způsob, jak si utřídit emoce, a jak udržet svou magii pod kontrolou," odpověděl rychle Potter. "Chceš si dát před snídaní sprchu?"

Severus kolem něj beze slov prošel, a pevně za sebou zavřel dveře koupelny. Rozhodl se, že teplou vodou spláchne svůj hněv a počínající bolest hlavy. Jak je možné, že mu Velký Designér dal do vínku neustále mastné vlasy a zahnutý nos, a Pottera obdařil takovým směšně obrovským množstvím magie, že si mohl bezstarostně plynout ve vzduchu? Kouzelníkova magie by kolem něj neměla takto proudit, nemělo by to být viditelné, bylo to intimní, soukromé, nikoliv pro cizí oči. Ale pravidla se na Pottera nikdy nevztahovali, a nikdy zřejmě nebudou.

Sprcha odnesla hněv a bylo mu lépe. Dokonce si bez problémů umyl vlasy, oholil se a vyčistil si zuby. Nakonec si přivolal hábit, pečlivě prsty zapnul každý knoflíček a uhladil tmavou látku.

Když se vrátil do obývacího pokoje, Potter už seděl za stolem, usrkával kávu a četl Denního Věštce, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Vedle něj byla hromada otevřených dopisů, nebylo pochyb o tom, že jsou to reakce od přátel na změnu jeho rodinného stavu. Stále na sobě neměl žádnou obuv, natož náležité kouzelnické oblečení.

"Oh, dobře." Potter krátce vzhlédl. "Snídaně tu bude každou chvíli. Chceš nějakou část z novin?"

"Proč se obtěžovat čtením takových blábolů?" ptal se Severus a neochotně se posadil do křesla vedle Pottera.

"Je tam předpověď počasí," usmál se Potter na vteřinu. "Navíc, musím držet krok s tím, co o mně píšou, abych mohl přijmout protiopatření."

"Myslel jsem, že proto zaměstnáváš pana Creeveyho," ušklíbl se Severus, a pak se zamračil, když se na stole objevila snídaně. Stohy lívanců a toustů, klobásek a sýrů, vajec v různých variantách, dorty a rolky, croissanty a cereálie.

"Věřím mu. Jen sobě věřím trochu víc," vysvětlil Potter otevřeně. "A Colin se ne vždy obtěžuje se všemi detaily. I když je to také část jeho práce."

"Takže jsi ho zaměstnal jen kvůli nějaké zavádějící myšlence o přátelství," došel Severus k závěru opovržlivě, a nalil si šálek černého čaje.

"Ve skutečnosti ne. Je docela dobrý v tom, co dělá. Věděl jsi, že jeho otec vlastní reklamní agenturu? A jeho matka je fotografka mudlovského magazínu," vysvětlil Potter a natáhl se pro lívance a jahody. "Každopádně, můj obrázek je lepší než, kdy vůbec byl a nejsem neustále pronásledován novináři. Počítám to jako plus."

Severus se ušklíbl, uvažoval, že jediná možná odpověď by byla neoprávněná urážka osobních záležitostí Colina Creeveyho, a tak raději několikrát do svého čaje vyždímal citrón, jen tolik, aby získal mírně kyselou, ovocnou chuť.

Najednou se Potter intenzivně na Severuse zadíval, neochvějným pohledem. "Ublížil jsem ti včera večer?"

Čaj mu vlítl do špatné dírky, Severus vyprskl a rozkašlal se. Potter se natáhl, aby ho praštil do zad, ale Severus se instinktivně odtáhl a tak Potter nechal svou ruku spadnout do klína, ale jeho oči zůstali upřené na Severuse. Mistr Lektvarů nemohl pochopit, co znamenala Potterova otázka. Myšlenka, že by Potter mohl mít špatné svědomí, byla směšná. Potter, který mu nemohl se svými svaly ublížit. Potter, který se při své výšce cítil pohodlně se Severusem tyčícím se nad ním. Potter, který měl komentovat Severusovo hrubé zacházení vyčítavým pohledem.

"O čem to mluvíš, Pottere?" tázal se Severus, když konečně dostal kašlání pod kontrolu.

"Viděl jsem tvé modřiny," vysvětloval Potter a nejistě ukázal směrem na Severuse, aby to objasnil. "Na rukou, bocích a trupu. Odkopl si ve spánku peřinu. Takže, ublížil jsem ti nebo se ti tak snadno tvoří modřiny?"

"Nic takového," okamžitě protestoval Severus, i když za to sám sobě nadával. "A můj fyzický stav, i když by mohl být, tak není tvůj problém."

"Dovoluji si nesouhlasit." odpověděl Potter a hůlka mu vklouzla do ruky. "Severusi, potřebuji vědět, jestli jsem ti ublížil a pokud mi to neřekneš, zjistím si to sám a nebudu mít výčitky."

"Nemyslíš si, Pottere, že jako Mistr Lektvarů budu mít k dispozici lék na něco tak obyčejného jako jsou modřiny, pokud bych ho potřeboval?" odpověděl Severus opovržlivě, a vytáhl vlastní hůlku.

"Jistě, ale jestli jsem byl příliš drsný, tak to potřebuji vědět dřív, než by se lektvar stal pravidelnou nutností," vysvětlil Potter, zřejmě ho nevyvedlo z míry, že mu na hruď mířila Severusova hůlka.

Severus uvažoval, jestli Potter dělá tuhle scénu, protože tajně doufal, že Severus na něj byl včera v noci příliš krutý a udělá to znova. Mohl by vyskočit, zabořit ruku do Potterových vlasů, hedvábné prameny obtočit kolem prstů, otočit ho a ohnout ho přes opěradlo pohovky, pak svléknout Potterovi kalhoty k nohám, udělat pár oplzlých poznámek o Potterově nedostatku spodního prádla a zabořit se rychle a tvrdě mezi ty perfektně zakulacené půlky. Bolí to, Pottere? Jsem příliš hrubý, Pottere? Potřebuješ lektvar, Pottere?

"Severusi, prosím," Potterův tichý hlas ho vytrhl z jeho fantazií. "Mluv semnou."

"Ujišťuji tě, že kdyby si mi ublížil, dal bych ti to neprodleně vědět," odpověděl konečně Severus, odvrátil vážný pohled, a protože si nebyl jistý, jestli Potter pochopil pointu, dodal. "Nejsem zraněn."

"Děkuji," odpověděl Potter, zářivě se na něj usmál a pak se otočil ke svým palačinkám a kávě. Severus následoval jeho příkladu, trapnost nastalého ticha byla větší, než trapnost předchozí konverzace. Přál si, aby Potter něco řekl, bezduše žvanil, jak to dělával, když ho dříve pozoroval při snídani ve Velké Síni. Normálně si vychutnával klid, ale toto podivné ticho bylo urážející, jako by ho Potter nepovažoval za dostatečně vhodného partnera k rozhovoru, a ještě horšího manžela.

"Tohle mimochodem přišlo dnes v poště," nabídl mu Potter poté, co dojedl, podal mu svitek a natáhl se přes stůl, aby si nalil další šálek kávy.

Severus si otřel prsty o látkový ubrousek, než svitek přijal a opatrně jej roztáhl. Byl to jejich oddací list, jejich manželství potvrzené ostrými složitými písmeny na špinavě žlutém pergamenu. Jeho oči se zaměřily na poslední řádek, kde vedle vlastního podpisu byl načmáraný i ten Potterův. Pod nimi byli podpisy svědků, Minervin, jak poznal z jejich sporadických korespondencí a školních poznámek. Weasleyho, jelikož byl stejně nečitelný, jako Potterův. A pak tu byl poslední řádek. Beze jména. Jen čtyři čísla. 4952.

"Ani se nepodepsal. Jak to vůbec může být oficiální?" tázal se Severus nesměle a zabodl prst na místo, kde by se měl oddávající podepsat.

"Jsme povinni chránit naši identitu. Vždycky." vysvětlil Potter klidně. "Ministerstvo si je této skutečnosti dobře vědomo a ví, že daná osoba je identifikována jako 4952 a má oprávnění k vykonávání určitých obřadů. Zvláště, když se týká jednoho z nás."

"Ty jsi se ale svým jménem podepsal," obvinil ho Severus a přál si, aby pro jednou Potter nezněl tak rozumně a sebejistě.

"Nevzal sis mé zaměstnání, ale mě," odpověděl Potter, zkřivil rty v pobavení. "Jestli je dále vše v pořádku, byl bych rád, kdyby tento dokument byl schován v našem trezoru u Gringottů."

Severuse zarazilo použité přivlastňovací zájmeno. Potter si již pravděpodobně zařídil jejich společný účet, a bez očekávání převedl své peníze, aniž by o tom Severuse informoval.

"Číslo trezoru je 268," řekl mu Potter. "Tady je tvůj klíč."

Potter se nezmínil, že by Severus musel převézt své peníze do tohoto nového trezoru, ale dopad toho všeho, byl obalen kolem tohoto těžkého mosazného klíče s vytepávaným vzorem.

***

Prohlížení domů s Potterem, jak se později ukázalo, bylo méně namáhavé, než očekával. Potter měl v zásobě jen pár otázek, z nich se většina týkala bezpečnosti, a pak už byl spokojený se vším. Když Severus zamítl první dům kvůli přílišnému množství skrytých rohů, Potter jen přikývl a vytáhl klíč k dalšímu domu. Tam ovšem sklepení, které Severus požadoval pro lektvarovou laboratoř, nebylo tak rozsáhlé, jak si přál. Nyní, třetí dům, i když si to Severus nechtěl přiznat, byl krásný. Leštěné dřevěné podlahy utvářeli pocit vřelého přivítání a stále si drželi nadčasovou eleganci. Stěny v jemných barvách - béžová, světle modrá, terakotová. Velká okna s výhledem do zeleně a balkóny nabízející možnost uniknout, aniž byste museli opustit dům. A lektvarová laboratoř, rozprostírající se po celém suterénu, to bylo vše, co si jen Mistr lektvarů mohl přát.

Byl to dům, který si Severus představoval, jako dítě, když seděl v zatuchlé, zaprášené Tkalcovské ulici a čekal, až se jeho rodiče přestanou hádat. Jako dítě počítal s tím, že si jednou vydělá dost peněz, aby si takový pořídil, ale nepředpokládal, že bude vkládat veškerý svůj příjem do alkoholu, a bude sotva schopen si takový dům dovolit. Chatrný plat učitele a jeho sporadický příjem za prodej lektvarů ho rychle poučil. Utěšoval se myšlenkou, že buď vynalezne revoluční lektvar a za takový vynález získá prestižní ocenění, nebo by jeho vysněný dům mohl zaplatit Řád Merlina. Vynález vlkodlačího lektvaru revoluční byl, ale byl užitečný jen pro omezený počet lidí a to většinou pro méně bohaté procento společnosti. Tudíž sebou nepřineslo velké bohatství, jak si Severus představoval a ani za něj nezískal žádnou cenu. Řád Merlina, dříve sebou nesoucí velkorysé množství galleonů, byl značně zredukován, vzhledem k množství takzvaných hrdinů z poslední války. Severusův vlastní podíl nebo tak ho alespoň informovali, se musel ztratit v poště.

Byl to dům jeho snů a myšlenka, že si Potter mohl tak snadno dovolil tři, pět, nebo možná i deset domů jako je tento, ho naplnila hořkou záští vůči mladšímu muži. Koupě tohoto domu musela stát hromadu galleonů a Severus si byl jistý, že Potterův účet ani neklesl.

Když Severus se vší arogancí prohlásil, že chce tento dům, Potter ani nemrkl a usmál se, jako by chtěl ukázat, že to Severusovi dopřeje. Severus ucítil v hrudi vzestup hněvu, jako když je lektvar příliš dlouho nad plameny. Tento dům, nikdy pro Severuse nebude domovem, bude Potterův. Koupený Potterovými penězi a jeho kontakty.

Podpis smlouvy byl stejně urážlivě nekomplikovaný. Realitní makléřka byla uctěna a zoufale se snažila vyhovět Velkému Harrymu Potterovi, stěží zaregistrovala Severusovo zdvořilostní podání ruky. Snažila se Potterovi vnutit ještě několik dalších akrů půdy, nebo alespoň nové dřevěné podlahy. Potter laskavě odmítl, samozřejmě, vždy ušlechtilý, nenáročný, nesobecký hrdina. Severusův názor na celou věc nebyl projednán, jeho přítomnost jen stěží uznali. Byl zvědavý nezúčastněný divák, nic víc.

Když Potter trval na tom, aby také podepsal smlouvu, málem se zeptal proč. Nebyl by to rozdíl, ani v jednom směru. V případě rozvodu - myslel na to už Potter? - každému soudci by stačil jen jeden pohled do bankovních výpisů Severuse a Pottera a došel by ke správnému závěru, že Potter k tomuto nákupu přispěl lvím podílem. Jeho podpis vůbec nic nezmění.

Po povinném švihnutí hůlkou a seslání Obliviate na realitní makléřku, která to pravděpodobně věděla předem, se Potter díval na lehce zmatenou ženu. A pak zavolal domácího skřítka a dal do pohybu přesun svého hmotného majetku do nového domova.

"Chtěl bys, abych se zeptal Dobbyho, zda by se našel bradavický skřítek, který by ti pomohl se stěhováním?" chtěl Potter vědět.

"Předpokládám správně, že nemáš žádný zájem o prostor v lektvarové laboratoři?" tázal se Severus, jeho úšklebek dával jasně najevo, co si o "zájmu o prostor" myslí v souvislosti s Potterem a lektvary.

"Je celá tvoje," odpověděl Potter rychle. "I když bych chtěl provést pár ochran, včetně laboratoře ještě předtím, než z domu uděláme náš domov."

"Tvé ochrany mohou narušit jemnou magickou rovnováhu nutnou pro přípravu kvalitních lektvarů," zasyčel Severus nebezpečně, přičemž odstoupil krok od Pottera. "Netoužím, abys kontaminoval mé pracoviště, Pottere."

"Budu se snažit, aby se to nestalo." odpověděl Potter nenuceně.

"O lektvarech nic nevíš," obvinil ho Severus.

"Znám jednu nebo dvě věci o ochranách," poznamenal Potter, zářivě se usmál, jako by čekal, že se Severus připojí k jeho pobavení.

"Je toto snad neoddiskutovatelný bod?" řekl Severus, hořce a zlomyslně.

Potter zaváhal, ale pak pokrčil rameny. "Ne," povzdechl si. "Tvoje laboratoř, tvoje podmínky. Rád bych ovšem dal ochrany na zbytek domu, pokud bys mohl na chvíli zůstat mimo dům."

"A co mám dělat, zatím co budeš předvádět své salonní triky?" vysmíval se Severus, povzbuzený neočekávaným vítězstvím.

"Dobby bude rád, když ti bude moct přinést něco ze sklepení, co by ti pomohlo cítit se zde, jako doma," navrhl Potter, ačkoliv jeho zájem o konverzaci jak se zdálo, již zeslábnul. "Nebo se můžeš podívat okolo domu a přitom sestavit seznam věcí, které budeme muset nakoupit. Počasí je pro procházku krásné."

To, jak se zdálo, byl konec rozhovoru, Potter vytáhl hůlku a začal přecházet po domě. Jak Severus přepokládal, šel hledat ideální místo pro sesílání kouzel. Tolik k jejich líbánkám, pomyslel si Severus sarkasticky. Zároveň uvažoval, že jeho zrádná část se neměla těšit na celodenní lenošení v posteli s nahým Potterem zapasovaným do matrace.

Už cítil, jak na dům padají Potterova kouzla, v širokých kruzích, snadno procházejí zdmi, dveřmi a okny. Jeho laboratoř bude pravděpodobně v tuto chvíli jediné bezpečné místo, ale co by tam dělal, nebyl tam žádný z jeho kotlíků, přísad ani lahviček. Díval se na lesknoucí se ocel protipožárních a ventilačních systémů, na světla na stěnách, a přitom myslel na své nože, minomety, naběračky a lžíce, v pořádku uložené v prostorné skříni, vybavenou mnoha bezpečnostními kouzli. Na skříň s integrovaným stázovým a mrazícím kouzlem. Snil, jak by s tím vším mohl zde tvořit lektvar, i když by mnohem raději slyšel křehké lavičky rozbíjející se o podlahu, nebo slyšet uspokojivé zadunění kotlíku po úderu nohou, které by se odráželo od nepropustných zdí.

Severus nikdy nepopíral, že je malicherný nebo mstivý, nikdy nepopřel, že by v sobě držel zášť a nechal hnisat hněv po velmi dlouhou dobu. Byl hrdý na svou schopnost racionálně myslet za všech okolností, ale to neznamenalo, že by vždy racionálně myslel, a když to situace dovolila, dopřál si neobjektivní předsudky a možná i špatně informovaný duševní záchvat proti všem a všemu, o kom si myslel, že si jeden zaslouží. A Potter byl teď rozhodně vysoko na seznamu.

V Červené - kapitola 7. - část II.

15. října 2016 v 12:42 | Elloii |  V Červené

"Myslel jsem, že bych se šel před večeří osprchovat," propocený Potter se náhle objevil ve dveřích do laboratoře a Severus byl nadšený, že viděl důkaz, že Potterovi magické zdroje nebyli po tom všem nevyčerpatelné. "Chtěl by ses přidat?"

"Takže to znamená, že se mohu konečně pohybovat po domě?" tázal se Severus, věnoval Potterovi nevýrazný pohled.

"Jistě. Rozdělil jsem ochrany na jednotlivé místnosti, takže by to už neměl být problém. Také jsem připojil krb v obývacím pokoji k letaxové síti," odpověděl jednoduše Potter a otočil se k odchodu. "Nechám dveře otevřené, kdyby sis to rozmyslel. Dej vědět Dobbymu, pokud máš nějaké požadavky k večeři."

Se Severusem to nijak nepohnulo, protože přesně věděl, jak tuhle hru hrát. Sirius Black všechny přesvědčil, že byl osamělý, tak zoufale osamělý a Severus mu uvěřil. Když se mu naservíroval před nos, nádherný, sebestředný Nebelvír, stačilo by to k tomu, aby jen natáhl ruku a vzal si malý kousek (a zapomněl na všechny posměšky a žerty), že neexistovalo riziko (katastrofa) a Sirius Black by byl jeho. Sirius Black, James Potter, Harry Potter, jaký je v tom rozdíl? Pro Severuse žádný - jeho zahnutý nos, mastné vlasy, asociální smolař - pro něj byli všichni nedosažitelní a smích Pottera Juniora bude znít úplně stejně jako smích jeho otce, když vystoupil zpoza opony a byl zesměšňován, že se kdy odvážil doufat, že by o něj Sirius Black mohl mít opravdu zájem.

Takže místo toho, aby navštívil Pottera ve sprše, se přemístil před brány Bradavic, svižným tempem došel ke svým komnatám a pak zavolal několik domácích skřítků, aby přesunuli jeho věci do nového domu a to s velmi přísnými kritérii, aby se nepřibližovali k jeho lektvarům. Jeho soukromá laboratoř, přiléhající k jeho pokojům, rozhodně nebyla tak přepychová jako ta nová, ale byla známá, svatyně, útočiště, známá jako oblíbený kousek oblečení, spolehlivá, konstantní. Znal všechny její drobné nerovnosti, škrábance a spálená místa, skvrny a nedokonalosti. Již více než dvě desetiletí byla jeho domovem, měl by se jí vzdát zrovna teď? Mohl se vždy vrátit do školního roku, nastěhovat se zpět jako učitel aspoň na čtvrtletí a předstírat, že jeho snubní prsten neexistuje. Ale nikdy sám sebe neviděl jako učitele, nikdy si pro sebe takovou budoucnost nepředstavoval, a teď, když je Temný Pán mrtev a všechny své závazky splnil, co ho drželo zpět od plnění svých snů? Určitě ne Potter.

Pečlivě všechno zabalil, uložil na lahvičky tlumící kouzlo a ujistil se, že jsou oddělené a čisté. Jeho poznámky se začali postupně přesouvat, krabice po krabici do nového domova, buď pomocí letaxové sítě nebo pomocí skřítků, to záleželo na obsahu. Byl to zdlouhavý proces, ale to nevadilo. Bylo na tom něco uklidňujícího, to balení a vybalování, když hledal pro všechno nové umístění a dával věci k sobě, jako by pro sebe tvořil nové místo a dával si svůj život zpět do pořádku. Potterova večeře bude muset počkat.

***

Jeho laboratoř se dala do pořádku, a tak Severus vstoupil do jídelny, napůl očekával Pottera rozzuřeného s pusou plnou stížností a obviněními. Ale Potter klidně seděl na jedné ze židlí, listy papíru rozložené kolem sebe, hluboce zamyšlený a jeho magie kolem něj opět proplouvala.

"Ach, Severusi, jsem rád, že ses rozhodl ke mně připojit," vzhlédl Potter s úsměvem, a jeho práce zmizela mávnutím ruky. "Chceš něco k jídlu?"

Severus se posadil. "Co jsi dělal?"

"Pracoval," odpověděl Potter a podíval se na něj, jako kdyby se neměl odvažovat ptát na další otázky. "Myslím, že Dobby sám sebe s večeří překonal. Je to jeho první jídlo v novém domě a tak…"

Sotva toto prohlášení dokončil, na stole se objevila opravdová oslava jídla, talíře naplněné plátky masa, uzenin, zeleniny, rýže, nudlí, koláčů. Nebeská vůně se nesla od kouřících pokrmů. Potterův žaludek uznale zakručel a mladý muž neváhal a začal si nandavat jídlo na talíř, malé porce od všeho, nenechal jediný talíř netknutý. Severus opatrně sáhl po pečeném pstruhovi a nandal si několik lžic bramborové kaše, dokončil ji smetanovou omáčkou, která měla intenzivní vůni a chuť po rozmarýnu a citronu.

Potter počkal, dokud Severus nenaplní svůj talíř a nyní se již cpal s nečekanou zdravou chutí k jídlu a s použitím správného stolování. Severus uvažoval, jestli Creevey dával Potterovi lekce etikety, aby Hrdina Kouzelnického Světa nebyl v rozpacích na nějaké charitativní večeři nebo jiných slavnostních příležitostech. Ale přesto Potter cinkal příbory příliš nahlas, trochu omáčky mu steklo přes okraj talíře, umatlal sklenici s dýňovým džusem, protože nepoužil ubrousek. Severus se ušklíbl.

"Máš pro teď všechno potřebné?" přerušil Potter jejich mlčení. "Můžeš dát vše, co ještě potřebuješ Dobbymu."

"Raději si dělám nákupy sám," hrubě odpověděl Severus, porcoval svou rybu se směšnou přesností.

"Jistě, jestli chceš," odpověděl Potter. "Přeměním tvůj prsten v přenášedlo."

"Neregistrované přenášedlo," objasnil Severus.

"Ano, ale ne nelegální." vrátil mu Potter, rozkalil své nepřátelské bojiště na talíři. "Jeho registrace by byla v rozporu s účelem udržení mého pobytu v tajnosti. Měl bys zkusit lasagne, jsou vynikající."

Hromada těstovin na Potterově talíři vypadala velmi vzdálená od slova vynikající, sýrové, s přílišným množstvím omáčky, bez jasného tvaru. Severus si vložil kus ryby do úst a věnoval kousání záměrnou péči. Jedli v tichosti.

Když skončili, Potter trval na sklizení stolu, nahromadil špinavé nádobí a odlevitoval ho do kuchyně, kde už na něj čekal nervózní domácí skřítek. Bylo to jejich dohodnuté uspořádání, jak mu Potter spiklenecky zašeptal. Dobbymu bylo dovoleno hýčkat Pottera lahodnými jídly, prát mu prádlo a načechrávat polštáře a Potter mu mohl pomáhat. Severus se nemusel starat, kromě toho, že postával v jídelně, nejistý, co by měl dělat nebo kam by měl jít.

"Chceš vidět knihovnu?" najednou se Potter zeptal, otíral si ruce do utěrky, která pak zmizela. "Myslím, že tvé knihy už by tam měli být, ale nebyl jsem si jistý, jestli chceš udržet naše knihovny odděleně nebo je spojit dohromady, takže nemám své knihy ještě vybalené."

"Nemyslím si, že bych chtěl použít tvé knihy, Pottere," ušklíbl se Severus, představil si Potterovu sbírku starých školních učebnic a pár mladistvých populárních dobrodružných příběhů.

"Tvá kolekce knih je docela rozsáhlá," připustil Potter. "Ale některé z knih Potterova a Blackova majetku by tě nicméně mohli zajímat."

Severus cítil, jak v jeho hrudi opět stoupá hněv. Tohle ignorantské dítě mělo přístup ke znalostem, které byli jedním ze Severusových nejdivočejším snů, svazky a stohy plné tajemství a vzácných znalostí, jen předaných Potterovi, zatímco Severus strávil kus svého života pracným broděním se přes zbytečné informace v marné snaze objevit dlouho zapomenutý lektvar, dobře skryté kouzlo nebo necensurovaný klíčový moment v kouzelnické historii.

"Všechny jsou katalogizovány, takže se nejdřív můžeš podívat, jestli máš zájem," nabídl Potter nedbale, ukázal na tlustou knihu, která ležela na jednom ze stolků, připravena ukojit Severusovu vrozenou zvědavost, a slibovala, že splní každý jeho sen, buď v abecedním, nebo chronologickém pořadí. "K dispozici máme také dvě pracovny přilehlé ke knihovně, jedna je na začátku a druhá na konci chodby. Kterou budeš chtít?"

Severus už teď věděl, kterou z těch dvou bude chtít. Vybral si tu blíže ke své laboratoři. "Ty první dveře." Řekl a v krku měl sucho.

"Myslel jsem si to. Je to i stejně blíž k laboratoři," přikývl Potter. "Už jsem si začal přestěhovávat věci do té druhé, současně jsem si ji zabezpečil, chápeš, proti vniknutí." Jinými slovy proti Severusovi. "Je to standartní postup," řekl Potter smířlivě a omluvně. "Nic osobního."

"Stejně jako zbytek našeho manželství," odsekl Severus a ucítil díky své poznámce uspokojení hluboko v útrobách.

"Uvědomuji si, že tohle je pro tebe nepříjemné." Řekl Potter klidně. "Ale své důvody jsem ti vysvětlil a jsem odhodlaný vytěžit pro tebe z této situace to nejlepší."

Severus si nebyl jistý, jestli si správně vyložil Potterova slova ukrytá v kontextu "A jsi ochoten udělat totéž?" ale ucítil akutní potřebu začít nadávat stejně jako Minerva den předtím. Byl skutečně ochotný vynaložit úsilí? Snažit se, o co? Tento pseudo-manželský vztah s polovičním dítětem? Dítětem, které bylo za školních časů jeho rivalem? Jakou budoucnost tento druh vztahu má? Tenhle vztah nic nezachrání.

"A to proč, Pottere?" tázal se Severus, cítil pocit únavy a podráždění.

"Ještě jsem se nevzdal štěstí," odpověděl Potter a usmál se. "Ale to by pro dnešek mohl být příliš ambiciózní cíl… Je tu více ložnic, pokud se nechceš dělit o jednu, jen řekni Dobbymu a on ti přesune věci."

Proč ho tento rozhovor z poloviny donutil doufat a z půlky ho vyděsil? Ale evidentně rozhovor skončil, protože Potter měl zřejmě práci, omluvil se a odešel do své pracovny. Severus byl ponechán v gigantické pokladnici znalostí, bezradný, jako postupovat dál. Usadil se, a jal se prostudovat Potterův soupis knih, cítil se radostí bez sebe, že mu nakonec tyto knihu budou k dispozici a zároveň byl rozčílený, že k tomu došel přes Pottera.

Když konečně opustil knihovnu, říkal si, že už zapomněl na otázku, kterou mu Potter položil v knihovně. Ovšem Potter už šel pravděpodobně stejně do postele, a bylo příliš pozdě na to, aby ho odtamtud vyhnal.

Ložnice byla prázdná, jemný vánek nadýchával závěsy před otevřeným oknem a chladil hladké tmavé povlečení. Potterovi věci už byli vybalené, jak Severus zjistil, když hledal vlastní pyžamo, úhledně složené na pravé straně police. Šel do koupelny s hromadou oblečení zastrčenou pod paží, umyl si obličej, vyčistil zuby a převlékl se. Na Pottera už ani nepomyslel.

V Červené - kapitola 8. - část I.

6. listopadu 2016 v 22:55 | Elloii |  V Červené

Kapitola 8.

Krok VIII.

"Home life ceases to be free and beautiful as soon as it is founded on borrowing and debt."

"Domácí život přestává být svobodný a krásný, jakmile je založen na půjčkách a dluzích."

-Henrik Ibsen-

Severuse probudili Potterovi studené nohy, přitisknuté k jeho vlastním. Mladší muž tvrdě spal, polovinu tváře pohřbenou v jenom z polštářů, odhalená holá, hladce opálená záda. Severus si nevšiml jeho vstupu do místnosti, ani se neprobudil, když se Potter převlékal a vklouzl do postele napravo od Severuse. Možná, že Severusovi smysly již byli znuděné, když už nyní stále viditelné znamení zla bylo již jen obrysem a inkoustem, a rozhodli se ho opustit. Nebo byl Potter jen tak moc tichý, neznatelný a záludný? Ani jedna možnost se mu nelíbila a jeho svaly se nedobrovolně napjali.

Potter se okamžitě vzbudil, ruku zastrčil pod polštář, pravděpodobně ji stiskl kolem hůlky, předtím než se otočil tváří k Severusovi. "Jsi v pořádku?"

Severus skryl svou averzi. "Tvé nohy jsou studené."

"Promiň," zamumlal Potter, schoval nohy pod peřinu. "Je v pořádku, že spím tady?"

"Nevadí mi, že zde zůstaneš," Severus volil svá slova opatrně. "Dokud spaní nebude jediná věc, kterou tu hodláš dělat. Jinak nevidím smysl."

Potterovi zuby v pološeru zazářili. "Mohu jen souhlasit, Severusi. Měl by si zájem v pokračování této myšlenky hned teď?"

"Měl bych zájem o vyjasnění, Pottere," Severus napodobil tón mladšího muže, chytil ho za zápěstí, když se mu chystal začít rozepínat horní díl pyžama, stisknul ho pevně, příliš pevně. Zanechal modřiny. "Řekni mi, co s tím mám dělat?"

"Chtěl bys tedy teď mluvit o sexu?" nabídl Potter, Severusovo brutální sevření ho nevyvedlo z míry. "Měl jsem dojem, že jsme si to včera užili oba, takže si myslím, že je bezpečné předpokládat, že jsme kompatibilní - na této úrovni, přinejmenším."

Severus chtěl poukázat na to, že sexuální kompatibilita mohla být stěží určena na základě jedné vášnivé noci, ale domníval se, že by neměl odbíhat od hlavního tématu, protože ano, chtěl mluvit o sexu, o sexu s Potterem. Ale slova se nevytvářeli, jeho mysl byla příliš střežená proti takovým výrazům. Přimhouřil oči, přikývl a pustil Potterovi zápěstí.

"Chtěl bys ustálit, jak často budeme mít sex?" zeptal se Potter, jeho hlas byl milý a jeho oči směšně laskavé. "Máš nějaký návrh?"

Severusovo hrdlo se příliš těsně stáhlo a ucítil náhlé dunění v hlavě - jeho tlukot srdce příliš zesílil, byl příliš rychlý - okradl ho o schopnost přijít s nabroušenou odpovědí. "Jednou týdně."

"Jistě, jestli je to to, co chceš," souhlasil Potter, ale Severus byl jeho učitelem dostatečně dlouho, aby zaregistroval vzpurný tón. Neměl trpělivost vypořádávat se s neochotným sexuálním partnerem.

"Pokud bys raději jednou za čtrnáct dní, může to být také dobré uspořádání," řekl. Sakra, jednou za měsíc by bylo více než dosud.

"Co? Ne," Potterova rychlá, silná odpověď ho překvapila. "Jen jsem doufal, že budu mít potěšení častěji, ale jednou za týden je fajn. Udrží to svěžest a vzrušení z nahromaděného očekávání… Chtěl bys nějaký konkrétní den?"

Severus si připustil, že by mu nevadilo mít sex častěji, dvakrát do týdne, denně pokud by Potter byl pro, ale už to řekl, nehodlal se vzdát své důstojnosti víckrát za den.

"Pondělí." Byl to první den, který mu přišel na mysl, den, kdy studenti měli tendenci lézt mu na nervy více než normálně. Byl by to dobrý způsob jak zmírnit napětí.

"V pondělí pracuji do noci," vyvrátil mu Potter. "A v úterý a ve čtvrtek."

"Myslel jsem, že stále pracuješ," posmíval se Severus.

"Ano, ale v těchto dnech zůstávám dlouho na Ministerstvu," objasnil Potter, nevzrušeně. "A ve středu a v pátek vstávám brzy, někdy i v sobotu."

"To nezůstává moc možností," upozornil Severus, uvažoval, nikoliv poprvé, co to Potter zatraceně dělal.

"Já vím. Navíc, moje pracovní plány jsou pravidelně měněny, takže bych dal vlastně přednost pružnějšímu uspořádání," nabídl Potter. "Ale neděle jsou většinou volné."

Severus se mu chtěl vysmívat, ale vysmívat se Potterovi by nemělo smysl, když mu dal tak velkorysou nabídku, že obětuje neděle a vyhradí si je pro Severuse. Mohl se mračit a stěžovat si, předstírat, že neděle je strašně nevhodná, ale to, že si pro něj Potter uvolnil místo, a chtěl s ním trávit čas, ho přesvědčilo.

"Tak tedy neděle," prohlásil Severus, musel si odkašlat, aby to neznělo tvrdě, ale tak jistě, jak chtěl.

"Jistě." Mírně se usmál Potter. "Myslím, že bys mohl mít zájem… získat předtím nějakou praxi? Slyšel jsem, že cvičení dělá mistra."

"Snažíš se mě svádět, Pottere?" ušklíbl se Severus, v momentě zvedl štíty, jak magické tak duševní.

"Ano. Můžu být méně důvtipný, pokud si to přeješ?" Potter se uculoval, vyklepával prsty do temného povlečení jemný rytmus a díval se na Severuse. "Chtěl by si semnou teď mít sex, Severusi?"

Ale důvtip nebyl problémem. Ne skutečně. Ne pro Severuse. Dokázal číst mezi řádky s lehkostí, dokázal rozluštit význam temných odkazů a záblesky toho, co bylo řečeno od skrytých narážek a slovních her. Ale Potter nepřišel a neřekl, že chce mít sex hned, zeptal se Severuse, jestli by měl zájem, a v tom je zásadní rozdíl. Kdyby řekl, že ano, mohl být Potterův úšklebek ještě širší, mohl se smát, valit oči, posmívat se mu, že je tak hloupý, aby se domníval, že by byl Potter ochoten přizpůsobit své touhy. Nadržený starý muž. Chlípník. Zvrhlík. Nemůže ho udržet v kalhotách aspoň na jeden den, co? Může jít do koupelny a onanovat.

Chtěl se k Potterovi otočit zády, zavřít oči a usnout, jako kdyby ho to představa, znovu mít mladšího muže, vůbec nezajímala. Chtěl alespoň předstírat. Ale Potter byl neodolatelný jako volání sirény, neustále ho slyšel a jeho srdce bilo rychleji s každým posunutím štíhlého těla. Potter musel vědět, jaký vliv na Severuse měl, záměrně ho používal proti němu. Stále se na něj díval, naprosto trpělivý, bavil se, jak Severus bojuje se svým zmatením.

Nemohl vyslovit ani jednu slabiku, aniž by tím neodmítl Potterovu nabídku nebo neotevřel dveře ke světu rozkoše. Nakonec přesunul svou váhu, změnil svou pozici tak, aby seděl vzpřímeně a natáhl dlaň k Potterovi. Mladší muž se usmál a něžně se tváří přivinul k Severusově dlani. Potter si mohl ten pohyb vyložit jako odmítnutí, že ho Severus odstrkuje pryč. Ale Potter to vzal jako pozvání. Potterův dech mu přejel přes zápěstí, když naklonil svou tvář a vtiskl polibek na pulzující bod jeho ruky. Potterovi zajiskřilo v očích. Severus ještě nikdy nebyl s milencem tak daleko, nikdy to nebylo tak intimní.

Potter sklouzl rukou na jeho hruď, rozepnul knoflíky bezhůlkovou magií. Pomalu. Dával Severusovi čas ho zastavit. Ale polibky - cudné a jemné - které se jako pírka dotýkali jeho kůže, ho přesvědčili, že Severus ve skutečnosti nikdy neměl v úmyslu ho zastavit. Nedokázal odolat, ani když ho Potter přitlačil na záda, jeho hruď už byla nahá, jeho kalhoty následovali.

Potterovi štíhlé prsty přecházeli přes jeho hruď, vyzařovali teplo, vlasy mu lechtali krk, když mu Potter zašeptal do ucha. "Chci ti udělat dobře, Severusi."

Severus neměl žádné námitky.

***

Severus začal přemýšlet o Potterovi jako o dvou různých osobách. Byl zde Potter, rezervovaný a vypočítavý, klidný až k lhostejnosti, nerozptýlený ničím, co Severus udělal a neochvějně zdvořilý. Potter nikdy nespal déle než Severus, vždy vstal před ním, a zdálo se, že i dokončil svůj fyzický i psychický tréninkový program než Severus dokonce otevřel oči. Čekal se snídaní, četl si noviny a pak odešel do práce, vracel se pozdě večer s hromadou dokumentů levitujícím za ním. Snědli večeři a Potter šel pracovat do své pracovny, s dveřmi pevně zavřenými, se zvukotěsným kouzlem, naprosto neproniknutelné.

Ale když Potter vklouzl do jejich ložnice, proměnil se, stal se z něj někdo jiný, o kom Severus uvažoval jako o Harrym. Ne o sebejistém nebo rezervovaném Potterovi, ale o přímém, nabízejícím sex a dávajícím ho Severusovi bez omezení, bez zaváhání nebo strachu. Bez, jak se Severus naučil, očekávání něčeho na oplátku. Harry, Harry byl velkorysý milenec, všechny ty měkké polibky a jemné laskání, nikdy nebyl náročný, vždy nabízel, a Severus nerad přiznával, že by si na to zvyknul.

***

Čekal to, samozřejmě, ale zatlačil tuto myšlenku do nejzazšího koutu své mysli mezi nákup nábytku do pracovny, zásobě ingrediencí do lektvarů, koupení rostlin a semínek k tvorbě nové bylinkové zahrady a potřebě zvyknout si na novou dichotomii Pottera a Harryho.

"Unikli informace," řekl Potter asi o dva týdny později, když vzhlédl od snídaně. "Colin si myslí, že by bylo nejlepší, kdybychom uspořádali tiskovou konferenci ještě dnes, předtím, než se začnou vytvářet zvěsti."

"Takže co?" Severus předstíral lhostejnost, ale jako vždy to na Pottera neměl žádný vliv.

"Náhodou souhlasím," odpověděl Potter. "Samozřejmě bychom se měli ujistit, že naše příběhy souhlasí. Přemýšlel jsi o tom, jak to chceš podat?"

"A co Lucius?" ptal se Severus.

"Téměř okamžitě mě kontaktoval potom, co získal svůj životní dluh." pokrčil rameny Potter; to bylo poprvé, co o tom Severus slyšel. "Čtyři dny na to jsem ho potkal na ministerstvu, poslechl jsem si jeho požadavky a oznámil mu, že je nejsem schopen splnit. Odkázal jsem ho na oddělení Ministerstva, aby si ověřil svůj nárok. Myslím, že tohle je jeho pomsta, malicherná, nicméně je. Ale samozřejmě někteří reportéři z toho udělali svou osobní povinnost, dozvědět se o mě všechno… takže je to vlastně jedno. Muselo se to dostat ven."

Severus očekával větší melodrama, vytažené hůlky a zvýšený hlas dožadující se spravedlnosti, alespoň by to více sedělo k charakteru Luciuse Malfoye, nicméně už přišel na to, že to pravděpodobně nebyl Potterův styl. O všem, co se stalo v pozadí, bez jakéhokoliv divadla nebo titulků v novinách, si Severus pomyslel, že Potter dokázal manipulovat s Luciusem více obratně, než by považoval za možné. Lucius si možná myslel, že má na vrch, ale nesetkal se s Potterovými pravidly a podmínkami. Severus byl znechuceně ohromen.

Potter mu podal Denního Věštce, tučný titulek křičel přes celou stránku s poměrně nedávným snímkem Pottera ve služebním hábitu. Když bije Svatební zvon - Pravá láska nebo Reklamní tah? Severus si odfrkl, obě možnosti byli směšné. Jeho jméno bylo uvedeno až v druhém odstavci, bravurně zabalené do obvinění a výhružek, divokých spekulací a narážek na jeho čest.

"Co na to říkáš?" Chtěl vědět Severus, poté, co si rychle přečetl článek a odložil noviny.

"To do značné míry to závisí na tom, co budeme říkat," odpověděl Potter. "Jakou verzi těchto událostí chceš říct."

"Co kdybych se rozhodl nezmiňovat životní dluh?" zatlačil Severus, doufal, že s tím Potter bude souhlasit.

"Chtěl bych říct novinářům, že mezi námi existuje nepřeberné množství pocitů, a že mám veliké štěstí, že ses rozhodl přijmout mou nabídku." Napil se kávy a mírně se usmál, když si Severus odfrkl. "Snažím se vyhnout lžím, pokud je to možné, ale to neznamená, že jim řeknu pravdu."

"Jak velice čestné," posmíval se Severus a mazal si máslem topinku.

"Ani ne." Pokrčil rameny Potter. "Je to jen lepší. Jestli ke konci roku vyjde najevo pravda, pak mohu říct, že jsem nelhal, že to prostě špatně pochopili a nebudou proti mně mít nic."

"A co když přijdou na to, že již nemám životní dluh?" tázal se Severus, přemýšlel, jestli snad Potter odhalil nějaké postranní úmysly v jeho odpovědi.

"S největší pravděpodobností bych řekl, že jsem byl již unavený z tolika manželských návrhů, které dostávám od lidí, jež ani neznám," odpověděl Potter po krátké pauze. "Že jsem unavený ze samoty, a že jsi jediný z toho mála lidí, kteří skutečně vidí mě a ne nějakého idealizovaného hrdinu."

Severus uvažoval, jestli je to pravda, pokud oddělení Harryho Pottera na dva odlišné subjekty bylo synonymem, jak ho vidí ostatní. Před několika měsíci by se snadno přiklonil k názoru, že Potter byl jako otevřená kniha, ale teď Potter vypadal spíš jako kniha se sedmi pečetěmi a každá z nich pouze odhalila další zámek bez klíče.

"V každém případě, neočekávám konferenci moc dlouhou," řekl Potter a vysbíral ukazováčkem na talíři drobky. "Jeden z novinářů se jistě zeptá, jestli to má co dočinění s mým zaměstnáním."

"A má?" ptal se Severus, přimhouřil agresivně oči, když se Potter otočil a podíval se na něj.

"Nemohu mluvit o své práci," řekl místo toho Potter. "A moje odpověď na tuto otázku se nezmění, protože pochybuji, že bys mi věřil. Nikdo by nevěřil."

"Vždycky poznám, že lžeš, Pottere," ušklíbl se Severus.

"A dá se vždy rozeznat, když říkám pravdu," vrátil mu Potter jednoduše.

Nezvané obrazy z minulé noci přišli k Severusovi. Jak leželi vedle sebe na posteli, hladil Harryho přes břicho a díval se na nasycený výraz mladšího muže. "Předstíral si to?"

Harry odpověděl: "Měl by si mít větší důvěru ve své schopnosti, coby milence." Nebyla to odpověď, i když. Severus si byl téměř, ovšem ne docela, jistý, že nikdy na tuto otázku nedostane odpověď.

V Červené - kapitola 8. - část II.

6. listopadu 2016 v 22:55 | Elloii |  V Červené

I když Severuse dráždilo Potterovo vyhýbání se pravdy, během tiskové konference to přišlo vhod, konala se toho odpoledne před branami jejich nového domu. Potter stěží odpověděl na každou otázku, která byla položena, a nabídl jim podrobnosti o obřadu, který si Severus sotva pamatoval. Vtipkoval nad náhlostí toho všeho a naznačil zamilování skoro jako ve svých školních letech. Ale bylo to dost sebevědomé a klidné, aby byli reportéři okouzleni a neodvažovali se odbočit od původní linie otázek. Znal všechna jejich jména, byl zdvořilý a laskavý, vágní, když se vyhýbal otázkám. Severus mu přinejmenším musel dát body za styl.

