Škoda slov, jež nikdy nezazní

 

Autor: Mandragora
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Smutný příběh o míjení se.
Poznámka: Děkuji Severce S. Rogueové za betu. Použila jsem kousek textu písně od skupiny Nezmaři.

Škoda slov jež nezazní

Jako písek přesíváš mě mezi prsty…

Severus zvrátil hlavu a posledním mocným přírazem dosáhl vyvrcholení. Se zavrčením se zhroutil na záda svého milence a pomalu se vydýchával. Po chvilce se odkulil a zůstal uvolněně ležet na zádech.
„Příští středu, Pottere, peníze jsou na stole,“ pronesl tichým hlasem, když popadl dech.

Oslovený mladík se beze slova zvedl a zamířil do koupelny. Tam roztočil kohoutky u sprchy a nechal naplno proudit horkou vodu. Pak se opřel levou rukou o zeď před sprchou, do pravé uchopil svůj stále ještě ztopořený penis a začal se, tak jako pokaždé, sám ukájet, aby i on dosáhl orgasmu. Po chvilce, když vytrysklo jeho semeno, ještě celý rozechvělý vstoupil pod horkou vodu a pečlivě se vydrhl, možná aby ze sebe smyl tu špínu a hnus, který k sobě pociťoval.

Již umytý a oblečený vyšel z koupelny, sebral peníze ležící na stole a nacpal si je bez přepočítání do kapsy. Ještě než odešel, nakoukl do ložnice. „Přijdu ve středu, jak jsme se domluvili,“ oznámil Snapeovi, i když se nezdálo, že by ho on nějak vnímal.

Pak už jen bouchly domovní dveře.

„Luciusi, co pro tebe mohu udělat?“ zeptal se rozmrzele Severus Snape, když otevřel domovní dveře.
„Nepozveš mě dál?“ přistoupil Lucius těsně k Severusovi a když ten o kousek couvl, Lucius neomaleně vstoupil, následován svým synem.
„Copak, snad tu nemáš návštěvu?“ rozhlížel se Lucius a když jeho pohled spočinul na hromádce peněz na stole, ušklíbl se. „No vida, Severus tu má děvku.“
Severus sáhl po hůlce, ale Lucius byl rychlejší. „Ale, ale, jen tu hůlku nech kde je, Severusi! Draco!“ kývl hlavou směrem k synovi.
Oslovený mladík přesně odhadl otcovy myšlenky a protože už měl hůlku také v ruce, ležérně s ní mávl a svého bývalého profesora odzbrojil.
Lucius přikývl. „Jdi se tu porozhlédnout, Draco, ať víme, koho to chtěl Severus ošukat.“
„Ne!“ Severus pokročil o krok dopředu.
„Zůstaň kde jsi, Severusi!“
„Nemyslíš si, Luciusi, že se chováš dost drze?“ zasyčel na něj Snape, ale zůstal stát.
„Ne, nemyslím si to, jen se mi zachtělo se pomuchlovat s tou tvojí prodejnou děvenkou. Máš snad něco proti, Severusi?“ ušklíbl se Lucius.
„Jo… vypadni!“
„Ale ne, Severusi, takhle se snad chová vzorný hostitel? Cccc…“ nespokojeně mlaskl Lucius.
Číše Severusovy trpělivosti přetekla a on, bez ohledu na to, že na něj Lucius míří hůlkou, opět vykročil směrem k němu.
Jenže Malfoy nežertoval a jediným mávnutím hůlky Severuse znehybnil. „Škoda, mohl sis užít s námi,“ komentoval kouzlo Lucius.
Pak se otočil na stále ještě přihlížejícího syna. „Našel jsi ji?“
Draco zavrtěl hlavou: „ještě ne otče. A to jako opravdu chceš, to?“ zeptal se nevěřícně.
Lucius se samolibě usmál, „jistě že chci a neboj se, užiješ si i ty.“
Draco polkl a nepohodlně se ošil, částečně zděšen otcovým nápadem.
„Dost planých řečí, Draco, hlídej tu profesora a já jdu najít tu děvku.“ Nicméně zcela neomylně zamířil ke dveřím do koupelny, protože mu neunikl nervózní Severusův pohled tím směrem. Rozrazil dveře s hůlkou v pohotovosti a strnul. „No ale, to je mi příjemné překvapení,“ pronesl medovým hlasem, z něhož odkapával jed. „Vylez ven, Pottere!“ zavelel a svůj rozkaz podpořil gestem hůlky. Pomalu couval a za ním se z koupelny vynořil Harry oblečený pouze do ručníku omotaného kolem boků. Jeho pohled těkal z jednoho kouzelníka na druhého. Draco se rozesmál. „Potter, dělá Snapovi děvku! Hmm, otče, myslím že z naší zábavy nic nebude.“
„Pročpak ne synu, tím to bude pikantnější,“ usmíval se velmi ošklivě Lucius. „Koukám, Severusi, že ty pověsti o tvé orientaci nelhaly.“
Harry zalitoval, že odložil hůlku v koupelně spolu s oblečením. Tušil, že dostat se do spárů Malfoyů není zrovna výhra. „Co když nechci?“ zkusil nakonec.
Lucius se na Harryho upřeně zadíval. „Tebe se, děvko, nikdo neptal.“ Zároveň ale rukou zalovil v kapse a hodil po Potterovi několik galeonů. Ten se ani nepohnul, i když ho jedna mince bolestivě udeřila do obličeje.
„Tady máš svoji odměnu,“ odfrkl si Lucius, „a teď nám pěkně podržíš!“ dodal úlisně.
Harry mrknul směrem ke koupelně a odhadoval svoje šance, že unikne z této ošklivé situace. Luciusovi Harryho pohled neunikl a stačilo opravdu letmé gesto hůlkou a dveře do koupelny se zabouchly.
„Draco,“ oslovil Lucius syna přes rameno, „dávej pozor na Severuse. Pěkně ho drž v šachu, aby neudělal nějakou nepředloženost, kdyby se mu náhodou podařilo uvolnit. A my se teď pěkně odebereme do ložnice, pane Pottere a žádné vzpouzení. Je to jasné? Já totiž stejně vždycky dostanu to, co chci! A Draco,“ ještě jednou se vrátil k synovi, „pak budeš na řadě ty.“

