Po čem muži touží 9

 

Kapitola devátá "Školní trest"

24. prosince 2009 v 0:12 | ©Bellatrix |  Po čem muži touží

 

 

Když Severus uviděl ten naprosto vyjevený výraz, který se objevil na tváři jeho studenta, začal sám sobě spílat.

*Na co jsem sakra myslel! Voňavé svíčky! Hrající hudba!… jen proto, abych ho svedl… Ach Merline, byl jsem tak neuvěřitelně pitomý!* Snape se vduchu sám profackoval. *Jak se z toho teď mám sakra dostat!*

"Rychle zavřete dveře, Pottere," plivnul jedovatě Mistr lektvarů, nasazuje přitom znovu svou ledovou masku. "Mám plné zuby těch hloupých domácích skřítků a těch krámů, co mi sem pořád cpou... nevím, co to mají za zvyk... všude po hradě teď rozmisťují tyhle zapáchající svíčky... pouští hudbu... jak vidíte, Pottere, tenhle hrad je plný nekompetentních idiotů! Ale to vám jistě nemusím říkat, když k nim patříte, že?" neopomněl si rýpnout Snape.

*Bože, Severusi, tak chabou výmluvu by snad nevymyslel ani Potter! Jak ubohé! Ten kluk tě připraví o všechen zdravý rozum, který ti ještě zbývá.*

Harry jen tiše zavřel dveře, stěží potlačuje úsměv na tváři. Ani ta závěrečná urážka ho nerozhodila. Snape měl pravdu, takhle chatrnou výmluvu by snad nevymyslel ani on.

"Zbavíte se sazí z krbu!" zasyčel muž, který pro svého studenta neměl připravený žádný z jeho obvyklých trestů, jelikož ho chtěl původně "potrestat" docela jinak. Chytil se tedy první věci, která se mihla přes jeho jindy tak brilantní mozek, který jak se zdálo, nějak v přítomnosti Harryho stávkoval. Teď své unáhlené věty litoval, ale na to bylo už příliš pozdě.

"Cože?" zeptal se šokovaný Harry.

"Slyšel jste velmi dobře, pane Pottere! Vyčistit krb! Okamžitě!"

"Já přeci nejsem žádný kominík!" protestoval černovlasý chlapec. Jeho profesor už se dočista zbláznil! Neuvědomoval si snad, jak obtížný to byl úkol? Vždyť se do toho komínu vůbec nevejde, a jak má sakra vědět, jak vlastně fungují kouzelnické krby?

"Dvacet bodů Nebelvíru dolů za drzost, Pottere!" ušklíbl se ďábelsky jeho profesor. "Neřekl jsem nic o tom, že budete vymetat komín, přirozeně, že uklidíte jen ohniště. Vymetete saze a popel, pak krb vyčistíte a dáte tam nějaké dřevo, toť vše."

Harry si něco začal mumlat pod vousy.

"Chcete snad k tomu ještě něco dodat, Pottere?" zeptal se Snape se sadistickým výrazem ve tváři.

"Samozřejmě, že ne, pane!" odpověděl mladík přívětivým hlasem, který nesliboval nic dobrého. "Hned to vyčistím."

"Dobře," odpověděl spokojeně Snape. "Ale pospěšte si! Nemám čas ani náladu trávit svůj večer se studentem jako jste vy."

Harry neřekl už ani slovo, zato myšlenky na pomstu teď doslova ovládaly jeho mozek. Snape těch svých urážek bude ještě litovat, o to už se Harry postará. Hořce litovat!

V jeho mozku se začal jasně formovat ďábelský a poněkud troufalý plán. Harry se rychle odvrátil pryč, aby skryl úsměv, který se rozprostřel po jeho tváři. Ano! To je přesně ono! Donutí ho za to zaplatit. Tak Snape chce, aby mu vydrhl krb? Prosím, on to klidně udělá! Harry měl v úmyslu svému učiteli bezezbytku vyhovět… ovšem na Zmijozelovo vlastní riziko!

