Zmatky kolem lektvaru

 

Autor: mahaliem
Překlad: Mája
Hlavní postavy: Severus Snape / Harry Potter
Shrnutí: Aby Harry odradil nechtěnou pozornost Luciuse Malfoye, předstírá, že ho díky účinkům lektvaru lásky přitahuje Severus Snape.
Poznámka: Chybí beta read. Pokud by se toho chtěl někdo ujmout, budu ráda. Takže prosím omluvte veškeré mé chyby.

Zmatky kolem lektvaru

Lektvar byl perfektní – perfektní barva, perfektní vůně, perfektní řešení problému, který ho pronásledoval už více než deset let.

"Opravdu bych si přál, abys to nedělal, Severusi."

Snape se od své substance v lahvičce úkosem podíval k Brumbálovu obrazu, který visel na zdi laboratoře.

"Nejde o nic víc, než co si zaslouží. Nikdy mě nerespektoval. Až tohle aplikuji a použiji kouzlo, nebude mít na výběr."

"Harry z tebe bude mít strach. To není totéž co respekt."

"Postačí to."

Snape se otočil na podpatku a opustil místnost. Brumbál si lektvar chvíli smutně prohlížel dokud se mu na tváři neobjevil úsměv.

"Jen by to chtělo trošku osladit."

Ačkoli to jako obraz nebyl schopen udělat sám, měl štěstí, že znal jistého domácího skřítka, který byl více než šťastný, když mohl pomoci příteli Harryho Pottera.

*****

"Nenávidim tyhle věci," mumlal si Harry pro sebe. Zamumlal by to Ronovi a Hermioně, ale po letech rozchodů a znovu chození se konečně vzali a odjeli na líbánky. Kdyby teď byli s ním, mohla by být oslava čtvrtého výročí "Zabili jsme Voldemorta" snesitelná. Ale jak už to bývalo, byl obklopen cizími lidmi, kteří mu chtěli potřást rukou a poblahopřát mu k něčemu, co udělal před několika lety.

"Harry Pottere," řekl aristokratický hlas pár metrů od něj. "Smím říci, že vypadáš vcelku lákavě v tomto hábitu?"

Harry strnul. Cizí lidé byli někdy o dost lepší než tahle alternativa. Otočil se čelem k nově příchozímu, který svým pohledem poslal všechny ostatní pryč.

"To, že vypadám dobře, mi dělá skvělou reklamu pro obchod, pane Malfoyi," řekl Harry vážně a natáhl ruku na pozdrav. Lucius se usmál a Harryho chloupky na krku ho na chvíli zasvrběly. Ruku mu uchopila Luciusova větší.

"Tvé oblečení pouze podtrhuje tvou krásu. A Harry, musím ti neustále připomínat, abys mi tykal?" Přitáhnul si Harryho blíž rukou, kterou ho držel, až byli od sebe jen pár čísel. "Nemusíme se mezi sebou obtěžovat formalitami."

Harrymu se zastavil dech, když mu Luciusův prst přejel po dlani. Nebylo to poprvé, co mu Lucius dal najevo svůj zájem, ačkoli byl ve svých projevech stále více troufalejší.

"Já mám rád formality," zvládl říct Harry. "Formality jsou fajn."

"Ne pro ty, kteří se znají tak dobře jako my," zavrněl Lucius. Sklonil se nad Harryho rukou a políbil ji v místě, kde ho pohladil. Když ucítil Luciusův jazyk, jak se mu dotknul kůže, vytáhnul ruku z mužova sevření.

"Zase tak dobře se neznáme. Samozřejmě nepočítám všechny ty případy, kdy jste se mě pokoušel zabít."

"Za něž jsem se omluvil a nabídnul odškodné." Lucius snížil svůj hlas na zastřený šepot. "Pomohlo by, kdybych si tu před tebou kleknul na kolena a…" odmlčel se a pohledem přejel Harryho osobu, než se mu zastavil na rozkroku, "požádal o odpuštění?"

Harry byl děsně mocný kouzelník. S pomocí svých přátel (a Řádu) vystopoval viteály a porazil Voldemorta. Dokázal přinutit zemi, aby se pod jeho mocí otřásla.

Naneštěstí mu taky bylo dvacet jedna, byl bisexuál a neschopen potlačit své vzrušení nad nabídkou od velice nevhodného zdroje.

Ani nebyl schopen skrýt svou reakci od momentálně samolibého Luciuse.

Harry se zoufale rozhlížel po místnosti a hledal záchranu. Nebude, nebude a nebude s Luciusem spát, i když jeho penis chtěl něco jiného. Lucius byl zlý a nebezpečný a sexy a… sakra, opravdu potřeboval pomoct. Zkoumal místnost a v tu ránu mu oči spočinuly na spáse ve velice neobvyklé podobě.

"Neville!" vyjekl.

Neville, který se snažil udržet tác plný různých předkrmů spolu se sklenicí šampaňského, se ohlédl po Harrym. Bylo na něm vidět, že je zmatený, vzhledem k tomu, že s Harrym už dříve mluvil.

Když mu Harry pokynul, aby přišel blíž, Neville tak učinil. Cestou mu šampaňské šplouchalo ven ze sklenice, když se blížil.

"Neville, už ses setkal s Luciusem Malfoyem?"

Neville potřásl hlavou a vykoktal: "N-ne formálně."

"Dovol, abych ti tedy představil Luciuse Malfoye, otce Draca Malfoye, bývalýho Smrtijeda a pravou ruku Voldemorta, znovu dosazenýho člena vládní rady a… a…" Harrymu došel seznam společensky přijatelných funkcí. Nicméně Neville i Lucius stáli a netrpělivě čekali až dokončí větu. "A přírodního blonďáka."

Luciusovo obočí vystřelilo nahoru zatímco Neville na Harryho zíral.

Harry ignoroval svůj trapas a nadále ze sebe dělal hlupáka. "Luciusi, tohle je Neville Longbottom, člen Brumbálovy armády a Fénixova řádu, vynikající vybuchovač kotlíků a… a…"

"Rád vás poznávám," řekl rychle Neville, čímž Harryho zarazil dřív než by mohl cokoli dalšího dodat. Nicméně když chtěl Neville Luciusovi potřást rukou, zjistil, že je to nemožné, tak jenom pozvedl tác.

"Předkrm?"

Lucius se díval, jako by mu Neville nabídl, aby mu podržel jeho žabáka Trevora. "Ne, děkuji ti," odpověděl Lucius odměřeně. Naklonil hlavu, aby si Nevilla lépe prohlédl. "Vynikající vybuchovač kotlíků?"

"Spolu s dvojčaty Weasleyovými byl Neville náš nejlepší expert na exploze," vysvětlil Harry. "To on přišel se zařízenim, který dostalo Rabastana Lestrangeho."

Lucius přikývl. "Ten incident si pamatuji. Žádný domácí skřítek nedokázal tu skvrnu odstranit a já byl nucen se zbavit hábitu, který jsem měl na sobě."

"Přesně tak," vykřikl Harry. "Byl jste hned vedle něj, když se to stalo. Dost dobře jste to moh bejt vy."

Ve skupince nastal trapný moment než Neville zakoktal: "Ačkoli vim, že jsou v-všichni rádi, že to tak nebylo. "

"Jistěže," řekl Harry rychle a rozhodl se, že odtud musí vypadnou dřív, než tahle konverzaci skončí tak krvavě jako Rabastanova smrt. Koutkem oka zahlédl perfektní výmluvu. "Snape!" vykřikl.

"Kde?" zeptal se Neville vyděšeně a otočil se, aby se ujistil, jestli tu Snape nebyl poblíž.

"Tamhle," ukázal Harry a Neville si uleveně oddychl, ale přeci jen se zdržoval kolem Luciuse, jako by ho měl za štít.

"Musím říct Snapeovi 'ahoj'," zamumlal Harry Nevillovi a Luciusovi. "Protože… no víte… je to Snape."

Ne, že by Snapea nedávno neviděl. Mluvil s ním zrovna před týdnem, když se snažil vyhnout Ritě Holoubkové, která se pokoušela s Harrym udělat rozhovor o tom, jak tragicky mu zlomila srdce svatba Rona a Hermiony. Díky kritice, kterou reportérka od Snapea obdržela, když jejich konverzaci přerušila, jí vybuchl Bleskobrk.

Vypadalo to, jako by Snape byl na všech večírcích, které Harry sám navštěvoval, a obvykle kritizoval jídlo a hostitele. Ti to přehlíželi. Jediné, s čím si dělali starosti, byla prestiž, že měli za hosta bývalého smrtijedského špeha.

Harry prošel kolem Luciuse a úlevou vydechl, když si razil cestu davem. Za sebou slyšel Nevilla, jak se ptá, "Takže – vy jste přírodní blond?"

Nebyl dost hloupý na to, aby uvěřil, že Nevillova společnost Luciuse zabaví na dlouho. Vyhnout se Luciusovy pozornosti by bylo mnohem jednodušší, kdyby Harry s někým chodil. A i tak si uměl představit Luciuse, jak tu osobu zastrašuje, dokud se nevzdá a nenechá Harryho být. Koho Harry potřeboval byl někdo, kdo by Luciuse poslal někam.

Dav se rozestoupil a Harry uviděl Snapea osvíceného září světla.

"Pane Creevey," zavrčel Snape o několik vteřin později, jak se stále snažil rozmrkat záři blesku fotoaparátu, "pokud si nepřejete, aby to zařízení do budoucna zpracovávalo fotky pouze vašeho zažívacího traktu doporučil bych vám, abyste mi zmizel z očí."

Když Colin upaloval pryč, Harry dostal úžasný nápad. Šílený, ale úžasný.

Kdyby si Lucius myslel, že se dal dohromady se Snapem, Snape byl magicky dost silný a navíc nepokrytě hrubý natolik, že by to otřáslo i Luciusovým postojem. Nikdo normální by se Snapem nesoupeřil.

Samozřejmě nikdo normální by si s ním ani nic nezačal..

Harry se ohlédl přes rameno a viděl, jak si ho Lucius nepokrytě prohlíží. No, tím je to jasné. Šílený nebo ne Harry Snapea potřeboval, aby ho znovu zachránil. Hlavní problém byl v tom, že kdyby Harry Snapea požádal o pomoc, nejspíš by se mu vysmál do obličeje. Ale kdyby Snape nevěděl, že mu pomáhá...

Zhluboka se nadechnul, sebral veškerou odvahu a připojil se ke Snapeovi.

"Pane profesore," řekl v pozdravu.

"Pane Pottere," odpověděl Snape.

Harry překvapivě zaznamenal, že Snape vypadá, jako by byl rád, že ho vidí. V očích se mu objevil záblesk napětí. Tohle by mohlo i fungovat.

Harry natáhl ruku, aby potřásl Snapovi rukou a byl trochu zmaten vlhkostí, kterou na své dlani ucítil. Byl snad Snape nervózní?

"Jak se máte, pane profesore?" zeptal se Harry.

Snape namísto odpovědi řekl něco, co Harry nestihl postřehnout, ale znělo mu to jako kouzlo. Nicméně nevypadalo, že by se něco stalo.

"Daří se mi celkem dobře, pane Pottere," řekl Snape. Pak se předklonil. "A vám?"

Harry bádal nad zlověstným úsměvem na Snapově tváři, ale řekl si, že to je nejspíš jeho verze společensky přijatelného výrazu. Letmým pohledem kolem sebe zjistil, že Lucius opustil Nevilla a kráčel přes místnost k nim. Harry musel rychle jednat.

"Chyběl si mi," zamumlal Harry. Pustil Snapovi ruku a položil ji na profesorův hrudník.. "Moc si mi chyběl."

Snapeovi poklesla čelist a o krok ustoupil. Harry ho nenechal a znovu zúžil jejich vzdálenost. Prsty si začal pohrávat s knoflíkem na Snapeově hábitu.

"Možná bychom mohli někam jít a dohnat to?" pohlédl na Snapea skrz řasy. "Někam do soukromí?"

"Tohle-tohle je špatně!"

"Je mi jedno, jestli to není správný," prohlásil Harry, "i když to tak cítím."

Snape opět o krok poodstoupil. "Tohle se nemělo stát!"

Harry si falešně povzdechl. "Kdo dokáže předvídat chování srdce?"

Na chvíli to vypadalo, že Snape bude zvracet. Nicméně ztěžka polknul a nasadil ve tváři rozhodný výraz. "Musím zjistit, kde jsem pochybil. Ihned." Popadl Harryho za ruku, která ho v tu chvíli hladila po hrudi. "Pojďte se mnou."

Harry se lišácky usmál. "To mám v plánu."

Harry viděl, jak se Lucius zastavil kousek od nich a tvářil se překvapeně, když je Snape tak náhle přemístil pryč z večírku.

*****

Ve své laboratoři v Bradavicích Snape zíral na lahvičku s lektvarem, ze které si trochou potřel dlaň, než se vydal na oslavu. Barva, která původně měla perfektní odstín světle fialové nyní byla světlejší, než by měla. Naklonil se nad ní a přičichnul. Pak přičichnul znovu a snažil se rozlišit, co mu na zápachu nesedělo.

Sebral lahvičku, lehce s ní zavířil a uslyšel slabý rachot. Zvednul ji výš a prohlídnul si obsah. Na dně se nacházelo několik složek, ze které jednu poznal. Byl to citrónový bonbon.

"Albusi!" zařval a podíval se směrem k Brumbálovu obrazu.

"Není tam."

Snape se otočil k Potterovi, který se usadil do nejbližší židle a pozorně Snapea sledoval.

"Všimnul jsem si pana ředitele, když jsme dorazili a chtěl jsem s ním mluvit, ale on na mě jenom mrknul a zamával mi na rozloučnou. Nejspíš šel navštívit svůj portét v kabinetu McGonagallové."

"Ten šťouravý intrikářský šílenec," zabručel Snape.

