Zrádce

 

Autor: D.J. Orlovský
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Láska je neobyčejně závažný důvod, který ospravedlní všechno. (A. P. Čechov)
Poznámka: Věnováno mé kamarádce Lady S
Dopsáno v prosinci 2006

Zrádce

Surově s ním smýkli a vhodili ho do volného prostoru. Nic neviděl, protože měl na hlavě černou kuklu. Ale i kdyby viděl, stejně by nemohl zmírnit dopad, neboť měl ruce svázané za zády.
Bokem mu projela palčivá bolest, když nečekaně narazil na kamennou podlahu. Někdo mu strhl kuklu z hlavy a kopl ho do břicha. Zaskučel a schoulil se do klubíčka, ruce si přitiskl k žaludku.
Bouchly kovové dveře a po chvíli odumřel i zvuk kroků. Když si jeho oči přivykly na tmu, rozhlédl se. Nacházel v malé kobce, která páchla močí a lidskými výkaly. Kromě hromady slámy vzadu v rohu a do zdi vytesaného žlabu s vodou tu nebylo nic. Bezútěšnější místo si dokázal jen těžko představit. Posadil se a tápavě našel své brýle. Jen zázrakem se nerozbily. Maličkost, ale i za tu byl vděčný. Studená podlaha z jeho těla ukrádala cenné teplo, a tak se přesunul na slámu. Snažil se nevnímat rezavé skvrny na stěnách a podlaze. Nedělal si iluze od čeho jsou.
Posadil se, přitáhl si nohy k tělu a objal je rukama, aby mu bylo tepleji. Neměl tušení, co s ním bude, ale věděl, že jeho život se počítá na hodiny, maximálně dny. A nebyla žádná naděje, že by unikl.
Snažil se nemyslet na své přátele. Žijí ještě? Nebo je zajali taky? Dokáží varovat Řád včas? Nebo už je na vše pozdě?
Harry Potter si lehl a zavřel oči, do nichž se mu draly slzy.

****

Amanda se neobtěžovala klepat. Někdo v jejím postavení to neměl zapotřebí. A pokud ho od něčeho vyruší - no s tím se bude muset vyrovnat.
Prošla halou a vstoupila do obývacího pokoje. Těm nejlepším pochopitelně její pán dopřál luxus a komfort. Tohle apartmá by klidně mohla obývat početná rodina, ale žil tu jediný člověk. A navíc ten největší samotář, jakého kdy poznala.
Posadila se do křesla jako by tu byla doma a počkala, až ji vzal na vědomí. Přitom si ho prohlížela. Teď když odložil své přestrojení z něj byl zase poměrně pohledný muž. Nejedna žena z jejich řad by si považovala za čest stát se jeho manželkou. K jejich smůle jeho ženy nezajímaly. Amanda byla přesvědčená, že jeho „zvrácenost„, jak to nazýval Lucius Malfoy je prostě jen přirozená daň za jiné přednosti, kterými ho příroda obdařila. Chápala, proč si Tom vybral za svého Prvního muže¹ zrovna jeho. Byl inteligentní, schopný, o něco víc důvěryhodnější než průměrný Smrtijed a vynikající kouzelník. To ovšem neměnilo nic na tom, že byl nebezpečný. Amanda prostě nevěřila lidem, kteří dávali tak zřídka najevo emoce. Dokonce i jeho záchvaty vzteku působily jaksi plánovaně a uměle. Lucius Malfoy byl možná nedůvěryhodný parchant, ale byl předvídatelný a protože měl z Pána zla strach, tak i dobře ovladatelný. Člověk u něj věděl, na čem je. Ale u tohoto muže, který seděl teď naproti ní a měl tu odvahu a drzost určovat si, kdy ji milostivě vezme na vědomí, bylo nemožné odhadnout, o si myslí. A to Amandu znervózňovalo.
Černé oči se zvedly z knihy a on ji konečně vzal na vědomí. Černé vlasy měl svázané černou stuhou a odráželo se v nich světlo ohně plápolajícího v krbu. Jeho bledá tvář neměla prakticky žádný výraz, jako by byla vytesána z mramoru. Byl oblečen do černých kalhot a košile stejné barvy obojí z toho nejluxusnějšího materiálu a jeho pronikavý pohled ji donutil odvrátit zrak.
Severus Snape byl prostě člověk, z kterého vám běhal mráz po zádech.
„Právě dorazil významný host,“ prolomila Amanda ticho.
Snape odložil knihu, spojil ruce do stříšky a vyčkával. Někdy se zdálo, že tenhle muž nedělá nic jiného, než že čeká - jako pavouk. Amanda potlačila nutkání odtáhnout se.
„Chceme ho využít,“ pokračovala.
Snape pozvedl obočí. Bylo to pro něj typické gesto. Vyjadřoval tím často údiv, znechucení nebo nevíru. Ačkoli i tohle Amandě přišlo promyšlené. Pro něj byl život jedna velká šachová partie - přemýšlel každý tah a odhadoval protitahy soupeře.
„Veškerý vážnější odpor jsme již překonali. Zbývá jen ten spěšný Řád.“
Tenké rty se zvlnily do pohrdavého úšklebku. Jedině Severus Snape si dovolil chovat takhle neuctivě. A přitom si musel být vědom toho, že by stačilo její jediné slovo a skončil by jako žrádlo pro psy. Někdy se ptala sama sebe, jestli Snape vůbec zná strach. Je něco, co ho dokáže vyděsit?
Snape vstal a přešel k baru. Nalil do dvou sklenek víno a jednu jí podal. Pak se opřel o krbovou římsu a opět čekal, až bude pokračovat.
„Chceme na svou stranu získat mínění veřejnosti. A Potter nám k tomu dopomůže. Proto jsme se rozhodli ho prozatím nechat naživu.“
„A jak to souvisí se mnou?“ otázal se. Jeho hlas byl jen další zbraní, kterou uměl mistrovsky používat. Amanda si nikdy na ten podmanivý baryton nedokázala zvyknout. Přišlo jí, že tak pěkný hlas se k němu prostě nehodí.
„Když sem Pottera přivezli, podrobili ho výslechu. Přišli na něco…zajímavého,“ poslední slovo doprovodila šelmovským úsměvem.
Nečekala, že se zeptá co. Snapea zajímala ohledně Potterů jen jediná věc - datum úmrtí.
„Věděl jsi, že ten chlapec je gay?“ zeptala se.
Snape přimhouřil oči.
Nebylo to tak dávno, co byla homosexualita považována za důkaz praktikování černé magie a popravovalo se za to. Součastná doba byla sice už tolerantnější, ale i tak se nikdo k něčemu takovému dobrovolně nepřiznával. Amanda věděla, že i když se Snape se svou sexuální orientací nijak zvlášť mezi Smrtijedy netajil, byl citlivý na sebemenší narážky. Pár lidí už zmizelo, protože se šťouralo ve věcech, v kterých nemělo. Provalilo se to vlastně náhodou, když Lucius Malfoy hledal netradiční sexuální potěšení a našel něco, co si nedokázal představit ani v nejdivočejších snech. Snape ho tehdy přefiknul na kulečníkovém stole. Pravdou bylo, že tenkrát ani jeden z nich nebyl střízlivý. Nicméně od té doby se Lucius ve Snapeově přítomnosti choval poněkud nuceně a nenáviděl kulečník.
„Náš Pán,“ začala pro jistotu připomínkou, že jde o Voldemortovu vůli, „si přeje, abys s ním navázal…kontakt.“
Snape znechuceně ohrnul ret.
„Sbal ho,“ dodala, i když bylo jasné, že Snape pochopil. „Nemusíš ho milovat. To po tobě přirozeně nikdo nechce. Stačí když jeho přesvědčíš, že ho miluješ. On pak z lásky udělá cokoli. A ty si vysloužíš přízeň u Pána zla. Nezůstaneš neodměněn.“
Snape mlčel a Amanda nedokázala říct, co se mu honí hlavou. Ale věděla, že poslechne. Severus Snape svého Mistra vždycky poslechl.

