Prokletá hvězda

 

Autor: Corny a Dominus
Hlavní postavy: Severus Snape/ Patricia
Shrnutí: Více znamená někdy méně a přátelství je občas víc než láska

Prokletá hvězda

V kamenných chodbách se rozléhaly těžké kroky. Tlusté stěny byly jen matně osvětleny pochodněmi a nikde nebylo ani památky po jediném okně. Hrad byl dokonalou pastí. Byl vězením. Azkaban byl příšerný, protože v něm hlídali mozkomorové. V téhle příšerné kleci byl Severus také střežen. Neustále na něj dotíraly pocity, myšlenky a vzpomínky. Neměl kam uniknout. Postupně se vynořovaly z jeho podvědomí a on pochyboval, že tuhle zkoušku by vydržel kdokoli jiný. Vlastně i jeho držela nad vodou pouze síla vůle. Za večerů jako byl ten dnešní, kdy byl sám na svém panství, dokázal hodiny chodit po rozlehlých chodbách pevnosti a utápět se v melancholii a vzpomínkách.
Nevěděl, v jaké části sídla se nacházel, ale energickým krokem vyběhl schody. Ocitl se na cimbuří jakési věže. Shlížel na temné a zanedbané zahrady a vzhlížel k měsíci. Pozoroval hvězdy. Nikdy by ho nenapadlo, že skončí takhle. Opovrhoval těmi snílky, kteří nalézali vysvobození ve hvězdách. Prožívali fiktivní příběhy a byli šťastní. Severus se zády opřel o kamenné hradby. Nesnil. Vzpomínal. 
Všiml si, že ty hradby mu něco připomínají. Nebylo těžké dát si dvě a dvě dohromady. Tohle byla téměř přesná kopie astronomické věže v Bradavicích. Zahrady pod cimbuřím byly stejně temné a hvězdy svítily stejně jasně jako tehdy. Našel tu samou hvězdu, která mu tehdy byla oporou. Hleděl k ní na astronomické věži, když ho Brumbál prosil o smrt. Hleděl na ni, když utíkal a zachraňoval Draca. Hleděl na ni, když se potřeboval ovládnout před Potterem, který ho nazval zbabělcem. Tu hvězdu měl rád. Byla jediným pevným bodem, který mu v jeho životě nikdo nedokáže vzít. Řád, Potter, Voldemort… Vzali mu vše, co miloval. Tuhle hvězdu mu ale nikdo nevezme. Vždy tady bude pro něj.
Stočil svůj pohled kamsi na blíže nespecifikovatelný bod za obzorem. Byl temný. Stejně jako celý jeho svět. Komukoli by to mohlo připadat absurdní, ale Severus Snape nenáviděl temnotu. Vracela mu vzpomínky na všechnu bolest, kterou prožil. Nedokázal ty myšlenky potlačit.A přesto znovu a znovu v temnotě nacházel úkryt.
Zadíval se na svou hvězdu. Prokletá, tak jí říkával. Prokletá stejně jako on. Svítila na nebi sama. Zbytek souhvězdí jako by od ní chtěl být co nejdále. Dělal, jako by k němu nepatřila. Zářila tam sama, nikdo se k ní nedokázal přiblížit. Všechny malé úlomky vesmíru shořely na cestě do jejího nitra. Cítil se stejně. Jakmile k někomu projevil nějaký cit, zemřel. Znovu pomyslel na Lily. Ale na povrch se dostávala další, stejně bolestivá rána. Byla ještě čerstvá. 
Zamyslel se a neubránil se vzpomínkám. Ve své Prokleté hvězdě spatřil její tvář…