"Co udělal tentokrát?"

"To on," řekl Snape a bylo vidět, jak se třese vztekem, "je odpovědný za náš současný problém."

"Jak to?"

"Vy, pane Pottere, jste byl neustálým trnem v mém oku už od vašeho příchodu do Bradavic. A ačkoli je to už několik let, co jsme byli nuceni spolupracovat, abychom zbavili svět Voldemorta, jsem stále zahlcen vaší přítomností, kdykoli se odvážim vejít do společnosti. Ten lektvar," Snape poukázal na lahvičku, "měl naše vztahy jednou pro vždy ukončit."

Harry se narovnal a zúžily se mu oči. "Chceš říct, že jsi na mě použil nějakej lektvar?"

"Ano! Měl vás ode mě držet daleko. Ten ředitelský hlupák ho nějak pozměnil, a tím ho přeměnil v lektvar lásky."

"Není to lektvar lásky."

"Jistě, že je, ty imbecile!"

Snape přecházel po místnosti a sbíral přísady. Až když se vrátil k místu, kde seděl Harry, si uvědomil, že je nějak nezvykle potichu. Na první pohled se zdálo, že ten kluk o něčem hluboce přemýšlí.

Snape tu myšlenku rychle zahnal pryč. Ten kluk jen stěží někdy myslel.

"Budu potřebovat vzorek vaší krve," oznámil Snape, přichystal si flakonek a do ruky si vzal malý nůž.

Harry zamrkal a zadíval se na Snapea. Na malý okamžik si Snape připadal, jak kdyby ho pozoroval sám Pán zla. Potřásl hlavou, aby se toho pocitu zbavil. Neměl se čeho bát – tohle byl Potter.

"Ze vzorku krve budu moci určit, jak nejlépe lektvar neutralizovat," řekl Snape urychleně, jak byl stále vyveden z míry a chtěl se zbavit toho okamžiku.

"Ty chceš vzorek krve?" odesknul Harry. "Jedinej způsob, jak ze mě dostaneš vzorek krve je, kdybys…" jeho hlas se vytratil. Znovu se podíval na Snapea a tentokrát se usmál způsobem, který Snapeovi připomínal šílený úsměv Bellatrix těsně před použitím kletby Cruciatus. Harryho hlas se změnil z ostrého na cukrově sladký. "Rád ti dám vzorek krve. Pokud mě o to hezky požádáš, samozřejmě."

"Já nic hezky nedělám."

"Super." Harry vstal a začal k němu pomalu přecházet. "Protože já hezkej nejsem a vážně chci, abys mě udělal."

Snape rychle o krok ustoupil a narazil do svého stolu. "To z vás mluví lektvar."

"To není lektvar," zamumlal Harry a stále se přibližoval. "To jsou moje pravý city, který k tobě cítím a konečně si je přiznávám, Snapie. Nevadí, když ti budu říkat Snapie, viď?"

"Ne, pokud nemáte žádné námitky, když vám vyříznu jazyk z úst a uškrtím vás s ním pokaždé, když mě tak oslovíte."

"Ty chceš můj jazyk? Rád ti ho dám." Harry svým jazykem obscéně zakýval.

"Ne!" řekl spěšně Snape. "Chci vzorek krve. Pouze vzorek krve."

"A já chci pusu," odpověděl Harry. "Přece toho tolik na oplátku nechci, když ty mi otevřeš žílu."

Snape zavřel oči a zvažoval způsoby, jak zabít Harryho Pottera. Když přišel na osm způsobů, které byly obzvlášť kruté a bolestivé, byl schopen se uvolnit natolik, že opět otevřel oči. Aby zabránil pokušení je použít, pomalu položil nůž spolu s flakonkem, které měl v ruce, na stůl za sebou.

"Souhlasím s vašimi odpornými podmínkami."

Harry mezi nimi uzavřel vzdálenost a usmál se. "Vyborně."

Snape vyjeknul. "A laskavě si držte ruce u těla!" dodal.

Harryho úsměv se rozšířil, když pouštěl ruce ze Snapeova zadku. Jeho úsměv přitáhl pozornost Snapeova pohledu na jeho rty, které se zdály obzvlášť svůdné. Snape se skláněl, jak byl jimi přitahován a dotknul se svými ústy Harryho. Jako vždy Harry porušil pravidla, když rukama sevřel Snapeův hábit a držel ho v klidu, zatímco se jeho ústa tiskla na Snapeova.

Když se z toho Snape snažil vykroutit, uvědomil si, že je Potter mnohem silnější, než se zdálo.

Nakonec těžce oddychující Snape Harryho odstrčil. "Spokojen?" řekl posměvačně.

"Ani ne," řekl Harry a pokrčil rameny. "Ale dohoda je dohoda."

*****

Za necelých dvacet minut později byl Harry doma a naléval si ohňovou whiskey, kterou chvíli poválel v ústech, než ji spolknul. Hodil sebou na sedačku a přál si, aby s ním byl Snape, aby ho mohl proklít.

Jak se ten grázl opovažuje na něj použít lektvar! Nebyla to Harryho chyba, že na sebe se Snapem neustále naráželi. Když se to tomu parchantovi nelíbilo, mohl vždycky zůstat doma.

Harry znovu upil ohňové whiskey. A pak znovu a znovu doufaje, že se zbaví Snapeovy chuti ve svých ústech.

Ne, že by Snape chutnal nějak zvlášť špatně, uvažoval Harry. Kdyby nad tím opravdu přemýšlel, řekl by si, že by Snape chutnal stejně hnusně jako nějaký jeho lektvar. Nechutnal. Vlastně chutnal docela—

V tom okamžiku si Harry uvědomil, že přemýšlí nad tím, jak Snape chutná a zbledl. Rychle si nalil další sklenku whiskey. Aby nepřemýšlel nad Snapeovou chutí, soustředil se na to, jak byl Snape vyděšený, když za ním Harry přišel.

Jeho reakce byla nezapomenutelná. Na oblafnutí Voldemorta měl nervy jak ze železa, ale když se ocitnul tváří v tvář s Harryho falešnou přetvářkou, prakticky utekl.

Harry se uchechtnul, když si vybavil Snapeův šok na večírku, potom, co mu navrhnul, aby šli do soukromí. Pak tu byl i ten vyděšený pohled na jeho tváři, když po něm chtěl Harry polibek. Lepší byl ale ten pobouřený výraz, když ho Harry chytil za ten jeho hezký zadek, který se nezdál být tak hubený, jak vypadal.

Tak moment... hezký zadek?

Harry se rozhodl, že tohle bylo jasné znamení, že má přestat pít, položil sklenici a zamířil do ložnice.

*****

Dva dny na to se Harry probíral účetními knihami ve svém pánském obchodě s oblečením, když za ním přišel jeho pomocník Gideon.

"Vadilo by ti, kdybych odešel trochu dřív, Harry? Necítím se moc dobře."

Harry se podíval na Gideona a všimnul si, že vypadal trochu zarudle. "Jasně. Můžu pro tebe něco udělat?"

Gideon zíral na podlahu. "Mám... mám teď jednoho zákazníka. Přeje si bejt změřenej na novou sadu společenskejch hábitů toho novýho stylu – s kalhotama." Na okamžik se podíval Harrymu do očí, než je zase odvrátil zpátky k podlaze. "Nevadilo by ti se ho ujmout, že ne?"

"Vůbec ne."

Potom co Gideon urychleně vyšel ze dveří si Harry uvědomil, že se ani nezeptal na zákazníkovo jméno. Až když uviděl záblesk blonďatých vlasů před výlohou, který byl následován cinkáním zvonku nad dvěřmi věděl, že to na něj ušil.

"Harry," pozdravil Lucius při příchodu. "Jaké příjemné překvapení, že tě tu vidím."

"Je to můj obchod," procedil Harry. "Vaše přítomnost je tu daleko víc nečekaná. Myslel jsem, že chodíte do Twillfit & Tattings."

"Chodím, ale zjistil jsem, že přemýšlím nad tvým obchodem a rozhodl jsem vložit se do tvých služeb." Lucius se rozhlédl kolem. "Mám dojem, že mám schůzku s Gideonem."

"Gideon už tu nepracuje."

Lucius pozvednul obočí.

"Chci zaměstnance, který se nedaj koupit."

Lucius vešel dál do obchodu a cynicky se usmál. "Všichni se dají koupit."

"Já ne."

Lucius si ho prohlížel, a pak přikývnul. "Nejspíš ne," připustil. Přišel blíž a snížil hlas. "Ty bys musel být sveden."

Harry cítil, jak se mu do obličeje hrne krev a rychle popadl kouzelný metr a zamířil si to ke stupínku. "Jste tu na měření, ne?"

"Správně. Ačkoli musím trvat na tom, abys to měření provedl sám místo kouzelnického způsobu." Lucius následoval Harryho ke stupínku a stoupnul si na něj. "Zjišťuji, že 'osobní přístup' je obvykle daleko přesnější."

Harry potlačil povzdech a vztyčil kolem nich štít soukromí, který byl velmi podobný jednosměrnému zrcadlu. Takže zatímco on a Lucius nebyli vidět, on měl přehled o celém obchodě pro případ, že by přišli zákazníci. Otočil se k Luciusovi a prohlásil jak nejklidněji dovedl, "Potřebuji, abyste si sundal hábit."

"Zajisté."

Když Lucius pustil svůj hábit, Harrymu se šokem rozšířily oči.

"V-vy jste nahej!" vyjeknul.

"Zjistil jsem, že mi spodní prádlo dělá hrbolky na hábitech," ušklíbnul se Lucius. "Bude to problém?"

Harry s využitím veškerého úsilí nakonec zvládnul odvrátit oči od Luciusových slabin zpátky k jeho obličeji.

"Ne," řekl Harry třesoucím se hlasem. "Nebude to problém."

Po většinu měření se Harry ze všech sil snažil nedívat se na Luciuse, což bylo nemožné. Ani mu nepomáhalo, že se Lucius neustále hýbal, když ho Harry měřil. Celou dobu Harry přemýšlel, jestli nemá použít chladící kouzlo, jelikož se v místnosti najednou udělalo velké horko.

Nakonec jediné, co zbývalo bylo měření pro vnitřní švy.

"Mohl byste..." řekl Harry a neurčitě mávnul rukou směrem k Luciusovu rozkroku.

Lucius si beze slova podržel varlata a dal je stranou.

Jsi profesionál, opakoval si Harry stále dokola. Tohle zvládneš. Budeš opatrný a budeš se dotýkat Luciuse jen pokud to bude vysloveně nutné. Pak Harry udělal tu chybu, že vzhlédl.

Lucius se na něj díval s touhou v očích. Jeho pohled ho probodával a Harry cítil, jak mu celé tělo hoří. V rozkroku mu škublo a kousnul se do rtu, aby si zachoval kontrolu.

"Harry," řekl Lucius hlasem jako z medu, který klouzal Harryho hrdlem.

"Harry?" zvolal jiný hlas.

Harry odtrhnul svůj pohled od Luciuse, podíval se skrz štít soukromí a viděl Nevilla, jak vchází do obchodu.

"Hned jsem u tebe," zakřičel Harry úlevou. Nevillova přítomnost zabránila, aby se schýlilo k něčemu nepřípustnému.

"V pohodě," odpověděl Neville. "Přišel jsem kvůli... sakra! Jde sem Snape!"

Neville spěšně přešel k Harrymu a schoval se za štít soukromí. Trochu se leknul, když objevil Luciuse Malfoye, jak tam stojí úplně nahý, ale ani to ho nezastavilo, aby to místo využil k úkrytu.

Harry obrátil oči v sloup. "Neville, uvědomuješ si doufám, že Snape byl na naší straně, že jo?"

"Řekl mi, že jestli mě ještě někdy uvidí po tom, co jsem mu zapálil vlasy, že mě uřkne tak, že se linie Longbottomů setká se svým okamžitým a nezvratným koncem. Nechci přijít o svý mužství," škemral Neville a jednou rukou si ochranářsky zakryl řečené místo.

Dveře Harryho obchodu se otevřely a Snape vtrhnul dovnitř. "Pottere!"

Harry vystoupil ze štítu soukromí a nasadil na obličej veselý úsměv.

"Snapie!"

"Ještě jednou mi řekneš Snapie a vynaleznu zaklínadlo, které rozpustí veškeré zbytky mozku, které ti zbývají v té tvé nepoužitelné hlavě až ti vyteče nosními dírkami!"

Harryho škleb se ještě více rozšířil. "Ty bys pro mě vynaleznul kouzlo?"

Snape na chvíli zavřel oči. Ruce sevřel v pěst. Chvíli na to pootevřel oči jen do malé škvírky. "Potřebuji, abys přišel do Bradavic," procedil skrze zaťaté zuby.

Harry přešel blíž k místu, kde Snape stál a laškovně si olíznul rty. "Věděl jsem, že mi neodoláš."

Snapeovy oči sledovaly Harryho jazyk, a pak potřásl hlavou, jako by ze sebe shazoval kletbu Imperius. "Očekávám tě ve svém kabinetu za deset minut," odseknul, otočil se na podpatcích a odešel.

"Deset minut?" než Harry dokázal říct něco dalšího, bylo už pozdě. Snape byl pryč.

Jak to Harry viděl, měl dvě možnosti. Mohl zůstat v obchodě a měřit Luciuse Malfoye, což by mohlo vést k věcem, které byly vážně, ale vážně špatné. Nebo mohl dál předstírat zamilovanost do Snapea a nehorázně ho vytočit. Navíc kdyby Snape někdy zjistil Harryho podraz, mohl by být Harry rád, pokud to vůbec přežije.

Štvát Snapea a dávat svůj život v sázku? Jak by mohl uvažovat, co si vybere?

"Neville, musím jít," oznámil Harry, když si oblékal svůj venkovní hábit. "Udělej mi laskavost a dokonči pro mě měření pana Malfoye."