****

Harry ležel schoulený na hromadě slámy. Pravidelně mu malým otvorem dole ve dveřích prostrčil někdo misku s jakousi břečkou a kus chleba. Ani se toho netkl a jen sledoval, jak na tom hodují krysy. Ze slámy se zvedl jen když se potřeboval napít, vody byť ne nejčerstvější měl dost, nebo když se musel vymočit. Ani se nepozastavil nad tím, proč ho nechávají tak dlouho naživu. I když jak dlouho to bylo? Tři dny? Týden? Měsíc?
Cvakl zámek dveří.
Harry ani neotevřel oči, nezvedl hlavu. Jen se v duchu modlil, aby to všechno už skončilo.
Někdo ho hrubě vytáhl na nohy. Zavrávoral. Kdyby ho Smrtijed v bílé masce nedržel, upadl by. Nohy ho neunesly. Pod potrhaným šatstvem bylo vidět, jak je vyhublý.
Další dva Smrtijedi přinesli pochodně a zasadili je ho rezavých držáků na stěnách. Harry již odvykl světlu a tak mu to bylo nepříjemné.
Do kobky vešel vysoký, hubený, poměrně pohledný muž oblečený do černých kalhot a košile téže barvy. Černé vlasy měl stažené do culíku.
Harry na něj zamžoural. V té tváři mu bylo něco povědomého, ale nedokázal určit co. Přesto měl neobytný pocit, že toho muže by měl znát.
Černovlasý muž zhnuseně nakrčil orlí nos. Harry se mu povídal do očí, ale nenašel v nich nic co lidé v očích obvykle mívají. Bylo to jako by se díval do dvou černých zrcadel…do hluboké vody…černých tunelů…Harry zalapal po dechu.
Severuse Snapea stálo přímo nadlidské úsilí pohlédnout na toho kluka. Vypadal hrozně - špinavý, vychrtlý a jak páchnul. Snape se ho přímo štítil.
„No, pane Pottere,“ prolomil konečně ticho. „Asi jste si už stačil všimnout, že se vaše poprava odkládá na neurčito.“
Harry tomu nemohl věřit. Snape? Severus Zkurvený Snape? Vypadal vyšší, třebaže postavu měl pořád prakticky stejnou. Po mastných vlasech ale nebylo ani památky. Jeho kůže neměla už tak nezdravou barvu, ačkoli byla stále hodně světlá - neopálená . Když promluvil, všiml si Harry, že má srovnané a o něco bělejší zuby. Harry si musel chtě nechtě přiznat, že to Snapeovi sluší.
Snape se na něj díval s odporem a znechucením, jaké u něj Harry až dosud nikdy neviděl.
„Jistě vás bude, Pottere, zajímat, že o vašem dalším osudu od této chvíle rozhoduji já,“ sdělil mu Snape.
Harry si sice umínil, že s vrahem a zrádcem se bavit nebude, ale teď se neudržel a uklouzlo mu: „Vy?!“
„Přesně tak, Pottere. Za mé…věrné služby,“ Snapeovy rty se zkroutily do nepěkného úšklebku, „my vás Pán zla daroval.“
„Daroval?!“ Harry úplně zapomněl na to, že se s ním nechtěl bavit. „Já nejsem věc, abyste mě vy mohl vlastnit!“ zaječel.
Snape se znovu ušklíbl, tentokrát posměšně.
„Budu mít dost času přesvědčit vás o tom, jak moc se mýlíte,“ ujistil ho. „Odteď patříte mně, Pottere. A já si s vámi mohu dělat, co se mi zlíbí,“ dodal zlověstně.
Snape kývl na Smrtijeda, který Harryho držel a ten chlapce začal strkat ke dveřím. Harry byl příliš zesláblý na to, aby se mohl nějak bránit. A i kdyby nebylo by mu to nic platné.
„Umýt, šaty spálit, pak si pro něj přijdu,“ zaslechl ještě Snapeovy úsečné rozkazy.

