Kapitola
desátá "Troufalý plán" část B
března 2010 v 14:47 |©Bellatrix |Po čem muži touží
Harry opustil místnost, tváře zardělé a udýchaný, jako by běžel maraton.
kamžitě potřeboval najít nějaké blízké, ale hlavně opuštěné místo, kde by mohl dát průchod své potřebě. Přešel tedy co nejrychleji k nejbližším toaletám a zamkl se v jedné z kabinek, na kterou ihned uvrhl tlumící kouzlo.
Chvatně rozepnul spodní část svého hábitu, než uvolnil kalhoty, které se sesunuly k jeho kotníkům, a po nich okamžitě následovaly i boxerky. Slastně zasténal, když se jeho prsty sevřely kolem bolestivě naběhlé erekce. Jeho ruka se začala rychle pohybovat ve známém pohybu, zatímco se v myšlenkách vrátil ke Snapeovi a jeho zkoušce z lektvarů.
Ach, Merline! Jaká vzrušující pozice! Harry, ty malá koketo, ty mě tak vzrušuješ! Proč mě tak dráždíš? Ach ano, sehni se níž. Ještě trošičku! Anooo, přesně takhle… teď bych jen mohl ponořit svůj penis hluboko do té tvé úzké horké prdelky… * slyšel Harry mužovy myšlenky, zatímco vařil svůj lektvar.
Jsi tak nádherný a sexy, že sama příroda musela plakat žárlivostí, když tě stvořila… A ta tvoje smyslná houpavá chůze… Nechoď příliš blízko mě, jinak riskuješ, že se stane něco, o čem se ti určitě nezdá ani v těch nejhorších nočních můrách,* pokračoval dál v duchu.
Všechny tyto profesorovy myšlenky však mladého Nebelvíra tak vyváděly z rovnováhy, že jeho lektvar při několika příležitostech málem explodoval. Naštěstí na konci byl jeho lektvar nějakým zázrakem krvavě červený, což byla požadovaná barva, k dokonalosti byl ale až příliš tekutý.
A ty ruce! Jeho ruce! Tak rád bych je viděl na svém těle. Dotkni se mě, Harry, polib mě, hlaď mě, lízej mě od hlavy až k patě. Ach ano, ta ústa!… Udělej mě svými rty…* Harry cítil, jak erekce pod jeho prsty zacukala ještě silněji. Dotkl se tedy citlivé vlhké špičky svého horkého ptáka, který přímo dychtil po dalších dotecích.
Myslíš na mě, když si to děláš sám, Harry?*
"Ach ano, ano," sténal, zatímco mu sperma stékalo po jeho rukou, když dal konečně průchod svému uvolnění.
Je nezbytné, aby dokončil přípravy na svůj plán. A to ještě dnes!
Když Harryho obklopila černočerná tma a mohl slyšet jen tiché mírumilovné pochrupování svých spolubydlících, otevřel mladý Nebelvír, bezpečně ukrytý za závěsy své postele, knihu s tmavě modrými deskami, kterou si dříve toho dne vypůjčil. Nejprve se podíval do obsahu a vyhledal v něm kapitolu, která ho zajímala nejvíc. Pak rychle nalistoval příslušnou stránku a začal text doslova hltat.
Existuje hned několik druhů lektvarů lásky, z nichž nejoblíbenější a nejpoužívanější jsou dva. Jeden z nich je velmi jednoduchý na přípravu. Nevyžaduje příliš velkou kvalifikaci v lektvarech a…
Absolutně soustředěný Harry se zastavil u pasáže, která pojednávala o nedostatcích lektvaru. Chtěl, aby jeho plán fungoval naprosto dokonale, že dokonce taková kapacita na lektvary jako je Snape nemohl přijít na to, že celá věc je jen promyšlená lest.
Tento lektvar musí být užíván se značnou opatrností, neboť účinek se může obrátit proti samotnému tvůrci. Určující je první pohled, který je neodčinitelný, s výjimkou použití antidota…
Dál už Nebelvír ani ve čtení nepokračoval. Nemohl čekat, že Snape mu skočí na to, že on - jeho profesor - byl náhodou první osoba, kterou Harry uviděl.
