Kapitola osmá "Nejdřív mysli a až potom mluv" část B
listopadu 2009 v 20:21 | ©Bellatrix | Po čem muži touží
Druhý den, odpoledne
"Ty jeden spratku! Okamžitě mi to dej!" křičel hystericky Argus Filch v jedné z chodeb, která přiléhala k té, po které právě procházel Harry.
"Ale proč, pane Filchi?! Není přece zakázáno ukazovat obrázky nebo fotografie svým kamarádům, pokud na nich není nic nevhodného. Navíc, byl jste tak roztomilý v těchhle šatech… byla by přece škoda nikomu je neukázat! Ty šaty s flitry vám opravdu moc sluší! Úplně oživují váš vzhled, nebo by to taky mohlo být tím, že jste tak úžasně fotogenický…."
Školník vypustil další rozzuřený řev a byl připraven se vrhnout na studenta a fotografii chytit.
"Přemýšlel jste už někdy nad kariérou modela?"
"Budete potrestán! Za všechno! Já už si prosadím svou a používání starých dobrých metod. V minulosti se dostatečně osvědčily a přiměly k poslušnosti větší výtržníky, než jsi ty…"
"V minulosti, Filchi? V jaké době jste se to vlastně vůbec narodil? Potkal jste se v ní i s dinosaury?" ptal se drze šesťák, předávaje fotografie jednomu z jeho přátel, aby je tak od toho motáka udržel z dosahu.
"Toho budeš ještě hořce litovat! Budeš… PROTIVO!!!"
Upoutaný hlukem a obzvlášť tím, že viděl svého oblíbeného školníka, se náhle strašidlo objevilo a sebralo zmíněné fotografie, s nimiž teď kroužilo dostatečně vysoko - mimo Filchův dosah. Protiva se začal šíleně hihňat, když spatřil, jakýže poklad se mu to vlastně dostal do rukou - fotografie zachycovaly muže, který byl oblečený jako královna noci s blýskavými červenými lodičkami, jejichž podpatky byly tak v rozsahu třiceti centimetrů. Školník měl na sobě výrazný make-up a dlouhé falešné řasy.
"Protivoooooo!" pokračoval ve vřískání, honíce strašidlo, které rychle létalo kolem dokola a každému ony fotky ukazovalo
Draco Malfoy se tak tak vyhnul srážce s Filtchem, pohrdavě kroutě hlavou pokračoval svou cestou, až se nakonec vynořil v chodbě, kde jeho Nemesis právě ukládala do své školní tašky knihy půjčené z knihovny.
*Ale, ale, podívejme, kohopak to tady máme,* rozléhal se pohrdavý Malfoyův hlas Harryho hlavou, který jen dokazoval, kolik zášti k němu blonďák chová. Očividně ji od jejich poslední hádky ještě víc přiživil.
"Potty, Potty. Jeden by se mohl divit, proč vůbec trávíš čas čtením knih, když všichni víme, že je to naprostá ztráta času. Ignorant už navždycky zůstane ignorantem."
Harry zaskřípal zuby a ledovým hlasem odpověděl: "To mluvíš z vlastní zkušenosti, fretko?"
Dracovy tváře polila zlostná červeň a s již zamračeným výrazem zaútočil: "Myslíš si, že ty jsi kdovíjak chytrý! Lepší než ostatní…"
"A to jsi ty, kdo mi tohle říká? Sám Pan Arogantní! Jaká ironie!"
*Já jsem - ,* myslel si Crabbe.
*D - ,* přidal se Goyle.
Draco, který teď přímo dýmal vztekem, pevně sevřel rty a pohledem přímo prošpikoval Chlapce-který-žil, zatímco se k němu začal nebezpečně přibližovat. Teď je od sebe dělilo jen něco kolem deseti centimetrů a jeden druhého pohrdavě propalovali pohledem.
"Jsem určitě daleko méně arogantní než ty, Potty," zasyčel vztekle Zmijozel. "Pan Já-jsem-tady-ten-nejlepší a všechna jeho sláva! Oblíbenec Brumbála a všech dalších profesorů… kromě Snapea samozřejmě!" Koutek jeho úst se okamžitě stočil do úšklebku, zatímco si Harry v duchu myslel: *Kdybys jen tušil!*
* - chtěl - * pokračoval, Crabbe.
* - R - * myslel Goyle.