"Cože? Ale já nevim, jak."

"To je jednoduchý. Jenom vem míry a zapiš je."

"Ale—"

"Musim jít!" řekl Harry ignoruje Nevillovy protesty.

Harry za sebou zavíral dveře, když slyšel Nevilla, jak říká, "Vy jste vážně přírodní blond."

*****

Snape se probíral položkami na svém stole a kontroloval, zda-li má nachystáno všechno pro Potterův příchod. Lahvičky s různými činidly měl připravené pro kapku Potterovy krve. Jeho nůž na přísady ležel vedle.

Napadlo ho, že Potter může být pro tento projekt opět neochotný poskytnout svou krev a pravděpodobně se znovu pokusí vyjednávat. Bylo by daleko jednodušší, kdyby mohl toho idiota omráčit, ale Snape si byl jist, že by ministerstvo takové jednání vůči svému hrdinovi netolerovalo. Ze stejného důvodu nepřicházelo v úvahu ani spoutání.

Snapeova mysl se zastavila nad obrázkem svázaného Harryho, který pod ním leží a z lákavých rtů se mu linou prosby jedna za druhou. Nemilosrdně a okamžitě tu myšlenku zapudil ze své mysli.

Nechtěl na Pottera vůbec myslet. Ani na jeho ústa nebo jeho tělo, které obepínalo oblečení, jež mu padlo. Po rozhovoru s Minervou Snape zjistil, že Potter ty příliš velké hadry, které věčně nosil nenáviděl. Považoval je za pozůstatky svého času stráveného u svých mudlovských příbuzných. Když se naučil kouzla, která pozměnila všechna jeho oblečení, a pak kouzla se kterými oděvy vytvářel, zjistil ten kluk, že má pro takové věci talent.

Hodně lidí čekalo, že se z něj stane bystrozor nebo že bude hrát profesionálně famfrpál. Jen jeho nejbližší přátelé nebyli překvapeni, když si otevřel obchod v Příčné ulici. Jediná věc, která byla šokující ještě víc, byl rozchod s Dracem Malfoyem, kdy jejich vztah skončil tak špatně, že se o tom i několik let potom stále psalo v každém článku, který se týkal Pottera.

Na dveře někdo zaklepal a Snape se narovnal do celé své výšky, než otevřel.

"Čau," pozdravil Harry než se doloudal do místnosti.

"Budeš mě oslovovat jako pane profesore nebo jen pane," řekl Snape příkře.

Harry pokrčil rameny a přejel pohledem po Snapeově těle, kdy se ztratil někde v místech slabin. "Cokoli si budeš přát, Snapienku."

Snape se držel, aby nevytáhnul hůlku.

"Takže – chceš nějak píchnout?" zeptal se Harry a pak se zeširoka usmál. "Třeba do mě."

"Potřebuju další krev."

"Další? Vždycky jsem si myslel, že jsi krvežíznivej profesor lektvarů. Chceš mi říct, že jsi ještě nenašel ten lektvar lásky?"

"Ne," odsekl Snape.

"Fajn, můžeš mít krev, ale bude tě to něco stát."

"Toho jsem si plně vědom. Jsem vcelku zvyklý, že když ti pomáhám, něco mě to stojí. Tohle není nic nového."

Úsměv se z Harryho tváře vytratil, jakmile vstřebal Snapeův komentář a poodstoupil o krok vzad. Když Harry znovu promluvil byl jeho tón smířlivý.

"Pane profesore, potřebuju vám něco říct. Já--"

"Nemám teď čas poslouchat tvoje projevy lásky. Musíme se vrátit k tématu."

"Hele, vy tomu nerozumíte. Já jsem—"

"Musíš neustále brblat? Miluješ mě, chceš mě, potřebuješ mě – jsem docela obeznámen s obvyklými účinky lektvarů lásky a s pocity, které vyvolávají."

Harry přistoupil blíž a tón mu ztvrdnul. "Kdybys na chvíli držel hubu, řek bych ti, že—"

"Dost!" okřikl Snape. "Okamžitě přestaň s tím žvatláním. Nepřeji si slyšet nic, co mi chceš říct."

Harry si složil ruce na prsou a nazlobeně hleděl na Snapea. "Fajn! Tak ti to neřeknu."

"Výborně! A teď bychom se mohli dohodnout na ceně za vzorek tvé krve? Jsem vcelku přístupný ti dovolit mě opět políbit."

"Možná, že nechci pusu," řekl Harry trucovitě a odmítal se podívat na Snapea.

"Chceš víc než jeden polibek? Jsi odhodlán ve mně vyvolat co možná největší odpor, že?"

Harryho oči se přemítáním zúžily. "Máš pravdu. Chci víc než jenom pusu. Chci deset minut plnejch nadšenýho líbání."

Snape se přes nos podíval na menšího Harryho. "Nemožné. Kdybych se měl na takovou dobu ohnout, zničil bych si nenávratně záda."

"Kdo řikal něco o vohejbání?"

Mávnutím ruky Harry přeměnil nejbližší židli do velmi pohodlně vypadající sedačky.

Snape zamrkal nad tak nedbalým kouskem kouzlení bez hůlky, ale neřekl nic. Nicméně, když si Harry lehnul, vybuchl, "Idiote. Teď se budu muset ohnout ještě víc, abych na tebe dosáhnul."

"Ne, nebudeš," odpověděl Harry. "Čekám, že si lehneš na mě."

Snape měl otevřená ústa v odmítnutí, ale zarazil se, když viděl Harryho jazyk navlhčit si rty.

Snape se cítil jako by měl probrat s Voldemortem zkázu nějakého plánu a přišel blíž. Ten proklatý spratek tiše čekal, ale jeho oči se pobaveně leskly. Snape opatrně položil jedno koleno na okraj pohovky a druhou nohu přehodil přes Harryho tak, že na něm seděl obkročmo.

Snape si položil ruce po stranách Harryho hlavy a sklonil se, aby krátce políbil Harryho na rty. V duchu si blahopřál, že zaujal s Potterem pozici, která zahrnovala co nejmenší množství kontaktu, jak jen to bylo možné.

Znovu se sklonil, ale tentokrát ho Harry popadl za ramena a zatahal ho dopředu tak, že Snapeovo tělo spadlo na jeho. Snape se od polibku odtáhnul a pokusil se stáhnout, ale Harry tiše zamumlal, "Celejch deset minut".

Znovu se nešikovně políbili. Jejich nosy se střetly a do cesty se také dostaly Harryho brýle. Snape frustrovaně znovu přerušil líbání, tentokrát aby sundal Harrymu brýle a upustil je na podlahu. Pohledem přešel zpátky na Harryho tvář a spočinul na jeho ústech. Harryho rty se leskly a byly lehce zduřelé. Snape přemýšlel, jak by asi vypadaly po deseti minutách a byl odhodlaný to zjistit.

Jak se líbali, jejich těla byla na začátku nepoddajná a ztuhlá, ale postupem se začala uvolňovat a hýbat, jak každý hledal pohodlnější pozici.

Snapeova levá strana nakonec nesla většinu jeho váhy a pravou nohu měl nataženou na Harryho stehnech. Jednou rukou pohladil Harryho po vlasech, aby ho chytil vzadu na hlavě – daleko snadnější k naklánění a manipulování při líbání.

Dovolil Harryho jazyku vstoupit mu do úst, když si to žádal, ale důkladně ho potrestal nemilosrdným vsáním. Když se Harryho jazyk stáhnul, Snapeův následoval.

Čas ubíhal jak si Snape vychutnával Harryho ústa. Nebyl si jistý, kdy mu ruka sklouzla, aby pohladila rameno, ani když sklouzla dál, kde se uvelebila na Harryho prudce bušícím srdci.

Harry odtrhl ústa pryč a prudce oddychl, když ucítil tvrdost, která ho tlačila do boku. Snape mu nechal chvíli na nádech než zaútočil na jeho čelist, a pak se vydal na jemnou kůži jeho krku.

"Snape..."

"Co?" Snape zvedl hlavu od rozkošného místa, které okousával a nebyl tím vyrušením dvakrát nadšený.

"Už je..." Harry vzdychl, když Snape olíznul vlhký proužek na jeho kůži. "Už je to deset minut."

Snape ztuhnul. Dočista zapomněl na podmínky jejich dohody.

"Mám dojem, že to bylo devět minut a čtyřicetdva vteřin," zalhal, "ale víc než rád tuhle nechutnou povinnost ukončím dřív."

Odkutálel se z Harryho, postavil se na nohy, vyrazil směrem ke svému vybavení a soustředil se na zamaskování jakéhokoli třasu ve svých pohybech nebo dýchání. Když k nářadí došel, sebral nůž na přísady, přinutil svou ruku, aby se přestala třást a otočil se k Harrymu.

"Myslím, že mi dlužíš krev."

*****

Potom, co byla Harrymu odebrána krev, byl pryč v rekordním čase. Jen co byl Snape konečně sám, dovolil své pevné kontrole nad svými činy trochu povolit.

Jedna jeho část chtěla okamžitě odejít do ložnice a zbavit se tak veškeré vášně, kterou v něm Harry vyvolal. Jeho druhá část chtěla křičet do nebe nad nespravedlností, která ho podrobovala Harryho kouzlu. Jako by ho samotný osud mučil tím, že je přitahován osobou, kterou opovrhuje.

Nakonec neudělal ani jedno, jelikož léta disciplíny vyhrála. Z přesností nakapal Harryho krev do různých lahviček, které si dříve připravil.

"No tedy," vykřikl Brumbálův obraz, když Snape pracoval. "To šlo velmi dobře. Věděl jsem, že spolu vy kluci budete úžasně vycházet."

Snape shrbil záda a soustředil se na práci. "My spolu nevycházíme. Potter je pod vlivem lektvaru lásky, jak moc dobře víš."

"Lektvar lásky říkáš? Jak k tomu došlo?"

Snape se prudce otočil k obrazu a snažil se udržet svůj vztek pod kontrolou. "Už nehodlám trpět víc tvého vměšování. Změny, které si provedl mému lektvaru, proměnily můj život v chaos. Naštěstí s tímhle novým vzorkem Potterovy krve doufám, že budu mít zanedlouho všechny složky izolované a budu tak moci začít pracovat na léku pro ten prokletý lektvar lásky, který jsi vytvořil."

"Vytvořil?" zeptal se Brumbál. "Nic takového jsem neudělal."

"Nechal vytvořit," opravil se Snape, "s pomocí svého spolupachatele v tomhle hradě."

"Můj drahý Severusi, neudělal jsem tvému lektvaru nic jiného, než že jsem přidal přísady, které zrušily jeho účinek."

Snape na Brumbála nazlobeně zahlížel. "Nemusíš lhát. Pravda se stejně brzy ukáže. "

"Ujišťuje tě, že lektvar, který jsi aplikoval na Harryho ruku není odpovědný za jakékoli jeho činy."

"Pak mi vysvětli, proč se Potter chová jako zamilovaný blázen?"

"Možná, že konečně prohlédl tvou masku, kterou sis vytvořil pro tvé pravé já, Severusi."

"Pokud je to pravda, tak jsem překvapen, že ve strachu neutíká. Často musím skrývat své emoce a předstírat trochu zdvořilosti. Mé pravé já je ještě nepříjemnější, než má maska."

Snape se znovu položil do práce odhodlán zjistit příčinu Harryho nemoci a jeho mučení.

*****

Harry se probíral různými resumé a žádostmi o práci v naději, že najde někoho, kdo by další den nahradil nedůvěryhodného Gideona, když do obchodu přišel Neville a předával mu kus papíru.

"Délka dvacet centimetrů, obvod..." četl Harry a vzhlédl k Nevillovi. "Co to je?"

"Míry Luciuse Malfoye. Neříkal jsi, jestli ho chceš ztopořený nebo ne, tak jsem udělal obojí."

"Proboha!" Harry si dlaněmi zakryl obličej.

"Klid. I když nemám moc zkušeností, musel jsem si vést dobře. Pan Malfoy říkal, že odteď už bude chodit do tvého obchodu pro všechno oblečení."

Harry zvedl hlavu. "Neville... um...."

Nevillův výraz byl tak plný naděje, tolik hledal uznání, že Harry neměl to srdce mu říct, že za jedno odpoledne proměnil Harryho obchod s oblečením v úplně něco jiného.

"Díky, Neville," řekl Harry potichu.

Neville se rozzářil. "Nemáš zač. Nejspíš jsem ti sehnal i nový klienty. Pan Malfoy říkal, že tvůj obchod doporučí svejm přátelům."

Harry zakňoural při představě bývalých Smrtijedů, kteří stojí frontu venku před obchodem a čekají na to, až jim ho vyhoní a znovu si položil obličej do dlaní.

*****

Po dvou dnech usilovného testování byl Snape nucen uznat, že Harry nebyl pod žádnou kontrolou lektvaru lásky.

"Je to trik," zavrčel Severus. "Z Potterovy strany je to lstivý dětský pokus, jak se ke mně dostat blíž, aby se na můj účet zasmál."

"To mi jako Harry moc nezní," ozval se Brumbálův portrét.

Snape se na něj ušklíbnul. "Vždycky jsi hájil neobhajitelné."

"Někteří v tom viděli můj největší omyl. Dokonce i chybně věřili, že to byl ten omyl, který vedl k mé smrti."

Snapeův obličej zbledl ještě víc, když mu došlo, co Brumbál řekl.

Brumbál se na něj mile usmál. "Já to nicméně viděl jako přednost. Přednost, které jsem nikdy nelitoval."

Snape se v rozpacích otočil od obrazu. "To jsi byl celý ty. Já jsem spíš nakloněn věřit v lidech na nejhorší a jen vzácně se spletu."

"Zatímco já věřil v lidech na to nejlepší a rovněž jsem se vzácně spletl."