Druhý z těchto zmíněných lektvarů je daleko více efektivní a cílený. Na druhou stranu je i provedení značně složitější, ale aktér si může být jistý, že objekt jeho touhy bude hořet slepou vášní…
Harry právě pročítal seznam ingrediencí, když se znovu zastavil. Sakra! Potřeboval Snapeovy vlasy! Nebo cokoli v čem by byla Snapeova DNA. Tak chytrý muž jako on mu tohle nikdy nespolkne. Černovlásek přesunul tedy svůj zájem k dalším lektvarům, ale zanedlouho to vzdal, když zjistil, že u většiny z nich při požití antidota může oběť přijít o vzpomínky na tento konkrétní zážitek, a jak znal Snapea, ten určitě protilék má, a byl si víc než jistý, že by mu ho dal vypít.
"Copak tu není ani jeden, který by se hodil právě pro mé účely?" mumlal si Harry pod vousy.
Hledal lektvar, který by bylo poměrně snadné připravit, a nejdůležitější bylo, aby Snape neměl jakékoli pochybnosti o pravdivosti historky, kterou chtěl mladý Nebelvír nastínit - což mohlo být dosti těžké díky pověstné nedůvěřivosti jeho profesora.
Samozřejmě, že ve skutečnosti černovlasý mladíček neměl v úmyslu se namáhat s vařením jakéhokoliv lektvaru.
On jen chtěl, aby vedoucí zmijozelské koleje uvěřil, že někdo - pravděpodobně nějaký student - tento nápoj připravil a dal ho jemu - Harrymu vypít. A protože ho vařil student - tak přirozeně nebude fungovat správně - Snape přece pořád zdůrazňoval, jak jsou zdejší studenti naprosto neschopní a nekompetentní, že? - a Harry se tak bude moci vrhnout do náruče svého profesora lektvarů a naprosto beztrestně ho líbat, hladit a vyznat mu svou lásku. Moc dobře věděl, že jeho plán má k dokonalosti daleko, ale on byl už tak zoufalý a tak strašně toužil, aby se ho jeho profesor dotýkal. Proto sebral veškerou svou nebelvírskou odvahu a smělost, kterou jen dokázal najít. Žádné větší problémy si nepřipouštěl. On už přece věděl, že ho Snape chce.
Jeho nádherné zelené oči doslova zazářily hvězdičkami, když pohledem sklouzl na návod na přípravu lektvaru, který se zdál vypadat velice slibně. Jak četl dál, na jeho tváři pohrával čím dál tím větší úsměv.
Lektvar vášně je něco mezi lektvarem chtíče a lásky. Patří sice do skupiny složitějších lektvarů, ale není to nápoj nikterak obtížný, spíš náročnější na čas a určité uspořádání…
Harry si v rychlosti prošel celý návod. Tento lektvar nebyl sice nejjednodušší a nemohl by ho připravit každý, ale pro někoho ze starších ročníku by to nemusel být zas takový problém. I on by to s trochou snahy zvládl.
Mladík pokračoval dál.
… má krásnou tmavě oranžovou barvu se zlatavými odlesky a velice příjemnou chuť...
"Banánu?" dokončil potěšeně. Bezva, stačilo jen zajít ke skřítkům do kuchyně a jeden sníst předtím, než se vrhne do Snapeovy náruče.
… protilék podaný osobě, která vypila lektvar vášně, způsobí, že osoba si nepamatuje nic z následujících událostí po požití. Tato skutečnost však není způsobena díky protiléku, ale lektvaru samotnému. Antidotum samo o sobě tyto myšlenky v žádném případě odstranit nemůže…
"Ano!" vykřikl Harry, který téměř skákal radostí po posteli. To znamená, že i kdyby mu Snape dal protilék, on si bude pamatovat všechno, protože si žádný lektvar nevzal a jeho profesor uvěří, že on si na jejich chvilku vášně nebude pamatovat. Harry tak mohl zachovat tyto nádherné myšlenky, zatímco se nebude muset obávat toho, že by byl nějak potrestán. Mohl tak ještě víc vznítit touhu svého profesora, a kdo ví… možná později… Snape by si mohl uvědomit, že k němu cítí i něco víc, než jen touhu… že se do něj zamiluje…
Harry snil dál s otevřenýma očima a ani si neuvědomil, že o několik minut později usnul doopravdy.
Harry na vteřinu pevně sevřel víčka a hluboce se nadechl.
