Otrokyně

 

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Kathrin McArtrová; Lucius Malfoy/ Kathrin McArtrová
Shrnutí: Smrtijedi jsou nejvěrnější z věrných lorda Voldemorta, je jejich zvykem vybírat si mezi zajatci pohledné ženy a dívky, aby se staly jejich otrokyněmi. Severuse Snapea zaujme jedna mladičká čarodějka, Lucius si však chce taky užít. Jenže Kate se nehodlá se svým osudem smířit tak snadno, jak by se mohlo zdát, což se jí stane osudným.
Poznámka: Děkuji Manori za korekturu
Dopsáno v roce 2006

Otrokyně

Kamennou chodbu osvětlovalo jen mihotavé světlo pochodní, odkudsi zdáli se ozýval tlumený křik plný bolesti. Brána na konci chodby se otevřela a skupina mužů s biči vehnala dovnitř shrbené postavy v otrhaných šatech, připoutané k jednomu dlouhému řetězu, který chřestil jako vydrážděný had. Každou chvíli některý z mužů nechal bič zatančit na zádech zajatců, často bez jakéhokoli důvodu. Hnali ty ubožáky za neustálého křiku a bití chodbou až do místnosti s klecí, kam je zavřeli. Skladba zajatců byla nejrůznější, od starých mužů, přes ženy, a dokonce jedna mladičká dívka. Muži v černých kápích s bílými maskami na tvářích zajatce odvázali od řetězu, na kterém je přivedli, a za okovy, které měli na rukou, je uvázali v kleci jako zvěř na trhu, a jak se ukázalo, tak šlo o opravdový trh. Dívka se schoulila ve svém koutě. Měla na sobě potrhané šaty, které stěží zakrývaly její mládí v rozpuku. Co chvíli se na ni lačně zadíval některý z dozorců. Byla jí zima, chvěla se a měla hlad, neboť je vedli několik dní bez jídla. Zápěstí i kotníky měla od pout rozdrásané do krve, byla špinavá, kulhala a cáry šatů měla na zádech nasáklé krví z ran od biče. Dlouhé kaštanové vlasy měla špinavé a zcuchané, tvář zarudlou od pláče. Vyděšené oříškové oči obracela na všechny strany.
Dívka se jmenovala Kathrin a pocházela z poměrně staré kouzelnické rodiny, avšak její otec si vzal za manželku mudlu, takže nebyla čistokrevná. Její rodiče vždy stáli na straně Albuse Brumbála – největšího kouzelníka současnosti – a bojovali všude proti bezpráví a útlaku. To byl taky důvod, proč se dívka dostala na tohle hrozné místo. Před pěti dny do jejich domu vrazila skupina postav v černých kápích a bílých maskách. Před očima děvčete zabili jejího otce, a když se matka pokusila dceru chránit, zabili ji taky. Dívku pak odvlekli a nad hořícími troskami domu zanechali znamení, které budilo ze spánku všechny kouzelníky a čarodějky po celé Anglii – Znamení zla – symbol Pána Temnot, symbol smrti.
Dveře na druhé straně se otevřely a vstoupil impozantní muž. Vysoký, štíhlý, s hrdým, lehce arogantním postojem, dlouhé černé vlasy měl stažené do ohonu, světlá pleť a temně černé oči mu propůjčovaly děsivý, avšak neobyčejně přitažlivý vzhled. Na sobě měl těsné kalhoty z černé kůže, bílou košili u krku rozhalenou a černý plášť. Všichni dozorci se mu hluboce uklonili a šli mu z cesty. Vrchní dozorce se k nově příchozímu připojil, ale nedovážil se jít na jeho úrovni a plížil se krok za ním. Kate ten muž fascinoval natolik, že na chvíli zapomněla na strach. Pohyboval se tak ladně a pružně, jako šelma, vznešenost a hrdost z něj přímo sálaly. Na chvíli dívka zadoufala, že ji odtud vysvobodí, ale jeho černé oči, hluboké jako dvě bezedné propasti, byly studené a kruté. Jeho tvář s ostrými rysy a aristokratickým profilem byla jako vytesaná do skály a jeho zrak pátral mezi zajatci po kořisti jako zrak skutečné šelmy.
„Dnes jsme byli velice úspěšní, pane,“ osmělil se vrchní dozorce úlisným, podlézavým hlasem. „Budete jistě spokojen.“
Černovlasý muž ho sjel varovným pohledem a vstoupil do klece mezi zajatce. Viditelně se mu to tu nezamlouvalo a úzkostlivě dával pozor, aby se o nic, a hlavně o nikoho neotřel. Pomalu kráčel od jednoho zajatce ke druhému a prohlížel si je jako statkář koně na trhu. Muže minul zcela bez povšimnutí, pouze u jednoho se zastavil.
„Bystrozory často nehostíme,“ řekl černovlasý muž hlubokým, sametově jemným a melodickým hlasem, který byl ale pokřiven přímo hmatatelným odporem, a přes rty mu přeběhl malý, krutý úsměv.
Zajatec vzhlédl a pohrdavě plivl černovlasému muži na botu směs slin a vlastní krve. Okamžitě dostal ránu do hlavy od vrchního dozorce.
„Ne,“ zarazil elegantním gestem ruky s dlouhými prsty černovlasý muž stráž, která si už připravovala biče. „Smrt je vysvobození, nikoli trest. Odveďte ho dolů k výslechu. Čeká ho dlouhá noc.“
Vrchní dozorce se uklonil, nechal muže odvázat a dvě postavy v kápích ho odvlekly pryč. Kate se zachvěla. Jak mohl být ten člověk tak krásný a vznešený, tolik přitažlivý a přitom být tak krutý? Muž mezitím přešel k ženám. U každé se zastavil a jeden ze strážných ženu surově vytáhl na nohy, svlékl ji, chytil za vlasy a zaklonil ji hlavu co nejvíce dozadu. Některé se rozplakaly, ale soucit tady neměl místo. Černovlasý muž si každou prohlédl s leskem v očích, některé letno osahal, a pak buď přikývl, nebo šel dál. Žena, která mu stála za přikývnutí, byla odvázána a odvedena stranou. Kate se chvěla strachem, nevěděla, co s ní bude, ale věděla, že tu nechce zůstat. Možná jen vybíral oběti na nějaký rituál, ale i tak by to bylo lepší, protože by to aspoň měla rychle za sebou. A najednou stáli před ní a stráž ji táhla na nohy, které se jí podlamovaly, a chtěla ji svléknout.
„Počkat!“
Muž se zarazil a nejistě spustil ruku s nožem, kterým jí chtěl rozříznout zbytky šatů.
„Vždyť je to ještě dítě. Kde jste k ní přišli?“ otázal se černovlasý muž, uchopil ji za bradu a otočil jí hlavu několikrát ze strany na stranu, aby si ji mohl lépe prohlédnout.
„Podle mých informací jí je sedmnáct. Je plnoletá,“ odpověděl vrchní dozorce nervózně.
„Vypadá tak mladě,“ řekl černovlasý muž zamyšleně a na dlouhou chvíli se odmlčel a jen se na ni díval. „Dobře, bereme ji sebou. Zbytek odveďte do cel,“ řekl nakonec, otočil se a odcházel.
Stráž Kate odvázala a vlekla ji pryč spolu s ostatními vybranými ženami. 

