Sonáta pro rozervané srdce

 

Autor: Corny
Hlavní postavy: Severus Snape / Nymfadora Tonksová
Shrnutí: Je pravda, že stará láska nerezaví? Může žena milovatdva muže najednou? Jaké je si vybrat? Poznámka: Rychle napsaný dáreček pro D.J. k svátku. Všechno nejlepší přeje Corny.

Sonáta pro rozervané srdce

Bylo jarní dopoledne a zářící slunce na obloze předpovídalo krásný den. Nymfadora přivřela oči a nastavila tvář slunci. Nesnášela tu dlouhou zimu a konečně se dočkala očekávaného jara. Už dlouho chtěla být sama, nic nepředstírat a konečně se zamyslet. Jen tak sedět a vychutnávat si čas, o který se nemusí s nikým dělit.
A dnes konečně využila příležitosti.
V novém sídle Fénixova řádu nikdo jiný nebyl, jen ona. Někdo musel být po ruce, kdyby se něco přihodilo.
Sluneční svit zalil i přilehlou zahradu a Nymfadora si mohla sednout do trávy, ze které se ještě úplně nestačila vypařit rosa.
Původně měla v úmyslu přinést si sem knihu, nějakou nesmyslně naivní a hloupě sladkou. Možná také nějaké sladkosti. Už dlouho neměla Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, o čokoládových žabkách ani nemluvě. Nakonec se vzdala své vysněné představy a bosa vyšla ven.

Rukama projela sametovou trávu a pak přejela po jednom stéble prstem. Trochu škubla a stéblo si zkusmo omotala kolem prsteníčku levé ruky. Napjala paži a podívala se na výsledek kritickým pohledem. Výsledek byl uspokojující.
Rozhlédla se kolem sebe a natáhla se pro jednu z prvních letošních sedmikrásek. Sevřela ji mezi prsty a zálibně si prohlížela novou ozdobu.
Brzy bude její ruku zdobit ten nejkrásnější šperk na světě. Když ji Remus včera požádal o ruku, nevěděla, co má dělat. Chtělo se jí radostí skákat, plakat dojetím, ale hlavně obejmout svého milovaného. Skočila Remusovi kolem krku a pak připojila dlouhý vše říkající polibek.
Brzy bude Nymfadora Lupinová.
Bude to zvláštní, zvykat si na to, že už ji nikdo neosloví Tonksová. Lupinová znělo hůř… Ale záleží na tom? Brzy bude se svojí láskou spojena navždycky, nejen v srdci, ale i oficiálně. Kdo říká, že sňatek je jen papír, má jistě pravdu. Ale zatraceně krásný papír, pomyslela si Nymfadora a odcvrnkla květ sedmikrásky. Bude mít hezčí prsten.

Chvíli snila o svém budoucím životě, o svatbě, o šatech a o jiných věcech, nad kterými se nemusela moc soustředit. Myšlenky těkaly a stále se ubíraly jen jediným směrem: K Remusovi. Když Nymfadora definitivně vzdala svou snahu udělat si den jen pro sebe, kdy nebude myslet na nikoho jiného, ucítila na sobě něčí pohled.
Čekala, že ten, kdo ji propaluje pohledem ji pozdraví, nebo se k ní přiblíží. Bála se otočit. Může to být kdokoli. Smrtijed se ale přes ochranná kouzla sem dostat nemohl…

Tonksovou napadal jen jediný člověk, který připadal v úvahu. Ale… Remus dnes časně ráno odjel na tři dny na venkov. Stalo se něco, kvůli čemu se musel vrátit? Ale proč nepřišel až k ní a nevzal ji za ramena tak, jako to dělával vždycky?
Konečně tráva za ní lehce zašustila a jen s obtížemi slyšela tiché kroky. Neznámý vetřelec teď musel být za ní.