Zvědavost, která mu byla adresována, byla mnohem méně agresivní, útočná, bez urážlivostí. Jeho motivy byly nemilosrdně zpochybňovány, jako kdyby byl jeho plán a jeho odpovědi celou dobu jen lži. Řekl jim, že přijal Potterův návrh, protože k mladšímu muži choval city a přál si chránit ho. Nikdy nezmínil životní dluh nebo skutečnost, že většina z těchto pocitů byla negativních. Zdvižená obočí, bolest hlavy a odfrknutí byli jeho odpověďmi. Ptali se ho, co z toho má, Potterovu bezpečnost, řekl. Tázali se, jestli nepodal Potterovi nápoj lásky. On to popřel, a Potter poukázal na to, že si vždy kontroluje jídlo a pití, a každý šampon, pro jistotu. Tomu věřili. Ptali se, jestli byl ve skupině s ostatními smrtijedy, jestli byl součástí plánu vzkříšení Temného Pána, Voldemorta, jako kdyby to potřebovali vysvětlit. Nedal jim odpověď, tlačil pohledem reportéra do země, zatím co Potter napravil škody tím, že Severus zažil z první ruky krutosti Voldemortovi krutovlády, že ví lépe než kdo jiný, jaké to bylo statečně bojovat během poslední bitvy a více než jednou riskovat svůj život pomocí straně světla. Že on byl hrdina.

"Uvědomuji si, že určité postoje tvořené strachem a nedůvěrou nezmizí přes noc," řekl Potter vážně. "Ale Severus byl zproštěn všech obvinění. Já sám jsem byl jeden z jeho svědků a nebudu tolerovat ponižující pomluvy a urážky proti mému manželovi." Obrátil se na reportéra, který se dotazoval konkrétní otázkou, buclatý muž s kudrnatými hnědými vlasy, Havraspár, jestli Severus hádal správně, příliš mladý na to, aby zažil válku, kterou si on intenzivně pamatoval. "Prosím, odejděte, Stevene. Budeme čekat na vaši omluvu."

"Ale…"

"Teď," Potter nezvyšoval hlas, ani nepozvedl hůlku, ale zdálo se, že sama země vibrovala jeho silou, a o okamžik později se Havraspárec přemístil pryč. Severus si nebyl jistý, jestli to bylo z jeho vlastního popudu.

Colin Creevey postoupil dopředu, vyslovil rychlé Sonorus a všechny požádal, aby se chovali uctivě při psaní o těchto dvou válečných hrdinech a měli na paměti, že mluvíme o osobním životě dvou novomanželů, kteří se na této konferenci shodli pouze ze zdvořilosti. Možná měl tyto řádky nacvičené předem.

Někdo se zeptal, jaký druh svatebních darů by chtěli, a Potter jej odkázal na řadu charitativních organizací, které by ocenily jakýkoliv druh darů, bez ohledu na to, jak by byli malé, a které vždy hledali dobrovolníky. Byla to na tyto otázky jeho standartní odpověď, Severus to věděl, protože je citoval dost často.

Téma se pak obrátilo k novému domu, který, jak se později poučil, nebyl z místa konference vidět. Potter jej popsal v mlhavých a lichotivých vyjádřeních, kde řekl, že jim nabízí vše, co hledali a poděkoval jim předem za to, že se nesnaží prolomit jeho bezpečnostní kouzlo. Severus si pomyslel, že jak otázka, tak odpověď byli bezvýznamné, kdo by chtěl číst takový blábol?

"Je pravda, že jste se nedávno rozešel s Oliverem Woodem, brankářem Kudlenýrských kanonýrů?" vystřelila čarodějka s měděnými vlasy na Pottera a Severus viděl, jak se mladší muž napjal.

"Neříkal bych, že pět měsíců je nedávno, Isabelo," nicméně řekl Potter hladce.

"Čtyři a půl měsíce," opravila ho, a Severus zkroutil rty v úšklebku.

"Jestliže znáte odpověď, nevidím důvod proto se ptát." řekl se a přistoupil o krok blíže k Potterovi, jen kdyby náhodou, ale napětí Pottera opustilo a přes celý obličej se mu rozlil úsměv, smích se mu odrážel v očích.

"Vždy si znal vhodné ironické odpovědi ve třídě lektvarů," zašeptal Severusovi do ucha, položil mu ruku na rameno a zvedl se na špičky. Fotoaparáty se zableskly. "Jen pravidla hry, Severusi."

"Ještě před dvěma týdnu jste byli spolu spatřeni na kávě," trvala na svém Isabel, přerušila jejich soukromý rozhovor. "Věděl, že se chystáte vzít si někoho jiného?"

"Žádný z mých přátel se to nedozvěděl z novin, to vás mohu ujistit," řekl Potter, stále blízko nakloněný k Severusovi, dotýkal se ho, ale jeho úsměv byl nyní zaměřený na ní. "Také jsem byl se Severusem před dvěma týdny na čaji. A užili jsme si i nějaké lahodné sušenky."

Severus skoro obrátil oči v sloup, když si vzpomněl, jak Potter nechal drobky po celé jeho pohovce. Byl z této frašky unavený a uvažoval, nikoli poprvé, proč vůbec musel být přítomen, protože jak se zdálo, přitáhl jen podezření a odpor, zatímco všichni zobali Potterovi z ruky. Pohlédl na mladého muže po svém boku, podíval se na jeho dmoucí se hruď a mapující výstřih jeho košile do V a opálenou kůži pod očima. Co tady s ním dělá?

"No, zkusme to tu urychlit," zamumlal Potter a vybral si… ne. "Rito, máte nějakou otázku?"

Oslovil křiklavě oblečenou ženu s míle dlouhými nehty a drahokamy místo skel brýlí, která soupeřila o jeho pozornost od samého začátku. "Ano, zlatíčko, opravdu jich mám… několik, jestli vám to nevadí. Nyní jste říkal, že jste spolu měli čaj, znamená to tedy, že vaše manželství nevzniklo úplně z ničeho?"

"Oh, Rito, jistě mi to nevadí." Mrkl na ni Potter. "Myslím, že jste schopna si vytvořit svůj vlastní názor. A jako odpověď na vaši otázku, nenazval bych naše manželství náhlé. Severus a já se známe léta, společně jsme pracovali během války a také jsme se pravidelně vídali na schůzích Řádu."

Potter, jak se zdálo, měl úzkou definici pro jednání Řádu, protože Severus si nemohl vzpomenout, kdy Pottera na nějaké schůzi viděl. Až na, samozřejmě, schůzky během školy. Záludný malý spratek.

"Takže, kdy byste řekl, že jste se zamiloval?" zeptala se, její brk byl připravený, a stejně jako ostatní reportéři úplně ožila.

"Nemyslím si, že bych mohl určit přesné datum," řekl Potter sladce. "Zamilovanost je pro mě vždy postupný proces, něco, co se stane, když člověka skutečně poznáte, a uvědomíte si, že máte hodně společného, a že se vaše protiklady přitahují." Poslal Severusovi zjevně falešný otupělý pohled, a Severus musel předstírat kašel, aby zakryl odfrknutí. Potter se ušklíbl. "Chceš trochu vody, Severusi?"

"Ne," ujistil ho, a jeho hlas již zněl jistě. "Ne, děkuji."

"A co vy, pane Snape?" zeptala se Rita Holoubková, všichni byli rozladěni jejím vzhledem.

"Prosím, je to 'Profesor Snape'," přerušil Harry Severuse dříve, než mohl odpovědět. "Severus tvrdě pracoval, aby tento titul získal, uvědomte si, že ho to stálo hodně odhodlání a talentu, aby se stal nejmladším Mistrem Lektvarů v kouzelnické historii."

A to řekl Potter, který ho otevřeně odmítl nazývat s jeho oprávněným titulem. Pokrytec, ale byl sakra okouzlující!

"Jistě, samozřejmě," přitakala Holoubková v ujištění, ačkoliv to znělo falešně a Potter nad ní přimhouřil oči, než se obrátil na dalšího reportéra, tentokrát s korpulentním břichem a propocenými skvrnami v podpaží. "Austine, chtěl byste se na něco zeptat?"

"Eh, ano, děkuji, pane Pottere - pane Pottere-Snape, měl bych spíše říci? Máte v úmyslu do své nové rodiny a domova adoptovat domácího mazlíčka?" Severus byl překvapený, dokud nepostřehl logo na jeho bundě: Mazlíčkový Ráj - Měsíčník.

"Já bych určitě rád, ale víte, můj pracovní rozvrh není dostatečně pružný a nemyslím si, že bych měl potřebný čas starat se o domácího mazlíčka." Povzdechl si Potter. "Jiného než Hedviku, samozřejmě, ale Hedvika je velmi nezávislá a noční tvor, takže s ní mohu trávit čas po práci, nicméně není snadné najít takové zvíře, natož manžela," hodil po Severusovi úsměvem, "který si umí poradit s pozdními hodinami a tajemstvími, které moje práce obnáší."

To byla malá změna v Potterově vzoru odpovědí, že takto nedbale zmínil svou práci, ale účinek na tisk byl okamžitý. A někdo v pozadí vykřikl otázku, kterou Potter očekával, pravděpodobně ji schválně vyprovokoval.

Creevey postoupil dopředu a Potter znovu vzal Severuse za loket, opatrně ho zatlačil dozadu. "Jak víte, můj klient má další povinnosti, musí dodržovat utajení svého povolání a nemůže, a nebude sdělovat žádné další informace. Děkujeme vám za vaši účast a pochopení. Jakékoliv další otázky mohou být adresovány do mé kanceláře, Příčná Ulice 34, Creevey a Creevey PR Agentura. Děkuji Vám!"

Vznikl křik, reportéři stříleli otázkami a námitkami, dotazy k upřesnění, žádosti o více fotografií, ale Potter měl neoblomnou mysl, namísto toho vzal Creeveyho za paži a zatáhl oba zpět do haly domu.

"To nebylo špatné," prohodil Creevey, drze se zubil na Pottera.

"Funguje to pokaždé, že?" ušklíbl se Potter nazpátek. "Dáš si kávu?"

"Máslový ležák, pokud ho máte," odpověděl Creevey a následoval Pottera se stejným slepým zbožňováním v očích, stejně jako v Bradavicích; Severus si pomyslel, že bude nejlepší, když je nechá o samotě. "Vždycky mi připomene staré dobré časy."

"Znám ten sentiment," zasmál se Potter, seknul sebou na pohovku a na konferenčním stolku se objevil podnos s čajem a láhev máslového ležáku. "Severusi, prosím sedni si, připoj se k nám."

"Proč to funguje pokaždé?" tázal se Severus, když se strnule posadil do křesla na levé straně od Pottera a Creeveyho. "Teď už by měli vědět, že jim nebudeš vykládat o svojí práci, a že vždy ukončíš konferenci."

"To si jen myslíš." pokrčil rameny Potter. "Ale vždy se najde někdo nezkušený, který si myslí, že by mohl mezi ostatními získat něco lepšího."

"Plus, máme někoho v pozadí, kdo se případně zeptá," dodal Creevey hrdě.

"Nikdy ho nepotřebujeme," řekl Potter. "Ale chci mít záložní plán… Takže si myslíš, že to v současné době bude stačit?"

"Mělo by jim to stačit na několik příštích týdnů," odpověděl Creevey a usrkával máslový ležák. "Ale pokud chcete, aby si nevymýšleli nové skutečnosti, bylo by nejlepší brzy nové vystoupení. Pozvu je sem, pokud byste chtěli, ale myslím, že nejlepší by byl ples Ministerstva. Je příští sobotu."

"Byl bys schopný mě doprovázet?" Potter se k němu otočil, zatímco mu naléval šálek černého čaje.

"Nejsem zrovna ozdobou těchto akcí." ušklíbl se Severus, mezitím co si pomyslel, že ani jeden z nich nedostal pozvánku.

"Je tu také to shledání Dětí Válečné Iniciativy," řekl Potter. "Za dva týdny, myslí, že?"

"Už mám pro tebe pozvánku na rudý koberec," souhlasil Creevey dychtivě. "Je to druhá neděle. A učinili žádost, abyste se oba účastnili otevřeného denního stacionáře pro děti s jedním rodičem, možná řekli pár slov, přestřihli rudou pásku… Je to v pondělí za týden."

"Musím se zeptat, jestli na to dostanu volno. Je to ráno?" zeptal se Potter a psal si poznámku na jeden ze svých lepících papírků.

"Ano, v devět hodin by to bylo nejlepší, jsem si ale jistý, že bychom je přinutili ke změně, kdyby bylo potřeba." Creevey si také zapsal poznámku do svého reportérského bločku; Severus se cítil zbytečný. "Taky tady mám…" přehledal neorganizovanou svázanou hromadu letáků, kartiček, obálek a svitků. "Ah, tady to je - pozvánka na Podporu a integraci kouzelných tvorů a bytostí. Na prvního, to je ve čtvrtek."

"Hermiona mi o tom říkala." Přikývl Harry. "Půjdu tam a jsem si jistý, že budu potřebovat tiskové krytí."

"Jistě, zařídím to," odpověděl Creevey sebevědomě a udělal si další poznámku. "Zde je seznam dalších pozvánek. Můžete si je v klidu projít a rozhodnout se, zda si přejete zúčastnit se. Ale pokud se objevíte spolu jako pár, mělo by to být na Ministerském plese: veřejně, formálně a obecně, nikoho neurazíte tím, že se dostavíte."

"Navíc, musím se zúčastnit tak jako tak." Zahučel Potter. "Musím reprezentovat oddělení."

"Jak je můžeš reprezentovat, když ti není dovoleno cokoliv říkat o své práci?" Tázal se Severus, zajímal se, jestli se ho znovu Potter zeptá, zda chce přijít.

"Representuji je tím, že všem ukážu, že existuje. Někdy je to až dost." Řekl Potter jednoduše.

"Ale také si myslím, stejně jako Colin, že bychom měli být viděni společně na veřejnosti, aby si všichni uvědomili, že jsme spolu a naše manželství je skutečné."

"Popřemýšlím o tom," odpověděl Severus rázně a Potter přikývl a otočil se ke Creevyho seznamu.

"Mám také tvoji poštu," řekl Creevey, vytahoval další hromadu ze své brašny. "A vaší, profesore."

Severus zvedl hlavu a nevěřícně řekl. "Čtete moji poštu?"

"Roztřídil jsem ji," řekl Creevey, kousl se do rtu, než rychle pokračoval. "Pošta související s prací je označena červeně, pozvánky modře, osobní zprávy zeleně. Vytřídil jsem všechny reklamy a obtěžující fanoušky."

"Takže jste si četl mou poštu," trval na svém Severus a přimhouřil na mladšího muže oči. "Ty jsi s tím souhlasil, Pottere? Nebylo by to poprvé, co jsi narušil moje soukromí, že?"

"Colin nečte tvou poštu," odpověděl Potter nevzrušeně jako vždycky. "On ji zkontroluje, kouzlem, potom skřítkové udělají potřebné roztřídění. Pochybuji, že by ses zabýval fanouškovskými dopisy a nenávistnými zprávami sám."

"Jsem schopen to zvládnout sám bez ohledu na nějaké rádoby-spravedlivé, domýšlivé lidi, kteří nepovažují za nezbytné mi to sdělit." Ušklíbl se Severus. "Pokud potřebuješ pomoct, je to tvé rozhodnutí, ale mě se netýká."

"Kolik nechutných dopisů Severus dostal v posledních několika dnech?" Ptal se Potter Colina.

"Těžko říct. Většina dopisů, které přišli potom, co se ta zpráva objevila v novinách, ještě nebyla zkontrolována. Ale domácí skřítci pracují přesčas, aby zvládli všechny další dopisy," odpověděl Creevey, a podrážděně se podíval od Pottera na Severuse, jako kdyby nevěděl, koho by se měl snažit potěšit s odpovědí. "Šedesát, zatím."

"To je přesně ono," řekl Potter Severusovi. "Hodně lidí cítí potřebu vyjádřit se k našemu manželství, někteří budou potěšeni méně a troufám si říct, že budeš muset nést tíhu vší té zloby."

"To ti nedává právo…"

"Ne, ale dává mi to pravděpodobnou příčinu," snížil Potter hlas. "Pokud by sis tedy třídil raději poštu sám, jsem si jistý, že to Collinovi pro zatím nebude vadit."

Zatím co s ním Creevey rychle souhlasil, Severus uvažoval nad následky slova 'pro zatím'. Potter zdá se předpokládal a byl pevně přesvědčen o tom, že Severus si brzy uvědomí svoji chybu a znovu začne využívat Creeveyho a jeho bandu domácích skřítků. Severus nebyl naivní. Samozřejmě, že neměl zájem o stránky přeplněné zbytečných a nežádoucích rad a rozhodnutí. Ale byl nerad, když nemohl magicky třídit svou poštu sám. Pravděpodobně by stejně použil stejné kouzlo jako Creevey dosud, nicméně bez pochyby s mnohem větší efektivitou. Když se na to podíval, byla to malá cena za jeho soukromí. Každopádně aspoň to, co mu zbylo.

Jelikož Potter a Creevey pokračovali ve své konverzaci, zvažovali pozvánky, analyzovali tiskové konference a plánovali svůj další tah, otočil se ke svým dopisům a dával najevo svůj hněv pro případ, že by se Potter rozhodl k tomu ještě něco dodat. Jeden od McGonagallové, červený, obsahoval dotaz na jeho návrhy k zahájení sezóny a k Zařazovacímu ceremoniálu. Když tu zde již nebyl Brumbál, udály se jisté změny, nicméně nebylo jich mnoho ani mezi učiteli ani studenty, naneštěstí. Jeho předplatné Týdeníku Lektvarů mělo zelenou značku a speciální přílohu o použití vzácných ingrediencí, jako dračí krve a fénixových per. A modře označená byla krémová obálka s jeho jménem v kaligraficky provedeném stříbrném písmu. Nějaká pozvánka. Ne, Ta Pozvánka. Pozvánka k sympoziu Mistrů Lektvarů, která se konala v Paříži tohoto roku a nabízela zajímavé příležitosti k prodiskutování nedávného vývoje v lektvarech a souvisejících aspektů, mohl se pochlubit svými osobními zkušenostmi a obchodními recepturami či temnými knihami. Sympozium bylo jedním z mála událostí, kde se Severus necítil jako outsider, nebylo s ním zacházeno jako s vyvrhelem a dokonce někdy navázal i skutečné přátelství.

Dychtivě přelomil modrou voskovou pečeť, jeho nahněvaný pohled zmizel a spíše se nyní podobal bublajícímu kotlíku, když rozložil pevný pergamen a zadíval se, co, nebo spíš koho letos zařadili k přednáškám. Paul Ackerman, jeden ze zakladatelů Sympózia, který navíc výrazně zvýšil efektivitu Spánku Beze Snů, a který byl, podle Severusova skromného názoru, už za zenitem. Siobhan Sickle, byla jedním z nejplodnějším přispěvovatelům k Týdeníku Lektvarů a dalších podobných časopisů, a předpokládalo se, že pokryje tiskovou stránku věci, i když neměla příliš kvalifikované názory. A Dagobert Daisy, sice neměla své vlastní zásluhy za lektvary, ale byla jedna z hlavních sponzorů a organizátorů Sympozia. Ta, pravděpodobně, pronese zahajovací řeč jako každý rok; Ackerman bude pravděpodobně čitelný jako otevřená kniha stejně jako loni a Siobhan bude diskutovat o lektvarech bez inovativního myšlení.

Ale zbytek přednášejících bude více stimulujících a Severus s uspokojením konstatoval, že na seznamu byli někteří lidé, které by pozval on sám. Skuteční Mistři a Mistrně lektvarů, jako je on sám. Ale od té doby, co otevřel tento dopis, se obrnil a neočekával nic víc, než neosobní pozvání k účasti na akci a málem přehlédl druhou poskládanou stránku. Předpokládal, že to musí být dotazník k jeho jídlu. Hovězí nebo kuřecí maso, salát nebo polévka? Neměl zájem se tím teď zaobírat a tak odložil druhý list stranou a obrátil svou pozornost zpět k prvnímu, kriticky hodnotil různé přednášející a přemýšlel nad jejich potenciálním zájmem o něj.

Když konečně zaměřil svou pozornost k druhému listu, byl ve víru radosti ponořen sotva deset vteřin, než si přečetl, do jakého data se mělo odpovědět.

"Je tu nějaký problém, Severusi?" Zeptal se Potter, jakoby mu zase četl myšlenky, nebo možná, připustil rozpačitě, možná že Potter jen uviděl, jak mu zběleli klouby vztekem, když sevřel pergamen.

"Na tento dopis se mělo odpovědět do minulého týdne," naléhal Severus a snažil se uvolnit stránku ze svého stisku.

"Dopisům to trvá až tři dny než se dostanou přes kontrolu," řekl Potter, čímž na sebe strhnul pozor, i když, jak se zdálo, byl Severusův vztek stále zaměřen na Creeveyho. "Mohlo to trvat i déle, protože jsem musel upravit kouzlo, aby byla zahrnutá i tvá pošta."

"Nevěděl jsem to," odsekl Severus a cítil, jak se mu z rozčílení shromažďují na čele kapičky potu.

"Ví to jen někdo," odpověděl jednoduše Potter. "Doufám, že ti to nezpůsobilo nějaké nepříjemnosti."

"Já nejsem jen tak někdo," zasyčel Severus jedovatě, naklonil se dopředu, dokud se skoro nedotýkal Pottera nosem.

"Bylo ode mě nedbalé, když jsem tě neinformoval včas, že by mohlo dojít ke zpoždění pošty," odpověděl Potter milostivě, a nabízel Severusovi upřímný úsměv. "Omlouvám se."

"Víte, co to je?" Tázal se Severus a zvedl dopis.

"Je to pozvánka," promluvil Creevey, dychtivý potěšit, a ve své chvíli zoufalství Severus poznamenal, že se zřejmě ten trouba uctívající hrdinu, bojí 'slizkého netopýra'. Potter mu vracel pohled s trpělivostí, čekal a nechal Severusův hněv kypět. "Je to pozvánka k Sympoziu Mistrů Lektvarů a je úplně k ničemu."

"Nejsem si jistý, že tě chápu," řekl Potter tiše, na čele se mu objevili drobné rýhy. "Pokud si nepřeješ zúčastnit se…"

"Pozvali mě, abych přednášel na téma svého vlastního výběru. Samozřejmě za předpokladu, že to potvrdím před uplynutím lhůty pro odpověď," promluvil Severus na mladšího muže, třísknul papírem dolů před Pottera. "Teď hádej, kdy to bylo!"

"Včera." Potter nehádal, samozřejmě se podíval dolů a přečetl si příslušný řádek, jako kdyby mu Severus dal svolení ke čtení jeho pošty. "Předpokládám, že by sis přál zúčastnit se a přednášet?"

"Je to životní příležitost, Pottere," zuřil Severus. "Čekal jsem dvacet let, abych byl konečně přijat Sympoziem, a když se to konečně stane, konečně mě uznají… Tvoje infantilní bezpečnostní opatření a tvé vměšování do mého života zničili největší šanci, jakou jsem kdy měl!"

Na chvíli si Severus myslel, že Potter neodpoví a místo toho začal trucovat nad nespravedlností, že on neudělal nic špatného, jen se snažil pomoci, a že to byla celou dobu Malfoyova vina, jako když kdysi ve škole v hodinách byl jeho lektvar perfektní a přesto rozmetal sklepení na kusy. Ale Potter se nestáhl do kouta, aby si olizoval zraněnou pýchu nebo se nesnažil bránit slovy, jež Severus nechtěl slyšet.

Místo toho se obrátil ke Creeveymu. "Můžeš mi získat jméno a letaxovou adresu toho, kdo je za to zodpovědný?" Nebyla to otázka, ale přesto, když Creevey běžel ke krbu, přikývl.

"Co hodláš dělat, Pottere?" Ušklíbl se Severus. "Myslíš si, že můžeš jenom na někoho zamrkat a všechno bude opět v pořádku?"

"Mám značný vliv, Severusi," informoval ho Potter mírně. "A nikdy jsem ti svou potřebou bezpečnosti nechtěl komplikovat život. Je nějaké konkrétní téma, o kterém bys tam chtěl mluvit?"

"Ne s tebou." řekl Severus zlomyslně, protože velmi dobře věděl, že se Potter odkazoval na konferenci. "Nemůžeš to spravit, Pottere. Tohle není tvoje hřiště. Sympozium je organizované opravdovými Mistry umění lektvarů, kouzelníky a čarodějkami, které nepřesvědčí tvůj rozzářený úsměv a tvé nesmyslné odpovědi… Ale proč ti to vlastně říkám? Nikdy jsi neuznával moji práci, ať už lektvary nebo to ostatní."

Severus náhle vstal a odešel z místnosti. Z pohledu na Potterův klidný obličej se mu dělalo zle. Potterovi bylo úplně jedno, že Severus právě ztratil jednu z mála šancí být přijat mezi elitu Mistrů lektvarů. Neodpověděl, tím pádem odmítl projev na Sympoziu a navíc neposlal odpověď ani na pozvánku. Určitě si toto faux-pass budou pamatovat a bude rád, když ho pozvou další roky. Nikdy ho znovu jako řečníka nepozvou, bez ohledu na to jaké pozoruhodné úspěchy bude v budoucnu mít. Drželi se záště stejně jako on. Potterovi tohle neodpustí.

Kráčel tichou chodbou kolem krajinomalby, která se zde objevila někdy během jejich druhé noci zde v domě, dokud nedošel do své kanceláře a pocítil uspokojení, když za sebou zavřel dveře. Když se ponořil do svého opotřebovaného starého křesla, které nalezl během prozkoumávání starých pokojů ve sklepení tohoto domu, začal uvažovat, jak dlouho bude schopen odolat Potterovým sexuálním nabídkám. Jestli vůbec dokáže. Co v něm zbylo, kromě sexuální frustrace?

Pak se otřásl. Jak ubohé, že jeho první myšlenka se týká sexu! Celý svůj život, celý svůj dospělý život a část dospívání, kdy objevil svůj talent pro lektvary, snil, jak bude stát v přední části tohoto váženého davu, bude odpovídat na jejich otázky se sebevědomím a poslouchat jejich chvály, jejich zdvořilosti a občas hlučný aplaus. Jeho sny se v průběhu let změnily, hlavně díky jeho pedagogickým zkušenostem a novým poznatkům a objevům, ale konečný výsledek byl stejný. Severus byl vykázán z kruhu, díky temnému znamení byl zapomenut, jak on, tak jeho vědomosti a úspěchy. Vlna hořkosti, očekávaná a vítaná se v něm převalila. Potter mu to všechno vzal.

Ponořil se do temných myšlenek, hrubých a ošklivých, jako do zrádné bažiny hluboko v Zakázaném lese, mísícími se s myšlenkami, jak se Potterovi pomstít, ponížit ho, jak bude ponížen, zničit ho stejně, jako je zničena jeho kariéra. Nezáleželo na tom, že mnohé z těchto myšlenek obsahovali Pottera nahého, nebo častěji než by chtěl, jejich těla sladěna v rytmu, a krvavými pruhy na Potterových stehnech a pohmožděninami na bocích. Mnoho let, které strávil jako smrtijed, na něm zanechali svůj otisk, a možná proto strávil s Potterem tolik nocí. Severusovi to bylo jedno.

Potterův výzor, když nakonec strčil hlavu k němu do pracovny, byl rozhodně zklamáním, na tváři neměl žádný bolestný výraz, žádné zoufalství v očích, žádnou krev.

"Máš chvilku?" Severus vytáhl hůlku se záměrem s ní zabouchnout dveře a případně zlomit Potterovi nos, ale Potter na odpověď nečekal a celý vklouzl do místnosti. Potter nadzvedl obočí, jako kdyby útočit na něj bylo prostě pošetilé.

"Co?"

"Mám tvou novou pozvánku." Potter udělal dva kroky vpřed a umístil neotevřenou krémovou obálku na stůl. "Budou tvou odpověď očekávat do dvou dnů, a pokud chceš být jeden z přednášejících, ocení tuto informaci a tvé vybrané téma do příštího pátku."

"Takže, co jsi udělal?" Vyštěkl Severus a tupě zíral na svého mladšího manžela. "Nabídl jsi jim dar? Nebo že budeš hrát hrdinu? Hrozil jim nejmenovaným utrpením?"

"Vysvětlil jsem situaci Alonzovi." Pokrčil rameny Potter, jako kdyby to nebyl žádný velký problém, a navíc použil křestní jméno Alonza Alvareze, jednoho z nejvíce uznávaných odborníků v léčivých lektvarech na světě.

Severus si odfrkl a sáhl po obálce, drtil ji navzdory své snaze dostat se k písemnosti uvnitř. Byla stejná jako předtím, jen se změněným datem odpovědi a dovětkem v jinak vedené rukopisu, který byl ostřejší a ne tak snadno čitelný.

Vážený pane Profesore Snape, četl,

přijměte, prosím, naši upřímnou omluvu za Vám způsobené nepříjemnosti, kvůli pozdě rozeslaným pozvánkám. Jako pravidelného a váženého účastníka Sympozia, který byl již několikrát zmiňován na našem výročním zasedání, bychom Vás chtěli požádat, zda byste byl ochoten podělit se o své názory na téma Vašeho výběru s našimi přáteli a kolegy. Jménem Sympozia bych vám také rád poblahopřál k manželství a přejeme Vám a panu Potterovi-Snapeovi vše nejlepší. Pozvánka je samozřejmě rozšířena i na Vašeho manžela.

S pozdravem, Alonzo Alvarez.

"Takže jsi ji získal díky své přítomnosti," došel Severus hořce k závěru. "A díky veškeré případné publicitě, byla to pro ně příliš lákavé, aby mohli odolat."

"Nemohu popřít, že by to mohlo být i tím, nicméně jsem se v této záležitosti pokusil udržet svou roli co nejmenší, pouze jsem jim vysvětlil, že to bylo kvůli mým bezpečnostním opatřením, které ti znemožnili reagovat včas." řekl Potter tiše. "Věřím, že hledali někoho, koho by mohli vinit, aniž by ztratili tvář, že jsi nepřijmul nabízenou pozici přednášejícího. Každopádně, teď tě tu nechám o samotě."

Pokud by byl Severus jiný člověk, spíše muž akce než myšlenek, zastavil by Pottera krok od dveří a sklonil se k němu, aby ho naučil význam pokání. Ale Severus jím nebyl a byl naučen důsledným poučením, že pokud šlo o zdrženlivost u Harryho Pottera, byla nejen doporučena, ale přímo naprosto nezbytná, jestli si chce udržet svou práci a svůj život. Albus nesouhlasil s tím, jak tenkrát ztratil trpělivost po té nehodě s myslánkou.

Místo toho strávil zbytek odpoledne, kvůli pozvání, napjatý, nakonec se ale rozhodl poslat potvrzení, že se zúčastní. Pak sešel dolů do své laboratoře, s vědomím, že alespoň tam nebude rušen a začal vařit nejagresivnější jed, který znal. Kdysi vařil jeden recept ve vágní naději, že by jej mohl použít na Temného Pána; teď se chytil myšlenky Pottera a jeho ranní kávy. Jako kdyby se to mohlo stát.

Zahrabaný ve své laboratoři vynechal večeři a napůl očekával, že najde Pottera už spát, když konečně odešel do ložnice. Ale jako vždy, Potter byl plně zabrán prací a do postele přišel tiše jako stín, kolem půlnoci, aby nevyrušil zdánlivě spícího Severuse.

V Červené - kapitola 9.

16. listopadu 2016 v 20:02 | Elloii |  V Červené

Kapitola 9

Krok 9

"Some debts are fun, when you are acquiring them, but none are fun when you set about retiring them."

"Některé dluhy jsou zábavné, když se získávají, ale není zábavné, když se splácejí."

-Ogden Nash-

Viděli se navzájem krátce na snídani druhý den ráno a Potter se probíral dokumenty o Světovém Mistrovství ve Famfpálu, které mělo začít během několika týdnů. Zeptal se Severuse, co má v plánu tento den dělat, ale nevěnoval mu ani jeden prázdný pohled a tak odešel Severus pracovat.

Severus se usadil v knihovně s rozhodnutím, začít psát své téma a řeč na Sympozium, myšlenky na Pottera násilím zatlačil do pozadí mysli, dokud nebyl čas na večeři, pozdní večeři, protože Potter v úterý pracoval do noci.

"Článek v Denním Věštci není tak pozitivní, jak jsme doufali, ale celkově byla tisková konference úspěšná." Poznamenal Potter u večeře a nakládal si na talíř bramborovou kaši s klobásou.

"Já jsem to nečetl," odpověděl Severus a doufal, že bylo jasné, že o dané téma neměl zájem nebo vlastně o konverzaci obecně. Nebyl úplně přesvědčen, že udržovat zášť je ten nejlepší postup, zejména pokud se Potter tak snažil získat jeho pozvánku na Sympozium.

"Nazývají tě Smrtijedem," informoval ho Potter.

"Nejsou tak daleko od pravdy," vrátil mu Severus lhostejně.

"Jsou různé pravdy, ale mohli si vybrat alespoň tu nejnovější," odpověděl Potter bez zaváhání. "Jako tu, že na konci roku obdržíš cenu za celoživotní práci v lektvarech." Šťastně se usmál, možná dokonce s náznakem hrdosti na Severuse, který nikdy nebral v potaz takové to výmysly a přemýšlel, kdo dal Potterovi právo být na něj hrdý.

"Jeden z tvých zdrojů, Pottere?" Zeptal se ostře. "Nemyslel jsem si, že by ses mohl tak zajímat o můj osobní život."

"No, ano i ne," zazubil se Potter. "Alonzo mi řekl, že jsi jeden z kandidátů."

Severus věděl o svém jmenování, ale byl toho názoru, že nebyl žádný důvod k tomu mít plané naděje. Měl talent, samozřejmě, a dokázal uvařit prvotřídní lektvary, míchat jedy a omámit smysly, stáčet slávu, dokázal polapit smrt, vše to, co říkal při svém tradičním vítacím proslovu při hodině lektvarů, ale válka a skutečnost, že byl dvojitým agentem, mu stěží dopomohla k průlomovému objevu nebo revolučnímu lektvaru. Doživotní ocenění v této době měla velmi málo co dočinění s lektvarovými dovednostmi, ale spíše s účastí ve válce a jeho spojením s Harrym Potterem. Byli to nebezpečné možnosti, i když v něm dokázali rozpoutat ohně hořkosti a hněvu, což byli pocity, které si dopřával. Bylo by pošetilé činit si z Pottera nepřítele, a to nejen proto, že s ním byl ženatý, a protože ho milovala celá kouzelnická Británie, ale hlavně proto, že proti němu měl Potter v držení ještě jeden životní dluh a mohl mu ze života udělat peklo.

"Jak je možné, že se tak dobře znáš s Alonzem Alvarezem?" Zeptal se místo toho nepřítomně a indetifikovával všechny bylinky a rostliny ve svém salátu.

"Před nějakou dobou jsme spolu pracovali," řekl Potter a rychle změnil téma. "Přemýšlel jsi o tom Ministerském plesu?"

"Zúčastním se," připustil Severus a nabodl na vidličku rajče. "Jestliže se přestaneš obalovat tajnostmi jako svým zatraceným neviditelným pláštěm."

"Nemůžu…" Potter si poposedl, zdálo se, že chce získat chladnou hlavu. "Přísahal jsem Neporušitelným slibem. Nemohu mluvit o své práci."

"Jsem si dobře vědom omezení, které neporušitelný slib obnáší, děkuji," ušklíbl se Severus. "Ale po tiskové konferenci, skutečně jsi doufal, že mě přesvědčíš, že bys nemohl říct alespoň něco? Nežádám tě o prozrazení Ministerského tajemství, ale nejsem hlupák a odmítám, aby semnou bylo takto zacházeno."

Mladší muž uvažoval nad jeho slovy, zatímco se rozrušeně kousal do spodního rtu. Severus věděl téměř jistě, že to dělal schválně, a raději se soustředil na výraznou chuť rukoly v ústech.

"Kouzelník na naší svatbě," řekl Potter konečně a otáčel stonkem své sklenice mezi prsty. "Je… Potkal jsem ho relativně brzy."

"Chceš říct, že tě zrekrutoval," objasnil Severus.

"To nemůžu říct," řekl Potter s malým úšklebkem a Severus si odfrkl. "A obávám se, že zbytek informací vztahující se k mé práci jsou privilegované. I když, musím říct, že jsem byl překvapený, když jsem zjistil, že existují léčivé lektvary s borůvkovou příchutí. Nikdy jsem je v Bradavicích neměl."

"Aromatizované lektvary jsou extravagantní, a pravděpodobně by tě nutili být na ošetřovně ještě častěji," zamumlal Severus nepřítomně. "Říká se, že Alvarezovi léčivé lektvary jsou nejlepší."

"Slyšel jsem," souhlasil Potter přívětivě, opřel se v křesle a usrkával máslový ležák. "Už ses rozhodl, jaké téma si zvolíš pro svůj projev?"

"Ano," řekl Severus, bez úmyslu pokračovat a Potter místo aby naléhal, začal sbírat špinavé nádobí a levitoval ho do kuchyně, kde už na něj čekal horlivý Dobby.

"Předpokládám, že máš práci až do noci?" zeptal se Severus do trapného ticha a kupodivu byl zklamaný, když Potter přikývl.

"Bude mi to trvat dlouho, ačkoliv," nabídl Potter, zatímco pomalu zamířil z jídelny do knihovny a k jejich pracovnám. "Hodinu, hodinu a půl možná. Ale budu se snažit skončit dřív. Byl jsem smutný, když jsem tě minulou noc našel už spát. Chtěl bych se ti ještě jednou omluvit." Potter se díval přímo na něj, oči měl upřímné. Ne tak docela provinilé, ale stále v nich viděl ochotu vše napravit. Severus uvažoval, jestli má vůbec nějaký zdravý rozum. "A vím, že činy jsou výmluvnější než slova." Najednou měl Potter na tváři Harryho úsměv, stydlivý, koketní a tak moc lákavý.

"No, pokud se ti podaří skončit dříve, než půjdu do důchodu, rád bych přijal… tvou omluvu," řekl Severus upjatě, zastavil se u dveří knihovny a se zájmem zaregistroval červeň na Potterových tvářích.

"Uvidíme se tedy později." Řekl Potter šťastně a šel do své pracovny svižným tempem; o chvíli později slyšel Severus zvuk zavření dveří.

***

"Připraven do postele?" Potter se nedbale opíral o rám dveří, vlasy rozježené více než obvykle, jako kdyby si jimi opakovaně přejížděl rukou.

"Nejsem dosud nijak zvlášť unavený," řekl Severus a pečlivě studoval mladšího muže.

"Dobře," řekl Harry, plížil se k němu a stěží dal Severusovi čas, aby odložil pojednání Ericha Eichenloha o prokletích, najednou seděl posazený na Severusově klíně a spojil jejich rty v polibku plném slibů. "Pořád ti dlužím omluvu, že?"

"Opravdu?" Zeptal se Severus se značným přemáháním, protože mu bylo jasné, že to druhého kouzelníka již více nemrzí a stejně jako on si užíval jejich sexuální setkání, které nechtěli přerušit.

"Jo, myslím, že ano." Harry se mu otřel lehkým polibkem přes tvář. "Je mi líto, že ti má nerozvážnost udělala problémy. Je mi líto, že si myslíš, že jsi dostal druhé pozvání jen kvůli tomu, kdo jsem já a ne kvůli tomu, kdo jsi ty. Je mi líto, že jsem zapomněl, že ne všechny oblasti mého života musí být tajné, a že jsi toho teď součástí. Je mi líto, že jsi na mě naštvaný."

"Nejsem naštvaný a celý život jsem si zvykal na zklamání," odpověděl Severus a sledoval Harryho známky lítosti.

Místo toho se zaměřil jen na něco ze Severusových slov. "Měl jsem celý život na to si zvyknout, že jsi na mě naštvaný, Profesore. Umíš oslnit více než impozantně."

Severus se zamračil. "Deset let ztěží představuje celý život, Pottere."

"No, mohl bych určitě získat nějaké další zkušenosti," souhlasil Harry jednoduše, přejel dlaní po Severusově pažích oděných do hábitu a vyhladil tím zvrásnění černého materiálu stejně, jako tím uhladil Severusovu divokou povahu. "Takže, je otázka, zda by mě schopný Mistr Lektvarů mohl poučit."

"Možná o někom vím," zamumlal Severus, nesvůj z toho všeho škádlení a toužil, aby bylo nahrazeno něčím podstatnějším.

Na Harryho tváři se rozlil úsměv, byl tak bezstarostný, tak mladý, jako Severus neměl odvahu předstírat, že by byl. Byla to jen Potterova přetvářka? Možná. Pravděpodobně. Nevěnoval tomu pozornost. Sklouzl svými chladnými, suchými dlaněmi přes teplou kůžu Harryho břicha, když se mu dostal pod měkký šedý svetr a svěží bílou košili. Harry musel nechat hábit ve své pracovně nebo ho kouzlem poslal do ložnice. Sebevědomé ruce se mu pověsili kolem krku, odvážné prsty se mu zamotaly do vlasů, lahodné rty se k němu přitisknuly. Mohl někdo předstírat takovou vášeň, takovou touhu? V letech, kdy dělal špiona, předstíral falešnou loajalitu a oddanost, zbožňování a slepou víru, ale naštěstí byl vždy užitečnější ve své laboratoři než v posteli Temného Pána. I když, z Luciusových nejasný popisů, neměl Temný Pán zájem o to, zda si to jeho partner užíval nebo ne. Ale teď by na nic z toho neměl myslet.

Harry mu přejel jedním prstem mezi obočím, pak na to samé místo umístil lehký polibek. Stále se usmíval tím vrozeným teplem, které tenkrát lákalo Severuse k Lily. Přemýšlet o Lily asi taky nebyl nejlepší nápad. Ne s Harrym vlnícím se proti němu, rozepínajícím knoflíky jeho hábitu a ústy přivádějícím ho k šílenství.

Když mu Harry stahoval hábit přes ramena a uctíval bledou kůži na jeho žebrech polibky, Severus vyklouzl ze svých rukávů a všechny jeho myšlenky se zúžily na mladšího muže, pocítil náhlou potřebu prozkoumat více z té sluncem políbené kůže rukama i rty. Popadl hůlku, ale Harryho ruka držela tu jeho.

"Nebyla by to pořádná omluva, kdybys udělal všechnu práci, že?" Zašeptal škádlivě do Severusova ucha a štípnul ho zuby do ušního lalůčku. "Můžu se pro tebe svléknout. Chtěl bys, Severusi?"

Musel vydat nějaký zvuk souhlasu, protože z něj Harrry s lehkostí vstal a sjel dlaní po jeho nahé hrudi. Severus si pomyslel, že tyto hbité prsty sloužili přesně k tomuto úkolu, zakroutili šev Harryho svetru a přetáhli ho přes jeho hruď a ještě stále rozcuchané vlasy. Jeho svůdný úsměv nezakolísal. Ale přesto na jeho nahé kůži zůstala ještě bílá košile, Severus zasténal zklamáním.

Harryho prsty našli knoflíky na jeho košili a pomalu jeden po druhém rozepínali, odhalujíc centimetr za centimetrem jeho kůži medové barvy, břicho a jeho svaly. Stydlivě vzhlédl, když všechny knoflíky rozepnul, olízl si své růžové rty a nakonec stáhl košili dolů, otáčejíc se na místě a kroutíc boky v neslyšeném rytmu.

Severus marně zahlédl vrcholky bradavek, které se zvedli v chladném vzduchu knihovny, a stopu jemných, černých chlupů, které začínaly na Harryho břiše a mizely v kalhotách. Harry odkopnul boty, stáhnul si ponožky a pak jeho ruce vzlétli k hornímu knoflíku u kalhot a rozepli zip. Jeden prst zmizel vevnitř a Harry zaklonil hlavu, vyklenul záda a vyrazil boky dopředu šťastně sténajíc. Severus polkl.

Harry mu opět ukázal svůj zadek a stahoval kalhoty dolů po svých štíhlých nohou, sklonil se, aby měl Severus výhled na ten lákavý zadek, a kroutil s ním pod záminkou svlékání. Severus obdivoval ty dlouhé jasné linie na jeho zádech, mírně široká ramena a směšně úzké boky, trochu příliš rychle začal dýchat, když Harry úplně stáhl kalhoty, odkopal je a stál hrdě nahý před Mistrem Lektvarů. Sakra, měl by preventivně začít užívat uklidňující lektvar!

Ale Harry s ním neměl slitování, přejel si rukama přes vystavené tělo, zatočil prsty okolo bradavky a zajel do svého tmavého ochlupení, přičemž dělal obscénní zvuky, sténal a sténal a lapal po dechu, zatím co zelené oči směřovali na Severuse.

