Jak to děti často dělávají

 

Autor: Lux
Překlad: D.J. Orlovský
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Harrymu je už na nic z toho, jak se Snape pořád naváží do Nevilla a dalších studentů Nebelvíru. Takže udělá Snapeovi nabídku. Třebaže ale přistoupí na podmínky, Snape nechce nic tak jednoduchého, jako celé hodiny výpomoci a podobně. Chce Harryho tělo a absolutní poslušnost
Poznámka: Děj se odehrává dva týdny po druhém úkolu ve čtvrté knize. Třebaže se zde neobjevují žádné události ze čtvrté knihy
Děkuji Margarit za korekturu překladu

Jak to děti často dělávají

„Odvaha,“ ušklíbl se jízlivě. „Jak odporná věc, ta odvaha. Odvaha akorát přivede dobré muže do hrobu, odvaha podporuje hloupost, odvaha vás přivedla k mým dveřím. Co vám z toho vyplývá, že odvaha je?“

„Jak byste to mohl vědět? Vsadím se, že vy nemáte v těle ani špetku odvahy!“ odsekl Harry. Nenáviděl to, jak se mu Snape dokázal tak snadno dostat pod kůži, jak prudce reagoval pokaždé, když ho Snape provokoval.

„Štěstí pro mě, nemyslíte?“ usmál se zlomyslně ukazujíce své křivé, žluté zuby. „Ale vy, pane Pottere, jak se zdá, máte té odvahy vrchovatě.“

Harry si ale stál za svým a hleděl přímo do těch jeho slídivých černých očí. „Necháte Nevilla na pokoji?“

Snape protočil svůj brk mezi prsty, aniž by se dotkl něčeho jiného než vzduchu. „Budu za to něco chtít.“

Harryho nic nenapadalo. Nedokázal dát dohromady žádnou pořádnou myšlenku. „Budu celý měsíc uklízet ve vašem sklepení.“

Jízlivě se ušklíbl. „Uklízet? Výměnou za mou oblíbenou zábavu? Zkuste to ještě jednou.“ Harry se snažil přimět svůj mozek něco vymyslet – cokoli. Nechtěl, aby Neville trpěl déle jen proto, aby Snape měl svůj zdroj zvrhlé zábavy. „Zdá se, že odvaha vás nechala na holičkách.“

Harry do něj zabodl pohled. „Fajn. Co po mě chcete?“

Znovu se usmál a ukázal zuby. Z něčeho v tom úsměvu naskočila Harrymu husí kůže. „Ó, co chci, to mi nejste schopen dát. Co chci, je příliš náročné pro váš chabý malý mozeček.“ Usměv se prohloubil. „Odvaha vám nepropůjčí důvtip.“

Harry stisknul zuby. „Udělám všechno, co budete chtít.“

Snape potřásl hlavou. „Pravidlo číslo jedna při vyjednávání, Pottere: Nikdy nesouhlaste s něčím, předtím, než zjistíte, oč jde.“ Kráčel kolem Harryho, vyzývaje ho, aby se pohnul. Když ale neukázal sebemenší náznak pohybu, zavrčel Snape: „Vy jste ale idiot.“

Harry mohl slyšet Snapea za svými zády dýchat. Vypadalo to, že každý jeho vlas vnímá elektrizování, které praskalo kolem profesora. „Řekněte mi, co chcete,“ jeho hlas byl jistější, než jak se cítil.

„Co chci,“ zašeptal výhružně Snape do jeho ucha, „je vás na kolenou, jak se přede mnou plazíte; co chci, jsou vaše slzy a vaše krev; co chci je, abyste se usmíval, až vám moje prsty sevřou váš malý sladký krček.“ Když sebou chlapec trhl, zasmál se. „A chci, abyste to udělal ochotně. Všechno, o co vás požádám. Budete lézt po čtyřech a plakat, pokud vám to nařídím. Uděláte to ochotně, Pottere?“

„Ne,“ odsekl Harry bez rozmyšlení.

„V tom případě se dohoda nekoná.“ Vrátil se za svůj stůl a sedl si před hromadu papírů, jako by Harry nikdy do místnosti nevkročil.

Harry se cítil, jako by ho někdo udeřil pěstí do žaludku. Nechá Nevilla trpět tím neustálým ponížením, jen proto, že není dost statečný, aby to nandal Snapeovi? „Dobře,“ řekl. „Ochotně.“

Snape vůbec nevzhlédl od hromady papírů, ale Harry viděl, že se uculuje. „Možná jsem podcenil odvahu. Jestli to myslíte upřímně, přijďte za týden.“

„Dobře.“

„Můžete odejít.“

*****

Týden se vlekl a ubíhal svým tempem. V pátek v noci, pak Harry znovu v podzemí netrpělivě postával, zatímco Snape opravoval písemky. Harry zabodával pohled do týla jeho mastné hlavy, směle očekávaje mužovy rozkazy. „Přišel jste ochotně?“ zeptal se konečně.

„Ano,“ zavrčel Harry.

„Přišel jste s úctou?“ hrot brku skřípal, jako nehty přejíždějící po tabuli a Harry měl chuť vyškubnout mu ho z ruky a rozšlapat na kousíčky.

„Ne,“ zase odpověděl rychle a neuváženě.

Minulo několik minut a Harryho se zmocnil poněkud zaražený pocit a jakési rozpaky. Nerozuměl téhle nové hře, ani tomu, jak to souvisí s těmi, co se Snapem hráli v minulosti. Nejistě přešlápl a přál si vědět, proč je tu ponechán stát. Vztek se šířil jeho hrudí. Mohl by být se svými kamarády nebo se učit. Místo toho tu stojí jako pitomec, aniž by tušil, oč jde.

„Můžete odejít. Přijďte příští pátek.“

Vyplašený a poněkud rozrušený udělal Harry, co mu bylo řečeno a utekl z dusné atmosféry podzemí a nedýchatelného vzduchu Snapeovy pracovny. Slyšel vlastní nohy dupat po kameni a jak lapá po dechu. Nerozuměl tomu, proč ho těch pár minut tak moc vyděsilo.

*****

Dny míjely v nekonečném stereotypu. Všechno, nač dokázal Harry myslet, bylo jeho zvláštní setkání se Snapem v pátek a téměř se na jejich další střet těšil. Zároveň se rozhodl, že Snapeovi ukáže, že vydrží všechno, že se nebojí.

V pátek rázně zaklepal na dveře a čekal. Minuty míjely. Zaklepal tedy znovu. Nic neslyšel, vyjma šoupání židle po kamenné podlaze a skřípání brku. Napadlo ho, že Snape na jejich setkání zapomněl a zaklepal razantněji; bušil do nich, dokud to ve dveřích nezapraštělo a nezaskřípalo, což ho přimělo přestat. Možná Snape usnul. Harry se mračil na dveře dokud se neotevřely a nepustily ho dovnitř. Snape stále seděl za svým stolem, opravoval písemky a skřípání brku bylo hlasitější. Harry cítil, jak mu červenají uši. „Proč jste mě nechal čekat?“
Snape nevzhlédl; dál četl a opravoval hromadu svitků. „Mám důležitější věci na práci.“

To Harryho dohřálo. Nenáviděl ten pocit nedůležitosti; nenáviděl pocit bezvýznamnosti. Jako obtížný hmyz, který může Snape rozdrtit podpatkem. Bylo to tak podobné tomu, co cítil u Dursleyových a to samo stačilo na to, aby měl chuť mlátit kolem sebe.

Stál poněkud vzpřímeně a vypínal hruď ve snaze, vypadat působivěji. „Co by lidé řekli, kdyby mě viděli postávat před vašimi dveřmi.“

„Řekli by, že jste idiot,“ řekl Snape, aniž by přestal psát. „Povězte mi něco, Pottere. Věříte mi?“

Harry zůstal zírat. Ta myšlenka byla směšná. Tohle byl Snape, člověk, který ho neustále před třídou ponižoval, člověk, který skoro zabil jeho kmotra! Důvěra byla ta poslední věc, kterou by se Snapem spojoval. „Ne,“ řekl s jistým neskrývaným zlomyslným veselím. Snape neřekl nic a Harry se cítil v jeho pracovně nepohodlně. Bylo to nepřátelské území, kam se nechtěl žádný bradavický student, pokud možno, dostat ani jednou. Doupě hada. Snape možná nebyl tak působivý jako bazilišek, ale ve své zlomyslnosti byl svým způsobem, ještě děsivější.