Smrtijed z Harryho serval šaty a na místě je spálil. V bíle vykachličkované místnosti byla zima. Harry se klepal jako ratlík a rukama si zakrýval rozkrok.
„Ke zdi!“ nařídil Smrtijed a hrubě s Harrym smýkl.
Druhý muž sundal z držáku na zdi černou hadici a podal jí tomu prvnímu, pak pustil vodu.
Proud studené vody narazil Harrymu do zad s takovou silou, že mu pomalu vyrazil dech.
„Dej si záležet, špína je zažraná,“ radil s odporným chechotem druhý Smrtijed svému kolegovi.
Harry se zalykal vodou a sotva se dokázal udržet na vratkých nohách. Když skončili, svezl se po stěně na zem. Rty měl úplně modré a zuby mu neovladatelně cvakaly.
„Jdeme!“ ten ostrý příkaz Harryho informoval, že Snape přišel.
Nicméně Harry se nezvedal. Za prvé nehodlal Snapea poslouchat jako nějaký pes a za druhé si stejně nebyl jist, jestli by ho nohy unesly.
Tehdy poprvé ho Snape uhodil. Byla to prudká, bolestivá rána ho hlavy, po níž měl Harry pocit, že musí vidět ty jiskřičky, o nichž se píše v knihách.
„Řekl jsem jdeme,“ zasyčel Snape.
Kopanec do boku Harryho rychle přesvědčil o tom, že bude lepší poslechnout. Pomalu se zvedl, přičemž se opíral o stěnu. Jeden ze Smrtijedů s ním smýkl ke dveřím a Harry upadl.
„Zvedněte se, Pottere,“ Snape nekřičel, nikdy nekřičel, jeho šepot měl úplně stejný účinek.
Harry se ztěžka zvedl. Snape ho chytil za ruku a doslova ho vyhodil na studenou chodbu tak jak byl - nahý, mokrý, rozklepaný. Harry narazil bokem do stěny a složil se na zem. jeden Snapeův pohled mu stačil na to, aby se vydrápal na nohy.
„Vida, učíme se rychle,“ ušklíbl se Snape a kývl hlavou doprava ke schodů.
Harry po nich začal kulhavě stoupat. Byla mu příšerná zima, všechno ho bolelo a navíc to bylo ponižující. Rukama si znovu zakryl přirození.
Snape šel necelé dva kroky za ním a udával směr. Případně když se mu zdálo, že se Harry loudá, dloubl ho špičkou své hůlky mezi vystouplé lopatky.
Prošli jednotvárnými chodbami a vystoupali po několika schodištích, až stanuli před těžkými dubovými dveřmi, které Snape otevřel.
Harrymu došlo, kam do Snape odvedl. Překvapilo ho však zjištění, že Snapeovy komnaty nejsou žádný staromládenecký kutloch. Nikdy o sobě netvrdil, že má kdo ví jaký vkus, nicméně i on poznal, že to zde zařizoval někdo, kdo si potrpěl na jednoduchost a účelnost, jež se však elegantně snoubila s pohodlností a vkusností.
Centrální šestiúhelníková místnost sloužila zjevně jako jídelna, obývací pokoj a pracovna zároveň. U protilehlé stěny stál velký černý stůl. Na pohled působil velmi masivním dojmem a byl celý doslova zavalený zdánlivě bez ladu a skladu pergameny, knihami, flakónky a dalšími věcmi. Napravo a nalevo byly ve stěnách dvoje dveře. V další stěně stál krb před nímž byl umístěn nízký stolek z černého skla a dvě černá kožená křesla. Každičký volný kout zakrývaly různě velké knihovny z černého dřeva přímo přecpané knihami. Díky tomu vypadal pokoj menší, než ve skutečnosti byl. Tmavé barvy ho opticky ještě víc zmenšovaly. Osobnost obyvatele těchto prostor vtiskla tomuto místu jedinečný ráz. Kdyby šlo o komnaty někoho jiného a za jiných okolností, řekl by Harry, že je to tady útulné.
Z bidýlka postaveného vedle stolu si Harryho nevlídným pohledem měřil obrovský výr. Jeho zoban působil dojmem, že by dokázal bez větších potíží ucvaknout prst.
Snape přešel k jedněm ze dvou dveří a otevřel je. Ukázalo se, že je tam ložnice. Místnost působila ještě stísněněji a nepochybně i byla. Zdálo se, že Snape nemá rád příliš volného prostoru. většinu místa zde zabírala postel. V rohu stála velká skříň, kde měl Snape nejspíš oblečení.
Snape stáhl z postele tmavě zelený přehoz a hodil ho do rohu u dveří.
„Tady budete spát,“ informoval Harryho.
Harry na to nijak nezareagoval, ale nemohl ovládnout hlasité zakručení v žaludku. Zvedl oči a chvíli na sebe se Snapem nenávistně hleděli. Pak se Snape vrátil do pokoje a donesl tác s jídlem, který nešetrně vrazil Harrymu do rukou div že se sklenice vody nevylila.
„Jestli nadrobíte…,“ zasyčel ještě výhružně a pak za sebou práskl dveřmi.
Harry si sedl na zem a zabalil se do přehozu a nakonec se rozhodl, že se i nají. Nemělo smysl držet hladovku. Snape ho hlady umřít nenechá, určitě se mu chce mstít a týrat ho. Nepřipraví se o zábavu.