"Vezměte si tohle, Pottere!" zasyčel opět Snape, podávaje mu univerzální čistič kouzelných nečistot paní Skowerové. "A nyní si opravdu pospěšte!"

"Jistě, profesore!" odvětil Harry tak krotce, až se Snape zarazil a podezřívavě ho probodl pohledem, předtím než usedl za svůj stůl a jal se známkovat eseje, kterými byl stůl doslova zavalen.

Nebelvír si sundal svůj hábit, v duchu se pochvaluje za to, že si pod něj dneska oblékl docela dobře vypadající černé kalhoty, které mu padly jako druhá kůže a bílé přiléhavé tričko. Ne že by bylo právě vhodné dělat v těchhle šatech Snapeova domácího skřítka, ale k jeho plánu se hodily víc než perfektně.

*Mmmmm* uslyšel náhle mladík. *Velký Merline! Jak jsi jen mohl připustit, aby měl někdo tak nádherné tělo. On je přímo ztělesněný hřích… Mmmm… Harry, kdybys věděl…*

*Och, ale já vím!* myslel si Harry, který jen tak tak zadržel spokojený smích. Stál stále zády ke svému profesorovi, když se rozhodl, že je nejvyšší čas začít operaci s krycím názvem JVN - Jak vydráždit netopýra - jak si v duchu pojmenoval svůj plán.

Odložil svůj pečlivě poskládaný hábit na nejbližší židli a přešel směrem k ohništi. První věc, co musel udělat, bylo odstranit popel a zbytky ohořelých polen.

Stále ještě mohl cítit hořící pohled na svém těle, a tak se rozhodl, že teď je přesně ta chvíle, kdy provést nějakou tu akci.

*Mmmmm,* uslyšel znovu Harry, když se sehnul dolů, jeho pozadí vystaveno na odiv, aby odstranil zčernalé třísky, které tu a tam vykukovaly z šedavého popela.

*To chce snad moji smrt, nebo co? Spratek!… má tak nádherné proporce… úplně všude…*

Snape skousl svůj spodní ret, snažíce se potlačit jakýkoliv zvuk nebo sten, který by mu hrozil uniknout. Nemohl už však potlačit vlnu spalujícího horka, která sjela k jeho podbřišku a odtud k jeho slabinám, a zapříčinila tak jeho okamžitou erekci.

*Pitomý Nebelvír!*

Harry křečovitě polkl smích, který se mu dral přes rty. Když si byl konečně jistý, že výraz jeho tváře bude dokonale nečitelný, otočil se směrem ke svému učiteli a potichu se zeptal: "Pane, prosím, mohl bych použít hůlku k odstranění popela? Nechtěl bych zašpinit vaši podlahu."

Snape se jen nepříjemně ušklíbl a chystal se chlapci říct, že rozhodně nechce, aby při svém trestu používal jakoukoliv magii, když v tom zahlédl špičku růžového jazýčku, která opustila vnitřek úst, a pak pomalu, téměř mazlivě olízla nejdřív horní, a pak dolní ret. Kdyby Severus nevěděl, že to bylo zcela nevědomé gesto a že Potter je takové kopyto na čtení mysli a Legilimens by rozhodně zakouzlit nedokázal, měl by podezření, že si ten spratek olízl ty hříšné rty záměrně… aby ho vzrušil.

Jeho vzrušení teď bylo nesnesitelné a slabiny jako by mu zachvátily plameny. Kdyby tu teď Potter nebyl, mohl by klidně vklouznout rukou pod svůj hábit a toho tlaku se zbavit. Ovšem kdyby tu Potter nebyl… tak by taky neměl problém s erekcí.

Harry si významně odkašlal, doufaje, že tak dostane svou odpověď. Severus ho vnitřně proklel až do xtého kolene, protože díky lascivnímu chování toho malého pitomce nevěděl, jakou otázku mu chlapec předtím položil.