*****

Bylo mu šestnáct let. Za měsíc měl nastoupit do předposledního ročníku školy čar a kouzel v Bradavicích. Právě prošel svou radikální proměnou a sám se sebou byl spokojen.Spokojen, až na jednu věc. Avery a Lestrange se neustále chlubili se svými milostnými zážitky, ale Severus mlčel. Nikdo se nesměl dozvědět, že ještě s žádnou dívkou nic neměl. Vlastně… Jeden člověk to věděl. Kupodivu to byla dívka.
Patricia byla jeho nejlepší přítelkyní už od dětství. Svěřoval se jí se vším. Věděla o nesnášenlivosti mezi Severusem a jeho otcem, věděla o jeho tajné lásce k Lily a věděla o jeho tajných snech i intimních věcech. S ní se dokázal bavit o věcech, s jakými by se nikomu jinému nesvěřil. Byla pro něj víc než sestra.
Patricia byla stejně stará jako Severus. Objektivně musel přiznat, že to byla velmi atraktivní dívka. Byla jen o trochu menší než Severus. Byla štíhlá a její postava byla vyvinutá, přesto však vypadala křehce. Její vlasy byly ohnivě rudé a sestříhány na krátko . Často si je projela prsty a úmyslně rozcuchala.Dodávalo jí to uličnický vzhled. Oči měla čokoládové. Stále v nich hrály jiskřičky smíchu a radosti. Ty oči rámovaly černé husté řasy, kterými uměla nádherně svádět muže. Na plných rtech jí neustále pohrával úsměv. 
Severus ji měl před očima jako dnes, když se poprvé o těch prázdninách setkali. Seděla v trávě a slunce se opíralo do jejích ramen, která zářila čerstvým tmavým opálením. Severus si řekl, že přes ten rok vyspěla. Byl rád, že totéž si může pomyslet i ona o něm. Byl na sebe náležitě pyšný. Patricia si ho všimla a usmála se. Severus ten úsměv opětoval.
„Ale!!! My jsme se na rekreaci opálili… A sportovali jsme… Teda, tomu říkám změna!!!“
Severus byl připraven na ironii, nečekal, že mu vysekne poklonu.Neměl připravenou žádnou poznámku, která by byla dostatečně vtipná. „Děkuji. Ani ty nevypadáš nejhůř… Ahoj, Pat!“
„Ahoj, Severusi“
Přisedl si k ní do stínu jabloně a začali mluvit o školním roce i o prázdninách. Museli si toho tolik říct…
Odpoledne příjemně ubíhalo a oba si teď sdělovali své dojmy z první poloviny prázdnin. Patricie zůstala u svých rodičů v Anglii ve starém Yorku. Se smíchem mu líčila, jak reagovali na její účes. I Severus se musel usmát. Patricie měla velice konzervativní rodiče. 
„A co tvoje prázdniny, Severusi?“ Zeptala se na oplátku Patricie.
Severus jí jen okrajově řekl, že se stal černým mágem. Vyprávění o hrůzách, které to provázely nerozváděl. Nechtěl kazit přátelskou a uvolněnou atmosféru která mezi nimi panovala. Patricie symbolicky zatleskala a podala mu pravici. „Gratuluji. To by se měla Potterova banda třást strachy, ne? Sice je neznám ale podle toho, co o nich říkáš… Myslím, že Lily se tvoje proměna bude líbit.“ 
Kdyby mu tohle řekla před měsícem, zrůžověl by a upadl by do rozpaků. Dnes z něj však byl nový sebejistý člověk. „V to doufám. Vlastně to bylo kvůli ní…“ 
Pat se mu nevysmívala. Pokývala hlavou. „Láska je hnací motor, co? Věřil bys mi, kdybych ti to řekla před dvěma lety?“ Zapřemýšlel. Měla pravdu. Nikdy by nebyl schopný tomu uvěřit. Chtěl si s Patricií promluvit ještě o jedné věci, která ho tak tížila. Jen stále nemohl najít dostatek odvahy. Patricia to vycítila. Byl jí za to vděčný.
„Děje se něco?“ Tázavě mu pohlédla do očí. Ujistil se, že jí nemá cenu ani důvod lhát. „Víš, myslím, že by mezi námi k něčemu mohlo dojít. Letos. A já… Nevím. Vždyť víš, že jsem…“
Patricia věděla, že sám to neřekne. „Tebe trápí, že jsi ještě panic, viď? A že Lily s tebou nebude spokojená…“ Severus miloval tuhle dívčí intuici a empatii. Byl rád, že se mu Patricia nesmála. Byla tentokrát naprosto vážná.
„No, já… Máš pravdu. Bojím se, že jí zklamu. Nebudu pro ní dost dobrý. Ona je totiž úžasná, víš?“ Patricia zdvihla oči v sloup. Severus se zarazil. „Jen mi tady nezačni pět ódy. Dobře, asi je bezvadná, to ti věřím, ale teď nemluvíme o ní. Tohle je typický mužský přístup. Jestli tě miluje, Severusi, tak jí to bude jedno, i kdybys byl nemožnej. O čemž pochybuji. Je to instinkt. Nezáleží na tom, kolikrát jsi to dělal, ale na tom, s kým to děláš. Chápeš? Na tohle neexistuje žádná přípravka.“ 
Nevěděl, jestli ho její odpověď uklidnila nebo spíš naopak. „Chceš mi říct že jí je jedno, jaký budu?“ „Ono to přijde samo až spolu budete. Hlavně nic neuspěchat a snaž se, aby z toho měla co nejvíc. To je celý!“ 
Severus si byl jistý, že teď zčervenal. Něco ho napadlo. „Víš, nevím, jestli poznám ten správný okamžik a nevím, jestli to bude chtít pomalu, nebo tak. Rozumíš?“ Patricia pojala podezření že ví, kam její přítel míří. „Nechceš snad doučování?“ Zeptala se předstíraným žertovným tónem.
„Jo. Chci.“ Patricia se zadívala na své prsty opřené o zem. Mezi stébly trávy prosvítal karmínový lak. Pak pohlédla kamsi daleko skrz Severuse. 
„Ale to byl jen takový hloupý nápad. Vždyť víš… Znáš mě… Já…Nemusíš…“ Snažil se situaci zachránit Severus.
Ještě chvíli mlčela. Pak rozhodně přikývla. „Tak jo.“ 
„Vážně? Ty bys to pro mě udělala, Pat? Opravdu?“ Na rtech se jí znovu objevil ten rošťácký úsměv a oči se znovu rozjasnily. „Pro tebe všechno…“ I Severus se zasmál. „Já tě zbožňuju, Paty.“ Stále se usmívala, její oči však náhle ztvrdly. „Hmm. To Lily nebude mít radost. Radši se nauč to nepoužívat směrem k nějaké dívce. Bude to tak lepší.“
Severus si nebyl jistý, jestli dobře pochopil tón, jakým to řekla. „Tak kdy začneme. Teď?“
„Ne. Teď je moc pozdě. Sejdeme se zítra tady. Nikdo sem nechodí. Teď už musím domů. Tak ahoj, zítra.“ Než Severus stačil odpovědět, vstala a jako lasička proběhla celým sadem až k chalupě, kde bydlela, když nebyla u rodičů. Chvíli jen seděl a pozoroval západ slunce. Přemýšlel nad tou prapodivnou reakcí. Smrákalo se. Nechtěl, aby mu otec na zítra uložil domácí vězení. Zvedl se tedy a loudavě se vydal ke Snapeovskému sídlu.
Druhý den byl Severus velice nervózní. Třásla se mu kolena a on se bál ,aby nepřišel pozdě. Vzal si černé kožené kalhoty, černé spodní prádlo a bílou košili.Byl bos. Vyšel již hodinu před smluveným setkáním a za půl hodiny již seděl pod jabloní v ovocném sadu. Patricia nepřicházela. Měla půlhodinu zpoždění a Severus začínal pochybovat, že přijde. V tu chvíli se rozhrnula vysoká tráva a Severus s úlevou konstatoval, že si to nerozmyslela. 