„Tak jaká byla úroda, Severusi?“
Severus Snape si shodil plášť z ramen a ani se neohlédl, aby se ujistil, že ho skřítek zachytí dřív, než dopadne na zem. Pohodlně se usadil v křesle a jedním pohybem ruky si stáhl černou stuhu, která mu svazovala vlasy, takže se mu po ramenech rozlila záplava jiskřivých černých vlasů.
„Nech se překvapit, Luciusi,“ ušklíbl se na polonahého blonďáka, který se rozvaloval na kožešinách u krbu a co chvíli škubnul za řetěz, na němž byla přivázána spoře oděná dívka, která seděla od něj tak daleko, jak jí to řetěz dovoloval. 
„Ale je tam jeden bystrozor. Zrovna teď ho budou vyslýchat – jestli máš chuť.“
Lucius Malfoy škubnul prudce za řetěz, až mu dívka doslova vlékla do náruče, vášnivě ji políbil, kousnul ji do dolního rtu a pak, jako by o ni ztratil zájem, vstal a sešel po několika schodech ze zákoutí s kožešinami dolů k Snapeovi. Dívka se schoulila v koutě a viditelně doufala, že si jí už všímat nebudou.
„Ani ne. Spíš čekám, jaké přineseš zprávy. Mám chuť na čerstvé maso,“ uculil se a nalil si z baru červené víno.
„Tak si nech zajít chuť. Dřív jak zítra nebudou v použitelném stavu. Pořád jim říkám, že když je sem vedou, mají jim dát najíst a tolik je nemlátit. Víš, co to dá práce, dát je pak dohromady?“ zavrčel Severus rozmrzele. „Abys je pak ty mohl zase zmlátit,“ dodal s úšklebkem.
„Jen se nedělej. Jako by z tvé ložnice některá odešla bez jediného šrámu,“ odsekl Lucius popuzeně, ale pak se zašklebil a napil se vína. „Je vynikající,“ konstatoval.
Severus vstal z křesla a došel k Luciusovi, vzal mu z ruky skleničku a napil se.
„Mizerný ročník, moc deště,“ utrousil a jako by nic vrátil skleničku Luciusovi.
„Opatrně!“ zasyčel Lucius výhružně.
„Nebo co?“ ušklíbl se Severus. Dráždit Luciuse bylo nebezpečné, ale většinou nedokázal odolat, aby nepopíchl to jeho nabubřelé ego. „Jo, málem jsem zapomněl, je tam mladá McArtrová. Věděl jsi, že ta jejich holka vypadá tak mladě? Skoro jsem si myslel, že je ještě pod zákonem.“
„Jako by ti to vadilo,“ ušklíbl se Lucius.
„Já nemám choutky jako někdo,“ odvětil Severus a Lucius se zasmál.
„Máš něco proti mladému masíčku?“
„Záleží jak moc mladé.“
„Ale, Severusi, tak mu to dopřej. Koneckonců, kdo tady má slabost pro panny, no?“ uchichtl se Lucius.
„Srovnáváš jabka a hrušky. Ale je to jeho věc, když ho to… pro mě za mě proč ne, ale můj styl to není,“ pokrčil Severus rameny.
„No jo, dneska ale asi vstal levou nohou, má hrozně blbou náladu.“
„Po ránu mám taky vždycky blbou náladu, už jen proto, že je ráno,“ zavrčel Severus a Lucius se krátce zasmál.
„Ne, tentokrát je to vážný. Celé dopoledne nadával na Brumbála. Něco se stalo,“ řekl Lucius a zatvářil se najednou velice vážně. „Nevíš co? Když jsi jeho pravá ruka?“ dodal a nezapomněl vyslovit poslední větu poněkud jedovatě.
Severus se na něj díval a dlouho vážil odpověď. Byl si dobře vědom toho, že se Lucius nikdy nevyrovnal s tím, že se on stal Mistrovou pravou rukou místo něho, a že čeká na jeho sebemenší zaváhání, aby ho potopil. 
„Nemám tušení. Neříká mi všechno. Pořád očekávám rozkazy ohledně té trojice bystrozorů, co je dole v kobkách. Asi je tam chce nechat shnít zaživa, nebo co. Lestrange za mnou chodí každou chvíli vyzvídat, jestli už z nich můžou nadělat krmení pro Naginiho.“
„No jo, Lestrangeovi. Vždyť víš, co jsou zač. Jeden větší cvok než druhý.“
„Co Narcissa? Pořád nějak nechápu, že si tě mohla vzít, když ví, co jsi zač,“ řekl Severus.
„To je ta živočišná přitažlivost,“ zašklebil se Lucius.
„Tak by se tomu taky dalo říkat,“ utrousil Severus posměšně.
„Pochybuješ snad o mé přitažlivosti?“
„To by mě ani ve snu nenapadlo. Jen nevím, co ji na tobě přitahuje víc – peníze nebo moc. Ale teď mě omluv. Čeká mě ještě práce,“ řekl Severus a vstal.
„Proč mám vždycky pocit, že si pod záminkou, že je ošetřuješ, užíváš jako první?“
„Protože jsi závistivý parchant,“ ušklíbl se Severus.
„Že by?“ zasmál se Lucius.
„Buď v klidu. Většina z nich je v takovém stavu, že bys z toho nic moc neměl. Nejdřív je někdo musí dát dohromady, a protože Gregory má vlastní práce dost, zbude to jako obvykle na mě.“
„Ale nevypadáš, že by ti to vadilo. Proč jsem se sakra víc nevěnoval lektvarům? Mohl jsem teď místo tebe vařit lektvary pro potlučené nahé krásky.“
„Nejspíš proto, že než lektvary tě víc zajímalo, jak rozepínat holkám o lavici před tebou podprsenku,“ usmál se Severus.
Lucius se zašklebil.
„Asi se dnes večer tedy budu muset spokojit s nějakou…známější.“
„A co Narcissa?“ navrhl mu Severus s potměšilým úsměvem.
„Víš, že o tobě jeden čas pořád mluvila? Že kdybys se chtěl ženit, měla by těžkou volbu,“ řekl Lucius po chvilce zamyšlení.
„Nemám zájem se ženit. Až budu chtít spáchat sebevraždu, najdu si rychlejší a pohodlnější způsob.“
„Tvůj problém je v tom, že si k sobě žádnou ženskou nepustíš. Dokonce ani v posteli ne,“ rýpnul si Lucius s chutí, protože věděl, že tohle dokáže Snapea spolehlivě vytočit.
„Co to zase má znamenat?“ zamračil se Severus a černé obočí se mu stáhlo nad kořen nosu jako dva bouřkové mraky.
„Ale no tak. Každý ví, že potom s žádnou už nevydržíš a že nesnášíš, když na tebe někdo sahá. Stačí se dívat.“
„To je snad moje věc!“ vyštěkl Severus popuzeně.
„V životě by mě nenapadlo, že tě ta Evansová dokáže takhle poznamenat,“ potřásl Lucius hlavou.
„Sklapni!“ vyštěkl Snape a sevřel pravou ruku v pěst.
„A chceš tvrdit, že to není pravda? Že se nechceš ženit, protože tě odmítla? Že na tebe nikdo nesmí sáhnout, protože …“
„Ještě slovo a přísahám, Luciusi, že tě to bude moc mrzet,“ zasyčel Severus tiše, ale zřetelně, a v očích se mu vztekle blýskalo.
Lucius se pousmál, dobře se bavil. Věděl, že provokovat Snapea není nejlepší nápad. Dokázal se perfektně ovládat, ale když se doopravdy naštval, a Lucius věděl kam rýpnout, aby toho dosáhl, tak to pak stálo za to. Lucius si dobře pamatoval na den, kdy Severus oficiálně převzal post pravé ruky lorda Voldemorta a jeden zkušený Smrtijed jeho pozici zpochybnil kvůli jeho mládí. Snapeovi bylo teprve dvacet let a to bylo zatraceně málo, když se uvážilo, jakou moc mu Voldemort svěřil. Přesto bylo jasné, že to nebyla chyba. Toho pitomce, co Snapea nazval cucákem a řekl, že ho poslouchat nebude, pak skřítkové smetli na lopatku, protože víc z něj nezbylo. Snape ho bez mrknutí oka zabil, a pak se s klidem zeptal, zda má ještě někdo nějaké námitky. Nikdo neměl, a od té doby se ho všichni báli. Lucius měl sice velice pevné postavení a patřil mezi Voldemortovy oblíbence, ale Snape byl vyloženě Mistrův miláček a nebylo radno si ho poštvat proti sobě. Pár Smrtijedů na to už doplatilo, jejich těla se nikdy nenašla. 
„Blbý pokus o vtip,“ připustil Lucius, neměl chuť zrovna teď začínat nějaké spory.
„Jo, to máš pravdu. A být tebou, už to nezkouším,“ zasyčel Severus a při odchodu za sebou prásknul dveřmi.
Lucius potřásl hlavou. Když spolu chodili jeden rok do školy, Lucius byl totiž o šest let starší, byl Severus plachý, zakřiknutý kluk bez sebeúcty s nulovým sebevědomím. O šest let později, když začala Evansová chodit s Potterem, poté, co nechala Snapea, se z něj stal postrach školy. I Lucius musel uznat, že to bylo působivé. Udělal všem na škole ze života peklo, ovládal celou zmijozelskou kolej a všichni studenti se ho děsili. Nikdo se neodvážil mu odporovat, vyjma Pottera a jeho party, kteří to zkusili a téměř na to Black doplatil životem. Lucius byl až zaskočen tou proměnou, která se Severusem stala. Poté co prošel výcvikem na černého mága, se naučil ovládat, ale příliš se nezměnil. Všemi pohrdal a kdo se na něj jen koutkem oka neuctivě podíval, špatně skončil. Jeho vztah k ženám rozchod s Evansovou dost poznamenal, třebaže to Severus popíral. Střídal milenky dokonce častěji než sám Lucius a nikomu, ať už ženě či muži, nedovolil, aby se ho dotknul. Lucius se ušklíbl, Snape byl prostě divný pavouk, nemělo smysl se tím zabývat, a tak obrátil svoji pozornost zpátky ke své „hračce“, která se choulila v koutě na kožešinách.

*****

Kate otevřela oči. Ležela nahá na posteli a u ní seděl ten černovlasý muž. Byla příliš vyčerpaná, než aby uvažovala o své nahotě a styděla se. Celé tělo ji bolelo, jako by na ni útrapy z cesty sem teprve teď dolehly, takže se nedokázala vůbec pohnout a do její mysli vstupovala jakási tupá odevzdanost a lhostejnost. Vzal z nočního stolku nádobku, otevřel ji a ponořil do ní dva štíhlé prsty. Pak jí začal pomalu nanášet hojivou mast na rány. Dělal to provokativně, ale účelně, nebyl v tom žádný postranní úmysl, jen ji přišel ošetřit. A přece měla pocit, jako by v jejím těle jeho ruka s dlouhými, štíhlými prsty zažehla oheň, vytrhl ji z letargie. Byla však příliš slabá, a tak jen ležela a s přivřenýma očima si vychutnávala jeho podivně příjemné doteky. Opatrně ji obrátil na břicho a ošetřil jí rány od biče. Sama se otočila na záda a pohlédla mu do očí. Ještě nikdy nespatřila tak temné, hluboké oči plné až po okraj nenávisti a touhy po pomstě. Plálo to v nich jako věčný oheň, ale byla tam i skrytá bolest, která těm očích dávala zvláštní rozměr – lidský. Díval se na ni a ona měla pocit, že jí vidí až do duše. Natáhla ruku, aby se ho dotkla a zjistila, zda je skutečný, nebo jen výplod jejích vyčerpaných smyslů. Uhnul a ona na okamžik pocítila, že dotknout se té bledá tváře je něco jako svatokrádež.
„Kdo jste?“ zachraptěla.
Neodpověděl, v jeho tváři se nehnul ani sval, jen na ni upíral své oči, černější než samotná noc.
„Jste člověk? Nebo démon?“ zeptala se tiše. Nechápala, proč ji tak přitahuje, když by se ho měla bát, ale ještě nikdy ve svém životě nepotkala takového muže. Měl ji v moci, mohl si s ní dělat, co se mu zlíbí, mohl ji zabít nebo něco horšího, a přece neměla strach. Ty jeho doteky jí uklidnily a zároveň jako by jejím tělem probíjela elektřina, chtěla se ho dotknout, ale on se odtáhl a po rtech mu přeběhl nepatrný úsměv, avšak jeho oči zůstaly studené.
„Možná obojí,“ zašeptal a jeho hlas, hluboký, sametový hlas s lehce zastřeným podtónem, jí pronikl až do morku kostí.
„Co se mnou bude?“
„Co budu chtít,“ odpověděl.
Nemýlila se. Zajali ji a on si ji vybral. Teď patřila jemu a mohl si s ní dělat, co chtěl. A bude si s ní dělat, co bude chtít. Najednou dostala strach.
„Zabijete mě?“ hlesla vyděšeně.
„Bojíš se smrti?“ zeptal se jako někdo, kdo si vůbec nepřipouští vlastní smrtelnost.
Přikývla. Nic neřekl, jen se na ni pořád tak divně díval. Oči se mu leskly a byl v nich výraz, který nemohla zatím pochopit, protože neměla žádné sexuální zkušenosti s muži. Přejel prstem po jednom ze šrámů na jejím břiše. Bolestně zasykla.
„Bolí?“ zeptal se, ale viditelně nečekal odpověď. Neustále se jí díval do očí a jeho prst pomalu postupoval po jejím těle nahoru.
Zachvěla se a on se nečekaně stáhnul. Nechtěla, aby přestával, i když té touze příliš nerozuměla, ale tady určoval pravidla on. Vstal a beze slova odešel zanechávajíc ji rozrušenou a zmatenou.