"Profesore?"

"Ano?"

*Ha, teď tu otázku bude muset zopakovat a nikdy se nedozví, že se mi to už dávno vykouřilo z hlavy.*

"Děkuji vám!" odpověděl mladý kouzelník a než mohl Severus cokoliv namítnout, mávl již připravenou hůlkou a nechal všechen popel zmizet.

Severus doslova zezelenal vzteky a ve své hlavě klel jako dlaždič a posílal Pottera ke všem čertům. Tomu klukovi se ho vždycky podařilo dostat do naprosto nemožného stavu, kdy nebyl schopen jediné kloudné myšlenky nebo odpovědi! Rozhodl se proto už na něj radši nemluvit, aby ze sebe neudělal ještě většího hlupáka, a s obtížemi se pokusil soustředit svou pozornost k pergamenům, které měl ještě oznámkovat. A jen doufal, že ho tato práce dokáže uklidnit.

*Lektvar lásky je kouzelná kapalina, která filtruje pocity lásky. Osoba, která podá tento lektvar jiné osobě, je imunní proti citům lásky a… *

Severus si znechuceně odfrkl. Cítil, jak se mu krev opět vaří v těle, jenže tentokrát to bylo vztekem. U toho se ani nebude namáhat opravovat pravopis a nakreslil na pergamen jasným červeným inkoustem velkou nulu, předtím než ho vyměnil za další.

*Lektvar lásky je nápoj, který má každý rád. Můžeme ho srovnávat s máslovým ležákem. Je tak vynikající, že… No to snad ani není pravda. To není student, ale troll. Možná, že i ten by byl chytřejší.* Další ostré škrábání a obrovská nula obohacená několika peprnými poznámkami. *Jestli budu dál pokračovat tímto tempem,* říkal si Severus, *budu hotový do pěti minut!… A pak tu budu moc klidně okukovat Pottera… Ne!… Nebudeš se dívat na nic jiného kromě svých esejů!… Začal už vůbec s tím úklidem?*

Severus prostě neodolal a hlavu zvedl. Do očí ho přímo praštil obrázek pevného zadečku, který se pohupoval ve velice smyslném a vášnivém rytmu od toho, jak Harry usilovně kartáčoval neotesaný černý kámen, který tvořil srdce krbu.

Hrdlo se mu prudce stáhlo, nemohl však zabránit nízkému zavrčení, které proklouzlo z jeho rtů. Jeho vzrušení, které vlivem nezáživného čtení esejů začalo trochu opadat, se teď důrazně připomnělo, až se v křesle nepohodlně zavrtěl.

*Uvědomuje si, co dělá?… Co to se mnou dělá? Sakra! ...Ten malý pitomec!*

Ten malý pitomec zrovna klečel na všech čtyřech, napůl zaražený v krbu. Dolní část jeho zad byla klenutá do oblouku a jeho svůdný zadeček v upjatých kalhotách přímo vyzýval, aby si na něj někdo sáhnul. Kartáčem usilovně drhnul hrbolatý ledový povrch kamene se zručností a znepokojující dovedností. Pohyboval se s půvabem a pružností v lascivním smyslném tanci. Tak vzrušujícím. Vypadal, jako by se právě nabízel nějakému neviditelnému chtivému milenci. Severus se pomalu ztrácel v tom nekonečném valčíku potěšení smyslů, zcela strávený touhou z toho, co Harry předvádí přímo před lačnýma očima svého nenáviděného profesora, tedy jeho, Severuse Snapea.

Severus sice nemohl vidět mladíkovu tvář, ale i tento pohled byl dost, aby v něm probudil přímo zvířecí hlad. Snadno si představil jeho zardělé tváře, jeho napůl pootevřené oči, odkud probleskuje zelená záře jeho duhovek, jeho otevřené rty, vydávající jemné povzdechy rozkoše. Mohl téměř cítit jeho voňavou kůži, mohl… STOP!