Zatímco se k němu blížila, prohlédl si jí. Oblékla si krátké šortky,které nesahaly ani do poloviny stehen. Bílé tílko odhalovalo ploché snědé břicho a jeho barva ještě podtrhovala čerstvé opálení. Krátké nachové vlasy měla napomádované do zvláštního rozcuchu. Severus si pomyslel, že jí to sluší.
„Nekoukej na mě tak, jsem z tebe nervózní. Dneska sis dal záležet. Máš můj obdiv…“
„Ahoj. Ty ze mě? Neměl bych být nervózní, rozklepanej a vystresovanej já???“ Patricii zaškubaly koutky úst. „A nejsi?“
Usadila se vedle něj. Severus si nebyl jistý jak má začít. Bylo mezi nimi zvláštní napětí, ačkoli by to ani jeden nepřiznal. „Začneme…?“ Bylo to téměř poprvé, co Severus pocítil veliké rozpaky. „Jo.“ 
Severus čekal, co bude dál. Patricia se nijak nepohnula. Věrně napodobovala kočku. Mžourala do slunce a vstřebávala jeho paprsky. „Dneska nebudeme dělat žádný směšný pohyby, jestli myslíš tohle. Už ses někdy líbal?“ Severus se znovu zarděl. „No, ne…“ 
„Tak znáš dnešní program. Dej mi prostě pusu a uvidíš. Když se chceš učit, tak nejdřív musíš zvládnout základy. Tak pojď, já nekoušu.“ Severus pocítil zvláštní druh vzteku.
„Tobě se to řekne. Řekneš to, jako bys mluvila o domácím úkolu z lektvarů, ne o líbání. Jestli to chceš vědět, tak mi to vůbec neulehčuješ.“
Věnovala mu zvláštní pohled. Byl tvrdý, neprostupný, tázavý… Přesto si byl jistý, že se za ním skrývá bolest. „Víš, on to tak trochu je domácí úkol z lektvarů Severusi. Žádný emoce, jasný?? Prostě… jen domácí úkol.“ Nevěděl,co tím myslela. Přistoupila k němu a čekala. Váhavě k ní přiblížil obličej a byl si jistý že může spočítat pihy na jejím nose. Opatrně přitiskl své rty k jejím a čekal.S údivem zjistil ,že pootevřela rty a on má volný přístup. Udělal to samé a naklonil hlavu ke straně. Patricia věděla, že první krok musí udělat ona. Vsunula svůj jazyk do jeho úst a pohrávala si s jeho zuby a jazykem. Po chvíli Severus nové perspektivě přivykl a odvážil se na její jazyk reagovat. 
Oddělila jejich rty. „Jsi dobrej. Jenom příště… Příště nebuď tak ostýchavej. Musíš se naučit oddělovat polibek pomalej a intenzivní a drsnej a vášnivej. Pojď to zkusit znovu a buď rozhodnější.“
Tentokrát to byl Severus, kdo jejich rty spojil a vynutil si přístup do Patriciiných úst. Tentokrát to bylo delší a pomalejší. Smyslnější. Když se Pat odtáhla, točila se mu hlava.
„Je to příjemné…“ konstatoval Severus.
„Jo. Proto to lidi dělaj…“znovu se cítil jako malý dvanáctiletý školák.
S Patricií to bylo krásné, myslel na to, jaké to bude s Lily. Bude to báječné.
„Už se nemůžu dočkat, až tohle vyzkouším s Lily.“
„Hmmm,,jo. Asi to bude…příjemný…“ Patriciin výraz znovu ztvrdnul.
Severus si uvědomil,že kožené kalhoty jsou mu v rozkroku poněkud těsné.
„Ono to bylo… Já…“ Nevěděl, jak se to stalo. Patricii měl moc rád, ale to bylo vše.
„Jo, to předpokládám. To se stává.“ Vypadala znuděně.
„Ale já tě ne… Vždyť víš…“ Uvědomil si, jak naivně to vyznělo.
„Blázínku!Je na čase, aby sis uvědomil,že láska a sex jsou dvě odlišné věci. Naprosto odlišné!“ Znovu mluvila stejným zatrpklým hlasem. Poslední dobou má velice zvláštní náladu, pomyslel si Severus. Dospěla. To jsou hormony.
„Já to vím, ale ono si to nedá říct…“ Severus se cítil bezmocně a také svým způsobem provinile.
„Dnes se tím zabývat nebudeme. Sejdeme se tady zítra ve stejnou dobu. Zatím se měj.“
Nestihl se s ní rozloučit. Vydal se k domovu. 
Posadil se na postel a začal se tím nevyzpytatelným problémem zabývat sám. Přišla tolik očekávaná úleva.
Další den byl Severus moudřejší. Nevěděl, jestli se na Patricii těšil. Byla poslední dobou jiná.Nevěděl, co od další lekce má očekávat. Tentokrát přišel i on později a zjistil, že Patricia už seděla pod jabloní.
„Kde jsi tak dlouho?“
„Ahoj. No, myslel jsem, že přijdeš stejně pozdě jako včera…“
„Příště buď tak laskavej a nenech mě čekat.“
„Jasně… Dneska ti to sluší. Vypadáš… hezky…“ Tohle Severus myslel smrtelně vážně.
„Mno, díky…Lacinejma lichotkama si mě nekoupíš…“ Její hlas ale nebyl tak odměřený jako předtím.
„Tak… Co mě naučíš dneska, paní profesorko?“ Oba se zasmáli.
„Zopakujeme si látku z minulé hodiny a pak něco uděláme s tím tvým stavem…“
Přistoupila k překvapenému Severusovi a nabídla mu ústa k polibku. Severus neváhal a rty spojil. Byl to téměř dokonalý a harmonický polibek. Znovu ucítil ,jak jsou jeho kalhoty v rozkroku napnuté.
Patricia se odtáhla. „Dobrý?“ Překvapila Severuse svou otázkou. „No, jasně…“ Nevěděl, kam jeho kamarádka směřuje „Stejně jako včera?“ Severuse znovu polila červeň a přikývl. 
Sedla si do trávy a naznačila, aby ji následoval. Severus se svalil vedle ní. 
„Jen lež a nic nedělej, jo?“ Severus se obával, co bude následovat. Polkl a přikývl.
Její ruka se dotkla jeho hrudníku a zajela pod košili. Opřela se o jeho hruď a podívala se mu do očí. Usmála se na něj a z jejího úsměvu Severus vyčetl laskavost. Usmály se i její oči a její druhá ruka zajela pod jeho kalhoty. Severusovi se oči rozšířily překvapením, ale neuhnul. Nechal ji, aby mu stáhla kalhoty k bokům a to samé udělala se slipy. 
Věděla, že se bojí. „Neboj. Nebude to bolet.“ Znovu se na něj usmála. Severus se pokusil o to samé. Zlehka se dotkla jeho erekce a jemu unikl první tichý sten. Její ruka pokračovala v dráždění. Jemně přejela prstem po celé jeho délce a pak stáhla předkožku. Severus věděl, že to nedělá poprvé. Bylo to jemné a cílené. Bylo to lepší, než když si to dělal sám.
Sténal hlasitě a nesnažil se to zadržet. Věděl, že v tuhle dobu sem nikdo nechodí. Pohlédl Patricii do očí a zjistil, že mají něžný výraz. Byly rozněžněné a jemné. Oba se usmáli. Sklonila se k jeho penisu a lehce přejela jazykem od jeho kořene až ke špičce. Bylo to úžasné. Doufal, že si ho vezme do úst celého. Udělala to. Zakulatila rty do písmene O a jemně sála. Pohybovala hlavou rytmicky vpřed a vzad, když ucítila, jak Severusovým tělem pronikají slabé vibrace a do jejích úst pronikl proud jeho horkého spermatu. Sála až do poslední kapičky. Když skončila odtáhla se a přiblížila svůj obličej k jeho rtům. Políbila ho.
