Po čem muži touží 12

 

Kapitola dvanáctá "Chyba"

11. srpna 2010 v 23:24 | ©Bellatrix |  Po čem muži touží

 *Tak nádherný!* rozléhalo se zelenookému mládenci hlavou.

 

Ležel právě pod teplou přikrývkou, oči ještě zavřené. Jeho mysl se probírala jen pozvolna, zato Severusovy myšlenky byly čím dál tím pestřejší.

 

*Vypadá tak něžně, tak nevinně… i když ve skutečnosti je vášnivý a... tak jemný, tak úžasný - ,* chlapec slyšel zasněný povzdech, * - a řekl, že mě miluje. Miloval se se mnou. SE MNOU! Se mnoouuu!!!*

 

Harry předstíral, že je stále zajat v Morfeově náruči a sám sobě si přísně zakázal usmívat se nebo jakkoli se pohnout. Za žádnou cenu, ať už se děje cokoliv.

 

Dokonce i když jeden z těch elegantních štíhlých prstů lehce přejel přes jeho tvář v pohlazení, které ukazovalo všechnu mužovu lásku a to, jak moc zbožňuje svého mladého milence. Štíhlý ukazovák pokračoval ve své cestě k pravému koutku jeho úst, jen aby sklouzl na dolní ret vykreslit jeho konturu.

Ani tehdy se nemohl usmát, ani nijak zareagovat. Za nic na světě totiž nechtěl, aby ty myšlenky nebo to lehké hlazení přestalo.

 

*Tak nádherná ústa, smyslná a svůdná… ach… moc dobře ví, jak potěšit. Harry! ...* pěl Severus ódu na svou lásku, která ležela po jeho boku.

 

Hbitý prst teď běžel po horním rtu, vychutnávaje si jeho poddajnost.

 

Nebelvír si byl moc dobře vědom Zmijozelovy posedlosti jeho ústy. Věděl to už hned ten první den, co byl obdařen tímto jeho novým darem - tedy slyšet všechny myšlenky mužů, a tento fakt ho neskonale těšil. Miloval to, že znal o svém milenci téměř všechno - jeho skony a další sexuální slabůstky, a že on byl schopný z těchto znalostí čerpat, aby svou lásku potěšil co nejvíce.

 

Harry věděl, že ho Severus chce už dlouho, a včera ukázal svému profesorovi, že ta přitažlivost je vzájemná. Byla to ta nejnádhernější noc v jeho životě.

 

*Má lásko… Můj Harry… Nemůžu tomu uvěřit, že jsi konečně můj. Nemůžu uvěřit tomu, že tak nádherná bytost chce mě! Je to až příliš nádherné, než aby to byla pravda!* blouznil dál Mistr lektvarů.

 

Vedoucí Zmijozelských hadů sklouzl svým prstem ze rtů na tvář a naklonil se, aby ochutnal ta ústa, která tak zbožňoval. Černovlásek se už nedokázal ovládnout a lehce rozevřel své rty, nechávaje tak uniknout sten plný touhy.

 

Jeho milenec něžný polibek ještě prohloubil, na což mladík v jeho náruči odpověděl více než nadšeně.

Když se od sebe konečně odtáhli, přetočil se chlapec neočekávaně na vrch nahého muže, rozkročil se a chytil Severusovi ruce, které uvěznil po každé straně jeho hlavy.

 

Lehké zamračení a kabonění okamžitě zmizelo, když se mu Harry podíval přímo do očí a se vší vážností přiznal: "Miluji tě tak moc, až to bolí!"

 

Starší kouzelník se něžně usmál a odpověděl: "Ty pocity jsou zcela vzájemné. Jsem rád, že tu teď jsi…" nato mu v jeho černých očích začalo škádlivě jiskřit, když dodal: "…ale byl bych ještě radši, kdybys zapojil trochu mozek a náležitě teď využil své pozice k tomu, abys mi názorně předvedl, jak moc mě tedy miluješ!"

 

Zelenooký anděl se jen usmál v odpověď a zašeptal:"To je přesně to, co jsem měl v plánu."

 

 

 

000

"Řekl jsem ti, dej věci do pohybu, Rone, ne zlom Hermioně žebro!" kroutil Harry hlavou, nevěřícně pohlížeje na svého zsinalého kamaráda, který svou hlavu klopil v hanbě k zemi.

 

Nacházeli se v nemocničním křídle a madam Pomfreyová byla právě zaneprázdněna nápravou kostí jejich kamarádky.