Severus i odkašlal. "Pottere, zatím co tvůj zájem o moje nadměrné vyvíjení činnosti je obdivuhodný, nemyslím si, že bych chtěl zůstat pasivním pozorovatelem tvé očividné nestoudnosti, kterou bych považoval za dostatečnou rekompenzaci."

"Samozřejmě, Severusi," souhlasil Harry ochotně, zkrátil vzdálenost mezi nimi rychlými kroky a klesl před Mistrem Lektvarů na kolena. "Mohl bych se omluvit… svými ústy?" Jeho štíhlé prsty rychle zapracovali na Severusových kalhotách, a škádlivě třel bouli, kterou tam našel.

Severus zabořil jednu svou dlaň do Harryho divokých vlasů, kroutíc prsty jeden z černých pramenů, když se podíval na mladšího muže. "Možná, že nemám zájem o tvoji omluvu, možná, že chci pomstu."

Harry, se ale naopak opřel do jeho stisku, jako kdyby to bylo vřelé a milující pohlazení. "To by sis neužil tak moc, jako to, co mám na mysli."

"Nemysli si, že víš, co si užiju, Pottere," ušklíbl se Severus a přitáhl si ho o něco víc.

"Vím, že nemáš rád bolest,"řekl Harry. "A ani se ti nelíbí způsobovat bolest druhým. Naprosto s tím souhlasím. Tak proč bychom se měli spokojit s pomstou, když je tu mnohem příjemnější alternativa?"

Severus nemohl popírat logiku, a ještě méně Harryho teplý dech ovívajíc mu špičku jeho vystavené erekce a prsty obalené kolem kořene. Následoval Harryho naléhání a pohodlně se opřel v křesle, roztáhnul nohy, aby se přizpůsobil pro druhého pružného muže. Uvolnil sevření, už jej netahal za vlasy, ale jemně je pročesával, téměř láskyplně, když mu Harryho měkká ústa přejeli po jeho erekci.

Harry namířil svůj jazyk, slízal první kapky, které se shromáždili na špičce a mistr lektvarů žasl při pohledu na zvědavost v mužově tváři, jako kdyby očekával jinou chuť, pravděpodobně jakou měli jeho jiní milenci. Pak s výrazem blaženosti schoval zuby za rty, a sevřel ústa kolem jeho erekce a Severus pevně chytil opěrku, aby nechtěně nepřirazil do té lahodné jeskyně.

Zelenooký muž zahučel na souhlas, vysílal vibrace do Severusova penisu a vzal ho ještě více do úst. Severus přitiskl hlavu více do opěradla a zavřel oči, užíval si ten pocit, aniž by příliš přemýšlel, kdo byl ten úžasný muž, způsobujíc mu potěšení. Ale Harryho jméno měl na špičce jazyka, stejně jako obraz muže klečícího před ním za závojem svých řas, když se rozplynul do Harryho krku. Pokud mu šeptem uniklo jméno, ani jeden z nich se o tom nezmínil, když ho Harry lízal a sál dočista, než mu pomohl z kalhot ven a roztáhl nohy v pozvání.

V Červené - kapitola 10.

26. listopadu 2016 v 17:01 | Elloii |  V Červené

Kapitola 10

Krok X.

"There are four things every person has more of than they know; sins, debt, years, and foes."

"Jsou čtyři věci, které člověk zná velmi dobře; hříchy, dluhy, roky a nepřátelé."

-Persian Proverb-

Potter neměl žádný problém vrátit se druhý den ráno do své rutiny, vstát před svítáním, absolvovat psychický trénink a meditaci, a bezprostředně po snídani odejít do práce. Budou spolu během večeře a pak svou cestu opět rozdělí každý do své pracovny, knihovny nebo v Severusově případě, laboratoře, dokud nebyl čas si jít lehnout a pak následoval nevyhnutelný sex, po kterém se otočí na bok, zavře oči a zpomalí dech, dokud Severus neusnul. Severus začal uvažovat, jestli někdy viděl mladšího muže vůbec spát, nebo jestli se Potterova důvěra alespoň o toto nerozšířila.

Všechny ty nepříjemné myšlenky uprchli z jeho mysli, když se Potter objevil na vrcholu schodiště oblečen v tmavě modrém hábitu se stříbrným lemováním. Merlin by mohl být jeho partnerem pro dnešní večer. Střih šatů zvýraznil jeho perfektní postavu a barvy na jeho kůži vytvořili záři, jeho oči jiskřily. Veselý úsměv jen podpořil Severusovo libido.

"Připraven vyrazit? Ministerstvo neschvaluje pozdní příchod," Harry, Potter, sakra, řekl. "Vypadáš zaraženě, mimochodem."

Polibek, který přejel po jeho tváři, byl zcela nemístný, stejně jako ruka, která ho hladila po zádech, aby ho donutil jít. Potter měl potřebu ho upozornit, kdo měl v tomto vztahu navrch. Severus by mu to rád připomenul sám. Ale jak mu Potter nabízel krabici s letaxem z krbové římsy, bude to muset počkat.

Prošel letaxem jako první, objevil se v Atriu Ministerstva a rychle odstoupil stranou, aby ho mohl Potter následovat. Bylo povzbudivé, že Potterův příchod byl stejně špatný jako vždycky a nepovedlo se mu kontrolovaně vystoupit z krbu. Alespoň nějaké věci se nezměnili.

"Pane Pottere, jsem rád, že jste to zvládl." Potter se zrovna narovnal, když mu někdo nadšeně potřásl rukou.

"Starší tajemnice Miltonová, je skvělé vás zase vidět. Vypadáte dnes výborně. Ten nový účes vám vážně sedí." Potter hladce odtáhl ruku od malé do fialova oděné čarodějky, která se zasmála, když se na ni usmál. "Už jste se seznámila s mým manželem, Profesorem Severusem Snapem?"

Její úsměv ztuhnul, když k němu natáhla ruku a pustila ji velice rychle. "Ráda vás poznávám."

"Nápodobně," přinutil se říct Severus, překvapen, když se mu Potter opřel o bok, a ještě víc, když mu přehodil svou paži kolem pasu.

"No, užijte si večer. Jsem si jistý, že budeme mít čas popovídat si později," omluvila se Miltonová, ačkoliv moc času o samotě neměli, jelikož se k nim přiblížil nekonečný dav lidí, aby pozdravili Pottera, představili se mu a zahrnuli ho zdvořilostmi, nebylo pochyb o tom, že si nějaký pitomý reportér vybere tuto situaci, jako chvíli slávy.

"Zajdu pro něco k pití," zamumlal Severus k Potterovi mezi dvěma kouzelníky, s úmyslem uprchnout dříve než se objeví další příliv fanoušků.

"Mohl bys mi přinést nějaký džus, prosím?" Zeptal se Potter. "I když chápu, pokud se místo toho chceš nadýchat trochu čerstvého vzduchu."

"Vrátím se," řekl Severus a pomalu se uvolnil ze sevření mladšího muže.

Potter neměl čas na odpověď, když se Vedoucí kanceláře dožadoval jeho pozornosti. Severus postoupil ke stolu s občerstvením, rád, že se dostal z bezprostřední blízkosti Pottera, protože všechny ty podezíravé pohledy a rozzlobené úšklebky mu způsobovali svrbění kůže a sucho v ústech. Na druhou stranu, zdálo se, že Potter se pro tohle narodil. Zřejmě znal každého člověka v místnosti, jeho jméno a titul, několik osobních vtipů a leckdy zamotané drby, se kterými by byl ochoten podělit se se Severusem, jakmile by se dotyčný odvrátil. Ale Potter byl okouzlující a vtipný, trpělivý a zdvořilý, a ještě se mu podařilo věnovat část své pozornosti Severusovi a posílal své zlobného pohledy doleva a doprava na každého, kdo se na něj podíval špatně.

Vzal pro sebe sklenku červeného vína a pro Pottera nějaký dýňový džus, když krátce zauvažoval, že by mu do něj přidal trochu alkoholu. Mohl by to potřebovat. Nicméně nikdy neviděl pít Pottera cokoliv více alkoholického, než byl máslový ležák a opít Pottera asi nebyl dobrý nápad. Se svým štěstím by mohl jako opilý se všemi flirtovat.

"Děkuji, Severusi." Potter vděčně přijal sklenici, políbil ho na tvář a pořádně si loknul džusu. "Znáš Liama Longstreeta? Je to lektvarový expert pro neviditelnost."

"Profesore Snape! Je skvělé vás zase vidět!" Mladší muž k němu téměř nábožně vztáhl ruku, jeho bílé zuby zářily v tmavém obličeji. "Nevím, jestli si mě pamatujete, ale byl jsem -"

"Jeden z mých nejlepších studentů." Dokončil Severus, přičemž přijal nabízenou ruku. "Jsem rád, že jste si zvolil povolání podle svého talentu. Pracujete pro Mistry?"

"Ano. Vzpomínám si, že jste mi řekl, abych za vámi zašel, kdybych potřeboval druhý názor, ale chtěl jsem počkat, až dokud jsem si byl jistý, že jsme na správné cestě. Pokud ta nabídka tedy stále platí, že." Liam byl skutečně osvěžující výjimka mezi ostatním tupým a jednotvárným studentským sborem, opustil Bradavice bez jediného výbuchu kotlíku v jeho hodinách.

"Samozřejmě, těším se, že si přečtu něco jiného, než studentské eseje," odpověděl a získal smích.

"Bude skvělé získat někoho, kdo odrazí nápady dál," odpověděl Liam, opět se tak krásně usmál, jako to dělal Potter, když se usmál, měl jiskřičky v očích a náznak dolíčků, které Severuse doháněli k šílenství.

Když už mluvíme o Potterovi, ex-Nebelvír se zapojil do dalšího rozhovoru, obklopený hejnem pěti kouzelníků a čarodějek ve fialových hábitech, s největší pravděpodobností z Výboru pro experimentování kouzel, a blikal s dolíčky napravo i nalevo. Liam ho zatáhl do konverzace o mědi proti mosazným kotlíkům, pro vaření stupně 2 neviditelného lektvaru a Severus na chvíli na Pottera zapomněl.

Ale když byl čas pro řeč - nuda, bezvýznamnost, rozvláčné projevy - Potter byl opět po jeho boku, nabízel mu talíř předkrmů a Severus doufal, že se teď neobjeví zbožňující fanoušci.

"Jsi zatím v pořádku?" Zeptal se Potter šeptem a opíral se ramenem o Severuse. Až na ty nepříjemné a nepřátelské pohledy a šeptající výhrůžky byl večer celkem v pořádku. "Byla úleva, nalézt alespoň jednu osobu, která nemá mentální kapacitu tlustočerva."

Potter se zasmál. "Byl bych polichocen, ale vím, že nemluvíš o mne. Ale jsem rád, že jsi měl možnost znovu si promluvit s Liamem. Během večera jsem viděl Tonyho McTibbinse. Je příšerně nudný a to nejen proto, že mě celkově nezajímalo jeho hlavní téma konverzace o Smršťování Řešení. Možná kdybys ho našel, byl by to pro tebe zajímavý rozhovor."

"Jestli je to tvůj ubohý pokus jak mě uklidnit, mírně nadaným lektvaristou, neočekávej poděkování," zamračil se Severus na mladšího muže.

"Naučil jsem se svá očekávání omezovat." Usmál se znovu Potter, zdvořile tleskal, když na jeviště znovu vstoupil Ministr Kouzel. "Kromě toho, mám jiné, účinnější způsoby, jak tě uklidnit."

Severus protočil oči, když ucítil ruku, jak přejíždí po jeho zadku a zůstala na kříži. "Tvoje schopnost vše přeměnit do sexuálních narážek, je upřímně řečeno ohromující, Pottere."

"Oh, děkuji." Potterova ruka pevněji stiskla jeho dolní část zad, a třela ho takovým způsobem, který mu posílal brnění do celých zad, a tak udělal krok do strany a Potter spustil ruku dolů.

Ministr se zrovna chvástal ve svém projevu o tom, jaký pokrok udělali od konce války, jak se kouzelnická Británie stala lepší a jasnější než kdykoliv předtím, jak mají před sebou ještě stále dlouhou cestu do prosperity přes společné úsilí každého z nich. Potter přijal Ministrovo zmínění svého jména, zdvořile kývl, a zatleskal, když konečně dohovořil a všechny pozval k občerstvení.

"Chtěl by sis zatančit?" Zeptal se Potter, když se taneční parket pomalu začal zaplňovat páry a houpat se pomalou hudbou.

"Bylo by vhodné nejdříve provést na mé boty kouzlo, které zredukuje klapot?" Oplatil mu Potter, ale následoval Pottera na taneční parket a přitáhl si ho do náručí. "Vedu."

"Dobře, jsem v téhle části dost mizerný," připustil Potter a položil ruku na Severusovo rameno. Potter nebyl sebejistý tanečník, měl ve zvyku sledovat nohy a získal výraz extrémní koncentrace, ale Potterovi pohyby byli hladké a reagoval na Severusovi neverbální narážky s lehkostí. Celkově vzato, tančit s Potterem nebylo nepříjemné, zvláště když se mladší muž zakymácel a tím se na něj položil ještě víc, a následně položil svou tvář na Severusovo rameno.

"Tohle bude bezpochyby dnes večer můj neoblíbenější tanec," zamumlal Potter.

"Všichni tito mladí, atraktivní muži společně soupeří o pozornost a tanec s tebou, a ty chceš, abych tomuhle uvěřil?" Vysmíval se Severus, jeho oči vyhledali kouzelníky, kteří jakoby tvořili frontu a zúžil je pokaždé, když zachytil, že nějaký pozoruje Pottera.

"Vytváříš mi pocit bezpečí," řekl tiše Potter a políbil ho na tvář, když píseň skončila. "Děkuji ti za to. Teď, chtěl bys, abych ti představil Tonyho McTibbinse předtím, než se pokusím pošlapat nohy někomu jinému?"

"Jak to, že všechny tady znáš?" Zeptal se Severus, tahal Pottera zpět do náruče a ztišil hlas, doufal, že kroužící supy, kteří by do Pottera chtěli zarazit své drápy, na chvíli odradil.

"Když jsi Harry Potter, spousta lidí si s tebou chce potřást rukou." Pokrčil rameny Potter. "A navíc moje práce je společenská. Jsem hezkou tváří všech těch nevyslovitelných tajemství."

"Jistě." Zamumlal Severus, jemně se dotýkal Potterovi lícní kosti, než se otřásl a ustoupil krok dozadu. "Jelikož zde nemám žádnou naplánovanou zábavu, shledal bych příjemné, kdyby si mi dnes večer obětoval ještě jeden tanec."

"Neváhej mě kdykoliv zachránit." Poslal mu Potter úsměv, předtím než se ponořil do davu dychtivých žen a mužů, kteří stáli frontu na tanec s Mužem-Který-Porazil-Voldemorta.

Severus byl v péči své skoro prázdné sklenky vína a zvažoval, zda by neměl udělat rychlý tah a nezmizet od svého manžela do jejich vždy vítajících povlečení, když byla jeho dumání přerušena kultivovaným, sametovým hlasem. "Zdá se, že jsi již svého manžela ztratil v davech, starý příteli. Zajímalo by mě, jestli ti mám vyjádřit blahopřání nebo soustrast?"

"Luciusi." Severus se napil vína, než se obrátil ke královsky vypadajícím blond vlasům. "Nikdy jsem si nemyslel, že by si nevěděl, co říct."

"Jako jsem já nevěděl, že bys někomu dělal společenský doprovod." Luciusovi stříbrné oči přejeli přes vyzdobený sál, zastavili se na Potterovi, trochu déle, než by mohlo být považováno za náhodu a pak se obrátil zpátky k Severusovi. "Nebo vzít si ho, zvlášť bych nejméně předpokládal, že to bude zrovna Hrdina. Vždy si ho popisoval jako… hledám ty správná slova; váš vzájemný vztah je plný nenávisti, těžko by někdo hádal, že skončí svatebním slibem."

"Kdybys byl v mé pozici, byl bys pod velkým tlakem, abys mohl odmítnout tento druh návrhu," řekl Severus, snažil se, aby jeho hlas zněl lehce a konverzačně.

"Předpokládám, že tento svazek pro tebe není bez nějakých výhod," připustil Lucius, zatímco Severus slyšel v jeho slovech varování. "I když, neumím si představit, že se to líbilo široké veřejnosti. Četl jsem článek v Denním Věštci a brk Rity Holoubkové byl skutečně ostrý."

"Tvá starost je dojemná," odpověděl Severus s absolutním nedostatkem upřímnosti v hlase. "Ale vím, koho si držet blízko… a koho dál."

"Doufám, že jsem ten, kdo je nejblíže." Potter zřejmě zachytil jeho poslední větu a prodral se k nim přes dav lidí s Dracem Malfoyem po boku. "Všimli jste si, že mají u portrétu Nobbyho Leache čokoládovou fontánu? Je skvělá… Pane Malfoyi, jak se vám zatím líbí večer?"

Luciusům lehký úsměv, kterým obdaroval Pottera, stačil k tomu, aby zapůsobil na Severusovi hluboce zakořeněné instinkty, natáhl ruku, omotal ji kolem Potterova štíhlého pasu a přitáhl si ho blíž, blíž, co nejblíže. Možná, že sám byl bláhový, ale Potterův úsměv vypadal opravdový, když se na něj podíval.

Na půl ucha naslouchal napjaté výměně zdvořilostí mezi svým manželem a starším Malfoyem, zatím co on sám se obrátil na mladšího. "Draco, je dobré tě znovu vidět. Neuvědomil jsem si, že ty a… Harry jste přátelé."

"Řekněme, že jsme své nepřátelství pozastavili na dobu neurčitou." Draco měl stále ten samý úsměv, který měl ještě v Bradavicích, ten, který dával najevo jeho čistokrevnou nadvládu a všeobecnou nadřazenost. "Je to rozumnější."

"Myslím, že jsi to nazval 'úspora energie'," nabídl Potter vstřícně. "Jsi vlastně takový romantik."

"A ty jsi stále tak vychutnáváš ničit mi pověst," opáčil Draco a na okamžik si Severus myslel, že Potterův komentář zasáhl špatné místo, ale pak se oba začali smát. Jako školáci. Byl rád, že už jim nikdy nebude muset čelit ve třídě.

"Myslím, že ji máš zpět, Draco," opravil ho Potter sladce a šáhl přes Severuse pro další sklenici dýňového džusu.

Severus ucítil závan kouzla pro detekci jedů, které kolem něj proválo a Potter ani nezaváhal, když si přiložil sklenici k ústům.

"Vzhledem k vašemu vztahu s mým synem, bych předpokládal, že jste přešel na zralejší konzumaci alkoholu, pane Pottere," poznamenal Lucius a usrkával vlastní šampaňské.

Potter se v tichosti napil dýňové šťávy, než odpověděl. "Alkohol má nepěkný zvyk navýšení účinnosti všech jedů a jako takové, jsou alkoholické nápoje náchylnější k manipulaci. Mám příliš mnoho nepřátel - a poblázněných fanoušků - nejsem u něčeho takového nedbalý."

Potter se na blonďatého kouzelníka vítězně usmál, ale Severus v jeho cítil proudy napětí. Bylo zajímavé sledovat z bezpečné vzdálenosti výměnu jejich názorů, jako nestranný pozorovatel, ale bohužel tam, kde se jednalo o Harryho Pottera, Severus nikdy nedokázal udržet svou nestrannost, a s každým zábleskem v Luciusových očích se v něm vzedmulo větší podráždění a nutkání sbalit Pottera a vzít ho na druhou stranu místnosti, hledajíc úkryt za stolem s občerstvením nebo ho odletaxovat přes krb.

"Dobrý důvod k manželství s Mistrem Lektvarů," řekl Lucius a naklonil hlavu k Severusovi.

"Ujišťuji vás, že není jediný," řekl Potter, pohnul se před Severuse jakoby ho chtěl chránit, Severus se chtěl začít smát.

"Pottere, prosím, o tom nechceme slyšet," zasáhl Draco a Potter obrátil oči v sloup. "Chceš si teď zatančit?"

"Nesnášíš tancování semnou," poukázal Potter.

"Řekl bych, že ses od našeho posledního tance mírně zlepšil," poznamenal Draco a vzal Potterovi sklenici. "Kromě toho, lidé budou horlivěji investovat do mých projektů, když uvidí, že s tebou tančím. Považuj to za svůj dobrý skutek pro dnešní den."

"Žádné rozjařené pohyby, jasné?" objasnil Potter, ale přesto vzal s povzdechem Dracovu ruku. "Ministr Fairweather již mou toleranci vyčerpal."

"Má tendence k dramatičnosti," připustil Draco. "Měl jsi ho požádat, ať vede, takový požadavek by těžko odmítl."

"Věř mi, to příště udělám," zamumlal Potter, než se otočil zpátky k němu a Luciusovi. "Užijte si večer, pane Malfoyi. Myslím, že odejdete brzy, jakmile zjistíte, co za nálet se u vás doma právě teď děje. Uvidíme se později, Severusi."

"Nálet?" Oba, mladší i starší Malfoy, promluvili ve stejnou chvíli a Severus by měl velice rád nějaké vysvětlení.

Ale Potter zesílil sevření Draca a odtáhl ho na parket, na Luciuse se ani nepodíval, ale k němu se předvídatelně otočil. Mockrát Vám děkuji, pane Pottere.

"Severusi." Mít jméno, které začíná a končí sykavkou, představovalo výraznou nevýhodu v situacích, jako je tato, když bylo možné vyjádřit svůj hněv a hrozbu prostřednictvím sevření zubů a vypuštěním vzduchu.

"Harry nemá ve zvyku semnou sdílet své informace," pronesl Severus. "Pokud se jedná o nálet, jsem si jistý, že jsi o tom slyšel již přede mnou… a Harry o tom pravděpodobně slyšel mnohem dříve než my dva."

Lucius sevřel ústa, jako by měl v puse citrón a Severus nemusel použít Legilimens, aby věděl, že se mu v mysli promítly všechny nadávky, které by ve slušné společnosti nikdy nevyslovil nahlas, aby si nepošpinil svou pověst.

"Nenech se zpohodlnět vedle svého nového manžela, Severusi." Lucius se naklonil blíž a nepřítomně si rovnal hábit. "Zjistíš, že o tobě udržuje více než jen jedno tajemství a ne všechny jsou neškodná… Byla by škoda, po všech těch letech, abys byl ty ten, kdo ho zabije, ne?"

"Víš, jak moc si cením tvé rady," odpověděl Severus a vrátil mu chladný úsměv, s nímž dal Luciusovi sbohem. Začínal být na tyto hry už příliš starý.

V Červené - kapitola 11.

29. listopadu 2016 v 19:32 | Elloii |  V Červené

Kapitola 11

Krok 11

"Debt is like any other trap, easy enough to get into, but hard enough to get out of."
"Dluh je jako každá jiná past, je lehké dostat se do ní, ale těžší dostat se ven."

-Henry Wheeler Shaw-

"V příštích týdnech budu muset mít několik nočních směn, takže tohle bude asi jeden z posledních večerů, které strávíme spolu," řekl Potter několik dní po Ministerském Plese, a sledoval Severuse s pohledem, jako by očekával lítost nebo možná spíš záchvat vzteku.

"Nedělej z toho velkou vědu, Pottere. Je to sotva konec světa," odpověděl Severus, zatímco jeho mysl nevyhnutelně zajímalo, co ještě promešká kromě večeří.

"Samozřejmě, že není," souhlasil Potter a nechal to být.

Nedotkli se sebe od Ministerské party, další den po ní, Denní Věštec zahrnoval čtenáře články o nájezdech na domovi několika výše postavených členů společnosti, kteří byli podezřívání se spojením se Smrtijedy. Malfoy Manor byl mezi prohledávanými domy, ale i když vše obrátili naruby, nalezli jen prokleté rodinné dědictví. Nebylo pochyb o tom, že Potter vše věděl. Ale Severus se nechtěl ptát na víc a ani to neměl v dohledné době v úmyslu. Některá jeho tajemství je lepší nechat nedotčená. Lepší část strany dvě v novinách byla věnována rozhovoru o jeho a Harryho tajné záležitosti, která předcházela jejich improvizovanému manželství. Zdroj nejmenovaný, samozřejmě.

"Chtěl by sis semnou dát sprchu?" Zeptal se Harry, vstal z pohovky a protáhl se.

Severus si dovolil krátký pohled na tělo svého manžela, jak tam stál uprostřed knihovny, jeho pokožka byla bezchybná v jasném osvětlení a jeho oči přesvědčivé a s pozváním.

"Není to žádný trik, Severusi," snažil se ho přesvědčit Harry, a Severus cítil, jak se jeho rozhodnutí upevňuje.

"Nic není neškodné, když se tě to týká, Pottere," odsekl Severus. "Chtěl bych teď dokončit svou knihu."

"Dveře budou otevřené, pokud náhodou skončíš během příští půl hodiny," řekl Potter jednoduše a odešel. Severus přečetl několik dalších řádek, předtím než ve frustraci odhodil knihu pryč, představy Harryho, nahého a mokrého a svévolného, napadli jeho mysl a vypudily všechny ostatní myšlenky. Merline, nic nebylo s tímto chlapcem neškodného, ještě míň všechen ten sex. Byl to pomalu působící jed, ďáblovi drápy, a čím víc s tím bojoval, tím hůře vzdoroval, tím rychleji byl pohlcován. Ale nehodlal následovat kroky Temného Pána a stát se posedlý chlapcem, který byl odlišný pouze svým nekonečným množstvím magie a, jak se ukázalo, neukojitelným sexuálním apetitem.

Přinutil se počkat téměř dvacet pět minut, než už to v křesle déle nemohl vydržet. Noxem zhasl knihovnu, zavřel za sebou dveře a pomalu se vydal chodbou ke dveřím koupelny, částečně otevřeným. Unikající pára ho zvala dovnitř.

Harry už byl ze sprchy venku, čistil si zuby před zamlženým koupelnovým zrcadlem a ručníkem obmotaným kolem boků. Severus zjistil, že si přeje, aby přišel o pár minut dříve, právě ve chvíli, aby mohl chytit Harryho vycházejícího ze sprchy bez ručníku. Ale Harryho kůže byla ještě vlhká, mírně zarudlá, pravděpodobně teplejší než obvykle, s houfem tmavých chloupků mizících za ručníkem. Tak lákavý.

Harry drhnul poslední ze svých stoliček, nabral si vodu, vypláchnul si ústa, vyplivnul do umyvadla a ručníkem si osušil rty.

"Měl bys lepší výhled, kdybys šel dovnitř," řekl Harryho konverzačním tónem, otřel ze zrcadla páru a podíval se v odrazu na Severuse. "A také, musíš mi říct, co si mám obléknout. Nebo možná semnou máš jiné plány."

"Nepochybuji o tom, že bys mohl předvést stejně lákavou show s oblékáním, jakou jsi ukázal se svlékáním, ale zdá se to v dané situaci poněkud nesmyslné," poznamenal Severus a Harrymu mu na okamžik poslal mírný úsměv, když odmotal ručník a ten skončil u jeho chodidel. "Budu v ložnici."

Odtrhl pohled od Harryho těla a obrátil se k odchodu, dlouhými, odměřenými kroky.

"Nejsi příliš odvážný, když přijde na sex, že ne?" Zeptal se Harry, překročil práh jejich ložnice chvíli po Severusovi.

"Nebyla to jedna část o mém sexuálním životě, kterou jsi nashromáždil?" Tázal se Severus, začal rozepínat hábit, aniž by se otočil ke svému manželovi.

"Rád si zjistím nějaké věci osobně," zamumlal Harry, zezadu ho obejmul a políbil mu krk. "Líbí se mi tvá vůně po bergamotu, santalovém dřevě a rozmarýnu potom, co si umyješ vlasy. Je to mnohem víc vzrušující zkušenost, když je to osobně, než když to čteš na papíře."

"To tě muselo překvapit," ušklíbl se Severus, protože věděl, že to byl jeden z jeho nejméně atraktivních projevů a mrštil slova na Harryho jako zbraň. "Že si skutečně myji vlasy."

"Vždy jsem to předpokládal," Harry mu zabořil nos do strany krku, v citlivém kousku kůže mezi jeho čelistí a hlavou. "Zajímalo mě, jestli moje pokusy o svádění mohly být úspěšnější, kdybych příště vstoupil do tvé sprchy já."

"Neuvědomil jsem si, že tvé svádění bylo do teď neúspěšné," odpověděl Severus, předstíral lhostejnost k teplým dlaním, které pomalu prozkoumávali jeho hruď. "I když, budeš to muset zjistit sám, co se stane, když se ke mně přidáš."

Harry se zasmál. "Nevím, jestli je to výhružka nebo flirtování."

"To zjistíš," odpověděl Severus překvapivě jistý si pravdou tohoto tvrzení.

Cítil, jak se Harry do jeho krku usmál a kousl se do rtu, aby schoval svůj úsměv. Možná, že se pokoušel flirtovat, možná, pro něj bylo směšné, že se Severus snaží flirtovat s tímto mladým mužem, tím nepříjemným spratkem. Který mu pomohl z kalhot, uctíval jeho kůži polibky a škádlil ho na žebrech, vedl ho k posteli a odevzdával mu kontrolu.

***

'Noční směna' se ukázala jako eufemismus. Potter byl pryč dva nebo dokonce tři dny za sebou, vracel se brzy ráno a znovu odcházel téže noci. Dny, kdy byl zde, trávil v pracovně, jídlem, meditací a sexem. Nespal.

Severus došel tak daleko, že mu nabídl bezesný spánek, spolu se seznamem vedlejších účinků spánkové deprivace a Potter se tomu zasmál a řekl mu, že si dal šlofíka při meditaci. Byl v pořádku. Není se čeho obávat. Ale děkuji za obavy. Chtěl bys mít sex?

"Možná bych místo toho raději nějaké odpovědi," odsekl Severus, protínal mladšího muže pohledem.

"Odpovím, pokud budu moci," vrátil mu Potter snadno, dokonce se odvrátil od řady knih, které studoval a spojil oči se Severusem s klidným zájmem.

"Proč nespíš?" tázal se Severus okamžitě, protože nechtěl dát Potterovi příležitost se nějakým způsobem vyhnout jeho otázce.

"Průměrné množství magie, kterou užívám každý den, mi sotva udělá díru do mých magických rezerv. Když medituji, můžu stále procvičovat mou magii, která zároveň dodá mému tělu čas na odpočinek," odpověděl Potter, ale Severus byl skeptický, jestli mu Potter skutečně odpověděl nebo jestli mu jen nedal nějaká vágní fakta v naději, že si Severus vytvoří vlastní závěry a nechá to být.

"A co tvá mysl? Nepotřebuje správný odpočinek?" zeptal se Severus a instinktivně spolkl urážku, která by pravděpodobně mladšího muže pobavila.

"Ty jsi ten, kdo mě naučil vyčistit a srovnat si mysl, abych měl klidný spánek," odpověděl Potter mírně.

"Temný Pán je mrtvý. Nikdo se tvou mysl nechystá napadnout ve spánku, Pottere," řekl Severus obraně. "Nemám zájem o tvoje tajemství."

"Já vím," řekl Potter s tou nevysvětlitelnou jistotou. "Jsem rád, že se tě Malfoyova slova nedotkla."

"O čem to mluvíš?" tázal se Severus, udělal krok směrem k mladšímu muži. "Odposlouchával jsi náš rozhovor?"

"Měli jsme oči a uši všude ještě předtím, než jsme se vzali, Severusi," řekl Potter tím svým rozumným tichým hlasem. "Záměrně jsem vás neodposlouchával."

"Výsledek je poměrně stejný, nemyslíš?" odsekl Severus, stáhl se zpátky, když se po něm Potter natáhl.

"Nechtěl jsem, abys byl na mě naštvaný," řekl Potter, ale zněl jako Harry. "Musím jít skoro za hodinu do práce. Nemyslíš, že bychom mohli najít něco více užitečného na práci, než se hádat o tom, co už dávno víš?"

"Neměl jsi předpokládat, že se každý dobere ke stejným závěrům jako ty," upozornil ho Severus, ale jeho napomenutí jako by vyšlo naprázdno, protože bylo naprosto absurdní tvrdit, že Potter nemá mít dohled nad Luciusem Malfoyem.

Potter zvedl hlavu. "Pořád mu dlužím svůj životní dluh a nechci, aby se ti něco stalo."

Mistr Lektvarů se zhluboka nadechl a uvažoval, jak mohl být Potter tak absolutně netaktní a sebestředný, a pak projevit svůj zájem o Severuse, jako něco naprosto evidentního. "A nemyslíš, že bychom měli oba větší šanci před potenciálním nebezpečím, kdybychom byli oba na stejné straně?"

"Skutečně?" zeptal se mladší muž překvapeně.

"Tvoje strana by klidně mohla být psána v hadím jazyce, nebyl by v tom rozdíl," odpověděl Severus suše. "Dokonce i Lucius vypadá, že ví o tvých plánech víc než já."

Potter se ušklíbl. "Opravdu? To je fascinující. Ještě si nepotkal Colinovu přítelkyni, že? Amandu Webbovou, milou mladou dámu se zlým smyslem pro humor. Pracuje v Úřadu Ztracených informací, myslím."

Severus přimhouřil oči. "Nemám zájem se seznámit s dalšími tvými přáteli."

"To jsem si myslel," odpověděl Potter šťastně. "Severusi…" Zaváhal a pak zavrtěl hlavou. "Můžeš klást otázky, ale moje tajemství nejsou temná a špinavá, jak někteří věří. Teď, moje nabídka stále platí…"

Najednou byl Harry v jeho prostoru, tisknul se k němu celým tělem a Severus si nemohl nevšimnout, že už zase tvrdne.

"Neřekl jsi mi pravdu o tom, proč nespíš," stále trval na svém, ale nastavil tvář Harryho měkkým polibkům, které putovali po jeho čelisti.

"Nelhal jsem," Harryho nos se krátce dotknul místa pod jeho uchem, než pokračoval s polibky přes krk a obličej.

"My oba víme, že jedno nevylučuje druhé," zamumlal Severus a konečně se poddal pokušení, ovinul kolem Harryho pasu ruce a přitáhl si ho blíž. "Jednoho dne mi řekneš svá tajemství. Špinavá nebo ne."

"Ne všechna tajemství, která mám, jsou má, abych je mohl říct," zašeptal Harry do jeho ucha, ale znělo to jako slib.

V Červené - kapitola 12.

9. prosince 2016 v 21:21 | Elloii |  V Červené

Kapitola 12

Krok 12

"Friendship, like credit, is highest when it is not used."

"Přátelství, stejně jako úvěr, je největší, když se nepoužívá."

- Elbert Hubbard -

Severus se probíral nekonečnou dodávkou nenávistných dopisů, mračil se zrovna nad, teď již třetím, dopisem od anonymního autora, který ho činil osobně zodpovědným za druhý vzestup Temného Pána a smrt svého syna, který zemřel, protože všichni, včetně Severuse, byli příliš zaneprázdněni ochranou Potterova chlapce. Když mu někdo najednou zavolal letaxem.

V krbu se objevila hlava, byl to nějaký ministerský zaměstnanec, možná jeden z Potterových spolupracovníků nebo možná jen někdo, kdo byl poslem nepříjemných zpráv. Předpokládal, že to bylo pouze ze slušnosti, že neposlali sovu a také předpokládal, že měl očekávat, že se něco takového stane, vzhledem k dosavadním Potterovým akcím a jeho zaměstnání.

Ale nebyl připraven na zkrácení dechu, černé skvrny tančící mu před očima, třesoucí se ruce a roztřesená kolena. Byl absolutně bezradný, co má dělat.

"Svatý Mungo?" zavolal do krbu, přivolal si hábit a nouzový lektvarový set a snažil se nepoddat se panice.

"Ano, léčitelé na něm stále pracují, ale jste na jeho seznamu kontaktů v případě nouze, takže…" Hlavě byla zjevně nepříjemně a byla stejně bezradná jako Severus, i když si byl jistý, že minimálně on vypadá víc vyrovnaně.

"Předpokládám, že personál Svatého Munga mi bude moct dát víc informací," řekl Severus, oblékajíc se do hábitu. "Pokud mi nemáte co jiného říct, navrhuji vám, abyste mi uhnul z cesty, abych se mohl věnovat svému manželovi."

"Samozřejmě, dobrou noc, pane," hlava zmizela předtím, než mohl Severus řešit nevhodnost svých slov.

Svatý Mungo byl rušný, šílení přátelé a rodinní příslušníci, pacienti a zaučující se lékouzelníci a léčitelé ve svých limetkově zelených hábitech, kteří se snažili být všude najednou. Severus si říkal, že to byl ten druh organizovaného chaosu, který ho činil nervózním a méně starostlivým o Pottera.

Recepce byla plná a čarodějka za pultem se zoufale snažila rozumět kouzelníkovi, který měl nedopatřením - nebo možná záměrně - zvětšený jazyk až do bodu, kdy mu zakrýval všechny dýchací cesty. Začala se tvořit fronta a Severus opravdu neměl čas.

Použil svůj vzhled a výšku jako výhodu a vložil se mezi kouzelníka s nateklým jazykem a čarodějku s podezřelou tekutinou vycházející jí z očí, nosu a uší, ostře zaklepal prsty o pult, dokud neměl pozornost recepční čarodějky.

"Hledám Harryho Pottera, byl přijat dříve tohoto dne," řekl Severus, než ho mohla napomenout, ať čeká, dokud na něj nepřijde řada a zrušila kletbu, která zajišťovala v místnosti bezprostřední ticho.

"Je proti nemocničním pravidlům, podávat tento druh informací všem, kromě bezprostřední rodiny," ostře zvýšila hlas a zadívala se pohrdavě na Severuse.

"Jsem jeho manžel," odsekl Severus, naklonil se přes pult do jejího soukromého prostoru.

"Jsem si velmi dobře vědoma toho, kdo jste, pane," vyštěkla s očima stále zlověstně upřenýma, a svou otočnou židlí mírně odjela od stolu; Potter se na něj usmíval z obálky posledního Týdeníku Čarodějek, 10 důvodů, proč se oženil se špatným kouzelníkem. "Nejste pokrevný příbuzný."

"On je Harry kurva Potter, co za pokrevního příbuzného byste chtěla vytáhnout z rukávu?" zavolal Severus dříve, než se mohl zastavit.

Sáhla směrem po hůlce. "Pane, pokud se neuklidníte, nechám vás odstranit ochrankou. Můžete počkat v místnosti pro návštěvníky, dokud panu Potterovi nebudou dovoleny návštěvy."

"Nemám v úmyslu čekat v nějaké místnosti," naléhal Severus, zatínal ruce v pěst. "Já -"

"Profesore Snape! Tady!" Rychle se otočil, zaměřil se na Potterovu přítelkyni s hustými vlasy a jeho červeno vlasého kumpána a vykročil směrem k nim beze slova k neužitečné recepční.

"Slečno Grangerová, pane Weasley, předpokládám, že jste měli větší úspěch než já?" zeptal se a následoval je do skoro prázdné chodby s vyšetřovacími místnostmi po obou stranách.

"S tou nadutou blbkou?" odfrkl si Weasley posměšně. "Ani náhodou. Ale Harry je většinou pokaždé přijmut k Nehodám s artefakty nebo ke Kouzelným poškozením a mluvili jsme s jedním z tamtěch lékouzelníků. Harry je stále léčen, ale není už v kritickém stavu, takže aspoň něco."

"Mysleli jsme, že budete stále dole, takže jsme vám šli říct, kde jsme," promluvila Grangerová, uhladila si jeden z pramenů svých střapatých vlasů za ucho.

"Myslel jsem, že si dáme šálek kávy," zamumlal Weasley a hodil po ní nešťastný pohled.

"Co se stalo?" tázal se Severus, nechtěl, aby se dostali do milenecké nálady.

"Léčitelé nevědí, a co dosud můžeme říci, žádný z jeho spolupracovníků tu není," tón Grangerové příliš jasně ukazoval, co si myslí.

"A největší pravděpodobností to byla další 'drobná nepříjemnost', 'nehoda', 'nepředvídatelná komplikace'," zabručel Weasley, šoupal nohama přes kamennou podlahu, jak jejich cesta směřovala ke Kouzelným poškozením. "To je vše, co nám o tom stejně Harry řekne."

"Takže tohle není poprvé, co se něco takového stalo?" zeptal se Severus, následoval příkladu Grangerové a přeměnil si židli, zatím co čekali na zprávy.

"Děláte si srandu, že jo?" Weasley se vděčně svalil do své židle, všichni zablokovali chodbu nataženýma nohama. "Ten přistává v nemocnici častěji než zbytek mé rodiny dohromady."

"Harry byl vždycky magnetem na problémy. Nezastavilo se to jen proto, že je Voldemort mrtvý," řekla Grangerová tišeji. "I když mám pocit, že v poslední době to má méně co dočinění s Harryho smůlou a více s tím, co dělají."

"Samozřejmě, že to má co dočinění s jeho prací," zvolal Weasley a Severus si nemohl pomoc a souhlasil. "Nenávidím to. Kdy nám konečně řeknou, o co sakra jde?"

"Opravdu byste byl raději léčitele zavolal sem, aby uklidnil vaše pocuchané nervy, místo toho, aby se snažil zachránit vašeho nejlepšího přítele, pane Weasley?" tázal se Severus pohrdavě. "Pak se domnívám, že i nadále můžete působit hluk."

Grangerová svému příteli zašeptala pšt, předtím než mohl Severuse obvinit za něco nepochybně ohavného a bezpředmětného a všichni upadli do ticha.

O jednu hodinu později, Grangerová vytáhla knihu a začala si číst. O dvě hodiny později, jim šel Weasley pro kafe a sendviče; Severus je zkontroloval proti jedům. O tři hodiny později, si právě protahoval své nohy, když se dveře, ne ty, na které se posledních pár hodin tvrdošíjně díval, ale jiné, pomalu otevřely a odhalili tři léčitele, vypadající náležitě zasmušile a unaveně.

Po několika vyměněných slovech, dva z nich zmizeli v jednom směru, zatímco druhý přišel k nim.

"Jste zde pro pana Pottera?" zeptal se a natáhl ruku k Weaslemu a Grangerové a nakonec k Severusovi. "Jsem léčitel Cardea, mám na starosti léčbu pana Pottera."

"Jak mu je?" zeptala se Grangerová, plná naděje a strachu zároveň.

Severus studoval léčitele, mezitím, co jim dával o Harrym zprávy. Stabilní. Zotavuje se. Přirozeně podezříval každého, kdo se snažil kompenzovat si svou neschopnost dobrým vzhledem. Ale muž byl kolem pasu příliš tělnatý, měl vybledlé červené tílko, které se barevně neshodovalo s jeho limetkově zeleným hábitem léčitelů, měl na hlavě pleš, která Severusovi řekla, že léčitel nebyl natolik ješitný, aby pravidelně používal lektvar pro růst vlasů. Tržné rány. Ztráta krve. Nebyl přesvědčen o tom, že byli tmavé kruhy pod očima dobrým znamením, nicméně léčitel Cardea nepoužíval při hovoru nadměrné gestikulování a jeho ruce byli klidné. Krve doplňující lektvar. Bližší pozorování. Odpočinek.

Grangerová se ho zeptala na objasnění. Jaký druh řezných ran? Kde? Jak? Jak to, že nedali Harrymu lektvar na podporu koagulace, jako prevenci před velkou ztrátou krve?

Odpovědi nebyli uklidňující. Léčitelé si nebyli jisti, co způsobilo tržné rány, které pokryli většinu Harryho těla, ale museli zkombinovat lektvary s několika sériemi kouzel, až se konečně začala krev srážet, což byl důvod, proč Harry ztratil tolik krve. Ale nyní byl již stabilní, zotavuje se, ujistil je ještě jednou. Neuklidnilo to ovšem Severusovi nervy.

"Můžeme ho vidět?" zeptal se Weasley tentokrát.

"Samozřejmě. Je při vědomí, i když by mohl být ještě trochu dezorientovaný z léků proti bolesti, které jsme mu podali," varoval je léčitel. "Někdo mu brzo přinese ještě další krve doplňující lektvar; můžete se vrátit zítra a pana Pottera navštívit."

"Ah," řekl Weasley, ale neznělo to jako souhlas, ale spíše jako by věděl něco, co léčitel ne a potom, co jim léčitel otevřel dveře a omluvil se, Severus Weasleyho zastavil a věnoval nejmladšímu synovi Molly a Arthura Weasleyho pohled, ze kterého se nemohl vykroutit. "Pokud je Harry při vědomí, neexistuje možnost, jak by ho tu léčitelé udrželi přes noc, natož aby mohli sledovat jeho zotavení. Uvidíte."

