Snídaně

 

Autor: Lilithka
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Severus si připravuje snídani… samozřejmě potom i snídá. Vchází do temné místnosti bez oken a bez naděje. Kde má svoji oběť.
Poznámka: Beta read D.J. Orlovský

Snídaně

Severus Snape vstává z nepřirozeně čisté postele. Přikrývka je nezmačkaná, jak večer lehl, tak ráno vstal. Mění noční košili za hábit, bere si ze stolu hůlku a jde do koupelny. Vyčistí si pečlivě zuby, umyje obličej a učeše vlasy. Sváže je do ohonu, už příliš dlouho ho nikdo nestříhal. Dosahují teď téměř nad lopatky. Automaticky bere do ruky břitvu a oholí jednodenní porost. Znovu se opláchne a zahledí se do zrcadla. Je evidentně spokojen, utírá se a prochází ložnicí do chodby.

Míjí několik dveří a zabočuje až do těch posledních. Po otevření k němu zavane vůně zatuchlých cigaret, masa, večer smažených vajíček a jemný nádech oblíbeného koňaku. Jeho nejoblíbenější místnost... kuchyně s obývákem v jednom. Hůlkou pustí na starém gramofonu melancholickou hudbu. Připraví si prkénko, ostrý nůž, talíř, vidličku a příborový nůž.Otevře ledničku a jeho myšlenky zaujme pouze příprava snídaně...

Severus ještě jednou zajede do malého červeného rajčátka nožem a rozdělí ho na čtvrtky. Ano, má rád, když hned na jazyku ucítí jeho chuť a šťávu. Pečlivě vedle sebe vytvoří na talíři přímku. Vedle toho rozhodí na proužky a pak ještě na půl nakrájený salám. Skřítci v Bradavicích ho vždycky rozčilují, donesou mu plátky kulatého a Severus potom musí pracně při jídle odřezávat kraje, aby salám na jeho talíři měl správný geometrický tvar.

Sýr! Nemůže chybět sýr. Provede s ním to, co se salámem a rozhodí po jedné straně talíře. Takže to by bylo rajče, salámek, sýr. Poslední úprava rajčátek. Každé místečko talíře musí dostat clonu, aby ji před pozřením nic nemohlo ublížit. Každý milimetr.

Severus popojde s talířem v ruce od kuchyňské linky ke stolu, snídani položí před sebe a sedá si na nepohodlnou židli. Ještě jemně posune karafu s koňakem, krabičku cigaret a popelník, aby měl dost místa pro svůj každodenní rituál.

Vidličku a nůž do ruky. Napichuje každou z "přísad" dnešní snídaně a ladně si ji vkládá do úst. Trošku se na sebe zlobí, protože rajčátka jsou oproti jeho snažení dost velká a jedna kapička šťávy mu utekla koutkem úst. Musí ji slíznout. Špička jazyka vyklouzne a nemilosrdně ji vtáhla dovnitř. Dál v jídle pokračuje naprosto soustředěně, nedovolí dalšímu kousku pokrmu, aby se mu vzepřelo a udělalo něco proti jeho přesvědčení.

Konečně je talíř prázdný. Kouzlem si nechá Severus přilevitovat šálek čaje, kouzlem ho ohřeje, kouzlem si zapálí cigaretu. Potáhne a vnímá mírný povlak na mozku, možná lehká únava by se tomu dalo říkat. Ihned odklepe popel, aby mu náhodou nezašpinil stůl bez ubrusu. Tahle v kouření pokračuje, dokud se žhavá část nedotýká filtru. Rázně ji típne v popelníku. Je připravený! Může začít dnešní den.

Vstane ze židle, vezme pomůcky k jídlu a laxně je hodí do dřezu. Kouzlo na umytí nádobí už zvládá, vše je do několika vteřin v pořádku. Vrací se do koupelny. Pod umyvadlem je velká skříň, ze které právě vytahuje krabici. Zmenšuje ji, snad aby se mu pohodlněji nesla, a znovu přes ložnici vychází do chodby. Nedojde teď ale až nakonec. Ne... udělá jenom několik kroků a zastaví se u zvláštních dveří. Je cítit, že jsou obklopeny spoustou kouzel černé magie. Dokonce i Severus cítí mráz běhající po zádech. Otevírá...

Chvilku čeká, aby si jeho oči zvykly na šero v místnosti. I když je celý dům celkem ponurý, tady se už hezkou řádku dnů nesvítilo víc než svíčkou. Pokládá krabici na zem.

"Accio svíčka," zapaluje ji hůlkou. Místnost se trochu prosvětlí a je možné spatřit postel s nehybným tělem, jeden stoleček a podivné kruhy, kroužky a lana ve zdích a stropě.