Nymfadoře se stáhlo hrdlo. Tohle mrazení znala. Měla pocit, jakoby utichli ptáci, vánek přestal dorážet na koruny stromů a neslyšela ani šelest trávy, který by napovídal, co právě teď neznámý dělá.
Od krku ke kostrči jí běhaly malé ledové jiskřičky a ticho bylo stále tíživější.

„Jak se opovažuješ se tady ukazovat, zrádče?“ Zašeptala nenávistně Nymfadora.

„Měl jsem dojem, že všichni členové řádu se mi omluvili. Víš, že jsem to udělal proto, že to Brumbál chtěl. Každý to ví. Oni mi věří. Věří tomu, že jsem s vámi. Jsem věrný. Kdy to uznáš i ty?“ Protahoval mužský hlas za ní.

„Je mi jedno, co jsi napovídal všem ostatním, já ti nevěřím. A i kdyby to tak bylo a tys výjimečně mluvil pravdu… Jak jsi to mohl udělat? Nikdo z nás by to nedokázal, jen ty. Nemyslíš, že to je dobrý důvod, proč ti nevěřit, zrádče?“

Nymfadora pokračovala ledovým tónem, ze kterého by komukoli jinému zatrnulo. Jenže muž za ní pokračoval lhostejně a nevzrušeně. „Někdo to udělat musel. A že jsem to byl zrovna já, tebe to překvapuje? Pán zla si myslí, že jsem vás veřejně zradil. A je snad moje vina, že jsem silnější a odhodlanější než ostatní z řádu?“

„Nepleť si pojmy, Snape. Nenazývej vraždu sílou, buď té dobroty. Nejsi u smrtijedů, aby tě tady někdo obdivoval. Pro mě budeš pořád ten vrah, co zabil Abuse Brumbála. Nesnaž se, já o tvoje kecy nestojím.“ Vychrlila ze sebe Nymfadora rozhněvaně.

„Víš, to že ty mi nevěříš je sice politováníhodné, protože zbytek Fénixova řádu mi důvěřuje, ale mě to nějak nevzrušuje. Je mi to dokonce upřímně jedno, věříš? Ale kvůli tomu tady nejsem. Přišel jsem podat informace, takže laskavě odlož soukromé spory a tvoje mindráky a pojď dovnitř, nemám tolik času.“ Ušklíbl se Snape a bylo nad slunce jasné, že tím narážel na minulost, na kterou Tonksová nechtěla vzpomínat.

„Nechceš mi snad říct, že si pořád myslíš, že pro mě něco znamenáš?“ Vyštěkla Nymfadora a postavila se proti Severusovi.

„Znáš to pořekadlo o potrefené huse, Nym?“ Ušklíbl se nehezky Snape.

„Jak se opovažuješ mě ještě oslovovat takhle? Po tom všem, cos mi udělal? A jestli tě to zajímá, tak ty jsi mi úplně ukradenej! S Remusem se milujeme a jestli to chceš vědět, včera jsme se zasnoubili!“ Zvyšovala stále hlas Tonksová.

„S tím zablešeným vlkodlakem? Myslel jsem že máš lepší vkus, Nym.Já myslel, že máš ráda, když ti tak říkám. Tedy aspoň dřív ti to nevadilo, nemám pravdu?“ Povytáhl Snape obočí.

„Nesnáším to! Nesnáším tebe! Byla jsem blbá, Snape! Zapomeň na to hnusný období, to ti radím, protože jinak budeš mít problémy. I já znám jednu dost nepříjemnou kletbu. Už mi nechoď na oči. Řekla jsem to dost jasně, Zrádče?“
Zaburácela Nymfadora.Hlas se jí při posledních slovech zlomil a ona si v tu chvíli uvědomila, že před Severusem Snapem není radno dávat své city najevo.

„Já myslím, že mi lžeš, Nym. Nemám pravdu?“ Přistoupil Severus k Tonksové a neurvale ji k sobě přitáhl.