Prošel kolem Severuse, následoval svou přítelkyni, která se již posadila vedle Harryho postele, něžně mu pohladila obvazy na obličeji. Weasley si sedl na okraj Harryho postele, na opačnou stranu než Grangerová, poklepal Harryho ruku, aby upoutal jeho pozornost. Severus došel nakonec nemocniční postele a vytáhl srolovaný svitek s informacemi o pacientovi, aby měl výmluvu, že se nedívá na Pottera.

Ale nemohl se na Harryho nepodívat, vypadal uprostřed bílého povlečení podivně malý a přesto ne jako malý chlapec, kterým donedávna byl, když ležel v Bradavické ošetřovně. Vypadal unaveně, ospale, nemocně. Jeho pleť byla našedlá mezi proužky růžové kůže, kterou zrovna uzdravili a tak tenká, že Severus viděl nazelenalé žíly na zápěstí, spánku a krku, kde mu sklouzl nemocniční plášť.

"Ahoj lidi," Harryho hlas byl měkký a unaveně se na Weasleyho usmál. "Díky, že jste přišli, ale jsem v pořádku."

"Tvoje definice slova v pořádku potřebuje vážnou úpravu, kamaráde," řekl Weasley, rozcuchal Harryho vlasy potom, co je Grangerová uhladila. "Co jsi dělal tentokrát?"

"Oh, jen malá závada v našich výpočtech," pokrčil rameny Harry a podíval se na Severuse, načeš ze znovu otočil ke svým přátelům. "Mohli byste mi podat moje oblečení, prosím?"

"Harry…" povzdechla si Grangerová a poslala k němu vyčítavý pohled. "Víš, že jsme vždycky na tvojí straně a víme, že máš důvody pro ně pracovat, ale tohle není zdravé. Takhle dál nemůžeš."

"Můžeme si o tom promluvit později?" zeptal se Harry, zněl žalostně unavený.

"To je přesně ten problém, Harry," odsekl Weasley. "Nemůžeme. Vzhledem k tomu, že nám neřekneš, o co jde nebo jak si se zranil tentokrát a kdy můžeme očekávat další zavolání uprostřed noci, kdy nám sdělí, že to možná nezvládneš."

"Jsme tví přátelé, Harry. Neprokázali jsme už dost, že nám můžeš věřit?" přemlouvala ho Grangerová a položila mu ruku na koleno. Severus bojoval s nutkáním proklít jí za to, že si je tak blízká s jeho manželem.

"Nehraj špinavě, Miono," zápasil Harry se svetrem, těžce dýchajíc, než se znovu objevila jeho hlava. "Co chceš, abych řekl? Že skončím se svou prací?"

"Ano," - "Ne," řekli Weasley a Grangerová ve stejnou chvíli a vyměnili si rozzlobené pohledy; Harry využil tu chvíli na to, aby vklouzl do kalhot a obrátil se k Severusovi. "Doufám, že tě sem nedotáhli."

"Přišel jsem sem ze své vlastní vůle," odpověděl Severus ztuhle. "Můžeš říct to samé?"

"Máš bod," zasmál se Harry a zhoupl se z postele.

Severus zareagoval ve stejnou chvíli jako Weasley a zachytil ho. Severus se odtáhl předtím, než se ho dotknul a byl uchráněn od trapné situace příchodem dalšího léčitele.

"Pane Pottere!" Vykřikl druhý léčitel pohoršeně a spěchal k mladému muži, aby ho přemístil zpět do postele. "Nemůžete ještě vstát. Potřebujete odpočívat a budete tu muset zůstat pár dní na pozorování."

"Léčitel Darton, že? Jistě je vaše dobře míněné přání udržet mě zde, nicméně lépe se zotavím a odpočinu si doma, kde můžu věřit vlastním ochranným opatřením, které mě udrží v bezpečí." Zastavil léčitele jednoduchým zvednutím ruky. "A protože máte obavy o mé zdraví, budete jistě rozumět tomu, že nemám zájem plýtvat energií a dohadovat se o tom."

Mírný sarkasmus byl změkčen úsměvem. Weasley sotva zakryl smích za kašlem a Grangerové se zželelo mírně zmateného zaměstnance.

"Dohlédneme na to, aby nebyl sám, a pokud by se jeho stav zhoršil, okamžitě ho přivedeme zpátky," řekla a ignorovala Harryho protočení očí.

"Takže pojedete s panem Potterem domů?" Léčitel se chopil záchranného lana, které po něm hodila - a minul, protože Severus rozhodně nehodlal mít v domě Zlaté trio. Bylo dost těžké rozluštit, jaký Harry byl bez slečny všechno vím Grangerové a malicherností Weasleyho.

"Ne," řekl a přitáhl pozornost všech. "Propustíte pana Pottera do mé péče. Věřím, že máte seznam lektvarů, který si mohu vzít?"

"Er…" poznamenal Darton elegantně, ale Weasley promluvil dříve, než mohl navázat na své svěcené prohlášení.

"Bez urážky, ale my víme jak zvládnout Harryho, když je nemocný nebo zraněný. Nemáte ponětí, jak obtížný pacient to je."

"Jsem pořád tady a moje uši fungují naprosto v pořádku, díky," zabručel Harry. "Rone…"

"Vím přesně, jak obtížné bylo donutit jeho a zbytek vašich tupohlavých spolužáků poslouchat jednoduché instrukce a já, na rozdíl od vás, pane Weasley, mám kompletní léčitelský výcvik jako součást mého Mistrovství. Ujišťuji vás, že ho zvládnu."

"Poslyšte, vy -"

"Rone! Dost!" Harry si stoupl mezi ně. "Severus je můj manžel a má mou veškerou důvěru, že se o mě skvěle postará. Jestli máte jakékoliv další obavy, rád si je poslechnu v soukromí."

Na poslední slovo položil jemný důraz a Weasley se zatvářil provinile, rychle se podíval na léčitele, který místo aby pozoroval situaci, došel pro lektvary a zrovna je přinesl.

"Omlouvám se," zamumlal, skoro neslyšně Weasley.

Harry přikývl těsně předtím, než se obrátil na léčitele. "Léčiteli Dartone, jsem si jistý, že shledáte Severuse jako mnohem kompetentní posluchače, co se týče těchto lektvarů, než bych mohl někdy doufat, že bych mohl být já, takže pokud byste mohl? Díky."

"No, zde je mírný tlumič bolesti a jeden silnější na noc." Podal mu malou baňatou lahvičku, následovanou hranatou, a otevřel na protest ústa, když Severus obě odzátkoval a přičichl k nim svým výrazným nosem. "Pane, nemůžete…"

"Poskytnu svému manželovi lektvary z mých soukromých zásob," prohlásil Severus, a vrátil lektvary zpět léčiteli. "Jsou stěží dostatečně kvalitní. Jaké další lektvary budou potřeba?"

"To není… Myslím tím, obvykle nedoporučujeme využití lektvarů, které nejsou z nemocnice," nejistě prohlásil léčitel, pohlédl na Weasleyho s žádostí o pomoc, ale k Severusovu překvapení to byla Grangerová, kdo tentokrát promluvil.

"Profesor Snape zásobuje Bradavice svými lektvary, od té doby, co učí Lektvary a během té doby byl zachráněn více nežli jeden studentský život - včetně toho Harryho," řekla, a obalovala plášť kolem Harryho ramen. "Harry potřebuje jít domů a odpočinout si, jsem si jistá, že budete souhlasit."

"Esence z třemdavy," poznamenal Severus, který toužil tuto situaci urychlit. "Aplikovat jednou ráno, správně? A další krev doplňující lektvar s jeho dalším jídlem, i když nevidím důvod, proč jste nevytvořili lektvar přímo na krevní typ, který by byl mnohem účinnější a pravděpodobněji by nezpůsoboval žádné komplikace."

"Nemáme je v zásobě," připustil rozpačitě, předtím než vykouzlil kopii seznamu předepsaných lektvarů a podal ho Severusovi. "Potřebuje spánek beze snů?" Severus odmítl a poslouchal na půl ucha, když ho léčitel varoval před jeho delším užíváním. Jako kdyby to nevěděl. "Zde jsou všechny předepsané dávky a pokyny k užívání a kdyby ste měl jakékoliv otázky, rádi vám pomůžeme. Pane Pottere, žádné namáhavé činnosti, spoustu vody a spánku alespoň během dalšího týdne. Přijďte na kontrolu příští pondělí ve tři hodiny odpoledne."

"Děkuji, léčiteli," řekl Harry měkce, vděčně přijal pomoc Grangerové a zamířil ke dveřím. "Je zde nějaký krb, který bychom mohli použít?"

Léčitel byl překvapivě laskavý, když jim ukázal cestu do své kanceláře a nabídl jim svůj osobní letaxový prášek, předtím než si ho vzala Grangerová stranou, pravděpodobně, aby mu položila nějaké další otázky týkající se Harryho zranění a léčby, a pak odešel.

"Vážně nechceš, abychom s tebou šli domů, kámo?" zeptal se Weasley okamžitě, jakmile se za Dartonem zavřeli dveře.

"Jo, jsem si jistý. Budu každopádně odpočívat. Není moc toho, co se dá dělat." Pokrčil rameny Harry a tvrdošíjně odstrčil Weasleyho ruku, když mu chtěl pocuchat vlasy. "Jděte."

"Přijdeme zítra, abychom tě zkontrolovali," prohlásila Grangerová, vtiskla mu polibek na čelo.

"Profesore Snape, budete nás kontaktovat, pokud by se něco stalo, že?"

"Máte mé slovo, slečno Grangerová," souhlasil Severus, vzal trochu Letaxového prášku z krabičky. "Harry?"

"Nejlepší bude, když půjdete první," radil Weasley, stále se tvářící zaraženě. "Pokud tedy nechcete, aby se Harry udeřil do hlavy, jakmile se zřítí z krbu a budete ho muset poslat hned zpátky." Záře, která provázela jeho slova, dávala jasně najevo, že by od Mistra Lektvarů ani nic jiného neočekával.

Severus se ušklíbl, vyštěkl svou adresu a vstoupil do zelených plamenů. Poslední věc, kterou viděl, když jeho tělo začalo nabírat rychlost, byli Harryho zelené oči.

V Červené - kapitola 13. - část I.

5. ledna 2017 v 17:09 | Elloii |  V Červené

Kapitola 13

"One can pay back the loan of gold, but one lies forever in debt to those who are kind."

"Jeden může zplácet dluh zlatem, ale druh dluhu bude vždy stejný."

-Malcolm Forbes-

Weasleyho předpověď, ačkoliv to Severus nerad přiznal, byla pravdivá a Harryho poškozená kondice, jak se zdálo, ještě více narušila jeho už tak dost hrozné cestování pomocí krbu. Nepřistál na nohy, přistál do Severusova náručí. Nebyl těžký, ale byl natolik kompaktní, že jeho bezvádné tělo donutilo Severuse o krok ustoupit, aby si udržel rovnováhu.

"Promiň," Harryho hlas byl lehce nezřetelný, když se snažil dostat své nohy zpět pod sebe a tělo do svislé pozice.

"Nikdy předtím ses neomlouval, když ses na mě vrhnul." Poznamenal Severus suše a pomohl Harrymu se narovnat. "Nezačínej teď."

Harry se zasmál, ale únava mu číhala v očích. "Potřebuju sprchu."

Severus se ušklíbl. "Potřebuješ odpočívat."

"Svědí mě celé tělo z těch čistících kouzel, které používali," vysvětlil Harry a vyrazil pomalým krokem směrem ke koupelně. "Jestli se toho pocitu nezbavím, začnu se škrábat a otevřu si rány po celém těle."

"Co se stalo?" tázal se Severus, obalil ruku pevně kolem Harryho pasu, když mladší muž klopýtl.

"Prosím, neptej se, víš, že ti nemůžu odpovědět," povzdechl si Harry.

"Bylo to zase moje kouzlo?" Napadl ho Severus, cítil hrozivé kroucení v žaludku, které ho vinilo jakkýmkoliv abstraktním způsobem z Harryho zranění. "Sectumsempra?"

Harry otevřel ústa, udělal malý dusící se zvuk a zuřivě zavrtěl hlavou. Pak se zamračil a přestal se na něj dívat. "Já… nepoužil jsem to kouzlo dlouhou dobu." Harry zvedl ruku a než vzal Severusův obličej do dlaní, palcem pohladil Severusovu lícní kost.

"Někdo jiný tedy," naléhal Severus, protože věděl, že Harry umí číst mezi řádky, ale také si uvědomoval, že Harry na jeho otázku neodpověděl.

"Není to zrovna dobře známá kletba," řekl Harry měkce. "Myslím, že by bylo lepší, kdyby to tak zůstalo. Severusi, nebudu lhát."

"Se svým talentem pro výmluvy, nemusíš," zabručel Severus, ale pokračoval v jejich cestě do koupelny, kde Harryho posadil na záchodové prkénko. "Měl by ses místo toho vykoupat. Mám nějaké koupelové oleje, které podpoří regeneraci a zklidní podráždění kůže."

"To zní skvěle," usmál se na něj Harry a začal pomalý proces svlékání se, zatím co Severus šel napustit vanu a přidal do ní oleje, včetně toho, který Harrymu pomůže s relaxací a bude po něm ospalý. "Přidáš se ke mně? Prosím?"

"Bylo by pravděpodobně vhodné, aby ti někdo držel hlavu nad vodou," souhlasil Severus po krátké chvíli uvažování a Harry se rozzářil, Severus znovu ucítil kroucení v žaludku, ale tentokrát mu bylo méně na zvracení. Muselo to být tím, co jedl.

Rychle se svlékl, nikdy se necítil příjemně bez ochranné bariéry svého oblečení mezi ním a ostatními, a položil složené části oděvu na malou poličku s jejich ručníky. Když se otočil se dvěma nadýchanými ručníky pro pozdější použití, Harry už se ponořil do vody a zavřel oči. Severus uvažoval, jestli by si mladší muž vůbec všimnul, kdyby stáhl ocas a rychle by utekl v opačném směru.

"Voda je perfektní," zamumlal Harry, aniž by otevřel oči. "Jdeš?"

Možná, že by si všimnul. Dokonce i zraněný a napůl omámený, byl Harry vnímavý malý spratek. Potlačil otrávené povzdechnutí a své vrozené rozpaky a přistoupil k vaně, za Harryho. Když se potopil skoro až k bradavkám do teplé vody a natáhl svoje dlouhé nohy kolem Harryho těla, mladší muž zamrkal, oči otevřené. Se spokojeným úsměvem se Harry posadil trochu víc a pootočil se tak, že jeho záda spočívala na Severusově hrudi, hlavu měl položenou ve žlábku nad Severusovou klíční kostí.

Harryho štíhlé nohy byli teplé a kluzké oproti jeho a Severus cítil, jak mu v bedrech vzrostl zájem. Harry tiše zasténal, tisknul se proti němu a roztáhl nohy v širším jasném pozvání. Ale v jeho současném stavu by bylo hloupé souhlasit s Harryho sváděním, nebo se svou vlastní touhou. Vzal houbu, zpěnil ji mýdlem a opatrně jí přejel přes Harryho tělo mírným tlakem. Harry si povzdechnul a povolil úplně všechny svaly. Poddajný. A Severus cítil nejen vzrušení, ale i nečekaný nával něhy, když přejel houbou přes jeho záda, klouzal po hladké zlaté kůži a mírně vystupující lopatky a objevil sotva zhojená zranění, které by mohli poškodit životně důležité orgány, kdyby se zařízli hlouběji. Harry sebou trhl i při jeho jemných dotecích.

"Potřebuješ něco proti bolesti?" zeptal se Severus, odložil houbu a obtočil prsty kolem Harryho pasu.

"Raději bych si už nic nebral," zamumlal Harry. "Lektvary proti bolesti mě většinou moc odrovnají."

"Měl bys stejně odpočívat," upozornil ho Severus, ale natáhl ruku po Harryho šamponu, vymačkal trochu do ruky, než ho vmasíroval do Harryho měkkých - tak měkkých - vlasů. Harry šťastně zasténal.

"Je to škoda, opravdu," zamumlal Harry, poté, co mu Severus opláchl vlasy a rychle umyl vlastní tělo. "Konečně tě semnou dostanu do koupelny a jsem příliš unavený na to, abych toho využil."

"Vždycky toho můžeš využít příště," zamumlal Severus, škádlivě přejel prsty od jeho podbřišku až ke krku, konečky prstů stiskl Harryho pravou bradavku. Harry se prohnul pod jeho dotekem.

"Doufám, že máš na mysli příště, až tě dostanu do koupelny a ne příště, až si ublížím," žertoval Harry, ale jeho oči zůstali s každým dalším mrknutím déle zavřené, jeho pohled nebyl tak zaostřený jako obvykle. "Chceš, abych ti umyl vlasy?"

Za jiných okolností by byla odpověď méně nejednoznačná, ale s Harrym napůl spícím v klíně, s hlavou položenou na Severusově rameni, s jeho tělem pomalu klouzajícím hlouběji pod vodu, se Severus rozhodl prokázat svou odolnost proti omezování své svobody a zavrtěl hlavou. "Příště. Pojďme tě dostat do postele."

Harry vydal zvuk na protest, ale když ho Severus vytáhl na nohy, omotal mu ručník kolem ramen a pomohl mu z vany ven, měl potíže najít pevnou půdu pod nohama. Severus ho pevně držel a utřel ho do sucha a pozorně sledoval, jak Harry vklouzl do měkkých pyžamových kalhot, které pro něj Dobby připravil. Severus se rychle sám usušil a oblékl se do svého vlastního pyžama, zatím co Harry pokorně seděl na záchodovém prkénku a nepřítomně si třel růžové linie zhojené kůže na své ruce.

"Přidal jsi něco do vody," obvinil ho Harry, naklonil se k Severusovi, zatím co ho vedl do jejich ložnice. "Uspávací lektvar."

"Konám jen svou manželskou povinnost," pronesl Severus, neohromený Harryho omámeným obličejem. "Potřebuješ se vyspat, skutečně vyspat."

"Chystal jsem se, a to i bez pomoci léků," protestoval Harry, přitulil se k dece a otočil se k Severusovi zády.

Severus si v duchu poznamenal, že Harry se stává skutečně rozmrzelým, když je opravdu unavený a odešel na svou stranu postele. Harry se znovu demonstrativně obrátil a o chvíli později se jeho dýchání uklidnilo a tvrdě usnul.

* * *

Severus ho mohl proklít - proklel ho, když se vzbudil v prázdné posteli, v prázdné ložnici, a byla prázdná i koupelna, knihovna a jídelna. Dobby ho nakonec informoval, že pan Harry je ve své pracovně. Severus musel potlačit nutkání Pottera opakovaně udeřit do hlavy proti nejbližší stěně za naprostou stupiditu. Místo toho opakovaně udeřil sevřenou pěstí na dveře Potterovi pracovny.

"Něco se děje?" Potter konečně otevřel dveře, protlačil se malou škvírkou a opět za sebou zavřel.

Severus se zhluboka nadechl, aby se ujistil, že Pottera nechytí za ramena a nezačne s ním třást v marné snaze aktivovat tu část mozku, která byla zodpovědná za zdravý rozum a která, jak se zdálo, byla trvale vypnutá. Mladší muž stále vypadal bledý, měl tmavé kruhy pod očima a zčervenalé tváře, a třást s ním rozhodně nebyl dobrý nápad.

"Nebyly ti léčitelovi instrukce dost jasné?" Zeptal se místo toho Severus klidným, nebezpečným hlasem. "Nebo možná, pro tebe nebyla obava tvých přátel dostačující?"

"Nedělal jsem nic namáhavého," odpověděl Potter nenuceně.

"Oh," odmlčel se Severus, jako kdyby skutečně zvažoval Potterovu absurdní výmluvu. "A proto znovu krvácíš, že?"

Ostře Pottera uchopil za pas a přitáhl si ho blíž, předtím než mu opatrně stáhl světle modré tričko, se stopou schnoucí krve, lepící na jeden řez na Potterově těle, jenž se znovu otevřel. Harryho zuby se zatli se slyšitelným cvaknutím, jako jediný důkaz bolesti. Přes své podráždění si Severus jemně prohlédl ránu, lehce Harryho pootočil, takže ranní světlo, které se sem vkrádalo přes okno, osvítilo narušenou kůži, červené linie táhnoucí se přes Harryho trup. Harry měl ještě pořád ten samý výraz, jako když otevírá sklenici s okurkami, který nasadil, když věděl, že něco udělal špatně, ale nebyl ochoten to přiznat.

Harry neprotestoval, když mu přikázal jít zpátky do postele a poslušně se svlékl, aby mu mohl Severus nanést na ránu esenci z třemdavy a Severusovu vlastní léčivou mast, která měla současně i uspávací vlastnosti. Harry byl mimo dřív, než Severus dokončil svou léčbu. Severus ho zastrkal zpátky pod přikrývku a káral sám sebe za nevhodné myšlenky, které se vykradli kolem jeho nitrobrany. Harry rozhodně nebyl ve stavu pro takovéto aktivity a ve spánku vypadal mladší, mnohem zranitelnější. Ne jako Potter.

Sbalil své lektvary a usadil se do přeměněného křesla s příslušnou četbou, když Harryho upozornění oznámilo příchod jeho přátel zvukem zvonu. Harry se okamžitě probudil, posadil se, nohy již z postele, předtím než se Severusovi podařilo vstát a znovu ho položit do polštářů.

"Léčitel se musel zmýlit, když tvrdil, že jediné, co řezy poškodily, bylo tvé tělo, evidentně trpíš i krátkodobou ztrátou paměti," poznamenal Severus a nacpal pokrývku těsně kolem Harryho hrudi. "Když dovolíš, připomenout ti, že máš být v posteli a máš odpočívat, protože mám lepší věci na práci, než se neustále ujišťovat, že dodržuješ pokyny léčitele, a pokud tomu tak nebude, přinesu ti ďáblovo osidlo od Pomony, které nám dala jako svatební dar, přihnojím ho lektvarem a uvidíme, jestli hrozba uškrcení bude dostatečná, aby tě přesvědčila, že máš zůstat v posteli."

"Tvoje výhrůžky jsou mnohem důmyslnější než Rona a Hermiony, ale nejsem si jistý, že ďáblovo osidlo může soutěžit s nekonečným reptáním Molly Weasleyové," zamumlal Harry s úsměvem a zavrtěl se pod dekou, aby ho Severus znovu uvolnil. "A znovu mě nenadroguj."

Varování zaznělo Harryho přátelským hlasem, jako kdyby snad jen komentoval počasí. V Jeho výrazu nebyli žádné ohnivé šípy střílící zpod sklopených řas, ani jemné praskání magie ve vzduchu, ani třes ramen. Severus nebyl blázen, aspoň doufal.

"Pošlu nahoru Dobbyho s tvou snídaní a s krve doplňující lektvarem," řekl a vstal. "Jsem si jistý, že tví přátelé ti rádi udělají společnost."

Severus si sám řekl, že by neměl být zklamaný, když ho Potter nezastavil, aby zůstal, necítil osten žárlivosti, když se setkal s Grangerovou a Weasleym na schodech a o chvíli později uslyšel Potterův veselý pozdrav, a neztrácel čas přemýšlením o svém manželovi, když pracoval dole ve své laboratoři. Částečně byl úspěšný.

Dokončil dávku desinfekčního lektvaru pro Poppy a začal se základem pro uspávací dryák. Pak vzal svůj inventář, zjistil, že mu docházejí broučí oči a vážčí křídla, a že potřebuje doplnit zásobu oměje a jednorožčí rohu, jakož to i kůži z tlustočerva. Kromě toho, jeden z jeho kotlíků se začal stávat příliš tenkým z důkladného čištění a byli v něm zbytky žabího slizu a maltového dřeva, které odolávali všem pokusům o odstranění. Trochu jako Potter.

Kolem poledne vyšel schody, aby si užil oběd, jelikož vynechal snídani. Zalitoval, když ho v půlce jeho svíčkové nalezla Grangerová a řekla mu, že oni, Weasley a ona, se musí vrátit do práce, a že Harry je znovu pod jeho zodpovědností.

"Profesore…" Nedokázal ocenit její dramatický způsob, jakým se pohybovala na jeho straně periferního vidění. "Harry se bude chtít vrátit, co nejdříve do práce. Nedovolte mu to. Ron a já nevíme, co pro ně dělá, ale drží si ho blízko a on potřebuje odpočívat… Zaslala jsem na jeho oddělení žádost o volno a pro dalších deset dní je na nemocenské."

"Slečno Grangerová, obávám se, že jsem vážně přeceňoval váš vliv na mého drahého manžela," odpověděl Severus a usrkl ze svého vína. "Jestliže je Harryho přání zničit si zdraví, velmi pochybuji, že existuje něco, co můžu udělat, abych ho odradil."

Stále měla v očích ten pohled, ten lesk Vím-Všechno, kterému čelil na hodinách lektvarů a byl stále stejně neochotný, jako v Bradavicích, naslouchat jejím nacvičeným odpovědím na každou zatracenou otázku. Samozřejmě, že jím teď nešetřila. "Harry ví, že by měl odpočívat, ale mohlo by pomoci, kdybyste mu ukázal, že to víte i vy. A že vám záleží na tom, jestli si ničí své zdraví nebo ne."

"Uvidím, co se dá dělat," řekl Severus stručně a zkousl komentář o Potterově nezlomném odhodlání k porušování pravidel a jeho vlastní schopnosti, nebo spíše jeho nedostatku, o starání se.

"Vážím si toho," řekla Grangerová příjemně. "Stačí zavolat Ronovi nebo mě, pokud byste chtěl nějakou pomoc. Nedávno jsme náš byt připojili k síti."

Grangerová řekla své sbohem a Severus si uvědomil, že ztratil chuť k jídlu. Mohl by také jít zkontrolovat Pottera, než se mladší muž opět zamkne v pracovně. Dveře od ložnice byli pootevřené a škvírou viděl Harryho pomačkaný okraj postele a sbírku knih, o níž nebylo pochyb, že to byl nápad Grangerové, jak udržet Pottera v posteli. Strčil do dveří, jen aby se ujistil, že Potter není v posteli, ale vznáší se půl metru nad zemí a studoval jeden ze svých pramenů magické sítě kolem sebe. Zase.

"Máš kuriózní definici odpočinku," okomentoval Severus, přinutil se postoupit do jejich ložnice a čelit mladšímu muži; cítil se kompletně mimo ohledně prvků Potterova tak očividného magického blaha, které by mělo být nemožné pro každého, kdo by se fyzicky zotavoval jako on. Co by měl dělat s tímhle? Grangerová si, jak se zdálo, myslí, že by si měl prosadit svou a donutit Pottera být v klidu, ale s Potterovou magií vířící dokola místností mohl Severus jen konstatovat, že není schopen Pottera přinutit, aby dělal něco, s čím by nesouhlasil.

Potter pohodil prsty, roztočil kolem sebe magii rychleji, otáčela se ven, dokud neprošla stěnami. "Jen jsem kontroloval ochrany," řekl Harry s rozpačitým úsměvem.

"Všechno je v pořádku, předpokládám," odpověděl Severus ironicky a pomalu Harryho vracel do postele. "Nebo jsou zde ještě nějaké další problémy, které ti brání ve spánku?"

Harry vypadal příliš lákavě, když se začervenal, což Severus nepovažoval za nic jiného než za lest. Malé 'ne' vyklouzlo z těch plných rtů trošku zkroušeně, ale Severus se nedal oklamat.

"V tom případě, bys měl zalézt pod peřinu," přikázal Severus - přikázal, jako kdyby měl Harry nějaký důvod k poslušnosti. "Chceš, abych ztmavil místnost?"

"Hádám, že jo," Harryho nadšení bylo méně než ohromující, ale aspoň se dostal do postele a otočil se na bok, zastrčil bradu pod peřinu a zavřel oči.

Severus byl překvapený a trochu podezíraví nad tím lehkým vítězstvím, ale přeměnil si znovu své křeslo a ponořil se do čtení, jen čas od času vzhlédl, aby prostudoval linii Harryho zad. Ani nezapípal, sotva se pohnul, po jednu hodinu, dvě hodiny, než Severus odložil knihu a zkontroloval svého manžela, obešel postel a poklekl. Harry zamrkal, okamžitě otevřel oči, bez ospalého pohledu se zaměřil na Severuse.

"Spal jsi vůbec?" Tázal se Severus, odolal nutkání natáhnout se k mladšímu muži.

"Odpočíval jsem," nabídl Harry, posunul se blíže k Mistru Lektvarů a vtiskl mu krátký polibek na překvapené rty. "Užil sis svou knihu?"

"Proč jsi nespal?" Chtěl vědět Severus, mírně naklonil hlavu, když mu Harryho ruka pohladila tvář. "Bolí tě něco?"

"Mám trochu hlad," řekl Harry. "Budeš mi dělat společnost a najíš se semnou? Zeptám se Dobbyho, jestli něco přinese."

"Dobře tedy," připustil Severus a natáhl se pro svůj vlastní polštář, předtím než stisknul jednou rukou Harryho rameno a přinutil se ho předklonit, tak aby ho mohl podepřít za zády ještě jedním polštářem.

Harry si ukradl další polibek, když se Severus odtahoval, zamotal jednu ruku do Severusových vlasů, aby si ho přitáhl blíže. "Chyběl jsi mi."

"Nechyběl bych, kdybys spal," upozornil Severus, zastrčil pár tmavých pramínků Harryho tmavých vlasů za ucho. "Proč jsi nespal, Harry?"

"Řekl jsi mi 'Harry'. V soukromí." usmál se. "Nikdy jsem si nemyslel, že se toho dne dožiju."

Severus se málem kousl do jazyka po tom neúmyslném uklouznutí a teprve, když Dobby poslal jejich večeři a Harry už hltal boloňské špagety, si uvědomil, že stále ještě neodpověděl na jeho otázku. Zajímal se, jestli byl Potter prokletý matoucím kouzlem, a byl tak snadno rozptýlitelný.

Po tom, co nádobí zmizelo, Harry dovolil, aby mu Severus zkontroloval zranění. Vyhrnul si svetr a ukázal Severusovi svou hladkou kůži, jen se slabými červenými liniemi tam, kde ráno začalo zranění krvácet. Otřel trochu třemdavy o kůži, a zatáhl mladšího muže do náručí, když se zachvěl.

"Bolí to?" Zeptal se Severus, nenápadně kontroloval všechna ostatní tržná zranění a další již nenašel.

"Je to jen citlivé," zašeptal Harry, opřený o Severusovu hruď. "Ale možná bych se měl svléknout, abys mě mohl zkontrolovat."

Napětí bylo zmírněno téměř plachým úsměvem, kterému Severus až směsně těžce odolal. "Měl bych větší motivaci přijmout tvou nabídku, kdyby ses rozhodl jít spát dříve. Zajímá tě teď odpověď na mou otázku? A urazím se, pokud budeš předstírat, že nevíš, o čem mluvím nebo mě budeš krmit svou poloviční pravdou jako předtím."

Harry ho namísto toho políbil, strkal mu svůj jazyk do úst a přejel přes hranu jeho zubů, než mu olíznul rty. Byl to Harryho způsob jak mu sdělit, že nedostane odpověď, Severus si byl jistý, ale byl skoro rád za kompenzaci, kterou Harry nabídl. Bylo to méně komplikované, tvrdit, že neviditelná bariéra, která mezi nimi byla, je menší díky nedostatku citové angažovanosti a častým pohlavním stykem. Nepotřeboval nic víc, jako skutečnost, že nechtěl nic víc. Správně.

Vklouzl jednou rukou pod Harryho stehna a zatáhl jeho tělo dolů tak, aby ležel na zádech a Severus se vznášel nad ním. Jejich ústa byla provokativně blízko a Severus toho využil, ochutnal, hltal, nárokoval. Harry mu zasténal do úst, prohnul se proti němu a přehodil jednu nohu přes Severusova záda tak, aby je dostal do těsnějšího kontaktu. Severus zasténal, přiblížil se, políbil ho, zatlačil, sklouzl, vlastnil. Oděv byl odhozen, kůže na kůži, teplo proti teplu.

V Červené - kapitola 13. - část II.

5. ledna 2017 v 17:10 | Elloii |  V Červené

Kapitola 13. - část II.

Severus vystřelil svou ruku a obtočil ji kolem Harryho zápěstí a cítil proud magie řítící se k němu, ochromující ho, škrtící ho efektivněji, než štíhlé prsty, které byli omotané kolem jeho hrdla, přitisknuté na ohryzku a odstřihávajíce mu přívod vzduchu.

Harryho oči byli doširoka rozšířené, ve tváři úšklebek největšího strachu. Severus se dusil, trhal sebou tak moc, jak mohl a snažil se zachytit Harryho pohled, dát mu znamení, že není v nebezpečí. Ale Harryho tělo bylo napjaté jako drát pod elektrickým vedením nebo kouzelník pod přílišným magickým tlakem a díval se skrz Severuse přímo do očí své noční můry, jeho magie bezohledně drtila Severusovi chabé pokusy o bezhůlkovou obranu.

Stejně jako začali před Severusovýma očima tančit černé skvrny a jeho svaly začali být laxní, Harryho ochranný štít vzplanul k životu, zatlačil mladšího muže zpátky a odhodil ho přes celou místnost. Severus uslyšel zadunění, když se hlava srazila se sádrokartonem. Snažil se nadechnout, podepřel se na rukou a postavil se na nohy.

Harry sklouzl na podlahu, jeho hlava byla příliš těžká, aby se podíval nahoru na Severuse dokud Mistr Lektvarů nevzal do rukou Harryho čelist, aby ho podepřel. Ale jeho oči byli otevřené a postupně se vynořovali z mlhy té pekelné noční můry.

"Sev'rusi?" nezřetelně zamumlal, snažil se posadit a mrkal očima, jak se snažil zaostřit a začal se třást seismickými záchvěvy trhající jeho malým tělem. "Sakra… ublížil jsem ti? Do prdele, omlou-"

Severus ho zastavil pomalým polibkem, pak si přitáhl jeho hlavu na hruď, zkontroloval ji, jestli není od krve. Mladší muž zasyčel, ale prsty zůstaly suché a Severus zastavil jakékoliv další omluvy a vysvětlení dalším polibkem. Potřeboval vědět, že je to v pořádku.

Harry mu odpověděl nádherně, natáhl své nahé tělo proti Severusovi a ochotně nazvedl nohu, aby do něj Severus vklouzl jedním prstem. Harryho vstup byl ještě trochu kluzký, ale Severus stejně musel zapracovat na jeho pnutí a tak přidal druhý prst. Nicméně chtěl, aby to bolelo, dobře bolelo, aby to připomnělo Harrymu, že tohle bylo skutečné a cokoliv, co ho pronásledovalo ve snech, se mezi ně nemohlo dostat.

Vstoupil do Harryho jedním plynulým tahem a nastavil tvrdý a rychlý rytmus, drtil Harryho ústa s kousáním a vytvářením značek na Harryho krku. Harry sténal a kňoural, ale Severus se do něj zasunul větší silou, dokud mu malý výkřik neprozradil, že nalezl Harryho prostatu a natočil své boky proti dalšímu tvrdému tahu. Harry zavyl a Severus se ho jemně dotýkal na zádech, než popadl Harryho dokonalý malý zadek a způsobil mezi nimi ještě větší tření.

Potlačil sten v Harryho sametově horké kůži na krku, přiléhal k té zaoblenině a nořil se do svého menší milence jednou, dvakrát, třikrát. Harry vystříkl s jeho jménem na rtech, vytvořil na jejich tělech lepkavý nepořádek, zatím co jeho vnitřní stěny se lahodně obtáhli kolem Severuse, tlačíc ho přes okraj. Severus z něho opatrně vyklouzl, a když jeho svaly začali znovu spolupracovat, popadl Harryho, a navzdory protestům jeho zad, ho vzal do postele, kde ho zastrčil pod přikrývku a vklouzl za ním.

Harry teď byl klidný, ne tak docela uvolněný, ale už v něm nehučela úzkost a jeho třes ustoupil k malým záchvěvům. Severus byl připraven vrátit se ke spánku. Harry měl ale jiný nápad. Ještě jednou, musel Mistr Lektvarů chytit Harryho zápěstí a odtáhnout ho zpět dolů, i když tentokrát to neskončilo škrcením. Místo toho, se na něj Harry podíval s úšklebkem.

Severus jednu ruku přetáhl přes Harryho hrudník, diskutoval o dalším tahu a srovnával se se situací, když si Harry povzdechl, povzdechnutí, které Severus poznal jako potěšení. Ach, být mladý a znovu energický!

Lehce obalil jedno zápěstí kolem Harryho penisu, vědom si toho, že je stále ještě citlivý poté, co Harry před chvíli vyvrcholil. Měkký, žilnatý, nahoru, dolů, přejel palcem přes vlhkou špičku Harryho erekce, aby získal trochu kluzkosti a plynulejší pohyb. Pravidelný a uklidňující, jako byl jejich sexuální styk zřídka kdy, ale jak se zdálo, Harry to dnes dokázal ocenit, když konečně vyvrcholil s tichým povzdechem.

Zhroutil se na Severuse, který použil bezhůlkovou magii, aby uklidil nepořádek, který Harry udělal na jejich povlečení, a přitáhl si ho blíž k tělu, cítil hladkost, horkou pokožku na jeho. Harryho zpocené vlasy ho lechtaly v nose, ale shledal to méně odporné než smíšený pach sexu. Harryho šampon s vůní jablek a jeho přírodní vůně byla zvláštně přitažlivá.

Severus cítil okamžik, kdy se energie navrátila do Harryho laxního těla, nervózní energie, která jak doufal, zmizí po těch dvou orgasmech. Nicméně opět podcenil Harryho vytrvalost a vzpurnost. Bude to dlouhá noc.

* * *

Severus očekával - ne že by měl nějaká očekávání - , že bude Harry buď bezprostředně pryč, nebo bude mít mladší muž ústa kolem jeho ranní erekce. Zdálo se, že by tím mohl Harry zahnat jakoukoliv nejistotu a rozpaky ze včerejší noci. Místo toho ho ale Harry políbil na rty a nabídl mu šálek černého čaje, když se posadil.

"Ránko." Harry se zdál být radostný a vtisknul mu další polibek na rty. "Spal jsi dobře?"

"Vypadá to, že ty ano," Severus přijal podnos se snídaní, který mu Harry položil na klín a zkoumal jeho obsah. Všechny jeho oblíbené pochoutky, zajímalo ho, co to mělo znamenat.

"Víc než to," usmál se na něj Harry. "A Dobby udělala vafle. Chceš nějaké?"

"Ne, děkuji," odpověděl Severus, otevřel marmeládu a potřel s ní máslo na toustu. "Co pro dnešek plánuješ?"

Byla to zákeřná otázka, samozřejmě, ale Harry se nad ní nepozastavil. "Myslel jsem, že bych si přečetl některé z knih, které mi tu Hermiona nechala. Jak jí znám, jistě mi z nich později udělá test."

Harry dobrá nálada zůstala, i když se Severus domníval, že nejlepší to bude pozorovat z bezpečí knihovny, jen občas zkontroluje mladého čaroděje, každou hodinu. Nebo se ujistí, že je Harry stále v posteli a zamítne výmluvy, díky kterým by ji mohl opustit.

"Přemýšlel jsem, že se půjdu osprchovat," nabídl mu Harry, když Severus otevřel pozdě odpoledne dveře, vyhoupnul se z postele, než mohl Severus argumentovat použitím čistícího kouzla. "Chceš se ujistit, že neuklouznu a neudeřím se do hlavy?"

"Raději ano," postoupil Severus, vzal Harryho jemně svalnatou paži a vedl ho do koupelny, kde mu svlékl šaty, zatlačil ho na stěnu sprchy a udělal víc, než ho jen políbil do bezvědomí, předtím než si přivolal mýdlo a šampon.

Zvědavě přejel rukou přes dokonalou pleť, přes vyvýšeniny svalů a zakončil pohyb na bradavkách, žasl nad hladkým zlatem pod jeho bledými pavoučími prsty.

"Nech mě ti umýt záda," zamumlal Harry a Severus poslechl žádost mozolnatých dlaní, které ho k sobě obrátili a přitiskli ho na zeď jako předtím on Harryho. Rozprostřeli mu po zádech mýdlo, masírovali ho, hnětli jeho uzly napětí a polibky zaléval jeho záda a ramena. "Děkuji ti."

Bylo to zpomalené a zamumlané téměř nesrozumitelně, Severus se odtáhl a sáhl po ručníku, aniž by však uznal Harryho vděčnost. Jako by si ji zasloužil, jako kdyby sex s tímto nádherným mladým mužem bylo strádání namísto odměny, kterou si sobecky sám udělil.

"Tvoje rány se dobře hojí," poznamenal, přejel hůlkou přes koupelnové zrcadlo, aby odstranil zamlžení a mohl tak zhodnotit, zda potřebuje oholit.

"Neměl jsem s tím v podstatě nic společného," odpověděl Harry, jako kdyby to viděl jako osobní úspěch a chtěl být skromný. "Dobby by již měl mít hotovou večeři. V jídelně."

"Máš stále odpočívat v posteli." Mladší muž ignoroval jeho protesty a Severus byl na konci svých sil z hraní Harryho osobní chůvy a hlídacího psa. Harry dokázal být natolik čilý, že by pro něj malý výlet po schodech dolů měl být zdraví neškodný. A byl rád, za čas strávený o samotě, pryč od Harryho a potřeby mít se na pozoru, protože člověk nikdy neví, kdy Harry odhalí, že je ve skutečnosti Potter, se svým hrdinský komplex a neustále tajnostmi zahaleným úsměvem. Stále čekal na další botu velikosti Hagrida, a zajímal se, kdo by mohl být tím, kdo mu ji nechá spadnout na hlavu; Potter nebo Lucius. Co přinese nadcházející noc?

* * *

Přineslo mu to jen další panický záchvat přebitý několika koly úžasného sexu, následovaných Harrym usínajícím mu klidně na hrudi. To bylo pravděpodobně poprvé, kdy neviděl v mladším muži jediný náznak Pottera. Zůstal vzhůru, jen aby se mohl dívat na jemné nadzvedávání těla nahoru a dolů od dechu, laskal nahá záda až k vlnám jeho hýždí. Harry se nikdy neprobudil a Severus konečně usnul s rukami ovinutými těsně kolem Harryho štíhlého pasu.

* * *

Druhý den se Severus rozhodl pracovat ve své laboratoři a Harry se, k jeho překvapení, usadil v knihovně blízko krbu a začal pracovat na jejich společném daňovém přiznání. Severus považoval za nepravděpodobné, že by Harry věděl, co dělá, ale protože to nebyla fyzicky namáhavá činnost, pouze pro něj velice frustrující, neviděl žádný důvod k tomu zasahovat. Harry by mohl poslat pár sov ke Gringottovým a do obchodů na Příčné ulici s žádostí o předání podrobností jeho bankovních účtů, pak je roztřídit a následně vyplnit formuláře, nicméně než vyslovil svou radu, dospěl nevyhnutelně k závěru, že i když by velice rád arogantně zesměšňoval mladšího muže a doporučil mu zaměstnat účetního, raději se otočil a odešel.

Vydal se po schodech dolů do své laboratoře, zajistil za sebou dveře, nastavil kotlík, a přivolal si své poznámky a experimentální recepty naproti ode zdi.

Při experimentování je vždy nutná zvláštní pozornost k detailům, které představují určité riziko exploze, a tak si připravil řadu stabilizačních přísad, k uhašení lektvaru a regulátory kyselosti, jen pro případ. Vklouzl do svých rukavic z dračí kůže a začal se ztrácet v jednoduchém, osvěžující rytmu lektvarnictví.

O pár hodin později, když dokončil lektvar, držel jej proti světlu, pozoroval půlnoční modř a sledoval, jak se ochlazuje. Poznamenal si své připomínky a dal lahvičku stranou pro další testování. Pak si sbalil zbytek svých přísad, poslal kotlík do dřezu a nakonec za sebou laboratoř zamkl.

* * *

Harry seděl bokem ve svém vínově červeném křesle, svazek účtenek v jedné ruce, samoplnící brk v druhé a některé formuláře na klíně, papíry rozházené po celé podlaze.

"Nějaký pokrok?" Tázal se Severus a nalil si šálek čaje z podnosu, který se objevil na konferenčním stolku hned u vchodu.

"Jsem v polovině června," zamumlal Harry a lehce si poklepával brkem po bradě. "Nemyslel jsem, že budeš chtít, abych udělal tvé účty i před svatbou. Bavil ses v laboratoři?"

"Bavil?" zopakoval Severus, ochutnával ten nedostatečný popis dne na svém jazyku.

