22. Nový život
„Pane Harry," vykřikla náhle na zachránce kouzelnického světa nejmenší skřítka Lena, která momentálně probíhala chodbou v přízemí a v náručí nesla plno sladkostí svým nevlastním sestrám a bratrům do zimní zahrady, když na schodech spatřila svého pána.
„Kampak s tím nákladem jídla?" zeptal se Harry, i když moc dobře věděl, co s ním má skřítka v plánu.
Lena se začervenala a v očích jí zajiskřily nezbedné jiskřičky. Harry se tomu musel zasmát a opatrně došel až k ní pod schodiště.
Lena se zamračila. „Pane, měl byste být v posteli," vytýkala mu odhodlaně skřítka.
Harry zakroutil hlavou. „Postele jsem si užil dost. Určitě jí neuteču, ale teď si musím jít trochu pročistit hlavu."
„Vy chcete jít pryč? Mimo dům?" Skřítka vypadala překvapeně a Harry tak úplně nevěděl proč. Ano, byl hodně nemocný, ale dnes se cítil už od rána lépe než za posledních pár dnů, a tak toho chtěl využít. A taky chtěl na chvíli utéct z té, podle něj, přehnané péče. Všichni v domě kolem něj chodili jako po špičkách a už mu to začínalo lézt na nervy. Jestli na chvíli nezmizí, tak mu určitě přeskočí.
„Půjdu se na chvíli projít po okolí."
„Půjdu s Vámi," vyhrkla okamžitě skřítka a začala pokládat sladkosti ve svém náručí na první schod, který měla díky svému malému vzrůstu tak akorát do pasu.
Harry ale odmítl. „Ne, Leno. Jsi moc hodná, ale potřebuji být sám."
„Ale pan Snape nám řekl, aby jsme Vás nenechávali o samotě, kdybyste náhodou potřeboval s čímkoli pomoci." Mračila se skřítka a s odhodlaným výrazem vzhlédla do tváře svého pána, kterého měla velice ráda a upřímně se o něj bála.
Harry se uculil. Měl pravdu. Severus všem nakázal, aby mu byli stále v patách, když u něho nemohl být on sám. Zahřálo ho to u srdce a ten pocit si hodlal užívat co nejdéle. Musel ale trochu popřemýšlet a to v domě nešlo. Došel ke stojanu s kabáty a jeden černý si oblékl.
„Vrať se zpět k ostatním. Slibuji, že se za pár hodin vrátím."
„Ale Dafne se bude zlobit, že jsem s Vámi nešla," posmutněla trochu Lena a nejistý pohled zaměřila kamsi nad schodiště.
„Nebude Leno, nechal jsem jí vzkaz na posteli a ty už mazej za ostatními." S tím otevřel vchodové dveře a potichu je za sebou zase zavřel.
Lena chvíli nejistě přešlapovala na místě, nejistá, zda má svého pána sledovat či ho poslechnout. Nakonec pokrčila svými ramínky, otočila se k nákladu všelijakých sladkých dobrot, opatrně je zase vzala do náruče a utíkala s nimi do zimní zahrady, kde na ní ostatní už netrpělivě čekali.
. ♠ . ♠ .
Svátky všech svatých už skončily a ve vesnici se už pomalu začínalo vše připravovat na následující svátky, Vánoce.
Harry procházel podél okraje malé vesničky, kterou si zamiloval už jako student a uvědomil si, že se její krásou nechává pohltit stejně jako tenkrát. Sníh letos napadl dříve, než je zvykem, ale to Harrymu nevadilo. Naopak. Pohled na zasněženou vesničku a krajinu kolem ní byl velice uklidňující a přesně to teď potřeboval.