Severus si natáhl kalhoty a znovu se sesunul k Patricii. Zase se usmívala. „Je to zvláštní, být s tebou takhle.“ Patricie přikývla, nic neříkala a stále se usmívala. „Mohu to příště zkusit udělat tobě?“ „Jo. Myslím, že budeš moct.“ Měli ještě dost času a zbytek společného odpoledne strávili nezávazným povídáním. Pak se rozloučili a vydali se opačnými směry k domovu.
Severus dalšího dne nebyl nervózní. Těšil se. A ještě víc se těšil na to, až to bude dělat s Lily. Jak asi líbá… Doufal, že jednoho dne jí dovede do slastných výšin tak, jak to Patricia udělala jemu.
Tentokrát si dal záležet, aby přišel přesně. Ještě se nestihl posadit, když proti němu vystoupila Patricia. Opravdu měl pocit, že i ona prochází proměnou. Vypadala čím dál zdravěji a šťastněji. Evidentně dnes měla rozvernou náladu. „A pozdrav nebude?“ Severus sebou cukl. „Promiň. Ahoj. Sekne ti to…“ Patricie si domyslela, že ji hodnotí jen jako kamarádku a podle toho také odpověděla. „No, konečně, že sis všimnul! Ale taky ujdeš.“ Oba se se smíchem usadili do stínu a Patricia naslouchala Severusovým trablům s otcem. Konejšivě ho objala kolem ramen. Jen od ní tohle majetnické gesto snesl. Vlastně ještě od Lily. „A dnešní lekce?“ nadhodila Patricia.
„Mám takový dojem, že dneska můžu já poznávat tvoje tělo…“ Severus se usmál.
„Já zapomněla…No, jak chceš. Dlužím ti to za včerejšek.“ Nesmála se, ale oči jí pobaveně hrály.
Severus se k ní naklonil, ale nepolíbil ji. Chvíli se marně pokoušel přetáhnout její tričko přes hlavu, ale vzhledem k záchvatu smíchu Patricie , který jeho počínání provázel, se uraženě stáhl.
„Nemůžeš si to sundat sama? Proč holky vůbec nosí trička?“ Severus předstíral, že se ho její záchvat smíchu dotkl.
„Taková dívčí zlomyslnost…“ Odpověděla smějící se Patricia Tentokrát se rozesmáli oba. Severusovu tvář ještě zdobil úsměv, když se pokoušel rozepnout její podprsenku. Patricia to nakonec udělala sama a Severus se dotkl jejího poprsí. Bylo velice vyvinuté a Severus chvíli jen osahával její hrudník, než se odvážil ho políbit. Usmívající se Pat vzdychla a Severuse to povzbudilo. Jazykem dráždil jednu její bradavku, když ztvrdla, začal sát druhou. 
Přejel ústy níž a jazykem sjel přes její ploché břicho. Předem vzdal nápad sundat jí šortky. Obrátil se raději na ni. „Prosím mohla bys… ty šortky…“
Patricia se usmála a stáhla si Jeanové šortky po kotníky, které z nich v mžiku vyprostila. Před Severusem se nestyděla ani když byla jen v bílých kalhotkách. Severus se ušklíbl. „A ten hadr prosím taky…“ Patricia se také pobaveně zašklebila. „Vzhledem k tomu, že jsi mě poprosil, tak přejdu i to, že ses o kvalitním spodním prádle vyjádřil jako o hadru i to, že tvá poznámka byla neurvalá a kazí mi romantickou atmosféru.“ Severus byl tentokrát nečekaně zvážněl. „Žádné emoce, žádná romantika. Řekla jsi to sama. Jako domácí úkol z lektvarů…“
Patricia pevně semkla rty a se zvláštním a mechanickým výrazem i svlékla i kalhotky.
Nechala Severuse, aby se jí dotýkal a dráždil ji. Nevzdychala, jen oddechovala. Chovala se podivně. Pak se Severus sklonil k jejímu klínu a prsty vystřídala ústa.
Vzdychla a vnímala jen jeho tvrdý a teplý jazyk. Sál a dráždil její klitoris a občas zajel jazykem až dovnitř.
Přestal právě ve chvíli, kdy se Patricia křečovitě chytila jeho ruky a druhou mu pevně svírala pramen vlasů. Unikl jí hlasitý sten a otevřela oči. Dýchala mělce a přerývaně. Pak se usmála. „Jsi…Přirozený talent… Víš o tom?“ I Severus se usmál.
Byl to spíše prosebný úsměv a měkký pohled.
„Víš, já bych… Strašně moc… Mohli by jsme…“ Doufal, že Patricia jeho žádost pochopí.
Ani tentokrát se v její intuici nezklamal. 
„Nevím, jestli je to správné,Severusi. Ale jestli chceš… Ano, mohli…“
Severus se tentokrát naprosto vážně přesunul nad ni. 
Rozepnul si poklopec a Patricia mu pomohla najít cestu. 
Severus do ní opatrně pronikal. Bylo to pomalé a spalující.
Patricia zalapala po dechu. „Neboj, neublížíš mi.“
Severus prudce přirazil a své rty spojil s její šíjí. Instinktivně se začal pohybovat a jeho přírazy nabývaly na síle a intenzitě. Náhle se celé jeho tělo napjalo a on zaryl prsty do Patriciina ramena. Ustal s přírazy a vychutnával si vlastní orgasmus. I Patricia měla přivřené oči. Severus se jemně a pomalu stáhl. Upravil se a lehl si vedle proleženiny v trávě, kterou před chvílí vytvořili s Patricií. Ta se právě oblékala, pak spočinula vedle něho. 
Severusovi se konečně dostávalo dechu a slov. „Děkuju.“ 
Patricia se usmála a odhrnula mu vlasy z čela. „Není zač. Ale příště buď jemnější. Bude jí to bolet.“ Severus si všiml otlačenin na jejím rameni. „Promiň. To jsem nechtěl.“
Znovu se usmála. „S Lily to bude lepší. S láskou je to vždycky lepší.Pochopíš ten rozdíl…“
Severus se také usmál a oba se zadívali na západ slunce. Po té kýčovité podívané se rozloučili a šli domů. Bylo pozdě.
Dalších dnů se setkávali, ale mluvili už jen o věcech, o jakých mluvili předtím. Neopakoval se ani jeden polibek. Chovali se jako příkladní přátelé. 
Blížil se konec prázdnin. Věděli, že nic nebude jako dřív. Severus se do Bradavic těšil. Těšil se na Lily. 
Patriciina škola začínala až začátkem října. Byla to ona, kdo doprovázel Severuse na nádraží spěšného vlaku do Bradavic. Cestou žertovali a smáli se. Severus se nemohl dočkat.
Prošli přepážkou a octli se na nástupišti. Vlak již stál připraven a opozdilci se loučili s rodinami. Severus a Patricia se objali. Severus jí rozpustile věnoval letmý polibek na rty a vydal se hledat vhodné kupé. Přisedl si ke zmijozelským, nahnul se z okna a zamával Pat. Vlak se vzdaloval a Severus na ni zakřičel pozdrav. Její vzlyk se ztratil v ruchu kolem. Pohlédli si do očí a Severus zavolal „Děkuju. Za všechno.“ Jen ona věděla, co ono všechno znamená. Naposled se na něj usmála, ačkoli do smíchu jí nebylo.