"Hádám, že preferuješ nějaký sofistikovanější termín." Harry vzhlédl s úšklebkem. "Mohu se tě na něco zeptat?"

Severus sklonil hlavu, nepochybně zvědavý na to, co by chtěl Harry vědět a udělal několik dalších kroků do místnosti.

"Mám tu účtenku z Potageova Kotlíkového obchodu, není na ní, za co je...?" Harry mu ji podal pro kontrolu a Severus viděl sám sebe, jak s frivolním aktem pomstychtivosti tenkrát vtrhl na Příčnou ulici hned po uzavření jejich manželství.

"Nůž," odpověděl Severus krátce, schválně nedodal, že to byl nůž s diamantovým okrajem, ideálním pro krájení, kostičkování a další delikátní přípravu ingrediencí, nicméně to nebylo něco, co by potřeboval.

"Pro tvé vaření?" objasňoval Harry, šťastně se usmál nad Severusovým kývnutím. "Skvělé, tak to půjde do nákladů související s prací. Vrátí se nám daně."

Severus ustrnul mezi úlevou, že Harry zřejmě nehodlá dělat nedůvěřivé scény, a mezi lhostejností nad tím, jak někdo může mávnout rukou nad takovou částkou. Rozhodl se pro lhostejnost, i když nedokázal potlačit náhlé vzrušení a vzplanutí, když se Harry posunul a jeho svetr odhalil tenký pruh plochého břicha.

Harryho pozornost byla opět zaměřena na kousky papíru, vytvářel hromádky po celém křesle, posílal účtenky do jedné složky líným pohybem prstu nebo, jak Severus předpokládal, bezhůlkovou magií. Jedna složka byla dokončena, roztočil papíru ve víru, čísla pronikala do vzduchu a sama se zapisovala do formuláře.

"Myslel jsem, že jsme se dohodli, že se nebudeš namáhat," poznamenal Severus, a díval se skrz Harryho z okna, jako by ho odpověď vůbec nezajímala.

Harry zmateně otočil hlavu doprava a doleva. "Není to namáhavé."

Frustrující bylo, že pro Harryho toto tvrzení mohlo být pravdivé a přesvědčivé. Takže se místo dohadování usadil do svého křesla s knihou, natáhl nohy směrem ke krbu a vyhýbal se Harryho účtenkám.

* * *

Harryho nemoc byla téměř u konce, léčitel Harrymu věnoval poslední diagnostickou prohlídku a Severus překonával hlubokou únavu svých kostí z nedostatku spánku a z neobvykle nadměrné stimulace určitých částí své anatomie. Harry měl stále výdrž šestnáctiletého puberťáka, i když se Severus domníval, že přeci jen by ho mohlo tolik orgasmů unavit. Usínal s rukou položenou přes Harryho tělo, ruce sepjaté těsně kolem zápěstí tak, aby se probudil při prvním náznaku Harryho záchvatu paniky.

Ale dnes v noci se neprobudil okamžitě, spánek zatemnil jeho smysly s intenzitou, která značila únavu ze dvou válek, které přežil, a když konečně překonal tu hranu, Harry seděl na kraji postele. Málem se natáhl, ale pak si to rozmyslel a chtěl vědět, co Harry obvykle dělává předtím, než začne vyšilovat. Oči nechal sotva otevřené a zdržel se jakéhokoliv pohybu, pozoroval mladšího muže, shrbená záda, svěšená ramena a skloněná hlava. Obraz utrpení.

Nepřekvapilo ho, když se Harry začal třást jako osika, cítil chvění přes matraci postele. Ale Harry nevstal, vrátil se do postele, natáhl se tuhý jako prkno vedle Severuse, než se posunul blíž a přitiskl své chvějící tělo k lektvaristovi.

"Severusi?" zašeptal. "Severusi, prosím, probuď se. Probuď se, prosím." Harry se přitiskl ještě blíž a třes se stal intenzivnějším, ale Severus předstíral ospalý sten a pohřbil se hlouběji do polštáře. Harryho zoufalé zakňučení znělo jako jeho jméno.

Harry se posunul a Severus si myslel, že odejde. Neodešel. Harry opatrně sáhl za sebe a hledal Severusovu ruku, zatáhl za ní, dokud nebyl opět v bezpečí Severusova objetí, jejich těla natisklá na sebe bez palce prostoru mezi nimi.

"Severusi?" Pokusil se znovu Harry, mnul palcem Severusův dráždivý bod, a jeho tělo sebou cukalo. "Prosím."

Harry lákavě tlačil svůj zadek proti Severusově rozkroku, jeho penis se kolébal mezi svalnatými stehny a jeho tělo ho zradilo ve předstírání spánku. Zabručel, zesílil sevření mladšího muže a začal houpat boky. Dokonce i ten malý kontakt stačil k vyvolání Harryho úlevy, i když napětí v jeho těle se nezmenšilo.

"Obtěžuješ mě ve spánku?" zeptal se Severus, uvolnil ruku a jemně pohladil černé chloupky mezi Harryho pupíkem a rozkrokem.

Obvykle nemluvili, bezdeché polibky a ztvrdlé kalhoty byli jedinou formou komunikace, a tak si nebyl jistý, jestli Harry odpoví, jestli vůbec je schopen vytvořit v takovém stavu souvislou myšlenku.

"Nechci být sám," Harry otočil hlavu a šeptal mu proti krku. "Prosím, neodcházej."

"Nemám to v úmyslu. Pšt, to je v pořádku," slíbil Severus, uklidňoval vyděšeného mladíka, když sebou v jeho sevření škubl. "Co chceš?"

"Prostě mě drž…?" zeptal se Harry, stulený proti jeho hrudi, a Severus mu kývl proti hlavě. "Nebo můžeme-" zarazil se. "-chceš-li."

"Zítra musíš brzy vstávat. Musíš se vyspat." řekl Severus. A i tak učinil. Možná sex nebyl jediný způsob, jak Harryho uklidnit.

V Červené - kapitola 14. - část I.

12. ledna 2017 v 16:57 | Elloii |  V Červené

Kapitola 14

"It shows nobility to be willing to increase your debt to a man to whom you already owe much."

"Ukázka vznešenosti je, když jsme ochotni zvýšit dluh muži, který již dluží hodně."
-Marcus Tullius Cicero-

Harry se vrátil k práci a ta trocha zranitelnosti, kterou mu Severus dovolil vidět, znovu zmizela pod maskou lhostejnosti a klidu. Harry znovu začal meditovat a pravidelně pracoval, často i před snídaní. Severus se snažil necítit opovrhovaný, jako kdyby sex s ním byl pouze dočasným řešením, dokud byl Harry nemocný, a dokud byl potřebný během jeho nočních panických záchvatů. Ne, že by o sex Severus žádal, rozhodně ne tolika slovy. Když Harrymu poznamenal, že se zdá, že spí dobře, odpovědí mu byl drzý úsměv a náznak, že by možná uvítal více sexu. Zavedli Harryho plán okamžitě.

Ale práce byla jasně Harryho prioritou, a protože o ní nemohl mluvit, dokonce ani v obecnějších pojmech, a protože se Harry ani špetkou o lektvary nezajímal, jakékoliv pokusy o konverzaci zaostávali.

O to více byl překvapen, když sám sebe slyšel, jak se Harryho ptá, zda by ho nedoprovodil na sympozium. Byl to rozhodující podnět k procesu myšlenkové eufórie, kterou vyvolal poměrně lichotivý dopis od pořadatele, jež Harry zařídil.

Harry jednoduše souhlasil. Během Severusově projevu o Obscura Séru, přijímal pozornost na něj upřenou, poslouchal promyšlené otázky z publika a Severusovi odpovědi. Celkově jeho přednáška proběhla v pořádku, přijatá v uctivém mlčení, prohlédl si všechny lektvaristy v čalouněných židlích, někteří si dělali poznámky, jiný měli rty stisknuté do rovných linek nebo někteří měli těžká padající víčka z nudy nebo únavy. Neočekával, že jeho řeč bude chápaná všemi, ale neměl v úmyslu ji zjednodušit k jejich prospěchu. Samozřejmě, že určité otázky byli zbytečné, jiné bral velice vážně a zdvořile odpovídal.

"Ano, děkuji, Severusi," Zabolt Teague vstal a Severus byl rád, že pult mluvčího skryl jeho zaťaté pěsti. "Pokud dobře rozumím, vyvinul jste lektvar, který maže vzpomínky, čímž poskytuje způsob, jak se vyhnout tradičním způsobům výslechu pomocí Veritaséra nebo Legilimens. To znamená, že jste nalezl způsob, jak mohou zločinci uniknout zákonu, který, jestli se nemýlím, je nelegální. Tohle není podpora černé magie, Severusi."

Vypuklo mumlání, a někteří, jak si byl, jistý, souhlasili. Harry z něj nespouštěl oči a ani neprokázal žádné vnější známky napětí, sle to, samozřejmě, nic neznamenalo.

"Talbote," převalil jeho jméno přes jazyk a využil příležitosti podívat se na toho muže pohrdavě. "Obávám se, že se mýlíte, nicméně je v mých silách vás ujistit, že toto není temný lektvar." Udělal dramatickou pauzu a zachytil Harryho úsměv. "Obscura sérum ve skutečnosti nedokáže vymazat vzpomínky, ale zatemňuje je a dává tím možnost, i méně nadanému Nitrozpytci, ochránit svou mysl před rušivými vlivy jako v Legilimens. Nicméně, každý zběhlý lektvarista vám řekne, že existují účinnější způsoby jak se vyhnout Veritaséru, protilátka, která je přístupná na pultu téměř v každé dobře zásobené lékárně. Ale samozřejmě, pokud máte nějaké další obavy, máte možnost je probrat s ministerstvem."

Sjel místnost pohledem, znovu navázal oční kontakt s Harrym, který vypadal naprosto uvolněně, jako doma, mezi svým dobrým přítelem Alonzem a mezinárodně uznávanou lektvaristkou Deidre Beukes.

"Domnívám se, že se tento lektvar ukázal jako neocenitelný při… Vašich aktivitách," převzal linii výslechu Storm Stevenson a Severus nedokázal odolat úšklebku a tak ohrnul rty. "Nicméně jsem přemýšlel, k čemu bude aplikace v budoucnosti?"

"Bolestivé vzpomínky jsou jmenovatelem všech těch, co měli to štěstí a přežili válku a vše, co s ní souviselo. Stejně jako v myslánce, Obscura může tyto vzpomínky zatemnit a nabízí tak úlevu od úzkosti, nespavosti a nočních můr. Ale na rozdíl od myslánky nejsou ve skutečnosti vzpomínky od kouzelníka odebrány, snižuje se tím riziko, že se tyto citlivé informace dostanou do nepovolaných rukou. Přitom jsou snadno dostuptné, kouzelník či čarodějka je cítí a dokáže se současně vyrovnat s minulostí. Jsem si jist, že mnozí z nich získají ve své mysli konečně řád."

Harryho úsměv, možná, že to byla jen jeho představivost, rostl při zmínce o příznacích posttraumatických poruch a třeba ho napadlo, jaká byla Severusova motivace pro pozvání jej na tuto událost.

Poté, co padlo několik dalších technických otázek, poděkoval mu Alonzo za jeho přínos a uvolnil místo vedle Harryho, aby se mohl posadit, zatím co byl představen další přednášející.

Hary se opřel o jeho bok a přejel rty po Severusově lícní kosti. "Byl si skvělý, Severusi."

"Projev sis užil, řekl bych," odpověděl Severus ironickým mumláním, cítil Harryho ruku na stehně.

"Ne tolik, jako tvou jinou… ústní prezentaci." Harry se ušklíbl, než se otočil a přesunul svou pozornost zpět k pódiu. " Tak trochu doufám, že brzy otevřou bufet. Během lektvarů jsem měl vždycky hlad."

"Ach, tak to je důvod, proč jsem nikdy během vyučování neměl tvou plnou pozornost?" zeptal se Severus, sám sebe pokáral za škádlivý tón.

Harry si jednou rukou zakryl ústa, aby omezil veselí a smích. "Problém byl v to, že jsi měl vždy víc pozornosti ty, než-li předmět, který si přednášel, Severusi."

Severus nepatrně protočil oči a opět se zaměřil na prezentaci. Ale v průběhu diskuze o užitečnosti místní flóry, vyhledal polovinou své mysli mladíka vedle sebe, přičemž ucítil jeho delikátní vůni, tak odlišnou od ostatních lektvaristů kolem nich, kteří byli obklopeni oblakem par a pachů lektvarů z exotických a často páchnoucích složek. Harry voněl čistě a tak se na něj nekontrolovatelně bokem přitlačil a ucítil příjemné teplo. Pokud by pootočil hlavu, Harryho vlasy by polechtali jeho nos a byl překvapen, jak lákavá ta myšlenka byla.

Měl dostatek duchapřítomnosti položit na konci těchto tří přednášek pár inteligentních otázek, poté zavedl hladového Harryho k bufetu, kde sledoval, s mírnou hrůzou, jak si začal bez rozdílu hrnout potraviny na talíř, dokud nebyla hromada předkrmů a chuťovek v nebezpečí z převrácení.

"Později bude i skutečné jídlo," upozornil Severus. "Je to zde jen proto, aby uklidnili hladové a znuděné Nebelvíry."

Harry se zasmál, ale směřoval k jejich stolu, kývl na několik Severusových kolegů a zářivě se usmíval vlevo i vpravo. Byl centrem pozornosti, i kdyby o tématech neměl žádné znalosti. Stejný prvek popularity, který vyzařoval z Jamese Pottera, jeho nezměrná důvěra a jeho tisíci wattové úsměvy, které způsobovali, že každý chtěl být členem jeho malé skupiny, součástí zábavy, dokonce i Severus, který byl naplněný doutnající nenávistí, jak snadno dokáže Potter vše otočit ve svůj prospěch. Harry dělal to samé, pozdravil většinu lidí kolem jejich stolu jménem a dokonce okomentoval některé ze svých úspěchů a přednášek, a před tím než vůbec začal jíst, všechny je měl v hrsti.

"Jsem rád, že jste se rozhodl pro prezentaci Obscura, Severusi," natočil se k němu Alonzo. "I když to byl trochu riskantní."

"Co tím myslíš?" zeptal se Harry, když dojedl svou polévku. "Určitě to není neobvyklé zvolit interdisciplinární téma."

"Interdisciplinární?" naklonil Alonzo hlavu nad tak velkou naivitou. "Ne, myslím tím, že Severus může být obviněn, že použil Obscuro, aby skryl důkazy před Starostolcem."

Harry se zamračil a podíval se na Severuse, jako kdyby si opožděně uvědomil, že nemá právo odpovědět za Severuse. Ale Severus neměl pocit, že by ho Harry zachraňoval a byl mírně zvědavý, co by musel Harry říct na jeho obranu. Harry vzal jeho mlčení jako souhlas, a pokusil se zachránit Severusovu čest.

"Je mi líto, Alonzo. Pořád nechápu, proč by to mělo být důvodem k agitaci," řekl Harry tiše. "Není to, jako kdyby Severusovo osvobození záviselo na jeho svědectví pod Veritasérem nebo dokonce na myslánce. Bylo to jednomyslné a to i v případě, že by se zdiskreditovalo vše, co Severus řekl, pořád všichni slyšeli svědectví a viděli důkazy prokazující jeho nevinu."

"Samozřejmě, samozřejmě." Nyní byl Alonzo ten, kdo vypadal trochu rozpačitě, usmíval se nejprve na Harryho a pak kývl na Severuse. "Podíváte-li se na to z čistě racionálního hlediska, samozřejmě není pochyb o tom, že Severus do Azkbanu nepatří. Ale nad jeho volbou tématu se zvedlo nejedno obočí, jestli chápete."

"Měl jsem tu zkušenost, že vše v kouzelnickém světě vyvolává otázky." Usmál se Harry s chlapeckým šarmem. "Zvlášť pokud má někdo tu drzost chránit si své soukromí."

Pak se zvedl ze židle a políbil Severuse na tvář. Severus byl rád, když mu další chod poskytl něco, na co se mohl zaměřit a mohl ignorovat bezduché tlachání kolem stolu.

* * *

"Číslo, ten váš manžel," poznamenal Alonzo, když skončila jejich diskuze o různých přednáškách. "Je to impozantní mladý muž."

Severus nechtěl mluvit o Harrym, natož o jejich vztahu. Nicméně, jak si uvědomil, Alonzo sice nebyl zas tak dobrý přítel, ale choval se k Severusovi s respektem a vytvářel přátelskou atmosféru, kterou prostě nemohl ignorovat.

"Má své kvlity," řekl vyhýbavě, zatím co ojekt jejich rozhovoru se smál něčemu, co musela říct SIobham Sickle. Severus si nemilosrdně pomyslel, že Harry konečně našel někoho, kdo sdílel jeho neznalost ohledně lektvarů a zřejmě se stejným smyslem pro humor. "Slyšel jsem, že jste před nějakou dobou společně pracovali."

"Abych byl upřímný, moc jsem ho neviděl," namítl Alonzo. "On byl ten, kdo za mnou přišel a pozval mě ke spolupráci, ale zdálo se, že má dost práce s dalším projektem, když jsem tam byl. A vše je samozřejmě přísně tajné. Dokážu si představit, že není lehké žít s takovou úrovní utajení."

"Zvládáme to," odpověděl Severus a nečekaně žárlil, že byl tomuto muži povolen vstup do vnitřní svatyně, Harryho pracoviště, zatím co on ještě ani nezahlédl dveře.

Alonzo mohl něco odpovědět, byl si jistý, že odpověděl, ale Severusovi došla slova. Jen se skepticky podíval po ostatních kolezích, kteří se snažili jeho práci rozsekat na kousíčky svými morálními obavami a nepříjemnými otázkami. Neměl žádné výčitky svědomí nad ppužitými ostrými slovy, sekal je na malé kousky svým jazykem a pak sledoval, jak se se staženými ocasy plížili pryč. Bylo to osvěžující a téměř terapeutické nechat všechny ty kyselé poznámky vyletět ven, ty které vždy zadusil, aby nedošlo k ohrožení mírového uspořádání s Harrym. Nezapojoval se příliš do konverzace, ale zůstal bdělý natolik, aby zachytil vše, a na pomluvy byl již zvyklý. Věci kolem Harryho, i když se to snažil popřít, se pro něj stali mnohem osobnější. Snažil se s tím vyrovnat. Být v pořádku a nic víc, protože 'v pořádku' bylo neutrální natolik, aby se minimalizovalo riziko, které již bylo vynaloženo. 'V pořádku', protože on byl stále v pořádku, když se věci nevyhnutelně zhoršili. V pořádku.

* * *

Harryho kůže byla perleťová potem jak se z něj Severus odvalil. Harry si povzdechl, obrátil tvář směrem k němu, ale dál už s nehýbal. Severus lehce přejel dlaní přes křivku jeho zad a pohladil palcem prohlubeň na Harrho levé půlce zádku.

"To nebyl sex ze vzteku," zamumla Harry s povzdechem a užíval si Severusův dotyk. "Myslel jsem, že jsem na sympoziu udělal nebo řekl něco, co tě naštvalo."

"Choval ses dobře," odpověděl Severus velkoryse a líbal Harryho na krk. "I když jsem si jistý, že můžeme najít dvod, proč mít sex ze vzteku."

Harry se zasmál. "Věř tomu nebo ne, ale vyhlídky k získání tak divokého sexu nebyl jediným motivačním prvkem pro to jít s tebou. Užíval jsem si, vidět tě ve svém živli."

"Severus si odfrkl proti Harryho krku. "S ohledem na nedostatkový zájem ohledně lektvarů, ti těžko uvěřím."

"Jsi ve své práci velmi vášnivý," zamumla Harry, vyklenul záda proti Severusovým rtům. "Zjistil jsem, že je to neuvěřitelně sexy."

Severus zjistil, že je to těžko k uvěření, ale rozhodl se oponovat, hlavně proto, že již neměl tolik příležitostí k tomu, obhajovat vlastní nepřitažlivost. "A přesto si vzpomínám, jak si říkal, že mě nidky nebudeš respektovat jako učitele."

"Když sem byl ve třídě, nebylo to něco, co by se mi líbilo." Harry pokrčil rameny a natáhl ruku, aby pohladil linku na Severusově ruce od zápěstí až k lokti. "Dnes, na druhou stranu, jsi zanechal skutečně dojem. Pokud bys chtěl, mohu ti převyprávět všechny ty komplimenty, které jsem o tobě slyšel?"

"Dnes jsi plný lichotek," řekl Severus a přenesl se nad Harryho aby mohl polibky sledovat linii jeho zad. "Měl bych být nedůvěřivý ke tvé motivaci?"

Harry se zasmál. "Jen pokud semnou nechceš mít znovu sex. Mimo to, nemusíš být ve svém talentu skromný. Co je špatného na tom, když někdo pochválí tvou rpáci?"

Opravdu?" zeptal se Severus, téměř jistý, že náhle napětí Harryhjo tělo, bylo způsobeno otázkou a ne tím, jak mu Severus jemně roztáhl zadek a olízl to tajné údolí.

"Ano," odpověděl Harry po chvilce váhání a vydechl překvapením, když Severusův jazyk pronikl jeho vstupem.

"Všechny dveře byli otevřené, po tvém vystudování," poznamenal Severus mezi drobným, vroucím olizováním. "Nebyl zde žádná jiná karira, kterou by sis přál?"

"A byla pro tebe?" zeptal se Harry s dotykem obranyschopnosti, který byl v rozporu s jeho nyný tak zranitelným postavením.

"Mé možnosti, jak bezpochyby víš, byli velmi omezené, a nemluvíme o mě," odpověděl Severus než olízl jedno z Harryho varlat. "Odpověz mi. Nebo můžeš nechat vše na dobu, kdy se budeš cítit… více otevřený."

Harry zalapal po dechu a zatlačil své boky tvrdě do matrace. "Já.. tam…" Ve frustraci zavrtěl hlavou a vysoukal se zpod Severuse, sednul si a umíněně si dal polštář před svou erekci. "Jestli chceš, abych odpověděl, musím myslet a nemohu si nevšímat, že polovina mé krve se řítí do mého penisu."

Severus se ušklíb, posadil se a pokynul Harrymu, aby pokračoval. Cvičil si trělivost, když čekal až sHarry najde všechna správná slova.

"Mýlíš se, neměl jsem žádné další volby, po tom, co jsem absolvoval," řekl nakonec Harry tiše. "A jak si možná vzpomínáš, v minulosti moje rozhodnutí bylo nutností a ne osobní preferencí a volbou."

"Oni tě získali již předtím?" zeptal se Severus, byl upřímně překvapen a uvažoval, kdy přesně ulovilo Chlapce Hrdinu, když v té době nebyl ničím jiným než vyděšeným dítětem.

"Nemůžu ti to říct," řekl Harry vážně, ale s malým úsměvem, který Severus vzal jako potvrzení. "Uvolni se, Severusi. Nikdo mě nedržel proti mé vůli a aby sis o mě mohl zničit obrázek, nikdy jsem nechtěl být profesionálním hráčem famfrpálu, bystrozorem neb nějakým bohatým playboyem. Líbí se mi moje práce a…" znovu se odmlčel a ve frustraci zavrtěl hlavou. "Sakra."

"Tohle se ti líbí také?" napdal ho Severus. "Přijít o dech, když si dokonce jen naznačil něco, co pro i pro všechny účely mohlo být nedůležité?"

"Líbí se ti lektvarové výpary, které zanechávájí mastnotu na tvých vlasech? Skvrny na prstech, které nejdou smýt? Kotlík občas explodovaný ve tvé tváři?" vrátil mu Harry.

"Mé kotlíky nevybuchují," řekl Severus ztuhle, chtěl vstát, ale Harry se natáhl a položil mu ruku na rameno.

"Jde mi o to, že pořád jsou tam nedostatky," řekl Harry tiše uchopil ho za ruku a přitiskl si na rty každý z lektvary potřísněných prstů. "Ale stejně jako tvá práce, i ta má poskytuje určité výhody."

"O kterých nemůžeš mluvit," uzavřel Severus s povzdechem, a nechal se Harrym stáhnout blíž.

"Obávám se, že je to tak," řekl Harry s malým smíchem. "Tak, teˇ%d, když jsme zjistili, že mám rád svou práci, řekneš mi, co sis přál dělat po školy ty?"

Severus zaváhal a prohlížel si Harryho otevřený výraz, oči teplé s mírnou zvědavostí, stejně jako byli ty Lily, stejná zelená. Víc než to, měli strejný mandlový tvar a stejný rám dlouhých řas, i když Harryho měli barvu sazí. Nemohl si, že by se někdy někdo tvářil takhle při pohledu na něj, ale možná, že jeho vzpomínky na Lily byli přikrášleny nostalgií a oživili se tím, co viděl v harryho pohledu.

"nikdy jsem neměl v úmyslu učit," řekl nakonec, protože věděl, že to nebylo zrovna odhalení. "Myslel jsem, že se správnými kontakty budu mít dostatečnou finanční podporu, abych s emohl věnovat nějakému výzkumu, a možná si dát nějaké peníze stranou a jednoho dne si pořídit vlastní lékárnu. Samozřejmě, že kontakty jsem měl, ale nebyli v tomto ohledu užitečné,."

"Tahle volba tě už nikdy nebude definovat," odpověděl Harry a políbil kořen jeho nosu a pak ho lehce kousl. "Možná je na čase své sny uskutečnit."

V Červené - kapitola 14. - část II.

12. ledna 2017 v 16:58 | Elloii |  V Červené

Tu noc už nemluvili, jejich ústa měli jinou práci, ale Harryho slova se v Severusově mysli usadila, a když mu Minerva poslala sovu, aby potvrdil svou účast v učitelském sboru pro přístí školní rok, zaváhal a byl rozlobený. Měl již připravené všechny plány a seznamy povinností jakožto vedoucí Zmijozelské koleje, jako kdyby skutečně nebylo pochyb o tom, že bude učit další rok bandu netalentovaných nesoustředěných studentů, jako kdyby neměl jinou možnost. Přistihl se, když si pomyslel, že má.

Pomyslel na hromady galleonů na jejich společném účtu, zlato třpytící se v každém rohu, a tím možnost značné investice do otevření nového obchodu, která by tu hromadu nijak nesnížila. Pomyslel na malou lékárnu v Příčné ulici, kde prodával své standartní a základní lektvary a na skrytý lektvarový obchod v Obrtlé ulici, kde vyráběl objednávky pro velmi specifickou klientelu. Jeho mysl vířila všemi možnostmi, a když se Harry vrátil z práce, stále nebyl schopen Minervě poslat odpověď.

Snažil se najít ta správná slova a, možná i odvahu, probrat problém s Harrym během celé večeře, ale sotva byl schopen reagovat na Harryho obvyklé dotazy na svůj den.

"Dám srpec za tvoje myšlenky," řekl Harry škádlivě, když se stůl před nimi uklidil.

"Budeš potřebovat víc než srpec," řekl stroze, a pohladil Harryho stehno a zajel až k rozkroku. "Přemýšlel jsem o tvojí nabídce."

"Oh, jo?" zeptal se Harry a posadil se naproti Severusovi na stůl. "To jsem rád. Chceš probrat nějaké nápady?"

"Co Severus chtěl, byl Harryho definitivní souhlas se zapůjčením své 'finanční podpory' a vzápětí chtěl Harryho nohy omotané kolem svého pasu. Ale neřekl to.

Vytáhl z hábitu Minervin dopis a podal ho Harrymu. "Přemýšlím, že jí napíšu, ať najde někoho jiného, kdo bude učit ty její spratky."

"Vsadím se, že si to chtěl udělat už dlouho dobu." zašklebil se Harry a odložil dopis bez přečtení. "Chtěl bys, abych kontaktoval slečnu Hartwickovou? A vím o jednom volném obchodě na rohu Příčné a Obrtlé."

Harryho odpověď byla plná nadšení, až se Severus odhodlal a zeptal se na to, co chtěl skutečně vědět. "Takže bys byl ochotný financovat mé úsilí?"

Harry naklonil hlavu, jeho oči byli nečitelné, sklouzl z jeho klína a jemně Severuse políbil na rty. "Samozřejmě. Dej mi vědět s čím můžu pomoct."

Harry byl již téměř u dveří, když Severus vstal. "Děkuji… Mohl bych tě požádat o kontakt na majitele toho prázdného obchodu?"

"Mohu ho zjistit." Harry mu poslal zářivý úsměv. "Sejdeme se v knihovně?"

* * *

Předchozí majitel obchodu tam nechal zaprášené dřevěné police, židle pouze se třema nohama a oloupaná písmena na velkorysém proskleném průčelí. Samotný obchod byl celkem prostorný a nabízel dostatek místa pro malou soukromou laboratoř, a dostatek úložného prostoru pro všechny přísady, vybavení a hotové lektvary. Uvažoval nad nejchytřejším uspořádáním regálů a snažil se nerozptylovat, když se před ním Harry sklonil k něčemu na podlaze a on si začal představovat své tělo za ním.

"Jsou tu ještě po obvodu nějaké ochrany, ale nejsou příliš stabilní," poznamenal Harry a přejížděl hůlkou po spletitých prasklin na zdi. "Je nějaká šance, že mě necháš obchod zabezpečit?"

"Uvidíme," zamumlal Severus a zapsal si nějaké poznámky o tom, co je ještě třeba udělat: dlažba na podlaze, ukazatel nad dveřmi a nové police, kontaktovat dodavatele a vyjednat ceny, inzertovat, i když spojení s Harrym bude dostatečná reklama.

"Prosím, zvaž to," řekl Harry vážně. "Cítil bych se lépe, když bych věděl, že jsi zde v bezpečí."

"Paranoia není dobrá pro podnik," řekl Severus nepřítomně a koutkem oka zachytil Harryho zamračení.

"A smrt není dobrá pro nikoho," odsekl Harry a náhlá energie v jeho hlasu způsobila, že Severus ostře vzhlédl. Harry se zhluboka nadechl a otočil se k němu zády, pěsti pevně zaťaté. "Omlouvám se. Raději se vrátím do práce."

Byl pryč, než Severus mohl reagovat, nebo se snad mohl omluvit. Dokončil svůj seznam, pak napsal svazek dopisů s úmyslem je vzít na poštu, až si půjde koupit něco k jídlu a ještě jednou si prohlédl vnitřek prostor prodejny. Ale Harryho nečekaná ztráta nálady se ho držela v podobě pocitu neklidu a brnění šesté smyslu předtuchy. Možná, ne, skoro určitě, věděl Harry něco, co on ne. Možná, že slyšel o některých hanebných plánech; možná, že dostal do rukou další zvrácené informace. Možná, že jen převzal Brumbálův plán na Severusovu ochranu. Udělal rychlou kontrolu ochran sám a zjistil, že mnoho úrovní chybí a spousta míst u stropu není pokrytých. Rozhodně nic ve srovnání s jejich propracovaným systémem, který měli na domě, ale byla to stejná úroveň, jako pravděpodobně měli všechny ostatní obchody v Příčné. Bude je muset aktualizovat, ale až po reskonstrukci, aby je nemusel dělat dvakrát. Odstrčil pryč myšlenku, zeptat se Harryho, zda by se o to nepostaral.

Zamkl za sebou, ztěží otočil starým mosazným klíčem, a když uslyšet zvuk vrzajícího zámku, cítil se lépe. Jako by byl více v bezpečí bez všech těch ochran. Severus by si rád myslel, že neztrácel čas, přemýšlením o své iracionální úlevě.

* * *

Harry se z práce vrátil později než obvykle, když už byl Severus v posteli a polospánku. Zaslechl zvuky z koupelny, pak jak Harryho nohy měkkce dopadali na koberec a zašustění peřiny, jak si pod ní lehal. Měkce si povzdechnul, když se zavrtal do polštáře.

"Dlouhý den?" zeptal se Severus, převrátil se a jednu ruku ledabyle - majetnicky - přehodil přes Harryho štíhlé tělo.

"Tak nějak," Harryho hlas byl tlumený a připomínal Severusovi spíše hlas Chlapce Hrdiny, který byl nucen příliš rychle dospět a reagoval s nevrlou odhodlaností, nebyl to ten flirtující mladík se kterým… většinou sdílel postel. Severus si nebyl jistý, jak se s tímto Harrym v posteli vypořádat, když nebyl iniciován sex ani spánek.

"Myslíš, že budeš moct usnout?" zeptal se a čekal na Harryho obvyklou jednoznačnou odpověď, ale Harry se jen ponořil hlouběji do polštáře.

"Jsem dost unavený," zamumlal. "A vlastně, vůbec na tom nezáleží, protože budu muset stejně ve tři hodiny vstávat."

"Hm?" Severus ucítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. "Nezmínil ses, že budeš mít další noční směnu."

"Nebyla plánovaná," odpověděl Harry, stále ještě tím dotčeným hlasem. "Budu se snažit tě nevzbudit."

Severus si pomyslel, že by bylo jednodušší, kdyby byl Harry naštvaný nebo by ho obviňoval nebo by trucoval, místo této chladné jednotvárnosti, která mu neřekla, jaký s ním má Harry problém, s ním nebo s nedostatkem spánku. Jeho rozhodnutí bylo nic nedělat a jen vytáhnul přikrývku o něco výš, ještě jednou pěvně chytil Harryho paží a uzavřel dlaně kolem jeho zápěstí.

"Severusi…" řekl Harry měkce, tónem otázky a pak si povzdechl.

"Ano?"

"Nemůžu nic říct," zašeptal Harry, praštil ve frustraci do polštáře a pak se náhle otočil a políbil Severuse na ústa s nečekanou silou a nutností. Tlačil svůj jazyk do úst Mistra lektvarů, přejel řadu zubů a lehce ho kousl do spodního rtu. "Slib mi…"

Znovu se odmlčel, jeho ruce svírali Severusova ramena. Znovu zavřel oči a přitiskl své rty ještě jednou proti Severusovým, tvrdě a neústupně, nedával Severusovi žádnou šanci odmítnout. Severus si nevhodně vzpomněl na pocit, že by měl stále chránit syna muže, který mu kdysi dělal ze života peklo a to i přesto, že ho zachránil. Ale nemohl ho políbit, kdokoliv tohle byl, lépe.

Harryho ruce byli všude, rychle udělal zadostiučinění s pyžamy, svíral Severusovy boky, škádlil bradavky, držel zápěstí, jako by chtěl Mistra Lektvarů připoutat. Pak jeho ústa putovala ze Severusových rtů po hrudi. Pohyboval se rychleji, než bylo obvyklé, méně hravě, méně jemně, bylo to pro Severuse překvapení, když konečně pochopil, co měl Harry v úmyslu.

"Mohu?" zeptal se Harry tiše, když se jeden prst objevil těsně za Severusovými varlaty, bylo příliš jasné, o co žádal.

Něco v Severusovi se sevřelo, jako železná pěst kolem jeho srdce. Byl spokojený v jejich milostném uspořádání, jak s Harrym sdíleli intimitu, jak spolehlivě a bez debat souhlasil s ponecháním kontroly Severusovi společně s dominantní rolí. Byly to pravidla, se kterými Potter dokázal udělat jen jedno: porušit je.

"Ne," řekl, a přestože se snažil o neutrální tón na jednoduchou otázku, vyšel najevo nuceně a uspěchaně.

Harry přikývl. Možná, že tu odpověď čekal. Jemně ústy křižoval Severusova stehna a třísla a pak se zastavil a obejmul svými rty bledou kůži a s elánem sál. Severus se vyklenul do oblouku, ruce zatínal do prostěradla, kroutil prsty na nohou, nohy se mu chvěly, jak mu potěšení mravenčilo na zádech. Kurva, byl připraven na změnu názoru.

"Neleč to," řekl Harry a hladce pohladil modřiny, když se ocitli znovu tváří v tvář. "Prosím."

"Proč?" Zeptal se Severus, když se mu podařilo ustálit dech.

Harry pokrčil rameny. "Jen pro ten pocit. Možná."

Znovu se podíval na Severuse, bez mrknutí a neohroženě, ale Severusův mozek byl stále ještě zamlžený orgasmem, takže cokoliv Harry chtěl, aby si vydedukoval, se ztratilo v oparu potěšení.

"Budu opatrný, Harry. Vždycky jsem," zamumlal Severus po chvíli, když bylo vidět, že mu Harry nechce - nemůže - sdělit žádné další informace.

Harry si znovu povzdechl a pak otřel své měkké rty o Severusovi. "Já vím. Promiň."

Severus si přitáhl mladšího muže blíže na hruď a cítil, jak mu pod prsty pulzuje tep, který se postupně zpomaloval. "Samozřejmě, že by pomohlo, kdybych věděl, před čím mám být na pozoru." Opatrně se odvážil a hladil jemné chloupky na Harryho paži.

"To nevím," řekl Harry a zněl unaveně a frustrovaně. "Moje informace jsou původně o něčem jiném."

"A předpokládám, že se netýkají mě," řekl Severus tiše a konejšivě třel malý kousek kůže mezi Harryho prsty.

"Ne," připustil Harry a náhle změnil téma. "Zítra je akce na podporu integrace kouzelných tvorů a bytostí. Zúčastníš se semnou?"

Severus si prohlížel mladšího muže a všiml si pevné linky stažených rtů, brázdy mezi obočím a intenzivního pohledu očí. "Remus tam bude taky."

Pokud v jeho mysli existovala nějaká pochybnost, Harryho poslední věta ji potvrdila, protože věřil, že Harry, ten vnímavý Harry, by neměl být tak naivní, aby se domníval, že by pro něj přítomnost vlkodlaka byla podnětem. "Ne, nemyslím si."

Harry přitiskl nos do polštáře a vydechl. Severus si to vyložil jako úlevu. "Dobře - mám na mysli… budu doma na večeři, abychom se mohli najíst společně."

Severus mu na ten jeho samolibý úšklebek vtiskl malý polibek a znovu upadli do ticha, zatím co Harry bojoval se zakázanými slovy. Usnul dřív, než je porazil a nechal Severuse přemýšlet o všem, co bylo řečeno, i o tom, co zůstalo nevyřčeno. Měl by mít strach? Byl vždy opatrný, nikdy nenechal své štíty padnout, magické ani mentální, byl pozorný ke svému okolí, jeho hůlka byla vždy na dosah. A dokonce i nyní, s Harrym tvrdě spícím, kolem sebe cítil tiché hučení Harryho magie, jako neprostupnou vrstvu na své kůži, přesouvající se s každým jeho pohybem, i když šel ven mezi lidi. Neskutečně silný štít. Čeho by se měl bát?

* * *

Severus se probudil kolem sedmé hodiny ráno, Harryho strana postele byla prázdná a studená. Ani si jeho odchodu nevšiml a přemýšlel, nikoliv poprvé, zda byl skutečně dostatečně pozorný, jak si o sobě rád myslel. Nasnídal se sám v jídelně a strávil nějaký ten čas nastavováním ochran na své laboratoři, ujistil se, ke své spokojenosti, že je vytvořil stejně mistrně jako Harry, i když s daleko menší mocí. Ale byli dobré, neměli žádné mezery nebo zadní vrátka.

Nicméně musel opustit bezpečí svého domu a vydat se otevřít obchod pro truhláře a malíře, které si pro dnešek najal. A díky své pýše, kdy odmítnul pomoc, obchod může být jistě smrtelná past. Napomenul sám sebe za ta melodramata a přemístil se.

V Červené - kapitola 15. - část I.

18. ledna 2017 v 17:14 | Elloii |  V Červené

Kapitola 15. - část I.

"In the long run we shall have to pay our debts at a time that may be very inconvenient for our survival."

"V dvoudobém horizontu je pravděpodobné, že dluhy budeme muset zaplatit v nejhorší možné době."

-Norbert Wiener-

Na konci dne to nebyl ani nepřátelský tesař s podezřelou schránkou na nářadí, ani první neoznačená dodávka přísad do lektvarů, ani překrášlená dívka od Madame Pimpernellové, která mu, pod rouškou přivítání, vnucovala vzorky svých zkrašlovacích lektvarů. Na konci dne to byl Denní Věštec a byl ochoten vnímat v tom tu ironii, na kterém celá spodní hlavní strana byla zabraná fotkou jeho a Harryho na výročním sympóziu Mistrů Lektvarů a článkem o jejich účasti (pokračování na straně 3), který měl příležitost si přečíst společně se zbytkem novin, během naprosto nekonečném času v uzavřené místnosti, hned potom, co ucítil nepříjemné táhnutí v oblasti pupíku. Přenášedlo.

Neznámé místo blokovalo jeho magii a pravděpodobně magii obecně, jelikož i jeho snubní prsten, který Harry přeměnil na Přenášedlo do bezpečí, nefungoval. Stále měl svou hůlku a pár lektvarů, které by až příliš rád použil na své únosce, jestliže ukážou svou tvář. Začal přemýšlet, zda se mu to vůbec někdy podaří. Možná, že zde byl zavřený navždy, nebo alespoň dokud neumře hladem či žízní, pečlivě odstraněn z dohledu. Zapomenutý. Snažil se rozhodnout, zda je to Luciusův styl, jeho vrozená touha udržet si čisté ruce a mít z toho škodolibou radost. Jeho závěr nebyl definitivní.

Ale to nebyl nejvíce znepokojující objev, který učinil. Necítil Harryho, nebo lépe řečeno, necítil Harryho magii omotanou kolem sebe, která by ho chránila. Nic tam nebylo. A cítil jakési studené prázdno, jako by si už jeho tělo na tu ochrannou vrstvu Harryho magie zvyklo. Vzpomněl si, jak tvrdil, že se o sebe dokáže postarat sám.

Měl se více hlídat, než zvednul něco tak neškodného jako noviny, měl se ujistit, že anti-přenášecí bariéru rozšířil i na schody do obchodu. Měl. Ale neudělal to. A měl poslouchat Harryho, když se nabídl, že se postará o jeho ochrany namísto toho, že udělal provizorní práci sám. Ale neudělal to. A hrát na 'co kdyby' ho odsud rychleji nedostane.

Rozhlédl se po vězení - loupající se pruhy tapety v nenápadně bílé barvě, která už nebyla bílá, čtvercová místnost s vysokým stropem a tvrdou betonovou podlahou, bez nábytku kromě jedné nepohodlné židle, na které seděl - a nakonec se zaměřil na druhého vězně. V jednou rohu, s očima plnýma podezřelého oslnění a dlouhýma černýma nohama seděl v prachu pavouk ve své bílé síti. Severus uvažoval nad jeho významem, zda-li je jeho přítomnost úmyslná nebo náhodná, náznak pohrdání nebo znamením, že jeho únosce nepomyslel na všechno, a že něco jako bezvýznamný pavouk mohl uniknout jeho pozornosti. Uvažoval nad posílením jednoho ze svých lektvarů pavoukem, jakož to ingrediencí, ale pak si uvědomil, že bez kotlíku, nebo bez možnosti vykouzlit oheň by jen zničil jinak perfektní lektvar.

Trpělivost. Byl to jediný přístup, který sliboval možnost nějakého úspěchu. Trpělivost a bdělost. A tak čekal na vratké židli, hůlku pevně sevřenou v ruce a snažil se nemyslet na to, že bude zapomenut. Nebo na to, co pro něj Lucius mohl plánovat.

* * *

Stěna se posunula. Čtverce a obdélníky se otáčely a pohybovaly jako posuvná skládačka, než se zformovali zpět do zdi. Vše bez vydání jediného zvuku. Nicméně Severus nespal, seděl, zdálo se to jako celé hodiny, a své unavené oči měl zafixované na zeď.

"Severusi, promiň mi, že jsem tě nechal čekat," Lucius do místnosti nevstoupil, místo toho stál ve vytvořeném otvoru. "Doufám, že ti to zde vyhovuje."

Severus pomalu vstal, protáhl si ramena a natáhl krk, aniž by odtrhl oči od hůlky blonďatého kouzelníka. "Luciusi. Nemusel sis způsobovat tolik komplikací, jestli-že jsi mě chtěl vidět. Stále na soví poštu reaguji."

"Nebyl jsem si jistý, zda budeš mít čas na setkání se starým přítelem, vzhledem k tomu, jak máš svůj společenský diář nabitý." Řekl Lucius s odzbrojujícím úsměvem a kývnul směrem k Dennímu Věštci, který ležel odhozený na zemi. "Jsem si jistý, Severusi, že jsi to již vyzkoušel, ale prosím, neváhej a zkus to znovu. Vím, jak moc rád jsi důkladný."

Severus pomalu zvedl hůlku v naději, že to unikne Luciusově pozornosti, bohužel, jak se později ukázalo, bezvýsledně. Severus ucítil na tvářích vzestup ponížení a věděl, že si toho všiml i Lucius, jak sebou jedna strana jeho úst cukla. Ale zkusil to, bezvýsledně, pozvedl hůlku a zaútočil na Luciuse kletbou, o které věděl, že by ji nikdy nedokázal zablokovat. Lucius nikdy úplně nezvládl ochrany a blondýnovy štíty byly, stejně jako on, více o vzhledu než o kvalitě. Nic. Ani jiskřička.