„Pottere.“
„Malfoyi, jestli jsi mě přišel vydírat, tak to jsi přišel pozdě. Právě jsem dal výpověď a odjíždím.“
„Ne, nechtěl jsem tě vydírat, jen…“
„Jen co?“ zeptal se útočně Harry, čímž skočil Dracovi do řeči. „Přišel ses mi vysmát? Ponížit mě? Ještě víc než jsem? Ještě víc než se cítím? Ale to se ti nemůže podařit… ne… protože níž už klesnout nemůžu,“ dodal tiše. Trhl rameny a netrpělivě obešel Draca Malfoye, aby mohl pokračovat dál chodbou směrem k výtahům. Už chtěl být pryč z ministerstva, pryč odsud, pryč z Anglie. Vlastně chtěl být co nejdál a to pokud možno hned.

Už myslel, že se Malfoye zbavil a v klidu dojde k výtahům, ale to se mýlil. Náhle ho Draco doběhl a chytil za rameno. Prudce s ním smýkl. Tím ho jednak otočil a zároveň i přirazil ke zdi. Povedlo se mu to sice jen díky tomu, že to Harry nečekal a on ho tím překvapil, nicméně i Draco vypadal překvapeně. Chvilku si hleděli do očí.
„Pusť mě,“ první se vzpamatoval Harry a chtěl Draca, který stál na jeho vkus moc blízko, odstrčit.
Ten se nedal, naopak se opřel i druhou rukou o Harryho rameno a tím ho uvěznil u stěny.
„Ne, chci vědět, co si myslíš, že děláš,“ řekl autoritativním hlasem Malfoy.
„Nemyslím Malfoyi, že se ti musím zpovídat,“ vyplivl jedovatě Harry.
„Podívej se, Pottere, já… já nevím co se děje a chtěl bych ti pomoct.“
„Malfoyi, proč bys mně měl chtít pomáhat?“ pronesl velmi pochybovačným hlasem Harry.
„Já, no… podívej se, Harry, víš… já…,“ zcela netypicky se zadrhával Malfoy. „Od té středy… víš…“
„O co ti jde, Malfoyi,“ zasyčel Harry.
„Sakra Pottere, chci ti pomoct. To je tak těžké pochopit?“
„Ano! Zvlášť od tebe a zvlášť po té středě o které mluvíš!“
„Prostě já, přemýšlel jsem, proč to děláš… a jestli nemáš peníze, tak já, no udělám pro tebe, co budu moct,“ dořekl konečně Draco, to co chtěl říct.
„Malfoyi, svoje peníze si strč někam, já ti děvku dělat nehodlám,“ pronesl tichým, ale důrazným hlasem Harry.
„Ne, tak to není, já jen…zkrátka, chtěl bych tě občas vidět.“
„To nejde, odjíždím pryč, definitivně jsem se už rozhodl,“ snažil se debatu ukončit Harry.
„Pomohlo by, kdybych se ti omluvil, Harry?“
„Malfoyové se přece neomlouvají,“ ušklíbl se Potter, „a navíc, jsem tvému zasranému otci vděčný, že mi otevřel oči a já si konečně přiznal pravdu.“
„Pravdu?“ pomalu pronesl Draco.
„Ano,“ odfrkl si Harry, „pravdu o tom, že jsem si namlouval, že mám něco, co jsem nikdy neměl a mít nebudu.“
„Peníze?“ nevěřícně pronesl Draco.
„Nešlo o peníze, Malfoyi, těch mám dost, jak po rodičích, tak po Siriusovi, ale šlo o lásku. Nikdy nikdo, vyjma mé matky a otce, ale to si nepamatuju, mě nemiloval a nemiluje.“
„Ale Harry, to není pravda…“ tichounce mu oponoval Draco a pomalu přesunul svoji dlaň na Harryho tvář. „Poslouchej mě, já… něco se změnilo a já…“
„Neříkej to!“ přerušil ho prudce Harry, „neříkej nic, čeho bys pak litoval.“