"Nejlepší nebo nejhorší, na tom nezáleží. Potter bude litovat dne, kdy se ze mě rozhodl udělat hlupáka."

Brumbál pomalu potřásl hlavou. "Věř si čemu chceš. Já ti radím, abys byl opatrný a neudělal něco, co udělá tu práci za něj."

*****

Harry právě dokončil měření pro Luciusův nový společenský hábit, když sebral odvahu a pustil se do konverzace, kterou už tak několik dní odkládal.

"Luciusi, uvědomujete si, že Neville nevěděl, co dělá, když vás měřil, že jo?"

I když se Harry Luciusovi do tváře nedíval, věděl, že se uculuje.

"Na někoho nezkušeného byl překvapivě schopný."

"Tak jsem to nemyslel." Harry se zhluboka nadechl a spustil. "Žádám od tebe osobní laskavost, abys zapomněl, že se to kdy stalo. Dovol mi ti to odstranit z paměti."

Lucius pozved obočí. "Odstranit? Myslím, že tohle přechází hranice jakékoli pouhé laskavosti. Ne, že bych ti dal někdy svolení pro odstranení, nitrobranu nebo jakoukoli jinou invazi do mé mysli. Nicméně věřím, že bychom mohli dospět k dohodě, ve které se o tom nikomu nezmíním."

"Jakej druh dohody?" zeptal se Harry ostražitě.

Lucius našpulil rty a chvíli Harryho studoval, než promluvil. "Jak jistě víš, má milovaná žena Narcissa před čtyřmi lety zemřela. Draco je stále v Jižní Americe a propracovává si tam cestu jako hráč famfrpálu."

"Draco musí lámet srdce všude," řekl Harry s nádechem hořkosti.

Lucius se na Harryho výmluvně podíval. "On tvrdí, že tys mu zlomil jeho."

"To není..." Harry zmlknul, protože ani nevěděl, co říct o svém bývalém vztahu s Dracem.

"Předmětem této konverzace," dokončil za něj Lucius. "Společensky jsem nyní v nešikovné pozici. Jsem velmi mocný a bohatý na to, aby mě ministerstvo ignorovalo a tak jsem zván na události pořádané ministerstvem. Nicméně jen málo lidí vyhledává mou společnost. Ti, které jsem kdysi považoval za přátele, se mnou buď už nechtějí mít nic společného nebo jsou mrtví."

Harry mohl říct něco o vybírání si přátel, kteří nepatřili mezi smrtijedskou lůzu, ale vzhledem k tomu, že chtěl od Luciuse laskavost, moc dobře by to nedopadlo. Přikývnul a nic neřekl.

"K tomu navíc v sídle Malfoyových žiji sám," pokračoval Lucius. "Je poněkud velké a momentálně postrádá jakékoli obyvatele kromě domácích skřítků. Občas je to vcelku osamělé. Doufám, že bys mi mohl pomoci tyto situace napravit."

Byl snad Lucius ochoten použít Nevillovu nerozvážnost, aby Harryho přinutil s ním spát? Navzdory tomu, že už je to déle, co měl milence, Harry by do toho nešel. Nedokázal si na sobě Luciuse představit. Jediného člověka, kterého by si teď dokázal představit v té pozici byl… Snape?

"No to mě podrž," vyhrknul Harry v šoku. Jak se dostal z předstírané touhy po tom parchantovi ke skutečné?

"Také možnost, ačkoli tu jsem neměl na mysli." Řekl Lucius a zvědavě ho pozoroval. "Nedávno jsem vešel do nového vztahu."

Harry si uvědomil, že blázní. Musel být úplný cvok, jestli chtěl Snapea. Hermiona si dělala starosti, že důsledkem toho, že jediná rodina, kterou Harry znal byli Dursleyovi, budou jeho vztahy narušené.

"Nejspíš někde hluboko se cejtim dobře, když mě někdo týrá," řekl Harry nahlas.

Lucius se zamračil. "Týrání není můj styl. Nevím, co jsi slyšel o smrtijedských setkání, ale věř mi, že ty povídačky jsou vysoce přehnané."

Ale hluboko usazená potřeba být týrán přece nemohla být správná, ne, přemítal Harry. Jeho vztah s Ginny byl super. Vždycky s ním zacházela úžasně a velmi dobře spolu vycházeli do té doby, než se přistihl, že sní o Dracově zadku. A co se týkalo vztahu s Dracem, to ještě hodně bolelo a čím méně na to Harry myslel, tím lípe.

"Na příklad," říkal Lucius a vůbec si nevšimnul, že mu Harry nevěnuje pozornost, "všichni si myslí, že jsme provozovali ohromné orgie, což je naprostý nesmysl. Viděli vůbec někdy Pána zla? Je docela možné, že nos nebyl jediná věc, která během znovuzrození chyběla."

Ta poslední věta pronikla Harryho sněním. Zíral na Luciuse s ústy dokořán. "Cože?"

Lucius obrátil oči v sloup. "Ale prosím tě. Zajisté po mě nechceš, abych ti to nějak vysvětlil."

Harry ještě na několik vteřin na Luciuse zíral, než ze sebe setřásl zmatek. Už tak bylo špatné, že zjistil, že jede po Snapeovi. A teď začne Luciuse povídat o Voldemortově osobním nářadí. Nebo jeho nedostatku.

"Můžeme se vrátit k rozhovoru, kterej jsme vedli předtim?" řekl Harry a hlas se mu zlomil.

"S radostí," řekl Lucius úlevně. "Nebudu lhát a říkat, že jsem si nikdy nepředstavoval, jak ležíš v mé posteli. Nicméně v tuhle chvíli si myslím, že bych radši něco jiného. Můj návrh na tvou žádost za mé mlčení je takový, že se budeme nejméně jednou týdně vídat a budeme si povídat jako přátelé."

"Jako přátelé?"

"Nic víc. Možná jednou za týden večeře."

"A tahle večeře by byla v nějakym odlehlym rohu nebo v hotelovym pokoji?"

"Jak jsem již dříve řekl, můj zájem je zaměřen na někoho jiného. Naše setkání by tedy byla převážně veřejná."

Harry se na chvíli pozastavil nad tím, co Lucius požadoval. "Převážně veřejná?" zopakoval. "Jako že ukážeme zbytku kouzelnickýho světa, že ty a Chlapec, kterej zůstal na živu zakopali válečnou sekeru a jsou přátelé?"

Lucius Harrymu lehce přikývl na připuštěnou. "Možná."

"A že by ses tak moh pomalu vrátit do společnosti?"

"To by mohl být přirozený následek našich setkání."

Harry si povzdechl a přikývl. "Fajn. Souhlasim. Ale pamatuj si, nesmíš o Nevillově nerozvážnosti nikomu říct."

Lucius podal Harrymu ruku, aby si potřásli a zpečetili tak dohodu. "Dávám ti slovo jako tvůj přítel."

Lucius Malfoy se stal jeho přítelem. Navíc Harry zjistil, že chce Snapea. Rozhlédl se kolem sebe. Všechno se zdálo být v pořádku až na znamení poukazující na blížící se apokalypsu.

*****

Harry dospěl k závěru, že jediný způsob, jak se vypořádat se svou přitažlivostí ke Snapeovi, byl zabarikádovat se ve svém obchodě a celý život z něj už nevyjít. Vzhedem k dané situaci to vypadalo jako naprosto růzumné řešení.

Až na to, že Snape jeho názor nesdílel.

"Pottere!" zařval na něj z krbu jednoho dne, kdy byl obchod docela narvaný.

Většina nákupních hostů si okamžitě přestala povídat a otočili se směrem k ohništi. Některým z nich vypadl nákup na zem a vyděšeně se rozhlíželi kolem. Dva z nich vypadali, že si smočí kalhoty.

Snape ještě rozhodně působil na všechny, kteří během posledních dvaceti let navštěvovali Bradavice.

Harry přešel ke krbu a snažil se uklidnit.

"Ano, profesore Snape?"

"Buď u mě přesně za hodinu," nakázal Snape.

"Můj obchod zavírá ale až za dvě."

"Máš hodinu!" Snapeův obličej zmizel z ohniště.

Harry se otočil a rozhlížel se po zákaznících, kteří se na něj dychtivě dívali.

"Vypadá to, že dneska brzo zavíráme."

*****

Přesně o hodinu později zaklepal Harry na dveře ke komnatám profesora Snapea. Přišel o několik minut dřív a nahlédnul do laboratoře, kde spolu dvakrát předtím mluvili, ale nikdo tam nebyl. Aby nepřišel pozdě, běžel sprintem ke Snapeovým soukromým komnatám a když zaklepal, byl ještě lehce udýchaný.

Dveře se prudce otevřely a Snape pozdravil pokývnutím hlavou. "Pottere," řekl vážně a pokynul mu dovnitř.

Jenom jednou byl Harry ve Snapeových komnatách a to po Brumbálově smrti, když Snape a Draco utekli. Kingsley Pastorek a Tonksová se jako bystrozoři a členové Fénixova řádu rozhodli prozkoumat místo Snapeova pobytu a zjistit, jestli nezanechal nějaká vodítka o tom, kam zmizel. Harry si nasadil neviditelný plášť a šel za nimi dovnitř.

Nábytek mu celkově připomínal to, co viděl ve zmijozelské společenské místnosti a usoudil, že se získavá s místem ředitele koleje. Oblečení tu moc neměl, většinou jen to, co nosil každý den. Co ho ale praštilo přes nos byly řady a řady knih, které byly seřazeny jedna vedle druhé.

Kingsley a Tonksová se probírali kufry a šuplíkami skříní, ale nenašli nic zajímavého. Ani na stole neobjevili nic osobního. Oba bystrozorové odešli, aby ohlásili, jak málo toho našli, zatímco Harry zůstal uvnitř.

Harry si vybavil poznámky a označení v knize Prince dvojí krve a začal namátkou vytahovat knihy z polic a listovat stránkami, kde hledal konkrétně poznámky na okrajích. O několik hodin později, kdy přečetl tuny kousavých komentářů o hlouposti autorů a jejich neschopnosti sdělit prosté myšlenky, měl Harry zvětšující se hromadu knih, které obsahovaly možnou pomoc proti uřknutým končetinám.

Snape strávil neuvěřitelnou spoustu času hledáním způsobů, jak vyléčit Brumbála.

Vepsané poznámky, které se tématu týkaly, byly rozsáhlé – některé zněly frustrovaně, některé analytické, ale většina z nich sebou nesla zoufalství. Pokud Snape hledal způsob, jak zachránit Brumbála, proč by ho zabíjel?

V ten moment začal Harry pochybovat, že byl Snape na Voldemortově straně.

A teď o několik let později, kdy vešel opět do Snapeova pokoje, padl mu zrak na řady knih. Doufal, že Snape nikdy nepřišel na to, že to byl on, kdo se probíral jeho knihami a narušil jejich pořádek. I teď si dokázal představit, že by mu za to Snape dal školní trest.

"Chtěl jsi mě vidět?" zeptal se Harry. Už nechtěl předstírat přemrštěnou zamilovanost. Až moc se to blížilo k jeho skutečným citům, až ho to děsilo.

"Ano. Zúžil jsem seznam lektvarů lásky pouze na několik málo, ale musím provést další testy, abych určil, který z nich to je."

"Předpokládám, že budeš chtít moji krev."

Snape potřásl hlavou. "Použití krve byla chyba. Je to důvod, proč jsem nepokročil dále. Potřebuji tvé semeno."

"Moje co?"

"Tvoje semeno," zopakoval Snape. "Tvůj ejakulát. Tvoje sperma. Tvoje--"

"Já vim, co je semeno!"

Harry si prohrábnul rukou vlasy a přemýšlel, jak se z téhle kaše dostane. "Fajn," souhlasil. "Dej mi lahvičku a já ji půjdu do koupelny naplnit."

"Obávám se, že to nepůjde." Nad Harryho zmateným pohledem Snape pokračoval. "Tvé semeno musí být přidáno přímo do lahvičky s reagující látkou."

"Tak mi dej i tu lahvičku."

Snape pozvedl obočí. "Opravdu si myslíš, že bych ti svěřil lektvar? Velmi dobře si vzpomínám na tvuo celkovou neschopnost."

"Hej, v šestym ročníku jsem nebyl tak špatnej."

"Kde jsi měl mou starou učebnici lektvarů na pomoc. Ne. Tu lahvičku si vezmu na starost." Snape ukázal na černou koženou pohovku. "Doporučuji, aby sis rozepnul hábit, sundal kalhoty a udělal si pohodlí."

Harry se podíval na sedačku, podíval se na Snapea, a pak ještě jednou na sedačku. Snape čekal, že si ho bude před nim honit?

"Seš si jistej, že musim?"

"Je to nevyhnutelné, pokud máme odstranit ten lektvar lásky z tvého systému." Snape se na Harryho významně podíval. "Pokud o tom lektvaru lásky víš něco, co já ne?"

Když by se přiznal, Snape by byl strašně naštvaný a Harry už by s nim nikdy neměl šanci. Zbývala jen jedna věc.

Harry potřásl hlavou. "Ne. O tom lektvaru lásky nic nevim."

Snapeovy rty se zůžily. "Pak tedy znovu navrhuji, aby ses posadil."

Harry přešel k sedačce a ze všech sil se snažil nedat najevo svou nervozitu. Zády ke Snapeovi si vyhrnul hábit a zápasil se svými kalhoty. Shrnul si hábit před sebou a posadil se.

Mezitím Snape donesl lahvičku s hromadou žlutého prášku ve spod. Opatrně se usadil na sedačku vedle Harryho. Bez obalu se podíval na látku, která zakrývala Harryho rozkrok a jízlivě řekl. "Pusť se do toho."

Když Harry vjel rukou pod hábit, Snape potřásl hlavou.

"Musíš ho odkrýt. Jinak pro mě bude nemožné tvůj ejakulát odebrat."