*Stop! Přestaň! Přestaň Severusi!* okřikl se předtím, než by už nebyl schopný zastavit sám sebe od toho, aby vstal a nahradil toho imaginárního milence svým vlastním, chtivým planoucím tělem.

*Je to tvůj student! Soustřeď se na své eseje!*

*Nápoj lásky je choulostivý lektvar, jehož funkce je udělat muže zcela pomateného láskou k ženě. Nebo navzájem. Jako chrabrý rytíř ve zlaté zbroji, který přijel na bílém koni, aby zachránil svou královnu, vyvolenou svého srdce… *

*Tohle není žádný románek z červené knihovny, slečno Travisová!* naškrábal rychle Mistr lektvarů. Znovu si naštvaně povzdechl a prohrábl si unavenou rukou své černé vlasy, ze kterých plynule přešel přes svá zavřená oční víčka.

*Dívej se kamkoli, hlavně ne na Harryho Pottera,* opakoval si už popáté, když uslyšel ozvěnu sténání (??) z komína.

Harry se pevně kousl do svého spodního rtu, aby nevybuchl smíchem. Slyšel každou myšlenku svého přísného a nesmírně ledového učitele a on si prostě nemohl pomoct, aby ho ještě víc nevydráždil.

Ano, proč si to nepřiznat? Se Snapeem nestydatě koketoval a přímo se v tom vyžíval. Slyšel ho právě číst esej, která spíš připomínala nějaký romantický román, když zjistil, že ani jeho tělo ta situace nenechává chladným. On chtěl - potřeboval - pozornost toho muže.

Snape měl zaplatit za každé ponížení, které on - Harry - díky němu utrpěl! On bude platit! Snape jím opovrhoval, provokoval ho, ubližoval mu a nespravedlivě ho trestal, jen kvůli své zaujatosti. Tak teď zas může okusit pomstu svého studenta.

Aby znovu upoutal jeho pozornost, zasténal. Mohl to klidně být jak bolestný sten… tak vzdychání rozkoše. A jeho trik zafungoval, jak doufal. Pokračoval tedy dál v drhnutí kamenného krbu, doufaje, že nebude muset v tomhle tempu pokračovat dlouho. Kdyby se Snape vzrušil dostatečně, vyhodí ho, protože si bude chtít… ehm… a on ten komín nebude muset drhnout celý. A zároveň by měl svou pomstu. Malý, ale za to rušivý hlásek, který se mu náhle rozezněl v hlavě, však říkal, že tohle nebyl ten hlavní důvod jeho dráždivého chování, rychle ho ale potlačil.

*Mmmm. Ach, Merline, měl by přestat s těmi pohyby, a to okamžitě, jinak se udělám přímo tady do mých kalhot! Já snad shořím!… Potřebuji uvolnění… a to okamžitě… možná, kdybych… kdybych to udělal rychle… neuvidí mě… je ke mně otočený zády…*

Harry vykulil oči a na zlomek sekundy ztuhl, předtím, než obnovil své svůdné pohyby tam a zpátky, které při čištění krbu používal. Snape si ho přece nevyhoní před - nebo spíš za - ním, to se v žádném případě nestane.

Nastražil své uši…

*Mám to udělat, nebo nemám…?* rozhodoval se starší kouzelník, kousaje si nervózně svůj spodní ret. Svou pravou rukou, která ležela na jeho stehně blízko jeho rozkroku, si nejistě pohrával s hábitem.

… a najednou uslyšel rychlé šustění látky.

Severus hbitě rozepnul dolní část hábitu a uvolnil pár knoflíků na kalhotách, vzdávaje tak svůj vnitřní boj.

*Udělám to!*

Harry nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Srdce mu v hrudi bilo jak splašené a krev se mu nahrnula ke spánkům, takže teď byl rudý jako rak, totéž se dělo také v nižších oblastech těla, ale s poněkud odlišným výsledkem, než je červenání.