*****

Lucius sledoval Severuse ostřížím zrakem. Seděl v křesle a jako každý večer, kdy neměl nic lepšího na práci, zíral do krbu. Snape byl divný pavouk, ale Luciuse znepokojovalo, že nedokázal jednoznačně říct, co ho přimělo vstoupit do služeb Pána zla. Co hnalo Snapea dál? Touha po moci? Ne. Byl po Voldemortovi nejmocnější kouzelník Anglie a využíval toho jen velice zřídka. Většinou nechával plnit rozkazy jiné a sám se vždy stáhl do pozadí. O jeho soukromí nikdo nic nevěděl, vyjma faktu, že si pravidelně užíval se zajatkyněmi. Neměl sourozence, otce mu zabil Voldemort, matka zemřela už dávno, neměl manželku, děti, přátele. Nestál o nikoho a všech se většinou stranil. Ne, po moci netoužil. Ani peníze ho nezajímaly. Byl dědicem obrovského majetku, měl peněz, že nevěděl co s nimi, a stejně si nikdy nic nekoupil. Oblékal se jednoduše, i když elegantně. Žil skromně a vystačil s málem. Tedy ani peníze to nebyly. Pomsta? To by už byli Black s Potterem mrtví. Tak co sakra hnalo Severuse Snapea dál? Luciuse to velmi zajímalo, protože Snape byl nevyzpytatelný, nedalo se říct, co udělá, jak zareaguje, jaké jsou jeho cíle, a to z něj dělalo velice nebezpečného soupeře. Na druhou stranu měl Snape dvě zásadní slabiny – srdce a tu jeho trapnou šlechtickou čest. Nebylo těžké to poznat. Snape zřídka kdy chodil do sklepení, kde se prováděly výslechy a všechny ty experimenty a až směšně lpěl na svých zásadách. Přesto Lucius nikdy nebyl svědkem toho, že by odmítl splnit Mistrův rozkaz, nikdy se nedal ovládnout svými city, ale věděl, že to ve Snapeovi je, vždycky to tam bylo, a on byl připraven to ve správné chvíli využít, stejně jako to dovedl obratně využívat jejich Mistr. Ovšem vědomí, že nezná pohnutky, které jeho soka ženou dál, byla nejistá proměnná v jeho jinak dokonalé rovnici, jak se stát místo Snapea prvním mužem lorda Voldemorta a z toho mohly být problémy.
Severus si byl vědom, že ho Lucius pozoruje a dokázal i odhadnout, na co myslí. Věděl, že Lucius nikdy nepřestane hledat způsob, jak získat jeho postavení a využije k tomu všech prostředků. K Luciusi Malfoyovi se nevyplácelo obracet se zády. Nevadilo mu být neustále ve střehu, aspoň si tak tříbil smysly a udržoval se bdělý a ostražitý, ale teď dál apaticky zíral do ohně v krbu a Luciuse ignoroval. Vydržel by tady sedět celé hodiny, ten plamen mu připomínal oheň, který hořel v jeho nitru. Palčivý, zraňující, spalující oheň, který se nedal uhasit, který ho užíral. Lucius se mýlil, byla to nenávist a touha po pomstě, co bylo zdrojem Severusovy síly, co ho pohánělo dál. Nenáviděl své rodiče, že mu zničili dětství, nenáviděl své spolužáky, že mu udělali ze života peklo, nenáviděl Evansovou, že mu zlomila srdce, nenáviděl slepě všechny a všechno. Chtěl všem způsobit stejnou bolest, s jakou musel žít. Přišel o rodinu, o dětství, o radost ze života, o iluze, o naději, o schopnost milovat a chtěl, aby za to někdo zaplatil – ne, nejlépe všichni. Ale přes to všechno si Severus uvědomoval, že uvnitř je prázdný, že nežije, ale přežívá. Kdyby neměl nenávist, nejspíš by nedokázal žít vůbec, jeho život by ztratil veškerý smysl a řád. Nenávist byla jediný způsob života, který znal, svět kolem něj ho totiž jinému nenaučil. A tak čekal na svoji příležitost. Smrt byla vysvobození, nikoli trest. Chtěl vidět Pottera zlomeného, chtěl Blacka srazit na kolena, chtěl, aby všichni trpěli, jako trpěl on. Avšak chvíle, kdy dosáhne svého a dokončí svoji pomstu, ho děsila, protože věděl, že pak bude konec – definitivní.
„Děje se něco?“ prolomil Lucius ticho zvědavým tónem.
Severus ještě několik dlouhých okamžiků hleděl do ohně, a pak pomalu otočil hlavu. Jeho černé oči, jež odrážely plameny ohně, se zadívaly na Luciuse.
„Proč myslíš?“ zeptal se Severus tiše.
„Vypadáš tak,“ pokrčil Lucius rameny.
Severus neodpověděl. Většinou toho moc nenamluvil. Byl to uzavřený samotář.
„Víš, co potřebuješ? Sex,“ prohlásil Lucius znalecky.
To Severusovi neříkal nic nového. Ta chvíle fyzického uspokojení byla nejblíže tomu, co by se dalo nazvat vnitřní klid. Bohužel to trvalo příliš krátce a často se pak cítil ještě hůř. Přesto tu pomíjivou rozkoš znovu a znovu vyhledával. Bylo to jako droga, bez níž sice mohl existovat, ale nechtěl. Jen tehdy dokázal vypnout svůj nemilosrdně racionálně uvažující mozek a na okamžik zapomenout na ten hnusný svět kolem, který nenáviděl. Byl otrokem své vlastní nenávisti a chtíče. Severus věděl, že Malfoy na tom není o moc líp, ale záviděl mu, že si neuvědomuje tu prázdnotu v duši. Nechtěl sloužit v nebi, a tak vládl peklu. Severus se nepatrně ironicky ušklíbl nad tím přirovnáním. Ta holka měla možná pravdu, třeba opravdu byl démon.

*****

Kate sebou polekaně trhla, když vystoupil ze stínu. Vůbec ho neslyšela přicházet, jako by se tu zhmotnil ze samotné tmy. Oči mu lačně plály, a třebaže tomu pohledu nerozuměla, nelíbil se jí.
„Dobrý večer,“ špitla nervózně. Měla co dělat, aby na něj nezírala. Dlouhé černé vlasy měl rozpuštěné a ve světle svící se mu leskly jako hvězdné nebe. Černé kožené kalhoty byly tak těsné, že vyloženě upozorňovaly na majitelovo svalstvo a ostatní vybavení. Na druhou stranu měl nádherné, dlouhé, štíhlé nohy a ten zbytek taky vypadal zatraceně dobře, takže si to mohl dovolit. Bílou hedvábnou košili měl rozepnutou a pevné svaly jeho štíhlého trupu přímo vybízely k doteku. 
Kate si olízla rty. Oči měla rozšířené touhou a snažila se nemyslet na to, jak je sexy. Ještě nikdy neměla s mužem sexuální styk, ale v tuhle chvíli by upsala duši peklu, aby…a najednou jí došlo, co znamená ten lesk v jeho očích. Prohlížel si ji jako lovec kořist. Žádné zdvořilostní fráze, nepřišel sem, aby se ptal, jak se má, přišel si vzít, co mu…patřilo.
„J-j-je pozdě, n-n-nemyslíte?“ zakoktala a couvla před ním.
Neodpovídal jí. Udělal jeden krok a pak druhý. Místnost byla příliš malá a Kate po několika krocích narazila zády na zeď. Neměla kam utéct. Přejel jí hřbetem ruky po tváři, uchopil ji za bradu a drsně ji políbil. Vzepřela se tomu dobyvačnému polibku a nechtěně ho kousla. Vzápětí dostala facku. Couvl od ní a na dolním rtu se mu objevila kapka krve. Slízl ji a chytil ji pod krkem pevným stiskem. Uvědomovala si, že kdyby chtěl, mohl by ji udusit, zlomit vaz. Strach ji ochromil, takže stála strnulá, přitisknutá ke zdi a čekala, co bude dál. Znovu ji políbil, ale tentokrát záměrně kousl on ji. Bolestně zasykla, ale neudělala nic, aby mu v tom zabránila. Po chvíli se jí to dokonce začalo líbit a nejistě a nezkušeně mu vyšla vstříc jazykem. Zase se stáhnul, pořád ji držel jednou rukou pod krkem, zatímco ta druhá se vydala na zkoumavou pouť po jejím těle. Dotýkal se jí přes šaty a jeho dlouhé prsty v ní opět probudily touhu. Najednou z ní strhl šaty a ona vyděšeně vykřikla. Přitiskl ji k studené stěně, chytil ji za zápěstí a držel jí ruce nad hlavou. Jeho tělo se k ní přitisklo a ona ucítila něco tvrdého.
„Prosím ne,“ vzlykla.
Ale nevypadalo to, že by ji slyšel. Jeho horké rty lačně klouzaly a sály její hebkou kůži a sem tam se jako upír zakousl tak, že na kůži zůstala drobná modřina či dokonce ranka. Obě zápěstí ji sevřel pravou rukou. Uslyšela, jak si rozepnul poklopec a ta tvrdá věc se po chvíli přitiskla k jejímu nahému tělu kůži na kůži. Kdyby nebyla tak vyděšená, nejspíš by se jí to líbilo, ale takhle nedokázala myslet na nic jiného, než na pokousaný krk, bolavá zápěstí a studenou stěnu, o kterou se opírala, a jejíž kameny jí rozdíraly kůži na zádech. Luskl prsty a ze stěny nad její hlavou se jako dva hadi vylézající z díry vyplazily okovy, do kterých ji zavřel ruce, pak ji zajel rukama mezi nohy, vzal ji za stehna a zvedl ji do výše, takže její stehna spočívala na jeho pažích, a tak do ní pronikl. Vykřikla strašnou bolestí, ale on byl k jejímu utrpení lhostejný. Přirážel tvrdě, ne, surově. Plakala a její ještě do teď panenský klín plakal s ní – krví. Zdálo se jí, že to trvá celou věčnost, ale jeho přírazy byly stále divočejší a kratší, přivíral oči, zakláněl hlavu, těžce oddechoval a občas tiše zasténal. A najednou bylo konečně po všem. Pustil ji, ale roztřesené nohy ji neunesly a ona zůstala viset v okovech, zápěstí rozedřená do krve, jak se marně snažila vyprostit. A za nejhorší považovala, že se jí to svým způsobem líbilo, jen kdyby zvolil trochu jiný přístup.
Severus se upravil a odstoupil o několik kroků dozadu, než ji propustil z okovů. Zhroutila se na podlahu a hlasitě se rozplakala, jeho to však nijak nedojalo. Tohle už dělal mockrát a zažil ledacos. Nebyl tu proto, aby jí pomáhal nebo ji litoval. Dostal, co chtěl, a tím to pro něj končilo. Otočil se a odešel.
Kate se po chvíli vyhrabala na nohy. S odporem si uvědomovala, že z ní vytéká produkt jeho chtíče a běžela do skromné koupelny, kde se ve sprše celé hodiny drhla, neboť si připadala nečistá. Představovala si milování jako něco krásného a úžasného, ale tohle, co jí udělal, bylo na hony vzdálené jejím představám, i když…mělo to něco do sebe. Cítila v jednu chvíli slast, ale strach a bolest to přebily.