Harry si olíznul rty a Snapeův zrak padl na jeho ústa.

"Seš si jistej, že nemůžu—"

"Okamžitě si svlékněte hábit, pane Pottere!"

Harry se zhluboka nadechnul, přetáhnul si hábit přes hlavu a pohodil ho na opěradlo sedačky.

Byl trapně tvrdý.

A Snape na něj zíral. Zíral na jednu určitou část.

Harry ztvrdnul víc.

Snape neochotně přesunul svůj pohled na Harryho tvář a ten sebou trhnul v očekávání Snapeova opovržení. Místo toho zaslechl lehce pobavené, "Nebude to trvat tak dlouho, jak jsem očekával."

Harry krátce v odpověď kývnul hlavou a natáhl ruku ke své erekci, ale pak se zarazil. "Obvykle když... používám nějakej lubrikant. Nic sebou nemám."

"Accio lubrikant!" několik vteřin později přilétla lahvička ze Snapeovy ložnice. Beze slov mu ji podal.

Harry otevřel lahvičku a nabral si trochu na prst. Když tím začal potírat svou erekci, představa, že tohle používá Snape způsobila, že Harry lehce zasténal.

"Vidím, že oceňuješ můj speciální výtvor," zavrněl Snape Harrymu do ucha.

Harry přikývl. Rukou obepnul svůj penis a pomalu ji začal pohybovat nahoru a dolů. Snapea by vůbec nenadchlo, kdyby se udělal moc brzy.

"Všimni si," pokračoval Snape, "jak se okamžitě zahřeje při kontaktu s kůží. Zůstane teplý až do umytí."

Harry si všimnul, ale rozhodně to nechtěl komentovat. Snapeův dech ho hladil po uchu vždy, když promluvil, čímž se celé jeho tělo červenalo teplem. Harryho ruka přejížděla po erekci stále drsněji a rychleji.

"Klouzavost je kouzelná. Většina lubrikantů vyprchá nebo se částečně vstřebá, zatímco ostatní začnou lepit. Kluzkost mého výtvoru se zvyšuje tím více, čím déle je v použití."

Harrymu spadla hlava na vršek sedačky a zavřel oči. Roztáhnul více nohy, aby své ruce umožnil lepší přístup k občasnému pohrávání si s kulkami.

"J-j-jasně," zakoktal Harry skrz prudké vzdechy. "to je fajn."

Sedačka se prohloubila, jak se Snape posunul blíž.

"To nejlepší ale nastává v okamžiku, když je to aplikováno na kůži delší dobu."

Harry přemítal, o čem to Snape mluví, když to najednou vypadalo, jako by byl jeho penis obemknut, jako by se něco jiného než jeho ruka sevřelo kolem něj a pravidelně dodávalo tlak.

"Bože! No do prdele!" Harryho slova se rozpadla a změnila se v nesouvislé prosby a trhané sténavé žádosti.

"Podívej se na mě, Harry," nařídil Snape.

Ruka mu ryhle létala po erekci a Harry přinutil svá oční víčka, aby se otevřela. Snape se na něj upřeně díval.

"Tento lubrikant je navržen tak, aby napodoboval pocity způsobené něčím konkrétním. Poznáš, co to je?"

Harry otupěle potřásl hlavou. Byl tak blízko. Tak zatraceně blízko. Skoro... skoro...

Snapeův hlas se snížil do zastřeného šepotu.

"Jsou to dychtivá ústa."

Harry se prohnul a na moment přestal dýchat než se začal silně třást. Byl si matně vědom toho, jak Snape drží lahvičku a používá ji k zachycení jeho spermatu, když začalo stříkat.

Harry po několik minut nedělal nic jiného, než že nechal své přepracované plíce, aby se nalokaly potřebného kyslíku, dovolil svalům ve svém těle se uvolnit a povolit a dal svému srdečnímu tepu šanci se uklidnit až na normální hladinu.

"Vcelku uspokojivé," usoudil Snape.

Harry věděl, že se šklebil od ucha k uchu, ale nemohl se přinutit to zastavit. Právě se udělal před Snapem a ten to ohodnotil jako "vcelku uspokojivé". Vnitřně přemýšlel, kolik bodů by za to dostal, kdyby byl ještě v Nebelvíru.

Líně zamrkal a podíval se na Snapea, který stál momentálně před ním.

Stál před ním a držel druhou lahvičku.

"Co to je?" zeptal se Harry.

"Přece jsi nepředpokládal, že mám jen jedno reakční činidlo, že ne? Ještě musíš naplnit tři lahvičky."

Harrymu spadla čelist.

"Ale neznepokojuj se," pokračoval Snape. "Mám tu také k dispozici několik variant lubrikantů."

*****

Harry se doplazil do postele až v jednu ráno, unavený, zápěstí a další části ho bolely z přílišného používání, ale cítil se šťastný a hotový.

Byla to nejlepší noc v jeho životě.

*****

Byla to nejhorší noc ve Snapeově životě.

Snape strávil několik desítek let učením všech typů spratků. Strávil roky jako špeh a ukrýval své myšlenky. Strávil několik dní při výslechu naštvaných bystrozorů. Několik hodin pod Voldemortovým mučením.

Ale mít Harryho Pottera vystaveného na očích v průběhu jednoho večera, sledovat ho, jak se kouše do spodního rtu, až byl oteklý a pohmožděný, učit se způsobu, jakým se Harry zpracovával, až si to Snape dokázal vybavit i se zavřenýma očima – vše bez toho, že by se ho jedinkrát dotknul – bylo horší než všechna ta utrpení, kterými si prošel.

Potom, co Harry odešel, se Snape zapřisáhl, že se tomu pokušení nepoddá. To by bylo pod jeho úroveň.

Jeho silná vůle vítězila jen po několik minut. Hned si vytáhl myslánku a ukládal si do ní vzpomínku na dnešní večer.

Pak do ní ponořil hlavu a začal to znovu prožívat.

*****

Díky tomu se Snape ani trochu nevyspal a byl podrážděnější než obvykle. Mimoděk přemítal, kolik mrzimorských ten den rozplakal.

Zatímco upíjel ze svého ranního šálku čaje a připravoval učebnu lektvarů na další denní nápor spratků, vzrostla jeho podrážděnost s předchozí nocí. Myslel si, že vyhlídka na onanování před ním by Pottera zarazila, aby mu řekl pravdu. Nepočítal s nebelvírskou tendencí hnát se kupředu a čelit všem překážkám.

Nebo možná nenastavil ty překážky dost vysoko. Konec konců Potter byl jediným účastníkem celé večerní akce. V podstatě nemusel dělat nic, co by normálně nědělal, i když to bylo před publikem. Nejspíš i to, že publikum měl, mu hrálo do karet do jeho vrozené touhy po pozornosti.

Snape byl nelítostně odhodlán zaručit Potterův pád, zařídit, aby se pořádně zamotal a následně přiznal pravdu.

"Severusi," řekl Brumbál ze svého prostoru na zdi, "Ten tvůj výraz jsem už kdysi viděl a vůbec se mi nelíbí. Značí, že se chceš pustit do něčeho, čeho budeš pak jistě litovat."

Snape znovu upil ze svého čaje a opatrně ho položil na stůl. "V tomhle případě nebudu litovat ničeho."

Brumbál smutně potřásl hlavou, ale nic neřekl.

*****

Harry se zavrtěl na židli, když si ho Lucius v Děravém kotli přes stůl prohlížel. Tušil, že Lucius tím místem pohrdá a že si o něm myslel, že je prosté, ale Harry se tu cítil příjemně a navíc to bylo místo, kde by jejich přítomnost byla určitě zaznamenána.

"Vypadáš vcelku," Lucius se na moment pozastavil a pečlivě volil svá slova, "uspokojeně."

Harry skoro poskočil na židli. Několikrát polknul, než promluvil. "Já-já-já... je to poznat?"

Lucius ho poplácal po ruce. "Neznepokojuj se. Ačkoli je to zřejmé bystrému pozorovateli, těžko si toho někdo jiný všimne.“

Harry úlevně vydechnul a sesunul se na židli.

"Musím přiznat, že jsem hodně zvědavý nad příčinou tvého stavu. Jediný kandidát, který mě napadá, je při nejlepším velmi nepravděpodobný."

"Neřeknu ti, kdo to je. Ještě tak dobrý kamarádi nejsme. Krom toho si mi neřek s kym chodíš ty."

"Tvůj vztah je stále ještě tajemství, musí být tedy relativně nový. Jinak by na to tisk už dávno přišel a rozebral to na titulní straně."

"Myslel jsem, že ztratěj zájem, když jsem hodil přes palubu všechny plány na to stát se bystrozorem a otevřel si místo toho obchod," řekl Harry trochu vyčerpaně. "A spíš to vypadá, že jsem jim jen povzbudil choutky vzhledem k tomu, že jsou kousky o mym životě teď tak chabý."

Lucius si odkašlal. "Nejsem úplně bez vlivu na lidi od tisku. Pokud bys chtěl, mohl bych je požádat, aby ti dali prostor."

Harry na chvíli na Luciuse zíral, ale pak se usmál způsobem, který nebyl zrovna pěkný. "Ty seš dobrej, teda. Poprvý, co si někam vyjdem a ty už mi nabízíš něco, co strašně chci s tim, že za to něco budeš chtít."

"Nesmysl," odpověděl Lucius. "Dělám jen to, co by každý dobrý přítel udělal."

"Není divu, že ti vždycky ministerstvo a bradavická školní rada ležely u nohou," dodal Harry.

Lucius otevřel ústa, aby to opět popřel a ušklíbnul se. "Jsem v tom velmi dobrý, že?"

"Děsivě," souhlasil Harry.

Lucius zvednul menu a otevřel ho. "Prozraď mi, co dobrého se tu dá jíst?"

"Všechno."

"Dovol mi se poopravit. Co v této ubohé náhražce za restauraci bych mohl považovat za snesitelné?"

Harry se na chvíli zamyslel a pak se usmál od ucha k uchu. "Společnost?"

Luciusovy oči rozsvítil úsměv. "Myslím, že spolu budeme vycházet velmi dobře, pane Pottere."

*****

Harry zaklepal na dveře do Snapeových soukromých komnat přesně v devět následují noci.

Ráno mu totiž přišla sova se zprávou, která byla krátká a hned k věci bez dalších detailů či vysvětlení. Stálo v ní:

U mě. 21:00 – S. Snape.

Harryho tělem projela vlna očekávání při pomyšlení na to, že Snape třeba chtěl opakovat to, co odehrálo minule. Ty olejíčky, které Snape vytvořil byly prostě senzační.

Chvíli na to Snape přidržel Harrymu dveře otevřené, a pak je za ním zamkl. Harry sledoval jak Snape mávl hůlkou a nastavil v pokoji zvukotěsná a ochranná kouzla.

"K čemu to všechno?" zeptal se Harry. Prolétla mu hlavou představa, že Snape přišel na jeho podvod a chystal se ho zavraždit. Vysvětlovalo by to to zvukotěsné kouzlo – přece by nechtěl, aby Harryho křik slyšely celé Bradavice.

"Jen opatření pro jistotu," konstatoval Snape. Pohodil vlasy dozadu a uhladil si hábit. "Měl bys mi pogratulovat."

"Za co?"

"Opět jsem dokázal, že jsem vynikající mistr lektvarů v Evropě."

"Ne ve světě?"

"Mám dojem, že to je jedna postarší čarodějnice z Číny, která má o sto let zkušeností více a má nade mnou lehký náskok."

"Fajn. Gratuluju. Cos udělal, zjistils, jak vyléčit studenty z toho, aby si užívali… moment, ty už vlastně víš, jak na to."

"Co jsem udělal bylo, že jsem určil řešení k našemu problému."

Pobavení, které Harry cítil z něj rázem spadlo. Snape mluvil o tom neexistujícím lektvaru lásky.

"Vážně?" zeptal se Harry neklidně. "Vytvořils protilék?"

"Protilék na tuto zvláštní formu lektvaru neexistuje. Zde je nutná přímá akce. Až se zdaří, lektvar sám o sobě v tobě přestane účinkovat."

Harry si v duchu oddychl, že nebude muset pít žádný ze Snapeových nechutných výtvorů. Navíc, kdo ví, co by mu nějaký lék mohl udělat, když není vůbec pod vlivem žádného lektvaru lásky?

"To je super," řekl Harry Snapeovi. "Jenom mi řekni, co mám dělat a já to udělám."

"Jsem rád, že jsi tak ochotný spolupracovat."

Harry pokrčil rameny. "Jenom se nemůžu dočkat, až tohle skončí."

"Já taky ne." Pousmál se Snape ztuha. "Tak se vysvleč z hábitu a běž ke mně do postele."

Harry zavrávoral a podíval se na Snapea s vyvalenýma šokovanýma očima. "Cože?"

"Vyjádřil si přání, aby to skončilo. Aby se tak stalo, naše takzvaná láska musí být naplněna."

"Musí bejt jinej způsob!" naléhal Harry hlasem upištěně vysokým.

"Také je. Můžeš umřít. To je ten druhý způsob, jak to ukončit." Snape ukázal směrem ke své ložnici. "Můžeme začít?"

Harry se podíval na dveře vedoucí do ložnice a kousnul se do rtu. Představa, že bude se Snapem ho vzrušovala víc, než by si myslel. Ale ne takhkle, pod falešným předstíráním. Takhle nikdy.

Nebylo by správné Snapea využít. Musel vědět pravdu. Ve škole ho Snape pomáhal držet na živu. Zasloužil si víc. Zasloužil si, aby se s ním jednalo s respektem.

"Takže?" řekl Snape trochu netrpělivě.

"Napřed ti musim něco říct," řekl Harry.

Snape se zatvářil vítězně. "Pokračuj."