Severus Snape se nadechl a hrubě ji vtiskl své rty mezi její. Drsně ji políbil a ignoroval fakt, že žena se žvýkačkově růžovými vlasy na jeho ústa nereaguje. Po chvíli se odtáhl a vítězně pohlédl své oběti do očí.

„Takhle ten zablešenec líbat neumí, co?“ Zeptal se kousavě.

Nastalo tíživé ticho a Tonksová raději uhnula pohledem. Nikdy nevydržela pohled do Severusových očí. Nevěděla, jak má zareagovat.

„Proč jsi to udělal?“ Zašeptala provinile po chvíli mlčení.

„Možná mi dělá dobře líbat budoucí manželku mého přítele Lupina.“ Řekl vážně Snape a znovu přistoupil k Nymfadoře.

Polibek, který následoval byl o poznání jemnější než předchozí. Severus něžně otřel své rty o její a pak si jemně vynutil vstup do jejích úst. Nymfadora zavřela oči a přestala se kontrolovat. Severuse překvapila intenzita, s jakou mu žena odpověděla. Jediné, co byli schopni vnímat ,byly rty toho druhého, ale za chvíli se Severus opět stáhl zpět.

„Mám tomu rozumět tak, že ti nevadí, že líbáš zrádce, kterého nenávidíš?“ Zeptal se s ironií v hlase.

Tonksová sklopila hlavu a snažila se nemyslet na Remuse a na prsten, který jí včera daroval.
Severus využil jejího zaváhání a pomalu se přiblížil rty k její šíji. Lehce přejel jazykem po tenké linii mezi pihami na jejím krku a odpovědí mu bylo zasyčení, které důvěrně znal.

„Ty jsi takovej parchant!“

Zaskučela Nymfadora ještě předtím, než si Severus svlékl košili a než začal zápolit se zipem jejích šatů. Nehýbala se a konečně se odhodlala přejet ukazováčkem po drsné tváři, kterou znala tak dobře a přesto jí byla tak vzdálená. Vzdálená tolik let…

Po chvíli se Severusovi podařilo šaty rozepnout a nechal spadnout provázková ramínka na zem, aby odhalila to, na co občas tolik vzpomínal. Ani za těch několik let se Nymfadora nenaučila nosit spodní prádlo.
Sjel jazykem k jejímu hrudníku a rukou přejel po zaoblené linii štíhlých boků. Uvědomil si erekci v těsných kalhotách a začal jazykem dráždit vystouplé bradavky.

Tonksová se k Severusovi přitiskla a nechala ho, aby opět dokázal, jak nepřekonatelný je milenec. Přestala kontrolovat steny a hlasitě vydechla. Pak vnímala jen jeho polibky, směřující přes podbřišek až ke slabinám , kde je pak nahradily dlouhé štíhlé prsty.

Severus spokojeně naslouchal jejím vzdechům, které ho utvrzovaly v tom, že ani Lupin není v posteli lepší než on. Když měl pocit, že dál nevydrží pohled na zmítající se Nymfadoru, obratně se vysvlékl a přilehl si k ní do trávy.

Nymfadora se vyzdvihla na kolena a obkročmo sjela po Severusových slabinách. Přivřela oči a začala se krouživě pohybovat. Věděla, že Severus bere i sex jako souboj a proto si vychutnávala svou převahu, kdy se mohla pomalu a dráždivě pohybovat a pak se začít nečekaně a nepříčetně zmítat.

Severus se přestal oddávat rozkoši, která začínala být k nevydržení a jediným pohybem se přesunul nad dokonalé, téměř dívčí tělo. Políbil Nymfadořiny výrazné líce, sjel po pulsující tepně ke klíčním kostem a jemně se zakousl do jejího sametového krku.

Stačilo několik prudších přírazů a Severus se zadýchaně sesunul vedle Tonksové. Až teď začal vnímat její krev na svých rtech. Políbil ji. Dělal to pokaždé. Připadalo mu to jako gesto, které k propojení dvou těl neodmyslitelně patří.