"A teď, předpokládám," pokračoval Lucius a s pobavením ho studoval. "se mě pokusíš napadnout fyzicky. Což bude samozřejmě stejně marné, ale prosím."

Opět se Luciusova predikce ukázala být pravdivá, když Severus udělal krok k otvoru, Lucius dokonce ustoupil s výsměchem vepsaným ve tváři a v každém řádku těla, nicméně se Severus setkal s neviditelnou stěnou, která se dutě rozezněla, když do ní udeřil pěstí.

"Mimořádné, že?" poznamenal Lucius, a pohladil stěnu s nadměrným obdivem. "Je to mrtvé centrum panství, nebo abych byl více přesný, mrtvé centrum ochran, které z tohoto místa čerpají sílu. Bylo postaveno během několika generací, pochybuji dokonce, že by z něj dokázal vyjít tvůj manžel. Jsem si jistý, že moje ochrany z takového magického impulzu budou profitovat."

Severus se najednou cítil slabý v kolenou, narovnal záda v obraně proti závraťovému kouzlu, které si pouze představil. Luciusovy ochrany byli schopny absorbovat všechnu magie z jeho kouzel ještě předtím, než se stihli projevit v podobě jisker či paprsků světla, ale neexistuje žádný způsob, jak by mohli vysát magii z jeho těla. Jeho magie byl bezpečně ukrytá v jeho těle, ale s Harryho zvykem nechávat svou magii plout kolem… otřásl se při pomyšlení, co by se v této místnosti stalo s ním.

Lucius se ušklíbl. Severus stěží odolal pokušení udeřit ho.

"Takže to je to, co chceš," řekl Severus nakonec, když si byl jistý, že je zpět pod kontrolou. "Je to past. Pro něj."

"V podstatě ano," odpověděl Lucius velkoryse. "Ale myslím, že zjistíš, že můj plán je mnohem nápaditější. Použití tebe, jako návnadu by bylo nedůstojné, vzhledem k našemu dlouholetému přátelství, nemyslíš?"

"Domnívám se, že vzhledem k našemu dlouholetému přátelství, mi neřekneš, co máš v úmyslu," odsekl Severus netrpělivě.

Lucius se zasmál. "A zkazit ti zábavu během doby, co jsi zde? To by nebylo příliš zdvořilé, ne? Když už jsme u toho, obávám se, že musím přerušit toto příjemné škádlení. Mám pevný časový rozvrh, jistě chápeš."

"Nechtěl bych tě zdržovat," řekl Severus sarkasticky, přemýšlel o posledním pokusu o útěk ze svého vězení, mohl by se na Luciuse vrhnout nebo by mohl předstírat záchvat. Ale první možnost se již potvrdila jako nemožná, a nebyla zde žádná garance toho, že Luciuse zajímá, zda bude naživu nebo ne, dokud bude zavřený v téhle díře.

Měl čas se odhodlat a marně zamumlal štítové kouzlo, než jeho hůlka poslušně vletěla do Lusiusovi natažené dlaně. "Nebude ti vadit, když si ji půjčím, že? Právě teď pro ni stejně nemáš moc využití."

Než mohl Severus protestovat - a k čemu by to bylo? - Lucius zamumlal další kouzlo, které rozvířilo kolem Severuse vzduch v krutý vítr, až pocítil nepříjemný chlad. A byl nahý. Jeho černý hábit společně s kalhoty se zatím úhledně složili v Luciusově náručí.

"Severusi, Severusi." Lucius zavrtěl hlavou a sjel Severusovo tělo od hlavy až k patě a znovu vzhlédl. "Nyní, když máš doma tak sladkého mladého manžela, opravdu jsem očekával, že se o sebe budeš lépe starat. Ne každého přitahuje inteligence."

Severus ucítil na tvářích vzteklé a rozpačité zrudnutí, zkřížil své bledé ruce na prsou a snažil se soustředit jen na to, co bylo důležité. Později bude mít čas vstřebat Luciusovi urážky, nejlépe s Harryho láskáním a polibky, které odnesou pryč všechny jeho obavy. Důležité v tuto chvíli bylo dostat se odsud, a nejlépe živý, aby Harryho znovu viděl.

"Tohle není tvůj styl," řekl, usilujíc o neutrální tón, ale věděl, že se mu úplně nepovedl.

"Půjdou sladit se zbytkem mého oblečení," odpověděl Lucius lehce a znovu se uculoval. "Ještě jedna věc. Accio Severusův snubní prsten."

Hladký povrch kovu mu klouzal z prstu, zakroužil se kolem kloubu, kde se zachytil a pak byl jeho snubní prsten najednou pryč. Cítil se bez něj prázdný, narušený, když sledoval, jak sklouzl na Luciusův vlastní prst, protože to nebyl jen proužek kovu, byl to symbol a Lucius ho znesvětil. Znesvětil Harryho.

"Stále budeš potřebovat nějaké vlasy, kůži, nehty," upozornil ho Severus a odtrhnul zrak od Luciusova prstu ke stříbrným očím.

"Neboj, to mám zajištěné," Lucius se k němu otočil zády. "Nejsi tak opatrný, jak si myslíš a strávil si zde mnoho nocí, ne? Jedl jsi z mých talířů, používal mou sprchu, spal v mé posteli… Zanechal si mezi prostěradly mnoho věcí, že? Zajímalo by mě, co by si o tom myslel tvůj manžel…"

Stěna se opět uzavřela, čtverce se zasouvali, posouvali, přeskupovali, a zakrývali odcházejícího blondýna, dokud Severus nezíral na prázdnou zeď. Dech se mu zadrhl v hrudi, jako když se v jeho průdušnici zamotal had. Nevěděl, co měl Lucius v plánu, ale vsadil by všechno, že to nebylo dobré buď pro něj, nebo pro Harryho. Harry. Stál v boxerkách, husí kůži po celé pokožce, před očima se mu objevily obrázky všech válek, které přežil. Obrázky Luciusovi potem slepené hřívy, potoků krve, rozpadajících se kamenných zdí, vykořeněné a ohořelé stromy, Harryho, zkrvaveného a zbitého, ale stále odolávajícího. Skončí to znovu takto? Harryho vítězstvím? Nechtěl si ani představovat, co by mohl mít Lucius v plánu.

* * *

Uslyšel zvuk, který ho probral ze spánkového oparu, ústa měl suchá a rty mu začali praskat z nedostatku vody. Skřípavý zvuk, jako když někdo skřípe zuby, a následně hlas. Jeho zatemněný mozek potřeboval delší chvíli, aby dokázal rozeznat jednotlivá slova namísto tlumeného rozzlobeného mumlání.

"Vím, že je tady," řekl někdo tónem, který naznačoval, že už se opakuje.

"Nemyslíš si, že by si můj otec vybral méně zjevné místo, kde ho schovat?" Druhý hlas měl stejný nádech odhodlanosti. "Za předpokladu, že ho opravdu unesl, na což nemáš důkaz. A mohl bys laskavě přestat likvidovat mé panství?"

Odpověď byl nerozeznatelná, možná to bylo spíš zasyčení než skutečná slova, ale Severusovi to bylo jedno. Vstal, příliš rychle a zavrávoral, jak se mu náhle nahrnula krev do hlavy a do jeho ztuhlých končetin, ucítil brnění jako tisíce jehliček. Ale bylo mu to jedno, protože ho hledali a ať se propadne, jestli neudělá vše, co bude v jeho silách, aby jim pomohl ho najít. Spěchal ke zdi a začal do ní bušit pěstmi.

"Harry!" vyšlo z něj zakrákání následované suchým kašlem. "Har-!" Jeho hlas se zlomil a ruce se mu slabě třásli, jak s nimi bušil do zdi.

"…tu byl, sídlo má více než sto místností, nepočítáme-li tajné komnaty, sklepení nebo dvojité zdi," Dracův hlas k němu doléhal jako v mlze. "A není zde žádná známka cizího magického podpisu takže-"

"Drž hubu," zuřivý šepot se ozval téměř proti Severusově uchu a on ještě jednou bouchl pěstí do zdi. "Tady za tou zdí něco je. Otevři to."

"Otevři co?" odpověděl Draco podrážděně. "Nic tu není. Hele Harry, chápu, že máš… obavy, ale možná že naše šance na jeho nalezení by byla-"

"Buď to otevřeš, nebo zbořím celou stěnu. Vyber si," přerušil Harry mladého Malfoyova dědice a ačkoliv se jedna Severusova část obávala, co by s ním Harryho radikální přístup udělal, tu druhou to naprosto nezajímalo.

"Dobře. Dobře! Nech mě zkontrolovat, jestli ta zeď má nějakou značku, skryté otevření dveří nebo nějaký mechanismus," odpověděl Draco a Harry mu musel přikývnout, protože bylo ticho. Ale bylo možné, že mu jen tak hlasitě a bolestivě šumí krev v uších a natolik hlasitě dýchá mezi vyprahlými rty, že nic neslyší.

Zavrávoral, když se najednou stěna začala posouvat a pak tvrdě dopadl na zem. Rozhodl se, že na ní zůstane, dokud neodezní závrať. Ale pomalu otočil hlavu k otvoru ve zdi a přinutil se, přes pálení v očích, podívat, protože o ten moment nemohl přijít

V Červené - kapitola 15. - část II.

18. ledna 2017 v 17:15 | Elloii |  V Červené

Kapitola 15. - část II.

"Do prdele! Měl si pravdu!" řekl Draco a jeho hlas mírně vyskočil a rozešel se k otvoru "Sever-"

"Ne." Nebylo to více než slabé zaskučení, ale zastavilo je. "Ne… choď... dovnitř."

"Proč ne?" zeptal se Draco, Harry mezitím začal vytvářet jiskry.

"Jsou zde zakotvené ochrany," řekl Harry a Severusovi se podařilo trhané přikývnutí. "Vysávají magii." Severus znovu přikývl a soustředil se na Harryho hluboké zelené oči. "Pokud bychom vstoupili, zůstaneme také uvěznění."

Draco zaklel, ukvapeně ukročil zpět, zatím co se Harry přikrčil a mluvil přímo na Severuse. "Severusi? Jsi v pořádku?"

Chtěl říct něco sarkastického, jako že přežil i horší situace, jako manželství s Nebelvírem, a že ho jeden den bez jídla a vody nezabije.

Místo toho z něj vyšlo hrdelní chrčení. "Žízeň."

Draco zavolal jednoho ze svých skřítků, který se vynořil s balenou vodou a nějakými sušenkami. Ale pak zaváhal a obrátil se přímo na Harryho.

"Myslíš, že se něco stane, pokud se pokusím dovnitř prohodit láhev?"

"Není to tvůj dům?" zamumlal Harry a pak začal mávat hůlkou s nacvičenými inkantacemi, zviditelňoval sítě magie držící Severuse, a ten se rozsvítil jako mudlovský vánoční stromeček. "A já bych tam tu láhev hodil, kdybych byl tebou."

"Nikdy jsem v téhle části sídla nebyl. Ani jsem nevěděl, že existuje!" protestoval Draco a zamával lahví, z čehož měl Severus docela závrať, protože z láhve neodtrhl oči. "Takže pokud mi neodpovíš, navrhuji, abychom zavolali odborníka."

"Dej mi to," řekl Harry s povzdechem, sáhl po lahvi a bez dalších okolků ji prohodil otvorem k Severusovi. "Myslím, že to je odpověď na tvou otázku."

Severus neposlouchal Dracovu odpověď, soustředil se na své třesoucí se ruce, aby chytili láhev, a pak si chamtivě užíval první doušek čisté kapaliny. Sklouzl mu do krku, chladný, osvěžující a hned se cítil lépe, jeho hlava se začala soustřeďovat. Lokl si znovu, již menší doušek a nutil se ke zdrženlivosti. Chytil balíček sušenek, který k němu Harry přisunul a zaměřil se na vyživování a hydratování těla.

"Nejsou zde žádná slabá místa," dospěl k závěru Harry po své kontrole magie a posadil se na bobek. "A nemůžu zrušit ochrany, aniž bych vážně neohrozil štíty."

"Takže mám zavolat odborníky?" Zeptal se Draco. "Protože si nemyslím, že o těchto místech existují nějaké zápisky a pokud ano, nebude snadné je najít.

"Musí tu být nějaké zabezpečení kvůli poruchám," argumentoval Harry a díval se na Severuse, jako by čekal, že mu odhalí nějaké Luciusovo tajemství.

"Téměř jistě je," souhlasil Severus, snědl poslední zbytky sušenek a opatrně vstal. "Ale kdybych věděl, kde jsou, nebyl bych ještě tady. Lucius byl schopen používat kouzla zvenčí, mohl ovlivňovat věci v této místnosti, takže navrhuji, abys pracoval z tohoto úhlu, zatím co se Draco podívá v knihovně, zda nenalezne nějaké informace."

Draco si povzdechl, ale poslušně se vydal doleva směrem do knihovny, zatímco se Harry zamračil na určitou část ochran. "Jsou zde vrstvy magie, takže ať je zde jakákoliv slabina, je zakrytá a nepřístupná."

Pak se podíval na Severuse, jeho oči uznale - alespoň by v to Severus rád věřil - přejeli přes jeho tělo. Pak znovu švihl hůlkou, neverbálně přikouzlil Severusovi hábit a kalhoty, a to včetně jednoho páru obuvi, nebyli to ovšem ty šaty, které mu Lucius sebral. Severus byl vděčný, že Harry myslí na jeho pohodlí a snažil se zachovat jeho poslední zbytky sebevědomí a zbytečně se Severuse nevyptával. Pak ale Harry zaváhal a Severusova vděčnost zmizela tam, kam zmizel i zbytek jeho iluzí.

"Cítíš se v pořádku, ale evidentně nemohu číst ve tvé magii, takže mohl bys?" zeptal se Harry a neurčitě ukázal.

"Mohl bych, co přesně?" Zamračil se Severus a zkřížil ruce na prsou.

"Mohl by sis prosím sundat boxerky?" zeptal se Harry, opět s neurčitým gestem ruky, ale tentokrát se setkal se Severusovýma očima, které na něj právě zírali s nepochopením. "Je mi to líto a omluvím se ti později, ale potřebuji to vědět."

"A tím, že si sundám boxerky, dosáhneš čeho?" tázal se Severus nedůtklivě, ale trhl sebou, když si vzpomněl. "Chceš vidět tohle." Zvedl lem jediného zbytku oblečení, odhalujíc tmavě červenou značku mezi třísly a stehnem. "Spokojený? Mohl bych si teď laskavě obléct své šaty?"

"Děkuji," zamumlal Harry a rychle prostrčil složené šaty skrz bariéru. "Pravděpodobně bych mohl příliš posílit ochrany a donutit je tím explodovat."

Severus si zapínal hábit zatím, co odpověděl. "Lucius se zmínil, že jeho ochrany živí magie obsažená v této místnosti. Vzhledem k tomu, kolik magie tudy zatím prošlo, pochybuji, že je zde nějaký limit, kolik toho mohou absorbovat."

Harry oči byli vzdálené, jak se díval na Severuse a současně na první vrstvy ochran, viděl něco, co mohl vnímat jen někdo s jeho mimořádným magickým talentem. "Mohu zmrazit některé vrstvy tak, že nebudou moct expandovat v náhlém nárůstu magie. Mělo by je to obelstít. I když si nejsem jistý, jestli se mnou Draco bude později ještě mluvit."

"Pochybuji," řekl Severus a sdílel s mladším mužem úsměv, než se otřepal z náhlé nevhodné sentimentality. "Možná bychom ho mohli zkontrolovat, jestli neobjevil nějaké méně extrémní řešení."

"Jistě." Pokrčil rameny Harry, hůlku líně pootočil mezi prsty a vytvořil bezchybného, perleťově bílého, jasně ohraničeného patrona Jelena, který bez zaváhání odklusal. "Neublížil ti, že ne?"

"Ne," řekl Severus a studoval Harryho oči. "Ale to už dávno víš."

"Vím, že ti neublížil teď," opravil ho Harry. "To nezaručuje, že ti neublížil dříve."

"Ne, to ne," připustil Severus a udělal krok blíže k otvoru."

"Dobře."

"Nezeptáš se mě, co se stalo?" tázal se Severus, přemýšlel, proč mu tolik záleželo, zda se Harry zajímá. Ale byla to hloupá myšlenka.

"Nemyslel jsem si, že by to bylo fér," řekl Harry tiše a ty zatracené zelené oči tolik připomínali Lily. "Vzhledem k tomu, že ti nemohu odpovědět, když by ses mě zeptal stejnou otázkou."

"Tohle nemá nic společného s tvou prací!" protestoval Severus. "Správně?"

"Víš, že ti nemohu odpovědět," řekl Harry. "A dokud moje oddělení nerozhodne o verzi událostí, můžu ti říct dokonce méně než obvykle."

"Jak troufalé předpokládat, že víš jaká pravda je pro každého stravitelná." Ušklíbl se Severus. "Podcenil jsem Albusův vliv, který na tebe měl - opravdu ses od něj naučil hodně, že?"

"Vzhledem k tomu, kolik pro nás oba znamenal, nemyslím si, že bychom měli do našich neshod tahat Albuse." Odpověděl Harry pevně, než se odvrátil. "Udělám nejlépe, když kontaktuju jednoho ze svých kolegů. Tohle by mohlo být ošidné."

Přemístil se, přes zatracené ochrany, dříve než si Severus mohl uvědomit, že ho na jazyku pálí oprávněné rozhořčení, že si Harry dovolil ho poučovat, kárat, jednat s ním s povýšeným tónem. A jak nezrale a nezdvořile ho zde zanechal, i když by on udělal pravděpodobně to samé. Přecházel po délce svého malého vězení a jeho vlající hábit mu uklidňoval nervy, i když by nikdy nepřiznal, že by to oblečení dokázalo.

Netrvalo to dlouho a uslyšel na chodbě kroky, viděl nezřetelný stín, který se pohyboval směrem k němu, následovaný štíhlýma nohama a štíhlými boky patřící mladému muži, o kterém jednou přemýšlel jako o nejbližším člověku, který měl nejblíže k fyzické dokonalosti.

"Severusi? Harry říkal, že našel způsob jak tě dostat ven. Kde je?" pokynul mu Draco a podíval se po chodbě, jako by čekal, že Harry vyskočí zpoza jedné z dekorativních armatur podél stěn.

"Shromažďuje posily, aby mohl srazit vaše ochranná kouzla," odpověděl suše Severus a užil si krátký záblesk šoku, který se Draco pokusil skrýt.

"Srazit je?" zeptal se Draco. "Myslíš dočasně snížit. Je to tak?"

"Ne, obávám se, že Harryho verze obsahuje více demolice a trvalé destrukce," odpověděl Severus jízlivě, protože věděl, díky bouři v Dracově tváři, že jeho slova, pronesená z nesprávně zaměřeného vzteku, tvrdě udeří.

Našel rozhořčení, pobouření a krátce zoufalství, a nakonec rezignaci. "Otec nebude rád. Nicméně, je to jeho vina."

"Víš, co se stalo?" zeptal se Severus, téměř dychtivostí udeřil do zdi.

"Vím jen to, co jsem viděl. Harry byl na té charitativní sbírce s tím, co jsem si myslel, že jsi ty, a pak, jak někdo útočí, rozruch a následně bystrozory odvádějící mého otce, stále pod mnoholičným lektvarem, pryč," Draco se na něj podíval. "Pak mě Harry drapnul, vytáhl mě ven a řekl mi, že se okamžitě musíme dostat do našeho sídla, protože tě můj otec unesl a drží tě tady."

"Copak ses ho nezeptal, co se děje?" tázal se Severus.

"Nač ztrácet dech?" Draco protočil oči. "Upřímně řečeno, spíše jsem si myslel, že se něco chystá proti mému otci a využívá mě, aby se dostal sem. Kdybychom tě nenašli…"

"A přesto si byl ochotný s ním jít?"

Draco udělal krok do strany a napůl se otočil. "Harry by stejně našel způsob, i bez mé pomoci. Spíš jsem si myslel, že moje spolupráce udrží likvidaci majetku na minimum. Zdá se, že jsem byl příliš optimistický."

"Vskutku," odpověděl Severus, zatím co studoval Dracův profil. Nemluvil pravdu, nebo alespoň ne celou pravdu a Severus nenáviděl, že lže. Nedokázal dost rychle uhasit myšlenky, plné hořkosti a nedefinovatelné žárlivosti, a Draco si jeho pohledu všiml a věnoval mu ironický úsměv.

"Harry vypadal... rozrušeně. I kdybych mu úplně nevěřil, neměl jsem žádné pochybnosti o tom, že si myslel, že je to důležité a neodpustil bych si, kdyby měl pravdu a já neudělal nic, abych ti pomohl. Tak jsem ho sem přenesl." Draco se setkal s jeho očima a Severus byl tentokrát o něco více přesvědčen.

"Nelhal jsem," Harry se objevil stejně náhle, jako předtím zmizel.

"To děláš zřídka," potvrdil Draco a přidal omluvný výraz. "Alespoň pokud vím."

"A stejně nikdy neuvěříš," řekl Harry se vším chlapeckým šarmem a Draco se zasmál.

Severus se nesmál. Zíral na tři muže, kteří se objevili s Harrym, drželi se v pozadí, zatím co vše pozorovali s vyvalenýma očima. Severus tuto techniku znal příliš dobře.

"Nechceš nás představit, Harry?" zeptal se a zaměřil pohled na nejvyššího muže.

"Toto je pan Anderson z bystrozorského oddělení." Pokynul Harry k brunetovi, který byl nejblíže, ale přestože Anderson předstoupil před Severuse, žádný z jeho obličejových svalů se nepohnul. "Je zde, aby si ověřil, zda jsi byl skutečně unesen a drželi tě zde proti tvé vůli."

"Jste zcela přesvědčen, že toto je pan Snape?" zeptal se bystrozor Harryho.

"Jsem si jistý, že tohle je můj manžel Severus Snape," potvrdil Harry okamžitě a hleděl přímo na bystrozora. "A jsem si jistý, že jakékoliv další otázky můžou počkat."

Harryho postoj neumožňoval argumentaci a Anderson neudělal tu chybu, aby s ní začal.

"Oblast je zajištěna," řekl jeden z těch dvou a udělal krok vpřed. "Jsme připraveni zahájit proceduru."

Harry přikývl, ale Severus prostě jen dál zíral na ty dva nejmenované kouzelníky, jak usoudil, Harryho kolegy. Byli identičtí do posledního detailu. Pokud by bystrozoři vyslýchali svědky nějaké trestné činnosti, obdrželi by stejný popis znovu a znovu. Výška? Střední. Odstín pleti? Lehce opálený. Vlasy? Krátké, černé. Oči? Zelené. Nějaké charakteristické znaky? Jizva na čele. Ale samozřejmě, nikdo ze svědků by neodpověděl takhle - prostě by uvedli, že viděli Harryho Pottera. Dva Harry Pottery. Tři, pokud jste počítali původního. Jistě, jeden na levé straně neměl oči tak dokonalé a nos měl příliš velký a druhý měl více široká ramena, a když se kolem nich pohnul vzduch utajovacího kouzla, bylo na druhý pohled vidět, že je to někdo jiný. Severusovi se najednou udělalo špatně, že jeden z nich byl v jeho domě, v jeho posteli, a předstíral, že je jeho manžel, zatím co byl Harry někde pryč. Nevěděl, jakou hráli hru nebo jakou roli v ní měl on.

Harry si všiml jeho pohledu. "Každý ví, kdo jsem, tak všichni užívají vzhle-"

"Harry!" ostře ho přerušil, ten s větším nosem a švihl hůlkou, když se Harryho dech zadrhl a začal se dusit. "Není to v jeho zájmu."

Poprvé byl Severus rád, za tvrdohlavý vzpurný výraz v Harryho tváři. Harry trhl hlavou, setřásl kouzlo a zhluboka se nadechl. "Poděkuji ti, pokud se o to znovu nepokusíš."

Tvář druhého Harryho se přeměnila do mírné rozpačitosti a zamumlal pod vousy něco jako omluvu.

"Budeme pokračovat?" zeptal se třetí Harry a vytáhl hůlku, přičemž se s očekáváním díval na skutečného Harryho.

Harry přikývl a znovu se otočil k Severusovi, vytáhl z kapsy hábitu jednoduchý proužek kovu ve stříbrné a černé barvě titanu, Severusův snubní prsten. "Znovu jsem aktivoval přenášedlo. Měl bys jej použít, jakmile začnou ochrany padat, abys nezůstal pohřben pod troskami."

"Troskami?" zopakoval Draco bolestně naplněným šeptem.

"Budu se snažit snížit ochrany jen tak, aby se Severus dostal ven, nicméně on je mou prioritou, nemůžu ti nic slíbit," řekl Harry a krátce položil ruku na Dracovo rameno. "Omlouvám se."

"Chápu to," ujistil ho Draco. "Udělám nejlépe, když odejdu, jestliže nepotřebujete mou pomoc."

"Díky, Draco," řekl Harry, hodil prsten k Severusovi a počkal, až si ho nasadí, než pokračoval. "Vy dva jste připraveni?" Jeho kolegové přikývli, a postavili se vpravo a vlevo k otvoru s Harrym ve středu. "Dobře. Severusi, jdu dovnitř."

"Co?!" zeptal se Severus ostře a narazil do magického štítu, když spěchal zablokovat Harrymu vchod. "Neposlouchal jsi, co jsem řekl? Místnost tě vysaje do sucha a nenechá ti žádnou možnost, jak to zablokovat nebo zrušit, když dostane příliš mnoho. Ty sem nepůjdeš!"

"Všichni jsme si dobře vědomi rizik," řekl ramenatý Harry monotónním hlasem.

"Vy si na sebe to riziko neberete," odsekl Severus. "A vzhledem k tomu, že budu já obviňován za zabití Zachránce kouzelnického světa, myslím si, že by to nemělo být ani tvoje riziko." Zamračil se na Harryho, stále držíc ruce po obou stranách otvoru, aby mu co nejvíce zabránil projít.

"Severusi… Moje magie není neomezená a je v našem zájmu strhnout ochrany tak rychle jak jen to bude možné. Budu schopný je nabít takovým množstvím magie, abych našel zranitelné místo, ale jen pokud budu uvnitř," vysvětloval Harry. "Budu v pořádku."

Omluv mě, že to neshledávám uklidňujícím. Nezvážil jsi všechna rizika." Zvedl ruku, když chtěl Harry protestovat. "Ne pro tebe. Já vím, jak málo si ceníš vlastního života, takže toto necháme stranou. Myslíš, že mě zde Lucius držel pro zábavu? Že měl pochybnosti o zabití starého přítele? Možná, že neznám jeho Plán A, ale odvážím se poměrně přesně odhadnout, jaký by mohl být jeho Plán B. A ty hraješ přesně podle něj."

"Pokud máte nějaké informace, radil bych vám, abyste nám je sdělil," řekl jeden z Harryho kolegů a Severus si nevěřícně odfrkl.

"Proč, neumíte snad číst mezi řádky?" zeptal se posměšně, ale nebyl to jeden z falešných Harryů, kdo udělal krok zpátky, a tak využil příležitosti a zkřížil ruce na prsou.

"Víš stejně dobře jako já, že Ministerstvo i Řád udělali vše, co si jen lze představit, aby se ujistili, že Voldemort již nikdy nepovstane," řekl Harry tiše a díval se na něj přes tmavé řasy.

"Jsi příliš mladý, aby sis pamatoval, že to samé udělali i posledně," posmíval se Severus, ale znělo to unaveně a melancholicky. "A Lucius nebyl zcela nezúčastněný, nebo nenápadný, když přišlo na jeho starého pána."

"Máte konkrétní informace?" zeptal se Harryho kolega a podíval se na netrpělivého bystrozora.

"Ne," přiznal Severus. "Ale jestli Lucius něco… plánuje, neměl bys mít alespoň otevřená zadní vrátka?"

"Nebo nejdříve zkontrolujeme, zda něco není v ochranách?" navrhl Harry a nasadil si téměř triumfální výraz. "Udělám to, pokud vám nebude vadit ještě chvíli čekat?"

"Nemyslím si, že je zde třeba mluvit o trpělivosti," uzavřel Severus, udělal krok zpět a dal tím prostor k práci Harrymu, nicméně na něj stále dohlížel.

Harry také udělal krok dozadu, poklepával na jednotlivé oblasti hůlkou, rozzářil je energií. Severus si všiml, že Anderson začínal být netrpělivý a Severus se bál, co by to mohlo způsobit s Harryho koncentrací, kdyby ho rozladil. Harryho kolegové, na druhé straně, se uvolnili, jeden z nich sledoval Harryho pokrok bystrýma očima, vytvářel tím přinejmenším věrohodnou napodobeninu, která ví, co se děje. Zatím co druhý se začal vybavovat s jedním z Dracových předků.

Po šestém nebo sedmém kouzle Harryho tvář potemněla, a oči se mu rozostřily, jak se díval skrz několik vrstev magie. Prudce otočil hlavu zleva doprava, nahoru, dolů, v diagonálním směru k něčemu daleko pod Severusovýma nohama.

"Takže?" tázal se Anderson a vrátil tím Harryho do reality, jako když ho vystřelili prakem.

Harry zvedl ruku, ale ne k Severusově překvapení, ale k bystrozorově. "Mám to," řekl svému kolegovi. "Zkusme ukončit tento den, bez dalšího Obliviate, prosím? Je tu jeden pramen, který nesouhlasí s logikou ochranného systému. Možná to nic není."

"Můžeš říct, kdy ten pramen vznikl?" zeptal se s velkým nosem. "Jestli je starý, starší než my, můžeme konstatovat, že je to neškodná anomálie a není součástí Luciusova plánu."

Harry přikývl, znovu se soustředil a rozsvěcoval magickou síť.

"Hledej známky oslabení," tiše ho korigoval kolega a přistoupil k Harrymu blíž. "Roztřepené hrany, uvolněné spoje. Vidíš, která větev magie se spojuje v ostatními?"

"Myslím, že je mladší," prohlásil nakonec Harry a podíval se na druhého muže. "Běží velmi čistým způsobem, přímo skrz ostatní ochrany, ale pak se boří hlouběji a bude těžké ji vysledovat mezi všechny ty ostatní podpisy."

"Nemůžeš určit podpis?" zeptal se Anderson netrpělivě.

"Můžeš si to vyzkoušet," odpověděl Harry klidně. "Ale jsem si jistý, že si také všimneš, že všechny rodinné podpisy jsou si často podobné."

"Tak co navrhuješ?" tázal se Anderson. "Možná, že ve vašem oddělení fungují hodiny jinak, ale měli jsme naplánované jiné věci, a pokud můj šéf uslyší, že jsem tu celý den postával a sledoval, jak nic neděláš, nebude se mu to líbit."

"Nechte si vaše obavy," řekl přezíravě ten s širokými rameny. "Zřídka kdy nějaká vaše akce s plánovanou strategií dosáhne dobrých výsledků."

Severus jen stěží potlačil odfrknutí, když pomyslel na to, jaká by to byla cenná lekce pro Harryho, kdyby se ji naučil už během svých školních let. Harry se k němu otočil a usmál se.

Jeho kolegové mezitím zahájili vlastní zkoumání, prověřovali pramen magie se zřejmým cílem nalézt anomálie. S předvídatelnými výsledky a včas, samozřejmě. Harry se zdál být mimo realitu a Anderson se již smířil se situací. Severus sám neměl moc na vybranou.

"Pošleme do ochran nějaké impulzy," nakonec řekl velký nos. "Kdyby se dělo něco neobvyklého, budeš mít možnost zablokovat mou magii."

"Dobře," řekl Harry a podíval se na Severuse. "Ustup prosím o krok zpět."

Znepokojení? Jak dojemné. Severus si nemohl pomoci, aby v sobě neucítil neposlouchající dítě, které lezlo po shnilém stromě na zahradě a zaseklo se, když pod ním jedna z větví a on musel čekat na záchranu ve formě nepříjemných a mírně rozmrzelých rodičů. Představa, že by měl uvedeného rodiče představovat Harry, mu vyloudila úšklebek na rtech, ale přesto ustoupil.

Všichni pozvedli své hůlky, téměř unisono, ačkoliv Anderson mírně zaostal, zřejmě proto, že ve skutečnosti příliš nepochopil, co se děje.

Severus slyšel nejasné mumlání, viděl jasný modrý proud světla, ale necítil ve vzduchu magii, jak lehce poletuje, a dotýká se jeho kůže. Krátce ho napadlo, že to bylo, protože Harry nekouzlil, protože i když Harry dělal to nejjednodušší kouzlo, bylo to cítit nerealisticky obrovskou magií. Ale samozřejmě byl v anti magické bublině, takže magie mohla být mimo jeho dosah.

Harry zakřičel. Zavrávoral, ruce si dal před obličej a nohy se mu podlomili. Muž s širokými rameny u něj byl právě včas, aby ho zachytil, jednou ruku mu obtočil kolem trupu a jemně ho položil na podlahu.

"Harry!" Severus se přistihl, jak se pokusil dostat k muži a když udělal krok blíže, bolestivě narazil na ochrany.

"To není dobré," zamumlal Harry nezřetelně a natáhl zkrvavené konečky prstů ke svému kolegovi, zatím co si druhou rukou stále svíral čelo. "Sev'rus měl prav-du."

Severus, ač rád slyšel Harryho potvrzení svých slov, měl větší starost o Harryho a pravdivost toho nejhoršího scénáře.

"Možná byste měl vzít Harryho k léčiteli," navrhl Severus a zvedl hlas, aby ho bylo pořádně slyšet.

"Nikdy pro mě nic nedokázali udělat," vrátil mu Harry, sundal ruce z čela a postavil se na nohy. Jeho jizva stále krvácela, červená kapalina mu tekla přes nos a měl ji rozetřenou přes brýle. "Budu v pořádku. Jen mě to šokovalo. Nech mě se podívat na ochrany."

Zavrávoral. Severus se chtěl natáhnout, aby ho zachytil, ale opět zjistil, že jsou jeho možnosti omezené. Pak se Harry sám vyrovnal, usmál se na Severuse a vrátil se k ochranám. Měl na sobě výraz - nebo to bylo tou krví? - stejný jako během války, příliš odhodlaný, příliš soustředěný a příliš málo lidský. Nějak v Severusovi probudil asociaci k mladšímu Harrymu, sotva dospívajícímu, jehož nevinnost nikdo nedokázal ochránit, protože byli příliš zaneprázdněni záchranou jeho života.

"Teď ji můžu vystopovat," prohlásil. "Ale radši bychom měli zavolat posily."

"Je to… Ty-Víš-Kdo?" zeptal se Anderson s obavami, jeho hlas pronikavě zakolísal.

"Prověříme to," řekl velký nos, obešel Harryho, který se stále díval na ochrany. "Možná by někteří z vašich kolegů mohli zabezpečit oblast. Diskrétně. Davová panika není v našem zájmu."

"Vím, kam musíme jít," řekl Harry brzy poté, co se Anderson přemístil. "Je to-" Začal se dusit, ruce si přitiskl k hrudi a na světle modrém svetru se mu vytvořily krvavé šmouhy.

"Nebojuj," řekl ten s širokými rameny a znovu se natáhl k Harrymu. "Dýchej, nesnaž se mluvit."

"Co se to sakra děje?!" ptal se Severus a mlátil pěstmi do zdi, když mu nevěnovali pozornost. "Harry?"

Harry ještě párkrát zalapal po dechu, jeho prsty se zaťali v pěst v záchvatu a křeči, ale přesto se setkal se Severusovým pohledem, oči měl plné odpovědí, o kterých si Severus nebyl jistý, že je chce slyšet.

"Harry potřebuje léčitele," řekl Severus a snažil se o racionální tón a raději zíral na jeden bod na zemi.

"Jsem v pořádku," podařilo se Harrymu mezi zalapáním po dechu.

"Ne, to nejsi," vyvrátil mu Severus, než se otočil k jednomu z mužů. "Ať se děje cokoliv, Harry není absolutně ve stavu, aby se s tím vyrovnal sám. Takže ho vezměte k léčiteli."

"Už to přechází," zněla odpověď. "Máme mnohem naléhavější záležitosti, kterým musíme věnovat pozornost."

"To je v pořádku Severusi," souhlasil tiše Harry. "Jen zvyšovali úroveň zabezpečení. Nepočítal jsem s tím tak brzy a tak mě to překvapilo."

"Nevypadáš v pořádku," upozornil Severus, ztišil hlas a přistoupil blíže k ochranám. "Alespoň si vezmi životabudič. Pokud něco budeš potřebovat, je to veškerá síla, kterou můžeš mít." Sáhl do hábitu, vytáhl jednu malou lahvičku a opatrně ji posunul po podlaze.

Harry se usmál. "Opravdu bych tě teď rád políbil, abys věděl."

"Prostě vypij ten lektvar," trval na svém Severus. "Pak se postaráme o cokoliv, co Lucius připravil a dostaneme mě ven."

"Ano, pane," zasmál se Harry, vypil lektvar a vrátil se ke svým kolegům. "Pojďme na to."

V Červené - kapitola 16. - část I.

27. ledna 2017 v 21:36 | Elloii |  V Červené

Kapitola 16 - část I.

*** Tato kapitola byla o trochu složitější něž ostatní. Musela jsem si více pohrát s češtinou a promyslet některá slova, aby dával obsah smysl. Ke kapitole je od autorky spíše nekvalitní obrázek, ale k dotvoření příběhu je myslím postačující. Elloii ***

"What can be added to the happiness of a man who is in health, out of debt, and has a clear conscience?"

"Co může být větší štěstí, než když je člověk zdravý, bez dluhů a s čistým svědomím?"

-Adam Smith-

Po hodinách a hodinách čekání byl Severus konečně propuštěn ze svého vězení, když Harry prorazil ochrany a nějak se mu podařilo udržet stěny rozpadajícího se Malfoyova sídla jim nad hlavou. Ale místo toho, aby šel se svým manželem domů, byl poslán napřed s malým otiskem Harryho rtů na ústech, zatím co Harry zůstal, pravděpodobně aby uklidit nepořádek a zahladil všechny stopy. Severus to nevěděl jistě, a ani se to ani nikdy nedozví.

Díval se na Harryho záda, setkal se s jeho očima skrz zrcadlo, když si mladší muž drhnul zaschlou krev z čela. "Předpokládám, že tato záležitost byla vyřešena?"

Harry vyhýbavě zahučel, opláchl si ještě jednou obličej a sáhl po kartáčku na zuby.

"Harry," řekl Severus varovně a natáhl se po Harryho pasu, aby ho k sobě otočil. "Zasloužím si nějaké odpovědi."

"Já vím," povzdechl si Harry a opřel si bradu o Severusovu hruď. "Já vím."

"Ale stejně mi nic neřekneš," uzavřel Severus, políbil Harryho na čelo a pod rty ucítil zanícenou kůži. "Jdu do postele."

"Můžu... můžu jít s tebou?" zeptal se Harry a jeho hlas se zlomil. "Vím, že jsi naštvaný, a máš právo být, ale…"

"Pojď," řekl Severus, přičemž chytil Harryho za ruku a odvedl ho do ložnice, kde ho položil na postel, svlékl ho, políbil, pohladil, pečlivě připravil a nakonec do něj jemně vklouzl. A teprve, když mu Harry usnul v náručí, začal přemýšlet o tom, co se stalo a jaký to bude mít následek.

* * *

"Ránko," pozdravil ho Harry, nalil mu čaj a otřel mu rty o tvář. "Musím ještě udělat nějaké papírování, takže budu v pracovně, ale proč si zatím nepřečteš noviny a nevyluštíš křížovku?"

"Zdáš se veselý," řekl Severus a znělo to spíš jako obvinění.

"Měl jsem nápad," řekl Harry s velkým úsměvem. "Uvidíme se u oběda? Nebo jen zaklepej, pokud něco budeš chtít."

"Jak velkorysé," řekl Severus. "Co když chci něco teď?"

"Nejprve by sis měl užít snídani a přečíst si noviny," sestřelil ho Harry a došel tak daleko, že mu položil jedno ze svých mudlovských per na horní stranu Denního Věštce. "Uvidíme se později."

A byl pryč, než Severus mohl zaprotestovat. Ve skutečnosti nebyl tak hloupý, aby chtěl, protože Harryho význam slov byl více než jasný. Takže si přečetl hlavní článek stránky (pokračování na straně 3), a zhodnotil, že všechny hlavní informace byly v titulku - 'Lucius Malfoy a Walden McNair zatčeni na charitativní akci' - a že nepotřebuje číst Harryho prohlášení 'Bez komentáře'.

Na druhé straně našel tiskovou zprávu od Harryho oddělení, ale dozvěděl se ještě méně, než sám věděl, neurčitě psali o 'menší hádce' zahrnující jednoho z jejich 'spolupracovníků'. Prolistoval se až na zadní stranu novin, podíval se na zprávy o počasí, zamračil se na suchopádnou karikaturu Starostolce a pak začal křížovku.

Prvních několik otázek bylo neskutečně jednoduchých, a ač v nich chtěl nalézt nějaké spojení s aktuálními událostmi, tak velice pochyboval, že H-I-P-O-G-R-I-F, S-A-L-E-M nebo A-R-I-T-M-A-N-C-I-E má nějaký význam. Ale když si přečetl 'lektvar, který může změnit něčí vzhled', ožil, protože o lektvarech toho věděl hodně a Lucius mu přiznal, že plánoval převzít jeho identitu. A Dracův souhrn událostí mu také leccos potvrdil. Vyplnil M-N-O-H-O-L-I-Č-N-Ý, s tím, že v dalším poli byla malá čtyřka, což ho přimělo podívat se do spodní části stránky. Stálo zde 'vyplňte správnými písmeny a zvítězte.' Obrátil oči v sloup a pokračoval s křížovkou.

Další dvě slova byla primitivní, ale pak byl požádán o synonymum pro 'láskyplné kousnutí' a opět se rozhodl, že je na správné cestě, pokud byl ten nucený striptýz při únosu jen nějaký náznak. A opět, další pole bylo částí řešení a tak přemýšlel, zda mu Harry chtěl svými činy schválně usnadnit hledání náhodných písmen.

Rozhlédl se po zbytku těch malých čísel. Rychle vyplnil V-O-L-D-E-M-O-R-T, krátce popřemýšlel, jak moc byla snížená obecná obava z vyslovení jména Toho-jež-nesmí-být-jmenován, aby se takové jméno mohlo objevit v křížovce. A ztuhl. Měl svá podezření, ale byly to pouze podezření, než Lucius použil jeden z viteálů Temného pána. Ale všechny viteály byly zničeny, že? A ten konkrétní viteál byl probodnut baziliškovým zubem plným jedu. Možná Luciusův plán, po tom všem, nebyl tak reálný.

To mu dovolilo znovu dýchat, i když se sám pro sebe zeptal Harryho, jak blízko byl Lucius k začátku nové Temné Doby, aby potvrdil svou dedukci a správně četl mezi řádky.

Ale nejdříve potřeboval najít všechny kousky křížovky a zjistit, co znamenal Luciusův druhý plán. Synonymum k 'tichý, mírumilovný'? Zvedl obočí, a když vyplnil V-Y-R-O-V-N-A-N-Ý, poprvé nalezl Harryho nápovědu, méně poučnou. Vyrovnaný? Možná to nebylo slovo, ke kterému Harry mířil. Ticho, klid? Co jiného by to mohlo znamenat? Poklepal perem o papír, jeho tvar i hmotnost byla jeho ruce neznámá. Dovolil si sklopit oči opět ke křížovce, doplňoval další číslo a rozhodl se nechat být význam 'vyrovnanosti' na později.

Další slovo bylo 'nájezdník (mn.)', které začínalo Ú a přetínalo vyrovnanost. Opatrně do malých čtverečků zapsal Ú-T-O-Č-N-Í-C-I a zároveň uvažoval nad důsledky tohoto množného čísla. Článek byl o zatčení Luciuse a McNaira, přesto si ale nemohl být jistý, Severus pochyboval, že by se Lucius odhodlal k přímému útoku na Harryho. Možná někdo jiný, někdo, kdo v článku nebyl zmíněn. Udělalo ho to více důležitým, více nebezpečným - nebo méně? A kdo by to byl? Měl být jeho, nebo její útok zaměřený na Harryho, na Luciuse, na Severuse? Harryho náznak zvýšil počet otázek než odpovědí a Severus pocítil v žaludku známou stočeninu frustrace, že Harry mu neřekne (nemůže), co se děje.