*****

Třebaže Lucius zachovával vážnou tvář a bez jediného zakolísání předával osobně Voldemortovi zprávu o poslední akci, uvnitř se usmíval. Snape stál po Mistrově pravici jako obvykle a vypadal oproti posledním dnům uvolněně a klidně. Vždycky na něm poznal, že měl sex. Lucius se nikdy takovými věcmi netajil a nechápal, proč se to Snape snaží ututlat, ale to vědomí, že ví, že Snape v noci podlehl chtíči a nejspíš si vzal tu mladičkou dívku, mu dávalo pocit moci nad jeho sokem.
„Dobrá noc?“ zeptal se Lucius potměšile, když je oba Voldemort propustil, a dobře se bavil tím, jak na zlomek sekundy pronikl skrz Snapeovu masku náznak rozmrzelosti nad tím, že ví.
„Skvělé,“ odpověděl Severus bezvýrazně.
„Kdy bude další kolo? Možná bych věděl, jak to ještě vylepšit,“ nadhodil Lucius.
„Všechno má svůj čas,“ odpověděl Severus chladně.

*****

Kate se prudce otočila a strnula, když ho spatřila stát v tmavém koutě místnosti. Neupozornil ji na něj zvuk, který by způsobil jeho příchod, ale spíš ten podivný pocit jeho přítomnosti. Opíral se ramenem o stěnu, ruce založené na prsou a vypadalo to, že tu stojí už hezkou chvíli. V duchu se zlobila, že nemůže vydávat nějaký zvuk, když se pohybuje, aby byla varována, než přijde. Posadila se na posteli a přitáhla si nohy k tělu v obranném gestu. Nepochybovala, že přišel zase dělat s ní tu hnusnou věc…ne s ní, vždyť ji přitom vůbec nevzal na vědomí, s jejím tělem. Dnes měl na sobě černou košili a stejné černé kalhoty. Dlouhé černé vlasy se mu leskly, jak se v nich odrážela světla několika málo svící, ale proti lesku jeho očí to bylo nic. Dívala se na něj jako laň uhranutá planoucím pohledem lovícího pantera.
„Proč jste přišel?“ zeptala se bázlivě.
Udělal k ní krok a ona se přitiskla ke zdi. Nechtěla znovu prožít ty strašné chvíle jako posledně.
„Bojíš se mě?“ zeptal se tiše, ale zřetelně.
Přikývla.
„Proč?“
„Ublížil jste mi,“ zašeptala.
„Já?“ zeptal se jako někdo, kdo vůbec nechápe, že i jiné dýchající bytosti mají srdce a lze jim ublížit velice snadno.
„Bolelo to,“ hlesla.
Lehce naklonil hlavu na stranu. Bolest byla něco, čemu rozuměl dobře. Nenáviděl bolest, neboť si jí za svůj krátký život užil až až.
„Poprvé…to prý vždycky bolí,“ namítl.
„Ne nezbytně.“
„Opravdu?“ ušklíbl se.
„Záleží na…situaci,“ špitla.
„Nelíbilo se ti to,“ konstatoval.
„Ne.“
„Opakováním se to zlepší,“ prohlásil.
„Cože?!“ vyjekla vyděšeně při představě, že to bude muset prožívat takhle znovu a znovu.
„Změníš názor,“ řekl poněkud tvrdě.
„Možná…kdybychom mohli…jinak,“ odvážila se.
Zadíval se na ni a zamyšleně po ní zopakoval: „Jinak?“ Pak zamítavě potřásl hlavou a přejel rukou po zdi. Kámen se odsunul a odhalil malý bar. Nalil si na do sklenice z broušeného skla na dva prsty jantarové tekutiny a pomalu upil. „Jinak,“ opakoval si pro sebe to slovo.
Vstala a došla k němu až na dosah ruky. Stál od ní odvrácený a nevěnoval ji pozornost. Byla překvapená, jak moc ho zaujala její věta, že by to šlo i jinak. Skoro jako by nikdy neuvažoval o alternativách, nedělal kompromisy. Povšimla si nepatrného napětí v jeho ramenech, zadržela dech a dotkla se jeho zad. V tu samou chvíli se sklenička roztříštila o podlahu, on se otočil a udeřil ji do tváře tak, že upadla a vyhrkly jí slzy. Ustoupil stranou, černé oči rozšířené, jak ho její troufalost zaskočila.
„Tohle už nikdy, rozumíš, NIKDY nezkoušej!“ zasyčel na ni a pak za sebou prásknul dveřmi.
Kate si utřela slzy, tvář ji bolela a cítila strach, z toho člověka, který nad ní měl absolutní moc, a zároveň ji fascinoval a přitahoval jako světlo nočního motýla, třebaže ona věděla, že se o tohohle muže může bolestivě spálit.

*****

Kate kráčela mezi dvěma muži v kápích a maskách a snažila se netřást se. Matně tušila, co s ní bude, neboť než odešli, musela si obléknout dosti vyzývavé šaty, které zakrývaly jen to nejnezbytnější minimum. Zastavili se před kamennou zdí a jeden z mužů na ni zaklepal. Stěna se otevřela jako křídla dveří a muži ji hrubě vstrčili dovnitř.
„Konečně,“ usmál se na ni vysoký blonďák neupřímným úsměvem a z jeho studených, krutých očí jí zamrazilo.
Přitiskla se k nyní zavřené stěně a těkala pohledem po místnosti až nevkusně luxusně zařízené. Její pohled sklouzl k muži, který seděl v pohodlném koženém křesle, oblečený do dlouhého, bohatě vyšívaného županu.
„Myslím, Severusi, že je perfektní,“ usmál se blonďák a na několika nízkých schodech vedoucích do další části pokoje se objevil její věznitel. Černé vlasy mu lehce padaly do očí, na sobě měl černou košili a jako obvykle kožené, těsné kalhoty. Kate zatajila dech, ale jediný pohled do těch černých očí jí prozradil, že tady se pomoci nedočká.
„Pochopitelně že je. Mám přece lepší vkus než ty, Luciusi,“ ušklíbl se Severus.
„Tentokrát musím uznat, že ano,“ přikývl Lucius a vstal.
Kate pohlédla s prosbou v očích ke Snapeovi, ale ten, i když pochopil, neudělal nic, aby jí pomohl. Lucius došel ke Kate a přejel jí hřbetem ruky po čelisti. Zachvěla se.
„Je rozkošná,“ pousmál se Lucius a bez varování Kate políbil, přičemž ji jednou rukou chytil za vlasy a zvrátil jí hlavu dozadu. Zakousnul se jí do hrdla. Byla tak vyděšená, že ani nevykřikla, když jí záměrně prokousnul šíji a pak sledoval pramínek krve kreslící na její kůži krvavou stopu. S horkými, smyslnými, drsnými polibky, které znala od Snapea, se to nedalo srovnávat. Tohle nebyl člověk ale zvíře. Lucius sledoval kapku krve a slízl ji špičkou jazyka.
„Skvělá,“ prohlásil, chytil ji za paži a doslova ji vhodil do náruče Severusovi, který ji zachytil.
Vzhlédla k němu, ale i tentokrát zůstal k její zoufalé prosbě lhostejný. Odstrčil ji od sebe, až vklopýtala na kožešiny rozložené ve vyvýšené části pokoje. Lucius pomalu dokráčel za ní, dlouze se na ni zadíval a pak nechal svůj župan spadnout ke svým nohám. Kate se rozšířily oči ohromením. Lucius se samolibě usmál. Stál před ní úplně nahý a vychutnával si ten její užaslý obdivný výraz ve tváři. Lucius Malfoy byl prostě kus chlapa. Měřil na výšku dobrý metr devadesát a měl tělo špičkového atleta – svaly vypracované tak, jako by je vysoustružili. Její pohled bezděčně sklouznul mezi jeho nohy a to jen Luciusův úsměv prohloubilo. Byl pyšný na své tělo, na každičký centimetr, a příroda na něm rozhodně nijak nešetřila. Lucius si zajel rukou mezi nohy a tak, aby všechno dobře viděla, se začal uspokojovat. Laskal svůj penis, cítil, jak se zvětšuje a tvrdne, a Kate od toho divadla nemohla odtrhnout oči.
Severus mezitím sešel ke křeslům a posadil se tak, aby měl co nejlepší výhled na dění. Někdy se k Luciusovi při těchto hrátkách připojoval, někdy se jen díval, záleželo jakou měl náladu.
Kate úplně zapomněla na Severusovu přítomnost a jediné, co chtěla, bylo zmocnit se toho božského těla. Lucius z ní strhl šaty a vychutnával si pohled na její viditelně vzrušené tělo. Kate vztáhla ruku, aby se ho dotkla, ale vzápětí jí bolestivě švihl bič, který si Lucius s sebou přinesl a doteď nechal položený na stolku hned vedle vína. Kate vykřikla a Severus zavřel oči. Neměl rád násilí v jakékoli podobě, zabíjel, jen když musel a nikdy nedokázal pochopit, jak může mít Lucius z cizí bolesti takové potěšení. Kate se v hrůze stáhla do kouta, ale bič si vždy našel místečko, kam ji bolestivě šlehl. Na jejím těle zůstávaly dlouhé tenké krvavé rány. Plakala a prosila, aby jí nechal, ale tím to Luciuse jen víc bavilo. Když se nabažil její bolesti a utrpení, přitáhl si ji surově k sobě, přinutil ji kleknout si a tvrdě do ní na jeden příraz pronikl, až jí vyhrkly další slzy. Jednou rukou jí sevřel bolestivě bok a druhou jí chytil za vlasy, zvrátil jí hlavu dozadu. Najednou ucítila, jak ji k hrdlu přitiskl krátký nůž. Strnula a čekala, že ji při tom podřízne jako dobytek. Už cítila, jak ostří proniká kůží a zanechává bolest a tenkou krvavou stopu. Začala prosit, ale Lucius se jí vysmál a spustil ruku s nožem níž. Přejížděl jí ostřím po prsou, pak mu břiše. Kate dospěla k přesvědčení, že ten chlap je maniak. Lucius zahodil nůž, sevřel jí boky a začal surově přirážet. Kate se horní polovinou těla složila na zem, plakala a tiše skučela jako týrané zvíře. Celé tělo jí bolelo, svíral jí tak pevně, chvílemi boky a pak zase jinde, že nepochybovala, že bude samá modřina. Nedokázala myslet na nic jiného vyjma bolesti a toho, jak se v ní pohybuje, sténá a vzdychá a přála si, aby už bylo po všem. A nejhorší bylo, že i přes to všechno mu odpovídala. Byl brutální, ale věděl dobře, co dělat, aby ji přinutil vzdychat a sténat i proti její vůli. Převzal doslova kontrolu nad jejím tělem.
Lucius se prohnul v zádech, přivřel oči a hlasitě zasténal, když dosáhl orgasmu. Ještě chvíli v ní zůstal, pak ho vytáhl a odstrčil ji od sebe. Znovu vzal do ruky bič.
„Už jí nech. Pro dnešek by to stačilo.“
Lucius šlehl po Severusovi vzteklým pohledem, a aby ukázal, že ho nemusí poslouchat, naposledy švihl Kate ale tentokrát přes obličej. Pak vstal, oblékl si župan a šel si dát něco k pití. Severus došel k ní a ona se v hrůze, že bude pokračovat, odtáhla. Na zlomek vteřiny však jeho oči změkly a Kate zjistila, že jí to překvapivě uklidnilo. Severus vytáhl ze skříně župan a podal jí ho. Bolestně se do něj zahalila a odmítla jeho pomoc vstát. Nohy se jí třásly, tělo jí bolelo a mezi nohama jí to pálilo jako čert. 