"Jak vidíš, někteří lidé vědí, jaká je tvá pravá cena, Pottere! A kdybych měl tu potřebu být ještě víc konkrétní…," pokračoval Draco, který už byl nyní tak blízko, že se jejich hrudníky dotýkaly, "řekl bych, že jediná věc, co si ty zasloužíš a kam patříš, je ležet v prachu rozmáčknutý jako otravný hmyz, kterým jsi, pod podrážkami mých bot. Rozumíš tomu, Potty, nebo je ten tvůj mozeček natolik pomalý, že nemůžeš pochopit nic z toho, co jsem teď řekl?"
* - něco -, * neúnavně pokračoval Crabbe.
* - A - * problesklo Goylovi hlavou kromě jeho obvyklého zrnění.
* - říct. * dokončil, Crabbe.
"Co se týče pomalosti myšlení, fretko, myslím, že to jsi spíš ty, komu mozek špatně slouží. A mám taky dojem, že to taky zanechalo očividné následky na tvých drahých kamarádech," odpověděl Harry, upíraje zrak na dva zbývající Zmijozely, předtím než stočil svůj pohled zpátky k Dracovi.
" Asi k tomu ani není potřeba nic dodávat…"
* - C - *
* Ale už - * začal znovu Crabbe.
"Stojím rozhodně za víc než ty, Potty, a to je věc, která se nikdy nezmění. Nezapomeň, že jsi jen smíšené krve. Proč s tebou vlastně mrhám svůj čas. To bude nejspíš ze soucitu."
Harry se jen ušklíbl, ale blonďák pokračoval dál…: "V každém případě, já nikomu nic dokazovat nemusím. Někteří kouzelníci jsou možná slepí, ale i ti nakonec jednoho dne procitnou a zjistí, že jen jeden z nás dvou je…"
"Syn bývalého Smrtijeda?"
* Ten bastard! * zalykal se Draco nenávistí.
"Mého otce z toho vynechej, Pottere! "
"A proč? Naposledy jsi to byl ty, kdo urážel moji matku!" přerušil ho ledově černovlasý mládenec.
"Ale můj otec nebyl mudlovskej šme-," vykřikl Draco
"Ne, byl to Smrtijed! " skočil mu do řeči opět Harry, kterému se teď krev v žilách přímo vařila.
* - O. *
* - jsem to - ,* namáhal Crabbe svůj mozkový závit.
"To je všechno, co můžeš vidět, co, Pottere! Vidíš jen mého otce! Ale o mně nevíš nic a nikdy jsi ani nechtěl vědět! Už od první chvíle, kdy jsem ti chtěl potřást rukou v prvním ročníku. Už v tu chvíli sis mě hodil do škatulky a oštítkoval si mě! Budoucí Smrtijed! A podívej se na mě dneska! Odmítl jsem se stát jedním z nich, ale tobě je to jedno! Na to ty ohled nebereš, co, Potty?! V tvých očích stále jsem a budu Smrtijed jako můj otec, kterého jsem jen tak mimochodem přímo nenáviděl! Dokonce i teď, když už je dávno po smrti, nenávidím ho stejně, tak o něm přestaň mluvit a laskavě ho už se mnou nesrovnávej! Nikdy!"
Harry byl doslova omráčený prohlášením svého věčného rivala. Byl z toho tak vedle, že vůbec nedokázal vymyslet nic, co by na tohle odpověděl. Ale stejně už bylo příliš pozdě, protože Draco stejně na žádnou odpověď nečekal.
Poprvé viděl Zmijozela takhle naštvaného a vůbec poprvé taky slyšel a viděl v jeho očích takovou škálu emocí. Náhle pocítil, jak ho zalila vlna tolik nechtěné viny.
,, Dra - " zvolal Goyle.
* - zapomněl. * dokončil konečně Crabbe a z hlavy se mu po té námaze doslova kouřilo.
,, - co, " vyrazil ze sebe Goyle namáhavě, ale mladý naštvaný blonďák byl už pryč.
000
Harry si nemohl pomoct, ale během večeře musel neustále přemýšlet nad tím Malfoyovým proslovem z dnešního odpoledne. Seamus na něj přes stůl vrhal vlastnické pohledy a zoufale se snažil s ním alespoň promluvit, ale černovlasý mladík se nemohl soustředit na nikoho jiného, než na Draca… a jeho neobvyklá… podivná slova. Stále mu ještě kroužila hlavou, zatímco se loudal směrem ke sklepení.