*****

Severus se opíral o zeď a ta ho konejšivě chladila. Musel se pousmát. Teď už věděl, jaké pro ni jejich loučení muselo být. 
Na tohle období vzpomínal rád. Jak se od té doby změnil. Byla to poslední žena, která ho nazvala blázínkem. Poslední žena, od které si nechal něco diktovat.
Snad proto pro něj ta rána byla tak těžká. Znovu se zadíval na svou Prokletou hvězdu a znovu v ní spatřil její tvář. 

*****

Byly letní prázdniny a byly poslední, které strávil jako Bradavický profesor. Bylo to ještě před tím prokletým rokem, kdy namířil hůlku proti Albusi Brumbálovi. 
Dostal sovu která mu přinesla jeden z nejkrásnějších dopisů v jeho životě. Byl od Patricie.
Zvala ho na prázdniny k ní na venkov. Samozřejmě s radostí přijal. Od toho léta se neviděli a psali si pouze neosobní blahopřání k narozeninám a pohlednice na Vánoce a Velikonoce.
Byl zvědav, jak se změnila. Možná má manžela a děti a žije si šťastně ve vesnickém domku. Tohle však rychle vyloučil. Kdyby byla tak šťastná, jistě by nepozvala nejlepšího přítele na celé prázdniny. Cítil se jako za školních let, kdy odjížděl na prázdniny k Malfoyovým.
Byl první den prázdnin a Severus si sbalil jen nutné věci a dárek pro Patricii. Přečetl si ještě jednou onen dopis a přemístil se na psanou ulici.
Byla to zřejmě slušná vilová čtvrť, kde žijí kouzelníci. Našel číslo dvacet sedm a zaklepal. 
Když dlouho nikdo neotvíral, pomyslel si Severus, že Pat zapomněla a není doma.
Když se otáčel a vydával se zpět k brance dveře se otevřely. Ani na otvírajícího nepodíval a vesele utrousil „Ta nedochvilnost ti zůstala,že?“. Vstoupil a pohlédl na ženu, která otevřela dveře.
To nemohla být Patricia. Žena před ním neměla ohnivé vlasy krátce střižené napomádované do rozcuchu. Měla hnědé vlasy do pasu, které se vlnily a rostly jak je napadlo. Byly trochu zacuchané a roztřepené. Byla stejně vysoká jako bývala Patricia, ale měla jiné držení těla. Byla shrbená a vypadalo to, že stát jí působí obrovskou bolest. Nikde nebyly ani památky po Patriciině opálení a svalech. Žena, která Severusovi otevřela byla bledá a v obličeji popelavá a byla hubená až nezdravě. Neměla Patriciiny upravené nehty ani příjemný obličej. Nehty měla žena rozlámané se zbytkem růžového laku. Rty, které měla Patricia plné a hebké, byly rozpraskané a drsné. Pomyslel si, že tahle služebná musela být kdysi velice hezká, ale přestala o sebe dbát. Těšil se, až se znovu shledá s Pat „Kde je…“
Zahleděl se ženě do očí a zděsil se. Byly čokoládové a skleněné, ale poznal ten nezaměnitelný výraz, který se v nich objevil při každém jejich setkání.
Patricia se smutně usmála. „Ahoj Severusi. Jsem ráda že jsi přijel. Pojď dál.“
Severus zavřel ústa a zul si boty. Následoval Patricii chodbou do obývacího pokoje. Byl velice útulně zařízený. V krbu praskal oheň a na plotně stála stará konvice na čaj. Severus se posadil na květovanou pohovku a sledoval, jak Patricia s námahou nalévá do konvice vodu a nalévá čaj. Přinesla podnos s konvicí, dvěma hrnky a podšálky, cukřenku a smetanu. Z komody u pohovky vyndala rumové pralinky a máslové sušenky. Vysypala je na talíř, sedla si naproti Severusovi a pohlédla mu do očí.
„Vypadám hrozně,co?“ Severus s ní nechtěl otevřeně souhlasit a zvolil zdvořilou diplomatickou odpověď. „No, nikdo nemládneme.“ Patricia se nervózně a napjatě zasmála a Severus si všiml, že už se nedokáže smát jako dřív. Její oči stále zůstávaly smutné a chladné.
„Víš, přišla jsem o všechno. Před rokem mi rodiče zemřeli v boji. Od té doby nemám, proč žít.“ Severus se nadechoval, ale ona si přiložila ukazováček k ústům a pokračovala sama. „Časem ti to povím, všechno. Máme před sebou ještě spoustu času. Ale teď vyprávěj ty. Dlouho jsme se neviděli. Moc dlouho…“ Severus si do čaje přilil smetanu a dal se do vyprávění. Několikrát Patricii rozesmál svým přístupem ke studentům. O Potterovi se takticky ani nezmínil. 
„Nechceš sušenku?“ Patricia k němu přisunula talíř se sušenkami.
„Ne,děkuju.“ Severus ho jemně odstrčil a omluvně se na ni usmál.
„Pralinku?“ Vypadala, že z jeho návštěvy má opravdovou radost.
„Ne, opravdu ne.“ Severus doufal, že ji tím nijak neurazil.
„Ještě tady mám zázvorové mloky, čokolády, lékořicové křupky…No tak, Severusi.“ 
„Promiň, Paty. Nemám rád sladkosti.“ Myslel, že debatu uzavřel.
„Změnil ses, Severusi.“ Radost z ní jaksi vyprchala.
„Patricie, nebuď dětinská! Vždyť jsem jen odmítnul sladkosti. A víš proč? Protože sladké nemám rád.“ Severus začínal být podrážděný.
„Dřív jsi je měl rád, pamatuješ? Chodili jsme spolu do medového ráje…“ Hleděla na něj se skoro prosebným výrazem.
„Lidé se mění. Vyvíjejí. Dospívají. Přestal jsem jíst sladkosti a pochopil jsem, jaký je rozdíl mezi sexem a láskou“ Nevěděl, proč to řekl. Ta slova z něj vyletěla a on věděl, že Pat zranil.
Chvíli jen mlčeli a on usrkl čaj. Doufal že si té narážky nevšimla, ale evidentně si byla vědoma, co tím chtěl říci. Severus nemohl vzít ta slova zpět. 
„Jestli jsi unavený, ukážu ti tvou ložnici.“ Mluvila strohým tónem a byl nepřirozeně pevný.
„Ano, jsem unavený. Děkuji.“ Věděl, že to nebyla nabídka,ale nařízení.
Patricia ho vedla domem. Vystoupali do posledního patra a Severus musel konstatovat, že třípatrová vila je opravdu velká. Patricia otevřela dveře velkého pokoje s vlastním příslušenstvím. Byl opravdu luxusně zařízen, jen na Severuse v něm bylo moc málo černé.
Zjistil, že jeho kufr už tam stojí. „Dobrou noc, Paty.“ Patricia se otočila. „Dobrou, Severusi. Snídaně bude ráno v devět.“ 
Severus si ani neobtěžoval vybalovat a zhasl. Svalil se na postel a nostalgicky vzpomínal na tu rozpustilou Patricii. 
Ráno se probudil těsně před snídaní. Osprchoval se a převlékl do běžného oblečení. Použil trochu kolínské a přemýšlel, jestli to včera nepřehnal. Vzpomněl si na dárek, který jí přivezl a pomyslel na něj jako na přijatelnou omluvu za jeho hrubé chování.
Vzal balíček pod paži a sešel do obývacího pokoje. Byl provoněn vůní čerstvého pečiva a kvalitní kávy. Na krbové římse byl vzkaz.