 

"Cos to přesně vyváděl?" zeptal se Chlapec-který-přežil.

 

"Dělal jsem jen přesně to, co jsi mi poradil!" zamumlal nesměle Ron. "Prostě jsem si představil, že ona je Camrál a já jsem brankář… šlo mi to obzvlášť dobře, protože na sobě právě měla červené šaty!"

 

Černovlásek byl tímto sdělením doslova omráčený, jeho čelist spadla až někam k podlaze, kde notnou chvíli setrvala. Nezdálo se však, že by Ron cokoliv z toho zaznamenal, protože klidně dál pokračoval ve svém monologu.

 

"Bylo to hned po famfrpálovém tréninku, který jsi mimochodem zmeškal. Kroužil jsem ještě ve vzduchu, a pak… pak jsem si jí všiml, a tak… tak jsem si řekl, že kdybych na ni dostatečně zapůsobil… že by třeba se mnou pak možná šla na rande!"

 

Harry jen pohodil hlavou v nevěřícném gestu. Od té doby, co mohl číst v myslích všech chlapců a mužů jako v otevřené knize, uvědomil si, jak ze sebe mnohdy dělali pitomce, když si hráli na něco jiného, než byli, nebo chtěli, aby si ostatní mysleli, jací jsou silní a mocní, zatímco realita byla úplně někde jinde. Ve většině případů to skončilo naprostým fiaskem - ponížením nebo ztrapněním se… právě jako Ron dneska!

 

"… tak… Myslel jsem si, že kdybych prudce sestoupal, rychle letěl k ní, chytil ji do náruče a vytáhl ji před sebe na koště… mohlo by jí to připadat romantické a byla by ohromená!… Ale…"

 

Druhý Nebelvír jen rezignovaně zavřel oči. Vždycky všude bylo nějaké "ale".

 

"...ale nějak jsem neodhadl vzdálenost v poměru k rychlosti koštěte. Když jsem byl už skoro u ní, tak se zděšeně obrátila a začala utíkat, jako by jí snad honilo stádo trollů… věděl jsem, že to koště zvládnu zastavit včas, nemusela se přece ničeho obávat…"

 

"A co se stalo pak?"

 

"No… ve skutečnosti… jsem to nějak nezvládnul! Letěl jsem příliš rychle… ach, Harry, udělal jsem ze sebe naprostého pitomce!"

 

Harry s tímto výrokem mohl jen souhlasit, ochotně přitakávaje hlavou. S čímž pokračoval ještě razantněji, když uslyšel, jak jeho rusovlasý kamarád v duchu dodal: *....obzvlášť když jsem přistál v té obrovské hromadě trusu, kterou tam zanechal nějaký nový Hagridův mazlíček.*

 

Mladík udělal dosti znechucený obličej, náhle chápaje, jaký že byl zdroj toho odpudivého smradu, který se v místnosti vznášel. Ucouvl o několik kroků zpátky, pevně sevřel hůlku v ruce a hodil kamarádovým směrem silné čistící kouzlo.

 

"… a nejhorší ze všeho je, že to Malfoy všechno viděl…" naříkal nejmladší Weasleyovic syn.

Harry přehodil ruku kolem kamarádových ramen a řekl: "Neboj se! O Malfoye se postarám já osobně. Bude pěkně držet jazyk za zuby!"

 

Ron vzhlédl a chtěl mu odpovědět, když Hermiona rychle přispěchala k nim. Vypadala velice odhodlaně a v očích jí podivně jiskřilo. Černovlásek si byl zcela jist, že slyšela konec jejich rozhovoru a také bezpochyby i chápala důvod potřeštěného chování rusovlasého kouzelníka.

 

"Ronalde!" supěla mladá čarodějka. Zastavila se přímo před provinilým mužem, pohlížejíc na něj zdrcujícím pohledem. "Jestliže ještě někdy budeš cítit nutkání svést mě, tak radši použij tuto metodu!"

Na tato slova sevřela límec Ronova svetru, prudce ho přitáhla k sobě, zatímco si stoupla na špičky a přitiskla své rty k těm chlapeckým. Polibek byl sice krátký, ale velmi vášnivý.

 

"A nejsem žádnej Camrál!" vyštěkla předtím, než zmizela.

 

Mladík tam dál stál, úplně strnule, oči otevřené dokořán, kdežto Harry se celou situací spíše srdečně bavil a smál se, až se za břicho popadal.