Škrábání brku způsobovalo, že si Harry připadal bláznivě a byl připraven se odplížit pryč, když mu Snape konečně odpověděl: „Můžete jít. Příští týden, Pottere.“

Harry měl nutkání utéct, ale pomalu couval ke dveřím, dokud na ně nenarazil zády. Tápavě našel kliku předtím, než je prudce otevřel a rozběhl se chodbou pryč. Nikoho nepotkal na své cestě zpátky do věže, kde řekl heslo a vpadl do společenské místnosti. Nikdo nebyl vzhůru a tak si sedl před krb a přemýšlel o tom, co se stalo.

*****

Následující týden se přibližoval ke dveřím obezřetněji. Zdvořile zaklepal a zůstal stát ve stínu. Čekal déle, než minulý týden, ale když se konečně dveře otevřely, vešel dovnitř a opřel se o zeď nejdále od Snapea, jak mohl. Ještě než mohl Snape něco říct, přesunul se směrem k ohni, jen pár stop od Snapeova stolu, a sednul si před něj. Byl rozhodnutý na vše kývnout.

Harry téhle úmluvě nerozuměl. Co má Snape z toho, že tady každý týden postává v jeho pracovně jako věšák? Nedělal žádnou práci. Nikdy Snapeovi nerozuměl, ale teď víc, než kdy jindy. Harry seděl tiše a čekal, až k němu promluví. Cítil mnohem menší vztek, než minulý týden. Bylo to svým způsobem kvůli tomu, co od Snapea posledně slyšel.

Odvrátil se od ohně a zadíval se na Snapea. Přes čelo se mu míhaly stíny a jeho nos se téměř dotýkal povrchu stolu. Jeho vlasy mu spadaly jako matná záclona přes líce a Harry si přál vědět, jestli je jeho nos takový od přírody nebo si ho jen v mládí několikrát zlomil. Zjistil, že ho profesor svým způsobem fascinuje. Tohle ticho mohlo být přerušeno mnoha způsoby, ale Snape stále neříkal nic, nežádal nic a Harry si pomyslel, že možná Snape mluvil vážně, když říkal, že chce jeho. 

Ještě více zmatený a rozpačitý sledoval, s větší pečlivostí, ale nebylo zde nic dalšího, čeho by si mohl všimnout. Snape byl tak jednoduchý, když tu seděl. Bylo téměř povzbudivé vidět ho, dělat něco tak světského, jako opravovat písemky. Žádné pohrdavé úšklebky, žádné jedovaté poznámky, jen škrábání brku v tichu a zvědavý chlapec, který na něj zíral přes okraj stolu. Harry přemítal, zda Snape zcela nezapomněl, že tu je. Harry si pomyslel, že by se taky normálně mohl nepozorovaně vytratit.

Harry zívnul a znovu se zadíval do ohně. Hlavou mu běželo tisíce otázek, jak zíral na praskající polena a objevil nový druh klidu, který se rozlézal v něm, jako nějaký parazit. Možná, pomyslel si skepticky, je dobré tu být.

Jako u předchozích dvou návštěv, propustil Snape Harryho jen malým mávnutím ruky, ale připomněl mu, aby se vrátil příští týden. Harry téměř nechtěl jít a jen pomalu se vracel na kolej. Možná to příští týden bude jiné.

*****

Celý týden nemyslel na nic jiného, než na ten divný klid. Částečně ho to strachy paralyzovalo, ale zároveň se musel nepatrně usmívat. Jeho srdce se rozbušilo pokaždé, když Snape vešel do místnosti a u večeře ho pořád něco nutilo zírat k profesorskému stolu. Byl naštvaný a zmatený z toho nového vývoje a přál si, aby mohl věřit, že Snape s ním něco zamýšlí. Věděl však, že to jsou jen jeho vlastní dohady.

Přinesl si tentokrát s sebou své úkoly a čekal přede dveřmi bez zaklepání. Snape věděl, že je zde a Harry čekal skoro půl hodiny, než ho pustil dovnitř, jak prosté. Posadil se k ohni a vzal si svůj úkol z přeměňování. Slova mu splývala v jeden nečitelný celek, ale vytrval. Jestli sem bude chodit každý pátek, bude aspoň dělat něco užitečného. Hermiona by na něj měla být hrdá.

Jeho vlastního brk se přidal ke Snapeovu, ale tempo bylo příliš rychlé a slova nedávala smysl. Zavřel knihu a položil ji na podlahu. „Nechte mě něco dělat!“

Snape pomalu přestal psát a zvedl hlavu. „Pardon?“

Harry obešel stůl a zadíval se na něj. „Všechno, co tu dělám, je, že tu každý týden vysedávám!“ Nedokázal vydržet až do konce dohody a zdálo se mu špatné, že Snape nepřestane šikanovat Nevilla, když neudělá něco na oplátku. Přál si být spravedlivý. 

Zvedl se ze židle a zadíval se na Harryho. „Jste ochotný?“

„Ano, k čertu!“ vykřikl. Hrudník se mu zdvíhal a oči plály za jeho komickými brýlemi.

„Jste rozzlobený,“ řekl Snape, jako by to byl kdo ví jak dobrý vtip.

Harry rozhodil rukama. „Protože mě nenecháte nic pro vás udělat!“

Znovu se uculil a Harry se zklidnil. Věděl, že ten úsměv, který velice důvěrně znal, značí, že se konečně možná pohnou z místa. „Chcete pro mě něco udělat?“ Harry přikývl a čekal, až začne Snape mluvit. Jeho srdce mu zběsile bilo v hrudi. „Pak byste si možná mohl sednout tady, u mých nohou,“ řekl Snape ukazujíce pod svůj stůl. Bylo tam málo prostoru a trochu šero.
Čekal, jak se Harry rozhodne. Harry těkal očima mezi Snapea a prostorem pod stolem. Jak může tím, že si sedne Snapeovi u nohou, splatit svoji část dohody? Nerozuměl tomu. Ale kdy vlastně Snapeovi rozuměl?

S hlubokým výdechem si Harry vlezl pod stůl. „Hodný chlapec,“ řekl Snape a poposedl si tak, že se jeho nohy opíraly o Harryho zadek a vrátil se ke své práci.

Bylo to zvláštní, jeho tělo si pamatovalo takové místo, a jeho srdce i dech se zklidnily. Bylo to úplně jako doma, v jeho přístěnku. Usmál se a posunul se blíž ke Snapeovým nohám. Nikdy proti tomu přístěnku nic neměl. Jeho přístěnek mu poskytoval samotu a spásu. Někdy, když byl zpátky v čísle čtyři v Zobí ulici, toužil po svém malém polním lůžku a pavoucích. Povzdechl si a představoval si to temné místo pod schody, které znal lépe, než nebelvírskou společenskou místnost. Najednou věděl, že vše je v pořádku.

Snape se podíval dolů možná až příliš brzy. „Můžete jít, je pozdě. Příští týden.“

Harry přikývl a vysoukal se ven. Když vylezl na světlo, přimhouřil oči. Lítostivě se zahleděl na prostor pod Snapeovým stolem. Možná nechá Harryho příští týden tam znovu vlézt. Kývl Snapeovi na pozdrav a posbíral své věci, než odešel. Začal si pobrukovat, když šel zpátky. Ani paní Norrisová ho nedokázala tak rozhodit.

*****

Následující týden byl tak dychtivý, že se jen ztěží přiměl počkat, až se dveře otevřou. Jako čtyři týdny před tím, vešel dovnitř, když byl vpuštěn a zůstal stát čekaje, až Snape něco řekne. Ale tentokrát se Harry zeptal první. „Můžu si zase sednout k vašim nohám?“

Snape byl trochu překvapený Harryho přímou otázkou, přestal psát a vzhlédl. Věděl, jak daleko se už dostali. Viděl, jak Harry hledí na prostor u jeho nohou. Měl by ho za to chování odměnit nebo Harryho nechat, aby si to zasloužil? Nakonec přikývl a dovolil Harrymu uvelebit se u jeho kotníků v temném prostoru. Byl překvapený, když si Harry šťastně povzdechl a opřel se o jeho nohy. Na chvíli si to vychutnával a pak se vrátil ke své práci.