*Mám právo to mít… mám všechna práva! Vždyť kdo by to vůbec mohl poznat! Nikdo, všechno je v naprostém pořádku! Ale kdyby to někdo viděl… *
Harry se náhle překvapeně obrátil a shledal, že za ním jde ten zmijozelský sedmák, na kterého narazil už včera. Co skrývá?
*….If you´re happy and you know it, clap your hands. If you´re happy and you know it and you really want to know it, if you´re áááááááhhhhhh! Neeeeee! Už žádnou další píseň! Už mě to leze na nervy!*
*Nikdy bych si nemyslel, že opravdu nastane konec světa! Snape si umyl vlasy! Co se to sakra děje! Nemůžu tomu uvěřit! V téhle škole už vážně není nic normální… a to oblečení, co měl na sobě... *
Snape? Harry otevřel oči dokořán. Umyl si vlasy? Proč?… nebo spíš… Kvůli komu? Mladý Nebelvír ještě nikdy neviděl profesorovy vlasy jinak než mastné a najednou pocítil, jak se mu hrdlo prudce stahuje. To byl přece on… kvůli němu to udělal… s ním přece bude Snape trávit dnešní večer… jeho školní trest.
Harryho ruce se najednou začaly třást.
*A Alastor chtěl, abych uvěřil, že to byl Fawkes, kdo mi ty bonbony jí - jako by je snad mohl dostat skrz svůj malý zobáček… Jestli si myslí, že si ze mě může dělat jen tak blázny, tak to se tedy mýlí... beztak jsem si jistý, že je to on, kdo mi ty bonbóny krade... *
"Ahoj, Harry. "
"Dobrý den, profesore," odpověděl mladík, když ho ředitel míjel.
*Zajímalo by mě, jestli se jí líbím. Ty pohledy, které po mně někdy hází… *
*V dalším zápase je rozdrtíme! Budeme na ně příliš rychlí. *
Harry pohlédl na kapitána Zmijozelského famfrpálového týmu, který ho na oplátku probodl pohledem, načež pokračoval dál.
*Ten si tedy věří, * pomyslel si Harry.
*Ach můj bože, ta hanba!!! Jsem přece ještě mladý a v nejlepší formě! Tak proč? Byl jsem přeci tak vzrušený, tak proč se to muselo pokazit? Řekla sice, že jí to nevadí, že na tom nezáleží… měl bych snad zkusit mudlovskou viagru?… ach ta hanbaaa!!! *
*Zajímalo by mě, jak to udělal, že byl schopný dotknout se špičkou jazyka svého nosu!!*
*S dvanácti galeony ji už budu schopen vzít do restaurace a koupit ji nějaký pěkný dárek k narozeninám. Určitě bude šťastná… *
*Sakra! Zpackal jsem to! Já jsem ji chtěl říct něco romantického, ale prostě jsem zpanikařil! Doprdele! Chápu, že mě uhodila… *
Harry se podivoval nad tím, co asi mladý Mrzimor řekl své přítelkyni, že si vysloužil facku, ale víc už z chlapcových myšlenek neslyšel. Mezitím se objevil před dalším schodištěm a sestoupil dolů. Šel stále hlouběji a hlouběji do sklepení hradu a čím dál se dostával, tím víc byly chodby tmavší a prázdnější. Brzo se objevil v dlouhé, špatně osvětlené chodbě, která ho dovedla až k těžkým dřevěným dveřím, které nevedly nikam jinam, než do kanceláře Mistra lektvarů. Zaklepal na ně. Nemusel čekat dlouho.
,,Vstupte! "ozval se hlas s hřejivou a zvoucí (?) modulací hlasu.
Mladý Nebelvír otevřel dveře a ztuhnul na místě. Měkké zářící světlo zalévalo tmavou místnost. Všude kolem hořel nespočet svíček, které vydávaly kořeněnou a omamnou vůni. Někde vzadu hrála tichá hudba a Snape stál jako socha uprostřed své kanceláře, ruce si nervózně krouticí, zatímco se snažil vnutit své tváři svůj obvyklý apatický výraz. Netušil, že jeho snaha je naprosto zbytečná, protože v něm mohl Harry číst jako v otevřené knize. A to, co nyní mladý kouzelník zjistil, ho zanechalo naprosto omráčeného. Harry vyvalil oči, zatímco se jeho hlavou míhala jedna jediná věta.
* Sakra! On mě chce svést! *
Žádné komentáře:
Okomentovat