Dobré ráno, Severusi.
Každé ráno odcházím, takže budeš muset posnídat sám. Vrátím se před polednem. Snídani máš na stolku na terase. Pokud by se ti omrzelo číst to bahno v denním věštci, tak je ti k dispozici moje knihovna i zahrada k procházce. Příjemnou zábavu, uvidíme se na obědě...

Patricia 

Severus se podivil a vypravil se na terasu, kde na něj čekala káva, koláče, čerstvé pečivo i jam. U tácu byl položen výtisk denního věštce s dnešním datem. Pozastavil se nad zdejším komfortem a dal se do jídla.
Po snídani se rozhodl využít Patriciiny nabídky a našel knihovnu s malým salónkem, který byl dokonalým útočištěm pro všechny snílky, kteří se dokázali zabrat do knih na celé hodiny.
S radostí konstatoval, že Patricia měla stejně vytříbený vkus jako on. Až na pár věšteckých nesmyslů se tam našly knihy o lektvarech, zaklínadlech, zajímavých osobnostech kouzelnické historie a vůbec vše, co Severusovi skýtala bradavická knihovna, občas dokonce mnohem víc. Tentokrát si však nevzal žádnou z nich. Pohlédl na stolek v salónku. U proutěného křesla byl odložen malý výtisk v kožené vazbě se záložkou. Byly to osobní zápisky a citáty. Náhodně otevřel knihu a poznal svého nejoblíbenějšího autora. Pro Jesse Colina Younga měli tedy slabost oba.
Nalistoval založenou stranu a po dlouhé době si přečetl text své nejoblíbenější písně, Darkness,Darkness.
Severus se smutně pousmál a zaklapl knihu. Sáhl po veselejší knize s řeckými mýty a vrátil se do školních let, kdy se jimi tak rád nechával unášet.
Přestal vnímat čas a proto sebou vylekaně trhl, když se otevřely dveře a v nich stála Patricia. Snažila se zřejmě působit co nejzdravěji. Rty měla nalíčené rudou růží a vlasy se snažila sčesat do copu. Oblečena byla do hnědého kostýmu, který ani v nejmenším nepřipomínal její dřívější výstřednost. Její pohled ji však zrazoval. Byl unavený a smutný. Barva její kůže se zdála být bledší než předešlého večera. Lehce se třásla, ale snažila se pousmát. „Jdeš obědvat?“ 
Severus ji následoval do zahrady, kde si sedla k malému jezírku. Oba pozorovali jeho temnou hladinu a byli ponořeni v tichu které je obklopovalo. „Bože,těm domácím skřítkům to trvá věčnost. Bude Vídeňský řízek. Doufám, že ho máš rád…“ Severus se pousmál. Měla dobrou paměť. 
„Máš pěknou knihovnu…“ Patricia sebou trhla a podívala se na Severuse, jako by si až teď uvědomila jeho přítomnost.
Na stole před nimi se objevily dvě porce a oba se pustili do jídla. Během chvíle byly talíře prázdné a oba už jen usrkávali skřítčí víno.
„A odpolední program?“ Patricia ho spalovala pohledem. „Chtěl bych… Chtěl bych ti něco ukázat.“ Patricia se pousmála a jedním douškem dopila víno. Severus se zvedl a zamířil k domu.
Oba seděli v knihovně. „Nenapínej mě už…“ Patricia byla netrpělivá a on to věděl.
„Kam se poděla tvá trpělivost,Pat? Není to nic světoborného, ale je to moje tajemství a chtěl bych ti ho ukázat.“ Severus se ještě chvíli skláněl k regálům s knihami, když se vítězoslavně vynořil s hvězdářskou mapou. Patricia hleděla nechápavě a Severus si lehl na břicho na podlahu. „Pojď sem.“ Oba se sklonili nad mapou oblohy.
„Tady je.“ Zašeptal . Dotkl se prstem malého bodu východně od souhvězdí Andromedy.
„Co?“ Patricia nedokázala potlačit zvědavost v hlase.
„Hvězda. Moje hvězda.“ Patricia pootevřela ústa a chvíli hleděla na Severuse. Ani se nepousmála. Věděl, že ho bere vážně. Nikdy se nebála snít a opouštět kraje, kde platí pozemské zákony. Chtěl o hvězdě někomu říct a věděl, že jediná Patricia si o něm nepomyslí, že je blázen.
„Tahle malinká?“ zašeptala.
„Ano. Ta opuštěná.“ Severus se zálibně a soucitně podíval na ten matně zářící bod.
„Je krásná, tajemná. Jak se jmenuje?“ 
„Nemá jméno.“ Severuse překvapila její otázka.
„Musí mít jméno. Tomu, co máme rádi, dáváme jména. Jak ji pojmenuješ?“
Severus se dlouze zamyslel. „Prokletá, prokletá stejně jako já.“
Jejich rty se přiblížily a spojily se v jemném doteku. Severus si Patricie nesmírně vážil. Byla jeho nejlepší přítelkyně a jen s ní dokázal zapomenout na předsudky, věk a čas.
Teď se od něj však odtrhla. Bylo to pomalé, přesto ho ani nenapadlo ji znovu políbit. „Promiň, ale tohle nechci. Tohle nemůžeme.“ Omluvně se usmála a on věděl, že to byl úsměv plný smutku a minulosti.
„Mám pro tebe dárek. Mohl by se ti líbit. Je to jen obyčejná mudlovská fotografie. Nic se ani nepohne, znáš to.“ Nervózně se zasmál a podal jí malý balíček. Otevřela ho a do očí jí vhrkly slzy. „Severusi… Já…Děkuju.“ Objala ho. Na tváři se jí leskly slzy dojetí. Na stolek u křesla položila obyčejnou fotografii jedné prastaré a křivé jabloně v ovocném sadu a objala Severuse.
Takhle plynulo několik dní. Severus ráno vstával a pravidelně sám snídal. Patricia se vracela v poledne a Severusovi nepřipadalo vhodné aby se jí ptal, kam odchází. Odpoledne se pak smáli, poslouchali vážnou hudbu, četli a mluvili o hvězdách, když se snažili zapomenout na to, že od jejich posledního setkání uplynulo mnohem více času než pouhý školní rok.
Byla téměř polovina prázdnin, když se Severus probudil zimou. Venku se ochladilo a on si na noc nechal otevřené okno. Oblékl se a šel na snídani. Ještě ani nestačil dočíst Denního věštce, když se za jeho zády otevřela dveře a vstoupila Patricia. Třásla se a Severus viděl, že je popelavější než obvykle. Po tvářích se jí kutálely slzy a padaly na límec jejího svetru.
„Severusi, já…já…Nemůžu…“ Ostatní slova se ztratila ve vzlycích.
„Patricie, uklidni se. Nahoře mám jeden uklidňující lektvar. Ten vypiješ, lehneš si, trochu se vyspíš a až budeš klidná, tak si o tom promluvíme, ano? To bude v pořádku.“
Patricia trhaně přikývla a nechala se od Severuse chytit za paži. Nebyla schopna jít a Severus ji podpíral, aby došla do jeho pokoje. Položil ji na postel a z kufru vyndal malou lahvičku s jablkově zeleným lektvarem. Přiložil ji k Patriciiným ústům a počkal, dokud ji nespolyká. Pak Patricii přikryl a odešel.