Harry vykukoval z toho prostoru a usmíval se tak široce, že cítil, že se mu snad roztrhne pusa. Bylo to mnohem lepší než minulý týden. Snapeovy nohy, opírající se o jeho bok, byly příjemné a cítil se téměř, jako mezi čtyřmi stěnami nějakého svatostánku. Musel na to místo myslet celý týden. I ve své teplé a pohodlné posteli se závěsy, myslel na to, jak by bylo krásné, být v tom malém prostoru pod Snapeovým stolem.

Zavřel oči a nechal se konejšit praskáním ohně a škrábání brku ho drželo vzhůru. První hodina minula pomalu a pohodlně. Na konci druhé hodiny, nějaká ruka opatrně začala hladit jeho vlasy. Harryho oči se otevřely, ale nechal si to líbit a dokonce se přitiskl blíž ke Snapeovi, aby to neměl tak daleko. Ještě nikdy se ho nikdo nedotkl tak láskyplně, vlastně se ho nikdy nikdo nedotkl. Přesto si byl zcela jist, že se mu tenhle pocit líbí. 

Prsty se probíraly jeho vlasy a mnuly jeho krk, dokud Harry téměř nevrněl blahem. Teplo se šířilo jeho žaludkem, až jeho ruka klesla do klína a on zděšeně ucítil svoji erekci.

Ujistil se, že zvuk brku je pravidelný. Harry pomalu rozepnul své kalhoty a obtočil prsty kolem své erekce. Intenzivně se laskal a hladil. Neustále dával pozor, zda slyší brk a ujišťoval se, že Snape netuší, co dělá. Nebyla to odvaha, ale věděl, že je od něj troufalé masturbovat pod Snapeovým stolem. Těžce polknul a kousnul se do rtu, dokud se jeho hlava nezvrátila dozadu proti Snapeovým kolenům a on se neudělal do kalhot. Snažil se popadnout dech a užívat si závěr večera, ale byl vyřízený ze svých hormonů.

O půlnoci ho Snape poslal zpátky na kolej. „Příští týden.“

Harry rozpačitě vylezl ven a snažil se skrýt ruměnec na své tváři. Neřekl nic, dokonce se ani na Snapea nepodíval, když odcházel. Byla to ta nejnepříjemnější noc jeho života. Když se vrátil do postele a zatáhl závěsy, jediné, na co dokázal myslet, byla jeho zrádná erekce a ten poskvrněný prostor u Snapeových nohou.

*****

Celý další týden se neodvážil na Snapea ani podívat. Dokonce, i když stál v jeho kanceláři, se díval Harry přímo na podlahu a nedokázal požádat o své místo u Snapeových nohou. Jak mohl být tak hloupý? Měl by žadonit o shovívavost? Možná si toho Snape nevšiml, ale stejně Harry nedokázal dostat ze své mysli, jak úžasné bylo udělat se, zatímco Snape pracoval a hladil ho. Kousnul se do rtu, aby v sobě potlačil sten a cítil se trochu nepohodlně.

„Minulý týden jste pod mým stolem nechal trochu nepořádek,“ řekl Snape.

Harry ztuhnul a přál si, aby se mohl schovat v koutě. „Já-já omlouvám se.“ Přál si, aby tu záležitost mohl vzít zpátky. Chtěl být malý hloupý chlapec u Snapeových nohou. Místo toho však byl chycen v téhle trapné situaci, mezi chlapcem a mužem. Toužil po tom být hlazen a konejšen, aby zapomněl na svět za dveřmi téhle kanceláře. Přál si, aby svět zapomněl na něj.

„Proč jste tak rozrušený z toho, co se stalo minulý týden?“

Harry překvapením téměř zamžikal. Proč se na něj Snape nezlobí? „P-protože já,“ nedokázal větu dokončit.

„Protože jste byl vzrušený, když jsem se vás dotkl? Když jsem hladil vaše vlasy?“ Harry přikývl a zrudl jako Ronovy vlasy. Uslyšel, jak se židle posunula po kamenné podlaze. „Pojďte sem,“ řekl Snape. Aniž by Harry vzhlédl, loudal se ke Snapeovi, dokud je nedělilo jen pár palců. Snape položil Harrymu prst pod bradu a přinutil ho vzhlédnout. Harry se chtěl odvrátit, ale Snape se mu podíval přímo do očí. Dívali se jeden na druhého, až konečně: „Sedněte si mi na klín.“

Harry sebou trhl a zarazil se. „Co?“

Snape se nepatrně uculil, příjemnější verze jeho obvyklého mračení. „Sedněte si. Na můj klín.“

Harry se pomalu přibližoval a vylezl si na Snapeův klín. Posouval se, doku se jeho záda neopřela o pevný hrudník a jedna ruka se obtočila kolem jeho pasu, aby ho držela na místě. Harry se plaše usmíval a postupně se uklidnil. Možná, že je to lepší, než ten prostor pod stolem. „To je pěkné,“ zamumlal.

Snape zvedl svůj brk a pokračoval v opravování testů. Harry si položil hlavu na Snapeovo rameno a otočil se k jeho krku. Na tohle by si velice rychle zvykl. Zavřel oči a povzdechl si. Ruka kolem Harryho pasu začala pomalu hladit jeho břicho a on se uvolnil, až si myslel, že by mohl ze Snapeova klína spadnout. Snapeův klín. On je na Snapeově klíně. Ta myšlenka ho vůbec neděsila tak, jak by si myslel.
Snape pokračoval v masírování jeho břicha přes jeho tričko a zároveň pokračoval v práci. Harry si nedokázal představit, jak dokáže dělat dvě věci najednou. Spokojeně si mumlal a zíral na Snapea rozšířenýma a nevinnýma očima. Harry se cítil, jako by vypil nějaký druh vína, kterého se nikdy jeho rty nedotkly. Harry se roztřásl, když si představil, jaké by to bylo, mít tu ruku na své nahé kůži.

Oheň v krbu praskal a stíny na Snapeově tváři ho dělaly starším a moudřejším, a přesto mladým a fyzicky i psychicky vyspělým, což Harryho mátlo. Nikdy o Snapeovi neuvažoval jinak, než jako o odporném parchantovi, ale najednou, v tomhle novém světle, tu bylo ještě něco víc, co ještě nikdy neviděl. Děsilo ho to, ale zároveň svádělo. Sevřel ruku v pěst a odvrátil pohled.

Ruka na jeho břiše ho dál jen hladila. Během uplynulých minut se tempo vůbec nezměnilo. Harrymu se začaly zavírat oči. Bylo mu tak dobře a teplo. Nikdy si nepomyslel, že by něco mohlo být lepší, než jeho místečko u Snapeových nohou. Posunul se tak, že spočinul v ohbí Snapeovy paže a s tímto novým pocitem bezpečí se uvelebil na dlouhou noc. 

O několik hodin později Snape zívl a zjistil, že Harry na jeho klíně usnul. Jeho vlastní ruka ho dávno přestala hladit a klesla na chlapcovu nohu. Hleděl na tu spící postavu a shrnul mu několik vlasů z čela. Harryho ústa byla nepatrně otevřená a byl schoulený téměř do klubíčka. Unikl mu tichý sípavý zvuk, což nebylo ani chrápání a Snape se culil nad tím, jak důvěřivě Harry vypadal.

Pomalu a lítostivě ho Snape probudil. Harry na něj ospale zamžoural a pousmál se. „Je čas jít zpátky, do tvé společenské místnosti,“ zamumlal Snape. Harry potřásl hlavou a obtočil svoji paži kolem Snapeova pasu. Ten pohladil Harryho po hlavě a přiměl ho sklouznout z jeho klína na zem. „Jdi na kolej. A pamatuj, příští týden.“

Harry na vratkých nohách vyklopýtal z pracovny a našel si cestu zpátky do věže, aniž by kohokoli potkal.