"Tak jak jste se vyspal? Jistě dobře, že?" Severus se svižným krokem přesune k posteli a trhne nevybíravě ležícím tělem. Odpovědí mu je pohled, dávno ne zářící nebo s jakoukoli jiskrou zájmu. Prostě bezduchý a smířený...

"Vstaňte." Postava se beze slova zvedne a automaticky začne i odkládat oblečení. Severus se ušklíbne. Tak je to správně.

"Trojka." Harry se přesune k pátému a šestému kruhu visícímu ze stropu a zvedne ruce. Ano, už spolu vyzkoušeli jedničku, která obsahuje velké kruhy a pevná lana.Zavěšuje se na ně za nohy tak, že hlava ještě leží na zemi. Mučený při každé ráně dostane ještě jednu od země.

Dvojka je "snazší." Dva maličké kroužky, kterými se provlečou provazy přivázané k zápěstím. Na zdi je zádržný systém s pákou. No a jak Severus zná, vytahování bolí hodně.

"Pouta." Jemné provázky se omotají kolem Harryho zápěstí, nezvedávají ho, ne, nic takového se nestane. Navíc jsou snadno přetrhatelné. Ale Severus ví, že právě proto je trojka tak těžká. Pokud Harry přetrhne třeba jenom jeden z provázků, musí ho Severus potrestat. Tedy... pořádně potrestat.

Severus si vzpomene na sladkokyselou šťávu rajčete, která mu dneska vytekla z úst. Rozčílí ho to. Vykouzlí si proto několikametrovou stuhu a přiblíží se ke své oběti. Je černá, mučitel miluje její kontrast s vyhublým bledým chlapcem.

Nejprve ji pevně uváže okolo Harryho zápěstí hned pod provázkem. Jemně, snad až jakoby s přílišnou pečlivostí, smotek stuhy rozmotává v ruce a obmotává jí Harryho paži. Užívá si každé přesunutí sametu z ruky do ruky, když nemůže dosáhnout dál, takže tento proces trvá dlouho. S potěšením si uvědomuje, že Harry zatím nepohnul ani svalem.

Když se dostane k rameni, povolí stisk stuhy v levé ruce a začne Harryho obcházet dokola. Utahuje tak, až se i na kůží potaženými kostmi vytváří malé varhánky. Tenhle proces je dílem okamžiku, protože je Severus tak rád, když vidí jeho bradavky, pupík, místo, kde vystupují žebra. Stačí tři otočení a dostává se k zadečku.

Tam se na chvilku zastaví. Ale jenom na chviličku. Má plán... stejným způsobem pokračuje dál a nutí tím téměř bezvládnou postavu dát nohy k sobě. Okolo hýždí a penisu udělá dvě otočky a postupuje pořád dolů, nakonec si musí kleknout, ale jemu to nevadí, je fascinovaný svým dílem... svým nápadem znemožnit mučenému, aby se ukázala jeho zvrácenost.

Na stejné straně těla jako začal, tak i skončil, přivázal stuhu ke kotníku a odstoupil od svého díla. Ještě jeden krok. Severusova reakce při přímém pohledu na zavázaného mladíka je dílem okamžiku. Když ještě slyší jak mladý Potter mělce dýchá, protože mu víc není dovoleno, vzrušuje se ještě víc. Ale on svoje oběti neznásilňuje hned, kdepak, nepřipraví se o potěšení.

Zvětšil doteď zapomenutou krabici a přivolal si nůž. Ostří bylo stříbrné, rukojeť ze stromu klastra. Pro každého méně schopného kouzelníka by jenom dotek s tímto materiálem znamenal Azkaban nebo sebevraždu, protože vyvolává nezvladatelnou touhu zabořit ho do měkkého těla a dívat se, jak se krev nenávratně vytrácí v pórech dřeva. Ale Severus nebyl obyčejný, rád si s touhle mocí pohrával a pokoušel ji. A kdyby zklamal? Jenom další jméno do seznamu jeho obětí. Ale on nezklame, zná se.

Pomalu se blíží k Harrymu a nůž drží před sebou, aby si ho mohl prohlédnout. Harry ho zná, popravdě Severus jenom občas odolá touze zkusit svoji vůli... A nebelvírovo sebeovládání.

Chladnou špičku stříbra opře o pravou bradavku. Netlačí, nechá proudit magii skrz svoji ruku do Harryho těla. Bradavka ztuhne a Severus je spokojený. To samé udělá i s druhou. Potom přiloží plochu střenky na jeho břicho, jemně a cíleně se ho dotkne i rukojetí. Přivázané tělo se zachvěje, ale jinak nedá najevo co cítí.