Byly to už dva dny od té doby, co Severus přišel s návrhem mít s ním dítě. Vzpomínal si, jak se ze začátku vzepřel, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Severus naléhal a on by lhal sám sobě, kdyby tvrdil, že si to i on sám nepřál. Měl ale strach. Ne o sebe a ani ne tak o dítě, ale o Severuse. Když dnes ráno od něj Severus odcházel zpět do své laboratoře, tak se na něj tak zvláštně zadíval. Harry nepochyboval o tom, že právě dnes se o početí pokusí. Ale i přesto, že s tím nápadem souhlasil, nevěřil. Nevěřil v náhlý zázrak, který by mu umožnil počít tak, jak si Severus naplánoval. Nevěřil v zázraky už pár let. Nemohl ale Severusovi nic říct. Nikomu nemohl nic říct. Všichni by se ho snažili uchlácholit, uklidnit, že vše bude v pořádku a nakonec všechno dobře skončí. Dobré konce byly jen v pohádkách a z těch on už vyrostl. Proto se teď vydal ven na procházku. Na čistý vzduch, který se mu v posledních dvou dnech nějak nedostával.
Harry opatrně našlapoval po zasněžené cestě a byl vděčný, že mu nikdo z kolemjdoucích neskákal do cesty a nechal ho tak v klidu projít až k okraji lesa, kde se na malou chvíli zastavil, aby si zapálil svou poslední cigaretu. Docela byl překvapenej, že na ní nedostal chuť už dřív, ale pak si uvědomil, že je za to vlastně i rád. Aspoň si tak ušetřil námitky a přednášky od ostatních.
Již prázdnou krabičku zmuchlal a i se zapalovačem jí pomocí kouzla proměnil v prach, který se mu mezi prsty sesypal na bílý sníh. Chvíli na něj jen tak zamračeně koukal a pak se otočil a vydal se směrem do lesa.
Kráčel tichým lesem a poslouchal, jak mu pod nohama křupou větvičky. Sněhu ještě nebylo tolik, aby stihnul napadat mezi stromy a jak šel hlouběji do lesa, tak sem tam nacházel ještě trávou porostlé mýtinky. U jedné se zastavil a posadil se doprostřed. Naposledy potáhl z cigarety a nedopalek odhodil. Zmizel ale dřív, než-li stihnul dopadnout do trávy a způsobit tak v lese neplechu.
Zaposlouchal se do zvuku lesa a vychutnával si ten klid. Někde v dálce zaslechl dokonce vodu, jak v místním potoce naráží o kameny a hraje tak svou vlastní melodii. Ptáci v korunách stromů sem tam také přispěli svým hlasem a dokonce zaslechl i někde v dálce zahoukat sovu.
Lehl si pohodlně do trávy a několik minut tak setrval. Potom ale najednou uslyšel kroky a se zamračením se posadil a sáhl po hůlce. Velice rychle ale zjistil, že jí nechal v domě, přesněji řečeno v ložnici na nočním stolku. Chtěl se zrovna postavit na nohy a čelit tak příchozímu jak se patří, ale v tu chvíli zpoza stromů vykročil Severus, který si to s vážnou tváří namířil rovnou k němu. Harry si povzdechl, ale i tak dokázal na své tváři vykouzlit úsměv.
„Vyděsil si mě," vytkl mu okamžitě Severus a přisedl si k němu.
Harry nad tím nečekaně přirozeným činem jen překvapeně zamrkal a usmál se ještě víc. Potom se natáhl pro polibek, který mu byl bez jakýchkoli námitek vřele věnován.
„Ty mě teď taky trochu. Jak si mě vlastně našel? Nemůžu být z domu ani tak dlouho, aby bylo po mě vyhlášeno pátrání," zeptal se zvědavě Harry a přitulil se k teplému tělu vedle sebe.
Lektvaristovy ruce se v zápětí ovinuly kolem jeho těla a přitáhly si ho o kousíček blíž. Ucítil ve vlasech jemný polibek, než mu Severus odpověděl na otázku.
„Lokační kouzlo. Věděl jsem, že to v tom zvěřinci dlouho nevydržíš a pokusíš se o útěk."
Harry se zasmál a trucovitě štípl Severuse do stehna. „Skřítci nejsou zvířata, Severusi," podotkl a zasmál se, když si na to Severus jen odfrkl.