*****

Když Harry vešel do Snapeovy pracovny naskočila mu husí kůže a stěží dokázal zůstat tiše. Tak, jako před dvěma měsíci, Snape opravoval testy a když Harry vešel, ani nevzhlédl. Byl už na to zvyklý a čekal tak tiše, jak to jen bylo možné, až mu Snape řekne, co má dělat. Nemohl si pomoci, aby ve tváři neměl ten přitroublý úsměv. Bude si zase moci sednout na Snapeův klín? Nebyl daleko od toho, aby vybuchl dychtivým očekáváním, když Snape konečně promluvil: „Vaše práce je támhle na stole.“ Ukázal do rohu svým brkem, aniž by se na Harryho podíval.

Dost ho usadilo, když si uvědomil, že už nebude žádné hlazení nebo noc strávená u Snapeových nohou. S malým povzdechem šel do toho rohu a posadil se. Byla tam hromada knih, které byly seřazené podle věku a předmětu, ale všechny zaměřené na zaklínadla. „Pane? Co vlastně hledám?“
Škrábání brku způsobilo, že se Harrymu zježili chlupy na rukou, jak Snape pokračoval v práci. „Hledáte zaklínadla, která vám budou užitečná během třetího úkolu,“ usmál se jízlivě. Harry zrudnul a cítil, jak jeho hrdlo hoří studem. Jistě, proč jinak by potřeboval hledat zaklínadla? Když tyhle věci začaly, Harry úplně zapomněl na všechno kolem Turnaje tří kouzelnických škol a nadcházejícího třetího úkolu, kdykoli vkročil do Snapeovy pracovny. Poslušně se sklonil ke knihám a začal číst. 

Ve svém koutě mohl stále vidět, díky světlu z ohně a pochodni nad stolem. Četl, učil se zaklínadla a pohyby hůlkou, dokud nezačal tak trochu pošilhávat a jeho oči byly suché a podrážděné. Lehce potřásl hlavou, když zjistil, že hodiny ukazují jedenáct, ale on ještě nebyl propuštěn. Snaživě otáčel stránky a snažil se soustředit, ale nedokázal myslet na nic jiného, než jak pěkné je sedět na Snapeově klíně a jak pohodlné by bylo sedět s ním v jeho křesle.

Zrudnul nad tím, jak dobře známý pocit se probudil v jeho vnitřnostech. Snažil se nějak zbavit své erekce, ale jeho mozek se stále vracel k tomu, jak Snape hladil jeho hlavu, když Harry seděl u jeho nohou, a jak se chvěla jeho kůže, když mu masíroval krk. Jeho kůže začala červenat a on se podíval přes své rameno na Snapea. Přál si jen připlazit se a usadit se u Snapeových nohou. Toužil být hlazen a miloval ten podivný pocit, když to Snape dělal.

Snape vzhlédl a Harry se rychle otočil zpátky ke svým knihám. „Už jste skončil?“ zeptal se a odložil svůj brk.

Harry vstal. „Jsem unavený a bolí mě oči.“

„Tak mi předveďte, co jste se naučil,“ požádal Snape a opřel se zády ve svém křesle, ruce zkřížené na prsou a na chvíli se na Harryho zahleděl s jakousi předtuchou něčeho neblahého.

Harry vytáhl svoji hůlku z kapsy a otevřel pusu, jenže nic neřekl. Jeho mozek byl prázdný a vše, co se naučil v těch několika uplynulých hodinách se z jeho paměti zcela vykouřilo. Harry mobilizoval svou mysl, pátraje po známkách, že se něco naučil. „Re-“ Marně, nechal sklouznout svoji hůlku ke svému boku a zíral do země. Snape si nepochybně musel myslet, že je idiot!

Snape na něj nasupeně hleděl zklamaný Harrym tak, jako ještě nikdy v minulosti. Sklonil se zpátky nad svůj stůl a znovu vzal do ruky brk. „Jděte mi z očí. Vraťte se příští týden a buďte připravenější pracovat.“

Se studem se Harry loudal ke dveřím. Byl překvapen tím, že nechce Snapea zklamat. Přál si mít mozek jako Hermiona. Pak by mohl vstřebat cokoli, v jakémkoli čase a přednést to slovo od slova bez jediného zaváhání. Harry věděl, že Snape by na něj byl pyšný, kdyby byl jako Hermiona.

Jeho ruka spočinula na klice a slyšel škrábání brku. Zíral na dveře a snažil se nemyslet na sezení na Snapeově klíně a jak moc je tahle místnost prosycená vůní profesora lektvarů. Vždycky mu tahle místnost strašně páchla, ale teď to byla ta nejsladší část týdne. Každý den se těšil na tyhle stěny a posezení se Snapem. Sevřel ruku v pěst a otočil se na podpatku. Rozhodnutý dojít ke Snapeovi, počkat, až vzhlédne a přiznat se mu.

„Myslím, že jsem vám řekl, abyste táhnul,“ zavrčel Snape. „Nikdy předtím jste mě neodmítl poslechnout.“ Jeho tón navrhoval, aby Harry utekl a udělal, co mu řekl.
Ale Harry prostě jen čekal, až Snape vzhlédne a to nakonec udělal. Podrážděně zahodil brk a otevřel pusu, ale předtím, než mohl vyslovit jediné slovo, Harry se naklonil dopředu a neústupně ho políbil na ústa. Bylo to nemotorné a nevhodné, ale na Snapea udělala dojem Harryho iniciativa. Harry se stáhnul, po tom krátkém setkání jejich rtů a zamrkal, tváře mu hořely a poté utekl z místnosti.

Snape se opřel ve svém křesle a zahleděl se do ohně. Možná udělal větší pokrok než si původně myslel. Samolibě se usmál a vstal. Byla skoro půlnoc a on měl ještě ráno něco na práci.

Když Harry běžel po chodbách, nemohl stále uvěřit co udělal. Jeho rty a jazyk stále strašně brněly a jediné, co si přál, bylo vrátit se zpět a líbat Snapea znovu a znovu. Řekl heslo portrétu a protáhl se do společenské místnosti.

Na nebi byl měsíc v úplňku a Harry si vzpomněl na profesora Lupina a přál si vědět, jaké to je běhat za svitu měsíce, trávu pod tlapami a čisté nebe nad hlavou. Harry přemýšlel, že možná takhle se teď právě cítí, naprosto a nevýslovně volný, třebaže ho stále ovládaly emoce, kterým nerozuměl.

*****

Harry sebejistě vešel do Snapeovy pracovny a šel přímo do svého kouta, kde na něj už čekala hromada knih. Tentokrát uspěje, tentokrát na něj Snape bude pyšný. Nahrnul se nad knihy jako ostřílený školák a nedovolil své mysli přemýšlet a tmavých prostorách a teplých klínech. Téměř rozčileně se učil zpaměti kouzla, dokud ho Snape nezastavil a nevyzval, aby to přednesl.

Harry vstal a namířil hůlku na jednu z knih. „Reducto!“ V textu se objevila malá díra a on si oddechl úlevou a pyšně to ukázal. 

Snape si povzdechl. „Předpokládám, že jste to musel udělat jedné z mých knih, že?“

Harry otevřel pusu a zase ji němě zavřel. „Omlouvám se,“ vylezlo z něj a jeho tvář zrudla. Copak nemůže udělat něco správně? Ztěžka dosedl na židli a položil ruce na stůl předtím, než do nich složil svoji hlavu. Cítil se jako ten největší idiot na světě. Jak mohl být tak hloupý? „Omlouvám se,“ zamumlal do svých rukou znovu.

„Pojďte sem,“ požádal Snape.

Harry zvedl hlavu a doploužil se na Snapeovu stranu. „Pane?“ Snape lákavě poklepal na svůj klín, ale Harry zavrtěl hlavou. „Nezasloužím si to, pane.“

„Sedněte si, než vás uřknu,“ zavrčel. 

Harry si dodal kuráž a vylezl na jeho klín, kde se usadil a opřel o jeho hrudník. „Zničil jsem vaši knihu,“ zamumlal.

„Zmlkněte, Pottere,“ řekl Snape s povzdechem a pohladil přes tričko Harryho břicho. Harry vzdychl a trochu se zavrtěl, dokud nenašel pohodlnou pozici na Snapeově klíně a neuklidnil se. Hlavu si opřel o Snapeovo rameno, velmi blízko jeho krku. Všimnul si, že Snape nevzal znovu do ruky brk.