*Mmmmm.* Byl to on nebo jeho učitel, kdo teď právě zasténal? Harry nebyl schopen to odhadnout, možná, že to byly oba dva.

*Ach, Merline, Merline, ano…* tak tohle byl Snape, řekl si mladík, zatímco pokračoval ve svých smyslných pohybech.

Severus právě osvobodil svůj tvrdý penis a ovinul kolem něj své spásonosné prsty. Seděl v křesle v jeho kanceláři, od hlavy až k patě kompletně zahalený do černé, kromě jeho ptáka, který pyšně trčel vzhůru ve své slavné nahotě. A on pozoroval svého žáka, jehož pružné a pohyblivé tělo hnalo jeho chtíč do naprosto nepředstavitelných výšin.

Kdyby se teď Potter k němu obrátil svou hlavou, mohl by vidět, jak se sám hladí, zatímco na něj upírá svůj pronikavý pohled - a skutečnost, že by se mohl otočit každou chvílí, vzrušovala Severuse ještě víc. Část ho chtěla, aby se Potter ohlédl, aby Potter viděl, jak se jeho učitel vzrušuje v popředí svého žáka.

Prsty se kolem hořícího ptáka sevřely ještě víc, přejíždějíce zběsile po celé jeho délce, palec neustále přecházeje přes vlhkou špičku, zanechávaje ho chvějícího se rozkoší. Snaže se zadržet jakékoli zvuky a steny, si skousl ret. Pohyby ruky se sladily s tempem pohybujících se hýždí, na které upřeně zíral. Jeho mysl pracovala na plné obrátky, představujíc si, jak si bere chlapce, že se noří mezi jeho překrásné půlky, dychtivě si bere to, co mít ve skutečnosti nemohl, s lačností ochutnávaje to zakázané ovoce, bez jakýchkoli výčitek nebo pochybností.

To on byl ten neviditelný milenec, to on se s ním právě miloval.

*Harry… můj Bože, ano… malý ignorantský spratek… nepochybně má úžasně úzkou prdelku!… Jsi tak SEXY… Chci tě tak moc, že mě to až zabíjí! Jsi můj! Chci být pohřbený hluboko uvnitř tebe, chci aby ses pohyboval tak, jak to děláš právě v tuhle chvíli, chci, aby ses svíjel rozkoší už jen z pocitu, že jsem na doraz uvnitř tvého hořícího těla, chci, abys křičel mé jméno, až se uděláš. Chci to všechno a já to nakonec dostanu!*

Harryho tváře byly zrudlé a v krku mu dočista vyschlo. Mohl téměř cítit tvrdý penis svého profesora uvnitř sebe. A jeho stálo veškerou zbývající vůli, aby opět sevřel v ruce kartáč místo toho, aby popadl do ruky svou nedočkavou erekci.

Snapeova slova byla čistý oheň… přímo mučení.

Mužovy prsty nyní přejížděly po penisu ještě rychleji, snažíce se rychle dosáhnout tolik potřebného uvolnění.

*Cítíš mě, Harry? Popros mě, abych si tě vzal. Tvrdě! Hluboce! Rychleji! Pohni znova tou svou krásnou prdelkou, Harry, chci vidět, jak se pode mnou svíjíš rozkoší! Chci vidět, jak tě vzrušuju. Udělej se pro mě!…*

Hnal svou touhu až na vrchol, pokračoval i nadále v prudkých a zuřivých tazích své ruky. Tlak, který se teď v jeho slabinách ještě zvýšil, byl doslova nesnesitelný. Tohle už se prostě nedalo vydržet, a tak Severus doslova explodoval do své dlaně.