Harry otevřel oči. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde vlastně je. Lampička na nočním stolku byla rozsvícená a dveře otevřené. Trochu se nadzvedl, aby zjistil, kde je Snape. Když ho zahlédl, rychle položil hlavu zpět na svou ruku a předstíral, že spí. Snape se pohyboval zcela tiše, a tak že vešel do ložnice poznal Harry jen podle stínu, který zaclonil světlo z lampičky. Zaslechl zašustění látky a odvážil se pootevřít oči.
Snape stál k němu zády. Harry zadržel dech, protože Snapeův župan ležel na zemi. Naskytla se mu tak příležitost si prohlédnout Snapeovo tělo, byť jen zezadu. A proti své vůli musel uznat, že je na co se dívat. Snape byl možná hubený a šlachovitý, ale byl ve špičkové kondici…a ten zadek. Harry se za tu myšlenku skoro zastyděl. Snape naštěstí zhasnul a po tmě si vlezl do postele.
Harry ležel bez pohnutí a naslouchal jeho pravidelnému oddechování. Byl zmatený. O tom že Snapea nenáviděl, neměl nejmenších pochyb. Nenáviděl ho tak moc, že by ho snad byl schopen i zabít. Ale zapomenout na ta krásná ramena, ten pevný zadek svádějící k polaskání, ty vypracované nohy - bože to se prostě nedalo. Harry se zlobil. Snape neměl být takhle přitažlivý! Snape měl být umaštěný parchant s křivými zuby a nažloutlou pletí! Snape ho neměl…u Merlina…vzrušovat!
Harry cítil, jak rudne, když si uvědomil svoji erekci. Tohle bylo ponižující ze všeho nejvíc. Dokázal se vyrovnat s tím, že ho přitahují muži, ale tohle byl Snape! Severus Zkurvený Snape! Zradil a zabil Albuse Brumbála! Nenáviděl jeho, jeho otce a jediný důvod proč ho nenechal popravit bylo, že se ho chystal týrat! Někdo takový ho prostě nemohl vzrušovat!
Harry však zjistil, že si to může rozmlouvat jak chce, jeho erekce zarputila přetrvávala. Ale Snape spal, takže kdyby pomalu a tiše…sevřel prsty kolem svého tvrdého penisu a přejel rukou po celé délce. Přes veškerou snahu nedokázal potlačit zasténání. Na okamžik dostal strach, že se Snape probudí, ale vypadalo to, že spí tvrdě. To dodalo Harrymu odvahy.
Snape se probudit nemohl. A to z čistě prozaického důvodu - nespal. Ležel na břiše a poslouchal, Potterovi těžké oddechování, k němuž se o chvíli později přidalo i tiché sténání a vzdychání. Vypadalo to, že jeho nudistický výstup nezůstal bez odezvy. Že by byl Potter vážně gay? Zamračil se do polštáře. Nenáviděl svoji sexuální orientaci. Nikdy se s tím nesmířil, pouze se naučil s tím žít. Odjakživa to chápal jako hroznou nespravedlnost. Proč zrovna on?! Proč zrovna on se musel tak strašně lišit od ostatních, a to úplně ve všem?! A teď mu Pán zla vzkáže, že když je…tak ať sbalí Pottera. Snape měl co dělat, aby nestřípal vzteky zuby.

****

Když se ráno Harry probudil, byl sám. Snape byl pryč. Na zemi ležel tác se snídaní a pergamen se seznamem práce. Když si to přečetl, pochopil, že Snape si z něj hodlá udělat svého osobního sluhu, domácího skřítka. Co ho však poněkud znepokojilo, že se Snape neobtěžoval dát mu nějaké šaty. Rozhodl se, že si pomůže sám, a našel si nějaký kus hadru, z něhož se dala vyrobit bederní rouška. Sice nic moc, ale už se necítil tak obnažený. Na okamžik přemýšlel, že by Snapeovi vzdoroval a na truc tu práci neudělal, ale když si představil, co všechno by mu Snape mohl udělat, rozhodl se prozatím být poslušný. Lépe se mu bude plánovat útěk.
Během práce přemýšlel nad tím, co všechno neradostného ho čeká. poprvé ho taky napadlo, jestli Snapeovi řekli, co našli v jeho mysli při výslechu. Ví Snape, že je gay? Jenže kdyby to věděl, určitě by se před ním včera večer nesvlékl. To Harryho uklidnilo.
Zvláštní bylo, že nikde v komnatách nenarazil ani na jedinou rodinnou fotografii, ani na sebemenší náznak, že by Snape měl nějakou partnerku. Dokud se domníval, že je Snape umaštěný odpudivý chlápek, nepozastavoval se nad takovou věcí. Ale nyní když věděl, že tak Snape doopravdy nevypadá, ho to zaráželo. Přesto vše svědčilo o tom, že Snape žije sám. Harry dokonce zašel tak daleko, že prohrábl v koupelně koš s prádlem. Ale žádná rtěnka na límečku košile, žádný dámský parfém. Když si uvědomil, co dělá, zastyděl se a nechal toho. ovšem svým způsobem byl rád, že Snape nikoho nemá.

****

Harryho život najel do pravidelných kolejí. Ráno byl Snape vždycky už pryč, na zemi byl tác se snídaní a seznam práce na dnešní den. To zabralo Harrymu všechen čas až do večera, kdy se Snape vrátil.
Nikdy se nepozdravili, neřekli si ´dobrý den´ nebo nedej bože ´ahoj´. Snape hodil Harrymu svůj plášť a šel se do koupelny umýt. Jestli Harryho něco mučilo, byl to Snapeův nešťastný zvyk chodit po komnatě jen tak - nahý.
Harry se měl sice možnost dosyta vynadívat, ale na druhou stranu nebylo snadné pod tím kusem hadru, co mu sloužil jako bederní rouška, skrýt svoji erekci. Ale Snape byl rozhodně kus - vysoký, možná trochu moc hubený a šlachovitý, ale pod kůží mu hrály pevné svaly, a to nemluvě o tom, že příroda u něj v jistých partiích rozhodně nešetřila. Paradoxně však Snapeovo chování působilo Harrymu i stále větší bolest. Snape nemohl vědět, že ho přitahují muži. Jinak by se tu takhle neproducíroval. Takže tohle chování mohlo svědčit o jediném - o lhostejnosti. Pro Snapea nejspíš nebyl rozdíl mezi tím, jestli tu Harry je nebo není. A to bolelo.
To, že je to od Snapea úmyslná provokace, Harryho ani nenapadlo. Snape totiž neměl ponětí, jak by měl sbalit někoho, kdo se mu přímo bytostně hnusil. Tak se rozhodl jít cestou nejmenšího odporu - přes sex. Konec konců Potter měl docela ucházející tělo. A jaká lepší pomsta Jamesi Potterovi by mohla být, než zprznit jeho teplého synáčka? Mělo by to i své výhody. Nemusel by tajně chodit do mudlovských gay klubů, aby našel někoho, kdo by mu podržel, když už byl tak nadržený, že to nedokázal snést.
Zatím mu to vycházelo. Nešlo si nevšimnout, že Pottera vzrušuje, dobře slyšel, jak si ho ten kluk každou noc honí. Jenže dostat toho kluka do postele - Snape si nebyl jistý, jak to má udělat. Rozkazy Pána zla zněly jasně, bohužel mu nikdo neřekl, jak to má udělat. A jestli to je vůbec možné, aby Potter miloval jeho. Vždyť jeho nikdy nikdo nemiloval.