Snapeova ruka hřála na jeho kůži a hladila ho trochu drsně, ale to jen způsobilo, že Harrymu naskočila husí kůže. Usmál se na svého profesora a Snape ho pohladil po hlavě. Harryho kůže brněla, jako by po ní pochodovalo milion malých mravenců, ale nesvrběla. Namísto toho cítil uvnitř teplo a mrazení se vrátilo, ovšem méně intenzivní. 

Naprosto se uvolnil, když se Snapeovy rty dotkly jeho. Měkce zasténal a intenzivně opětoval polibek, ale Snape udržoval polibek pomalý a měkký. Nebylo to, jako když se políbili minulý týden, ale Harry to zbožňoval a zbožňoval způsob jakým se Snapeovy rty tiskly k jeho a jak se mu svíral žaludek.

Harry ztuhnul, když Snapeova ruka přestala hladit jeho břicho a sklouzla mezi jeho nohy, aby sevřela v dlani přes kalhoty jeho erekci. Vzduch mu uvízl v krku a polibek se přerušil. „Co děláte?“ zajíkl se. Věděl, že to není to správné, co by chtěl říct, ale vyletělo mu to z pusy.

Ruka v jeho vlasech začala masírovat jeho krk. „Musíš mi věřit,“ řekl do Harryho ucha. „Věříš mi?“ ruka mezi jeho nohama se začala pomalu pohybovat. Harry vydechl a zavrtěl se. „Věříš mi?“ řekl trochu hlasitěji, dokud to Harry nezaznamenal. Pomalu přikývl a zaskučel. „Tak se uklidni,“ nabádal ho Snape. „Já se o tebe postarám.“

Harry se snažil uklidnit a uspěl, dokud Snape nestiskl. Nadskočil a hlasitě vykřikl. Snapeova druhá ruku se přitiskla na jeho hrudník a přidržovala ho, kdyby snad chtěl uhnout. Ale to byla ta poslední věc, na kterou Harry myslel. Snape ho pomalu třel přes kalhoty a svět se pro něj stal jen rozmazanou šmouhou barev a pohybů, jak těžce oddechoval. Zabořil tvář do Snapeova krku a pevně sevřel víčka, když sebou jeho boky škubaly, kvůli tomu pocitu mezi jeho nohama.

Snape mu zašeptal do ucha, ale nedokázal rozeznat jediné slovo. Veškerá jeho pozornost se soustředila na ten pocit, který proudil jeho žilami. „Rychleji,“ zašeptal naléhavě a vykřikl, když mu Snape vyhověl. Mohl slyšet zvuk kůže šustící po oblečení a svůj vlastní těžký dech. Popadl Snapea za ruku a stiskl, když se s výkřikem udělal. Třásl se a lapal po dechu. Snapeovy paže se kolem něj ovinuly a nedovolily mu sklouznout na zem. Jedna ruka začala hladit jeho vlasy a on vrněl měkce přitisknutý ke Snapeově krku, jak se jeho dýchání zklidňovalo.

Harry vzdychl, když ho Snape políbil na krk a prohnul se. Jeho oči se prudce otevřely, když ucítil tuhý penis, který ho bodal do stehna. Zíral na Snapea a pomalu zamrkal před tím, než se odvážil sklouznout pohledem do Snapeova klína. Pohnul rukou, ale Snape ho chytil za zápěstí a políbil mu dlaň. „Ne dnes,“ řekl.

Harry se ušklíbl. „Ale já chci.“ Pokusil se uvolnit ruku, ale sevření jen zesílilo, až vyjekl.

Snape se pro sebe usmál a shodil Harryho ze svého klína. „Je pozdě. Měl bys jít zpátky na svoji kolej.“ Vstal a začal srovnávat hromadu pergamenů na svém stole. Jeho tváře hořely vzrušením a Harry mohl vidět jeho erekci napínající poklopec. Kleknul si před Snapea a chytil ho za boky. „Jdi a vrať se na svoji kolej,“ trval na svém Snape, ale Harry ho nevnímal, jak zíral na tu vybouleninu. Zdálo se to tak velké a Harry se najednou cítil neschopný a méně statečný než před chvílí. Sednul si na paty a hleděl na Snapea, oči rozšířené a ruce třesoucí.
Harry se vydrápal na nohy a utekl dveřmi pryč. Mokrá skvrna v jeho slipech studila a byla jakoby mazlavá, ale nestaral se o to. Jediné, na co dokázal myslet byl Snape a to, že nebyl dost statečný, aby to zkusil.

*****

Přecházel před Snapeovými dveřmi a zíral na staré dubové dřevo. Ruce se mu třásly, ale nedokázal se rozhodnout. Možná nebyl dost statečný, ale měl kuráž a nechtěl být vystrašený. Civěl na dveře, dokud se neotevřely a vešel dovnitř. Zabouchly se za ním a on s hlubokým nádechem došel ke Snapeovi, vzal mu z ruky brk a zahodil ho přes místnost. Snape zamrkal a zamračil se. „Co to děláte?“

Harry neřekl nic. Jen se vyškrábal na Snapeův klín a zaklonil se proti stolu. Aniž by se podíval, rozepnul Harry zip Snapeových kalhot a vytáhl jeho penis. Zamrkal a prohlížel si ho. Bylo to méně hrozivé, když byl ochablý a necítil to samé pohrdání a vztek, jako když to bylo tvrdé a působivě to tlačilo na Snapeovy kalhoty.

Snape sevřel jeho bradu a přinutil ho podívat se na něj. „Co to děláte?“ zeptal se znovu.

Harry polknul. „Já – Nechte mě a…,“ jeho ústa byla najednou suchá a nedokázal vymyslet, co říct. Opravdu neměl důvod kromě toho, aby si dokázal, že se Snapea nebojí. Ničeho ze Snapea. 

Snape se téměř usmál. „Pitomá nebelvírská odvaha,“ zamumlal a začal masírovat Harryho krk.

Harry se usmál a ovinul ruce kolem Snapeova krku a přitulil se. „Nejsem odvážný,“ zašeptal. „Ale jsem pitomý.“

Snape se odtáhl natolik, aby se mohl podívat Harrymu do očí. „Nejste pitomý,“ řekl, zuby sevřené, jako by právě kousnul do něčeho, co by raději neochutnal.

Naklonil hlavu na stranu a posunul svoje boky dopředu. „Ale vždycky jste říkal, že jsem,“ stěžoval si Harry. 

Snape si povzdechl a sevřel v dlani zadní část Harryho krku. „Věci jsou teď jiné.“ Masíroval ho, dokud se Harryho oči nezavřely a jeho hlava neklesla na Snapeovo rameno. Harryho ruce se líně obtočily kolem druhé strany Snapeova krku a Harry začal kolébat boky. Snape zasykl a zklidnil jeho nemravné pohyby. „Ne, teď,“ zamumlal a odstrčil Harryho tak, že spočinul na Snapeových kolenou a deska stolu se mu zaryla do zad. Harry se natáhl ke Snapeově penisu, ale hned zase stáhl ruku, když ho Snape schoval, jako by se to nikdy neukázalo.

S pusou dokořán dokázal jen polknout. „Ale – já myslel – vy…,“ řekl zoufale, ale nedokázal dát dohromady žádnou pořádnou myšlenku. Byl rozpačitý a zranitelný. Není statečný dost na to, aby se před Snapem předváděl, ale přál si být. Přál si vytáhnout svůj vlastní penis a udělat nějaké neslušné gesto, aniž by přešel do tisíců odstínů červené. 

Ochaboval, avšak Snape opět začal masírovat jeho krk. Jeho záda se prohnula a ruce mu spadly podél boků bez jediného protestu. Není nic, ale téměř se rozpouštěl, když Snapeovy ruce byly na jeho těle. A pak ho to napadlo, jeho geniální nápad a chvíle absolutní odvahy a nesmírné hlouposti. Sebral všechen svůj důvtip, všechnu svoji sebekontrolu, aby vzal ruku na svém krku. S otevřenýma očima, jen ztěží se ovládající a vášnivý položil Harry Snapeovu ruku na svůj rozkrok.

Usmál se, když se Snape ostře nadechl a s posledním kouskem odvahy a srozumitelnosti postrčil ruku do svých kalhot a do svých slipů. S teplou rukou na svém penisu byl Harry ztracený. Zasténal a skoro spadnul na zem.