„Jsi v pořádku, Harry?" zeptal se po chvíli ticha starší z mužů a trochu se od mladíka odtáhl, ale jen tak daleko, aby mu mohl vidět do tváře.
Harry si povzdechl a Severus v tom jednoduchém činu rozpoznal smutek a strach. Všiml si, že k tématu "dítě" se Harry moc nevyjadřuje. Sice souhlasil, a Severus zpočátku Harryho zdrženlivost přisuzoval nechtěnému potratu, ale teď měl pocit, že zatím vězí něco jiného. Něco, co mu Harry nechce říct ze strachu, že se mu to nebude líbit. Nebyl si tím sice jistý, ale pomalu si začínal říkat, jestli s ním Harry dítě opravdu chce.
„Harry?" oslovil ho proto s hlubokým nádechem.
Harry si náhlé nejistoty v Severusově hlase všiml a i on znejistěl z obavy, na co se ho Severus chce zeptat. Přimkl se proto k milovanému muži zase o kousek blíž a zamumlal, „Ano?".
„Ty se mnou nechceš dítě, mám pravdu?" i on sám si uvědomil, jak moc se mu při položení této bolestné otázky chvěl hlas a nesnášel se za to. Ale ještě víc by se nesnášel, kdyby Harryho donutil k něčemu, co si nepřeje.
Harry se od něj okamžitě odtáhl a s úžasem mu hleděl do očí.
„Cože? Jak si na něco takového proboha přišel?"
„Neustále se snažíš měnit téma, kdykoli na to přijde řeč a mě nenapadá jiný důvod, proč bys to dělal." Severusův tón už zase zněl, jako kdyby mluvil s jedním ze svých natvrdlých studentů. Harry to nesnášel. Zhluboka se nadechl a snažil se držet svůj temperament na uzdě. Teď nebyl čas na hádky.
„A ty sis myslel, že nechci... Bože ne, tak to není, Seve." Snažil se Severuse uklidnit a sevřel mu tvář do dlaní.
Severusovi se na čele objevila hluboká vráska, jak se snažil pochopit důvod Harryho odtažitého chování v posledních dvou dnech.
„Tak proč teda..." nedořekl. Nebylo potřeba.
Harry si poraženecky povzdechl a políbil jemně svého partnera na čelo ve snaze odstranit vrásku a trochu se uklidnil, když se mu to aspoň z části povedlo. Potom se odtáhl a postavil se na nohy. Ušel od Severuse asi dva kroky, když se náhle otočil a v poraženeckým gestu rozhodil rukama.
„Já jen nevěřím, že mě to zachrání. Nejde o to, že bych s tebou nechtěl děti, Severusi. Protože já chci. A to tak moc, až se toho sám děsím, ale... ale mám strach, že to nevyjde. Že zemřu a nechám tě tu samotného s dítětem, a nebo hůř...že naše dítě kvůli mě nepřežije. Zase." Ke konci se mu hlas zlomil a trhaně dýchal, jak se snažil zadržet slzy.
Severus se okamžitě vymrštil na nohy a vtáhl Harryho do pevného objetí.
„Nedopustím, aby se tobě nebo dítěti něco stalo, Harry. Miluju tě. Miluju," s tím se sklonil a divoce mladého muže políbil. Bylo mu jedno, že na rtech cítil slzy. Bylo mu jedno, že si dnešní den a hlavně večer naplánoval jinak. U Merlina, bylo mu dokonce jedno, i kdyby je někdo uviděl, vyfotil a prodal fotku Dennímu věštci. Musel mít to mladé tělo právě v tu chvíli. Musel Harrymu dokázat, jak moc mu na něm záleží a že za žádnou cenu nepřipustí jakoukoli nehodu, která by mohla jak jemu tak dítěti ublížit. A Harry mu víc jak vášnivě odpovídal. Také potřeboval cítit milovaného muže uvnitř sebe a to jakýmkoli způsobem. Potřeboval ujištění, že není sám a už nikdy nebude.