'Schopnost dát život'? Vyplnil P-L-O-D-N-O-S-T a vzpomněl si na tu frašku jejich smluvního vyjednávání, Harryho s kamennou tváří, kdy odmítal klauzuli o věrnosti, i poté, co Severus odhalil, že by ho Lucius mohl dostat dítětem. Severus se na okamžik ztratil ve slepé panice, následované vztekem a žárlivostí, které mu taktéž zastínili vidění. Harry chtěl vidět jeho modřinu, že by viděl tento nedostatek na přeměněném Luciusovi? Jak dlouho trvalo Harrymu uvědomit si, že něco není v pořádku? Jak daleko-? Zastavil tu myšlenku, ale ne zcela včas, aby zabránil obrazům Harryho v zápalu vášně, ležícího na posteli, jako včera večer (objevili se jiné vzpomínky), prohnutý při každém pohlazení a sténající potěšením s každým tahem. Všiml si Harry včas? Přehrál si večerní setkání, snažil se rozhodnout, jestli byl Harry vystrašený nebo traumatizovaný, nebo něco mezi tím.

Ale Harry se vždycky dobře kontroloval, byl pevně na uzdě a i v předpokládaném pohodlí svého domova Severus nikdy nebyl schopen určit, zda to dělal schválně nebo to byl zvyk, který byl již tou dobou hluboce zakořeněný v jeho povaze, že tak činil bez přemýšlení. Možná to bylo trochu od obojího, nebo taky ne, možná to u něj byla nutnost, být vždy v klidu a mít vždy kontrolu, protože stačilo jedno uklouznutí, jedna chvíle emoční nestability a mohlo to mít katastrofální následky, jak pro Harryho tak pro všechny kolem něj. Možná. Severus nevěděl. Co by se stalo?

Začal vyplňovat zbytek mezer téměř bez přemýšlení, jeho mysl stále bzučela vším, co by se mohlo stát, co se stalo, zatím co on byl zazděn v Luciusových ochranách. C-A-G-L-I-O-S-T-R-O, N-Á-V-R-H, M-U-D-L-A. Na chvíli se zastavil, když byl u 'povinnost vůči jinému kouzelníkovi (mn.)', byl si téměř jistý, že je to další náznak, i když v žádném z malých čtverců nebylo číslo. Samozřejmě, do tohohle zmatku byl zapojen víc než jen jeden životní dluh - mezi Harrym a jím, to byly již dva, mezi Luciusem a Harrym další, a Severus by se vsadil, že Harryho minulost volala po některých laskavostech, které mu věnovala, bez toho, aniž by ho předem varovala. Ale Severus to všechno věděl. Takže co to bylo, co mu chtěl Harry říct? Nebyly zde žádné nové životní dluhy, mezi Harrym a jím, ani by nedávalo smysl, kdyby Harry zmínil životní dluhy, které nebyly spojeny s touto situací. Další životní dluh mezi Harrym a Luciusem tedy, ale kdo vlastnil čí?

Byli zde přinejmenším dva útočníci, z nich jeden byl ve spolku s Luciusem. Takže možná chtěl Lucius ve sladěném útoku zachránit Harrymu život. Byla to samozřejmě čirá spekulace, ale neměl nic jiného než více či méně užitečná slova, nebylo toho moc, co Severus mohl dělat. Za předpokladu, že toto byl Luciusův záměr, zdálo se logické, že se mu to nepodařilo, protože Harry dnes ráno nevypadal utrápeně.

To stále ještě neodpovídalo, kdo je ten druhý útočník a Severus dával velký pozor, aby umístil svůj šálek jemně zpět na talířek. O další dvě písmena později narazil na J-E-D, krátce ho napadlo, jestli by to také nebylo důležité, ale pak to odmítl jako příliš vágní náznak. Pokračoval se S-E-S-T-R-Y, D-O-P-I-S a byl zaměřen na 'jedovatá zahradní rostlina', když si všiml zajímavé konstelace vytvořené z J-E-D a D-O-P-I-S. Jed a dopis, brk. Jed, brk, písmeno. Byl až příliš obeznámen s jedovatými brky, jejich manželství obdrželo více než trojnásobek nenávistné pošty. Bylo stále příliš nejasné, co tím Harry myslel, ale jed, brk a písmeno dávalo rozhodně větší smysl než 'vyrovnaný', takže byl nakloněný držet se této myšlenkové linie.

V duchu probíral všechnu nenávistnou poštu, kterou obdržel, převážná část těchto dopisů byla od nemocných bláznů, kteří odhalili údajné spiknutí, kteří mohli dokázat, že podal Harrymu nápoj lásky a ulovil si ho do postele. Nebylo zde ale nic, co by odhalilo nebo dokázalo nějaký jiný záměr, a nemohl si vzpomenout na žádný jiný dopis, který by stupňoval výhrůžky na alarmující úroveň. Pak tam byly dopisy, anonymní, ale stále příliš rozpoznatelné, od těch, kteří sloužili pod Temným pánem, chrlící obvinění ze zrady a z jejich prodeje ministerstvu, ze spolčování se - S-P-O-L-Č-O-V-Á-N-Í - s mudlorozenými a krve zrádci. Všichni měli pravdu, samozřejmě, a ponechal si ty dopisy pro případ, že by jich někdy bylo potřeba - jako při vydírání nebo jako doklad o svých dobrých úmyslech. Byly mezi nimi i výhrůžky smrtí, ale Severus nedokázal rozeznat žádný důvod, proč by Harryho kolegové uvolnili Luciusovu a McNairovu identitu k tisku a ponechali si třetího Smrtijeda v tajnosti. Přinejmenším to znělo nepravděpodobně.

Dopisy od některých občanů, jež ho považovali za metlu na zemi, hnilobu lidstva, obviňovali ho za svůj ztracený majetek, ztrátu končetin a ztrátu blízkých. Jeden z nich byl pevně přesvědčen o tom, že jeho bratr zemřel na Severusem uvařený jed a varoval ho, aby lépe sledoval svůj ranní čaj. Severus usoudil, že více než směšné, je to znepokojující. Další ho obviňoval za vraždu svého zetě a následnou sebevraždu své dcery a hrozil, že ho prokleje impotencí, aby nikdy nemohl mít vlastní děti. Jako kdyby děti chtěl (nedovolil si žádný prostor pro myšlenky). Byli zde i jiný, samozřejmě, ale nemohl si vzpomenout na žádné konkrétní hrozby, něco, co by mu řeklo jejich úmysly. Bude to muset zkusit a zeptat se Harryho.

Vypil poslední zbytky čaje, sebral pero a sroloval noviny, konečně odstrčil židli a vstal. V duchu si připravil své argumenty, teorie, seznam otázek a vydal se po schodech nahoru. A to vše, jen aby zmizely ve chvíli, kdy Harry otevřel dveře hned po prvním zaklepání a přidržel je dokořán, místo aby jimi prolezl jako provinilé dítě.

V Červené - kapitola 16. - část II.

27. ledna 2017 v 21:36 | Elloii |  V Červené

Kapitola 16. - část II.

"Pojď dál."

"Myslel jsem, že je to proti pravidlům," řekl Severus, ale prošel kolem Harryho a cítil, jak se mu usazuje na ramenou těžký pocit, jako kabát nasáklý deštěm.

"Zamknul jsem všechny citlivé informace, veškeré informace, vážně," vysvětlil Harry a opatrně za sebou zavřel dveře. "Je to jen místnost. Ale kdyby se kdokoliv ptal, byl si zde, abychom měli divoký sex na mém stole."

"A proč jsme vlastně tady?" tázal se Severus, rozhlížel se po Harryho pracovně s vínově červeným kobercem a barevně sladěnými závěsy, obrovským arkýřem a nábytkem z tmavého dřeva. Nebyly zde žádné knihy, police byly prázdné, nebo Severus knihy nemohl vidět, ale bylo tam několik fotografií Harryho přátel, jeho kmotra, jeho rodičů, Lily se na něj dívala z rámečku na stole, pohled zvědavý a teplý, zatímco Potter senior jen zesílil stisk kolem jejich ramen a upřeně se díval.

"Mohu mluvit volněji," Harryho odpověď byla pomalá, s pečlivě volenými slovy. "Zde je místo, kde pracuji, a nikdo by tu neměl být, takže to tu není tak pečlivě sledované."

"Nebudou -"

"Ne," přerušil ho Harry. "Už jsem schoval tvou přítomnost, ale čím déle tu jsi, tím větší je pravděpodobnost, že nás chytí."

"Jinými slovy se chceš dostat k hlavnímu bodu," odpověděl Severus a sedl si do jednoho z červeně kostkovaných křesel u krbu.

"Nebo k divokému sexu." Zašklebil se Harry a krátce položil ruku na Severusovo rameno než se ponořil do druhého křesla. "Takže, užil sis noviny?"

Severus shromáždil své myšlenky. "Jsem si naprosto jistý, že mě Lucius zamkl v té místnosti, aby ji použil jako past na tebe a využil energii a magii, aby usnadnil vzestup Temného pána jako tenkrát přes jeho deník - ten, který si údajně zničil na konci svého druhého ročníku v Bradavicích."

"Dobby by ti mohl vyprávět zajímavý příběh o tom, jak jsem ho osvobodil a jaké jiné předměty, nežli jen ponožky jsem ten den dal panu Malfoyovi," odpověděl Harry.

Severus skousnul své instinktivní obvinění a Harry si musel všimnout jeho ztmavlého výrazu, protože s nádechem obrany dodal. "Baziliškův jed je znám pro své regenerační schopnosti."

Severus byl ochoten připustit, že tento bod a další polehčující okolnosti s ohledem k Harryho věku, kdy dal viteál, zničený nebo ne, zpět známému smrtijedovi, nebyl dobrý nápad. "Předpokládám, že je ten deník již bezpečně zajištěn?"

"Na to ti nemohu odpovědět," řekl okamžitě Harry, ale Severus vzal jeho rychlou odpověď a jeho lhostejný výraz jako 'ano'.

"Dobře tedy," Severus dal špičky prstů do střížky, a zkoumal každý náznak emocí svého protějšku. "Lucius použil mnoholiční lektvar, aby vypadal jako já. Dál měl v úmyslu dát ti lektvar, který by ti umožnil nosit jeho dítě."

Harry sevřel rty a zíral na vesele tančící plamínky v krbu. "Nedělal jsem si legraci, když jsem řekl, že si ověřím každý šampon, jestli s ním nebylo manipulováno."

"Takže sis všiml lektvaru, a vydedukoval, že něco není v pořádku," došel k závěru Severus, a postřehnul škubnutí Harryho prstů u nohou.

"Pan Malfoy si je dobře vědom mé… paranoie," řekl Harry.

Severus studoval Harryho profil, rytmické mrkání a poklepávání rukou. "Existují lektvary, které by si mohl Lucius vzít a to i v kombinaci s mnoholičným lektvarem, které by mohly zvýšit pravděpodobnost otěhotnění."

"Chápu, že navození těhotenství touto cestou, bez použití těl na dostatek přizpůsobení se, je riskantní."

Severus se neobtěžoval poukázat, že by byl Lucius ochoten toto riziko podstoupit, i přes jakákoliv potenciální nebezpečí pro své dítě. Pozoroval Harryho, který ho pomalu pošťouchával správným směrem, odhalujíc pravdu ze změny tónu hlasu nebo výrazu tváře. Uvažoval, jestli snad špatně neodhadl Harryho nápovědy, ale věděl, že byl přinejmenším na správné cestě.

"Je tu obecný předpoklad," začal Harry, když bylo ticho již příliš dlouhé. "Že jsem nechal své partnery vládnout nad mým životem, že jsem poslušný a poddajný a submisivní v posteli, protože jsem bezpochyby i takový na veřejnosti. Myslím, že je pro každého pohodlnější, když mohou věřit, že jsem snadno k ovládnutí. Nikdy jsem se neobtěžoval to popřít, i když jsem přesvědčen, že Colin v té své knize odhalil docela dost intimních detailů o pravdivosti tohoto předpokladu."

"Myslíš Olivera Wooda?" odvážil se Severus hádat a Harry sebou téměř nečekaně trhl. "To byl důvod, proč ses s ním rozešel?"

"Severusi, nemyslíš si, že máme na práci mnohem důležitější věci než mluvení?" řekl Harry a konečně se na něj podíval. "Nechtěl jsem si povídat."

"Jsem si toho vědom, ale myslím, že bych stále rád nějaké odpovědi," odpověděl Severus a potěšilo ho, když na Harrym viděl trochu moc podráždění. "Pokud myslíš, že je to příliš osobní, a nemohl by ses s tím svěřit svému manželovi." Položil jemný důraz na poslední slovo a Harry viditelně zesinal. Vinou, samozřejmě.

"Nemyslím si, že náš sexuální život byl ten problém," řekl Harry měkce a znělo to smutně, melancholicky, což Severuse donutilo začít pochybovat, že to skutečně chce slyšet. "Ale Oliver byl více zaujatý tím, co si bude myslet jeho tým, co chtěl vidět tisk, v co jeho šéf doufal, že získá… semnou."

Harry náhle vstal a Severus mohl na jeho tváři zachytit stopy bolesti a zranitelnosti. Přistoupil ke svému stolu, zdálo se, že si uvědomil, že na něm nic nebylo a tak se zastavil zády k lektvaristovi. Pak dvakrát poklepal o desku stolu, muselo to být znamení pro Dobbyho, aby nahoru poslal čaj a sušenky. Harry nalil dva šálky, upil ze svého a druhý přenesl k Severusovi.

Kdyby byl Severus jiným mužem nebo jeho sociální dovednosti nebyly tak zrezivělé, mohl by říct něco povzbuzujícího nebo něco příšerně klišé, o tom, jak Wood nevěděl, o co přišel. Ale s takovými frázemi nebyl obeznámen a nebyl si jistý, jestli je tohle vhodná doba k jejich procvičení. Takže se místo toho vrátil ke svému původnímu tématu rozhovoru.

"Ptal ses mě, zda bych byl přístupný ke změně rolí během pohlavního styku," poznamenal a Harry přikývl a napil se čaje. "I když jsi v tomto smyslu předtím nevyjádřil přání a Lucius si je vědom toho, že jsem raději nahoře."

Harry pokrčil rameny. "Pan Malfoy mě nezná, i když by mohl mít dojem, že jsi do toho to manželství nevstoupil tak ochotně, jak tvrdí tisk."

"Předpokládal, že jsi mi nedal na vybranou," uzavřel Severus a samolibě se ušklíbl.

"Možná," řekl Harry. "K jinému tématu, nesouhlasil bys, že mnohem jednodušší je vypít nějaký daný lektvar sám, než aby ses pokusil jej podstrčit notoricky známému paranoikovi?"

"Samozřejmě," odpověděl Severus, ale jeho mysl byla již někde jinde. "Spal si s ním?" Znělo to mnohem ostřeji než mě v úmyslu, obviňujícně a krutě, jako by byl snad Harry zodpovědný za všechno, co se stalo.

Harry otevřel ústa, zalapal po dechu a pak je zase zavřel. Evidentně všechno, co chtěl říct, byly utajované informace.

"Nebylo to rozhodnutí pana Malfoye."

Což se zařadilo mezi první desítku nejvíce nejednoznačných odpovědí, a ani trochu to Severusovi věci neobjasnilo. Pátral v Harryho tváři, hleděl do tmavé zeleně a snažil se potlačit svůj odpor při pomyšlení, co se mohlo mezi Luciusovým a Harryho tělem stát. Nebylo to Luciusovo rozhodnutí? No, to by mělo být naprosto jasné, ale Lucius by přeci nikdy nepodstoupil své odevzdání se Harrymu, kdyby to nepovažoval za nutné.

"Musel si vidět nedostatek modřiny na Luciusově stehnu, pokud ses u mě musel přesvědčit," řekl Severus a pečlivě Harryho pozoroval.

Harry pokrčil rameny. "Nebylo to poprvé, co jsem tě viděl nahého."

"Bylo to poprvé pro někoho jiného?" trval na svém Severus.

Nyní Severus viděl na Harryho tváři objevující se úšklebek a smích v očích. "Nemyslím si, že bych tě někdy odmítl." A byl tam ten nejmenší důraz na slově 'ty' a Severus ucítil euforii. Stále měli mnoho věcí k prodiskutování, a protože Luciusův plán B a C byl již nyní jasný i jemu, stále ještě nevěděl všechno, co potřeboval vědět o Luciusově nejhlavnější strategii, a co se vlastně stalo na charitativní akci.

"Lucius tě doprovázel na charitativní akci a jeho podmínka byla, že musí zredukovat veškeré podezření, že to nejsem já tím, že měl naplánováno zachránit ti život při zinscenované útoku Waldena McNaira. Zvýšil by se tím dluh, který mu dlužíš," nechal krátkou pauzu v případě, že by chtěl Harry dodat nějakou nápovědu, kterou by musel Severus luštit, ale když Harry mlčel, pokračoval. "Oba byli zatčeni a nezdáš se být zatížen dalším životním dluhem, takže mohu jen předpokládat, že Luciusův plán selhal."

"Beru to tak, že sis svou křížovku užil?" zeptal se Harry rétoricky, sáhl po jedné sušence a bez okolků ji namočil do čaje.

"Noviny zmiňovaly pouze dvě zatčení, ale ty-"

Harry ho varovně přerušil. "Ale já už jsem ti dal všechny informace, které jsou přístupné veřejnosti. Je mi líto, Severusi, budeš se s tím muset spokojit."

"Jistě," řekl Severus suše. "Ale Draco zmínil, že to byl docela rozruch, a tak jsem přemýšlel, jestli byl výhradně odpovědný jen McNair, nebo možná, že tam byl další faktor. Jako druhý útočník, jeden jenž nezávisel na Luciusově plánu."

"To se zdá trochu přitažené za vlasy, nemyslíš?" řekl Harry, ale znělo to spíš jako povzbuzení a tak se Severus nedal odradit.

"Samozřejmě, to pokládá otázku, po kom ten útočník šel: po Luciusovi, tobě, mě nebo někom jiném. Ani jeden z nás nemá nedostatek nepřátel."

"Vskutku, což je důvod, proč jsem zjistil, že je docela nepraktické trvat na vlastním třídění pošty, když jsem s Colinem tak efektivně vypracoval systém na rozlišování dopisů na ty, které se mají brát vážně a ty, které se nás již dále netýkají," řekl Harry a podíval se k oknu, kde se ozval zvuk a Severus uviděl Harryho sovu, sedící na parapetu a čechrající si peří.

"A co jsi v tom svém systému zaregistroval jako hrozbu?"

"Jsem rád, že se ptáš." Otočil se zpět k němu Harry. "Jak víš, ne každý rozzlobený dopis je psán s nějakým úmyslem a s plánovanou hrozbou a zbytečně bychom se vzrušovali, kdybychom každý brali vážně. Ale myslím si, že jsme všichni příliš zjizvení válkou, než abychom chybovali svou neopatrností." Harry k němu poslal úsměv. "Většina lidí píše pouze jednou, vyventilují se a pak se vrátí ke svému žití v míru. Sledujeme ty, kteří píší více než jednou. Zjistíme, kdo jsou a na co si vlastně stěžují. Většina z nich neskrývá své stopy příliš dobře, alespoň ne tak, jak si myslí."

"Takže co, jakmile znovu napíšou, spustí se alarm?" zeptal se Severus. "Dokážu si představit, že ten seznam bude poměrně zdlouhavý."

"To je různé, ale zjistil jsem, že většina lidí není ochotna spáchat vraždu kvůli něčemu tak triviálnímu, jako že jim vyhořel dům, nebo že se jim ztratili peníze." Harry pokrčil rameny. "Nicméně pokud někdo z jejich rodinných příslušníků zemřel během války, zejména dítě, všechno jejich svědomí je pryč."

"Záleží na tom, zda jsou ochotni překročit všechny hranice morálky nebo zákonů," zamumlal Severus a v hlavě se mu zkracoval seznam potenciálních útočníků. "Jak pravděpodobné jsou ty konkrétní hrozby?"

"Není to věda," řekl Harry, jako kdyby Harryho pobavil Severusův náhlý zájem o jeho metody. "Ale ne, zdá se, že když mají lidé skutečný zájem někoho zabít, většinou se o podrobnosti nepodělí."

Stále zbývala slušná hromádka kandidátů a Severus všechny ty dopisy nebral příliš vážně, polovina téměř ušla jeho pozornosti, natož, aby včas zjistil, kdo je napsal a jestli by neměl mít obavy.

"Mívají různou motivaci, různé důvody a některé z nich by skutečně mohly být dobré. Spravedlivé," řekl tiše Harry. "Jsou přesvědčení, že v sobě stále mám část Voldemorta, nebo že jsem stále příliš nebezpečný. Možná, že na tom nezáleží, vždycky si najdou jiný důvod. Vím, že jsi dostal svůj spravedlivý díl výhrůžek, ještě než jsme se vzali."

Tři, aby byl přesný, přičemž, když vzal do úvahy to, co doposud Harry řekl, spočítal všechny odesílatele, kteří ztratili své děti a vinili Severuse za jejich ztrátu. Sotva věděl víc, než věděl předtím a Harry mu žádné nové informace nedal. A možná, že měl Harry pravdu, možná bylo jedno, kdo ten útočník byl. Někdo, kdo k Severusovi držel zášť a vybral si nanejvýš nevhodnou chvíli, aby provedl svou pomstu.

"Zbývá velmi málo čistokrevných rodin, které by byli neposkvrněné válkou," řekl Harry z ničeho nic. "Byla by to pro naši společnost rána, možná fatální, pokud by jedna z nich byla zapletena do skandálu jakéhokoliv druhu."

"A tak tvé oddělení ututlalo dalšího útočníka," došel k závěru Severus a již spustil své pátrání po posledních třech písmenech, aby nalezl toho, jež pocházel ze staré rodiny.

"Nechceme se v těchto věcech zapojovat," řekl Harry svým nejvíce snaživým hlasem, a i když to bylo podivné, Severus mu věřil. Ale když to nebylo Harryho oddělení, tak to bylo nařízeno Ministrem Kouzel, protože život ex-smrtijeda byl stěží důležitý stejně jako obraz kouzelnického světa a s největší pravděpodobností psychicky narušeného občana.

"Mám se bát příště odejít z domu?" zeptal se Severus.

"Budeš vždy pod mojí ochranou, Severusi," Harryho noha jemně šťouchla proti té jeho, možná že jen náhodou. "Bez ohledu na to, kde jsi."

"Chránil jsi Luciuse." Severus nemohl uvěřit, že mu tak dlouho trvalo na to přijít. "Zachránil jsi mu život."

"Ještě sis nedovyplnil svou křížovku," řekl Harry, vstal a přešel ke své sově, aby ji s láskou pohladil. "Měl bys to dodělat."

Znělo to, jako kdyby Harryho mysl již byla někde jinde, zpátky v práci, kam Severus neměl povoleno vstupovat. Severus znovu rozložil noviny a chytil pero, rychle zaznamenal písmena do tajenky. Nevěřícně zíral na svou výhru.

"Rozvod?" zeptal se zaťatými zuby a nebylo to tak neutrální, jak doufal.

"No, teď když o tom mluvíš, jsou zde faktory, ze kterých již nemám obavu," odpověděl tiše Harry, sedl k psacímu stolu a otevřel jednu ze zásuvek. "Tvůj dluh je splacen. Není již tvou povinností být semnou ženatý." Vytáhl stoh pergamenů a Severus mohl vidět vlnky písma na kolonce dohody o rozvodu.

"Takže jsi zorganizoval tento komplikovaný podvod, jen abys mi řekl, že se chceš rozvést?" Vytlačil ze sebe Severus, zíral na Harryho a viděl jen Pottera.

"To jsem nikdy neřekl," odpověděl Potter. "Já-"

"Nikdy nic neříkáš. Vždycky je vše mezi řádky, vždycky komplikované, vždycky je vše mimo dosah," ušklíbl se Severus, víc naštvaný na sebe než na Pottera, protože to on se nikdy neměl zaplést do Potterových her nebo se podílet na jeho hloupém lovu. Měl se poučit z těch několika let, měl předpokládat, že nakonec zase přijde o všechno. Zase.

"Chtěl jsem, abys věděl pravdu. O všem," odpověděl Potter tím měkkým, zraněným tónem. "Nikdy jsem neřekl, že se chci rozvést, ale pokud tě-"

"A proč by ne?" Přerušil ho znovu Severus. "Ne všechny tvé chyby jsou tak příjemné jako neschopnost spát celou noc bez pořádné dávky sexu."

"Uvědomuji si to," řekl Potter a Severus ho chtěl uškrtit za jeho upřímnost. "Můžeš si přečíst dohodu o rozvodu a kontaktovat Colina, jak to nelépe prezentovat tisku."

"Nejlépe pro tebe, myslíš," odsekl Severus. "Protože neexistuje žádný způsob, při kterém by má pověst neutržila sociální sebevraždu. A k mínění, že jsem tě jen využil k začátku mého vlastního obchodu," hořce se zasmál. "Ani se teď nemusím obtěžovat s otevřením, nikdo si teď nic nekoupí od Muže-Který-Se-Rozvedl-S-Harrym-Potterem. A předpokládám, že budeš chtít zpátky své peníze, nebo to bude jiný dluh? Co budeš požadovat tentokrát?"

"No, myslím, že pokud budeš pokračovat v tom svém úšklebku a tím, jak mě chceš pohledem zadupat do země, bude to mít na Colina negativní efekt." odpověděl Potter a Severus nebyl připraven na takové škádlení.

"Jsem skutečně rád, že ti ztroskotání mého života připadá tak zábavné."

"Nebudu se omlouvat za něco, v čem jsem nerozhodoval, stejně jako ty," Potter vstal, sebral pergamen a pokynul Severusovi ke dveřím. "Pokud skutečně shledáváš manželství semnou tak odporné, podepiš papíry a pak se vyrovnáme s tiskem. Pěkný den, Severusi."

Jak stál před zavřenými dveřmi do Potterovy pracovny s trsem pergamů v ruce, udeřila ho slabá vzpomínka na letmý polibek na jeho tváři. Jak k smíchu. Ale Harryho - Potterova magie byla všude kolem něj a bez pochyby byla děsivě nabitá a volala po konci.

V Červené - kapitola 17.

1. února 2017 v 20:52 | Elloii |  V Červené

Kapitola 17

"This would be a much better world if more married couples were as deeply in love as they are in debt."

"Byl by to mnohem lepší svět, kdyby víc manželských párů sdílelo lásku stejně jako dluhy."

-Earl Wilson-

Jako vždy v takových to situacích, kdy hrozilo, že ho emoce přemůžou, obrátil se ke svým lektvarům, zabarikádoval se ve své laboratoři - jak dlouho vlastně ještě bude jeho? - a ztratil se ve výzkumech a experimentech, v jednoduchém uklidňujícím rytmu krájení a sekání ingrediencí, v míchání lektvarů a čištění kotlíků. Když už mu nezbyl žádný prostor pro připravené ingredience, dokončil lektvary a všechny kotlíky se leskly čistotou úhledně naskládané na správném místě, pomyslel si, že je již dostatečně klidný, aby se mohl podívat, kdo se ho na akci pokusil zabít.

Vytáhl stoh dopisů s ručně dopsanými daty doručení, a opět se ztratil ve výčitkách a obviňování, ve výčtech jeho chyb a v urážkách jeho charakteru a vzhledu. Samozřejmě, Harry by s ním nechtěl zůstat ženatý. Kdo by chtěl? Harry byl zářivý a mladý, plný života a radosti a budoucích jasných možností. Co by mohl vidět na zarputilém lektvaristovi s mastnými vlasy, voskovou pletí a ostrým jazykem? Jeho vztek se přeměnil na něco sebedestruktivního a bolestivého, bylo to stejné, jako když se posměšky Pottera seniora odrážely v jeho mysli. I když byl opět sám, bezpečně zavřený v ložnici nebo v koupelně, i když se marně snažil ubránit jádru pravdy. Nebyl si jistý, jestli to Harry udělal, aby mu ublížil, nebo protože to bylo nezbytné, tak jako mnohokrát předtím, obětoval se pro dobro a vybral Severuse jako to menší ze dvou zel. A to byl ten problém: Severus už nebyl naštvaný, byl zraněný, jako ten neoblíbený teenager, který zoufale, zoufale chtěl někam patřit. Salazare, jak patetické.

Netrvalo mu dlouho najít dopisy, které hledal a Harry měl pravdu, většina odesílatelů se neobtěžovala příliš dobře skrývat svou identitu. O tři jednoduchá kouzla později se díval dolů na jméno Toho-Kdo-By-Mohl-Být-Útočníkem: Amos Diggory. Bylo to trochu divné, neboť si představoval někoho, jehož nevraživost byla trochu méně nepřirozená, někoho, kdo více méně utrpěl jeho vlastní rukou. Smrt Cedrica Diggoryho byl tragédií, ale byla jedna z mnoha, a Severusovi se nepodařilo ho ochránit o nic víc než ostatním, o nic víc než Albusovi, než Amosu Diggorymu. Napadlo ho, jestli Diggory nenapsal další dopisy, Minervě nebo Pomoně nebo kterémukoliv dalšímu učiteli, ale pochyboval o tom. Bylo příliš pohodlné určit ho jako obětního beránka, i když byl tak daleko, když Cedrik Diggory zemřel. Smutek měl na lidi podivný vliv.

Ale Diggoryovi byla jedna z posledních čistokrevných rodin bez jakéhokoliv pošpinění, takže kdyby byl Diggory zatčen, o čemž Severus pochyboval, rozhodně by si to cestu do novin nenašlo. Možná by byl přijat ke Sv. Mungovi pro něco neškodného jako Mizející nemoc, a pak by byl tiše převezen do Ústavu Januse Thickeyho. Harry měl bezpochyby všechny detaily.

Posbíral dopisy, chvíli uvažoval o jejich spálení, ale pak je jen zastrčil zpět do šuplíku. Oči mu padly na dohodu o rozvodu a téměř spěšně ji strčil na vrh dopisů a zavřel zásuvku s větší silou, než byla nutná. No, alespoň prozatím.

* * *

Harryho tělo tvořilo směšně kompaktní horský hřeben v krajině jejich postele. Obvykle se takhle křečovitě nekroutil, ale koneckonců, nebylo již třeba předstírat, že by si užíval Severusův dotek. A obvykle ani nechodil spát dřív než Severus, ale možná, že to byla jeho nová záminka, aby byl v bezpečí před Severusovými pohnutkami. Ne že by nějaké měl, to by měl Harry vědět.

Vytáhl si svoje pyžamo, aniž by se obtěžoval být potichu nebo, aby se šel převléct do koupelny. Nicméně pochyboval, že by se na něj chtěl Harry dívat. Vklouzl do postele, pohřbil se pod deku a cítil se jako vetřelec.

* * *

Pohyboval se někde mezi bdělostí a nočními můrami, bál se zavřít oči, přestože je již měl zavřené, nebyl ochotný ukázat žádnou slabost. Harry neměl takové zábrany, dokonce Severus uviděl jeho rozšířené oči, slyšel rychlý dech a viděl třesoucí se tělo. Všichni viděli nesčetná zvěrstva války, ale Harry nesl plnou tíhu v brzkém věku, kdy většina jeho spolužáku byla v bezpečí u svých rodin. Severus si nemyslel, že by své noční můry předstíral. Tohle nebyl Potter.

Ale přesto, když Harry vystřelil na posteli, prsty křečovitě sevřené kolem hůlky, kroutil pod sebou prostěradlo a tělo měl napjaté do luku, Severus se nedokázal přinutit s ním zatřást nebo ho utěšit slovy. Samozřejmě, že ne, stále si pamatoval, jak ho Harry v panice málem uškrtil. Místo toho nechal své oči otevřené, upřené na Harryho záda, sledujíc každý jeho pohyb, když vstal z postele a matrace se pohnula s nedostatkem jeho hmotnosti. Pár minut stál Harry odvrácený a reguloval svůj dech.

Nakonec, těžce vydechl. Ruka projela nepoddajné vlasy. Narovnal ramena. Pak, letmý pohled přes rameno, který se ukázal nebýt tak rychlý, když se jejich oči setkaly. Po malé věčnosti, Severus beze slova zvedl peřinu a Harry padl zády zpátky a přitiskl se k Severusově hrudi. Severus kolem něj zastrčil přikrývku a jeho vlastní paže se omotaly kolem Harryho a konejšivě několikrát přejel rukou nahoru a dolů po jeho hrudi. Zarazil se, když se Harryho zadek přitažlivě přitlačil k Severusově rozkroku.

"Spi." To byl začátek a konec jejich rozhovoru, ale Severus předpokládal, že to slovo ani jeden z nich nevyslechne.

* * *

Příští ráno byl Harry pryč, pravděpodobně pracoval, a Severus následoval jeho příkladu a ponořil se do otevření svého malého obchodu. První věc, kterou udělal, byla aktualizace jeho ochran, ujistil se, že je pokrytá každá skulinka, aby ochrany identifikovaly přenášedla a prokleté předměty. Pak se držel práce, což se ukázalo pozoruhodně jednoduché. Bylo toho zde tolik, že vynechal večeři a zamknul, až když byla Příčná ulice tmavá a tichá.

Když přišel domů, Harry byl buď stále ještě v práci, nebo byl zamčený ve své pracovně a tak se zeptal Dobbyho, zda by mu připravil malou večeři a než šel do postele, četl si knihu o Kouzelnické psychologii. Když se probudil, Harry byl nějak v jeho náručí a zrovna ho prudce vzbudila další noční můra. Severus ho stáhl zpátky dolů, pomalu a opatrně, protože Harry měl tendenci se ohánět a hladil jeho nepoddajné vlasy, dokud oba neusnuli.

* * *

Severus naposledy prozkoumal svou lékárnu, úspěch těch dvou týdnů plných práce a časných ranních hodin až do pozdních nočních můr, a poté přešel ke dveřím obchodu a záměrně otočil klíčem. Nebyl zde žádný okamžitý nával potenciálních zákazníků, jak jinak, žádná lavina strkajících se čarodějek, které se prostě nemohly dočkat, až zde nakoupí své lektvary. Ale rozjel reklamu v Denním Věštci, v Lektvarovém Týdeníku a v Praktickém Lektvaristovi, a zavěsil letáky v Děravém Kotli, v Potagově Kotlíku, v Kruťáncích a Kaňourech, u Borgina & Burgse a také u Tří Košťat v Prasinkách, aby měl trochu lidí, kteří by se třeba chtěli porozhlédnout, aby mohli drbat a doufat, že Severusův manžel vyskočí zpoza jedné z polic.

Řečený manžel zrovna přišel, přinášející mu obědový balíček, jeho kmotr a banda zbožňujících fanoušků, se nahrnuli kolem něj a Severusův obchod byl najednou plný k prasknutí, hrozící, že pošlapou křehké lahvičky a drahé ingredience svýma neohrabanýma nohama.

"Hej, vypadá to dobře," Harry - Potter pozdravil a zvedl se na špičky, aby mu věnoval cudný polibek na tvář. Oslepující záblesk nejméně tří fotoaparátů udělal Severuse vděčného za svůj nápad, ponechat zamčené všechny na světlo citlivé lektvary.

Severus nevěděl, co říct nebo jak zareagovat na jeho bezprostřední blízkost, a tak byl rád, když mu Harry natlačil oběd do rukou, což ho donutilo něco dělat. Zmizel za svým pultem, a uvedl ho do jedné schované místnosti.

"Díky za tvůj znalecký posudek," řekl nakonec, ale vyšlo to méně kousavě, než měl v úmyslu. Moc spolu v posledních pár týdnech nemluvili, nic víc než pár pozdravů a pár napjatých rozhovorů, stále mezi nimi byla obrovská zeď jejich rozpadajícího se manželství. "Kdybych věděl, že se tu ukážeš, ušetřil bych na reklamě."

"Promiň," řekl Potter nepřítomně a usmál se na čarodějku ve středních letech, která stála příliš blízko, a tlačila svá ňadra proti Harrymu, jako by chtěla mít ve svém výstřihu jeho podpis. "Myslel jsem, že bychom se mohli naobědvat spolu, ale máš moc práce, tak se raději vrátím do práce… Jsem za tebe šťastný."

Další letmý polibek a byl pryč, navzdory Severusově pečlivě vybudovaným ochranám a nechal ho v zanikajícím výkřiku jeho zklamaných zbožňujících fanoušků. Trvalo téměř deset minut, než se alespoň z většiny jeho obchod vyklidil, ačkoliv i tak někteří stále přetrvávali, zřejmě v naději, že by se Harry mohl vrátit. Severus dělal, co mohl, aby udržel na uzdě své antisociální chování, a nezaplašil tak potenciální zákazníky.

"Ahoj, Severusi," pozdravil vlkodlak neformálně Severuse, ten zaryl své nehty do dlaně a kývl na svého bývalého kolegu. "Napadlo mě, jestli bys mohl mít chviličku?"

"Stále je to 5 galeonů a 11 sprců, Lupine, moje ceny se nezměnily," řekl Severus, napůl se odvrátil, aby zabalil skutečným zákazníkům nákup. "Je to 16 srpců a 23 cvrčků, slečno Kaleidosová, hezký den."

"Vám také, profesore," jeho bývalá studentka sklonila s ruměncem hlavu, a on si nechtěl představovat, na co ten lektvar potřebovala.

"To je dobré vědět," pokračoval Lupin v jejich rozhovoru. "Ale to není to, o čem jsem chtěl mluvit."

"Nech mě hádat," ušklíbl se Severus. "Jsi tady jménem svého milovaného kmotřence, který se zajímá, kdy ho konečně osvobodím."

Lupin svraštil obočí. "Ne, ne, nemyslím si, že jsem tady kvůli tomu. I když, jestli je zde něco, co tíží tvou mysl, myslím, že by sis o tom měl zkusit s Harrym promluvit."

"Zkusit, samozřejmě, skvělý termín," zasyčel Severus polohlasem, když dnes prodal již čtvrtý Vlasy dorůstající lektvar. "Ne víc než dvě kapky denně, pane. Lektvar je velmi silný. Užijte si den."

"Není to pro Harryho snadné, víš?" řekl Lupin stejným hlasem, s jakým kdysi hovořil o Lily, když chtěla, aby se za něj postavil před svými přáteli a zastavil Severusovo zneužívání. Nikdy se nepostavil, samozřejmě.

"Nikdy jsem nečekal sympatie pro výběr, který jsem udělal, i když byl tak špatný a devastující, takže po mě nečekej, že je začnu očekávat nyní," odsekl Severus a zíral na vlkodlaka. "Teď, řekni, co chceš a pak laskavě odejdi."

"Harry si myslí, že máš stále nějaké otázky ohledně toho, co se stalo na Charitě," odpověděl Remus.

"A ty mi poskytneš odpovědi," nedokázal z toho udělat otázku. "Prosím, nedotýkejte se ingrediencí, pokud nemáte v úmyslu jejich koupi, madam."

"Byla ta čemeřice sklizená za úplňku?" zeptala se a Severus zarýval nehty ještě hlouběji do dlaní, protože jestli měla fáze měsíce nějaký význam, a skutečně by tak učinil, napsal by to na balení, díky za upozornění, ale vím moc dobře, že si nic nekoupíte a vy to víte taky.

"Ne, ve středu, ale pokud byste chtěla, tu, jež vyhovuje vašim kritériím, mám vzadu."

"Ne, děkuji, to nebude nutné," popotáhla, odstoupila od ingrediencí a rychle opustila obchod. Nemohl si nepřipustit, že právě ztratil potencionálního zákazníka.

"Obávám se, že jsi přišel zbytečně." Obrátil se zpátky k Lupinovi. "Otázky, jež jsem měl, byly již zodpovězeny a to i v případě, kdy jsem si nebyl odpovědí jistý. K čemu by mi byly další informace, tak dlouho po skutečné události."

"Dobrá tedy," řekl Remus jednoduše. "Ale neváhej mě kontaktovat, pokud si ještě na něco vzpomeneš. Chceš, abych si vyzvedl svůj lektvar zde, nebo mi ho zašleš soví poštou?"

"Cokoliv preferuješ," řekl Severus s nucenou zdvořilostí.

"V tom případě, raději sovu. Nikdy se v těchto dnech necítím dobře." Lupin se usmál, jako by čekal, že se na jeho vtipu bude Severus podílet.

"Fascinující," řekl Severus a Lupin se nakonec uráčil rozloučit, a když už byl u dveří, ještě se otočil. "Je to skvělý obchod, Severusi. Jsem rád, že věci tak dobře fungují, jak pro tebe, tak pro Harryho."

Odešel předtím, než mohl protestovat, že Harry neměl s jeho obchodem nic společného nebo se Severusovým žitím nebo s čímkoliv, co se týkalo Severuse, protože Harry byl pouhým výplodem jeho představivosti. Poslední zbytky Potterova fan klubu ožily při zmínce jeho jména a zřeknutí se Pottera najednou nevypadalo tak dobrým obchodním plánem.

Takže cvičil úsměv, dával zdvořilé rady a vedl dokonce inteligentní diskuzi o používání magicky filtrované vody se srovnáním s čistou pramenitou vodou. Byl to jeho sen, se všemi malými nedostatky a nevýhodami, které nevyhnutelně vznikly při transformaci od snu k realitě. Ale přesto to byl jeho sen, smíšená vůně vzácných ingrediencí, pečlivě označených sklenic, zásuvek, krabic, lahví, lahviček a váčků, jemné cinkání těžce vydělaných peněz v kase. Něco, co byl on sám.

Zamkl dveře za posledním zákazníkem, přehodil znamení na 'zavřeno' a začal doplňovat regály, zatímco několika domácími kouzly zametl podlahu, oprášil police a vyleštil okna. Pak spočítal své příjmy, nechal v pokladně dostatek srpců a cvrčků pro vrácení a zbytek dal do bezedného sáčku, který je třeba vzít domů a později ke Gringottům. Když bylo vše hotovo a prodejna připravená k dalšímu otevření, chvíli seděl ve tmě za pultem, zíral na oběd, který pro něj přinesl Potter a na jež si nenašel čas. Neznamenalo nic, že to byl jeho oblíbený kuřecí sendvič s krémovým pestem a malými rajčátky, protože se vší pravděpodobností to byl Dobby, kdo připravil jeho oběd. To přece nic neznamenalo. Tak proč seděl ve tmě, zadumaný?

* * *

Stále si nebyl jistý odpovědí, když se vrátil domů a všiml si Harryho nepřítomnosti s úlevou a pachutí zklamání. Možná, že se mu Harry schválně vyhnul a možná to bylo znamení, že ke všemu nebyl tak lhostejný a dopřál mu klid. Severus nechtěl věřit, že to bylo jen tohle. Nevěděl, čemu má věřit.

* * *

Harry se přitlačil k jeho hrudi, když se s trhnutím probudil. Jeho kůže byla vlhká potem, jeho hruď se zvedala příliš často a tak ho Severus přitiskl ještě blíž. Udělal šustivé zvuky, když jejich nohy zamotal a počkal, dokud Harry už nebude nervózní strachem a divokou magií. Cítil jemnou vlnu Harryho zadku tlačící se na jeho vzrůstající vzrušení, Harry se trochu zakroutil, jako kdyby chtěl jeho zájem odradit a to mu ostře připomnělo, že neměli sex od doby, kdy mu Harry dal ty zatracené papíry. Protože Harry to nenabídl a Severus se neptal. Ne pro nedostatek zájmu, alespoň ne z jeho strany.

Opřel se na paži, tak, aby jeho tělo bylo co nejvíce vzpřímené a on se mohl podívat na Harryho tvář, celou dobu udržoval uklidňující hlazení. Harry si ani nevšiml Severusova pohledu, jeho pohyby očí byly nevypočitatelné stejně jako jeho dech. Bez ohledu na to, jaké hrůzy viděl, bez ohledu na to, jaké nestvůry ho v noci honily, Severus znal toho všeho jen zlomek. Přejel prsty přes Harryho prsní a břišní svaly, hladil jemnou kůži těsně nad Harryho pyžamovými kalhoty a škádlil jemné chloupky pod jeho pupíkem.

"Jsi v pořádku," zašeptal Severus, přejel nosem za Harryho uchem, proti jemným vlasům. "Jsi v bezpečí."

Harry udělal trochu žalostný vzlyk, bolestí a strachem, a pohřbil se hlouběji do Severusova objetí. Mistr Lektvarů byl rád, navzdory jak patetické to bylo, že využil Harryho potřebě pohodlí. Přehlédl jejich snadnou intimitu, bylo to trapné, ale přesto vítané přátelství s dalším kouzelníkem, a ve chvíli kdy Harryho pohltil klid, jeho záblesk v očích smazal veškerou profesionalitu.

"Není se čeho bát," vytáhl pokrývky o něco výš, když zaznamenal Harryho husí kůži. "Prostě dýchej."