Vykřikl, když Snape ruku vytáhl. „Shh,“ zašeptal Harrymu do ucha a přitáhnul si ho blíž, takže se jejich boky setkaly. „Co chceš?“ zeptal se a pomalu rozepínal Harryho poklopec. „Musíš mi říct, co chceš.“ Snape ho pomalu třel přes slipy a Harry se dusil vlastními slovy. „Chceš, abych se tě dotýkal?“ Harry zuřivě přikývl a zasténal. „Nebo se chceš dotýkat mne?“ Znovu přikývl, méně tomu propadal a byl více rozhodnutý mluvit. „Řekni si, Harry.“ Pevně stiskl Harryho penis a usmál se, když zachraptěl: „Líbí se ti, když ti říkám, co dělat?“

„Ano,“ vydechl předtím než otevřel oči. Byl jen kousek od naprostého podrobení. Harry na něj hleděl. Snapeova ruka byla stále obtočená kolem jeho penisu a pomalu ho masírovala. Zvláštní, ta myšlenka ho nevyděsila. Domníval se, že by měl být šokovaný a znechucený myšlenkou, dát Snapeovi tolik moci, ale cítil se skvěle. Pocit horka v jeho žaludku uklidňoval jeho nervy. Věděl, že mu Snape neublíží, ale: „Nechcete mi ublížit, že?“

Snape ho dlouze a měkce políbil. Sál Harryho dolní ret a díval se mu přímo do očí, když hladil jeho záda. Harry těžce oddechoval a než se Snape odtáhl, jeho rty ho pálily, ale bylo to příjemné. „Mohl bych. Ale nechci.“ Harry přikývl. Věděl to a jak ho Snape pomalu hladil, Harryho mysl se nechala unášet a jeho boky sebou škubaly. Měl napůl zavřené oči, pootevřenou pusu a těžce mělce oddechoval, když mu pot stékal po straně tváře. 

„Chci se vás dotýkat,“ zaprosil. Jeho konečky prstů hořely nedočkavostí, aby se sevřely kolem tvrdého masa. Chtěl se dívat, až to Snapeovi přijde. Ale ze všeho nejvíc chtěl udělat Snapea šťastného, chtěl mu přinést slast. Když Snape pomalu přikývl, vrhl se Harry na jeho kalhoty a rozepnul poklopec trochu víc divoce, než zamýšlel, ale byl neskonale šťastný, když jeho ruka přišla do styku s teplou kůží. Harryho ruka nebyla nijak malá, ale zdála se nicotná, když sevřela Snapeův penis. Nebyl zase tak velký, ale stejně Harryho uchvátil.

Olízl si rty a pomalu ho hladil. Líbil se mu ten pocit v ruce, tak těžký a horký. Hleděl soustředěně na to, když ho znovu hladil. Nevědomky čekal na jakýkoli nečekaný pohyb, na který nebyl připraven. Místo toho se na špičce objevila kapička a on sledoval, jak stéká po straně dolů. Napadlo ho, že je to možná ta nejvíc vzrušující věc, jakou ve svém životě viděl.

Harry nadskočil, když se Snapeova ruka přidala k té jeho. Jeho stisk byl pevný a vzdychl, když se jejich ruce společně pohybovaly nahoru a dolů. Harry se na něj pousmál a sledoval, jak se Snapeovy oči začínají zavírat a jeho dýchání se pomalu zrychluje. Harry se kousnul do jazyka, kleknul si a začal používat obě ruce. Laskal rychleji a Snapeova ruka se odtáhla. Harry začal nabírat rychlost. Snape zaklonil hlavu a jeho hrudník se namáhavě zdvihal a klesal. Hlasitě zasténal a jeho ruce se zatínaly v pěsti.

Harryho oči soustředěně těkaly mezi Snapeovým obličejem a jeho penisem. Obojí bylo tak nové a tak cizí, že se nemohl rozhodnout, co se mu líbí víc. Naprosto, ve svém soustředění zapomněl na svůj vlastní penis. Domníval se, že ještě pár polaskání a Snape se nejspíš udělá. S tichým vlastním zavrčením zpracovával tvrději a usmál se, když Snape zasténal a sevřel jeho nohy. Harry sebou trhl, když Snape zabořil nehty do jeho džínů, ale bylo to dobré znamení.

S malým výkřikem překvapení, když se Snape udělal v Harryho ruce, ho chytil za ramena a drtil jejich rty. Harry se odtáhl, aby popadl vlastní dech a Snape udělal to samé. Stáhnul se a zahleděl se na svoji bílou ruku. Sklouzl očima ke Snapeově tváři a ujistil se, že se Snape dívá, než si dal ruku k obličeji a olízal si prsty. Chuť byla trpká a trochu se mu dělalo zle, ale ten oheň ve Snapeových očích stál za to. 

Bez varování Snape sevřel jeho boky a zvedl Harryho na kraj desky stolu. Ještě, než našel oporu, byly Harryho kalhoty rychle otevřeny. Jeho penis trčel do vzduchu a jeho fialový žalud toužil po pozornosti. Téměř vykřikl, když ho Snape celého uchvátil do své pusy. Harry lapal po dechu a chytil se za Snapeovy vlasy, když se pohupoval nahoru a dolů. Obrátil oči v sloup a dopadl po zádech na desku, likvidoval papíry a brky, jak se svíjel a vyhazoval boky. „Profesore,“ zasténal a s výkřikem se udělal. Harry se nemotorně celý třásl a jeho nohy ochable sklouzly podél stolu.

Pomalu zamrkal a usmál se, když se nad něj Snape naklonil. Pohladil Harryho po vlasech a pomalu ho políbil. Harry vzdychl, když se odtáhl a byl by rády, kdyby tu mohl zůstat zbytek noci. „Je pozdě,“ zamumlal.

„Ne,“ zaprotestoval Harry a chytil Snapea kolem krku. „Ještě ne,“ zachraptěl, když ho Snape zvedl z desky stolu a postavil ho na nohy. Snape si upravil kalhoty.

„Zítra je třetí úkol,“ řekl Harrymu do ucha a postrčil ho směrem ke dveřím. Harry zasténal a rychle políbil Snapea na ústa.

Když se loudal zpátky do věže, jeho nálada byla hodně zasmušilá. Zapomněl na všechno okolo třetího úkolu. Zapomněl zcela na turnaj, jakmile se uvelebil ve Snapeově pracovně. Mraky se pohupovaly na nebi, když šel po schodech na kolej. Jen doufal, že bude stále vítaný i příští pátek a to bylo dost na to, aby se nějak popral se zítřkem.

*****

Byla středa, když šel Harry zpátky do Snapeovy pracovny. Hodiny ukazovaly něco po půl deváté, ale on nemohl spát. Chodby byly prázdné, vyjma Filche a paní Norrisové, ale on stejně šel bez svého neviditelného pláště. Nějak mu na sobě nezáleželo a ten mrazivý pocit v jeho vnitřnostech ho nechával zcela otupělého.

Vklouzl do Snapeovy pracovny bez zaklepání a bezvýrazně hleděl na prázdný stůl. Na stole byly rozložené papíry, ale pod ním bylo čisto a čekalo jen na něj. Opatrně se tam vplížil a stočil v nejvzdálenějším koutě. Zachvěl se a přitáhl si kolena blíž k hrudníku. Netušil, kde Snape je, možná, už šel spát. Harry doufal, že nevadí, že má v plánu strávit pod tímhle stolem zbytek života. Chtěl být sám.

Kamenná podlaha byla studená, ale on cítil prázdnotu a slyšel jen Voldemortův chladný smích a náraz Cedrikova těla, když dopadlo na zem. Rozzuřeně začal odtrhávat kousky dřeva ze stolu. Měl to být on. Cedrik neměl být zabit. Odloupával a odloupával, jak tiskl zuby a vztekle vrčel. Některé třísky mu rozdíraly kůži, ale on tomu nevěnoval pozornost. Bolest byla vítaný pocit.