Bylo půl deváté večer a on nervózně stepoval před dveřmi svého učitele lektvarů. Musel svou roli zahrát dokonale, aby mu to Snape uvěřil. Připravil se, znovu se zhluboka nadechl, a pak doslova rozrazil dveře, aniž by na ně předtím zaklepal. Vešel a zabouchl je za sebou a rychle se hrnul směrem ke stolu, kde, jak si byl jistý z předešlých zkušeností, seděl Snape, který opravoval eseje.
Muž na něho zíral ledovým, ale překvapeným pohledem, zatímco uvnitř doslova sténal, když spatřil svého žáka, který byl oblečený v upnutých černých šatech, které byly jako jeho druhá kůže a nenechávaly téměř skoro žádné místo pro představivost.
"Co tady děláte, Pottere!" vyplivnul jedovatě Snape. "Nejen, že sem jen tak vrazíte, dokonce se ani neobtěžujete zaklepat! Deset bodů z Nebel... Pottere! Co to ksakru…?"
Harry se pohyboval dál, dokud nedosáhl onoho stolu, pak, aniž by řekl jediné slovo, se posadil na klín svého profesora a v tuto chvíli právě něžně okusoval mužův ušní lalůček.
"Pokud máte chuť něco brát, profesore, co kdybyste místo bodů radši odstranil moje kalhoty! Jsou mi trochu těsné… Rozumíte, jak to myslím, nebo spíš chcete, abych vám to ukázal?"
Snape na něj jen nevěřícně zíral a jeho dech se podivně zadrhával.
"Pottere," lapal po dechu. "Co to do vás vjelo?"
"No, já doufám, že to budete vy, pane profesore," předl, zatímco smyslně vlnil svými boky proti těm Snapeovým.
Tato přímá výzva jeho studenta Snapeovy doslova vyrazila dech, i přesto se však snažil protestovat, ovšem jen do té doby, dokud mu jistý Nebelvír nezačal pokrývat jeho tvář a hrdlo spalujícími polibky.
"Pottere!" snažil se ještě chabě bránit Snape, ale jeho boky na celou situaci měly svůj názor a začaly na onen lascivní tanec odpovídat. Cítil, jak jeho penis ztvrdnul ještě víc a vlna spalujícího horka zasáhla jeho nervový systém.
"Ach, Severusi! Bože, ty máš ten nejkrásnější zadek, co jsem kdy viděl. Nejradši bych ti ho zlíbal. Řekni, že to chceš taky…!"
Snapeovy ruce a nohy se teď silně třásly a musel tvrdě bojovat proti tomu, aby neřekl Ano!
Rukama pevně sevřel okraj stolu. Přikázal si, že je nechá na místě a rozhodně se nebude! dotýkat toho nádherného horkého těla, které se na něm vášnivě svíjelo. Také se snažil, i když s menším úspěchem, znehybnit své boky, které se vlnily proti těm Nebelvírovým.
"Pottere, ne," vzdychal zoufale. "M - My… ne - nemůžeme... nemůžeme... to... udělat... Mmmm… přestaňte Pott - aaach..."
Černovlásek právě hladil hrudník staršího kouzelníka a i nadále se věnoval lalůčku, tentokrát ovšem u druhého ucha. Rukama klouzal po černé látce hábitu a byl doslova šílený touhou, když pod svou dlaní ucítil ztvrdlé bradavky mistra lektvarů.
"Přestaň Pot-tere!" nařídil Snape už více pevným hlasem, odstrkuje ho. "Musíme přestat! Okamžitě!"
Mužovy boky byly stále zaklesnuty do těch mladíkových a Harry byl prohnutý v kříži, protože na jeho hruď tlačily neodbytné ruce, které se ho snažily stůj co stůj odstrčit pryč. Mladík však neváhal a okamžitě z této pozice vzal výhodu, popadl výstřih svého trika, prudce za něj škubl, stáhl ho ze sebe a odhodil pryč. Tím způsobil, že se Snapeovy dlaně nyní opíraly o jeho nahý, lehce opálený trup. Na tento kontakt odpověděl Nebelvír táhlým zasténáním.
Severus okamžitě ucukl svýma rukama, jako by se opařil, a Harry tak měl příležitost přitisknout opět své tělo proti němu.
Rukama objal Severuse kolem krku, naklonil se a smyslně zašeptal: "Miluji tě" předtím, než zachytil úzké rty těmi svými.