Samozřejmě, nebyla to úplně pravda, protože pokud v několika posledních týdnech - nebo v celém Harryho životě - byl jakýkoliv náznak, bylo se hodně čeho bát. Ale pořád se cítil oprávněně Harryho utěšovat, protože i když byly všechny šance proti Harrymu, Štěstěna byla vždy na jeho straně a spolu byli neporazitelní. Harry se nemá čeho obávat. Možná, že to jen potřeboval připomínat.

Udržoval své tiché mumlání, pomalu a úmyslně hladil Harryho tělo, dotýkal se ho přes napjaté svaly, které někde vyzařovaly náhodné blikání a jiskření magie, dokud Harryho panika neustoupila a Severus sám byl ztěžklý únavou.

"Teď spi," řekl, spíše spokojeně s Harrym zastrčeným podél jeho těla. Což byl postoj, který implikoval důvěru, ne-li nutně intimitu. Harry naznačil, že na začátku to byla důvěra, jako by to bylo něco snadného, po tolika letech, kdy ho Severus zahrnoval pohrdáním a neprofesionální zaujatostí. Ale možná, že si ji teď zasloužil, tím, že je zde pro Harryho, když jeho samotné obrany se neudržely. Jedna noční můra. A jedna jeho malá optimistická část doufala, že to stačí.

Jeho oči se pomalu zavřely, když ho již nedržel přes hruď tak pevně a jeho dech se ustálil. Najednou Harry řekl. "Chystáš se odejít?"

Severus si pomyslel, že na konci té věty mohlo být 'ode mě', ale ten konec byl jako stín, a mohl by něco změnit, mohl prozrazovat zranitelnost a tichou prosbu, kterou chtěl slyšet. Protože Harry byl mistr ve čtení mezi řádky, a nemuselo se říkat nahlas to, co měl člověk na mysli. Severus se obával, že to 'mě' bylo jen ozvěnou jeho vlastního přání. Harry ho neřekl. A samotná věta mohla být i obviněním, Harryho hlas byl příliš nízký, a tak Severus nemohl vytušit záměr z jeho intonace. Nebo ještě hůř, možná to byl návrh.

Nemohl najít slova k odpovědi, i když by jednoduché 'ano' nebo 'ne', k naplnění jednoduchého systematického významu otázky, stačilo. Ale pokud by to nestačilo, pokud by nikdy taková odpověď na všechny ty vydedukované věci nestačila, Severus mohl jen hádat. A tak zaváhal.

A Harry se od něj odtočil, pomalu se z jeho náručí přesouval jako písek v přesýpacích hodinách se stejným náznakem milosti, který projevil během jejich prvního setkání. Jako kdyby se pohyboval po jiné rovině existence, na nějaké daleko od Severusova možného doteku. Odvalil se pryč úplně, vyklouzl mu z náručí, položil nohy na zem a posadil se, jemné křivky svalnatých zad otočené k Severusovi.

Severus stále ještě nenašel řeč, a tak Harry vstal, sáhl po brýlích na nočním stolku, vytáhl oblečení a tenisky ze skříně a odešel, aniž by se na Severuse podíval. Severus hned pochopil, jak si mohl nevšimnout Harryho odchodů či příchodů. Byl tichý jako přízrak, svými plynulými pohyby nezvedl ani vánek. Když konečně vydal nějaký zvuk, bylo to už dávno potom, co se dveře za Harrym zavřely, ale to nevadí, protože by stejně nevěděl, jak Harryho zastavit. Málo kdy se tak proklínal.

* * *

Když vstal, dříve než obvykle, Harry nebyl k nalezení, ale dveře do jeho pracovny byly zavřené a Harryho tenisky skončily zpátky na dolní polici skříně. Ležel ve tmě, proklínal sám sebe a přemýšlel, co tím Harry mohl myslet, a co mohl říct, aby dosáhl co nejpříjemnějšího výsledku. A přestože se jeho mysl nakonec uvolila ke spánku, necítil se odpočatý.

Čekal se snídaní, dokud mu nezbyl čas jen na ukvapenou topinku a lehké namočení jazyka do ranního čaje, ale Harry se neukázal. Upřímně řečeno, byl překvapen, že se Harry uchýlil k takovému malému vyhýbání. Přemístil se do obchodu, odemkl dveře a pokladnu, a pak se posadil, aby čekal na první zákazníky. Když uplynula půl hodina a nikdo nepřišel a kolem jeho okna prošly jen dvě čarodějky a skupinka skřetů, očividně byli sami na cestě do práce, vytáhl si nejnovější vydání Praktického Lektvaristy a snažil se oprostit mysl od Harryho.

Všechny jeho pokusy byly roztrhány na kusy, když v centru časopisu objevil článek, kompletně lesklý a barevný, s pohyblými fotografiemi, o Sympoziu Mistrů Lektvarů. A měl v něm o svém projevu víc odstavců, než si pravděpodobně zasloužil. A byla tam taky Harryho přítomnost. Celostránková fotografie ukazující Harryho, obklopeného Severusovými kolegy, zářivý a usměvavý, zelené oči jiskřivé, když mával na někoho v pozadí. Na Severuse. Mračil se jako obvykle, zarputile a měl nažloutlou pleť, ale možná, že v jeho tváři bylo méně stínů a na chviličku uviděl jemné nadzvednutí koutku úst, když se setkal s Harryho pohledem, než se otočil zpět k probíhajícímu rozhovoru. Harry byl krásný.

Článek nečetl, ne doopravdy, chytal se slova tady nebo tam, ale nakonec se vždy vrátil k fotografii Harryho, a pak pomyslel na Harryho otázku, obvinění a sugesci. A na hromadu papírů ve své laboratoři, dosud nepřečtených a nevyplněných. Měl ho opustit?

* * *

Harry zmeškal večeři, a jestli se připojil k Severusovi v posteli, byl tak nenápadný, že si toho Severus nevšimnul. Vzbudil se sám, druhá strana postele žalostně studená, žádné ledové nohy se netiskly proti jeho, bylo to bolestivé, jako kdyby jeho tělo znovu pustošily dospívající hormony.

Harry nebyl na snídani.

V Červené - kapitola 18.

9. února 2017 v 18:48 | Elloii |  V Červené

Kapitola 18

"A true lover always feels in debt to the one he loves."

"Pravý milenec vždy dluží tomu, koho miluje."

-Ralph W. Sockman-

Severus Harryho neviděl po zbytek týdne, a i když byl šťastný, že lékárna šla dobře, skoro si přál mít tu dlouhou dovolenou mezi ročníky zpátky, tu která mu umožňovala čekat doma na Harryho. Ale protože strávil větší část dne podbízením se zákazníkům, neviděl ze svého manžela ani stín. Bylo to, jako by již Harry zahájil jejich oddělení.

Ale v neděli měl před sebou celý den a cítil se stejně jako kdysi na banketu v Bradavicích, kdy měl v úmyslu Harryho konfrontovat a vyjasnit si mezi nimi pár věcí. Byl připraven čekat klidně celý den tím, že bude sedět na chodbě před Harryho zavřenými dveřmi do pracovny, ale jak se ukázalo, nebylo to nutné.

"Dobré ráno," řekl překvapeně, když nalezl Harryho sedícího u stolu, napůl skrytého za Denním Věštcem.

"Dobré ráno, Severusi," řekl Harry, zdvořile a vzdáleně. "Chtěl bys část novin?"

"Ne, děkuji," Severus pomalu prošel kolem Harryho židle a doufal, že Harry udělá víc než jen, že mu pošle lhostejný pohled, nicméně byl zklamán, když se Harry otočil zpátky ke svému čtení. "Vlastně… je tu něco, co musím přinést ze své laboratoře. Myslíš, že bys počkal na můj návrat?"

"Samozřejmě," odpověděl Harry s pokrčením ramen. "Doufám, že ti nevadí, že už jsem začal se snídaní. Nebyl jsem si jistý, kdy budeš vzhůru."

"Vůbec ne. Musel jsi být hladový, když jsi vstával uprostřed noci," odpověděl Severus a málem se z frustrace kousl do jazyka, protože neměl v úmyslu do té věty vnést mezi řádky Harryho noční můry.

Harry se na něj jen podíval, a i když si předtím nevšiml, že by bylo něco špatně, ten pohled mu vše jasně sdělil. V Harryho očích nebylo žádné světlo, ani záblesk. Jen chladná profesionalita. Byl nejvyšší čas uvést vše na pravou míru.

Když se vrátil z laboratoře, Harry přesunul svou pozornost od novin k dopisům, a tak odložil dopis jež četl a podíval se na Severuse.

Mistr Lektvarů přistoupil k Harrymu blíž a udržoval oční kontakt, když opatrně pokládal hromádku pergamenů na stůl. "Došel jsem k závěru, předem stanovenému, že tohle nebudu potřebovat."

Harry pomalu, oh-tak-moc-pomalu natáhl ruku, aby si přitáhl papíry blíž, jako by se bál, že je Severus na poslední chvíli vezme. "Nemáš pro ně využití?" zeptal se Harry tiše, když uviděl prázdný řádek pro podpis.

"Teď ani nikdy jindy," potvrdil Severus a snažil se nepanikařit, když mu ta slova zněla jako slib. Camrál byl u Harryho a cokoliv se teď stane, nebude v tomto životě jeho prvním zklamáním. Alespoň, to si řekl v duchu.

"Jsem rád, že to slyším," Harry měl náhle široký úsměv, od ucha k uchu, jasný jako slunce. Severusovi se na chvíli podlomila kolena.

Mladší muž položil dlaň přes papíry, prsty rozprostřel tak, aby se malíčkem a palcem dotkl okraje, a než se Severus mohl zeptat, zda s ním souhlasí, z jeho dlaně vyšlehly modré plameny, sálající mezi prsty, a spálily tlustý svazek pergamenu, nezanechávajíc za sebou nic než vůni spáleného papíru.

Potom, než stačil vydechnout úlevou, byly Harryho rty na jeho, pružné tělo se důvěrně tisklo k jeho a prsty měl zapletené ve vlasech. Severus na chvíli zpanikařil, protože si nemohl vzpomenout, kdy si je naposledy myl a nechtěl Harryho vyděsit špatnou osobní hygienou tak brzy po znovu zahájení jejich manželství, ale pak byl Harryho jazyk v jeho ústech a on na to nemohl nereagovat.

Harryho ústa chutnala po jahodové marmeládě a kávě, a stejně jako vždy Harry odstoupil od vedení, když Severus ukázal zájem o ovládnutí polibku. Přitáhl si mladíka blíž, vytáhl Harryho atletickou hladkost proti svým vlastním ostrým hranám a svíral jednou rukou Harryho hlavu. Vyrazili proti sobě jako vlny oceánu, tiskli se a obrušovali a rozbíjeli. Harry se zdál být tak pohlcen, jako kdyby se ho chtěl držet a nikdy ho nepustit. Pravděpodobně bez oblečení.

Byl tu jeden bezdechý, roztřesený moment, kdy se - pokud by byl prodloužen jen o vteřinu déle - jeden z nich nebo možná oba mohli trochu uklidnit. Harry si zul boty a ponožky, a začal si rozepínat džíny. Severus ho plácl přes ruce, rozepnul knoflíky a posunul zip dolů. Harry zasténal, vyrazil kupředu a zaútočil na Severusovo hrdlo štiplavými polibky, zatím co Severus vklouzl jednou rukou do Harryho džínsů, ihned se setkal s horkou, sametovou pletí. Harryho horké polibky, proti jeho krku, mu málem odpoutaly pozornost od štíhlých prstů, jež mu pohladily švy hábitu a nechávaly za sebou cestu rozepnutých knoflíků. Zatlačil mu černý materiál přes ramena a byl to Severusův sten, který se ozval.

Měl mlhavou představu, že by si možná měli promluvit, že Harryho odhalení bylo více než nejisté, a že Severus potřebuje ujištění. Ale ta myšlenka byla tak prchavá, a ani zdaleka nebyla tak strhující jako Harryho laskání, něžné a intimní. Trochu se vyděsil, když ho Harry odstrčil, až ucítil okraj židle proti zadní části kolen a tak se posadil. Otevřel oči, když Harry ustoupil, ale neměl čas na protesty nebo otázky, byl najednou zase zpátky, posazený přes jeho klín, svůj oděv nechal za sebou a oči měl rozšířené. Bylo to naprosto dechberoucí.

Položil své ruce na Harryho boky, nedůvěřoval sám sobě s ničím jiným než s ustálením, zatím co vyhledal Harryho rty. Mladší muž s ním splynul, dlouhé paže ovinul kolem jeho krku a jejich vzdouvající hrudníky se na sebe natlačily. A najednou byl pryč i zbytek Severusových šatů, Harryho teplá kůže na jeho vlastní, opálená a zlatá, na jeho, bledé a světlé. Nicméně neměl čas přemýšlet nad svými nedostatky a zaměřil se místo toho na dokonalého muže ve svém náručí.

Harryho vlasy ho lechtaly v nose a cítil, jak měkké rty vydechují jeho jméno u jeho ucha. A pak se Harry znovu přesunul, jeho ohnivě zelené oči se zamkly s jeho, jak se mladší muž nabodl na Severusovu pevnou délku a pomalu se pouštěl, bez zaváhání, nechal obepínat erekci v těsném teple. Severus nedokázal potlačit zasténání nebo záblesk obavy, že by se Harry mohl z dychtivosti zranit. Ale Harryho pohyby zůstaly hladké a důvěryhodné, jeho vchod byl těsný, ale ne suchý a s poslední vědomou myšlenkou došel Severus k závěru, že musel Harry použít magii, aby se připravil, než se vzdal všeho myšlení a oddal se blaženosti.

Harry měl proti němu příjemnou váhu, nebyl těžký, ale značný. Byl skutečný, a byl zde, a byl Severusův, skutečně, nejen na papíře. Harry se plynule pohyboval nahoru a dolů. Nohy na Severusově vnější straně stehen a vítězně tlačil svou erekci proti Severusově žaludku, maloval kapkou touhy stopy po jeho kůži jako podpis. Bylo to téměř dokonalé. Ale Severus chtěl udělat víc, než jen klidně sedět, chtěl Harryho, chtěl ho učinit svým a jeho současná pozice se pro to nehodila a nedovolila nic víc, než jen polibky a podivnou ruční práci. Nebylo to dost.

Tak nechal své ruce sklouznout na Harryho kyčle, níže, na pulzující svaly na stehnech, a když se Harry na jeho doteku usadil, zaryl prsty do jeho dokonale tvarovaného zadku a zvedl ho. Harry se potěšeně zasmál, chtěl něco říct, ale Severus mu zavřel ústa polibkem, uvolnil jednu ruku a odstranil nádobí ze stolu, aby mohl Harryho položit. Nenásledoval žádný zvuk tříštícího se nádobí, ale i kdyby nádobí neskončilo magicky v kuchyni, ale na podlaze, bylo by mu to fuk. Severus se tlačil do svého zelenookého milence, činil ho svým, Harry vydal krásné zasténání, přehodil si své dlouhé nohy kolem Severusova pasu a přitáhl si ho neskutečně blízko.

Severus cítil, jak se propojují dohromady, jak se každým pozvolnějším tahem přibližují k splynutí, jak se s každým přírazem zpevňovalo objetí Harryho nohou, jak dech ztěžknul. Nechtěl, aby to skončilo. Ale oba byli krok od okraje a Harryho ruce tak těsně svírali okraje stolu, že se Lektvarista obával fyzického zranění. A tak zrychlil své výpady, udržoval stálý rytmus a s posledními kousky svého sebeovládání přejel rukou po Harryho zpoceném břiše až ke kudrnatému tmavému ochlupení a ovinul prsty kolem jeho hrdé erekce.

Se stisknutím přikázal "Udělej se pro mě." A Harry vyklenul záda a zkroutil prsty u nohou a zakryl obě jejich břicha svým příchodem, a jak křičel, stáhnul svaly kolem Severusovi erekce. Severus zaklonil hlavu, zavřel oči, když opouštěl svůj vlastní podpis uvnitř Harryho, a stisk na boku druhého muže byl tak těsný, že si byl jistý, že tam bude mít modřiny. Ale necítil sebemenší lítost nad další svou značkou na Harrym.

Když konečně přerušili své spojení, Harryho nohy sklouzly z jeho pasu, a visely přes hranu stolu, ani jednoho nenapadlo, že to vypadá trapně. U Harryho to vypadalo nedbale sexy, ani v nejmenším rozpačitě, a když Severus klesl zpátky do židle, znovu mezi nimi ucítil rozkol.

"Nemysli," napomenul ho Harry, posadil se a sklouzl bokem do Severusova klína s daleko větší energií a grácií, než by mohl u někoho v jeho postkoitální pozici čekat. "Udělal jsi toho dost, alespoň pro pár příštích týdnů, a tak by si nás oba mohl zachránit od bolesti hlavy, pokud toho necháš. Takže, prosím, nemysli. Teď ne, jo?"

"Počkám, dokud mi opět nedáš svolení, ano?" zeptal se Severus, ale nemohl potlačit úšklebek, když ho Harry políbil na koutek úst a vtiskl se mu ke krku.

"Perfektní," zašeptal Harry, lehce přešel do 'sexy' k 'láskyplný' a pak zpátky k 'sexy'. "Doufám, že ti nevadí, že mám v úmyslu tě bez ostychu používat na sex."

"Dokud budeme mít alespoň trochu toho sexu v ložnici, nevidím žádný důvod ke stížnostem," souhlasil velkomyslně Severus a teď byla řada na Harryho úšklebek.

"Jenom trochu? Oh, můj Severusi, zdá se, že po tom všem, máš přeci jen dobrodružnou stránku…"

* * *

Harry seděl opřený zády o čelo postele a četl si nějaké zprávy a dopisy, když Severus opět přisel k sobě a cítil příjemnou bolest na všech správných místech a jejich levé ruce byly propletené.

"Ahoj," pozdravil ho Harry s úsměvem, položil papíry a sjel trochu níž, aby byli tváří v tvář.

"Ahoj," zopakoval Severus a nebyl si tak docela jistý, co by měl říct. "Spal jsem dlouho?"

Harry pokrčil rameny. "Potřeboval jsi odpočinek."

Znovu se objevila tichá odmlka a Severus lehce přejel svým palcem přes Harryho ruku, zatímco studoval tvář mladšího muže. Byl překvapený, když se Harry odtáhl a znovu se posadil.

"Omlouvám se, měl jsem tě požádat dřív, ale byl jsem prostě příliš šťastný, že se nechceš rozvést," řekl a očima prosil o porozumění. "Neměl jsem předpokládat… Měl bych se zeptat, zda bys nechtěl znovu projednat podmínky našeho manželství. Chtěl bys?"

Severus byl rád, že Harry mluvil tak rychle, a neměl čas začít o sobě pochybovat. "Myslím, že bychom měli, ano." Harryho oči se rozšířily a Severus potlačil úšklebek. "Myslím, že bych chtěl mít sex častěji než jednou za týden."

Harry naklonil hlavu a rozesmál se. "Kdy jsme kdy měli sex jednou za týden?"

"O to mi jde, právě," ušklíbl se Severus, přitáhl si Harryho k sobě a hlasitě ho políbil. "Je čas, abychom přizpůsobili pravidla našemu životnímu stylu."

"Ty, Severusi Snape, jsi velice chytrý muž." Řekl Harry a uvolnil se. "Co kdybychom měli sex tak často, jak budeme chtít? A mohli bychom toto nové pravidlo zavést rovnou teď."

"Ještě moment," odpověděl Severus a sledoval prsty Harryho páteř. "Je tu něco, co bys chtěl vyjednat, než to uzavřeme?"

"Není důvod s tím začínat," trval na svém Harry a začínal na Severusovu hruď klást polibky.

"Ale něco tu je?" tázal se Severus, a sám sebe se ptal, jestli opravdu chce tak tlačit. "Pověz mi to."

Severus očekával, že se Harry zeptá na něco, co by mu mohl nabídnout, místo toho se Harry zeptal na něco, co skutečně nečekal. "Rád bych dal ochrany na tvou lékárnu."

"Po tom únosovém fiasku jsem je obnovil," poukázal Severus.

"Já vím," přikývl Harry na jeho hrudi. "A neříkám, že tvé ochrany nejsou dobré, protože patří mezi nejlepší a nejsilnější, jaké jsem kdy viděl. Ale moje jsou lepší."

Severus to samozřejmě věděl, vždycky to věděl, a neviděl důvod proč argumentovat. "Dobře."

"Jo?" zeptal se Harry překvapeně, a pak Severusovi vložil usměvavý polibek. "Myslím, že s tebou rád vyjednávám."

"Nejsem si jistý, zda to můžeme nazývat vyjednáváním," poznamenal Severus a lehce nechal přehozenou ruku přes Harryho záda. "Možná jsme se spíš dostali k novému porozumění."

"To se mi líbí taky," řekl Harry rychle a přibližoval se k Severusovi s ďábelským úsměvem. "Hlavně mám rád naše první porozumění."

Severus protočil oči a lehce Harryho plácnul přes zadek. "Neměl jsem ti nic říkat."

"Proč ne?" ptal se Harry, zavlnil se proti němu a pohladil ho od prsou až k erekci. "Mám z dobrého zdroje, že mě rád líbáš, dotýkáš se mě, jsi rád ve mě, pohřben tak hluboko, že můžu cítit tvou magii vlnící se kolem mě a tvůj tep srovnaný s mým. A pak, když se uděláš, jako letní déšť nebo jako padající hvězdy, po celém mém těle mě brní v žilách a má magie mě táhne ještě blíž k tvému tělu zanechávajíc otisk na mé duši, který můžu cítit ještě několik dní poté."

Byla to zvláštní směs lechtivých slov a vyznání, ale Severusova erekce byla díky tomu bolestivě napjatá a tak si přitáhl Harryho ještě blíž. "Vskutku. Ale jestli se mě zeptáš ještě jednou…" Pohnul se a dovolil svým nohám se nepatrně roztáhnout.

"Severusi." Harry mu vtiskl dlouhý polibek na srdce a jemně se dotkl jeho vnitřních stehen. "Chceš, abych se zeptal?"

"Naznačil jsi, že věřím falešným předpokladům," řekl Severus a přemýšlel o jejich rozhovoru v pracovně. "Myslím, že je čas pro nové porozumění."

"To je od tebe velmi pozorné, ale nemluvil jsem o tobě. Jsem naprosto spokojený s tím, jak se věci mají. Rád bych to zažil, s tebou, ale pouze v případě, že to chceš také." Harry vytvářel malé kroužky na citlivé pokožce mezi jeho stehny.

Severus polkl a políbil Harryho na čelo, aby skryl své emoce. "Chci, aby ses mě zeptal. Teď."

Harry se ušklíbl, a přehodil jednu nohu mezi ty Severusovi, dlouze a smyslně ho políbil, než se zeptal. "Mohu?"

"Ano," odpověděl Severus, překvapený, jak snad to šlo. "Ano."

Znovu se políbili a Severus dovolil své dlani pomalu putovat přes Harryho štíhlé tělo, zapamatovával si jemnou kůži a silné svaly. A magii, vířící kolem něj, uklidňující toky energie podél celého jeho těla.

"Dřív to nikdy takové nebylo," poznamenal poněkud bezdechu po jejich polibku. "Nikdy jsi mě nenechal cítit tvou magii."

"S tím se vyrovnáš," řekl Harry sebevědomě, jemně ho kousal na bradě a políbil mu ohryzek. "Ale řekni mi, když už to bude příliš."

"To je - ah - To není to, co jsem měl na mysli," vysoukal ze sebe Severus a položil ruce na Harryho boky. "Proč jsi to dřív zadržoval?"

"Nemyslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit," zamumlal Harry, vyklenul záda a přitiskl se k Severusovi hrudí.

Severusova odpověď se ztratila na cestě k ústům a tak raději tuto myšlenkovou linii opustil ve prospěch Harryho rtů a rukou, které mu putovaly přes ramena, aby ho otočily. "Chci tě vidět."

"Uvidíš. Ale pojďme na tom nejdříve trochu zapracovat, ano?" navrhl Harry, nazvedl se tak, aby se Severus mohl otočit na břicho a pak si na něj obkročmo sedl. "Chci, abys relaxoval."

Severus klesl rukama zpátky do matrace, poskládal si je kolem hlavy a položil si tvář na předloktí. "V zásuvce je nějaký olej."

"Věděl jsem, že v manželství s Mistrem Lektvarů jsou nějaké výhody," řekl Harry a jeho hlas byl teplý a škádlící, stejně jako jeho dotek, když začal masírovat napjetí na Severusových zádech a ramenech. "Tlak je v pořádku?"

"Už jsi to dříve dělal," poznamenal Severus, ale neobviňoval ho a ponořil se do doteku. "Měl jsem na to pomyslet, když jsi měl problémy se spaním."

"Tvá metoda se mi líbí víc," Severus uslyšel v Harryho hlasu úsměv a cítil ho i na krku, když se Harry sklonil, aby ho políbil.

"Musím ti masáž udělat brzy, možná že změníš názor."

Harry se zasmál. "Těším se na to. Ale nejdřív jsi na řadě ty. Ššš, to nebyla hrozba."

Severus předpokládal, že se musel napnout, nebo možná, že sebou trhla jeho magie a Harry si toho všiml dříve než on. Ale nechtěl Harryho zastavit, ne, když si užíval masírování a jemné škádlení. "Už je to nějaký čas," nabídl mu vysvětlení a potlačil hlásek, který chtěl dodat 'ale ne dost dlouho'.

Harry ho znovu políbil, tisknul své suché rty na jeho šíji a prsty mu projel vlasy. Severus čekal, že řekne něco o tom, aby ho zastavil, pokud bude chtít, o tom, že mu nechtěl ublížit, o tom, jak by to neměli dělat, ale neřekl nic a Severus předpokládal, že již bylo rozhodnuto. Jeho vlastní jistota ho překvapila, ale v jeho mysli nebylo pochyb o tom, že Harry svou magickou sílu nikdy nepoužije proti němu. Byl na to příliš galantní, a ta myšlenka již nenesla žádný sarkastický podtón jako dříve.

Převalil se, Harry se snadno přizpůsobil jejich nové pozici, a pak záměrně sáhl po malé lahvičce s olejem, jež Harry upustil na pokrývku.

"Dej mi ruku," řekl a Harry okamžitě poslechl.

Bylo to jako vždy potěšující, sledovat, jak Harry rychle následoval jeho vedení, a to mu dodalo malé nakopnutí jeho sebevědomí, dost na to, aby zavedl Harryho ruku mezi své nohy a uvolnil se s posledním pevným sevřením jeho zápěstí. Harryho pohyby zůstaly záměrně pomalé, čekal, až se Severus uvolní a studoval jeho reakce, nedělal nic, čím by dal znát, že je netrpělivý. A když do něj Harry vklouzl na jeden článek prstu, nebolelo to, ani to nebylo nepříjemné, bylo to prostě jiné, nové, vůbec ne, jak si matně pamatoval, přes veškerou snahu o zapomenutí. Harry přerušil každý tah, trochu se položil na bok a líbal a hladil jeho zpocenou kůži nebo šeptal Severusovo jméno.

"Dost škádlení," zavrčel Severus, bojoval s Harryho dalším tahem, který mu skoro způsobil infarkt, a utáhl své vnitřní svaly.

V odpověď mu byl lehký zvonivý smích, ale Harry zrychlil jen okrajově a dokonce natáhl ruku, aby chytil jeho erekci a začal ji masírovat stejným rytmem. "Chtěl by ses pro mě udělat?" Harryho hlas byl lehce bezdechý, ale stále škádlící.

Severus přestal myslet. Ve skutečnosti, cítil jen nával radosti svého těla, které nebylo tak úplně jeho, jako tříštící se vlna, která se nad ním rozbila, chvíli ho topila a pak ho nechala plavat skrz orgasmus. Matně si povšiml, když Harry posunul své boky, zabořil své prsty do jeho stehen a Harryho teplého já uvolňujícího jeho nitro, ale bouřka magie kolem nich si sebrala jeho hlavní myšlenky. Byla plná barev a bílého šumu, tepla a elektrické energie a emocí, tak jedinečná jako Harry.

* * *

Přemýšlel, co za emoce Harry dostává od něj, co mohlo odhalit jejich propojení, a tak přehodil ruku přes mladšího muže, aby ho k sobě přitáhl ještě blíž.

"Neměl jsem v úmyslu se zhroutit," objasnil Severus a setkal se s Harryho očima.

"Jistě že ne," odpověděl Harry a hladil prsty Severusovo břicho. "Jen jsem myslel, že si také jednou zasloužíš někoho, kdo bude opatrný."

"Děkuji," Severus zvedl Harryho ruku k ústům, políbil konečky prstů a ochutnal sám sebe.

"Zpátky k tobě," zašklebil se Harry, přehodil nohu a ruku přes Severusovo tělo.

"Nevadilo by mi, to někdy udělat znovu," nabídl Severus, přejížděl dlaní přes Harryho vlasy a prsty si hrál s konečky. "I když myslím, že moje hlavní preference se nezměnily."

"Jsem rád, že to slyším," zamumlal Harry. "Je teď chvilka pro šlofíka?"

"Zavři oči, budu tady," odpověděl Severus a s použitím trochy bezhůlkové magie vyčistil jejich přikrývky, než je omotal kolem nich. Harry se přitulil, opřel si tvář o Severusovo srdce a zavřel oči.

* * *

"Je zde něco, co jsem ti chtěl dát, ale nezdála se na to vhodná chvíle," Severus přešel k mladému muži, který byl usazený v knihovně a třídil poštu, a podal mu starou fotografii. "Měl bys ji mít."

Harry vzal fotografii, držel ji uctivě v ruce a studoval na ni dva lidi. "Ze kdy to je?"

"Promoce," řekl Severus tiše, a zaměřil se na Lilyiny zářivé oči. "Začali jsme se po několika mých nevhodných výrocích vzdalovat, ale Lily byla vždy dobrá k přesvědčování lidí, a trvala na tom, abychom se společně vyfotili."

"Nikdy dřív jsem tu fotku neviděl," řekl Harry. "Hagrid mi dal první rok v Bradavicích fotoalbum, ale většina obrázků byla mého táty."

"Lily byla před objektivem trochu nesmělá," řekl Severus a raději odmítl komentovat Pottera seniora ze strachu, že tento moment zničí. "A obávám se, že jsem nebyl zcela sdílný, když mě Hagrid nastínil svůj projekt."

Harry se na něj podíval nahoru, na okamžik ho studoval stejně jako fotografii a pak se usmál, oslnivě, jasně a tak moc podobně jako Lily, jako kdyby to vypadalo, že si přivlastnil její úsměv. Nebo si toho možná Severus nikdy předtím nechtěl všimnout.

"Díky, že ji semnou sdílíš," přerušil Harry jeho uvažování, a vložil mu letmý polibek na tvář "Co říkáš na to, kdybychom ten obrázek pověsili v knihovně? Takhle k ní můžeme mít oba blízko."

"Myslím, že je to dobrý nápad," souhlasil Severus a po výzvě nabídl svůj návrh o umístění, dokud ji nedaly na stěnu přímo nad Harryho knihou, která katalogizovala všechny knihy v knihovně. Severus si myslel, že by Lily mohla ocenit místo přímo nad studnicí poznání.

"Navrhl bych sem přidat některé naše svatební fotografie, ale nevypadáš na nich tak spokojeně jako tady," řekl Harry a stále se díval na fotografii.

"Budou jiné," odpověděl Severus a znělo to jako slib, když si stoupl za Harryho a sevřel jeho pružné pevné tělo v náručí. Pokud by je teď někdo vyfotil, měl by pravděpodobně stejně otupělý výraz ve tváři jako na fotografii.

"Doufám, že ano," zamumlal Harry a opřel se o něj, jako když skutečně tuto oporu potřeboval. "Vážně doufám, že jo."

Severus ho políbil na spánek, opřel tvář o Harryho divokou kštici vlasů a vrátil se pohledem k Lily a jeho vlastnímu zvědavému pohledu, výjimečně necítil obvyklé bodnutí lítosti a odmítnutí. Bylo na čase jít dál.

V Červené - kapitola 19. - Epilog

17. února 2017 v 21:31 | Elloii |  V Červené

Kapitola 19.

"A man who pays his bills on time is soon forgotten."

"Muž, který zaplatí své účty včas, je brzy zapomenut."

-Oscar Wilde-

"Harry, co tady děláš?" Byla to sice jeho otázka, ale ne jeho hlas, když s morbidní fascinací sledoval, jak povědomý muž objal jeho manžela. "Wow, vypadáš skvěle."

"To je od tebe milé," řekl Harry hlasem, o kterém Severus věděl, že je jeho veřejnostní hlas. Nízký, protože nepotřeboval, aby jejich konverzaci slyšel někdo další, zdvořilý, protože vždy byli všude číhající takzvaní novináři, každý čekající na nějaký ten zajímavý komentář nebo šťavnatý drb, kterým by nakopli svou kariéru, a vzdálený, protože Harry byl otevřený jen pár vyvoleným lidem. Severus byl jedním z nich. Tento druhý muž zřejmě nebyl. "Nevěděl jsem, že jsi zpátky v Londýně. Nemáš v téhle době normálně výcvikové soustředění v Cornwallu?"

"Oh, jo, ne, měli jsme těžkou sezónu. Polovina našich hráčů je buď zraněná, nebo má po posledním utkání chřipku - sedm a půl hodinové utkání v dešti - tak se Hugh rozhodl dát nám další týden na zotavení, než začneme trénovat. Můžeme si dát kafe a všechno ti o tom povím." Oliver Wood, Severus si teď vzpomněl, Harryho famfrpálový ex-přítel, který se pomocí Harry snažil podpořit svou kariéru. Nadějně se usmíval na černovlasého čaroděje, bílé zuby na opáleném obličeji.

Severus nebyl nakloněn tomuto šťastnému shledání s jeho manželem a tak obešel pult a po dvou dlouhých krocích natáhl ruku po Harryho boku. "Zmeškal jsem naši obědovou schůzku?"

Věděl, že ne, protože jeho oběd se objevil asi před třiceti minutami v oranžově zářivé krabičce s Harryho poznámkou na vrchu, která objasňovala obsah - krůtí sendvič. Jako kdyby na to nepřišel sám. Harry si prostě jen oblíbil lepit ty své lístečky ve tvaru srdce kdekoliv v Severusově zorném poli.

Harry se k němu otočil čelem, jednu ruku na Severusově rameni pro stabilitu a zvedl se, aby políbil koutek jeho úst. Jejich výškový rozdíl ve skutečnosti nebyl dostatečně velký, aby vyžadoval Harryho na špičkách, ale oba to rádi využili jako výmluvu pro svou blízkost. Tiše se dotkl Harryho štíhlého pasu, palcem přejel kyčelní kost a pak ho pustil, protože nehodlal rozbít svou nadvládu veřejnými projevy náklonnosti.

"Hej," Harryho hlas byl teplý a intimní i bez projevené náklonnosti, jejíž použití Severus radikálně vetoval. Nebyl 'miláček' nebo 'zlato' nebo 'láska', chtěl být sám sebou a díky Harrymu to bylo konečně možné. "Vlastně, sem se zastavil na cestě ke Colinovi a od té doby jsem tady…"

"Myslel sis, že mě odvedeš od práce a mých potenciálních platících zákazníků, kteří by si skutečně mohli něco koupit?" došel k závěru Severus a obrátil oči v sloup, když se Harry rozzářil, jako kdyby mu právě věnoval kompliment. "Samozřejmě, že ano… Pane Woode, je tu něco, s čím vám mohu pomoci?"

Jeho tón byl o něco ostřejší než aby byl zdvořilý, ale Wood zíral na Harryho jako dítě v cukrárně a byly zde limity Severusovi dobré vůle. Wood se polekal, a přesunul pohled na Severuse.

"Já, eh, hledám lektvar?" Severus zvedl obočí. "Myslím, ehm, lektvar na chřipku?"

"Nevypadáte nemocně, pane Woode," poznamenal Severus, mračil se na mladšího muže a mírně naklonil hlavu, aby udržel zrak na Panu Havershamovi a jeho kleptomaniatických tendencích.

Zatím co Wood prskal svou odpověď, kterou když si Severus přeložil, znamenala, že chce lektvar k posílení imunitního systému, tak aby neonemocněl, Harry se jemně dotkl jeho paže a kývl směrem k zadní místnosti. Severus sklonil hlavu a Harry se po pouhém úsměvu a měkkém 'Bylo pěkné tě vidět,' směrem k Woodovi, vytratil.

"Harry, počkej," zavolal za ním Wood, ale Harry za sebou již zavřel dveře.

"Navrhuji Životabudič," řekl Severus a dovolil si malý úšklebek zadostiučinění. "Právě dnes ráno jsem udělal čerstvou dávku."

Odolal nutkání proklepnout prsty Woodovu tvář, když mu famfrpálový hráč neodpovídal a dělal psí oči na dveře, za nimiž Harry zmizel. "Pane Woode, pokud potřebujete čas na zvážení, mám i jiné zákazníky."

"Já… Ne, to je v pohodě. Vezmu si Životabudič." Wood stále truchlivě hleděl na dveře do zadní místnosti a Severusovi udělalo velkou radost, když mu je svým tělem zablokoval, když donesl označenou lahvičku a podal ji Woodovi. "Pět srpců, pokud budete tak laskav."

"Jasně." Wood se začal přehrabovat v kapsách, a příliš často vrhal pohledy na dveře. "Mohl byste říct Harrymu -"

"Pokud by s vámi Harry chtěl vést konverzaci, nepochybuji o tom, že by zůstal. A můžete si být jist, že pokud by vás chtěl v budoucnu kontaktovat, nebude mít žádný problém tak učinit." Přerušil ho Severus a přijal jeho peníze. "Pěkný den, pane Woode."

Odvrátil se a vklouzl do skladiště, několikrát mrknul, aby se přizpůsobil pološeru. Harry seděl na stoličce v zadní části místnosti, kouli modrého světla nečině v dlani, nebyl naštvaný ani lítostivý a Severus věděl, že jakékoliv myšlenky na Wooda už byly z jeho mysli pryč. Nebyl žádný důvod k tomu žárlit, protože pokud Harry někomu patřil, byl to Severus. Samozřejmě, víc než k čemukoliv jinému Harry patřil ke své práci.

"Promiň mi, jestli se mýlím, ale nevypadáš, že máš rád sociální výzvy," poznamenal Severus, a katalogizoval, jako vždy, každý Harryho pohyb, gesto a všímal si Harryho úsměvu.

"Ne, v první řadě, ne," připustil Harry a zvedl se ze židle, aby přešel k Severusovi. "Ale pořád čekám na polibek na přivítanou."

"Už jsem ti někdy řekl, jak máš vysoké nároky?" zeptal se Severus lehce, přitáhl si Harryho blíž a přivlastnil si jeho ústa pořádným polibkem.

"Říkáš ty nejkrásnější věci," zamumlal Harry, když byla jeho ústa propuštěna. "To musí být ten důvod, proč jsem si tě vzal."

Severus protočil oči. "Úmyslná dezinformace? Myslel jsem, že je to pod tvou úroveň."

"Myslím, že to budu brát jako lichotku," Usmál se Harry. "A jen proto, že tohle nebyl původní důvod, neznamená, že bych si tě znovu nevzal."

"Dobře, že ti ještě stále dlužím jeden životní dluh," odpověděl Severus a ačkoliv to měl být vtip, Harry zvážněl.

"Vadí ti to?" zeptal se. "Protože jej můžu vybrat. Opravdu nechci, aby si trávil celý víkend zase ve své laboratoři."

Severus to překvapivě zvážil jen krátce, než odpověděl. "Nech si ho na horší časy. Plánoval jsem strávit víkend se svým manželem… pravděpodobně v ložnici."

"Jsem si jistý, že to tvůj manžel ocení," odpověděl Harry. "Za předpokladu, že předtím stihne všechnu svou práci."

"Dobře." Přikývl Severus. "Co pro tebe mohu udělat?"

"Potřebuji někoho, kdo by mi uvařil tento lektvar," řekl Harry a podal mu recept. "Spící dryák?" zeptal se Severus podezřele po jednom krátkém pohledu na seznam složek. "Mám ho už připravený."

"Potřebuji někoho, kdo by uvařil tento lektvar," zopakoval Harry. "Během příštích čtyřiadvaceti hodin. V případě, že bys měl problém s některými ingrediencemi, můžu je získat."

"Vlastním lékárnu," upozornil ho Severus, a cítil známý záchvěv zlosti, protože mu Harry jasně neříkal všechno a Severus si ani nebyl jistý, zda ta prázdná místa chce vyplnit. Prošel si svůj stále rostoucí seznam věcí, které mohly být narážkami, ale Harry mu neřekl, aby si přečetl noviny nebo vyluštil křížovku, nezmínil konečné skóre regionální ligy famfrpálu, nekoupil Severusovi nový šampon ani nevysázel neužitečné květiny v jeho bylinkové zahradě.

"To je ten důvod, proč jsem si myslel, že bys věděl o někom, kdo by byl ochoten pomoci," odpověděl Harry klidně.

"Mělo by to být jednorázovou nebo dlouhodobou spoluprácí?" zeptal se Severus a koutky úst se mu zvedly.

"Možná vím o projektu, který by využil pomoci zkušeného lektvaristy," Harry pokrčil rameny, jako by chtěl zpochybnit své tvrzení, ale Severus zachytil záblesk zelených veselých očí a věděl, že říká pravdu. "Samozřejmě, možná sis všimnul, že moje pracovní doba je intenzivní, takže ten, co bude vařit ten lektvar, by měl pečlivě zvážit, jestli může investovat podobný čas po dobu nejméně několika týdnů."

"Zvažoval jsem najmout asistenta na částečný úvazek," poukázal Severus. "Abych měl čas na další podnětnou práci."

"Znám pár lidí, kteří by o tu práci mohli mít zájem," nabídl Harry, ale Severus se ušklíbl.

"Raději bych, kdyby se můj obchod nezměnil v další tajnou operaci," odpověděl Severus a všiml si mírného ztmavnutí Harryho očí, když jím nebyla jeho poznámka dobře přijata, ale nebylo ochotný v tomto bodu ustoupit. Harryho nabídka nemusela souviset s jeho prací, ale stále to byl Severusův obchod, jeho sen, a byl rozhodnutý udržet ho co nejdál od Harryho skrytých agend, jak jen to bude možné. "Ne všichni z mých studentů byli tak beznadějně netalentovaní jako určití Nebelvíři a slečna Padma Patilová a slečna Claire Abbottová vyjádřily zájem o pomoc."

Harryho oči změkly. "Padma nedávno opustila manžela. Myslím, že by ji udělalo dobře, dostat se z domu."

"V tom případě, zašlu slečně Patilové sovu," odpověděl Severus a jemně se dotkl Harryho tváře špičkou prstu. "A já sám jí předám potřebné informace."

"Skvělé." Harryho tvář se rozzářila úsměvem, jak očekával. "Nějaká šance, že bych mohl dostat polibek na rozloučenou?"

"Jeden, abys už vypadl," odpověděl Severus, obtočil své paže kolem Harryho pasu, lehce se k němu sklonil, přitiskl rty k těm lákavým ústům a vnikl svým jazykem do teplé jeskyně. "Jeden, protože tě miluji."

Zaslechl malý zásek Harryho dechu a cítil, jak mu o něco víc zaryl prsty do zad, bude tam mít modřiny, ale co. Nikdy ty slova doopravdy nevyslovil, možná je naznačil a nechal, ať jeho činy mluví sami za sebe, ale nikdy nedal Harrymu slovní potvrzení toho, co jistě věděl.

Ne, že by mu to sám Harry někdy řekl a stalo se to mezi nimi takovým jejich tajemstvím, nevysloveným a nepovšimnutým. Severus se bál, že tím vytáhne tu zátku jejich štěstí a Harry byl prostě příliš dobrý v nic neříkání.

"Taky tě miluju," odpověděl Harry, když se od sebe odtrhli.

"Já vím," odpověděl Severus sebevědomě. "To je důvod, proč jsme stále svoji."

"Pšt, neprozrazuj moje tajemství," zašeptal mu Harry do ucha, oči mu pobaveně svítily, když se odtáhl. "Uvidíme se doma, Severusi."

Přemístil se s tichým 'pop', a nechal Severuse s jemnou stopou svého teplého těla proti jeho, s pocitem euforie v hrudi a poskládaným receptem v ruce. Tohle byl jeho způsob jak odpovědět na všechny otázky, a tak nechal po krátkém rozhovoru pana Havershama odejít, zavřel svůj obchod, poslal sovu slečně Patilové a odešel do své laboratoře, aby připravil základní Spací dryák.

KONEC