Měl jsem to být já. Měl jsem to být já. Odloupával, dokud nebyl lak úplně pryč a on nevytvořil pěknou díru ve Snapeově stole. Netušil, proč jeho ruka tak pulzuje a najednou je pro něj těžší odloupávat, než na začátku. Bylo mu to však jedno. Posunul se a začal na jiném místě. Odloupával lak a škrábal dřevo, dokud se neuvolnila první tříska. Třísky se mu zadíraly do prstů a pod nehty, ale on to ignoroval.

Likvidací Snapeova stolu se mu trochu ulevilo. Byl si jistý, že později za to bude potrestán. Tedy pokud na to Snape někdy přijde. Konec konců, jak často asi bývá pod svým stolem, ne? Tím se Harry uchlácholil a pokračoval v práci, dokud jeho prsty neznecitlivěly jako zbytek jeho těla. V krbu nebyl oheň a Harry měl na sobě jen letní hábit. Otřásl se a namáčkl se víc do kouta. Možná, bude mít štěstí a umrzne. Třeba ho nebudou hledat celé týdny a vše bude v pořádku.

Když zkusil odloupávat znovu, projela mu rukou ostrá bolest. Přitiskl si ji k hrudníku a jen zíral na díry. Vypadaly, jako oči vyhloubené do čela, které však nebyly stejné. Díval se na ně, dokud se nerozmazaly a nevznikly čtyři.

Zívnul a přitáhl si hábit trochu víc kolem ramen. Hodiny v rohu odbíjely půlnoc a Harry věděl, že by měl jít zpátky na kolej, ale nedokázal se přinutit k pohybu. Jeho nohy ho neposlouchaly a jeho ruce by nedokázaly otevřít dveře. Tak ležel na zemi, pod Snapeovým stolem, utíkaje před světem, který používá třísky na hůlky a kouzla. Připomnělo mu to, že když byl malý, předstíral, že je velký kouzelník, jako Merlin krále Artuše. Teď takový byl a přál si, aby to mohl vzít zpět. Začal si myslet, že věřit není zase tak velký podvod.

Z jeho úvah ho vytrhlo, otevření a zase zabouchnutí dveří. Po kamenné podlaze se rozléhala ozvěna kroků. Harry se podíval přes rameno a spatřil velké boty. Ty boty znal a zaplavila ho vlna klidu. Je to v pořádku, Snape je tady. Ale neřekl jediné slovo. Místo toho se posunul víc do kouta a doufal, že ho Snape nenajde. Nechtěl mluvit, nechtěl, aby s ním mluvil. Věděl, že Snape by tomu rozuměl.

Židle se posunula po zemi a Snapeovy nohy byly jen palce od jeho zad. Harry dýchal povrchně, takže ho Snape nemohl slyšet a doufal, že Snape nepocítí náhlou potřebu protáhnout si nohy. Mohl slyšet škrábání brku a dokázal si představit, že je to všechno jako předtím. Je přece právě v pracovně a Harry se cítil bezpečně pod Snapeovým stolem, o to víc, že tu Snape teď byl. Snape mu neublíží. Je to v pořádku.

Zatoužil vylézt si na Snapeův klín a cítit teplo Snapeova těla proti svým zádům, ale místo toho se otočil zpátky do svého kouta a jen myslel na všechny ty věci, které by mohl udělat nebo říct, kdyby Snape věděl, že je tady.

Hodiny odbily tři. Snape stále psal a Harry byl stále vzhůru. Nacházel v tom škrábání brku a tiché společnosti Snapea útěchu, i když si to neuvědomoval. Harry byl tady v bezpečí. Nebyl žádný důvod k obavám, Voldemort ho tu nemohl najít.

„Hodláte tam dole zůstat celou noc, nebo máte v plánu taky vylézt?“ zeptal se Snape, brk však nepřestával psát. Harry ztuhl a zadržel dech. Možná Snape jenom hádá, že je tady. Neví to jistě, jak by mohl? Harry zůstal potichu. „Nikdo neví, že jste pryč, ale jsem si jistý, že si někdo všimne, když se zítra ráno nedostavíte ke kočárům.“ Stále nic neříkal. Neměl co říct, vyjma toho, že nechce odejít, že tu chce zůstat se Snapem pod jeho stole. „Tak vylezete?“

Harry prudce potřásl hlavou. „Ne,“ zašeptal. Nenáviděl se za to mluvení, jakkoli potichu to bylo. Byl si jistý, že Snape ho slyšel a vytáhne ho ven za zátylek a vyhodí na chodbu. Přitiskl se do kouta, až hlavou narazil na tvrdé dřevo a tiše vykřikl, když se mu slzy vedraly do očí. Někde nad ním se ozval hluboký povzdech a židle se odsunula. Dvě silné ruce ho uchopily za trup a byl vytažen ven. Kopal a mlátil rukama, dokud se neunavil natolik, že to nemělo žádný smysl. „Chci zpátky,“ požádal a schoval obličej do dlaní, když jeho oči oslnilo světlo.

Snape ho posadil na pohovku a zvedl jeho ruce. „Co se stalo?“ Harry zíral na své prsty a zvedl hlavu. Pod stolem nemohl vidět, proč jeho ruce tak bolí. Teď ale spatřil krev a třísky zadřené v jeho kůži. Vyštěkl, když do něj Snape dloubnul. „Co se stalo?“ opakoval poněkud hlasitě.

Harry sklopil oči do svého klína. „Rýpal jsem do vašeho stolu,“ přiznal tiše. 

Snape vstal a sklonil se pod stůl. Hlasitě zaklel. Harry stále zůstával na pohovce. Byl připraven být vyhozen, byl připraven, být propuštěn jednou pro vždy, nezván, připojit se každý pátek příští rok. Jen myslel na to, co se mu zdá ve snech a jak se budí, pokrytý studeným potem. Nechtěl opustit Snapea a to podivné bezpečí.

Pohovka se prohnula, když se Snape vrátil a zvedl jeho dlaně. Znovu zaklel. „Teď to bude trochu bolet,“ řekl a zvedl svoji hůlku. Řekl zaklínadlo, které Harry neznal, ale jeho ruce začaly znovu pálit a viděl, jak se třísky, jedna po druhé, vytahují a přistávají na stole, na malé hromádce. Byly jich tucty, některé světle rudé, jiné čisté a bílé. Jen těžko mohl uvěřit, že pod tím černým lakem je bílý stůl. Téměř se musel usmát.

Když byly jeho ruce ovázány a vypil lektvar, Snape si sedl vedle něj. Beze slova se Harry vyškrábal na jeho klín a přitiskl hlavu pod Snapeovu bradu a ruce obtočil kolem Snapeova krku. Chtěl tak říct, díky. Bylo to lepší, než to místo pod stolem a mnohem pohodlnější. Snapeovy ruce ho vzaly za pas a přitiskly ho blíž.

Harry se nezeptal, jak Snape věděl, že tam je. Naučil se, že takové vyptávání k ničemu nevede. Jen odpočíval a tiše vzdychal, když Snape hladil jeho záda a nabízel mu tak tiché pohodlí. Nechtěl zítra odejít, ale věděl, že musí. Nechtěl se ptát, zda příští rok smí přijít znovu, nechtěl předpokládat nic. Roztržitě natáčel Snapeovy vlasy na prst. Byly mastné a kluzké a nedaly se pořádně stočit.

Harry se posunul tak, že jeho nohy byly po stranách Snapeova klínu a jejich boky se tiskly k sobě. Zvedl hlavu a pomalu Snapea políbil. Pokračovalo to a Harryho kůže pálila. Vše se zdálo tak vzdálená, když byli zaklesnutí do sebe. Uchopil Snapeovy vlasy a přitiskl se k němu tak blízko, jak to jen šlo. Jeho nohy tiskly Snapeův pas a pohyboval lehce boky, doufaje v odezvu. Nebyl si zcela jist, co dělá, ale věděl, že to chce. Domníval se, že se pak bude cítit lépe. 

Snape se odtáhl a uklidnil jeho boky. Jeho palec přejel přes Harryho rty a potřásl hlavou. Harry zasténal skrz sevřené zuby. Nechtěl být odmítnut, ne dnes večer. Sklouzl ze Snapeova klínu a postavil se před něj, zatímco se svlékal z hábitu a trička, jež záhy následovaly jeho boty a kalhoty. Když zahákl palce za své slipy, Snape mu je odtáhl a stáhl mu je sám. Harry z nich vystoupil a rozvalil se na pohovce, skrčená kolena a vystrčený zadek.