"Pravda, Severusi, je, že mě opravdu přitahuješ. Myslim, že jsem do tebe i zamilovanej."

"To je tvá pravda?" zeptal se Snape.

Harry zvedl hlavu tak, že hleděl Snapeovi přímo do očí. "Ano."

"Pak navrhuji, aby ses přesunul na postel."

*****

Ten spratek se odmítal vzdát. I když věděl, že si to Snape chce s nim rozdat, dál pokračoval v předstírání, že je pod vlivem lektvaru. Volba byla teď na Snapeovi. Mohl před Pottera postavit pravdu, roztrhat faleš na kousky, nebo za ním mohl jít do ložnice a naučit ho, že když si někdo hraje s ohněm, je velká pravděpodobnost, že se popálí.

Jedna volba by Snapeovi umožnila mít nad tím arogantním Potterem vyšší morální hodnotu. Ta další volba by Pottera naprosto a úplně ponížila.

Snape se nadechnul a následoval Harryho do ložnice.

Fakt, že Potterův zadek vypadal pod hábitem velmi lákavě s tim neměl nic společného. Ostatně to ani myšlenka na sex se synem Jamese Pottera. Obzvláště nesmyslná byla i touha (ke které by se nikdy nepřiznal a kterou navždy pohřbí) Pottera dostat, i když třeba jen na extrémně krátký okamžik tak, jak můra touží po světle, než se z ní stane prach.

Harry stál vedle postele a vypadal, že neví, co má dělat.

"Svlékni se," nařídil Snape

Harry zůstal tam, kde byl a Snape podrážděně vydechl s trochou obavy, že si to Harry rozmyslel.

"To musím všechno dělat sám?" nadával Snape.

Snape vykročil vpřed, rozepnul Harrymu hábit a odhodil ho na zem. Kleknul si a pustil se do mudlovských bot a jejich tkaniček.

Jak byl skloněn a soustředěn na svůj úkol téměř málem neucítil, jak ho pohladila ruka po vlasech. Ale on to ucítil. Vzhlédl nahoru ze své pozice a viděl, jak se na něj Harry váhavě usmívá, a pak natáhl ruku. Opět se ruka přibližovala k jeho hlavě, ale tentokrát se ponořila do jeho vlasů a odstranila mu pramínky pryč z tváře.

Zklopil hlavu k Harryho botám, rozvázal tkaničky, a pak jednou rukou mu zvednul nohu, aby mu sundal botu mnohem něžněji než měl původně v plánu. Když jí sundaval cítil Harryho ruku na svém rameni, aby nespadl. Snape mu stejným způsobem zul i druhou botu, ale tentokrát se na moment pozdržel. Zatímco jednou rukou podpíral Harryho nohu, druhou přejížděl po okraji a pohladil kotník.

Snape slyšel, jak Harry prudce vdechl.

Potom, co pomalu spustil Harryho nohu na zem, vstal. "Běž do postele. Zbytek sundám tam."

Harry vážně přikývl, ale z místa se ani nehnul.

Snape se zrovna chystal být ve svém požadavku o dost drsnější, když vtom se mu Harry vrhnul do náručí a přitisknul svá ústa na jeho. Polibek byl zničující a vyřadil Snapeovi smysly mimo kontrolu.

Když se Harry konečně ocitnul Snapeovi v posteli bylo to jen proto, že ho vzal do náruče a hodil ho tam.

Při svlékání se ozývalo šustění oblečení a odhalovala se kůže. Uprostřed doteků a ochutnávání každé nové objevené části se ruce a nohy s úsilím proplétaly, aby se o sebe mohly otírat.

A pak ta ústa, ta svůdná, hříšná ústa, ta ústa, která Snapea pronásledovala v myšlenkách, se začala pohybovat nahoru a dolů po jeho erekci, hrála si s jeho penisem a on byl nucen ze sebe vydat zasténané ‚Do prdele‘, když se prohnul v zádech.

Když hrátky pokračovaly, Snape frustrovaně zavrčel, "Pottere, použij tu svoji drzou pusu konečně k něčemu pořádnýmu nebo přestaň plýtvat mým časem."

Harry se zachechtal. "Ty tak krásně prosíš."

Než ze sebe Snape dokázal dostat kousavou odpověď, Harry otevřel ústa a vsál ho dovnitř.

Mokrá horlivost Harryho úst dohnala Snapea k tomu, že začal zmítat hlavou po polštáři a nedobrovolně se mu z úst drala litanie slov jako ‚Jo!‘ a ‚Kurva!‘.

Když začalo být vzrušení na něj až moc, propletl Snape rukou Harryho hedvábné nepořádné vlasy a zatahal ho od sebe.

Harry na něj zamrkal skrze touhou zamlžené oči.

"Hodlám být hluboko v tobě až vystříknu," pronesl Snape než Harryho zatahal směrem k sobě a otočil ho na záda.

Snape přivolal lubrikant a spěšně ho připravil. Harry zalapal po dechu, když se na něm lubrikant roztíral, a pak se snažil zadkem nasoukat na Snapeovy prsty a kňoural u toho, "Prosím...teď prosím... hejbni prosim... prosím, prosím ojeď mě. Vem si mě. Vem si mě. Tak sakra, vem si mě!"

Byl to jeden ze Snapeových lepších výtvorů.

Snape strčil Harrymu kolena na hrudník, připravil se, a pak se nahnul dopředu. Harryho rty byly oteklé a zduřelé a Snape podlehl tomu pokušení je drsně políbit.

Snape odtrhnul svá ústa pryč a zadíval se Harrymu do očí. "Chystám se tě ojet tak tvrdě, jak to ještě nikdo neudělal. Vlastnit tě víc než o tom kdokoli kdy snil."

"Tak dělej." A když se Snape nepohnul, obmotal Harry kolem něj pevně nohy. "Dělej!" přikázal Harry a pak prudce vykřikl, když ho Snape poslechl.

Snape se musel kousnout do spodního rtu, aby náhodou nezačal mrmlat nějaké hlouposti, protože to jak klouzal do Harryho byl nádherný pocit. Strávil by tím pocitem daleko více času, ale Harry se pod ním svíjel, prosil a nabádal Snapea k akci.

Pot se na jejich těle lesknul, jak se pohybovali a mířili k vrcholu.

"Přidej," vzdechl Harry. "Víc, víc, o bože, víc!"

Prsty mu nakonec zaťal do ramen, když se otřásl a dech se z něj dral v přerušovaném stenu.

Snape do něj neustále přirážel, pronikal do něj s každým dalším přírazem hlouběji, až také on dosáhl svého vrcholu. Nicméně jeho touha po Harrym se dosáhnutím vrcholu nezmenšila.

Další sex byl pečlivě důkladný ve svém prozkoumávání toho, co přimělo Harry třást se pod jeho konečky prstů, co ho přimělo poddat se nespoustané vášni a co ho naprosto a dokonale vyčerpalo.

Potřetí to bylo ještě lepší.

*****

Snape se podíval na mladíka, který spal na jeho posteli. Už zase se osud rozhodl, že mu do cesty postaví nemožnou překážku. Zažil nejlepší sexuální zkušenost svého života a to s Chlapcem, který zůstal naživu, aby ho iritoval.

Harry se ve spánku pohnul a Snapovy oči se přemístily na hrudník, který byl lehce svalnatý s malými hnědými bradavkami. Natáhl prsty a na moment si přál se dotknout, ale než tak učinil, stáhnul je zpátky. Místo toho pevně sevřel okraj deky a přetáhnul ji přes Harryho. Ačkoli Harry teď nebyl skoro vidět, touha dotknout se ho přetrvala.

Snape věděl, že by měl vstát z postele, vzbudit Pottera a poslat ho po svých. To by byl ten nejmoudřejší způsob jednání za celou tuhle noc.

Nicméně už je to dlouho, co měl vedle sebe teplé tělo. Moc dlouho od doby, kdy slyšel jemný nádech a výdech spícího milence. Věčnost od doby, kdy ho přemohla uspokojená letargie, která člověka pohlcuje po sexuálním zážitku.

Snape se poddal touze setrvat v tomto momentu ještě o trochu déle a podvolil se natolik, že usnul.

*****

Harry si v posteli sedl a hleděl na muže vedle sebe. Ačkoli sklepení neměla žádná okna, Harry si byl jist, že už je ráno.

Celou noc spal v posteli Severuse Snapea. Dokonce dělal víc než jen v ní spal.

Harry na okamžik nevěděl, co by. Nejlepším řešením mu připadal útěk, ale… zůstat tady s jistou možností, že by si mohli dát repete z minulé noci, ho zlákalo, aby zůstal, kde byl.

Fakt, že měl na starost obchod a momentálně žádného zaměstnance, na kterého by mohl přesunout odpovědnost, zatímco by zůstal se Snapem, ho vytáhl z postele a začal po podlaze hledat své oblečení. Spodní prádlo, kalhoty, hábit a boty našel snadno. Nicméně i potom, co pronesl tiché 'Accio' měl jenom jednu ponožku. Aby nemusel chodit jen s tou jednou, strčil si druhou do kapsy od hábitu.

Ve chvíli, kdy si oblékal kalhoty, si Harry všimnul, že Snapovo dýchání je až moc pravidelné a kontrolované na to, aby bylo přirozené. Pokračoval v oblékání a dělal, že neví, že Snape stále předstírá spánek.

Když byl úplně oblečen kromě svých ponožek, tak sebral odvahu a položil na Snapovo nahé rameno ruku a jemně s ním zatřásl.

"Snape?"

Snape otevřel oči a koukal na něj.

"Chtěl jsem, abys věděl, že jdu pryč. Jdu domů." Snape neodpovídal a Harrymu přišlo důležité pokračovat, "Musim se vysprchovat a převlíknout než půjdu do práce. Koneckonců mám na starost krám."

Snape namísto kousavé odpovědi pouze přikývl. "Dobře."

"Um... okay." Než si to pořádně promyslel, tak se nad Snapem naklonil a letmo ho políbil na rty. Byl rád, že byla v pokoji tma, když se narovnal, protože cítil, jak má obličej v jednom ohni, jak se úplně červenal.

Harry skoro došel ke dveřím, když Snape znovu promluvil.

"Vyšlo to?"

Harry se otočil a nechápavě se na něj podíval.

"Prolomilo to to kouzlo?"

Trvalo nějakou chvíli, než mu Snapeova slova došla. Když s nim šel do postele, ještě měl dojem, že je Harry stále pod vlivem lektvaru lásky. Všechno co mu Snape udělal nebylo z lásky nebo touhy, ale za účelem najít lék.

Harrymu se zvedal žaludek a potřásl hlavou.

"Znamená to, že mě pořád chceš?" zeptal se Snape.

Harry ztěžka polknul a odpověděl upřímně hlasem, který byl téměř šepotem.

"Jo. Pořád tě chci."

*****

Když Harry odešel, přehodil Snape nohy přes okraj postele a sednul si. Z místa, kde ležel vytáhnul užmoulanou ponožku. Smutná upomínka, ale bylo to něco reálného, jakýsi hmotný důkaz, že se ta noc stala.

Sevřel ponožku v pěsti a hlasitě zanadával, proklínal Pottera, jeho rodiče, Brumbála a každého, kdo ho napadl. Ty nejhorší nadávky si schoval pro sebe. Nenáviděl se za to, jak zatraceně slabě a zranitelně se cítil. Z toho nemohlo vzejít nic dobrého. Nikdy ani nevzešlo.

Nemohl dovolit, aby tahle… tahle parodie vztahu s Potterem pokračovala. Zapřísahal se, že to ukončí dřív, než by ho to úplně pohltilo. Večer zajde za Potterem a zarazí příliv jeho lží.

Teprve když Snape vstal, aby se obléknul si uvědomil, že pořád drží Potterovu ponožku. Zamračil se na ni, ale nechtěl se nad svým důvodem pozastavovat, složil ji a dal ji do šuplíku vedle svého.

*****

Lucius přišel k Harrymu do obchodu přesně v osm hodin kvůli jejich schůzce na večeři.

Harry ho vpustil dovnitř a omluvně se na něj usmál. "Dneska se nějak na večeři necítim," vysvětlil Harry. "Promiň."

"Večeře není povinnost." Lucius přišel blíž a prohlížel si Harry. "Když jsem řikal, že chci být tvůj přítel, myslel jsem to vážně. Věříš tomu, že?"

Harry lehce pokrčil rameny. "Nejspíš jo."

"Pak tedy, vzhledem k tomu, že jsem tvůj přítel, mi můžeš říct, co tě trápí."

"Já… si nemyslim, že bych měl. Je to dost blbý."

Lucius poukázal Harrymu k malému stolku a páru židlí, které byly uvnitř obchodu pro čekající zákazníky. Mávnutím ruky se objevily dvě sklenice a lahev brandy. Oběma bohatě nalil.

"Zamysli se na chvíli, Harry," řekl Lucius, když se oba několikrát napili. "Víš, co jsem. Co jsem byl. Co jsem udělal a o co jsem se pokusil. Viděl jsi mou temnou stránku. Opravdu si myslíš, že bych tě mohl soudit a zavrhnout? Jsem nejspíš jeden z mála lidí na světě, komu můžeš přiznat své nejhorší hříchy, které bych označil za triviální."

Harry lehce přikvýnul a zhluboka se nadechl. "Vyspal jsem se se Snapem."

"Když jsem říkal 'přiznat své nejhorší hříchy', nečekal jsem, že to vezmeš do slova," řekl Lucius chladně.

Harry se zadíval Luciusovi do očí a viděl, že snaží nesmát.

"Di do háje," zamumlal Harry. "Myslim to vážně."

"Fajn. Vyspal ses se Severusem. Ačkoli to poukazuje na neuvěřitelně ubohý vkus, když tu jsou jiní, obzvláště tací, kteří tu sedí s tebou, kteří jsou daleko slibnějšími kandidáty a troufám si říci talentovanějšími, není to konec světa."