„Svlékni se,“ řekl jí sotva se za nimi zavřely dveře jejího pokoje.
Přitáhla si župan těsněji k tělu, ustoupila a zavrtěla hlavou.
„Když se to neošetří, zůstanou ti jizvy,“ řekl jí s unaveným povzdechem.
Po chvilce zaváhání nechala župan spadnout na zem. Severus se na ni zadíval. Mezi ranami od biče se už začínaly objevovat i modřiny. Dotkl se zdi na tom samém místě jako posledně, ale tentokrát tam nebylo pití, nýbrž krabička s hojivou mastí. Vyndal ji a kývnutím hlavy jí naznačil, aby si lehla na postel.
„Proč mi to udělal?“ zašeptala, když si sednul k ní.
„Protože je to Lucius Malfoy.“
„Proč? Je to strašné!“
„Zvykneš si,“ odpověděl Severus bezbarvým tónem a začal jí nanášet mast na rány.
„Nechci si zvyknout!“ vyštěkla a otočila se na bok tak prudce, že mu téměř vyrazila krabičku z ruky.
„Co chceš nebo nechceš tu nikoho nezajímá,“ sdělil jí tvrdě.
„Proč?“ zeptala se a do hlasu jí proniklo zoufalství.
„Jsi…otrokyně…budeš dělat to, co budeme chtít.“
„Otrokyně,“ zašeptala v hrůze.
„Sexuální otrokyně,“ dodal.
„Vaše? Jeho?“
„Všech.“
Zbledla a pak se znovu rozplakala. Severus neudělal nic, aby jí uklidnil. Místo toho vstal a řekl jí: „Až se uklidníš, tak přijdu.“ Položil krabičku na noční stolek a šel pryč.
A když se za ním zavřely dveře propukla v hysterický pláč. Zajali ji a teď z ní udělají kurvu. Bude děvka pro všechny!

*****

Kate ze sebe s tupým, odevzdaným výraz shodila šaty ještě dřív, než za sebou mohl zavřít.
„Nech toho,“ zamračil se Severus.
„Přišel jste si zašukat, ne?“ ušklíbla se hořce.
„Obleč se. Uděláš si malý výlet,“ nařídil ji.
„Znovu mě chce zmlátit?“
„Nech toho!“ okřikl ji.
„Proč?“ odsekla.
„Nehodí se to k tobě.“
„A jak víte, co se hodí ke kurvě?“
„Nejsi kurva a nemusíš mi vykat.“
Kate se posadila na postel a najednou se rozplakala.
„Víte, jak mi je? Jak je to odporné a ponižující?“
Severus jí neposlouchal. Díval se na její tělo a konstatoval, že se rány, co jí Lucius včera udělal, zahojily skvěle.
„Tak pojď.“
Kate vzhlédla, neboť v jeho hlase zaznělo něco…
„Dělej, nemáme na to celý den!“
Odevzdaně se oblékla a následovala ho kamsi do hlubin hradu. Okamžitě poznala, kam ji odvedl, když vstoupila do místnosti – ošetřovna.
„Co se mnou chcete dělat?“ vyjekla.
„Není žádoucí, abys byla plodná,“ řekl jí stroze.
Oči se jí rozšířily v hrůze. 

Ležela schoulená na posteli a apaticky zírala před sebe. Už nikdy nebude moct mít děti. Sterilizovali ji, aby před stykem s ní nemuseli brát lektvar proti početí, aby s ní mohli, kdykoli se jim zamane. Nějak si už nepřišla jako žena, jako by jí připravili o něco důležitého, o její část. Nikdy se nestane matkou, nikdy nesevře v náručí své vlastní dítě a nejspíš se už nikdy nedostane z téhle díry. Zabořila tvář do polštáře a rozplakala se.

*****

Voldemort přecházel po celé šířce trůnního sálu sem a tam s tváří staženou do vzteklé grimasy. Z chodby sem doléhal křik, jak Gregory a léčitelé přejímali raněné od vracejících se Smrtijedů – a že jich nebylo málo. Už dlouho jeho legie takhle fatálně neselhaly, ale kdo mohl tušit, že ten slabošský Brumbál je schopný i takových úskoků. 
Voldemort se zastavil a zaposlouchal se do zvuků přicházejících z chodby. Všechny smečky se už ohlásily, a s menšími či většími ztrátami se vrátily, jen jeho dva nejlepší Smrtijedi, do jejichž výcviku investoval tolik svého času, úsilí a peněz jako do výcviku všech ostatních dohromady, byli nezvěstní. Neustále si opakoval, že Lucius je zkušený a nenechá se jen tak zaskočit a mladý Snape, co ztrácel ve zkušenostech vynahrazoval inteligencí a důvtipem, jestli někdo musel přežít a z té pasti se dostat, pak tihle dva. A přesto neměl Voldemort klid, neboť znal jejich slabiny – Lucius byl příliš sebejistý, tak neochvějně přesvědčený o své neporazitelnosti, že se mu to mohlo stát osudným, a mladý Snape byl tak emocionální a zbrklý.
„Pane, Lucius Malfoy se vrátil.“
Voldemort potlačil touhu okamžitě ho vidět. Musel si před Smrtijedy zachovávat důstojnost.
„Dobrá, řekni mu, že chci, aby si odpočinul, a pak mi podal hlášení.“
„Pane, chce s vámi mluvit hned. Říká, že…,“ dál se Smrtijed nedostal, protože se za ním rozrazily dveře a Lucius Malfoy vešel do sálu.
Voldemort naznačil Smrtijedovi, že může odejít a zahleděl se na Malfoye, který před ním poklekl. Dobře si povšiml, že dlouhé blond vlasy má zcuchané a potřísněné krví, která nepochybně nebyla jeho. Na tváři měl šrám, kulhal a na boku roztržený hábit zbrocený krví naznačoval, že ani Lucius nevyvázl zcela bez zranění. Voldemort Brumbála v duchu proklel.
„Můj pane.“
„Vstaň, Luciusi. Co se stalo?“
Malfoy ztěžka vstal a dlouho mlčel, než se odhodlal říct svému Mistrovi tu strašnou zprávu: „Je mrtvý, pane. Severus Snape je mrtvý.“
Voldemortovi oči se rozšířily v nevíře. 
Tolik času a úsilí jsem dal do výcviku toho chlapce. Tolik nadějí jsem vkládal do jeho schopností. Měl se stát dokonalým Smrtijedem. Nemůže být mrtvý! Sám jsem ho naučil, jak přežít!
„Jak?“ zeptal se Voldemort bezvýrazně.
„Nezvládl to.“
„Blbost!“ ozvalo se za Malfoyovými zády ostře. „Lucius pro svá přání nevidí, můj pane,“ dodala mladá žena a vrhala nenávistné pohledy na Malfoye. „Severus žije!“
Sotva dořekla poslední větu, vešli do sálu čtyři Smrtijedi a nesli rozedrané, zkrvavené tělo, které opatrně položili Voldemortovi k nohám.
„Hájil náš ústup,“ řekla měkce Smrtijedka. „Zachránil nám všem život!“ A vrhla jedovatý pohled na Malfoye. „Zatímco tenhle koukal jen zachránit vlastní kůži!“
Lucius se jen ušklíbl: „Každý se měl o sebe postarat sám, věděl to moc dobře a stejně si musel hrát na hrdinu.“
Voldemort poklekl vedle Snapea a shrnul mu krví slepené vlasy z obličeje. Jeho tvář byla voskově bledá a krev, prýštící z hluboké rány na tváři, na ní doslova zářila. Bílou košili měl na cáry a hrudník i břicho spálené a nepěkným způsobem rozervané. Dýchal namáhavě a tep měl skoro nehmatný.
„Ať se o něj postarají. Chci, aby u něj někdo byl dvacet čtyři hodin denně. Jestli zemře, bude to někoho stát hlavu!“
Smrtijedka se uklonila a spolu se svými společníky odešla. Dva léčitelé, kteří sem doběhli, se postarali o raněného. Jen Lucius Malfoy zůstal a ve tváři měl těžko odhadnutelný výraz, který však Voldemort dobře znal.
„Neškleb se takhle!“ okřikl ho a Lucius se pokorně uklonil. „Do jeho výcviku jsem investoval příliš času. Ještě s ním mám své plány. Jasně jsem ti řekl, že ho budeš respektovat.“
„A já se podřídil,“ pronesl Lucius podlézavým tónem.
„Bude zatraceně dobrý, ale nejdřív se musí zbavit toho svého sentimentu. Je moc citlivý, emocionální. Nechal se téměř zabít, jen aby zachránil smečku, blázen.“
„To je šlechetné,“ utrousil Lucius uštěpačně.
„Šlechetné! Takový nesmysl. Nepotřebuji šlechetné Smrtijedy, potřebuji vůdce a čistokrevného kouzelníka, který mi dá čistokrevné potomky jako základ mé budoucí armády dokonalých Smrtijedů!“
Lucius nedokázal zakrýt nechuť.
„Dobře víš, že tvůj genetický základ je nepoužitelný. Potřebujeme ho.“

*****

Kate rozechvěle vešla do pokoje. Těžké závěsy byly zatažené, takže tu bylo šero. Nejistě se zastavila. Řekli jí, že se má postarat o raněného, vyměňovat mu každou hodinu obvazy, a kdyby se jeho stav zhoršil, ihned zavolat léčitele. A když raněný zemře, popraví ji. Váhavě došla k lůžku ve výklenku ve zdi a unikl jí tichý vzdech.
Severus ležel na zádech, oči zavřené, byl pobledlý a rysy měl ztrhané. Opatrně si sedla na kraj postele. Přikrývka mu sahala do pasu, takže mohla vidět obvazy už nepatrně nasáklé krví. Natáhla ruku a nejistě se konečky prstů dotkla jeho ramene. Překvapilo jí, jak je jeho kůže jemná, ale studená, třebaže bylo v pokoji teplo. Dotkla se jeho tváře, a ta mu naopak přímo hořela. Na to, aby poznala, že je na tom špatně, nemusela být léčitelka. Vzala ho za ruku, která byla nepříjemně studená, poddajná a bezvládná. Při pohledu na jeho dlouhé, štíhlé prsty se jí vybavily jeho doteky, když jí ošetřoval rány. Usmála se nad tou ironií, že si teď role vyměnili. Neřekli jí, co se mu stalo, ale ona tušila, že Smrtijedi zřejmě utrpěli těžkou porážku. A něco takového mohl dokázat jen jeden člověk – Albus Brumbál a jeho Řád. Byly chvíle, kdy si přála, aby Voldemortova moc padla a oni přišli sem a vysvobodili ji, ale v tuhle chvíli by ji odtud nikdo nedostal.