Patricia se probrala za tři dny. Procitla ve volné noční košili, kterou ji oblékli skřítkové a Severus seděl v nohách její postele a četl knihu. Zaklapl ji a pohleděl jí do očí. Byl evidentně unavený. „Dobré ráno, Šípková Růženko…“ Podal jí k ústům sklenici vody a Patricia ji žíznivě vypila. S vypjetím všech sil se posadila a pokusila se vstát. Spustila nohy na podlahu a opatrně se postavila. Popošla o dva kroky a před očima se jí zatočil svět. Upadla. 
Severus k ní přiskočil a pomohl jí na nohy. „Nesmíš se namáhat.“ Tentokrát byl na nával nevolnosti připraven a zachytil ji ještě před dopadem. 
Vděčně se na něj podívala. „Kolik je hodin?“ Severus se nad tou podivnou otázkou pozastavil. „No, je podvečer. Asi šest.“Opřela obě ruce o jeho hruď a hleděla mu do očí. Byla v nich jakási zvláštní naléhavost. „Potřebuji si s tebou promluvit. Jdu se upravit. Počkej na mě v devět hodin v zahradě.“ Severus nevěřil tomu, že její zdravotní stav jí dovolí jít. Zachytila se zábradlí, ale sešla po schodech dolů. Zavrávorala a to jí propůjčilo tu zvláštní dívčí krásu a zranitelnost. Severus věděl, že je křehká a potřebuje ochranu. Odešel si číst.
V devět hodin na ni čekal v zahradě. Překvapilo ho, že z domu vyšla téměř jiná žena. Třásla se, ale její vlasy byly tentokrát učesané, nezdravou barvu dobarvila růží a rty měla také upravené. Na sobě měla červené večerní šaty, to ho překvapilo. Nezmínila se, že by někam šli.
Severus jen obdivně hvízdl a nabídl jí rámě. Ona ho vedla. Nechápal, proč si na procházku po zahradě vzala večerní šaty. Ocitli se v zadním cípu zahrady. Byla tam tma a jediné osvětlení skýtala noční obloha. Lehla si na zem do trávy a pokynula Severusovi, aby udělal to samé.
„Zmažeš si šaty.“ Konstatoval.
„Já vím. Záleží na tom? Už ne…“Mluvila zvláštně a přiškrceně.
„Proč jsi mě sem vzala?“ Severus nechápal účel jejich nočního výletu.
„Víš, Severusi… Zajímalo tě, kam každé ráno chodím?“ Severus přikývl.
„K léčitelům od Svatého Munga. Jsem nemocná. Vážně nemocná.“ Severus to tušil. Nevypadala zdravě.
„Co se ti stalo, cos mi chtěla říct toho rána?“ Doufal, že se mýlí ve svých domněnkách.
„Už je to marné. Přijde konec a řekli, že přijde brzy. Je prý otázkou dnů. Víš, já jsem to věděla. Cítila jsem to. Jen jsem nečekala, že to přijde tak brzy.“ Mluvila tiše a nečekaně pevně.
„Nedá se už nic dělat? Ty… Ty…“ Severusovi se nedostávalo slov a snažil se, aby se jeho hlas netřásl.
„Ano, zemřu. Už se nedá nic dělat. Proto jsem tě letos chtěla naposled vidět.“
„Chtěla jsi strávit poslední prázdniny se starým přítelem, Paty?“ Severus se pokusil být silný.
„Ne,Severusi. Chtěla jsem strávit poslední prázdniny s láskou mého života.“ Pro Patricii bylo těžké to vyslovit.
„Nerozumím ti…“ Severus cítil, jak mu začíná vše docházet.
„Ani já sobě ne. Víš, zamilovala jsem se do tebe ještě před našimi společnými prázdninami v sadu. Bylo pro mě tak těžké poslouchat, s jakou láskou a něhou mluvíš o Lily. Bylo pro mě těžké přijímat tvé polibky, tělo i doteky s vědomím, že to neděláš z lásky ale z touhy po zkušenostech. Bylo mi hrozně, když jsem tě vyprovázela na nástupiště vlaku. Stejně tak strašně mi bylo při otvírání každého hloupého blahopřání od tebe. Přesto jsem to všechno strpěla a teď si vychutnávám svou odměnu.Být na konci svého života s tebou.“
Pravda ho zasáhla nepřipraveného.
„Proč jsi mi to nikdy neřekla? Proč jsem nikdy nepoznal, co cítíš?“
Smutně se usmála. 
„Myslíš, že kdybych ti to řekla, bylo by to lepší?Ty jsi miloval Lily. Když tě opustila věděla jsem, že máš v sobě ukrutnou bolest, která ti nedovolí milovat. Každý vztah ,který jsi měl po Lily byl jen ztráta času. Nedával jsi do něj nic ze sebe. Nechtěla jsem skončit jako ty ostatní odkopnuté a tuctové holky, které pro tebe nikdy nic neznamenaly a znamenat nebudou. Místo toho jsem měla jedinečné místo ve tvém srdci. Nikdy jsi mě nemiloval a ani nebudeš, ale nikdy jsem pro tebe nebyla tuctová. Jsem pro tebe výjimečná a jediná. Každá z těch dívek které jsi měl, by obětovala všechno pro to, aby byla na mém místě. Všechny mi záviděly a já bláhová chtěla víc. Ale pak jsem se to naučila přijmout a vím, že ve tvém životě zůstanu pořád.“ Severus věděl, že Patricia měla pravdu.
„Ale proto tady nejsme,víš? Chtěla jsem si s tebou naposled prohlédnout hvězdy. Která je Prokletá?“ 
Severus ukázal prstem na malý světelný bod. 
„Chci, abys věděl, že v nejtěžších chvílích mého života jsem se dívala na tuhle hvězdu. Na tvou hvězdu. Na Prokletou. Dívala jsem se na ni, když jsem ti vyznala svoje city. Ještě se na ni budu dívat, alespoň jednou. Ještě jednou…“ Vyslovila to tiše a hlas mizel do ztracena.
„Ta hvězda je jediný pevný bod mého světa. Jediná jistota. Víš, má zvláštní moc. Dává sílu. Sílu, kterou ti nikdo nevezme. Sílu tady.“ Dotkl se dlaní levé strany Patriciiny hrudi. 
„Až se na ní zase jeden z nás bude dívat, bude vědět, že v ní je síla. Síla s jakou jsi miloval Lily, síla našeho přátelství a síla mojí lásky k tobě. Síla našeho života. Tahle síla.“ Stiskla jeho ruku na své hrudi. Vstali a vydali se zpět k domu.
Stáli na verandě před domem, když se Severus otočil k Patricii. „Nemůžu tedy nic udělat?“ 
„Ne. Tedy… Můžeš. Můžeš mi splnit mé životní přání.“
„A to je?“
Patricia se k Severusovi přivinula a stočila se v jeho náruči. Měla pocit bezpečí. Pocit, který si tak dlouho přála cítit. Severus jen stál a objímal ji. Nevěděl, odkdy je taková citlivka, ale tohle bylo strašné. Mučivé a smutné.
„Dobrou noc.“
„Dobrou, Severusi…“
Patricia se otočila ke schodišti a doufala, že Severus neviděl slzu, která se drala ven z jejího oka.
Druhého dne se Severus probudil se zvláštními pocity. Věděl, že Patricia je u Svatého Munga, takže přijde až v poledne. Oblékl se, ale svalil se zpět na postel a zadíval se do jejích nebes. Přemýšlel a za chvíli ho přemohl spánek. Když se probudil zjistil, že již půlhodiny je Pat doma. Jistě na něj čeká s obědem a nebudí ho. Sešel dolů ze schodů a rázně vstoupil do obývacího pokoje. Byl prázdný.
Došel ke krbové římse a s úlevou zjistil, že Patricia napsala dopis jako každý den. Nebyla na tom tedy tak špatně. Otevřel ho a četl. 