Severus doslova zamrznul, když uslyšel vyznání svého studenta. Hodně rychle ovšem roztál, pod invazí horkého laskajícího jazyka, který napadl jeho ústa. Bože, chtěl to tak moc! A tak dlouho! Vrátil mu polibek s divokou prudkostí, vášnivě olizuje něžné smyslné rty, o kterých tak často snil, ochutnávaje tak chlapcovu jedinečnou chuť. Doslova nadskočil, když najednou ucítil malou opovážlivou ruku přímo na jeho rozkroku, která ho začala dráždit.
"Merline, ne, Harry! Přestaň! Jestli to okamžitě nezastavíš, pak už nebudu moct zastavit ani sebe!"
"Ale já nechci přestat a nechci, abys přestával ani ty, lásko!" sténal Harry, zatímco svým jazykem laskal mužovy rty. Severus se pokusil ho ještě jednou odtlačit, ale Harry sevřel jeho bledou ruku ve své a pozvedl ji ke svým rtům, svýma intenzivníma zelenýma očima ho doslova hypnotizoval, zatímco pomalu oblizoval jeho ukazováček, začínaje od špičky a pokračuje přes všechnu tu jemnou kůži až do místa, kde začínala dlaň. Pak ho celý pohltil do svých úst a začal po něm smyslně přejíždět tam a zpátky plochou svého horkého jazyka.
Zanedlouho prst osvobodil ze svých úst, nechávaje svůj jazyk sklouznout mezi ukazováček a prostředníček. Pomalu dráždil chvějící se prsty, až svou náležitou péči věnoval každému z nich.
Nakonec jeho teplý vlhký jazyk sklouzl na Snapeovu dlaň, u které se zdržel docela dlouhou dobu předtím, než svými rty přešel k základně Severusova palce, který jemně skousl.
Starší kouzelník byl doslova očarován podívanou na tato smyslná ústa, která ho tak nádherně mučila. Pozoroval, jak se červené rty jeho studenta sevřely kolem každého z jeho prstů s výrazem extáze na jeho tváři, který by tak rád viděl při jiné příležitosti a na jiném místě - zvaném ložnice, přesněji řečeno JEHO ložnice. Chvěl se touhou, a to nad tím jen přemýšlel.
Harry vnímal tu záplavu myšlenek, která přicházela od jeho učitele, a to ho vzrušovalo ještě víc. Věděl, že to, co dělal, Severuse těšilo. A všechno, co chtěl, bylo potěšit ho. Velmi moc.
Jakmile byly všechny prsty takto poctěny, nechal Harry Severusovu ruku sklouznout ke svému krku a odtud ji vedl na svou hruď. Vychutnával si tyto ukradené okamžiky, jako by to byly jeho poslední, zatímco pokračoval v pomalém postupu této bledé elegantní ruky směrem k jeho břichu, a pak ještě níž.
Snape zadržel dech, když cítil svou dlaň spočívat na místě, kam by nikdy neměl mít přístup, ale které chtěl tak horlivě dobýt.
Harry přestěhoval ruku svého učitele zase stejnou cestou zpátky nahoru až ke svým ústům, do kterých opět zachytil ukazováček, a začal lehce sát. Pak ho uvolnil a přiblížil ho k Snapeovým vlastním rtům.
"Ochutnej," řekl hlasem zlomeným touhou a pohřbil mužův ukazováček do úst, vidě sát Snapea svůj vlastní prst.
"Teď jsem na řadě já!" šeptal Harry, odsouvaje lehce jeho ruku a bera ty tenké rty znovu do svého zajetí.
Severus ho líbal zas a znova, zatímco poplašný zvon v jeho hlavě bil na poplach více než kdy jindy, a najednou pochopil proč.
A jeho srdce se potopilo.
Chuť, kterou mohl cítit na Harryho ústech - to byly banány. Viděl, že se k němu jeho žák chová divně, ale myslel… věřil…
Ty city nebyly skutečné a vyznání lásky nebylo pravé. Jeho doteky bylo nucené lektvarem. Odstrčil Harryho jemně, ale pevně od sebe a znehybnil ho rychlým "Impedimenta."
Rychle přešel ke své skříni, aby vyhledal protilék a poté se vrátil zpět ke svému žákovi.
Jediná útěcha, kterou měl, bylo, že si Harry nebude nic pamatovat.
Alespoň on bude ušetřen.
Žádné komentáře:
Okomentovat