****

Harry si protřel pálící oči, protože se mu do nich dostalo mýdlo, zamžoural před sebe a zarazil se. Ve dveřích koupelny stál Snape osobně, opíral se ramenem o futra a díval se na něj. Uvedlo ho to do rozpaků a tak se k němu pomalu jako by mimochodem otočil zády. Nepomohlo to. Cítil ten pohled, jak se mu zavrtával mezi lopatky.
„Přejete si?“ zeptal se tiše. Hlas se mu trochu třásl, jak byl nervózní.
Snape sledoval Potterova tělo pohledem někoho, kdo oceňuje koně, jehož si chce koupit.. Klouzal pohledem od těch ramen, přes záda až na ten pěkný malý zadek. I když se mu to nelíbilo, musel si přiznat, že ho Potter vzrušuje.
Harry zaslechl, jak se Snape svléká a jeho představy se rozběhly na plné obrátky. Přirozeně jeho penis to nenechalo v klidu. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby si Snape vlezl k němu, přitiskl se k jeho…Harry sebou leknutím trhl, když ucítil na svém těle Snapeovy ruce. Hladily ho po zádech a bocích. Poté se k němu Snape přitiskl a dotýkal se rukama Harryho hrudníku.
Harry tomu nemohl uvěřit. Jeho sny se právě stávaly skutečností! Zaklonil hlavu a opřel se o Snapeovo tělo. Trochu se styděl za své vzrušení, ovšem jen do té chvíle, než ucítil, že ta situace vzrušuje i Snapea. Harry se pousmál. Nikdy ho ani ve snu nenapadlo, že by Snape…že byl jako on. Nevypadal na to. Teď však nemohl být pochyb. A Harry byl rád, že to tak je. Otočil se k němu a položil dlaň na jeho hrudník. Nepřemýšlel o tom, co dělá, ani o tom proč najednou Snape přišel a jeví o něj zájem. Nestaral se ani o to, že je to Snape, že by ho měl přece nenávidět. Přejel prsty po jedné z mnoha jizev a napadlo ho, jak strašná musela být rána, po které zůstalo něco takového. Natáhl se ke Snapeovi, aby ho políbil na rty, ale on uhnul a přejel mu prsty po krku a dolů po páteři, až se Harry zachvěl.
Snapeovy prsty se obtočily kolem Harryho erekce a začaly ji třít. Harry zasténal a vsunul ruku do Snapeova rozkroku, aby mu to mohl oplácet. Snape sevřel jeho ruku a jemně ho vedl, učil ho, jak to má rád, předváděl to přímo na Harryho penisu. Bylo to mučivé, ale odměna stála za to. Harry se s výkřikem udělal. Jeho sperma potřísnilo Snapeovu ruku, ale bylo téměř ihned smyto proudem vody, který stále zaléval jejich těla. Harry zrychlil pohyby ve snaze dovést Snapea k orgasmu. Horký, tvrdý penis klouzal v jeho ruce sem a tam stále rychleji. Snape byl až děsivě potichu, jen přivíral své černé oči. Voda mu máčela vlasy a stékala po jeho hubeném těle plném jizev. Konečně se dlouhé štíhlé prsty zaryly do Harryho ramene, jediný projev slasti, která se přes něj převalila, a vytrysklo bílé sperma.
Harry se zadíval do těch černých očích, ale neviděl v nich žádnou změnu.
„Severusi,“ zkusil Harry velmi tiše. Byl to zvláštní pocit, vyslovit Snapeovo jméno.
Snape neřekl nic. Opláchl se a odešel z koupelny.
Harry byl zmatený.

****

V průběhu následujících dní se Harryho zmatek jen prohloubil, protože Snape se choval jako by se nic nestalo. Ale ono se stalo. Tím si byl Harry jist. S každým dalším dnem si totiž stále palčivěji uvědomoval, že Snapea chce. Jeho myšlenky se obzvláště v noci zabíraly představou milování se Snapem. Najednou nebylo důležité, že je to Snape. Harry nyní zjišťoval, že Snape má i své kladné stránky- byl nesporně inteligentní, přitažlivý, měl vytříbený vkus, ani s tou pomstychtivostí to nebylo tak zlé. Snape ho nijak netýral. Když Harry dělal svoji práci dobře, nechal ho na pokoji. Harryho nejednou napadlo, že jestli je Snape gay, klidně ho mohl znásilnit. Neřekl snad, že si s ním může dělat co chce? Ale Snape to neudělal. V té sprše - neudělal nic proti jeho vůli. Ale proč to vlastně udělal? Co tím sledoval? Čert aby se v tom parchantovi vyznal.