 

000

"Merline! Drž mě pevně! Lásko, tak moc se mi po tobě stýskalo!"

 

Severus uctíval svýma rukama, rty i jazykem tělo mladíka, které tisknul ve své náruči, dychtivě ho líbaje. Neměli šanci se pomilovat už… počkat… teď už to bylo dvacet jedna hodin, čtyřicet jedna minut a patnáct sekund… a toho čekání bylo dost na to, aby staršího muže přivedlo k šílenství.

 

"Taky jsi mi moc chyběl, Seve!" šeptal Harry, vraceje ohnivě každý polibek, který obdržel.

 

Neschopný čekat žádnou další minutu, Severus třesoucíma rukama doslova serval oblečení ze svého milence a vzal si ho vášnivě přímo proti nejbližší zdi.

 

Jakmile pak byli schopni znovu uvažovat, Mistr lektvarů Harryho zvedl a v náručí ho odnesl do své ložnice. Měli před sebou ještě celou noc.

 

000

"… a Malfoy to všechno viděl…" fňukal vytáhlý Nebelvír na Seamusově rameni.

 

"To bude v pořádku, Rone. O Malfoye se postarám já osobně. Bude držet jazyk za zuby!"

 

Oči irského kouzelníka se zaleskly velice podivným světlem, když vyslovil Zmijozelovo jméno a zazářily ještě víc, jak se v jeho hlavě začal rýsovat geniální plán.

 

000

"Jsi posedlý!" usmál se Harry, když opět ucítil onen zkoumající něžný ukazováček na svém dolním rtu.

 

"Jsi posedlý mou pusou!"

 

Prst strnul v pohybu a mužovy tváře se zalily nepatrnou červení. Severus se okamžitě snažil zapírat, za žádnou cenu nechtě, aby jeho student věděl o této jeho malé slabůstce.

 

"Ne! To jen, že tvoje ústa jsou tak jemná, to je všechno!"

 

Uvnitř Snape doufal, že mladší kouzelník nakonec jeho výmluvu spolkne a nechal tedy své myšlenky zabloudit k oněm rtům.

 

*Tak překrásné! Nádherně plné rty! Delikátně tvarované… perleťová růžová, která se změní v rudě karmínovou, když je líbám příliš dlouho nebo příliš intenzivně… něžné a rozkošné… a tak smyslné a nadané… přímo tají pod mými ústy… tak horké… tak…*

 

Mladík propukl v srdečný smích.

 

Snape odtrhl pohled od těch rtů, které ho doslova hypnotizovaly, jen aby se potopil do smaragdových studánek - očí svého studenta, a zamračil se.

 

"Co to znamená?" zeptal se muž, klouzaje svým prstem na citlivý krk svého milence, který se v odpověď zachvěl.

 

"Lháři!" pokáral ho Harry jemně a našpulil rozkošně ústa v reakci na výmluvu svého profesora.

 

"Buďte opatrný, pane Pottere!" huboval naoko Mistr lektvarů. "Mohu klidně odebrat padesát bodů z Nebelvíru za tuto nestydatost, která právě vyšla z vašich úst…"

 

"Ach!" odvětil mladíček, vznášeje provokativně jedno obočí. "Mohu snad svou chybu nějak napravit? Jaká jiná nestydatost, kterou by mohla udělat moje ústa, by vás potěšila, pane profesore?" zašklebil se student, zatímco smyslně vklouzl dolů pod přikrývky.

 

Severus prudce vydechl v potěšení při pohledu na ty plné růžové rty, pevně obalené kolem jeho pulsující erekce.

 

000

"Malfoyi! Musím s tebou mluvit!" zavrčel odhodlaný Seamus.

 

Zmijozelský princ se otočil směrem k chlapci a obdařil ho ironickým úsměvem.

 

"Co sakra chceš, Finnegane?!"

 

"Tebe!"

 

000

Mladý Nebelvír si prohrábl rukama své husté červené vlasy a povzdechl. Musím přece přijít na něco romantického!

 

*Něco romantického,* opakoval si v hlavě stále dokola, zatímco kráčel směrem k Hermioně, která právě četla knihu, pohodlně uvelebená na jedné z pohovek v momentálně prázdné společenské místnosti.

 

"Ehm… Co tvoje žebro?" vypadlo z mladíka neočekávaně.