Nymfadora přijala věnovaný polibek a přejela si roztřesenou rukou po krku. V místě, kde před chvílí byla Severusova ústa, zbyl jen malý otisk zubů, ze kterého vytékal pramínek krve.
Setřela ho hřbetem ruky a tmavou krev pak slízla. Dělala to vždycky, už od malička. Někomu by to mohlo připadat nechutné, ale Nymfadora milovala tu měděnou pachuť krve. Polkla a natáhla se pro nedaleko pohozené šaty.

Vstal i Severus a oblékl se. Pramen vlasů, který mu spadal do čela nechal být a přes černou clonu si prohlédl jeho kořist. Právě poskakovala na jedné noze ve snaze udržet při oblékání rovnováhu. Nemohl si pomoct. Její nemotornost mu vždycky připadala roztomilá.
Rychle vykročil k ní a nechal ji, aby se zachytila jeho nadloktí.

„Díky. Já… nevím, co ti mám říct. Vždyť víš… Je to strašný. Tohle jsem nechtěla.“ Vjela si Nymfadora prsty do růžových kraťoučkých vlasů, které byly po převalování v trávě ještě rozcuchané.

„Nevyčítej si to. Výčitky jsou horší, než to, co jsi udělala.“ Zašeptal Severus a pokusil se o konejšivý tón. Pak se zaujetím z její hlavy vyndal zelený list.

„Vím, že tobě asi výčitky moc neříkají, ale já jsem… já byla… víš, šťastná. Myslím.“ Řekla zamyšleně a smutně.

„Nym, můžeš být šťastná pořád. Já tě nechci omezovat, nikdy jsem tě neomezoval. Pro mě za mě si toho zablešence vezmi.“ Nevyhnul se Severus úšklebku.

„O co ti vlastně jde?“ Zeptala se znovu Tonksová.

„Už jsem ti to řekl. Třeba mi dělá dobře svádět tomu vlkodlakovi milenku.“ Pohlédl jí Snape vážně do očí.

„Jsi parchant, víš o tom?“ Odpověděla stejně vážně Nymfadora.

„Jo, vím. Ale ty mi neodoláš. Ještě platí, že mě už nikdy nechceš vidět?“ Opět se ušklíbl Severus.

„Ne, neplatí. Jsem tady teď pořád. Jsem tady jako pojistka a ochránkyně sídla. Až budeš chtít, tak mě tady najdeš.“ Nymfadora se tvářila provinile. Tohle nebylo dobré.

„Dobře. Až někdy budu mít cestu kolem a náladu, tak se zastavím. Zatím pozdravuj Lupina, Nym.“ Otočil se Severus a vydal se k odchodu.

„Severusi, počkej!“ Zakřičela na něj Tonksová.

Severus počkal až k němu Nymfadora docupitá,nechal se od ní pohladit po tváři a pak ji rychle a vášnivě políbil. Rychle se otočil a mezi ozvěnou kroků zaslechl tiché zlomené zašeptání

„A vrať se, Zrádče.“





*****




Nymfadora vtiskla Severusovi další polibek. Líbala ho znovu a znovu. Dnes, jako by to mělo být naposled. Jako by ve vzduchu visela nevyřčená pravda.

„Severusi?“ Zeptala se přiškrceně Tonksová.

Odpovědí jí byl jen další polibek na šíji.

„Už známe termín svatby.“ Řekla téměř neslyšně.

Rty, které do té doby klouzaly po její kůži se zastavily nad prvním obratlem. Všechno ztichlo.

„Bereme se… bereme se za týden. My… já a Remus…“ Neříkala to už tak nadšeně. Najednou to nebylo takové, jak si dříve představovala.

„Tak to… gratuluji.“ Zasyčel kysele Severus a odtáhl se.