Harry ležel ve svém koutě a zíral do stropu. V ložnici bylo šero, přes těžké tmavé závěsy se oknem prodralo jen minimum měsíčního světla. Ticho narušoval jen Snapeův pravidelný dech.
Harry se podíval na Snapea - své prokletí. Ležel na zádech, hlavu k jednomu rameni, jednu ruku položenou na břiše a druhou za hlavou.
Nešlo si nevšimnout, když Snapeova ruka sklouzla níž a pak zajela pod přikrývku. Harry zadržel dech, ale pak se přinutil dýchat, protože měl strach, že by Snape mohl zjistit, že nesmí. Už se nejednou přesvědčil, že Snape má mimořádně a nepříjemně dobré smysly.
Snapeův dech už nebyl tak pravidelný a pohyby pod přikrývkou byly víc než výmluvné. Harrymu vyschlo v puse. Snape si zřejmě myslel, že spí, protože jinak se to vysvětlit nedalo. Harry cítil, že ho ta představa, co Snape pod přikrývkou dělá, silně vzrušuje.
Když Snapeovi unikl tlumený vzdech, Harrymu naskočila husí kůže. Srdce mu bilo jako splašené a tak nahlas, že se divil, že ho Snape neslyší. Ačkoli Snape se teď plně oddával masturbaci a zřejmě nevěnoval okolí pozornost.
Harry si přišel jako nechutný šmírák, ale nemohl se přestat dívat. Když ze sebe Snape stáhl přikrývku, protože mu překážela, měl Harry pocit, že se asi zblázní. Napětí ve slabinách bylo nesnesitelné. Měl pocit, že mu koule musí každou chvíli explodovat.
Snape měl mírně roztažené nohy, štíhlými prsty pevně svíral svůj tvrdý penis a pomalu ho masíroval. I v nedostatečném světle mohl Harry vidět, jak se naběhlý žalud vlhce leskne.
„To tam budete sedět a zírat celou noc, Pottere?“
Harry sebou trhnul a tváře mu zahořely studem. Snape o něm celou tu dobu věděl!
Jistě že o něm celou tu dobu věděl, ostatně to bylo součástí jeho plánu, což Harry ke své smůle netušil.
Snape se přestal ukájet a nadzvedl se na loktech. Harry sklopil oči.
„Pojďte sem,“ zašeptal Snape, hlas trochu nakřáplý vzrušením.
Harry užasle vzhlédl. Opravdu řekl Snape to, co řekl?
„No tak, pojď…sem…Harry.“
Harrymu znovu naskočila husí kůže. Bylo to vůbec poprvé, co mu Snape řekl jménem. A ani to nevyslovil jako nadávku. Kdo by takovému pozvání mohl odolat?
Harry se zvedl a došel ke Snapeovi. Snažil se na něj moc nezírat a pokoušel se nějak zakrýt svoji vlastní erekci. Snape mu ale odtáhl ruce a strhl ho k sobě do postele.
„Takže…Harry…možná je na čase si trochu promluvit,“ zapředl mu Snape do ucha.
„A…a o…o čem?“ zakoktal se Harry.
Snape se ušklíbl, ale nebyl to ten jeho typický pohrdavý úsměšek. V tomhle bylo cosi…kdyby to nebyl Snape, řekl by Harry, že hravého.
„Přece o nás.“
Harry měl pocit, že se s ním zatočil svět.
„A o tomhle,“ dodal Snape s výrazem, který nemohl být nic jiného než pobavení, a sevřel v dlani Harryho ztopořený penis.
„Chci tě,“ vydechl Harry dřív, než si uvědomil co a komu vlastně říká.
Snape ho místo odpovědi políbil na krk. Harry si vždycky myslel, že Snapeovi rty musí být tvrdé a studené - nebyla to pravda. Momentálně měl pocit, že jsou tak horké, že mu na kůži musely zanechat popáleniny. A byly krásně hebké a dělaly s ním neuvěřitelné věci. Harry se mohl jen svíjet slastí. Jeho pokusy oplácet to, byly dosti chabé, ale zdálo se, že to Snapeovi nevadí.
Když Snapeovy rty dospěly až k Harryho přirození a políbily špičku, vyhodil Harry boky tak, že kdyby ho Snape pohotově nepřimáčkl k posteli, asi by mu vyrazil zuby. Po těle mu přebíhalo mrazení a dosti hlasitě dával najevo, jak se mu to líbí.
„Otoč se,“ zašeptal Snape.
Harry polknul, ale poslechl. Snapeovy polibky na páteři byly něco nesnesitelně příjemného, a když vklouzl jazykem mezi půlky jeho zadku, začal Harry žebrat.
„Ošukej mě,“ vzdychl.
Snape se nad tím slovníkem ušklíbl a vyhověl. Protože nebyl zvyklý zatěžovat se nějakým dlouhým připravováním, správný chlapský sex musí trochu bolet, vyhrkly Harrymu slzy, když do něj vnikl.
Bolelo to hrozně, ale Harry byl rozhodnutý to vydržet. Slzy se vpíjely do polštáře, do něhož zabořil tvář. Najednou si přál, aby Snape byl menší, měl totiž pocit, že ho takhle musí roztrhnout vejpůl. Něco takového se do něj nikdy nemůže vejít. Za nedlouho však zjistil, že se mýlil. Byl to zvláštní cizí pocit. Snape se nehýbal a dával mu čas zvyknout si. bolest polevila a zůstal jen ne nepříjemný tlak. Tedy dokud se Snape nepohnul. Pálilo to jako čert.
Snape položil ruku na Harryho kříž a jemně ho tam masíroval.
„Uvolni se trochu,“ ucedil skrz sevřené zuby.
Harry sice netušil jak, ale snažil se. Nebyl si jist, jestli to je zásluha jeho nebo Snapea, ale začínalo to být příjemné, třebaže jistý pocit bolesti přetrvával.
Snape přirazil a Harrymu se málem zatmělo před očima tak, jak se píše v knížkách. Hlasitě vykřikl.
„To byla tvá prostata,“ sdělil mu Snape tiše.
„Ještě,“ zachraptěl Harry - nebo se o to aspoň pokusil.
Na bolest úplně zapomněl, přizpůsobil se Snapeovu tempu a slastně vzdychal a sténal. Ani Snape nebyl potichu.
Protože Snape sevřel v ruce Harryho penis a laskal ho ve stejném rytmu, v jakém ho souložil, udělal se Harry první. Snape pak pěvně sevřel jeho sevřel jeho boky a uspokojil svoje potřeby.
„Kam jdeš?“ hlesl Harry, když bylo po všem.
„Umýt se,“ opáčil Snape svým typickým úsečným způsobem.
„Jdu s tebou,“ vyskočil Harry na nohy - no vyskočil je možná příliš silné slovo.
Snape se nad jeho výrazem pobaveně ušklíbl.
„Opakováním se to lepší.“
Harry si uvědomoval, že se mu po tváři rozlévá připitomělý úsměv. Snape to chtěl opakovat!