 

Hermiona vzhlédla od stránky, kterou už téměř uměla zpaměti a v tichosti se na Rona zadívala. Pak pomalu odpověděla: "Rone, madame Pomfreyová mi to žebro přece dávno vyléčila, víš to… byl jsi tam…"

 

Rusovlasý chlapec zčervenal, ale nakonec přikývl. Po chvilce váhání si sedl na kraj pohovky poblíž dívky a nervózně kroutil rukama.

 

*Něco romantického…*

 

Ronald nakonec zvedl hlavu a pohlédl na Hermionu s neobvyklou vážností, načež zvolal: "Ty nejsi Camrál, Hermiono!"

 

Dívka čekala na další slova… marně… když tedy žádná další nepřicházela tak si jen povzdechla: "Děkuji ti za informaci, Ronalde! Možná tě to překvapí, ale když jsem se narodila, doktor mě jednoznačně klasifikoval jako člověka!"

 

Chlapec zrudl ještě víc a vykoktal: "Já - já… příliš to se slovy… neumím, Miono."

 

Hermiona se musela hodně krotit, aby neřekla, že to bylo víc než zdrženlivé vyjádření a že to příliš neuměl nejen se slovy. Místo toho se naklonila směrem k němu.

 

Rusovlásek pohlížel na tu ženu, po které tak moc toužil a kterou chtěl za svou přítelkyni, tak plaše a ostýchavě a zároveň s takovým strachem, že se nad ním ona nakonec slitovala.

 

"Myslím, že by tvé rty teď mohly přestěhovat svou pozornost k jiné činnosti, než je mluvení. A možná, že budeš více talentovaný, než si myslíš…"

 

Ronův výraz v očích jí však prozradil, že mu vůbec nedošlo, co tím chtěla naznačit. Hermiona tedy jen protočila oči, popadla rusovlasou hlavou a jemně mladíka políbila se vší láskou, kterou k němu cítila.

 

000

Dva mladí blondýnci - nepřátelé už jen tím, že pocházeli z kolejí, mezi kterými panovala odvěká rivalita, se právě dychtivě líbali v Komnatě nejvyšší potřeby, horečně při tom trhaje šaty jeden z druhého.

V Seamusově mysli se zformovala vidina prostorné ložnice s pohodlnou postelí a nadýchanými polštáři, ale když vzhlédl, aby naznačil svému novému milenci, že si má lehnout na lůžko, spatřil, že se místnost přeměnila do něčeho, co by mohl být ráj sado-masochisticky založené osoby. Vzápětí také uviděl vzrušený úsměv na Dracově tváři. Zmijozel se ho pak otázal s jistou dávkou provokace: "Připraven?"

Ir se jen pobaveně usmál a sevřel v ruce želízka.

 

000

Harry znovu vybuchl smíchem.

 

"Severusi, ty lháři! Ty jednoduše musíš vzdorovat, že? Přiznej to! Přiznej, že jsi posedlý mými ústy!"

Jeho milenec ještě nebyl schopen rozumné myšlenky po potěšení, které mu právě mladíkovy rty s takovým umem dopřály, a musel se párkrát zhluboka nadechnout, aby opět nad sebou získal úplnou kontrolu. Běže svou elegantní rukou skrz své dlouhé vlasy se snažil upravit ten zmatek, který se mu vytvořil na hlavě po právě prožité vášnivé noci.

 

"Vůbec nejsem posedlý. A už vůbec ne tvými ústy!" popřel znovu.

 

"Přestaň lhát!" smál se dál Harry, plácaje afektovaně do stehna svého milence. Absolutně bez přemyšlení pak Vyvolený začal citovat: "Tak překrásné! Nádherně plné rty! Delikátně tvarované… perleťová růžová, která se změní v rudě karmínovou, když je líbám příliš dlouho nebo příliš intenzivně… něžné a rozkošné… a tak smyslné a nadané... přímo tají pod mými ústy... tak horké... tak... "

 

Jak ta slova opouštěla rty jeho žáka, Severus pomalu blednul. Teprve až Harry skončil svůj proslov, vzhlédl. Spatřil Snapeův výraz a okamžitě si uvědomil svou příšernou chybu.

 

Začal se chvět a přitiskl si třesoucí se ruku na ta zrádná ústa, která prozradila jeho tajemství, ale už bylo pozdě.

 

Udělal šílenou, kolosální chybu.

 

"Harry," promluvil po několika vteřinách těžkého dusivého ticha Severus. "Co jsi to zase provedl?"