„Jo… děkuju.“ Zadumaně automaticky hlesla Nymfadora.

„Taky tě zveme na svatbu.“ Řekla provinile po chvíli mlčení.

„Myslíš, že přijdu? Proč bych měl? Proto že ten blešivec se žení? Protože si bere tebe?“ Ohrnul zhnuseně Snape horní ret.

„Bude tam celý řád. Jen řád… Já bych chtěla, abys tam byl.“ Řekla opět stejným neveselým hlasem Tonksová.

„Co tam budu dělat?“ Oponoval nekompromisně a kysele Severus.

„No… uvidíš mě. Naposled uvidíš tu Tonksovou, která tě kdysi milovala.“ Hořce se pousmála Nymfadora.

„Kdysi? A už nikdy nebude?“ Povytáhl Severus pochybovačně obočí.

„Ne. Nebude na to mí právo. Já na to nebudu mít právo.“ Zdůraznila Tonksová.

„Bude to pěkná podívaná pro tebe, ne? Máš, cos chtěl, budeš se kochat pohledem na to, jak si Remus bere ženu, kterou jsi mu svedl. O to ti šlo, ne?“ Usmála se na něj ještě jednou Nymfadora.

„Přijdu, kvůli tobě.“ Řekl ledově chladným hlasem Snape a políbil Tonksovou. Její rty dnes chutnaly hořce. Snad po nesplněných přáních. Smutný polibek byl sám plný žalu a měl slanou pachuť krve, snad po neprolitých slzách.



*****



Místnost byla přeplněna růžovými věcmi, které byly rozvěšeny po stropě jako dekorace, nebo to byly nepotřebné dary novomanželům, které stejně brzy vyhodí, aby nepřekážely. Co dnes výjimečně mělo jinou barvu než růžovou, byly vlasy nevěsty.

Hudba hrála a všichni netrpělivě očekávali příchod Nymfadory.

Tonksová však byla ve svém pokoji. Mluvila s mužem, kterého by na svatbě Lupina nikdo nečekal.

„Chtěl jsem ti jen popřát hodně štěstí.“ Řekl lhostejně a protáhle Severus a věnoval ji o trochu delší polibek na tvář, než se slušelo.

„Děkuju ti.“ Otřela si papírovým kapesníčkem tvář Nymfadora a doufala, že spolu se slzou setřel i stopu po posledním polibku, který jí věnoval Severus Snape.

„Máš dnes jinou barvu vlasů. Takovou, jako když jsme spolu byli. Před lety…“ Ušklíbl se nevesele Severus a kývl k jejím krátkým vlasům, které se dnes leskly havraní černí.

„Bude to taková moje vzpomínka. Navždycky. Navíc… na pohřeb se růžová nehodí.“ Zavřela oči a zarazila na poslední chvíli slzu.

Severus se chtěl zeptat, co tím pohřbem myslela. Nymfadora se však jen otočila se slovy „Promiň, už musím jít.“



Fanfáry doprovázely svědky i budoucí novomanžele při cestě k oltáři.
Hlouček bystrozorů a zbytku řádu utichl a napjatě sledoval faráře, který právě pronášel dojemnou řeč.
Jediný člověk stál stranou od ostatních. Pochopil, že tohle není svatba. Je to pohřeb velkého a nepřiznaného citu, který k němu Nymfadora chovala. Severus nevěděl, zda bude s Lupinem šťastná, ale takhle to bude lepší. On přeci chtěl jen svést milenku toho vlkodlaka…“Hodně štěstí, Nym“ zašeptal chladně.

„Ano.“ Řekla dutým hlasem Tonksová a nevnímala rozzářeného Remuse vedle sebe. Spolu s tím jedním slůvkem se v jejích ústech objevila i ta připomínka rozervaného srdce. Polkla a snažila se nevnímat tu vzpomínku na kovovou pachuť krve.

Konec