****

Snape stiskl zuby, když do něj pronikly Potterovy prsty. Taková potupa! To ponížení! Nechat se píchat a ještě ke všemu Potterem! Zachvěl se, přirozeně že odporem, a sevřel v dlani svůj jako kámen tvrdý penis.
Tak ponižu…
Harry políbil Snape mezi lopatky a bavil se tím tichounkým stenem, který se prodral přes pevně sevřené rty černovlasého kouzelníka. Zvykl si na to, že Snape neustále dával najevo, že pasivní role je pro něj nedůstojná a snažil se působit dojmem, že si to ani trochu neužívá.
Harry se naučil snášet tu Snapeovu náladovost, jeho záchvaty vzteku bez zjevné příčiny, jedovaté poznámky, věčné hádky i následná vášnivá usmiřování, z nichž si odnášel modřiny a šrámy. Přijal fakt, že jeho milencem se stal člověk, který mu šest let ztrpčoval život, nenáviděl ho a mstil se mu. Naučil se žít s tím, že je to vysoce postavený Smrtijed, zrádce a vrah. Zvládl tolerovat tu jeho aroganci, sebestřednost, celou tu jeho protivnou povahu. A udělal to jen proto, že toho mizerného bastarda miloval. Život má zvláštní smysl pro ironii.
Harry putoval rty dolů podél páteře a těšil ho každý záchvěv Snapeova tělo, každičký tlumený sten i to jak svíral rukama prostěradlo. Snape mohl tisíckrát tvrdit, že to nemá rád, ale Harry mu nevěřil ani slovo. I když si v hloubi duše přál, aby aspoň jednou Snape hlasitě sténal a žebral.
Harry se opřel o boky klečícího Snapea a vnikl do něj. Snape nepatrně proti jeho penisu přirazil, ale jako vždy se však zarazil a všechnu „práci„ nechal na Harrym, který se začal pohybovat v tom hříšném pozadí. Sex byl skvělý, ale ani to nedokázalo zmírnit vědomí, že Snape do toho nedává srdce. Prostě mu podržel, aby od něj měl pokoj.
Harry s chraplavým zasténáním dosáhl orgasmu. Snape se udělal chvíli po něm a hned ho odstrčil a šel se do koupelny umýt - jako obvykle.
Harry seděl na posteli a bylo mu do breku. V těchto chvílích si víc než kdy jindy přišel osamělý. Někdy se sám sebe ptal, jestli ho Snape vůbec miluje. Za celé ty měsíce, co byli spolu, se nedokázal zbavit pocitu, že je mezi nimi nějaká neprostupná bariéra. Snape nikdy neudělal nic spontánního, bláznivého, nic co by šlo přímo od srdce. Měl naplánovanou každou vteřinu svého života. Harry se ho někdy jízlivě dotazoval, jestli má už naplánovaný i svůj vlastní pohřeb.
Snape se vrátil z koupelny a lehl si vedle Harryho. Jednou rukou ho k sobě přitáhl. Harry se k němu přitiskl a zavřel oči. Bojoval se slzami, protože věděl, že Snape to nemá rád. Bylo to zvláštní. Měl celý seznam věcí, které Snape nesnášel, ale o tom, co má rád, nevěděl skoro vůbec nic.
„Máš mě rád?“ zeptal se Harry plačtivě.
„Pochopitelně,“ odvětil Snape.
Harryho ta odpověď neuspokojila. Snape nikdy nevyslovil to „mám tě rád„ nebo „miluji tě„. Vždycky jen říkal „pochopitelně„ „a já taky„.
„Tak mi to řekni,“ dožadoval se Harry. „Řekni mi, že mě máš rád.“
„Když to víš, tak proč bych ti to měl říkat?“ zavrčel Snape.
„Protože to chci slyšet,“ namítl Harry.
„To není důvod,“ opáčil Snape. „Jsi moc přecitlivělý.“
Harry si povzdechl. Takhle to skončilo vždycky.

****

Severus Snape zvládl mnoho let obelhávat Albuse Brumbála a když bylo třeba dokázal zatajit některé skutečnosti i před Pánem zla. Jenže předstírat lásku se ukázalo nesrovnatelně těžší. Každou chvíli měl chuť toho spratka poslat do háje. Neustále se ptal sám sebe, jestli mu to za to stojí. Vadilo mu pomalu i to, jak ten kluk dýchal. Pravidelně musel poslouchat výčitky o nedostatku lásky, citu a pochopení. Jenže rozchod byl přesně to, co nesměl připustit. Bylo to náročné a vyžadovalo to naučit se spoustu nových věcí, které nikdy předtím nedělal a nepotřeboval - jak se omlouvat, kdy je vhodné a nutné utěšovat a co u toho říkat, jak se u toho tvářit, jak vyznávat lásku. Musel spolknout svoji hrdost, dělat kompromisy nebo dokonce ustupovat! Jeho trpělivost byla tvrdě zkoušena. Byl nucen se s tím klukem líbat na rty, mazlit se s ním a dokonce se od něj nechat píchat! Vždycky když dospěl k rozhodnutí, že v tom nebude pokračovat, Amanda mu připomněla, že odměna bude adekvátní vyložené námaze. A on toužil po moci, slávě a respektu. Tak tedy zatnul zuby a učil se předstírat lásku a dosáhl v tom, jako ve všem co dělal, dokonalosti. Vlastně byl tak přesvědčivý, že si ani nevšiml, že to přestala být hra. Den za dnem, měsíc za měsícem se mu Potter dostával pod kůži, jako když kořeny rostliny pomalu rozrušují jednolitou skalní stěnu.