"Ty tomu nerozumíš. Je to vážně zamotaný. Ani nevim, jak se to stalo," řekl Harry pochmurně. "Jeden den jsem ho nenáviděl a on mě a další jsme byli v posteli a měli fantastickej sex."

"Fantastický sex? Nechtěl bys to rozebrat?"

"Ne!" Harry znovu upil ze své brandy. "Netušim, proč se mi to stalo."

"Odpověď je zřejmá," řekl Lucius vážně. "Pravdou je, že jsi promiskuitní coura. Co my víme, za chvíli budeš dělat návrhy mně. Překvapuje mě, že mě teď neohneš přes tento stůl."

Harrymu škubly koutky a musel se držet, aby se neusmál. "Možná jsem to neudělal proto, že vim, jak si potrpíš na správný vychování u stolu."

"Pravda, svatá pravda. Hodně věcí může být odpuštěno, ale porušení etikety mezi nimi není."

Harryho pobavení vyprchalo. "A co podvod? Ten je odpustitelnej?"

Lucius svraštil zmateně obočí. "Podvod?"

Harry nevěděl, jestli dělá správnou věc, ale rozhodl se říct pravdu. Než začal, znovu si loknul brandy na posilněnou. "Předstíral jsem, že jsem pod vlivem lektvaru lásky z..." Harry se podíval na Luciuse, "z důvodů, do kterejch bych se nerad pouštěl. A teď kdybych řek Snapeovi pravdu, tak mě bude nenávidět. Jak ho znám, tak si bude nejspíš myslet, že je to proti němu nějaký spiknutí."

"Mohli bychom," začal pomalu Lucius, "z toho udělat pravdu. V knihovně mám několik knih o lektvarech, z nichž tam jsou svazky tak vágní a staré, že ani Severus nemůže vědět všechno, co obsahují. Jsem si jist, že některé z nich mají lektvary lásky."

Harry se na Luciuse díval prázdným pohledem. "Takže?"

"Mohli bychom jeden lektvar lásky namíchat a podat ti ho. Potom bych ti mohl vymazat z paměti všechno, co by se toho týkalo. Lež by pak byla pravdou. Jenom by se změnily konkrétní okolnosti a načasování."

Harry na chvíli nedokázal dělat nic jiného, než na Luciuse zírat. Pak konečně promluvil.

"To je ten nejhorší plán, jakej jsem kdy slyšel."

Lucius si odfrknul a vypadal uraženě.

"Je to možná i horší než organizace celého toho debaklu na Oddělení záhad jenom proto, abyste slyšeli věštbu."

"To byl nápad Pána zla."

"To je fuk." Harry se natáhl pro hrnek a byl překvapený, když zjistil, že je prázdný. Nalil si další skleničku a upil. "Pokud by se pravda ukázala, jak přiměju Snapea, aby mi odpustil?"

"Nemyslím si, že má Snape v povaze odpouštět."

"Ne, to ne," řekl Harry smutně a znovu sklopil oči.

Harry věděl, že v minulosti udělal několik obrovských chyb, ale nemohl uvěřit, jak to teď královsky pohnojil. Zničil svoji šanci se Snapem ještě dřív, než začala.

Když ucítil na své tváři teplou ruku, podíval se na Luciuse, který na něj hleděl pohledem, který se dal popsat jedině jako laskavý. Harry netušil, že je Lucius toho pohledu vůbec schopen, vzhledem k tomu, že Lucius nikdy nevypadal jako laskavý typ.

Luciusův palec přejel Harrymu přes spodní ret. "Ve tvůj prospěch hraje jediná věc. Severus by byl hlupák, kdyby tě nechal jít, a jak oba víme, Severus hlupák neni."

Lucius se naklonil dopředu a lehce Harryho políbil na ústa.

Ozvalo se cinkání, když dveřní zvonek signalizoval, jak někdo vstoupil do obchodu. Po cinkotu se ozval ostrý vzdech. Harry se odtrhnul od Luciuse a otočil se ke dveřím, kde uviděl stát Snapea, kterému se blýskalo v očích.

Harry vyskočil na nohy. "Snape!"

"Přišel jsem si s tebou promluvit," řekl Snape chladně, "ale vidím, že jsi zaneprázdněn."

"Ne! Počkej!"

Lucius vstal a zamířil si to ke dveřím. "Jémine, podívejte kolik je hodin. Velmi rád bych zůstal a koukal se, čistě pro zábavu, samozřejmě, ale obávám se, že mám další schůzku." Otočil se k Harrymu. "Kdykoli mi můžeš zavolat, pokud bys do budoucna chtěl. Kdykoli během dne," Lucius si pohledem projel Harryho, "nebo noci."

Jeden pohled na Snapeovu tvář Harrymu řekl, že vztek, který předtím jemně bublal na povrchu, teď hrozil, že překypí.

"Severusi," řekl Lucius, jemně mu pokývnul hlavou, a pak kolem něj prošel k východu.

"Myslim," řekl Harry potichu, "že jsem byl víc v bezpečí, když jsem byl jeho nepřítel než kamarád."

"Doufám, že po mě nechceš, abych věřil, že ty a Lucius jste přátelé, že ne?" ušklíbl se Snape.

"Jestli ti to pomůže, já to taky nechápu."

"Nikdo své přátele takhle nelíbá."

"Hej, já nevim, že z toho děláš takovou věc," řekl Harry. "Nebyla to zas tak zvláštní pusa. Hermionu jsem takhle políbil už hodněkrát a nikdy nebyla víc než jenom nejlepší kamarádka. Občas takhle políbim Ginny. Nikdy jsem teda takhle nepolíbil Rona. Kromě toho, co jsem byl opilej." Harry se na moment zamyslel. "Dvakrát. A Neville a já jsme se líbali hodněkrát a to jsme jenom kamarádi. Vlastně občas jsme toho dělali víc… a … a to mi moc nepomáhá, co?"

"Pokud se mi snažíš naznačit, že jsi promiskuitní coura, tak se ti to velmi daří."

Harry složil ruce na prsou a naštvaně koukal na Snapea. "Od Luciuse se mi to líbilo víc."

"To je všechno, co se ti od Luciuse líbí víc? Nebo se ti z jeho doteků rozbuší srdce a z jeho polibků ti vzplane vášeň víc než z mých doteků a polibků?"

Harry zíral na Snapea. "Tys fakt teď řek 'vzplane vášeň'?" Harry potřásl hlavou. "To je fuk. Odpověď je 'ne'. Ty jsi jedinej, kdo to dovede. Mezi mnou a Luciusem nic není. Aspoň ne žádná romantika."

Když Snape pořád ještě nevypadal, že mu věří, tak Harry dodal, "Jak by mohla? Kvůli lektvaru jsem do tebe zamilovaný."

Místo souhlasu Harry na Snapeově tváři uviděl zuřivost. Snape se k němu začal přibližovat a Harry ustupoval, dokud nenarazil zády na pult. Snape se nad něj naklonil a upřeně se na něj zadíval.

"Lháři."

"Já nelž—"

"Lháři!" zařval Snape. "Vážně si myslíš, že jsem hlupák? Myslel sis, že jsem tak neschopný ve své profesi, že bych nezjistil, že nikdy žádný lektvar lásky nebyl?"

"Ty to víš?"

"Vím to už dlouho."

"Cože?"

"Ano, pane Pottere, tvůj ubohý pokus mě ponížit selhal. Nebyly žádné reaktivní látky. Žádné nezbytné postupy zvrátit účinek lektvaru."

"Tys to věděl? Když jsme se milovali, taks to věděl?"

"Když jsme šukali. Ano, věděl jsem to, když jsem tě šukal."

Harryho pohltil chlad. Cítil se ochromený, když se Snape zlomyslně usmál.

"Prohrál jsi, Pottere."

"Víc než si myslíš," zašeptal Harry. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Nabíral sílu, která mu umožnila střetnout se s Voldemortem a neukázat strach. Otevřel oči a podíval se na Snapea.

"Ten lektvar, kterej si původně vyrobil, ten mě měl od tebe odradit, že jo?"

Snape přikývl, lehce zmaten nad změnou tématu.

"Po tom všem nejspíš fungoval," pokračoval tiše Harry. "Už tě nebudu otravovat."

"Změna, kterou s radostí uvítám, ačkoli pochybuji, že—"

"Běž," přerušil ho Harry. "Odejdi."

Venku původně jasný večer vystřídala zamračená obloha.

"Nemysli si, že mi můžeš řikat, co—" začal Snape řikat, když se začala podlaha a zdi třást. Bylo slyšet hluboké hřmění.

"Běž!"

Snape se s posledním šustotem hábitu přemístil pryč.

Všechno v obchodě se třáslo, okna řinčela, na zem spadla židle. Každým okamžikem Harry věděl, že ztratí kontrolu.

"Harry Jamesi Pottere!" vyjekl ženský hlas.

Harry viděl Hermionu, jak stojí ve dveřích, ruce v bok a kouká na něj. Vedle ní byl Ron.

"Okamžitě s tim přestaň!" nařídila mu.

"Nevim, jestli můžu."

"Dělej to, co jsme si nacvičili," řekla pevně. "Představ si sám sebe na koštěti. Vítr kolem tebe bičuje. Zlatonka je před tebou. Soustřeď se na její chycení, Harry."

Harry poslechl, zavřel oči a představil si famrpálové hříště. Chvilku na to otřesy přestaly a zmizely doztracena jako kapky vody pod horkým sluncem.

Otevřel oči a uviděl velmi ustaraného Rona a Hermionu.

"No teda," vyrazil ze sebe Ron. "To bylo ještě horší, než tehdy, když ses rozešel s Dracem."

*****

Hermiona by ho nejraději zahrnula otázkami, ale Ron potřásl hlavou.

"Napřed bys Harryho měla obměkčit našima fotkama z vejletu," řekl jí Ron. "Potom začít popisovat všechny rozdíly v kouzelnickejch zvycích. Až se dostaneš k muzeím, který jsme navštívili, Harry se bude tak zoufale snažit změnit téma, že nám všechno řekne."

S těmi dvěma strávil několik následujících hodin žvatláním o jejich líbánkách, ačkoli z toho nevnímal ani slovo. Pořád měl plnou hlavu Snapea.

Harry by strašně rád svým kamarádům řekl, co se stalo, ale nechtěl poslouchat řeči o svých lžích a ani nechtěl slyšet, jak by na tom byl bez toho umaštěného prevíta lépe.

Když nakonec své nejlepší kamarády objal a popřál jim dobrou noc s tim, že se v neděli uvidí, věděl, že nemohl věci se Snapem nechat jen tak být. Před lety se pohádal s někým, koho miloval, nikdy trhlinu nespravil a navždy o něj přišel.

Nemohl dopustit, aby se to stalo znovu.

Ale co mohl udělat, aby to napravil? Harry to zoufale s někým potřeboval probrat. Ale nemohla to být Hermiona ani Ron. Potřeboval mluvit s někým, kdo by ho nesoudil.

Naštěstí o někom takovém věděl.

*****

O půl šesté ráno Harry čekání vzdal a přemístil se na panství Malfoyů. Když tam dorazil, prorazil si cestu skrz ochranná kouzla, která ho obklopovala, porazil trola, spoutal harpie, které pozemek chránily a zničil ohněm očarovanou zahradu, která mu blokovala cestu a stáčela se mu kolem rukou a nohou.

Když se dostal ke dvěřím, Lucius už tam stál oblečen do županu, oháněl se hůlkou a vyhlížel armádu, která mu pustošila pozemky. Pohled mu padl na Harryho a v tu chvíli si uvědomil, že tohle byl člověk, který porazil nejmocnějšího a nejnebezpečnějšího kouzelníka na světě.

Lucius polknul a pokynul Harrymu dovnitř.

"Nečekal jsem tě," řekl pouze s lehkým třasem v hlase.

Harry pokrčil rameny. "Byl jsem v okolí, tak jsem si řek, že se zastavim."

Lucius znovu přejel pohledem svou zpustošenou půdu a opět polknul než za Harrym definitivně zavřel dveře.

"Už jsi snídal?" zeptal se Lucius. Harry potřásl hlavou a Lucius se laskavě usmál. "Pak trvám na tom, abys posnídal se mnou." Lucius je přivedl do neformální jídelny a usadil Harryho vedle sebe.

Když si sedli, objevil se domácí skřítek s čajem.

"Dal by sis něco konkrétního?" zeptal se Lucius Harryho, když oběma nalil čaj. Harry zamumlal 'ne' a Lucius se otočil ke skřítkovi. "Jako obvykle, tedy."

O chvíli později byl stůl obklopen talíři s různými druhy pečiva, ovoce, vajec a studené mísy.

Lucius zahájil zdvořilostní konverzaci zatímco Harry jedl. Upíjeli už z druhého šálku čaje, když Lucius nadnesl důvod Harryho návštěvy.

"Předpokládám dobře, že tvá návštěva se Severusem nedopadla dobře?"

"'Nedopadla dobře' je docela mírně řečeno. Bylo to děsný. Nikdy jsem ho neviděl tak zuřit a vzhledem k tomu, jak jsme na škole byli pořád v sobě, tak to je co říct. Pohrdá mnou." Harry Luciusovi v rychlosti vylíčil celou situaci se Snapem.

"Co s tím zamýšlíš udělat?"

"Přemejšlel jsem, že bych mu nejspíš dal tejden nebo dva a nechal věci trochu vychladnout. Pak bych si s nim promluvil a řek bych mu, jak to bylo."

"To je absurdní," odfrknul si Lucius. "Dej Severusovi týden a bude se ve svém vzteku a odporu smažit, dokud se mu nevryjou až do morku kostí. Musíš si za ním jít promluvit co nejdřív."

Než Harry stačil odpovědět, uslyšel za sebou zvuk. Když se na židli otočil, uviděl do místnosti vcházet Nevilla, který měl na sobě rovněž župan.