Tělo, usazené v křesle, se napnulo a divoce prohnulo, jak ho zasáhla drtivá vlna orgasmu. Profesor si při tom prokousl spodní ret, jak se snažil být absolutně zticha, aby tak neupoutal pozornost svého studenta, a div, že pod tíhou okamžiku neutrhl boční opěrku u křesla, do které doslova zaryl svou ruku. Když se však svět přestal točit a on se vrátil nohama pevně na zem, všiml si ke svému zděšení, že se tělo u krbu nehýbá a je podivně ztuhlé, jakoby zmražené v pohybu.

Že by něco zaslechl? Vydal jsem snad nějaký zvuk? Hloupost, to už by se otočil. Severus rychle zašeptal čistící kouzlo a řádně se oblékl.

Harry zamrzl, jak jeho tělo náhle zachvátily prudké orgasmické křeče. Příšerně rudý a lehce se chvějící doufal, že jeho profesor měl "plné ruce práce" sám se sebou a ničeho si nevšiml. Teď již se značnými obtížemi pokračoval dál v úklidu.

"Pottere," zvolal náhle původce jeho nyní roztřesených rukou. Harry leknutím ztuhl. On to ví! On to slyšel!… Ne, nepanikař! uklidňoval se chlapec v duchu. Neotočil se, ani nevstal, nechtěl, aby jeho učitel viděl ty usvědčující důkazy na přední části jeho kalhot.

"Pottere, jak jsem již řekl, mám i jiné důležitější věci na práci, než abych si tu hrál na chůvu. Váš trest je u konce. A teď vypadněte! Okamžitě!"

Harrymu to rozhodně nemusel říkat dvakrát. Oblečení a tělo měl špinavé od sazí a nasáklé potem, tedy kromě jiného. Teď opravdu toužil jen po dvou věcech - okamžitě vypadnout z téhle kanceláře a dát si dlouhou sprchu. Rychle tedy sebral své věci a s nimi před svým rozkrokem vyrazil okamžitě ke dveřím, aniž by svému profesorovi věnoval byť jediný pohled. Měl pocit, že kdyby se na Snapea byť jedinkrát podíval, okamžitě by to poznal, navíc po tom, co Mistr lektvarů právě dělal za jeho zády… při té myšlence byl ve tváři opět rudý jak rajče…

Na své cestě do prefektské koupelny naštěstí nepotkal ani ducha. Když konečně dorazil ke svému cíli, zamkl dveře, svlékl se a své špinavé šaty hodil na zem. Pak rychle vlezl pod teplou sprchu.

Vydal ze sebe uspokojený povzdech, ve kterém však byly slyšet stopy úzkosti a hanby. Zůstal ve Snapeově přítomnosti hodinu. Jednu hodinu. Tahle hodina na něm ale zanechala nedozírné následky. Nejenže teď už věděl, že svého profesora chce celou svou vášní a šíleně po něm touží, ale kromě toho jeho mozek nebo spíš srdce zaplavilo i něco jiného a on se obával, že se do toho sarkastického netopýra nenapravitelně a bláznivě zamiloval.

Sakra, do čeho se to zase namočil.

000

Když Harry konečně opustil koupelnu, byla chodba k jeho nesmírné úlevě stejně pustá jako předtím, přesto se ale cítil v rozpacích… a to hlavně proto, že byl pod svým hábitem kompletně nahý. Jeho šaty byly v takovém stavu, že si je prostě odmítl na sebe znovu obléknout, zmenšil je tedy kouzlem a schoval do kapsy svého hábitu.

Toužil jen po tom, aby se dostal do společenské místnosti, aniž by ho kdokoliv zastavil. Byl stále ještě příliš rozrušený, než aby byl schopný s kýmkoliv komunikovat. Svěsil hlavu a šel tak rychle, jak jen mohl, aniž by to vzbudilo jakékoliv podezření nebo údiv.