Milovali se uprostřed mýtinky, aniž by ze sebe strhali příliš mnoho oblečení. Jejich touha byla zkrátka příliš velká a navíc protkaná zoufalstvím a prosbou o víc. S prosbou o druhou šanci.
. ♠ . ♠ .
Domem se rozezněl hlasitý výkřik. Výkřik plný bolesti mladého muže.
Bylo deset hodin ráno, když skřítci zaslechli svého pána. Okamžitě všeho nechali a utíkali do ložnice, kde už na posteli ve velkých polštářích seděl Harry, tvář strhanou bolestí a zmáčenou potem. Asi před dvěma hodinami dosnídal se Severusem, který se následně odletaxoval do školy kvůli závěrečným zkouškám, na kterých nesměl chybět. Byl konec roku a i přesto, že jeho hodiny odučil někdo jiný, tak on byl stále hlava Zmijozelu a tak musel dohlédnout na určité záležitosti.
Severus si ráno všiml na monitoru, který měl Harry zavěšený nedaleko postele už od chvíle, kdy zjistili, že se jim podařilo díky neplánovanému milování v lese otěhotnět, že má Harry trochu zvýšený krevní tlak. Vše se ale jinak zdálo v naprostém pořádku a tak nechal Harryho v Dafniině opatrovnictví a vydal se do školy.
Teď ale bylo všechno jinak. Asi před hodinou začal mít Harry nepříjemné bolesti v zádech. Přisuzoval to nejdříve špatné pozici, protože díky pokročilému těhotenství už nemohl spát jinak, než na boku. Navíc měl do břišní dutiny zavedenou uměle vytvořenou "pupeční šňůru", jak se domluvili ze začátku se Severusem a s celým lékařským týmem pana Grahame. To mu taky zrovna moc neumožňovalo změnu polohy. Poslední půl hodinu se to ale zhoršovalo.
Bolest se už začala šířit i do podbřišku a monitorovací zařízení každých deset minut pípalo jak o život. Bylo to tady. Dítě chtělo na svět.
„Pane Harry," vykřikla polekaně Dafne a vyskočila na postel.
„Dafne," vydechl Harry a snažil se polapit dech. Naštěstí mu v tom pomáhaly lektvary, které mu byly podávány už několik měsíců a které mu měly dodat dostatečné množství energie. Severusův nápad s přenosem magie od plodu dítěte fungoval víc, než si kdy mohli přát, protože jeho rakovina vymizela. Důkazem toho byly poslední výsledky testů, které mu udělal ošetřující lékouzelník pan Graham a podle nich se rakoviny už nemusejí obávat. Na tu úlevu nadosmrti ani Harry ani Severus nezapomene. Harry ale byl stále ještě příliš slabý a tak mu musely být neustále podávány výživné lektvary a také dostatečně výživná strava.
„Pane Harry," oslovila ho tentokrát Lena, kterou na postel vyhodili její bratři a opatrně mu vlezla do klína.
Harry padl do polštářů pod návalem nové bolesti a v rukách drtil povlečení.
„Leno, okamžitě přiveď pana Grahama," zavelela odhodlaně Dafne, mezitímco jejich pán lapal po dechu.
Malá skřítka si otřela slzičky, přikývla a s odhodláním se přemístila do kanceláře primáře oddělení.
Mezitím Dafne rozdala další úkoly ostatním skřítkům a sama se vydala do Bradavic pro druhého budoucího otce.
. ♠ . ♠ .
Merlin stál při ní a tak Dafne bez problémů našla muže, kterého hledala. Severus Snape stál před vstupem do Velké síně spolu s ředitelkou školy a místní ošetřovatelkou. Okamžitě k nim doběhla a odhodlaným a trochu vystrašeným hlasem jim skočila do probíhající konverzace. Moc si s tím ale nelámala hlavu. Měla důležitější věci na srdci, než jak který student pohořel u zkoušek.
„Pane profesore," oslovila muže před sebou.
Za jejím hlasem se ohlédli všichni tři zúčastnění, ale jen na profesorově tváři se zračilo překvapení spolu s jistou předtuchou.