Stáhla z něj přikrývku, aby mu vyměnila obvazy, a zjistila tak, že je nahý. Odolala touze se ho dotýkat nebo se jen prostě kochat pohledem. Začala obvazy na hrudi a břiše. Opatrně je sundala a tentokrát zalapala po dechu, když spatřila hluboké, rozšklebené rány, hyzdící to jinak tak krásné a svůdné tělo. Nanesla do nich tedy hojivou mast a převázala rány čistými obvazy. Když mu sundala obvaz z pravého stehna, objevila se tržná rána jdoucí až na kost, ale viditelně se to již hojilo. Ošetřila ho, ale nepřikryla. Dívala se na něj. Lucius Malfoy byl nepochybně nádherný, svalnatý chlap. Severus byl oproti němu o něco menší, drobnější, ale jeho štíhlé, pevné tělo, na kterém nebylo ani gram masa navíc, mělo svůj osobitý půvab. Kate konečky prstů přejela po té nádherně klenuté šíji a božsky tvarovaných ramennou, pak přesunula ruku na jeho úzké boky a zneužívajíc toho, že není při vědomí, sklouzla rukou mezi jeho stehna. Dotýkala se ho, zkoumala a vychutnávala si tu svatokrádež, že se ho dotýká a zrovna na jeho nejintimnějších místech. Nakonec ho přikryla, ale zůstala sedět na kraji postele a alespoň ho držela za ruku.
Následující tři dny byl Severus plně odkázán na její péči, ale začínal se zotavovat. Kate to poznala dost zvláštním způsobem, když se dotýkala jeho penisu a hrála si s ním, cítila, jak tvrdne, že se mu to líbí – evidentní známka toho, že je mu lépe.

Severus otevřel oči a zamžoural před sebe. V hlavě měl zmatek, poslední, co si pamatoval, bylo, jak chránil smečku při ústupu a jeho magický štít se zhroutil, zbytek byl v mlze. Matně si uvědomoval, že ho bolí noha a celý trup. Netušil, kde je, protože místnost nepoznával. Pokusil se posadit, ale okamžitě shledal, že na to nemá dost sil.
„Pomalu,“ ozval se příjemný ženský hlas a ucítil dotek něčí ruky. Otřásl se a chtěl se odtáhnout. Nechtěl, aby se ho dotýkala, ale neměl sílu protestovat. Lehnul si a cítil, jak ho hebká ruka hladí po krku a rameni. Bylo to tak příjemné, už skoro zapomněl, jak moc. Od svatby Lily Evansové, jeho první hluboké a bolestivé lásky, nechtěl, aby se ho kdokoli dotýkal, obzvláště žena. Otočil hlavu a zaostřil na ni.
„Ty?“ zašeptal.
„Ano, já,“ usmála se Kate.
„Jak dlouho?“
„Tři dny. Vypadalo to moc ošklivě.“
„Ošklivě? Ošklivě,“ opakoval po ní a najednou se mu zrak rozjasnil. „Musím mluvit s…,“ pokusil se vstát, ale jí nedělalo potíže vtlačit ho zpátky.
„Nikam nepůjdeš. Ať je to cokoli, když to počkalo doteď, tak to ještě den, dva počká.“
„Jdi za…“
„Nepůjdu nikam. Mám u tebe být čtyřiadvacet hodin denně. Nepustí mě odtud,“ nenechala ho ani tentokrát domluvit.
„Na čí příkaz?“ zeptal se.
„Co já vím. Jsem jen otrokyně, kus nábytku. Zapomněl jsi?“ Do jejího hlasu se vkradla výčitka.
Severus zavřel oči a vnitřně se smířil s tím, že hlášení prostě podá později. Koneckonců Voldemort nebyl hloupý. Určitě už celou tu věc rozebral a zanalyzoval, aby se takové fatální selhání už neopakovalo.

*****

Severus dával výrazem své tváře jasně najevo nechuť, když se podvoloval. Chtěl se vrátit do svých komnat, hojivou mast si na již téměř zacelené rány mohl dát sám. Kate však trvala na tom, že musí zůstat, měla strach, že by ji potrestali za nedodržení nařízení. Severus věděl, že je to pravděpodobné, ale to neznamenalo, že s tím byl spokojen. Lehnul si na záda na postel a Kate se posadila na kraj. Otevřela nádobku a celá se zachvěla při představě, že už za okamžik se znovu bude dotýkat jeho nádherného těla, třebaže tentokrát si nebude moct dělat, co chce, a měl na sobě slipy.
„Tak dělej,“ zavrčel Severus.
„Někam pospícháš?“ zeptala se ho s úsměvem.
Severus se zamračil, protože věděl, že stejně tak jako nepustí ven ji, nepustí ani jeho, protože Gregory nařídil, že má ještě nejméně jeden den ležet a pak se uvidí. Kate nabrala do dlaně mast a položila mu ruku na hrudník. Pobavilo ji, že mu naskočila husí kůže. Cítila, jak je napjatý, a tak jemně pohybovala prsty, jako by nešlo o léčivou mast, ale masážní krém. Severus se nadechl k protestům, ale ze rtů mu sklouzl jen tichý vzdech, pak zavřel oči a zcela proti svému přesvědčení se tomu poddal. Byl to už skoro víc jak rok, co někomu dovolil, aby se ho takhle dotýkal a teď nebyl schopný si tu rozkoš odepřít. Jeho tělo po tom vnitřně toužilo a nyní, když to konečně mělo, se toho nehodlalo vzdát. Kate si všimla jeho reakce, na tohle čekala, v tohle doufala. Rychle mu nanesla hojivou mast na rány, a pak nechala obě své ruce rozběhnout se po jeho těle. Snažila se ho dotýkat co nejsmyslněji, snažila se ho vydráždit a nedalo jí to, díky tomu, že si to na tak dlouho odepřel, ani moc práce. Laskala jeho pevné, pružné svaly a obratně se vyhýbala okolí ran, které bylo bolestivě citlivé, vždyť na tuhle chvíli si to na jeho těle trénovala, když byl v bezvědomí, a po očku sledovala narůstající bouli v jeho slipech.
Severus se rozhodl, nebo lépe řečeno jeho tělo rozhodlo za něj, chtěl jí a to hned teď a tady. Přitáhl si Kate k sobě, bolest z toho, jak se opřela o jeho rány, vnímal jen okrajově. Zatímco jeho ruce z ní začaly svlékat šaty, jeho ústa našla její.
Kate jeho reakce překvapila, ale ne na dlouho. Pomáhala mu svléknout se a oplácela jeho horké, hladové, drsné polibky. Chtěla by spěchat, ale on si dával na čas, vychutnával si každou vteřinu a Kate to dohánělo k šílenství.
Konečně byl i ten poslední kousek jejích šatů pryč a ona toužila svléknout i jeho. Nedovolil jí to, chytil ji za ruce a odtáhl ji, ovšem tentokrát ji pustil. Směla se ho dotýkat, kde ji napadlo. Její ruce klouzaly po jeho zádech, zatímco jeho rty zkoumaly její šíji a ona zakláněla hlavu, aby si to o to víc vychutnala. Položil ji na záda a jeho rty a ruce zkoumaly každý kousek její kůže a posunovaly se níž a níž. Doslova se pekla na ohni své touhy a on postupoval tím mučivě stejnoměrným, pomalým tempem, i když mu zatínala prsty do ramen. Když dospěl až dolů, roztáhl jí nohy a ona zasténala, když ucítila mezi nohama jeho teplý, překvapivě tvrdý jazyk. Prohnula se v zádech a zasténala, protože ten mizera s ní dělal neuvěřitelné věci.
„Pojď sem,“ zachraptěla a natáhla k němu ruku.
Přesunul se k ní a nechal se bez odporu obrátit na záda. Teď měla v úmyslu si zase chvíli hrát ona. Přejela mu jazykem po šíji a pak přitiskla své rty na jeho krk, klouzala jimi dolů ke klíční kosti, zatímco její ruce hladily jeho paže. Klouzala dolů po jeho hrudi a zastavila se až u bradavky, kterou obkroužila jazykem a s uspokojením poslouchala jeho těžké oddechování a cítila, jak se o její tělo otírá jeho ztvrdlý penis, zatím stále ještě uvězněný v černých slipech. Když ucítila, jak bradavka ztvrdla, jemně do ní kousla a přesunula se k druhé. Nakonec sklouzla zase o něco níž a tentokrát se jeho ranám nevyhnula, mast se už dávno vstřebala a ona po nich přejížděla špičkou jazyka. Severus tiše zasténal, ta směs krátké ostré bolesti a slasti byla nepopsatelná, poprvé si uvědomil, jak tenká hranice mezi těmito pocity vede. Kate se posadila a poskytla jim chvíli na vydechnutí, zatímco mu pomalu stahovala slipy, aby se posléze přidaly na neuspořádanou hromadu šatstva vedle postele. Přejela prsty po jeho penisu, který trčel do výše, a ucítila, jak se zachvěl a zaslechla jeho tiché zasténání. Udělala to ještě několikrát, a pak bez varování uchvátila ten horký, chvějící se orgán do úst, což ocenil slastným zasténáním. Sevřela rukou jeho kořen a olizovala ho jako lahodnou zmrzlinu. Krátce ostře zasyknul, když jemně kousla do krví naběhlého žaludu. Zabořil jí prsty pravé ruky do vlasů a začal ji tlačit do svého klína. Udělala, co chtěl, a znovu ho vzala do úst, její hbitý jazýček vymetl každé zákoutí, a pak začala sát. Rukou jí držel hlavu na místě, jako by se bál, že přestane, vycházel jí vstříc boky, sténal a cítila rostoucí napětí v jeho těle. Nechtěla mu však dopřát uspokojení takhle, takže když pochopila, že už dlouho nevydrží, odstrčila jeho ruku a odtáhla se. Pohlédla mu do očí a jednou rukou ho hladila po vnitřní straně zraněného stehna. Její pohled sklouzl na rány na jeho těle a poprvé ji napadlo, že by to neměli přehánět. Ještě nebyl zcela v pořádku, i když to všem paličatě tvrdil. Přesunula se vedle něj a přejela konečky prstů po ráně na jeho břiše.
„Bolí tě to?“ zeptala se.
„Tohle mě bolí,“ zašeptal, vzal jí za ruku a přitáhl si ji mezi nohy.
Usmála se a obtočila prsty kolem té tepající erekce. Byl tak tvrdý a horký. Podívala se mu do očí a dobře rozuměla tomu chtivému lesku v nich. Chtěl ji a hned a nezáleželo mu na tom, jestli si přitom prožije kus pořádné bolesti ze svých zranění. Chápala ho, protože si nebyla jistá, že by teď dokázala přestat.
Obrátil ji na záda a lehnul si mezi její rozevřená stehna. Chvíli se vášnivě líbali, než vsunula ruku mezi jejich těla a pomohla mu najít tu správnou cestu. Cítila, jak do ní vniká, vyplňuje ji a pohybuje se v ní. Jejím tělem se rozlévala skutečná slast, hladila ho po pažích, na kterých se vzpíral nad ní, po zádech až sjela rukama na jeho zadek a pevně ho sevřela. Vycházela vstříc jeho pohybům – bylo to o tolik krásnější, než když si ji tak surově vzal poprvé. Na jejich tělech vystoupil pot.
Severus tvrdě přirážel, jeho pohyby se pomalu zkracovaly a stávaly se čím dál tím prudší. Cítil, jak ho v sobě svírá, rozkoš a slast vytlačily bolest na okraj jeho mysli. Přitiskl se k ní a sevřel ji v náručí, prsty zatínal do jejího těla. Jeho mozek vypnul a on nebyl schopný myslet na nic, vedl ho zvířecí instinkt zakódovaný v každé buňce jeho těla, čistá touha a chtíč. Jeho tělo se napjalo a s hlasitým zasténáním si vychutnával vlny orgasmu, které se jako se přes něj přelévaly.
Kate vykřikla ve směsi rozkoše a překvapení a vyrazila mu vstříc boky jen chvíli před tím, než i on dosáhl vyvrcholení. Na chvíli jako by strnuli v čase, vychutnávajíce si tu báječnou slast.
Severus se skrz sevřené zuby ostře nadechl a sklouzl vedle ní. Teprve teď si uvědomil, jak ho bolí celé tělo, ale příliš mu na tom nezáleželo. Nechápal, jak se kvůli ženě, kterou nikdy nemohl mít, mohl vzdát něčeho takového. Bylo to o tolik uspokojivější, lepší a Kate byla sice mladá, ale talentovaná.
Kate si položila hlavu na jeho rameno. Škrábance na zádech a na pažích od jeho nehtů ji bolely a nepochybovala, že bude mít i nějakou tu modřinu, ale nevadilo jí to, byla spokojená.