Milý Severusi.

Čekáš teď,že napíšu, že snídani máš na stole. Ano, je tam. Pak víš, že bude následovat pasáž o tom,že smíš používat knihovnu i každý pokoj v domě. I teď se tvé domněnky ukázaly jako správné. A pak? Jistě si domýšlíš, že napíšu, že se vrátím v poledne. Ne, Severusi. Už se nevrátím.
Chci abys na mě vzpomínal jako na tu rudovlasou a veselou Pat, nechci pro Tebe být ta nudná a nemocná Patricia.Troska, která umírá. Neboj se o mě, mám Prokletou. Máš ji i ty a víš, že tam na tebe budu vždycky čekat. Já- veselá a lehkomyslná. Najdeš mě vždycky. Budu v Prokleté. 

Sbohem, s láskou

Patricia

Severus si znovu a znovu četl její dopis. Věděl, že nelhala. Věděl, že nemá cenu ji hledat. Ví, kde ji najde. Bude v Prokleté. Bude teď částí jeho hvězdy. Částí jistoty. Všiml si, že vedle dopisu leží rozevřená kniha se záložkou. Patricia ji otevřela na straně s jeho nejoblíbenějším textem. Darkness,Darkness. Také si všiml, že v jednom rámečku chybí fotografie. Fotografie staré jabloně v ovocném sadu zmizela.

*****

Severus odtrhl oči od hvězdy. Patricia byla druhou ženou jeho života. Nedokázal pochopit, jak se z cynického a ironického profesora mohl na měsíc stát romantický mladý muž. Byly to krásné prázdniny. Zoufale se nutil vzpomínat jen na to hezké. Měla pravdu. Našel ji vždy tam, kde slíbila že bude. Spolu s novou sílou ji našel v Prokleté. 

Konec