„Proč Severus a proč potom ty peníze?“ zeptal se po chvilce šeptem Draco.
„Protože…“ začal pomalu a neochotně vysvětlovat Harry, „sakra… to je těžký, zkrátka… protože jsem tak moc chtěl něčí společnost, že jsem byl ochotný si kvůli tomu i nechat platit. No a Severus…“ hlas mu pomalu selhal.
„Ty ho miluješ…,“ konstatoval Draco, spíš než aby se ptal.
Harry, kterému se zalily oči slzami, přikývl, protože měl hrdlo stažené a nebyl sto ze sebe vydat jedinou hlásku.
„A Severus?“ ptal se dál Draco.
„Ne, ten…“ hlas se Harrymu zadrhl a on nemohl pokračovat. Co měl taky říct? Že ho nikdy Severus nepřivedl k orgasmu? Na rozdíl o Malfoye, vlastně od obou, jak toho zmetka Luciuse, tak Draca? Že se postaral sám o sebe a Harry ho nezajímal? To není nic, čím by se asi tak mohl komukoliv chlubit. Měl to vidět dřív, že je Severusovi lhostejný a nenalhávat si, že má u něj šanci.
Draco z těsné blízkosti pozoroval Harryho, jak svádí těžký boj sám se sebou, „promiň…“ špitl po chvilce mlčení. Nebylo tak úplně jasné, za co se omlouvá, jestli za to, že se tak hloupě ptal nebo za ten večer před pár dny. Ale Harrymu to bylo jedno, stejně se utápěl ve svých chmurných myšlenkách.
„Draco,“ promluvil po nějaké době Harry, „já, no… a proto chci odjet pryč… abych zapomněl. Třeba kdybychom se potkali jinde a jindy, ale teď… je mi to líto… nejde to.“
Draco přikývl hlavou, „chápu,“ a ustoupil, aby Harry mohl projít.
„Sbohem,“ šeptl Harry a vykročil k výtahům. V zádech pořád cítil Dracův upřený pohled. Najednou se zastavil a otočil se zpět, „a Draco, dej mi tady na něj pozor, prosím.“
Když mu Draco přikývl lehce na souhlas, odvrátil se a už se neohlédl, i když ještě zaslechl Dracovo: „sbohem, Harry.“

Severus seděl ve svém křesle a namlouval si, že čte. Nečetl, jen zíral na stránku otevřené knihy, ale text nevnímal. Snad už po sté přerovnal věci na stole - svícen, skleničky na víno, víno.

Před pár dny, kdy k němu hrubě vrazil Malfoy, si konečně sám sobě přiznal, jak moc mu na Harrym záleží. Tak moc, že bude ochoten riskovat odmítnutí a řekne mu pravdu. Dosud se pečlivě střežil byť jen naznačit nějaký cit. Bál se, že když Harry zjistí, že on, starý blázen, se do něj zamiloval, že se mu vysměje a už se nevrátí. Až pedantsky proto dodržoval jejich zaběhnutý středeční rituál. Už tehdy, když se mu Harry nabídl, k němu cítil jisté pouto a proto jeho nabídku přijal. Nepátral, proč a k čemu ty peníze potřebuje, ale byl mu vděčný, za ty chvilky, které s ním mohl strávit. Dnes už byl pevně rozhodnutý vyjasnit si s Harrym, že chce víc. Nechce jen jeho tělo, ale chce mu nabídnout lásku, domov a bezpečí.

S ubíhajícím časem mu ale docházelo, jak je jeho čekání marné. Harry dnes už nepřije, už nikdy nepřijde a on zase prohrál. Svojí vlastní vinou opět zůstane sám.

Jako písek přesíváš mě mezi prsty,
stejně ti dlaně prázdný zůstanou…

Konec