*****

Lucius vešel do místnosti a nepatrně se usmál. Severus ležel na pohovce a spal. Nedalo se říct, že by ho nějak překvapilo, že s tou mladou holkou začal spát pravidelně. Nebylo to poprvé, co ho tu našel, jak dospává po obědě promilované noci a nutno říct, že mu to šlo k duhu. Lucius chápal, že je teď Snape pořád v dobré náladě, sám na sobě pozoroval po styku jakýsi pocit uvolnění a euforie a proklínal vždy přírodu, že dala ženám do ruky takovou zbraň.
„Problém?“ zeptal se Severus, potlačil zívnutí a protáhl se.
„Ne, nechtěl jsem tě vzbudit.“
„Nevzbudil, já nespal,“ ušklíbl se Severus.
„Ne, vůbec,“ utrousil Lucius a napodobil přitom Snapeův tón.
„To ti nikdy nikdo neřekl, že se spí ve dvou? V jednom se jen odpočívá,“ zasmál se Severus.
„To slyším prvně,“ zavrčel Lucius, kterému ta Snapeova veselost pomalu lezla na nervy. Měl ho raději mlčenlivého.
„No, vidíš, zase jsi o něco chytřejší,“ rýpnul si Severus.
„Víš, že jsi pěkný sobec,“ řekl nečekaně Lucius.
Severus pozvedl obočí.
„Že by? A to jako proč?“
„Máš ji jen pro sebe. To není zrovna…kolegiální. Nemyslíš?“ řekl Lucius s předstíraným nezájmem.
„Když ty taky nic neřekneš,“ pokrčil Severus rameny.
„Tak teď říkám,“ odsekl Lucius. „Co taková malá trojka, hm?“
„Neblázni, nemá na to zkušenosti.“
„Nějak je získat musí,“ namítl Lucius.
„Fajn, jak chceš, ale mám podmínku.“
Lucius se usmál. Znal Severusovu nechuť trochu si zaexperimentovat s muži. A přitom netušil, o jakou slast se připravuje, vždyť kdo mohl znát mužské tělo lépe než jiný muž.
„Jasně, snad se mě nebojíš,“ ušklíbl se Lucius.
„Bát se tebe? Neblázni. Ale varuji tě, jestli se o něco pokusíš jako posledně, vrazím ti tvoji hůlku tam, kam slunce nesvítí.“
„A něco jiného tam vrazit nechceš?“ rýpnul si Lucius.
„Někdy si říkám, jestli jsi normální,“ potřásl Severus hlavou.
„Ty vůbec nic nechápeš, že? Nemáš ponětí, o co se připravuješ.“
„A myslím, že to ani nechci zjišťovat.“
„Pochybuješ snad o mé sexuální orientaci?“ zamračil se Lucius.
„Ne, to ne, spíš o tvé soudnosti. Nemyslíš, že to občas přeháníš?“
„Myslel jsem, že někdo tak sečtělý jako ty ví, že v minulosti si uměli lidé užívat bez ohledu na pohlaví,“ namítl Lucius.
„Jo, na tohle byli experti Římané, ale promiň já jsem Angličan,“ ušklíbl se Severus.
„To máš z toho, že pocházíš z tak trapně puritánské rodiny,“ neodpustil si Lucius.
„Záleží na úhlu pohledu. Já bych se tím, že tě ve dvanácti do tajů sexu zasvětil vlastní otec, nikde nechlubil.“
Lucius jen pokrčil rameny. Už dávno si zvykl na to, že Snape má na otázky ohledně sexu poněkud úzkoprsý pohled a neumí si to pořádně užít se vším všudy.