Mučitel cítí nezkrotný vír magie a touhy, proto trochu poodstupuje a hůlkou se svlékne. Pohladí svůj ztopořený penis a vrátí se k napjatému tělu. Přitiskne špičku nože na místo, kde se dotýká rameno a krk a jemně přitiskne. Kapka krve opustí maličkou ranku. Severus nůž oddaluje a jen tak mimochodem přiloží rukojeť k Harryho boku. Ten se celý rozklepe a ještě tím zvyšuje Severusovu touhu, když kapičku krve saje do nedočkavých úst. Po nebelvírově těle je spousta dalších ranek a říznutí, Severus si nikdy nedokáže odpustit ochutnat chuť červené tekutiny, která drží při životě každého z nás.

Sjede svými rty na tepající místo Harryho krku a jemně skousne. Ví, že se to oběma líbí a dokonce vyloudí téměř neznatelné slabé zasténání. Bez okolků Severus sáhne do Harryho klína a zjistí, že je také vzrušený. Přese všechno ho to potěší.

Uklízí nůž zpátky do krabice a nechá vstřebat nejen tělesnou touhu, ale i touho po vraždě. Tu po mučení si samozřejmě nechává.

Vytáhne černé důtky na držadle spjaté jemnou kůží tak, aby v ruce neklouzali. Vykouzlí si kýbl s vodou a důtky do nich na chvilku vloží. Sleduje chlapce, jak si stoupá na špičky, aby ulevil rukám už příliš dlouho zvednutým do výšky. Jak se snaží hlouběji nadechnout... vzpomíná si na to, že když byl poprvé v téhle pozici dvě hodiny, omdlel mu. Vzbudil se se zády rozervanými ocelovými kroužky a přivázaný k posteli. Severus si počkal až se vzbudí a teprve potom ho pořádně osouložil... Ano, kde jsou ty časy, teď už vydrží tolik, že je někdy i on sám netrpělivý, než ho pořádně potrápí.

Vytahuje důtky a stoupá si za záda nebelvírského chlapce.

Švihnutí a na zádech se mezi místy omotanými stuhou. Harry se nepohne, objeví červené proužky. Další švih, další nehybnost. Při šestém je Severus znova dokonale vzrušený. Chvíli jenom sleduje krev stékající po zádech, která překonává bariéru místy potrhané černé stuhy... vytváří se tak precizní obraz lidského utrpení. Pro Severuse je to také velmi vzrušující pohled, pokračuje jím dolů, až se nakonec ztrácí mezi chlapcovými půlkami.

Jenom tak pro fazónu zvedne ruku ještě jednou a usadí na záda poslední proužky od důtek. Potom rychlým kouzlem nechává zmizet svazující materiál. Harry se rychle pohne a dá nohy od sebe. Skoro přitom ztratí dosud nabytou rovnováhu, Severus se musí pousmát.

Odejde od něj a vloží zakrvácené důtky znovu do kýble s vodou. Když se otočí, spatří mohutnou erekci mučeného nepřítele a rozhodne se dneska všechno ukončit. Mávnutím hůlky mizí tenké spojení s kruhy a Harry se rozplácne na zem. Neukojený, zbitý, bez hrdosti, bez sebelítosti. Jenom tak spadne a vytvoří tím zvláštní mlaskavý zvuk. Potom začne přerývavě dýchat.

Severusovu uchu lahodí zvuk jeho dechu, ale dneska... kvůli tomu rajčeti (co si to vlastně dovolilo!), má trochu zvrácenější "smysl pro humor." Odchází. Zhasne svíčku. Nechá zbitou a neukojenou a nelitující se a bez hrdosti hromádku masa uprostřed místnosti.

Jenom sebou bere jeho oblečení a krabici. Svoje tam nechává, má skvělý pocit, že Harry od něj musí dobrovolně přijmout hábit, aby v nevytápěné místnosti neumrzl.

Přechází do své ložnice, bez meškání si lehá na postel a rychlými pohyby rukou se ukájí. Podívá se na hodiny... dneska se nějak zdržel. Jde si připravit večeři, aby se mohl na zítřejší den nerušeně vyspat. Navíc vysype instantní polévku do velkého hrnce vroucí vody a s krajícem chleba ji nese svému vězni. Vodu nemusí, nechal tam kýbl...

Sobě si připraví míchaná vajíčka se slaninou a čerstvým chlebem. Opečené párky k tomu, samozřejmě přesně nakrájené na kolečka.

A rajčata. Rajčata on nesmírně rád!

Zapíjí to oblíbeným koňakem a zpečetí večerní cigaretou

Řekněte dobrou noc, Severusi.

Konec