„Víš, oč mě žádáš, když tu takhle ležíš?“ zeptal se Snape chraplavým hlasem. Harry pomalu přikývl. Dostane, co chce. „Co potřebuješ, Harry?“ Rukou hladil Harryho hrudník a stehna. 

„Tebe,“ skoro zavzlykal, vědom si toho, že ukazuje svoji slabost. Nenáviděl být slabý, ale potřeboval to. Ruce se mu třásly a ze samé nejistoty mu lehce ochabnul penis. Podíval se jinam, když se Snape zahleděl do jeho očí.

„Co jsem ti řekl?“

Harry polknul a snažil se vzpomenout na vše, co mu Snape kdy řekl. Bylo toho hodně a on netušil, jaká je správná odpověď, takže zkusil hádat. „Že se o mě postaráš.“

Snape se uculil. Nebylo to nevlídné, ale nebyl to tak docela úsměv, něco mezi tím. Harryho ramena se uvolnila a jeho ruce se přestaly třást. Snape přikývl a políbil ho. „Postarám se o tebe. Dám ti, co potřebuješ.“ Stáhnul se tak, že Harry mohl vidět, jak si svlékl košili a sundal kalhoty. Zůstaly mu ležet u kotníků, zatímco vystoupil ze svých slipů. Harry zadržel dech a jeho pohled sklouzl do Snapeova rozkroku. Hlava mu klesla na pohovku a polknul, aby se nezačal dusit.

Srdce mu v hrudi zběsile bilo, když si Snape sednul mezi jeho nohy. Najednou se styděl a snažil se zakrýt, ale Snape ho vzal za zápěstí a odtáhl jeho ruce stranou. Obtočil ruku kolem Harryho penisu a pomalu ho laskal. Ze svých kalhot vytáhl křišťálovou nádobku bez víčka. Harry nervózně polknul, ale chtěl to. Věděl, že ano. Ty nekonečné dva a půl měsíce byla jen předehra a Harry, s mravenčením po těle, čekal na závěr této hry.

Snape ho líbal pomalu a hluboce a Harry podlehl tlaku prstu. Rozklepal se, když vklouzl dovnitř a on našel novou dimenzi. Vzepjal se a pevně stiskl Snapeovo rameno. První prst se zdál snadný. Začal ho následovat druhý a pomalu v něm kroužily. Sténal a třásl se, chtěl víc. Možná, že ten pocit prázdnoty se vytratí a on bude plný, tak plný, až téměř praskne. A třetí a jeho napadlo, že teď může umřít, šťastný a v míru.

„Jestli budu pokračovat, budeš můj. Úplně.“ zašeptal mu Snape do ucha. Harry zavzlykal, když sebou jeho boky škubly a přikývl. „Řekni to. Řekni, že budeš můj.“ 

Polknul a zkusil přimět svůj hlas fungovat. Musel dostat své myšlenky od těch prstů uvnitř sebe a toho penisu, který mohl jen ztěží vidět, a který tam moc chtěl. „Chci být tvůj.“ 

Musela to být ta správná odpověď, co řekl, protože prsty byly nahrazeny něčím mnohem tvrdším a o něco tlustším. Harry se kroutil a snažil se přirazit, ale Snape mu to nedovolil a dal si Harryho nohy na svá ramena. „Přišel jsi ochotně?“

„Ano!“ vydechl.

Vykřikl, když Snape pomalu přitlačil. „Přišel jsi s úctou?“

Ještě o trochu víc…“Ano!“

Dalších pár palců a Harry měl pocti, že mu praskne srdce. „Věříš mi?“ řekl mu Snape do ucha a kousnul ho.

Harry lapal po dechu a téměř se udusil, jak se snažil odpovědět. Byl tak plný. „Ano,“ dostal ze sebe a téměř vykřikl, když Snape dokončil pohyb a on div neviděl hvězdičky před očima. „Ano,“ zanaříkal znovu a otevřel se pro mnohem víc. Zapomněl na zítřek, když Snape přirážel. Zapomněl na Dursleyovi a Voldemorta, když ho Snape kousal ho krku. Zapomněl na Cedrika, když byl vášnivě a silně líbán na ústa a ruka svírala jeho penis. 

Křičel a prosil o víc, tvrději, rychleji. Pohovka pod nimi skřípala a Harryho oči zběsile mrkaly, když se jeho prsty kroutily a svíraly se v pěsti. Udělal se s výkřikem a zasněně se usmál, když jeho tělo zplihlo. Snape ho políbil a přirážel tak tvrdě, že si Harry pomyslel, že ho roztrhne ve dví. Díval se, když se Snape stáhnul a jeho tělo se napnulo, až na nejvyšší míru. Jeden silný příraz a teplo se šířilo Harryho celým tělem a Snape se nad ním roztřásl.

Zadíval se dolů na Harryho a rozechvěle se usmál, než políbil Harryho na vnitřní stranu stehna. „Můj,“ řekl a poklepal prsty na to místo. Harry se podíval dolů a spatřil skvrnu na své kůži, která tam nebyla, když si lehal. Byl to symbol, který nikdy předtím neviděl, ale nestaral se o to.

Trhl sebou, když se Snape stáhnul. Pocit prázdnoty se nevrátil, a za to byl vděčný. Snape ho utřel mokrým ručníkem, který přinesl z koupelny. Přitáhl si Harryho k hrudník, když si lehali na pohovku. Harry zívl a zabořil obličej do Snapeova krku. Dnes večer nebude muset zpátky do věže. Přinejmenším, ne hned teď.

*****

O necelý měsíc později, byl Snape vyrušen od čtení zaklepáním na dveře svých komnat. Bylo to zvláštní, protože kdokoli, kdo se sním potřeboval sejít, použil krb a nebo poslal sovu. Albus by snad mohl přijít takhle nezvaný. 

Sevřel pevně v ruce svoji hůlku, došel ke dveřím a pootevřel je. „Co tady děláš?“ dožadoval se a pustil na kost promočeného Harryho Pottera do obýváku.

Než vůbec odpověděl, pověsil se Harry Snapeovi na krk a pevně ho sevřel. „Ty ještě žiješ!“ blábolil a líbal Snapea po celé tváři.

Odstrčil ho a usadil chlapce ke krbu. „Co tady k čertu děláš?“

Harry si ohříval ruce, ale neustále hleděl na Snapea. „Nemůžu tě nechat umřít, ne? Mimo to,“ zamumlal. „Chtěl jsem být s tebou.“

Snape si povzdechl a posadil se do křesla. „Já neumírám, Pottere.“

„Ale můžeš! Voldemort ví, že jsi špeh a plánuje tě zabít!“ naléhal Harry. „Měl jsem sen a pamatuji si, co říkal v červnu, na tom hřbitově.“

S větším zájmem se Snape naklonil dopředu. „Co říkal?“

Svraštil obličej, jak se snažil si vzpomenout. „Řekl, že tři Smrtijedi chybí; jeden byl zbabělec, jeden byl nejoddanější stoupenec a jeden byl zrádce.“ Harry se díval, jak Snapeův obličej zbledl a vyškrábal se na jeho klín. „Chce tě zabít a moje znamení začalo pálit.“

Snape zamrkal. „Myslíš, svoji jizvu.“

„Ne, to znamení, co jsi zanechal na mém stehně,“ odpověděl. Srdce mu přetékalo pýchou, že nosí takovou věc.

Snape hladil jeho skráň, ale nepolíbil Harryho. Ovšem nemohl si pomoct, aby neměl radost z toho, že Harry chtěl za ním přijít. Chtěl ho. „Proč jsi mi neposlal sovu?“

Harryho obličej zbledl a pak zčervenal. „Já – uh – nenapadlo mě to.“

Snape si povzdechl a opřel se v křesle. „Hloupý kluku.“

„Řekl jsi, že nejsem hloupý,“ ohradil se Harry rozhořčeně a posunul se tak, dokud se mu nesedělo pohodlně. Chybělo mu posezení na Snapeově klíně. Téměř vrněl, když ho Snape objal.

„Lhal jsem,“ řekl a hladil Harryho vlasy.

Konec