*****

Kate se pod Severusem svíjela a sténala, vycházela mu vstříc a mezi vzdechy šeptala jeho jméno. Děsilo ji, jak rychle dokázal najít její nejcitlivější místa, jak ji dokázal rozpálit, ale ložnicí Severuse Snapea už prošlo něco žen. Cvaknutí dveří a kroky si neuvědomil ani jeden z nich. Byli příliš zaměstnáni svojí vlastní touhou a chtíčem, než aby vnímali okolí.
Lucius je mlčky sledoval a pomalu beze spěchu se svlékal. Vždycky ho pohled na Severusovo nahé tělo zaujal. Voldemort měl pravdu, když o něm řekl, že je v něm něco ženského. Ne zženštilého, to ne! Ale ta nádherná šíje, ramena, ty úzké boky a dlouhé nohy – Severus byl atraktivní nejen pro ženy a vůbec si to neuvědomoval. Luciuse pobavilo, že nemá ani tušení o tom, že ho sám Voldemort chodí tajně pozorovat, když je ve sprše, aby se potěšil pohledem na jeho tělo. Kdyby to Severus věděl, nejspíš by byl hluboce uražen. Byl v posteli dobrý, to potvrdila každá žena, která s ním spala, ale byl příliš konzervativní. Už jen představa, že by se měl dotýkat jiného muže, v něm vyvolávala odpor. Byl holt vychován jinak. Možná proto Lucius tak rád vyhledával milostné hrátky ve trojici, byla to jediná chvíle, kdy Severus do jisté míry strpěl, aby se ho dotýkal. Už dlouho Severus odmítal tohle povyražení, ale teď, když už zase dovolil, aby se ho někdo dotknul, se k tomu vrátili, a Lucius byl velice potěšen příznivým obratem. Dvojice si ho pořád nevšimla. Teď už docela nahý a částečně vzrušený přistoupil k posteli. Jestli něco na Severusovi obdivoval, pak to jeho sebeovládání, díky kterému dokázal chtíč vybičovat na maximum, protáhnout to až na hranice únosnosti. Olízl si ukazováček a přejel jím podél Severusovy páteře, pak sjel rukou přes jeho zadek mezi nohy. Věděl, že to Severuse vždycky rozzuří, ale že to miluje, i když to nikdy nepřiznal. Lucius vzal do ruky varlata a zkušeně je začal laskat. S uspokojením konstatoval, že Severusovo sténání je hlasitější, častější, trochu vzteklé jako vždy, jeho pohyby se zkracují a jsou drsnější. Luciuse vzrušovalo trápit takhle Severuse. Sjel rukou níž a sevřel kořen jeho penisu ukazováčkem a prostředníčkem – trik, který ho naučil sám Voldemort, jak oddálit ejakulaci. Severus na to reagoval vzteklým, téměř zvířecím zavrčením, v kterém se odrážela frustrace z potřeby udělat se hned teď. 
Kate netušila, co se děje, ale užívala si to se vším všudy. Zato Severus se dostal už na hranice svých možností, jeho prsty se jí zarývaly do kůže a zanechávaly dlouhé škrábance, svíral jí tak pevně, že bylo jasné, že bude mít modřiny, jeho sténání přecházelo do vzteklého vrčení. Ale Kate nic z toho nevnímala a prožívala si jeden orgasmus za druhým, houpala se na vlnách nepopsatelné rozkoše.
Lucius usoudil, že už Severuse potrápil dost, a začal ho dráždit zcela účelně, aby ho dovedl k tomu nejlepšímu orgasmu, jaký si mohl Severus přát. Dosáhl ho se sprostou nadávkou adresovanou Luciusovi, která přešla do dlouhého slastného sténání. Pak se vyčerpaně zhroutil plnou váhou na Kate, třásl se, jako by právě uběhl maratón a lapal po dechu, jak se snažil uklidnit.
„Bože,“ vydechla Kate, když znovu našla hlas. Pak ale spatřila Luciuse a poděšeně vyjekla.
„Ty hajzle,“ zasípal Severus a z posledních sil se svalil na postel vedle Kate.
„Severusi, Severusi, kdy už přiznáš, že se ti to líbí,“ zasmál se Lucius krátce.
Severus byl příliš vyčerpaný, než aby byl schopný odpovědět, jediné, co teď chtěl, bylo usnout a spát přinejmenším do začátku příštího tisíciletí.
„Tak co s načatým večerem?“ zašklebil se Lucius a vzal ze stolu krátký jezdecký bičík a dlouhý, tenký provaz.
Kate v obavách chtěla hledat ochranu u Severuse, ale ten se stočil do klubíčka a usnul.
„Jen ho nech. Potřebuje dobít baterky. Já se o tebe postarám, maličká,“ usmál se Lucius a Kate naskočila husí kůže.
Svázal jí jako španělského ptáčka a přinutil jí jít na všechny čtyři, takže se jí provaz bolestivě zakousnul do těla na asi tisíci nejrůznějších místech. Bičík ji omotal kolem krku a kdykoli se pokusila o odpor, přitáhl smyčku těsněji. Vnikl do ní zezadu a nebýt toho provazu, který ji doslova mučil, líbilo by se jí to. Pronikal do ní hluboko a tvrdě. Měla pocit, že ho má až v břiše. Bolest se mísila s rozkoší a měla pocit, že jí ten rozpor roztrhne na milion kousíčků.
Lucius hlasitě zasténal a připojil své šťávy k těm Severusovým. Když ze sebe vydal poslední kapku, vytáhl ho a vstal. Nalil si sklenku prvotřídní skotské a nepatrně upil.
„Tak jí proboha rozvaž, ne,“ ozval se Severusův unavený hlas.
„Já myslel, že jsi upadl do komatu,“ ušklíbl se Lucius.
Severus vstal, jeho nahé, štíhlé, pružné tělo ostře kontrastovalo s Luciusovým svalnatým tělem řeckého poloboha – mohl by stát modelem pro druhého Davida. Poklekl vedle Kate a opatrně ji vyprostil z pout. Jemně přejížděl prsty po místech, kde se jí provaz zařízl až do masa.
„Dáme na to něco hned,“ rozhodl a vyndal ze zásuvky krabičku z hojivou mastí.
Kate překvapilo, že má vždy nějakou po ruce. Nejspíš měl s Luciusem svoje zkušenosti. Když jí nanášel mast na ranky, cítila, že bolest odplouvá pryč a napadla ji neřestná myšlenka, jaké to je se dvěma muži. Kdyby Lucius na chvíli odložil ty své „hračky“, mohlo by to být zajímavé, ale nic neřekla.
„Tak co, jak jsi na tom?“ zeptal se Lucius.
„Já?“ Severus pozvedl obočí v tázavém gestu.
„Mám chuť si trochu zašpásovat. Přidáš se?“
Kate těkala pohledem z jednoho na druhého. Severus pomalu přikývl.
„Tak začni,“ vybídl ho Lucius.
„Co začni?“ sykla Kate, když jí Severus přiměl, aby si znovu klekla na všechny čtyři.
„Nech se překvapit,“ odpověděl a vnikl do ní zezadu.
Kate vzdychla a musela konstatovat, že Severus je o něco větší, než Lucius. Pronikal do ní tak hluboko, že jí z toho naskakovala husí kůže. Zavřela oči a vychutnávala si to. Severus nepřirážel, jen se jemně kolébal v bocích a Kate se snažila svírat kolem jeho penisu všechny svaly co to šlo. Najednou se jí něco otřelo o tvář. Otevřela oči a spatřila Luciuse, jak klečí před ní a nabízí jí svého macka. Na okamžik zaváhala, ale pak ho olízla a než se nadála, vsunul jí ho do pusy. 
„Hm, zvládá to docela dobře,“ vzdychl Lucius.
Severus mu však nevěnoval pozornost, oči měl zavřené, hlavu zakloněnou a rukama pevně svíral její boky.
Kate se nedostávalo vzduchu, ale snažila se. Tělem se jí šířila jedna vlna extáze za druhou a několikrát Luciuse nepatrně, neúmyslně kousla, ale nezdálo se, že by mu to příliš vadilo, protože jen zasyknul a nic víc. Jednou rukou se stále opírala o zem, ale druhou zajela mezi jeho stehna a sevřela jeho šourek. Jemně ho laskala a Lucius to ocenil hlasitým zasténáním. O chvíli později ucítila, jak to v jeho penisu zaškubalo a se zasténáním naplnil její ústa svým horkým semenem. Skoro se udusila, bylo toho hodně, teklo jí to po bradě, třebaže se to snažila spolykat. Překvapilo jí, že je to bez nějaké zvláštní chuti a není to nijak nepříjemné. Luciusův ochablý úd jí vyklouzl z úst a jeho majitel se pohodlně opřel o pelest postele a sledoval Severusovo počínání. 
Kate se zhluboka nadechla a natáhla ruku dozadu. Severuse její počínání překvapilo, ale neprotestoval. Jemně mu začala třít varlata a vůbec všude, kam dosáhla. Jedním z prstů tlačila na místo mezi jeho šourkem a análním otvorem a doháněla ho tak k šílenství. Kate se položila horní polovinou těla na postel a umožnila mu proniknout ještě hlouběji.
„Bože,“ zasténal Severus a cítil, že už to dlouho nevydrží.
„Je dobrá, co?“ ušklíbl se Lucius a přesunul se za Severuse, protože věděl, že teď na pokraji orgasmu bude přístupnější. Položil mu jednu ruku na záda a druhou na zadek, vnímal to napětí v jeho svalech a jemně ho hladil, zatímco Kate si hlasitě užívala vlastní vyvrcholení. Ale Lucius nehodlal Severusovi ani tentokrát dopřát uspokojení tak snadno. Kate pokračovala v dráždění a Lucius se připojil. Zajel rukou mezi pevně sevřené půlky Severusova pozadí a přiložil prst k vstupu do jeho těla.
„Ne!“ zavyl Severus, ale nebyl schopný zformovat žádný způsob obrany.
Lucius s obtížemi vsunul prst dovnitř. Dělal to se zcela jasným záměrem, ale nebylo to snadné, protože Severusovy svaly byly pevně stažené, přesto našel, co hledal. Severusovi se doslova zatmělo před očima, když koneček Luciusova prstu našel, co hledal, a zlehka se otřel o jeho prostatu. Zaryl Kate nehty do boků, až jí začala téct krev a zcela tiše, neboť už nebyl schopný vydal ani jediný zvuk, téměř bolestivě ejakuloval do jejího těla a pak se zhroutil na postel neschopný pohybu.
Lucius se usmíval. Kate měla už taky viditelně dost a Severus vypadal, že v příštích několika dnech nebude schopný ani vstát. A o tohle přesně Luciusovi šlo. Kate se odtáhla, mezi nohama jí to pálilo a byla unavená. Lucius si lehnul vedle Severuse a zlehka ho kousnul do krku, pak nechal své ruce klouzat po jeho štíhlém těle a vychutnával si ten kontakt s tou hebkou, pružnou kůží jeho těla. Severus měl zavřené oči a nechal se sebou dělat cokoli. Lucius sice předpokládal, že se Severusem už nic nebude, ale to mu nevadilo. Záměrně se vyhýbal jeho ochablému penisu a názorně mu předváděl, že na jeho těle je tolik citlivých míst. Severus pomalu pootočil hlavou a nabídl mu svoji šíji. Lucius věděl, že tam je obzvláště citlivý a přisál se jako upír. Severus byl malátný, ale přesto se tomu začínal poddávat, neschopný se vzepřít. Jeho ruce se pomalu přesunuly na Luciusovo tělo a zkoumavě se ho dotýkaly. Kate to vše sledovala s rostoucím zájmem. Byl to zvláštní pohled dívat se na dva muže, kteří se jeden druhého dotýkají. Zvláštní, ale ne nepříjemné, naopak přišlo jí to vzrušující dívat se na dva krásné muže, kteří jsou spolu.
Lucius Severuse políbil na rty a to přesáhlo míru jeho tolerance. Odvrátil hlavu a chraplavě zavrčel: „Nech toho.“
Lucius se dotkl jeho penisu a Severusovi se vydralo z hrdla další zavrčení v protest, a třebaže byl unavený, pokusil se Luciuse odstrčit, a ten se nijak nebránil a nechal ho na pokoji. Nemělo smysl Severuse do něčeho nutit a stejně by s ním už nic nebylo, měl dost.

*****

Severus ležel nahý na břiše na posteli a Kate jemně masírovala jeho záda lesknoucí se olejem. Byla tu už dost dlouho, ale nezvykla si být sexuální hračkou Severuse a Malfoye, třebaže oba byli v posteli skvělí. Lucius dokonce na její žádost částečně upustil od svých sadistických choutek, takže milování s ním bylo o poznání příjemnější, třebaže na rozdíl od Severuse jen bral, nikdy na ní nepočkal, ale stejně většinou ani nemusel. Kate si oblíbila Severuse, protože i když byl pěkné zvíře a odnášela si pokaždé škrábance a modřiny, nešlo mu od té doby, co se o něj starala, když byl raněný, jen o vlastní uspokojení. Avšak nic z toho nemohlo z její mysli vymazat fakt, že je otrok jejích chtíče, nemá budoucnost, nemá vlastní volbu.
Zcela bez varování se rozrazily dveře, navzdory tomu, že si Severus výslovně přál být nerušen.
„Co je?!“ zeptal se Severus ostře příchozího Smrtijeda.
Muž se na okamžik zarazil, neboť Severus Snape byl pravou rukou jeho Mistra a nebylo radno si ho znepřátelit, ale disciplína zvítězila.
„Na rozkaz našeho Mistra ji musím odvést.“
„Proč?“ zeptal se Severus podrážděně a posadil se. Neuniklo mu, jak se ženě ve Smrtijedově doprovodu rozšířily oči úžasem při pohledu na jeho nahé tělo, ale přešel to bez poznámky. Neměl se zač stydět.
„Ona…mám své rozkazy, pane,“ zaváhal Smrtijed.
„Jen mu to řekni. Chtěla utéct,“ ozval se Luciusův hlas a Smrtijedi mu ustoupili z cesty. Lucius sjel pohledem Severusovo nahé tělo a usmál se.
„Utéct?“ opakoval Severus nechápavě, a když se podíval na Kate, bylo v jeho pohledu cosi vyčítavého. Vytáhl ji z té špíny, zajistil ji přepych a to nejlepší, udělal z ní svoji a Luciusovu milenku – co by za to jiné daly. Mohl ji předhodit té lůze, mohl nechat ostatní Smrtijedy, aby se s ní potěšili a pak ji zabili, ale neudělal to. A tohle byl její vděk? „Proč? Co sis myslela?“
„To bys nepochopil,“ pronesla tiše, ale pevně. Věděla, co riskuje, ale nemohla jinak.
„Jestli si chceš ještě užít, tak ale rychle,“ řekl Lucius.
Severus po něm šlehl vzteklým pohledem.
„Odveďte ji!“ nařídil ostře.
„Zbraní otroka je zrada,“ byla její poslední slova, než ji odvedli, aby jí popravili.
Severus osaměl a ke svému překvapení zjistil, že ho její smrt mrzí. Nikdy mu na lidech nezáleželo, poslal jich na smrt už tolik a sám jich taky pár zabil. Nikdy necítil nad těmi mrtvými lítost…až dnes. Bylo to zvláštní a ještě podivnější bylo, že záhy poté přišly pochyby. Zabili ji jen proto, že se nechtěla smířit se svým osudem. Nějak si nebyl jistý, že to je tak úplně správné. Nejpodivnější však bylo, že se už necítil tak prázdný – teď pochyboval a pochybnosti jsou vždycky základem změn.

Konec