"Čau, Harry," přivítal ho Neville. "Myslel jsem, že jsi to ty." Padnul do židle na druhé straně Luciuse a podíval se na jídlo. "Super, snídaně. Mám hlad."

Domácí skřítek vedle Nevillova talíře položil šálek kakaa.

"Děkuju, Veesy."

Harry na Nevilla od jeho příchodu zíral. Ten se na něj podíval přes okraj šálku a viděl jeho šokovaný výraz.

"Co je?"

"Nic," vyhrknul Harry. "Nevěděl jsem, že ty a Lucius jste…"

"Milenci?" dodal Lucius.

"Šoustali?" zeptal se Neville.

"Spolu!" řekl Harry rychle než mohl někdo z nich říct něco dalšího.

"Vadí ti to? Já a Lucius?" zeptal se Neville.

Harry se na chvilku zamyslel a pak potřásl hlavou. "Ne. A i kdyby jo, nejsem zrovna v pozici, kdy bych to moh kritizovat. Koneckonců Snape a já jsme… no, nejsem si teď moc jistej, jakej náš vztah je, ale je."

"Nebude, pokud okamžitě nezakročíš." Lucius upil čaje a položil ho zpátky na podtácek. "Vždy jsem si myslel, že akce je vlastnost Nebelvírů, pro kterou jsou známi. Pokud ryhle něco nepodnikneš, budu zdrcen, že jsem se tak dlouho mýlil."

"No, přece nechcem, abys byl zdrcenej, že ne?" řekl Harry.

"Nikdy. Dlouho už bojuji o právo, které zakáže pokusy o mé zdrcování, ale ti hlupáci na ministerstvu to odmítli přijmout. A teď už běž." Lucius ho rukou odmávnul.

"Nějaká rada na rozloučenou?"

Lucius se na moment zamyslel. "Možná bys mohl přemítat nad tím, proč byl Snape minulou noc tak naštvaný, když nás spolu viděl. Nebo proč když zjistil tvůj podvod podnikl to, co udělal. Možná bys taky mohl zauvažovat nad důvodem pro takovou reakci na to, co by mohlo být považováno za lehký kanadský žertík.“

Neville polknul sousto vajíček a podíval se na Harryho. "Nejsem si moc jistej o co tu jde, ale kdyby to byl někdo jinej než Snape, řek bych, žes mu zranil city."

Harry na Nevilla i Luciuse pokýval, vstal ze židle a přemístil se pryč.

Lucius si usmyslel, že k venkovním opravám by měl taky posílit protipřemisťovací ochranu panství.

*****

Snape se předchozího večera vrátil s pocitem úplného zadostiučinění nad tím, co udělal. Potter vypadal dost nešťastně, když Snape odešel a taky si to plně zasloužil.

Což ale nevysvětlovalo, proč se Snape přehnal přes svůj pokoj jako bouřka a vytáhnul svou zásobu likéru, kdy vyměnil dobrou brandy a víno za nejsilnější ohňovou whiskey, kterou měl.

Dokonce to ani nevysvětlovalo, proč chtěl vymazat všechny vzpomínky na Potterův výraz, když mu řekl, jak mizerně selhal ve svém úkolu udělat z něj hlupáka. Nebo proč měl plamínek pochyby, který doprovázela stejně malá jiskřička naděje, že možná… možná Potter neměl za lubem nic zlomyslného.

S každou další skleničkou whiskey byl Snape víc odhodlán uhasit pochyby i naději. V jeho životě pro ně nebylo místo. Zvlášť ne potom, co řekl Potterovi.

Usnul na sedačce s nosem ponořeným do polštáře po nemotorném pokusu zjistit, jestli na něm ještě může ucítit Pottera.

*****

Když se Snape probudil, hluboce zasténal. Kolena měl stuhlá a záda ho bolely od té nepohodlné pozice, ve které spal. Se zastřenýma očima se dobelhal ke stolu, kde měl lektvar proti kocovině, který okamžitě vypil. Jako další zamířil do koupelny.

Zrovna si dočistil zuby, když uslyšel bušení na dveře a šel se podívat, kdo to je. Když se dveře rozlétly dokořán dřív, než k nim došel, zběsile se natáhl pro hůlku. Starých zvyků se jeden nezbaví.

Hůlka mu vypadla z ruky.

Ve dveřích stál Harry.

"Co tady děláš?" zeptal se tónem, který nebyl tak kyselý jako obvykle, ale byl mu tak blízko, jak to jenom dokázal, zatímco přemýšlel, jestli se ho Harry nerozhodl zabít.

Harry zavřel dveře s tupým nárazem a zamířil si to k němu. "Přišel jsem ti říct, že jsi ten nejvznětlivější, nejjízlivější, příšerně vztahovačnej a neskutečně urážlivej člověk, kterýho jsem kdy potkal."

"Pokud jsi mi přišel dělat kázání, tak bych byl radši, kdybys poslal sovu. Proč se nepřemístíš a nesepíšeš to?"

"To není jedinej důvod, proč jsem tady."

"Tak s tím hlavně skonči, abych mohl být co nejrychleji zbaven tvé přítomnosti."

"Přišel jsem přísahat na svou čest."

Snapeovy oči se zúžily na podezíravé štěrbiny. "To jsi tak mentálně zaostalý, že si myslíš, že můžeš dál hrát tu svou ubohou hru? Že bych ti dovolil --"

"Dovolil?" přerušil ho Harry. "Tys mě nepochopil, Snape. Stejně tak, jak jsi nepochopil nic. Já tě o nic nežádám. Řikám ti to. Jsem tu, abych se ti dvořil."

"Technika ti zoufale chybí."

Harry ho ignoroval. Místo toho si rozvázal hábit a nechal ho spadnout na zem.

"Co to děláš?" zaječel Snape.

"Jsem ti to už řikal. Jdu se ti dvořit." Harry se předklonil, aby si sundal ponožky a boty.

"Věděl jsem, že Nebelvírové jsou žalostně hloupí, ale tohle je absurdní."

Harry oblečen jenom v boxerkách pokrčil rameny. "Trpíš dojmem, že jsem jenom předstíral, že mě přitahuješ. Na začátku možná, ale brzo to byla pravda. Chci ti dokázat, že tě vážně chci."

Zaháknul prsty za gumu boxerek a stáhnul je.

Snape se marně snažil nekoukat se na Harryho penis. Nicméně jeho pohled se tím směrem stále ubíral.

"Chci tě," řekl Harry věcně. "Chci tě už delší dobu." Harry se přiblížil o dva kroky k místu, kde Snape stál. "Vim, že jsem mladší než ty, ale vážně si myslíš, že normálně chodim s erekcí? Tohle děláš ty."

"Jsou lektvary—" začal Snape, ale Harry potřásl hlavou.

"Víš, že ty mi nikdy nešly. Navíc lektvar může pomoct jednou, ale tu noc s těma lahvičkama jsem se udělal čtyřikrát." Harry se pohnul blíž a ztlumil hlas na chraplavý šepot. "Tys byl ten důvod a byls to ty tu noc, co jsem strávil u tebe v posteli. Máš mě pod větším kouzlem než by jakejkoli lektvar kdy sved."

"T-tomu se těžko věří."

"Proto tu před tebou stojim nahej. Ověř si to, jestli mi nevěříš. Nebo ještě líp, použij nitrozpyt. Svlíkni moji mysl do naha tak, jak moje tělo a zjisti si pravdu."

Mávnutím ruky Harry přivolal Snapeovu hůlku a podal mu ji.

"Dělej," vyzval ho.

"Legilimens!" zařval Snape.

Vypadalo to, že se mu Potter nijak nesnaží zablokovat vstup do jeho mysli. Zprvu s pohrdáním, ale pak postupně s nejistotou Snape prohlížel Potterovy vzpomínky. Viděl, jak za nim Potter přišel na večírku ne za účelem ho podvést, ale vyhnout se Luciusově pozornosti. Byl patrný vztek, který Potter cítil, když se dozvěděl o Snapeově pokusu nalít do něj lektvar. Jak se probíral dalšími vzpomínkami, viděl, jak začal Pottera víc přitahovat. Když se dostal až k noci, kterou spolu strávili, dozvěděl se dost.

Odtáhl se z Potterovy mysli, třásl se a byl nerozhodný. Naposledy co udělal takhle velkou chybu, svěřil svůj život do rukou šílence.

"Pravda," vyhrknul Snape. "Tu noc, co jsme spolu spali, jsi mi říkal pravdu."

"Jo. Ale na začátku jsem ti lhal o tom lektvaru."

"Znásilnil jsem tvou mysl, jenom abych se dozvěděl, že mě miluješ." Snape se opravil, "Miloval."

"Chtěl jsem, aby ses podíval. Nebylo to znásilnění."

"A to zničilo jakoukoli šanci, kterou jsme spolu mohli mít."

"Hej, tak moment. Právě jsi byl v mojí hlavě. Takže nejenom, že víš, co k tobě cejtim, ale musíš taky vědět, že jsem naprosto čekal, že využiješ mojí nabídky na nitrozpyt."

"Něměl jsi mi nic takového nabízet."

"Pozdě." Harry položil ruku Snapeovi na pokleslé rameno. "Taky musíš vědět, co bych teď nejradši dělal."

Snapeovi se rozšířily oči nad Harryho náhlou změnou tématu. "Snad od nás nečekáš nějaký vztah."

"Ale jo. To byl jedinej důvod, proč jsem chtěl, aby ses dozvěděl pravdu." Harry se přitáhnul ještě blíž a přitisknul své rty na Snapeovy. "Teď když to víš, si myslim, že je nejvyšší čas, abychom se podívali, kam tenhle vztah spěje. Možná ve směru ložnice. Co nejdřív?"
Snape pohlédl na Harryho nahé tělo a něvěřil, že by byl Harry tak ochotný zapomenout na všechno, co Snape řekl a udělal.

"To je… to je…"

"Teď bys měl říct 'úžasný penis, pane Pottere'."

"Pche! Při nejlepším je adekvátní."

"Já tě přeadekvátnim."

Snape pozvedl obočí. "To nedává smysl."

Harry se zazubil. "Nemůžu si pomoct, když kolem tebe nedávám smysl."

"Ha! Konečně rozumné vysvětlení pro tvé ubohé výkony v lektvarech."

Harry se naklonil dopředu a lísal se na Snapeův krk. "Dovol mi, abych ti ukázal, kde je můj skutečnej talent," zašeptal.

"Netoužím teď navštívit famfrpálové hřiště."

Harry místo dalšího dohadování přejel rukou po Snapeově hrudi přes pas a nakonec ji položil na bouli v rozkroku.

Snape si odkašlal. "Ačkoli bych neměl nic proti ložnici."

Harry se lehce zasmál. "Uvědomuješ si, že teď když znám způsob, jak zarazit všechny naše hádky, to budu používat pořád."

Snape se zadíval Harrymu do očí. "Proti tomu taky nic nemám.“

*****

"Ty sis tedy vybral hazard," řekl mu Snape, když si dali pauzu na oběd. "Takhle se mi otevřít a dovolit mi přístup bylo dost velké riziko."

Harry se usmál. "Chválíš mě za mou odvahu?"

"Ne. Odsuzuju tě za tvou nedbalost."

Harry pokrčil rameny. "Možná to byl hazard, ale to riziko za to stálo."

"Vždycky jsi měl víc štěstí než rozumu."

"Moc štěstí," zopakoval Harry než se naklonil přes stůl a políbil Snapea.

*****

Ministerstvo pořádalo večírek na výročí podpisu Smlouvy s kentaury z roku 1674. Harry usoudil, že ministerstvo prostě rádo pořádá večírky.

Hermiona byla zaneprázdněná hádkou s Tajemníkem Ministerstva Kouzel, zatímco Ron probíral v rohu Famfrpál se skupinkou nadšenců. Harry byl momentálně odtržen od Snapea, když kolem prošel Neville. Harry na něj zavolal a přišel za nim ke švédskému stolu.

"Neville, chtěl jsem s tebou o něčem mluvit," začal Harry pomalu, protože ani nevěděl, jak se zeptat. "Ty a Lucius, to, že jste spolu, myslim. Je to tak nějak… "

"Překvapující?" dodal Neville.

"Já chtěl říct spíš 'neuvěřitelně divný'."

"Jo, jako kdyby tvůj vztah s profesorem Snapem byl vepsanej ve hvězdách."

Harry se usmál a pokrčil rameny. "Pravda." Znovu zvážněl. "Jen jsem se chtěl ujistit, že víš, do čeho jdeš."

"Viděls jeho zadek? Rozhodně vim, do čeho jdu."

Lucius Malfoy byl pasivní? Když se jeho mysl zaplňovala obrázky různých nemravností, tak pokračoval. "Jen mám o tebe starost."

"Cenim si toho, Harry. Ale vim, co dělám." Neville se rozhlédl kolem, jestli je někdo nemůže slyšet a pak se naklonil blíž a snížil hlas. "Víš, jak jsem byl vždycky strachy bez sebe, když byl kolem Snape?"

Harry přikývl a Neville pokračoval. "Tak jsem si řek, že bych měl mít u sebe někoho, kdo by mě moh ochránit. Vložit se do toho a tak. A kdo by byl dost silnej na to, aby se pustil do Snapea? Lucius Malfoy, sasmozřejmě, Voldemortova pravá ruka."

Harrymu se rozšířily oči. On si vybral Snapea, aby mu pomohl vypořádat se s Luciusem a Neville si vybral Luciuse, aby mu pomohl vypořádat se se Snapem. Harry nebyl schopen to v sobě udržet a začal se smát.

Neville na něj mrknul. "To, že je přírodní blond je jenom plus."

Harry se smál ještě víc. Smál se ještě tak dlouho, že se za nim Snape přišel zeptat, jestli se konečně nezbláznil.

Konec