„Dafne? Co se děje?" zeptala se jako první Minerva, ale než jí stihla Dafne odpovědět, tak se Severus rozeběhl směrem k nejbližšímu krbu napojenému na letaxovou síť. Až později si uvědomil, že se mohl přemístit spolu s Dafne, ale to už nebylo podstatné. V té době už byl totiž u Harryho.
„Co to do něj, u Merlina, vjelo?" divila se Poppy.
Dafne se jen usmála a těsně před tím, než se opět přemístila do domu svého pána, vysvětlila: „Pan Harry rodí."
. ♠ . ♠ .
„Vydrž, Harry. No tak, ještě chvilku," podporoval vyčerpaného muže Severus, který se skláňěl nad postelí u milovaného muže a nechal si jím drtit ruku. Před pár minutami dorazila Poppy a v zápětí i pan Graham s dvěma sestrami, které se účastnili poslední Harryho prohlídky.
„Seve...," žadonil Harry mezitím, co se snažil pravidelně dýchat.
Severus sáhl po mokré žínce a setřel s ní Harrymu pot z čela a trochu mu i navlhčil rty.
,,Tak jdeme na to, Harry," lékouzelník Graham přistoupil k posteli, která dříve byla masivní dvoulůžková a navíc s nebesy, ale protože s Harrym nemohli příliš manipulovat, kvůli riziku, že by mohlo dojít k poškození "pupeční šňůry", tak jí Severus přeměnil v jednoduché operační lehátko.
Harry se Severusem pohlédli na staršího muže v bílém plášti, který měl na rukou už nasazené rukavice a kolem krku připravenou roušku. Ženy připravovaly nejbližší prostor na následující operaci a vyslovovaly jedno dezinfekční kouzlo za druhým. Protože byl Harry muž a tudíž neměl pochvu potřebnou k přirozenému průběhu porodu, tak se logicky shodli na tom, že bude nejlepší císařský řez.
Harry si vyměnil pohled se Severusem, který kývl ve znamení, že ho neopustí a bude neustále při něm. Severus potom věnoval svou pozornost ošetřujícímu lékaři, „Můžeme."
„Severusi, oblékni si prosím tenhle plášť," požádala ho Poppy a podávala mu jeden bílý plášť, který byl určený převážně na nošení na operační sál nebo do laboratoří.
Na okamžik zaváhal, protože bílá opravdu, ale opravdu nebyla jeho barva, ale když se podíval do těch smaragdových očí, které si ho i přes probíhající bolest prohlížely s pobaveným výrazem, tak se po něm natáhl a během okamžiku vyměnil svůj tradiční černý plášť za bílý.
V Harryho očích se zračil nečekaný obdiv a vzhledem k situaci i překvapivě chtíč. Severus při tom zjištění výmluvně pozvedl jedno své obočí a donutil tak Harryho říct, „Bílá ti sekne, Seve."
„Chceš mi tím něco naznačit?" neodpustil si mistr lektvarů malé rýpnutí a vykouzlil tak na Harryho strhané tváři úsměv.
Ten ale okamžitě zmizel díky další kontrakci a mladík znovu vykřikl z plného hrdla. Severus byl ihned u něj a propůjčil mu svou ruku na další minuty.
„Tak dámy, všechno připravené?" otočil se lékouzelník za svými asistentkami.
„Ano, pane primáři. Můžeme začít," odpověděla za všechny Poppy.
„Výborně, takže Harry, teď mě poslouchej, ano?" vyžádal si operatér plnou pozornost a okamžitě jí i získal.
„Během celého zákroku budeš při vědomí. Podáme ti pouze lokální anestetikum, díky kterému nebudeš cítit už žádnou bolest. Právě teď už bys neměl cítit ani kontrakce. Je to tak?"
„Ano," vydechl unaveně Harry a upřímně si oddechl, když si uvědomil, že už další bolest nepřijde.