*Smelly cat, smelly cat. What are they feeding you? Smelly cat, smelly cat. It´s not your fault…*

*Kdybych to poslal do toho magazínu o košťatech teď, mohl bych dostat ty slíbené autogramy od národního famfrpálového družstva už za tři týdny…*

*… a teď mi koupila další… s opicí! Říkal jsem jí zcela jasně, ať mi nekupuje spodní prádlo s tučňáky a ona… ona přinese zpátky slipy s opicí. Nemůžu tomu uvěřit! Musím si s mamkou promluvit ještě jednou…*

*… takhle přece nemůžu zůstat! Musím si ho okamžitě vyhonit!*

Harry sebou lehce trhnul, ale nezastavil se. Rozhodně nechtěl, aby jeho představivost jakkoliv prodlévala u posledního slovesa, které právě slyšel od toho havraspárského mladíka.

Z jeho rušivých myšlenek ho ovšem vytrhla myšlenka jiného chlapce.

*Miluju to. Zbožňuju to mít. Cítím se tak sexy, nesmírně mě to vzrušuje. Mám právo to nosit…*

To byl zas ten zmijozelský sedmák. Co s tím pořád má? Co to nosí? divil se Harry, který ho právě míjel. To opravdu nemyslí na nic jiného? A co by mohl nosit, aby ho to tak vzrušovalo? Bože, ten měl asi tolik myšlenek jako Crabbe a Goyle dohromady.

Harry už si dál studenta nevšímal a pokračoval dál svou cestou.

"… ujišťuji tě, Albusi!" uslyšel Harry dobře známý hlas, "… já jsem to nebyl!"

Brumbálův pohled byl tvrdý a vážný. Takhle ho Harry ještě nikdy neviděl, rozhovor musel být asi nesmírně důležitý a vážný…

"Někdo krade moje bonbony, Alastore, a já jsem si jistý, že… Ahoj, Harry!"

"Dobrý den, Pottere," zabručel rychle Pošuk Moody.

"Dobrý den," odpověděl mladý kouzelník, nezastavuje své kroky a v duchu kroutě hlavou. Tolik k nesmírně důležitému a vážnému rozhovoru.

"Přísahám, Albusi. Možná, že je kradou domácí skřítci…"

*Wow, můj první polibek… a ona… ona byla naprosto úžasná… ne, že bych měl možnost srovnávat…*

*Co sakra chtěla, abych řekl? Něco romantického… ano, já vím, ale byli jsme přece v zahradě plné růží, při měsíčku… Co by sakra mohlo být romantičtější než tohle? Řekl jsem jen jedno slovo… a všechno šlo okamžitě do prd…! Sakra! Vždyť jsem ho chtěl jen vykouřit!*

*Příště můžeme přeměnit jeho oblečení do bikin a nafukovacího kruhu ve tvaru kachny… to by mohlo Filchovi padnout perfektně!*

*Ta kniha byla opravdu dobrá! Na konci jsem skoro brečel, ale to samozřejmě Hannah říkat nebudu. Jí nakecám, že se mi takové sentimentální žvásty hnusí!*

*Mám hlad! Kručí mi v břiše! Věděl jsem, že si mám k večeři dát i ten čtvrtý plátek vepřového…*

Harry se otočil za chlapcem v domnění, že je to Ron, ale viděl jen jednoho z mrzimorských páťáků. Nezdržoval se už, dokud konečně nedorazil k svému cíli a neřekl nové heslo. Obraz Buclaté dámy se vyklonil, zanechávaje tak pro mladíka volný vstup.

Sotva měl čas, aby prošel do společenské místnosti a okamžitě se ozvaly dva hlasy.

"Harry, musím s tebou mluvit!"

Mladík otočil svou tvář k oběma mluvčím a povzdechl si. Nevěděl, o čem s ním chtěli jeho kamarádi mluvit, ale oba měli na tváři dosti odhodlaný výraz, který nevěstil nic dobrého.

Harryho obavy teď ještě vzrostly. O čem to s ním Seamus a Hermiona chtěli mluvit?