Harry přecházel po pokoji jako tygr v kleci. Ruce se mu třásly a oči měl zarudlé od pláče. Snape byl už tři dny nezvěstný! Neměl ani tušení, kde je, jestli je v pořádku a kdy se vrátí. Prostě se jednoho večera nevrátil a od té doby o něm Harry neměl zprávy.
Třebaže žil mezi Smrtijedy a mlčky s nimi spolupracoval, protože stejně neměl na výběr, byl technicky vzato stále vězeň. Bez Snapeova doprovodu nesměl opustit jejich společné komnaty. A protože se nikdo neobtěžoval mu cokoli říct, nevěděl, co se stalo. Jeho mysl si představovala ty nejhorší scénáře, jako že ho chytili bystrozoři nebo dokonce zabili. Nemohl spát, nejedl a jen celý zoufalý čekal, až se Snape vrátí.
Čtvrtého dne ráno konečně přišel. Tedy přesněji řečeno přitáhli ho dva Smrtijedi. Harry jen s hrůzou v očích sledoval, jak lhostejně pustili Snapeovo zkrvavené tělo a zem.
„Co se stalo?“ vyhrkl Harry.
„Pán zla nemá rád chyby,“ utrousil jeden z mužů na odchodu.
Jakmile se za nimi zavřely dveře, Harry poklekl vedle Snapea a shrnul mu krví slepené vlasy z obličeje. Šaty měl rozedrané na cáry a krvácel z desítek dlouhých tržných ran od biče s háčky. Třásl se a i když měl otevřené oči, jeho nepřítomný, skelný pohled svědčil o tom, že si vůbec neuvědomuje, kde je a co se s ním děje.
Harry pro slzy ani neviděl, když ho vlekl do koupelny. Stáhl z něj zbytky šatů, umyl ho a natřel mu rány hojivou mastí. Poté se mu podařil vpravit do Snapea trochu uklidňujícího lektvaru, po němž zavřel oči a upadl do milosrdného bezvědomí. Harry ho uložil do postele a zůstal u něj.

Krev…byla všude…prýštila z hlubokých ran na kamennou podlahu, zatékala do spár mezi kameny a vytvářela temně rudé kaluže…a Voldemort se smál…chechtal se…Harry klesl na zem a sevřel v náručí Severusovo umírající tělo…

„Severusi!“
Harry se prudce posadil. Tělo mu smáčel ledový pot a těžce oddechoval.
„Sen,“ vydechl. „Byl to jen sen.“
Podíval se na Snapea, který spal klidným léčivým spánkem. Harry se k němu sklonil a políbil ho.
„Severusi,“ povzdechl si. „Tady nikdy nebudeme šťastní. Pro jakou malichernost ti ublíží příště?“
Harry ucítil, jak ho Snape ve spánku vzal za ruku, a do očí se mu vedraly slzy. Snape měl možná pravdu, třeba byl opravdu přecitlivělý. Jenže tohle prosté gesto bylo to nejkrásnější, co Snape kdy udělal. Jako by se Harry poprvé dostal za tu hradbu, která je oddělovala.
Harry se o Snapea pečlivě staral, než se vzpamatoval z následků bičování a kletby Cruciatus. Mluvili spolu málo, a přece je to sblížilo víc, než celé ty měsíce předtím.

****

„Harry?“
Severus si nalil do sklenice na dva prsty kvalitní skotské.
„Tady jsem!“ ozval se Harry z ložnice.
Když Severus vstoupil, spatřil Harry, jak se nahý rozvaluje v jejich posteli a čte si.
„Ahoj,“ usmál se Harry a provokativně roztáhl nohy, aby Severusovi snad něco neuniklo. Jakmile si však všiml čerstvého šrámu na Severusově tváři, úsměv z jeho tváře zmizel.
„Kdo ti to udělal?“ zeptal s povzdechem. Vlastně ani nečekal odpověď, znal ji. Vstal a objal Severuse kolem pasu.
„Chtěl bych odtud pryč,“ zašeptal.
„Pryč?“ pozvedl Severus obočí.
„Pryč,“ pokrčil Harry rameny. „Pryč od Smrtijedů, Voldemorta, bystrozorů, pryč z Anglie…prostě pryč,“ řekl smutně.
„Uvědomuješ si, co po mně žádáš?“ otázal se Severus trpce.
Harry přikývl a jeho smutek se ještě prohloubil.
Severus nic neřekl a už o tom pak nemluvili.
Avšak za několik dní řekl Severus Harrymu, aby si sbalil jen to nejnutnější bez čeho se neobejde.
Tu noc spolu utekli.

****

Harry otevřel oči a rozhlédl se. Nic mu tu nebylo povědomé. Jeho další myšlenka patřila Severusovi, neboť byl v posteli sám.
„Bon matin².“
Harry se otočil a rozzářil se. Vybavil se mu včerejší deštivý večer, kdy stanuli na území Francie. Ubytovali se v mudlovském hotelu a dnes začnou nový život.
Severus k němu kráčel jen v krátkém černém županu a nesl tác se snídaní. A poprvé za celou to dobu, co ho Harry znal, se doopravdy usmíval. Bylo zvláštní, jak to jeho tvář změnilo. Vlastně byl celý jiný, jako by z něj spadla nějaká obrovská tíže. Když se Severus posadil na postel, Harry ho objal.
„Miluji tě, Severusi.“
„Já tebe taky,“ zašeptal Severus. „Taky tě…miluji.“
Harry políbil Severuse na rty. Nezrazuje své přátele. Dříve nebo později se do Anglie vrátí, aby si vyřídil účty s Voldemortem, ale ne teď. Ne teď.
Stáhl Severuse sebou na postel a s rozkoší naslouchal jeho sténání, když políbil vlhký žalud jeho penisu.

Poznámky:
1) Označení První muž nemá žádný sexuální podtext. Je to pouze vyjádření, že byl Voldemortovou pravou rukou.
2) Dobré ráno

Konec