„Výborně. Taky ti dáme plentu přes hrudník, abys neviděl co přesně dělám a tvou jedinou prací bude mě informovat, pokud budeš cítit jakékoli změny svého stavu, rozumíme si?"
„Ano," opět souhlasil bez jakýchkoli otázek. Tohle všechno si už řekli před pár dny, ale chápal lékouzelníkovu povinnost mu to ještě jednou zopakovat.
„Severus ti bude neustále nablízku, takže se nemusíš bát. Všechno probíhá hladce," usmál se na ně na oba nejstarší kouzelník v místnosti a potom už se věnoval svému úkolu. A Harry? Ten se jednou rukou držel Severuse a modlil se, aby všechno bylo v pořádku.
Uplynulo asi dvacet minut, když se pokojem rozezněl dětský pláč. Severus se okamžitě ve své židli napřímil a pohlédl za plentu. Harry mu záviděl. Taky chtěl už vědět, jak jejich dítě vypadá.
„Jaké je? Jak vypadá, Severusi?" vyptával se se zatajeným dechem Harry.
„Je překrásný, Harry," vydechl dojatě Severus a vstal, aby si mohl převzít do rukou nyní už klidné novorozeně.
„Je...je to kluk?" ptal se dál Harry a s láskou se díval do maličkaté zamračené tvářičky, která jako jediná vykukovala ze zavinovačky.
„Ano, lásko. Je to kluk a je stejně krásný jako ty," řekl Severus nakřápnutým hlasem od pláče a s úsměvem na tváři se posadil zpět k Harrymu, aby na jejich syna měl Harry lepší výhled a vtiskl mu na rty lehký polibek.
Harrymu se po tvářích řinuly slzy štěstí. Byl neskonale šťastný. Měli syna, toho nejkrásnějšího syna s lehce křivým nosánkem a s už teď rozčepýřenými černými vlásky.
Byl šťastný. Šťastný a unavený. Tak moc unavený. Jen si na chvilku zdřímne a pak už bude zase jen se Severusem a s jejich sy.....
„Marie, tampóny. Odsávání, rychle!" Zavelel najednou ošetřovatel a tón jeho hlasu nevěstil nic dobrého.
„Harry?" oslovil milovaného muže Severus s chlapcem v náručí, když si uvědomil, že Harry usnul.
„Tino, jak jsme na tom s tlakem?" vyptával se dál lékouzelník druhé asistentky, zatím co s tou první zastavoval krvácení.
„Harry?" snažil se ho probudit znovu Severus, teď už znepokojen Harryho tak nečekanou ztrátou vědomí.
„Severusi, pojď se mnou, prosím," oslovila ho Poppy a táhla ho i s dítětem v náručí z místnosti, ve které by teď jen překážel. Nechtěl odejít, ale když ho o odchod požádal dokonce i pan Graham, tak rezignoval a nechal se vytáhnout na chodbu. Nebyl by jim stejně moc platný.
Než se za ním zabouchly dveře, tak zahlédl, jak Harrymu přikládají na tvář dýchací masku, aby mu tak pomohli s dýcháním. Náhlý strach mu sevřel všechny vnitřnosti a jako v tranzu se nechal usadit na přičarovanou židli, na kterou ho právě teď usazovala jeho kolegyně a dlouholetá přítelkyně.
„Musím se tam vrátit, Severusi, ale ty počkej tady. Jakmile budu moci, tak ti přijdu říct, co se děje, ano?" aniž by čekala na odpověď, tak se otočila na podpatku a zmizela za dveřmi do Harryho ložnice.
Severus pohlédl na spící novorozeně ve svém náručí a přimkl si ho více k sobě. Vtiskl mu na malé čelíčko polibek, který jen před pár minutami věnoval i Harrymu a z celého srdce se snažil zůstat optimistický a nepropadat panice.
Následujících patnáct minut bylo snad nejdelších v celém jeho životě. V té době už na chodbě seděl spolu s Nevillem, Minervou a dokonce se objevil i Hagrid. Naštěstí byla chodba dost široká, takže se jí mohl protáhnout i někdo jeho velikosti. Kolem Severusových nohou seděl houf skřítků spolu s Marwinem a Dafne, která byla sklíčená, že nemůže svému pánovi pomoci. Ostatně jako všichni ostatní. Naštěstí jí ale Marwin držel uklidňujícím gestem za ruku a tak se aspoň z části uvolnila.
Severus stále shlížel na tvorečka ve svém náručí a nevšiml si Nevilla, jak se na něj usmívá. Nevill zkrátka nemohl odolat. Při pohledu na tak zpravidla odměřeného muže, který se tak najednou proměnil v milujícího člověka, se prostě musíte usmívat. A všichni přítomní byli za to velice rádi. Teď se ale děsili, co by se s ním mohlo stát, kdyby Harryho ztratil. Navždy.
Z chmurných myšlenek je naštěstí vyrušila Poppy, která náhle otevřela dveře. Při pohledu na krev na jejím jindy čistě bílém plášti, se všem sevřelo hrdlo. Když ale zvedli pohled do jejích rozzářených očí, tak jím ze srdce spadl obrovský kámen.
„Už je všechno v pořádku. Severusi, ty můžeš jít dovnitř. Vy ostatní počkejte dole v salónku, prosím," požádala je vlídně bradavická ošetřovatelka a ustoupila ode dveří, aby jimi mohl její kolega bez problémů projít.
Severus ještě stihl zaslechnout Nevillovo „Skvělá práce, Harry," než za ním Poppy zavřela dveře. Rozhlédl se po místnosti a na okamžik ustrnul na místě. Všude po podlaze se válely gázy nasáklé krví a několik mís s dříve průzračnou vodou, která byla nyní rudá jako fénixovo peří. Ucítil na zádech dlaň, která ho pobízela, aby pokračoval a tak vykročil dál do místnosti.
Když spatřil Harryho opět ležet v masivní posteli a s očima namířenýma na něj a jejich syna, tak se mu úlevou málem podlomila kolena. Ani nevěděl jak, ale najednou pokládal jejich syna Harrymu do náručí a sám si lehl vedle něj, aby si mohl do náručí zase přitáhnout Harryho.
„Vyděsil si mě," vytkl mu Severus a dřív než stačil Harry jakkoli zareagovat, tak pokračoval: „Už to nikdy nedělej, jasné?"
Harry odtrhl pohled od toho nejúžasnějšího tvorečka na světě a s láskou se zadíval Severusovi do očí.
„Miluju tě," zašeptal Harry.
Severus se usmál a pak na oko zvážněl. „O to je to jednodušší, protože od této chvíle ani jednoho z vás nehodlám spustit z očí."
Harrymu zacukalo v koutcích a s mírně zvednutým obočím, tak typickým pro Severuse, se odvážil zeptat, „Má tohle varování být ve skutečnosti žádost o ruku, Severusi?"
Lektvarista se upřímně zasmál, sklonil se k lákavým rtům a políbil je. Když se odtáhl, pouze tak daleko, aby si mohli hledět do očí, tak se zeptal pořádně. „Vezmeš si mě, Harry?"
Dřív než stihl odpovědět Harry, tak mu na jeho otázku odpověděl jejich syn, který v tu chvíli zakňoural takovým způsobem, až to znělo jako souhlas. Severusovi jen zacukalo v koutcích na rozdíl od Harryho, který se zasmál nahlas. Když se uklidnil, tak opět pohlédl do těch nejčernějších očí, jejichž majitele miloval celým svým srdcem i duší.
„Ano, Severusi."
Tou kratičkou větou na lektvaristově tváří vyloudil tak upřímný a milující úsměv, který neviděl snad už celé věky.
Ani jeden z nich si nevšímal přihlížejících, kteří ještě prodlévali v místnosti kvůli úklidu a dodatečným ochranným a monitorujícím kouzlům. Byli v tu chvíli jen oni tři a nikdo jiný. Jen oni tři a šance na nový začátek, který snad už nebude plný bolesti a ztrát, ale radosti, lásky a štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat