Co mělo zůstat navždy skryto

 

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Lily Evansová
Shrnutí: Kdysi dávno se do sebe zamilovali dva mladí lidé, ale osud jejich lásce nepřál. Snad byli příliš rozdílní. Kdo ví. A v té době se zrodilo z jejich slabosti pro druhého strašlivé tajemství. Mladý Harry Potter se nikdy neměl dozvědět pravdu o svém původu
Poznámka: Děkuji Araneae za korekturu
Dopsáno v roce 2004

Co mělo zůstat navždy skryto

Paní Norrisová se zastavila a natáčela uši jako dva radary Tamara. Hrad se zdál tichý a klidný, ale ve vzduchu byla cítit změna. Časy byly zlé. Kouzelnický svět stál jen krok od otevřené války s lordem Voldemortem a změny přicházely rychle a nečekaně.
Dole bouchnuly hlavní dveře. Zešeřelou vstupní halou se pohybovaly nezřetelné postavy. Jedna se rozhlížela, jako by někoho čekala. Další dvě cosi vlekly.
„Ellian?“ po schodech scházela profesorka McGonagallová v županu a se svící.
„Dřív to nešlo. Museli jsme čekat na příhodnou chvíli. Je tu profesor Brumbál?“ zašeptala oslovená čarodějka. Ve svitu svíce byla bledá a na tváři měla ošklivě krvácející šrám.
„Ředitel se s námi sejde na ošetřovně. Jak mu je?“
„Potřebuje ošetřovatele a to rychle,“ ozval se jeden z kouzelníků. Společně se svým kolegou drželi lidské tělo. Každý měl kolem krku jednu ruku bezvládného muže.
Profesorka McGonagallová přikývla a vyzvala je, aby ji následovali.

Madam Pomfreyová svého pacienta už očekávala. Profesor Brumbál ji o všem informoval hned, jak se záchranná akce rozběhla. Teď stála u okna a přemýšlela, zda budou úspěšní a v jakém stavu se k ní dostane. Podle toho, co říkal profesor Brumbál byl ve vězení Vy-víte-koho přinejmenším dva týdny. Doufala, že nakonec nebude zbytečná, že ho přinesou ještě živého. Pamatovala si ho ještě jako studenta, kdy mu občas ošetřovala rány z rvaček. Uslyšela na chodbě zvuky kroků.
„Poppy, rychle,“ zašeptala McGonagallová. Všichni mluvili jen polohlasně jako by se báli zvýšit hlas.
Dva kouzelníci položili tělo na lůžko, které jim ukázala. Stálo trochu stranou a nebyl problém ho před studenty utajit kouzelnou clonou. Hlava sklouzla na stranu a na tvář dopadlo světlo. Rysy se poněkud ztrácely pod šrámy, zaschlou krví a špínou, ale nebyl pochyb. Byl to Severus Snape. Madam Pomfreyové stačil jeden pohled na to, aby pochopila, že je to s ním opravdu hodně zlé.
„Počkejte vedle,“ požádala je Pomfreyová.
Když odešli, vytáhla hůlku a zbavila ho šatů. Úplně jí to vyrazilo dech. Viděla už ledacos, ale tohle bylo strašné! Na jeho těle snad nebylo jediné místo, které by uniklo mučení. Na okamžik pocítila nevolnost nad takovou nelidskou krutostí. Nechtěli ho zabít, ale způsobit mu bolest, zmrzačit ho. Tiše Smrtijedy proklela a pustila se do práce.

Profesorka McGonagallová se s povzdechem posadila. Severus neměl takhle riskovat. Brumbál ho varoval, ale on měl svoji hlavu. Na druhou stranu nebýt jeho oběti, kdo ví, jak by to všechno teď vypadalo. A Potter by nejspíš byl mrtvý. Bylo to zvláštní, jak všechno záviselo na jediném chlapci. A ještě podivnější bylo, jak s tím dítětem byl svázán Severus Snape. Dva úplně cizí lidé, kteří nemohli jeden druhého vystát. A přece se jejich osudy neustále proplétaly.
„Je mi to vážně líto. Dostali bychom ho ven dřív, kdyby to šlo,“ povzdechla si čarodějka.
„Ellian, nebýt vás, byl by tam ještě pořád.“
„Od včerejšího dne polevili v ostraze, takže jsme do toho šli. Ale nevím, jestli to nebylo pozdě.“
„Jít tam dřív by byla sebevražda. Je vůbec zázrak, že jste vyvázli,“ potřásla hlavou profesorka McGonagallová.
„Můžu se na něco zeptat?“ ozval se jeden z kouzelníků.
McGonagallová přikývla.
„Proč ho profesor Brumbál tak moc chtěl zpátky? Nasazovali jsme kvůli němu krk. Myslím, že máme právo to vědět.“
„Jistě že máte právo to vědět, Jasone.“
„Profesore Brumbále,“ čarodějka se lehce uklonila, „je mi velkou ctí.“
Brumbál se lehce usmál a obrátil se zpátky ke kouzelníkovi.
„Severus Snape ví spoustu cenných informací, které potřebujeme. A hlavně je to můj přítel. Po tom všem, co pro mě a pro Fénixův řád udělal, si nezaslouží zemřít ve špinavé cele.“
„Jak víte, že nevyžvanil všechno o Řádu?“ 
„Prostě to vím.“
Kouzelník pokrčil rameny a spolu se svým kolegou odešli. Čarodějka je následovala, ale ve dveřích se otočila a řekla: „Když jsme ho našli, něco řekl. Nebylo mu moc rozumět, ale znělo to jako jméno.“
„Opravdu? Tušíte jaké?“ otázal se Brumbál.
„Myslím, že říkal Harry…ano, myslím, že to bylo Harry,“ řekla čarodějka a zavřela za sebou dveře.
„Myslíte, Albusi, že mladému Potterovi hrozí nějaké nebezpečí?“ zeptala se McGonagallová.
„Ne, řekl bych, že ne.“
„Proč ale pak Severus říkal jeho jméno?“ podivila se McGonagallová.
„Jak mu vlastně je?“ změnil Brumbál téma.
„Je u něj Poppy. Ale vypadá moc špatně. Jsou to bestie,“ profesorka McGonagallová se odmlčela, „co když jim skutečně prozradil informace o Řádu.“
„To si myslíte, Minervo? Myslel jsem, že Severuse znáte lépe.“
„Zlomili už tolik lidí. Proč jste si tak jistý, že jeho ne?“
„Protože zlomit Severuse Snapea, znamená ho zabít. Ne, Minervo, jestli jim něco řekl, pak to bylo nejspíš jen pár nadávek. Nezapomínejte, že Severus není jen tak nějaký obyčejný kouzelník.“
„Ale i černí mágové mají své hranice,“ připomněla McGonagallová.
„Voldemort udělal dvě velké chyby. Tou první bylo, že podcenil Severuse. Tou druhou, že podcenil Harryho. Obě tyto chyby pro něj teď mají fatální důsledky.“
„Chcete říct, že Severus mlčel, protože ho vycvičil on…ehm…Voldemort?“
„Přesně tak. To byla ta chyba. Voldemort si nikdy nepřipustil, že by ho mohl Severus opustit, stejně jako si nepřipustil, že by ho mohl porazit chlapec.“
Otevřely se dveře a vešla madam Pomfreyová. Vypadala sklesle.
„Nebudu chodit kolem horké kaše. Je na tom zle, opravdu hodně zle.“
„V jakém je stavu?“ otázal se Brumbál.
Pomfreyová potřásla hlavou.
„Nikdy jsem neviděla něco tak příšerného. Zlámané nohy, žebra, prsty na rukou. Podlitiny, tržné a řezné rány po celém těle. Museli ho strašně zmlátit. Snad nějakou tyčí nebo čím. Zbičovali ho. Neštítili se ničeho. Oblast pánve a genitálií má úplně rozřezanou a popálenou. Je to něco strašného. Levou plíci má úplně na kaši, potrhaná střeva. Je div, že vůbec ještě žije. A to zdaleka není všechno. Kdybych měla udělat výčet všech jeho zranění byli bychom tu do rána.“
„Přežije to?“ zeptal se tiše Brumbál.
„Ztratil spoustu krve a má rozsáhlá vnitřní zranění. Nechtěli ho zabít, drželi ho nejspíš naživu pomocí lektvarů. Myslím, že by to i přežil, kdyby…,“ Pomfreyová se odmlčela.
„Kdyby?“ McGonagallové se zatřásl hlas.
Pomfreyová se nadechla.
„Vypověděly mu službu ledviny. Odhaduji, že je to nějakých pět, šest dní. Když selžou ledviny, člověk za tři až pět dní umírá. Je mi to líto, ale…,“ Pomfreyová se podívala Brumbálovi do očí, „pro něj už je příliš pozdě. Umírá.“
„Copak neexistuje nic, co byste pro něj mohla udělat?“ McGonagallová si složila hlavu do dlaní.
„Bohužel. Zkoušela jsem regenerační kouzlo, ale tkáň nereaguje. Mohla bych mu poškozené ledviny vyjmout a dát mu lektvar na dorůstání orgánů, ale trvalo by měsíc, než by mu narostla nová ledvina. Navíc tu nemám potřebné vybavení a je to dost náročný úkon, který musí být sledován a on stejně už nemá čas. Samotné přípravy zaberou dva až tři dny. A navíc jeho stav se pořád zhoršuje. Převoz ke svatému Mungovi, kde by mu mohli pomoct, by ho zabil. Měli ho tam vzít rovnou. Pak by se dalo ještě něco dělat, ale takhle. Nemůžu mu ani prostě a jednoduše vyčistit krev, protože se mu ještě nezastavilo krvácení, nezvládnul by to. Jeho tělo umírá na otravu vlastními metabolity a já nemůžu vůbec nic dělat! Vůbec nic! Neměli ho brát sem, neměli.“
„Kdyby ho vzali ke svatému Mungovi, nebyl by v bezpečí. Našli by si ho. Museli jsme ho dopravit sem,“ zašeptal Brumbál, „opravdu není žádné východisko?“
„Myslíte si, že mi nevadí, že pro něj nemůžu nic udělat?! Ačkoli…,“ madam Pomfreyové se zajiskřilo v očích, „je ještě jeden způsob. Je sice náročný na provedení, ale k oběma zúčastněným je velice šetrný.“
„Co je to?“ otázal se Brumbál dychtivě.
„Transplantace. Kdybychom našli vhodného dárce, mohla bych pomocí lektvarů a pár kouzel transplantovat do jeho těla zdravou ledvinu. Pak by měl naději.“
„Tak na co čekáme?!“ vyskočila McGonagallová na nohy.
„Ale najít dárce bude velice obtížné. Snad někdo z rodiny. Mohlo by se stát, že tělo novou ledvinu odmítne. A nemáme moc času. Pokud do čtyř hodin něco neuděláme, bude na všechno pozdě. Jeho stav už bude takový, že bude milosrdnější to skončit. Rozhodně se rána nedožije.“
„Uděláme vše, co bude v našich silách. Pojďte, Minervo.“
Brumbál s McGonagallovou vyšli na chodbu.
„Kde najdeme dárce? Severus nemá žádné příbuzné.“
Brumbál se zahleděl kamsi do tmy, jako by se díval zpátky do dávné minulosti.
„Ne tak docela,“ zašeptal si pro sebe, pak se otočil na McGonagallovou, „vzbuďte prosím pana Pottera a pošlete ho za mnou. Je to velice naléhavé.“
Profesorka McGonagallová se zarazila, ale pak bez jediného slova odešla.

„Profesore Brumbále?“ Harry nakouknul do Brumbálovy pracovny.
„Posaď se, Harry,“ vybídnul ho Brumbál.
Harry si sedl. Brumbál vypadal hodně vážně. Muselo se něco stát.
„Harry, jak jistě víš, profesor Snape s námi přerušil kontakt.“
„Něco jsem zaslechl,“ přiznal neochotně Harry. Už slyšel zvěsti, že Snape je zase zpátky s Voldemortem, že přestal spolupracovat s Fénixovým řádem a podobně. 
„Pravda je, že profesor Snape byl uvězněn. Podařilo se nám ho ale zachránit.“
Harryho napadlo, že má pěknou smůlu. Nebyl by proti, kdyby si Voldemort Snapea nechal ve svých kobkách. Jemu by profesor lektvarů rozhodně nechyběl.
„Harry, stav profesora Snape je velice vážný. Potřebujeme tvoji pomoc.“
Harry se zamračil. Jeho pomoc? Co je to za nesmysl? Má Snapeovi umíchat léčivý lektvar? Snad ho nechtějí otrávit?
„Moji pomoc? To nechápu. Jak já můžu pomoct?“
„Jsi jediný, kdo mu může pomoct.“
„Já? Proč zrovna já?“
„Severus umírá a zachránit ho může jenom dárce ledviny.“
„Jako já? To nemyslíte vážně!“ vyletělo z Harryho. Představa, že kus jeho těla bude ve Snapeovi, mu přišla odporná.
„Kdo by mohl být lepším dárcem než…než jeho vlastní syn?“
Harrymu podklesla čelist a pak se začal smát. Prostě se nedokázal udržet. Tohle bylo trochu přitažené za vlasy. Ne, byla to blbost prvního řádu!
„Přijde ti to k smíchu, Harry?“ otázal se Brumbál zachmuřeně.
„A vám ne? Já nemůžu být se Snapem příbuzný. Můj táta byl James Potter.“
„Jsi si tím opravdu tak jistý?“ zeptal se Brumbál naprosto vážně.
Harry se ušklíbnul. Už to přestávalo být vtipné. Spíš trapné.
„Tak se na mě podívejte. Mám snad nos jako skobu? Všichni pořád říkáte, že vypadám přesně jako James. Tak jak bych mohl být…jak jste přišel na to, že můj táta není James Potter?“
„Severus mi to řekl. Není to tak dávno.“
„A vy mu to věříte?“ ušklíbnul se Harry. 
„Ano, Harry, já mu to věřím. Řekl mi to než odešel na schůzku s Voldemortem, kde však byl označen za špeha a uvězněn. Věděl, že touto schůzkou velice riskuje. Byl si vědom toho, že může být zabit. Proto mi to řekl.“
„Opravdu?“ Harry pořád nevěřil. Proč by taky měl. Brumbál tu zasmušile sedí a tvrdí mu, že jeho táta je Snape. Nic absurdnějšího si Harry nedokázal představit. Nehodlal téhle šílené historce uvěřit ani na vteřinu, ať už tím Brumbál sledovat cokoli.
„Dal mi svojí závěť. Víš, že veškerý majetek rodu Snapeů, a že to není málo, Harry, po Severusově smrti připadne tobě?“
Harry se zarazil. Jak dlouho chce Brumbál ještě hrát tuhle směšnou frašku?
„Proč by to dělal?“
„Protože jsi jeho syn.“
Tak on s tím Brumbál nepřestane? Už to začíná být nudné. 
„Chápu, že mi, Harry, nevěříš, a proto ti budu vyprávět jeden dlouhý a smutný příběh, který jsi se nikdy neměl dozvědět.“
Harry se pohodlně usadil v křesle. Tak tohle si rád poslechne. Třeba to bude zábavné.

Severus se opřel o zeď a zahleděl se na zamračenou oblohu. V poslední době tu býval často. Astronomická věž byla jeho útočiště. Tady by ho nikdo nehledal. Tiše si povzdechnul. Chodil už pátým rokem do Bradavické školy čar a kouzel a stejně tak dlouho musel snášet útoky svých spolužáků. Nešlo jen o Pottera, ačkoli ten mu ztrpčoval život ze všech nejvíc. Jako třeba dneska. Severus zavřel oči a zaklonil hlavu. Nenáviděl je všechny a nenáviděl i sebe za to, že není dost silný, aby se jim ubránil. Zase ho dnes Potter ponížil před celou školou. Skoro ho na zahradě přede všemi svléknul do naha. A kdo ho zachránil? Evansová! Ta malá, mudlovská šmejdka, které tak dělalo dobře hrát si na samaritánku a ještě víc ho ponižovat. Být zas a znovu zachráněn holkou. Mohlo být něco horšího? A ještě ke všemu byla hezká. Ale pro něj měla jen soucit. Nejspíš v něm viděla slabocha, ubožáka. No a? Byla to jen mudlovská šmejdka, nic víc nic míň! Severus potřásl hlavou. Stejně měl držet svoji nevymáchanou hubu na uzdě. Neměl jí to říkat. Jenže nějak musel zakrýt, jak se stydí, že ho už zase vytáhla z maléru a dvakrát během půl hodiny. Severus si znovu tiše povzdechnul. Sprostě jí nadával, aby zakryl, že se mu moc líbí. To nebylo moc inteligentní. Jenže kdyby se to někdo dozvěděl, umřel by hanbou. On čistokrevný, aristokratický kouzelník se až po uši zabouchnul do holky z mudlovské rodiny. Jaká ironie osudu. Kdyby se to doneslo otci, stáhnul by z něj kůži za živa. A co teprve ona. Vysmála by se mu. Jak by taky mohla milovat takového chudáka, jako byl on?
Severus zbystřil, dole bouchly dveře. Ale vyučování nebylo. Kdo sem tedy mohl jít? Stejně to bylo jedno. Neměl se kam schovat a tak čekal.
„Co tu děláš?“
„Ty?!“ zavrčel Severus nemile překvapen.
Lily Evansová pokrčila rameny.
„Přesně tak já. Co tu děláš?“
„Na to bych se tě stejně dobře mohl zeptat já,“ odsekl Severus.
„Myslím, že do toho ti nic není,“ usadila ho.
„Nápodobně!“ 
Lily se posadila na druhou stranu.
„Nechtěla bys vypadnout?“ 
„Proč? Nepatří ti to tu! Můžu tu být taky!“
Severus se zamračil. Tohle byla teda smůla. Proč se tu musel potkat zrovna s ní? Ačkoli lepší než kdyby přišel Potter.
Seděli tam dost dlouho na to, aby ticho začalo být trapné a tíživé.
„Chodíš sem často?“ zeptala se Lily s úsměvem.
Severus mlčel. Bylo mu všelijak. Vždycky si přál být s ní aspoň chvíli sám. Teď se mu to splnilo a on z toho byl celý nesvůj. Vždycky byl z holek nervózní. Žádná dívka mu neudělal nic dobrého. Posmívaly se mu a štvaly proti němu kluky.
„Ty se mnou nemluvíš?“ zeptala se Lily.
Severus polknul. Její přítomnost ho vzrušovala. Nebylo to zrovna příjemné. Ještě že hábit ukryl jeho erekci. Kdyby si toho všimla, tak by snad vážně skočil z Astronomické věže dolů.
„Máš vztek? Zlobíš se kvůli tomu dnešnímu odpoledni? Měla jsem nechat Pottera, aby tě svléknul do naha? To bys chtěl?“ Lily obrátila oči v sloup. Proč se vlastně toho idiota pořád zastávala? Proč se na něj nevykašlala, když za svou pomoc sklidila jenom urážky? Asi proto, že jí ho bylo líto. Nebyl to špatný kluk. Na jeho místě by se asi taky snažila bránit všemi dostupnými prostředky. Byl plachý a samotářský. Nevyhledával problémy, nestaral se o ostatní. Jenže stejně si z něj Potter a jemu podobní ubozí frajírci udělali fackovacího panáka. Severus Snape byl tichý, nevýrazný, nijak zvlášť pohledný, premiant ročníku. Ale Lily v něm viděla víc. Nacházela v něm citlivost, laskavost, pochopení a velkou bolest. Snažil se to v sobě skrýt, ale Lily uměla dobře číst v očích. A ty jeho černé oči byly tak nádherné. Byl vlastně docela…milý. Tedy když se nechoval jako pako stejně jako ten náfuka Potter, co se jí pořád snažil tak uboze sbalit.
„Proč to děláš?“ zašeptal Severus tiše.
„Co?“ Lily sebou trhla. Už ani nedoufala, že z něj dostane nějaké slovo či dokonce větu. Čekala, že se ji znovu pokusí urazit tou pitomou nadávkou.
„Proč to děláš?“ zopakoval Severus svoji otázku.
„A co?“
„Proč mi pomáháš? Proč tu vůbec se mnou jsi?“
„Myslíš, že tu jsem kvůli tobě? To si teda věříš,“ pousmála se Lily.
Severuse se to dotknulo. Lily to na něm poznala.
„Já to tak nemyslela. Jen jsem tím chtěla říct, že jsem nevěděla, že tu jsi. Občas sem zajdu. Je tu hezky.“
„Jo, to je,“ připustil Severus. Zjišťoval, že je schopný se s ní docela normálně bavit. Byla nejen hezká, ale i…milá.
„Víš, nemám ráda slabochy…,“ začala Lily.
A je to tady, pomyslel si Severus. Jeho obavy se potvrdily. Pokládá ho za slabocha.
„…jako je Potter. Je podle mne slabošské dovolovat si na jiné. Obzvláště dva na jednoho.“
Severus ožil. Takže nepovažuje jeho za slabocha, ale Pottera! Lily si všimla, že se Severusovi v očích radostně zajiskřilo. Propůjčovalo mu to poměrně roztomilý pohled. Nebyl tak úplně bezbranný, to ne. Ale proti Potterovi a Blackovi prostě neměl šanci.
„Jenže já nestojím o něčí soucit.“
Lily přikývla. To chápala.
„Nedělám to pro to, abych tě ponížila. To si myslíš, viď? Prostě nesouhlasím s tím, co Potter dělá a nehodlám jen tak nečině přihlížet.“
„Možná to děláš s dobrým úmyslem, ale…“
„Copak uráží tě, když tě vytáhne z maléru holka?“ usmála se Lily.
Severus pomalu přikývnul.
„Jsi upřímný. To se mi líbí. Nemám ráda pokrytce. Ale to, že ti to vadí, snad neznamená, že mě musíš urážet, ne?“
Severus sklopil oči.
„Já to tak nemyslel.“
„Já vím. Kdybych věřila, že jsi to myslel vážně, nebyla bych tu teď s tebou. Odešla bych. Ale měl bys se zamyslet nad svým chováním. Občas se vážně chováš úplně stejně jako Potter.“
„Proti ohni bojuj ohněm.“
„Abys se nespálil.“
„Nezměníme téma? Není to zrovna příjemné.“
„Co zkoušky? Hm? Jak ti to šlo?“
„Pohoda. Nebylo to ani tak těžké.“
„Já se docela bála lektvarů. Nejsem v nich zrovna nejlepší. Kdyby to dopadlo dobře, tak bych mohla mít tak deset NKÚ. Ale to se nestane. Třeba v Obraně proti černé magii jsem už našla tři chyby.“
Severus mlčel. Nevěděl, co by měl říct. On nepřemýšlel kolik NKÚ by mohl tak asi získat.
„Myslíš, že bych tě mohla o něco požádat?“
„O co?“
„Jestli bys mě třeba nedoučoval lektvary, hm?“
Severus otevřel údivem pusu, když si to uvědomil, rychle ji zavřel.
„Jasně, proč ne. Stačí říct.“
„Letos už to asi nemá moc cenu, ale co příští rok? Nevadilo by ti to? Doučovat mudlovskou šmejdku?“
„Vážně mě to mrzí. Neměl jsem ti tak…prostě mi to ujelo.“
„Zapomeň na to. Já už si to ani vlastně nepamatuji,“ Lily věnovala Severusovi jeden ze svých zářivých úsměvů.
Severus cítil, že s každou vteřinou je jeho vzrušení stále silnější. Mezi nohama mu pulzovala erekce obřích rozměrů. Lily byla tak krásná a tak milá a hodná a…vůbec dokonalá. Byl do ní úplně blázen.
„Já už půjdu na kolej. Tak zatím,“ Lily se zvedla a došla ke dveřím, ještě než odešla, řekla: „Víš, že jsi docela fajn kluk? Teda když se nechováš jako namyšlený idiot. Mohli bychom být kamarádi, když budeš chtít,“ a zmizela ve tmě na schodech.
Severus nemohl věřit tomu, co slyšel. Opravdu řekla, že je fajn? Opravdu řekla, že by s ním chtěla kamarádit?Opravdu to řekla? Nebo si to jenom vysnil? Severus si zajel pod hábit a našel svůj ztvrdlý pohlavní orgán. Seděl jen několik metrů od ní a povídali si a tohle to s ním dělalo. Rozepnul si kalhoty a vyprostil svůj penis ven. Stačilo několik pohybů a toužebně očekávaná úleva se dostavila. Upravil se a vrátil se na kolej.

Severus a Lily se spolu příliš nestýkali. Každý měli jiný rozvrh a závěrečné zkoušky se blížily. Navíc se Severus úzkostlivě vyhýbal Potterovi a jeho bandě a jim podobným. Ale vždycky když se potkali ať už na chodbě nebo u jídla, tak se na něj Lily usmála. Severus si toho hrozně vážil. Od té rozmluvy v Astronomické věži se snažil vyhýbat malérům.Chtěl být považován za fajn kluka a ne strkán do jednoho pytle s idioty jako Potter.
Všechno změnily až prázdniny, které Severus strávil na ranči u otcova známého. Tvrdá práce a náročný trénink magie Severuse proměnily k nepoznání. Navíc s dcerou otcova známého přišel i o to potupné panictví. Odjížděl z Bradavic jako dítě, ustrašený, plachý, hubený a nijak zvlášť pohledný kluk bez sebevědomí. Vracel se jako někdo úplně jiný a strašně se těšil, co na jeho novou image řekne Lily. Ano, Lily Evansová byla alfou i omegou jeho života.

*****

„HOLKY!“
„Co je? Co se stalo, Jill?“ vykoukla Sabina z kupé.
„Už jste viděli Slizouna?“ vydechla Jill sotva dosedla v kupé na sedačku.
„Jmenuje se Severus,“ poučila ji Lily.
„To je fuk! Ale holky, kdybyste ho viděli!“
„Co bych na tom vychrtlým chcípákovi s mastnými vlasy viděla?“ ušklíbla se Debie.
Sabina přikývla.
„Mě nepřijde, že by měl mastné vlasy.“
„Prosím tě, Lily, proč se toho blbečka pořád zastáváš?“ vzhlédla Michaela od knížky.
„A co vám udělal, že se do něj pořád navážíte? Proč mu nedáte pokoj?“ zeptala se Lily.
„Protože to je blbeček,“ odvětila Debie bez zaváhání.
„Já toho blbečka před chvílí potkala s Lestrangem na chodbě,“ řekla Jill.
„No jo, Rodolphus to je fešák,“ zasnila se Sabina.
„Jestli se ti líbí Lestrange, tak ti rovnou říkám, že nový Slizounek je daleko hezčí,“ ušklíbla se Jill.
„Co to meleš? Jak by mohl být Slizoun hezčí než Rodolphus. Jsi si jistá, že se všichni bavíme o té samé osobě?“ zamračila se nevěřícně Michaela.
„Tak se schválně jděte podívat a uvidíte. Slizoun vypadá a 300% lépe než loni. Vypadá naprosto božsky. Je vysoký skoro jako Sirius a…“
„Jill, nezbláznila jsi se? Srovnáváš Slizouna s jedním z nejhezčích kluků na škole?“ vyjekla Sabina.
„No, tak mi nevěř!.Ale já vám říkám, že Slizoun teď rozhodně patří s Potterem, Lestrangem a Blackem k nejhezčím klukům na škole!“ vyprskla Jill uraženě.
„Nikdo se přece nemůže tak rychle tak diametrálně změnit,“ poznamenala Lily.
„Jdi se podívat. Já už vám víc říkat nebudu, když mi nevěříte. Však uvidíte samy!“ odsekla Jill naštvaně.
Lily otevřela kupé a vyšla na chodbu.
„Lily, snad se vážně nejdeš podívat?“ potřásla hlavou Debie.
„Musím si odskočit.“
„Doufej, že ho potkáš. Stojí to za to,“ mrkla Jill na Lily.
Lily došla na toalety. Když se vracela, srazila se v úzké uličce s Igorem Karkarovem.
„Koukej na cestu!“ zavrčel Karkarov.
„Igore, chovej se slušně k dámě,“ napomenul Igora někdo.
Lily chtěla odejít, když z kupé, které obýval Lestrange a jeho parta, vylezl kluk. V první chvíli ho Lily vůbec nepoznala.
„Severusi?“
„Ahoj, Lily,“ obdařil ji Severus sebevědomím, okouzlujícím úsměvem.
„No, já nebudu rušit,“ odkašlal si Karkarov a s pobaveným šklebem zapadnul zpátky do kupé..
„Projdeme se?“
Lily omámeně přikývla. Jill si ani trochu nevymýšlela. Vypadal neuvěřitelně. Lily si teprve teď uvědomila, jak je vysoký. Byl štíhlý, samý sval a šlacha, nepatrně opálený, oblečený do elegantního hábitu, černých přiléhavých kalhot a bílé košile. 
„Vůbec bych tě nepoznala. Vypadáš…jinak.“
„Lépe? Nebo hůř?“ usmál se Severus.
Lily z toho jeho úsměvu měkla kolena. Byl tak elegantní a sebevědomí. Žádný malý kluk, ale mladý, přitažlivý muž.
„Sluší ti to,“ usmála se Lily.
„Tobě to slušelo vždycky.“
A ke všemu byl tak galantní. A vůbec se k ní nelepil, jako to s oblibou dělali jiní kluci v naději, že si šáhnou.
„To říkáš jen tak,“ odbyla ho Lily rozpačitě. 
„Proč bych to dělal? Ne, vážně jsi krásná.“
Lily se začervenala. Řekl to tak tiše, ale věcně. Nesnažil se jí vlichotit. Prostě to konstatoval.
„Já žasnu, jaké proměny se s tebou udály.“
„Raději bys toho ustrašeného chcípáčka?“ zeptal se pobaveně.
„Ne, to v žádném případě. Hele, můžu?“ natáhla k ruku k jeho hlavě.
„Co?“ trochu nedůvěřivě ucuknul.
„Chci si sáhnout na tvé vlasy.“
Severus přikývl. Lily zabořila prsty do té lesklé hřívy černých pramenů. Byla ohromená jejich jemností a hebkostí. Byla ráda, že se ohledně jeho vlasů nezmýlila. Severus se trochu odtáhnul. Cítil, že mu kalhoty začínají být v rozkroku malinko těsné, jak se tam dole probouzela jeho erekce. 
„Co to doučování?“ zeptal se.
„Pořád platí, jestli sis to nerozmyslel,“ usmála se.
„Ani náhodou. Můžeme začít třeba hned.“
„Uvidíme, jak letos vyjde rozvrh a pak se domluvíme.“
„Fajn. Je to na tobě. Co se sejít zítra po vyučování v knihovně? Déle než do půl druhé stejně mít nebudeme.“
„Tak jo. Proč ne. Ve tři?“
„Platí. Ve tři v knihovně,“ jen těžko skrýval své nadšení.
„Tak zatím ahoj.“
Severus pocítil strašnou chuť políbit ji, ale ovládnul se.
„Ahoj.“

Severus a Lily se spolu začali scházet. Zmijozelští končili dřív, a tak Severus mohl po vyučování čekat na Lily před třídou. Nevyhnul se tak sice slovním střetům s Potterem a Blackem, ale stálo mu to za to. Navíc Potter zjistil, že už není tak snadné Severuse terorizovat a držel se přece jen trochu zpátky. Malá lekce Severusovou hůlkou ho naučila většímu respektu ze svého soupeře. Samo sebou si všichni všimli, že Snape čekává na Evansovou. A že jsou spolu nějak často. Sedávali spolu v knihovně nebo je ostatní vídávali postávat na chodbě. Někdy Snape Evansovou doprovázel do třídy. A jak už to tak bývá jejich spolužáci z toho okamžitě vyvodili jasný závěr. Bomba roku – Snape ze Zmijozelu chodí s Evansovou z Nebelvíru – velice vděčné téma. Marně se Lily snažila všechny tyhle fámy popírat. Její slova o pouhém přátelství byla chápána jako roztomilá lež. Děvčata ve škole se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Jedny Severuse nesnášeli pořád a jeho nečekanou proměnu v mladého muže považovaly za urážku. Rády vykřikovaly cosi o plastice. Druhý tábor tvořily dívky, které mohly na Severusovi oči nechat. Pokaždé když kolem nich prošel, svlékaly ho očima. A ty ho zuřivě bránily a nadbíhaly mu kde se dalo. No a, pochopitelně jim Evansová byla trnem v oku. Čím víc se o Snapeovi a Evansové mluvilo, tím větší vztek na něj Potter měl. Lily se mu líbila a představa, že by si začala něco s tím pitomcem ze Zmijozelu, ho vytáčela do nepříčetnosti. Ale jak se říká kamarád taky rád. Severus a Lily spolu trávili spoustu času. Severus se snažil uplatnit všechen svůj šarm a společenské vystupování pravého aristokrata. Na Lily to pochopitelně dělalo dojem. Severus byl jiný než ostatní kluci. Lily měla pocit, že ho skutečně zajímá, co dělá a hlavně jí neplácal po zadku a nekoukal jí do výstřihu. A taky se Lily líbil. Byl z něj teď moc pěkný kluk. On jí sice do výstřihu nekoukal, ale Lily se hrozně ráda dívala na jeho krásné ruce a občas jukla i na ty dlouhé, štíhlé nohy a pěkný zadek. Severus totiž nenosil hábit celý den. Jen při vyučování, jinak ho nechával na koleji. A ve zmijozelské uniformě vypadal fakt skvěle.

*****

„Já si to snad v životě nezapamatuji,“ povzdechla si Lily, „jak ty poznáš, co kdy kam přidat, to nechápu?“
Severus se zhoupnul na židli. V knihovně skoro nikdo nebyl. Seděli na svém obvyklém místě, které bylo trochu zastrčené stranou, takže je nikdo nerušil. Ačkoli holky ze Zmijozelu po nich pokukovali mezi regály s knihami. Většinou se nestávalo, aby se takhle spolu bavili lidi z úplně diametrálně odlišných kolejí. Mezi Zmijozelem a Nebelvírem vždy panovala nesmiřitelná nenávist.
„Jestli chceš tak toho už pro dnešek necháme,“ navrhl Severus a protáhnul se.
Lily neodolala a šťouchla ho do břicha. Severus se usmál a Lily mu ten úsměv oplatila. Byl tak chytrý a vzdělaný, měl přehled, spoustu zájmů. Musela se mu občas obdivovat. Vždycky měl všechny úkoly a správně. Vždycky znal odpovědi na otázky profesorů a všechny testy zvládal s přehledem. Přitom ho Lily neviděla, že by se nějak zvlášť učil. Byla si jistá, že se stane primusem. Prefekt by z něj byl hrozný. Byl dost panovačný. Občas jí to na něm vadilo, ale zase ne tolik.
„Co ten váš střelec? Už máte náhradu?“ zeptala se Lily a balila si učebnice do tašky.
Severus pokrčil rameny. Při posledním zápasu utrpěl zmijozelský střelec otřes mozku a nemohl hrát. Tým sháněl náhradu.
„Kapitán mužstva chodí po koleji a oslovuje každého, o kom se ví, že dobře létá, aby to vzal. Ale zatím moc velký úspěch nemá.“
„Cože? Nikdo nemá zájem hrát famfrpál?“ podivila se Lily.
„Ale to jo, jenže umět létat není všechno. Střelec se musí taky umět trefit. Mít odhad vzdálenosti. Jinak je to k ničemu,“ ušklíbnul se Severus, zmuchlal popsané pergameny a hodil je do koše na druhé straně místnosti. Papír spadnul přesně do koše.
„To bylo dobrý,“ pokývala uznale hlavou Lily, „proč neoslovili tebe?“
„Možná jo, možná ne,“ usmál se Severus tajuplně.
„Takže tě oslovili, že jo? Jednou jsi se zmínil, že jsi se na koštěti hodně zlepšil. Tak do toho jdi, ne?“
Severus mlčel. Ano, skutečně za ním Erick přišel. Karkarov neustále vychvaloval jeho létání, že se to doneslo i ke kapitánu mužstva. Ale Severus netoužil po famfrpálu. Neměl potřebu balit holky na sportovní vavříny jako jistí studenti Nebelvíru. Měl v úmyslu odmítnout.
„Bylo by to super, kdybys hrál. Chodila bych ti fandit.“
Severus zbystřil. 
„Vážně?“
„No jasně. Když by nehrál Zmijozel proti Nebelvíru, klidně bych si vzala ten zelený svetr, jak se ti nelíbí.“
„Nelíbí se mi, protože v něm vypadáš hrozně,“ zavrčel Severus.
„Vyšila bych si na něj hada. Hm?“ culila se Lily.
Severus se znovu zhoupnul na židli. Jestli Lily imponoval famfrpál…
„Tak můžeš začít vyšívat,“ usmál se.
„Počkej, oni tě fakt chtějí?“ vykulila oči Lily.
„A proč by ne? Myslíš, že létat tady umí jenom Potter?“
„Pottera z toho vynech. Vždycky když je na blízku, chováš se jako idiot.“
„Tak vidíš, jaký nezdravý vliv ten skrček na lidi okolo má. Měl by mít ceduli…“
„Ty jeden!“ Lily hravě dloubnula Severuse do žeber.
Severus spadnul ze židle.
„Vidíš, nemáš se houpat na židli,“ poučila ho Lily.
„Počkej až tě chytím!“ vyhrožoval Severus.
Lily vypískla a začali se honit po knihovně.
„Tohle je knihovna! Ne hřiště!“ chytila madam Pinceová Severuse za ruku, „jděte se honit někam jinam!“
Severus se zašklebil a Lily vyprskla smíchy. Raději si sbalili věci a vypadli z knihovny dřív, než by z toho mohl být malér.

Severus se snažil nepřiznat si to, ale byl nervózní. Nepovažoval se za nijak úžasného letce na koštěti. Vlastně by do toho nikdy nešel, kdyby tak strašně netoužil udělat dojem na Lily. Pořád mlela o tom, jak je Potter dobrý ve famfrpálu. Severus si byl vědom, že Potterovo umění nemá šanci trumfnout, ale aspoň mu ukáže, že to, co dokáže on, zvládnou i jiní. Lily mu u snídaně popřála hodně štěstí, čímž vyvolala u ostatních kolejí vlnu nevole. Ale těch pár hřejivých slov mělo pro Severuse cenu zlata. Kdyby tak jeho první zápas nebyl hned proti Nebelvíru, posteskl si, když se oblékal do závodního hábitu.
V zápase si nevedl špatně. Co ztrácel v umění létání, dostatečně vynahrazoval svým postřehem, přesností a obratností. Rozhodně byl pro tým přínosem a ne přítěží, ačkoli nebelvírská kolej na něj pokřikovala. Moc jim nerozuměl, takže mu to ani tak nevadilo.
„Až budeš padat, dej mi vědět. Rád bych se zasmál.“
Severus sevřel čelisti. Potter poletoval dva metry nad ním a šklebil se jako drzá opice. Severus si nehodlal nechat něco jen tak líbit. Když se Potter chtěl rozletět pryč, zkřížil mu dráhu a Potter musel velice rychle zareagovat, aby se nesrazili.
„Debile,“ syknul Potter a rozletěl se za Zlatou.
Severusovo hraní na hranici pravidel ho moc populárního mezi hráči Nebelvíru neudělalo. Hrál dost tvrdě. Na bolest byl zvyklý už od dětství a z nějaké té modřiny nebo šrámu si nic nedělal. Tenhle styl hraní tu zavedl někdejší kapitán mužstva a jeho kamarád Lucius Malfoy a Severusovi to vcelku vyhovovalo.
Profesorka Withneyová poletovala po hřišti a ostřížím zrakem dohlížela na regulérnost hry. Už kolikrát se chytala odpískat faul, ale pak si to rozmyslela. Hráči Zmijozelu hráli tvrdě, ale pořád ještě v rámci pravidel. Zmijozel vedl o čtyřicet bodů – i díky Severusově až vražedné přesnosti, kam ukázal, že to půjde, tam to taky šlo. A Zlatonka zmizela chytačům ve slunci. Teď po ní nebylo ani vidu, ani slechu.
„Nemám ti sehnat někde brýle, Pottere?“ ušklíbnul se Severus a přehnal se kolem Pottera.
James si nenávistně odplivnul. Nejen že ten blbeček dolézal za Lily, vecpal se i přes svoji neschopnost do kolejního mužstva, ale ještě měl tu drzost mít koště ze speciální edice Stříbrných šípů, která nebyla volně k prodeji. No, nezabili byste ho? James se rozhodl ukázat Srabusi, jak ho pokřtil v prváku Sirius, že dobré koště není všechno.
Severus málem spadnul, když do něj v plné rychlosti naletěl Potter. Skoro mu vyrazil dech. Severus pustil Camrál pod sebe, kde přelétal Erick, a dloubnul Pottera bolestivě do žeber. Chvíle se tam rvali. Withneyová už k nim mířila a odpískávala faul. James zaklel vznesl se trochu výš. Naprosto nechtěně přitom kopnul Severuse do hlavy. Severusem to přece jen otřáslo. Sklouznul z koštěte a visel jen za ruce. To nebyl žádný problém. Už se chystal vyhoupnout zpátky, když se objevil potlouk a přerazil mu pravou ruku. Severus vykřikl bolestí, když mu zlomená kost protrhla sval a vyjela ven, a pustil se. Ačkoli to nebylo tak vysoko, byl to velice ošklivý pád. Severus zůstal ležet na trávě na břiše a nejevil známky života.
„Doufám, že je po něm, po grázlovi,“ zavrčel James tiše jen tak pro sebe.
Profesorka Withneyová přerušila zápas. Zatímco se k nehybně ležícímu tělo začali sbíhat lidé.
„Ustupte! Ustupte! Tady není nic k vidění!“ rozrazil dav profesor Moretti, ředitel zmijozelské koleje.
Kousek stranou se snažila profesorka McGonagallová od sebe rozehnat rozlícený tým zmijozelských hráčů a fanoušků a uražené nebelvírské hráče.
„Tohle jsi tedy přehnal, Pottere!“ 
„Lily, já nerad!“ bránil se zoufale James.
„To povídej někomu jinému!“ zamračila se Lily a běžela do hloučku lidí, aby zjistila, jak na tom Severus je.
Profesor Moretti přikryl Severusovu zlomenou ruku Severusovým hábitem a opatrně mu nadzvedl hlavu a holky v davu přihlížejících vyjekly. Severus měl levou polovinu tváře od krve, která prýštila z hluboké rán na čele.
„Pozor! Nechte mě projít!“ davem se prodrala madam Pomfreyová. Prohlédla si zlomeninu, vyčarovala pod Severusem nosítka a zlostně se rozhlédla po davu, „nemáte nic lepšího na práci?“
„Vraťte se na tribuny, zápas bude pokračovat!“ rozháněla je profesorka Withneyová rázně.

Lily ztratila o zápas veškerý zájem a šla s profesorem Morettim a madam Pomfreyovou. Pořád nešťastně pokukovala po Severusovi. Měla obrovské výčitky svědomí. On nebyl famfrpálový typ. Řekl jí to jednou, když básnila o Jamesových schopnostech hráče famfrpálu. Neměla ho nutit, aby hrál. Neměla to dělat. To byla velká chyba. Na druhou stranu jí imponovalo, že to udělal kvůli ní. Ještě žádný kluk kvůli ní něco neudělal. Obzvláště když se u toho mohl zabít.
„A vy jdete, slečno, kam?“ zarazil ji Moretti nevlídně. 
„Já jen chtěla…“
„Tak se vraťte na kolej a nebo na zápas. Tady nemáte, co pohledávat!“
A Lily byla vyhozena z ošetřovny.

„Lily, nebreč. To bude dobré. Uvidíš,“ Remus vzal Lily kolem třesoucích se ramen.
„Je to moje vina,“ vzlykla Lily.
James obrátil oči v sloup a snažil se věnovat smolení domácího úkolu. Sirius se ušklíbnul, ale nic neříkal.
„Bylo to jeho rozhodnutí. Nemůžeš si za to dávat vinu, Lily.“
Lily zabořila tvář do Remusova hábitu.
„Já ho přemluvila,“ zajíkla se.
„Když se neudrží na koštěti, tak na něj nemá lézt, blbeček!“ zavrčel James.
„Ty mlč, Pottere! Mohl jsi ho zabít! Ale to je ti jedno! Jsi sobecký, arogantní a je mi z tebe na nic!“ vyjela Lily na Pottera.
„Teď jsi mě ranila!“ odsekl James, ale bylo v tom víc pravdy, než by sám sobě připustil.
„Jdu na ošetřovnu!“ prohlásila Lily schválně tak nahlas, aby to všichni slyšeli.

Severus ležel na lůžku, hrudník měl ovázaný a pravou ruku na pásce, aby se kosti lépe zhojily. Nikdo za ním nepřišel. Ani nikoho nečekal. Měl sice spoustu kamarádů, ale žádné přátele, kteří by ho v nejhorším podrželi. Zvyknul si. Bylo to tak lepší, nespoléhat se na nikoho.
„Ahoj.“
„Lily? Ahoj,“ ožil Severus, když vešla do místnosti.
„Jak ti je?“
„Teď už mnohem lépe,“ usmál se Severus.
„Mrzí mě to?“
„Co?“
Neměla jsem tě přemlouvat, abys hrál. Je to moje chyba.“
Severus potřásl hlavou. 
„Nic si nevyčítej,“ usmál se na ní povzbudivě. Bylo to od ní milé, že si dělala takovou starost. Možná…ale docela jen možná…ho měla přece jen trošku ráda.
Lily zaváhala a pak Severuse políbila na tvář. Celá z toho zčervenala. Severus taky, akorát to na něm nebylo tak vidět.
„To bylo za co?“ zeptal se tiše.
„Abys se dřív uzdravil,“ špitla.
„Aha, tak to mi dej ještě jednu, aby to šlo rychleji,“ odvážil se říct. Čekal, že se zasměje a couvne, ale ne. Sklonila se k němu a políbila ho, tentokrát ovšem na rty. Severus byl zaskočen hebkostí jejích rtů a nečekanou erekcí která se probudila mezi jeho stehny. Jejich rty se po tom nesmělém polibku rozdělily, ale ne na dlouho. Políbili se, ale teď už pořádně. Ne jako přátelé…skoro jako milenci. Jejich rty se odloučili a podívali se jeden druhému do očí. Nebylo potřeba slov. Význam byl jasný. Přesto měl Severus pocit, že by měl něco říct. 
„Lily…“
„Ano, Severusi?“ usmála se.
„Já tě…já tě mám rád,“ zašeptal. Nebylo to zrovna to, co by chtěl říct, ale bylo to lepší než nic.
„Já tebe taky,“ špitla a znovu ho políbila.

Vlastně se nezměnilo po tom vzájemném vyznání na ošetřovně skoro nic. Pořád spolu trávili víc času, ale když se nikdo nedíval, občas se jen tak letmo dotknuli. Nic významného. Jen takový něžný, nenápadný dotek. I když byla zima, chodili spolu ven do zahrady. Drželi se spolu za ruce a povídali si. Nebo se koulovali a dováděli ve sněhu. Vždycky si na své procházky vybírali neobvyklou dobu, nebo odlehlé místo. Nechtěli, aby je někdo viděl. Bylo jim spolu dobře. Ale ani jeden nestál o to, aby se jejich vzájemné city staly tématem k hovoru pro ostatní. Že si o nich šuškávali, a tvrdili, že spolu něco mají, když to nebyla pravda, bylo něco jiného. Nikdo nevěřil takovým fámám. Ale kdyby se to potvrdilo, nepochybně by to vyvolalo vlnu nevole v obou kolejích. Se Severusem se už takhle kluci z jeho koleje nebavili a Lestrange pokaždé, když ho uviděl, si klepal na čelo, aby dal svému spolužákovi najevo, že je padlý na hlavu. 
Lily se opřela o zeď u Buclaté dámy. Severus jí nesl tašku.
„Prosím tě, co v tom taháš? Zlatou cihlu?“
Lily se rozesmála a vzala si od něj brašnu. Tady se jejich cesty dělily. Severusova kolej byla o několik pater níž. Vlastně to pro něj byla zacházka, ale on si zašel rád.
„Tak já půjdu,“ řekla Lily.
Severus si ji přitáhnul k sobě a vášnivě se políbili.
„Hm, tak běž.“
Teď ho políbila Lily.
„Tak já jdu.“
Severus jí vzal z ruky tašku, hodil ji na zem a objal Lily kolem pasu.
„Ehm,“ odkašlala si Buclatá dáma, „jdete na kolej? Nebo někam jinam?“
Severus s Lily si vyměnili spiklenecké pohledy. 
„Pojď někam,“ zašeptala Lily Severusovi do ucha.
Severus se usmál, přikývnul, sebral její tašku a zmizeli spolu ve tmě jedné z chodeb.
„Ti mladí,“ povzdechla si Buclatá dáma zasněně.

Šli do Astronomické věže. Bylo tu šero a ticho. Severus nechal její tašku u dveří na zemi. Lily se rozpačitě rozhlédla, ale Severus neztratil duchapřítomnost. Vytáhnul hůlku a vytvořil moc jim pěkné hnízdečko lásky ukryté za jedním z rohů místnosti, takže tam ode dveří nebylo vidět. Lehnuli si vedle sebe a začali se zase vášnivě líbat. Jejich jazyky zkoumaly jeden druhého. Zatímco ruce se vydaly na první nesmělou výpravu po tajích jejich těl. Přetáhli docela hodně večerku. Jen se tady tak váleli vedle sebe, líbali se a mazlili.

Severus a Lily se spolu přes den bavili o škole, o famfrpálu a o tisících dalších věcech. Tvářili se, jako že jsou jsem přátelé. Ale večer po večerce se scházeli v Astronomické věži. Někdy se tu učilo, a tak se museli přemístit do jedné z prázdných učeben. Ale nevadilo jim. Hlavně když byli spolu.

*****

Severus shodil z jejích ramen hábit a začal jí svlékat ze školní uniformy. Lily nezahálela a snažila se o to samé. Jejich společné mazlení bylo po dvou měsících už daleko odvážnější. Severus na Lily v ničem nenaléhal. To ona sama se rozhodnula, že se chce dotýkat Severusova těla. Jejich šaty dopadly na zem a oni jen ve spodním prádle se k sobě přitulili. Lily se trošku styděla. Ještě nikdy nezašla s žádným klukem takhle daleko. Severus byl v klidu, akorát se musel smířit s tím, že si Lily každou chvíli musí všimnout té boule v jeho slipech. Miloval ten pocit, jak se její sametově jemná pokožka otírala o jeho nahou kůži.
Přitiskli se k sobě a začali se líbat a hladit. Lily jemně vtlačila koleno mezi Severusova stehna. Bylo to jiné, než přes kalhoty. Teď cítila tu tvrdou věc mezi jeho nohama zcela zřetelně. Vzrušovalo jí to. Přitlačila nohou víc proti Severusově rozkroku. Trochu stydlivě se podívala na tu bouli, které se v šeru rýsovala dost zřetelně.
Severus si dobře všimnul kam Lily kouká. Ještě víc ho to rozpálilo. Po těchto schůzkách musel na kolej vždycky přes pánské záchody, kde si musel ulevit. Ale strašně toužil po tom, aby to byla Lilyna ruku, která mu tu slast daruje. Aby se ho dotýkala. Jenže Lily se téhle části jeho těla úzkostlivě vyhýbala, protože se styděla. Ne že by netoužila vidět to, dotknout se ho, ale strašně se styděla. Jedině ho škádlila nohou, ale dotknout se nebo nedej Bože podívat se, to si nedovolila. Severuse to trochu mrzelo, ale byl trpělivý. Nechtěl na Lily tlačit. Miloval ji a udělal by pro ní cokoli. Až ho někdy děsilo, jak byl na ní závislý. Najednou se Lilyna ruka úplně náhodou otřela o jeho rozkrok. Lily sebou poplašeně škubla, Severus toužebně zasténal. To se Lily líbilo. Dodala si odvahy a přejela rychle přes jeho slipy znovu.
„Lily,“ vydechl Severus slastně. Vzal její ruku, už nedokázal déle čekat, potřeboval to a to hned, a pomalu její ruku táhnul tak, kde ji nejvíc toužil mít. Lily se vzpírala, ale nic neříkala. Severus si položil její ruku na břicho a napjatě čekal, zda najde odvahu sjet niž. Nenašla. Odtáhla se a políbila ho. V očích měla omluvu. Severus si v duchu zklamaně povzdechnul, ale odpustil by jí i horší věci, než že ho zase nechá jít na kolej nadrženého jako králíka na jaře. To zase bude noc, pomyslel si. Včera se probudil v jednu ráno s erekcí neuvěřitelných rozměrů a naléhavosti. Musel se ve vší tichosti uspokojit, jinak by znovu neusnul. Jeho tělo bylo na Lily neuvěřitelně citlivé.
Severus sevřel jedno z jejích malý, pevných ňader. Tak rád by je vyprostil z té podprsenky a zlíbal, ale zatím nesměl. Tak aspoň rty laskal její šíji a dekolt.

*****

Vánoce byly za dveřmi a Severus zjistil, že ze svého ročníků tu zůstává jediný kluk. To bylo něco, co se prostě muselo využít. Celé chlapecké křídlo zmijozelské koleje pro šestých ročník bude opuštěné. Severusovi se rozbušilo srdce.
Lily se na Severuse podezřívavě zahleděla.
„Co je?“ zeptal se Severus opatrně. 
„To nemyslíš vážně.“
„Myslím to smrtelně vážně. Chci abys přespala u nás na koleji,“ Severus uculil, „se mnou.“
„Severusi, jestli si myslíš, že se s tebou…“
„Nemyslím si nic,“ přerušil ji Severus, „jen prostě chci být s tebou. Každý večer se musíme rozejít každý na svou kolej. Chci aspoň jednou usínat vedle tebe a ráno se vedle tebe probudit. Chodíme spolu už víc jak dva měsíce, už bys mohla vědět, že mi jde o tebe a ne jen o sex.“
Lily se trošku zastyděla za svoji malověrnost a svolila. Konec konců bude to docela romantické a dobrodružné. A taky trochu riskantní. Kdyby je někdo nachytal vyloučí je oba.

Zmijozelská kolej byla rozhodně ze všech kolejí nejpřepychověji zařízena, ale byla taková trochu strohá. Chyběla tu ta rodinná atmosféra, kterou Lily v Nebelvíru tak zbožňovala. Severus Lily nedal moc času si společenskou místnost prohlížet a posrkoval ji před sebou. V Nebelvíru byly jednotlivá patra s pokoji. Tady bylo vše ve dvou patrech a trochu to připomínalo bludiště. Lily si pomyslela, že kdyby odtud chtěla sama, asi by se ztratila.
„Je to tu jak v labyrintu pro myši,“ špitla.
Severus otevřel dveře a vstrčil Lily do pokoje .Pak za nimi zavřel a zamknul.
„To se ti jen zdá,“ odpověděl.
Lily si pokoj prohlížela. Byl čtvercový, ale nábytek tu byl postaven jako by do pětiúhelníku. Bylo tu pět postelí a chyběl ten typický klučičí nepořádek. 
„S kým tu vlastně jsi?“
„S Lestrangem, Igorem, Rosierem a Averym.“
„A dobrý?“
Severus pokrčil rameny. Více méně si ho kluci nevšímali. Přece se nebudou bavit s někým, kdo se přátelí, a to ještě nevěděli, že s ní chodí, s holkou z Nebelvíru. Jen Igor Karkarov se pořád se Severusem kamarádil. Byl to zřejmě Severusův jediný kamarád v pravém smyslu toho slova, ale i tak to bylo kamarádství na draka. Jenže pořád lepší něco než nic.
„Přiznej se, že jsi tu uklízel,“ uchichtla se Lily.
„Jo, trochu. Avery je hrozný bordelář. A Igor s Rosierem taky. Ale když odjeli, tak si většinu věcí odvezli.“
„A kde spíš?“ zeptala se Lily koketně.
„Támhle v rohu,“ kývnul Severus k posteli.
Lily k ní došla a posadila se. Pak na Severuse kývla. Severus k ní došel, shrnul jí vlasy stranou a vášnivě jí políbil. Začali se vzájemně svlékat. A pak si jen ve spodním prádle lehli na postel a začali se mazlit. Bylo to o sto procent lepší takhle v posteli než v Astronomické věži. Severus se rozhodl, že pro příště se bude snažit kluky vystrnadit z pokoje.
Lily docela vzrušovalo, být v jeho posteli. A taky jí to poněkud dodalo odvahy. Klouzala rukou přes Severusovo břicho a pak přejela prstem přes jeho slipy, v kterých už pulzovala jeho erekce. Severus slastně vydechnul. Lily zaváhala, ale nakonec Severusovi položila ruku mezi nohy. Cítila jeho tvrdý penis a moc se jí to líbilo. Severus byl jejím odhodláním mile překvapen. 
„Počkej,“ špitl, odstrčil ji a vstal. 
Severus zhasnul a po tmě se rychle převléknul ze slipů do trenek, v kterých normálně spal. Pak se vrátil k Lily a laskal jazykem, rty a zuby každé odhalené místečko jejího těla. Lily znovu nahmatala v jeho trenkách jeho penis a sevřela ho. 
„Lily,“ vydechnul Severus slastně.
„Líbí?“ zeptala se nejistě.
„Jo. A moc,“ přikývnul Severus, „klidně ho sevři víc.“
Lily poslechla a Severusovi unikl další tlumený vzdech. Lily sice svírala mužský penis poprvé v životě, ale moc dobře věděla, co s ním má dělat. Začala pomalinku pohybovat rukou nahoru a dolu a Severusovo vzdychání nabylo na síle.
„Bože, Lily,“ zasténal Severus. Přesně tohle potřeboval.
„Ještě?“
„Nepřestávej!“
Lily se usmála a znovu začala zpracovávat přes trenky Severusův penis. Byl tak tvrdý a pokud mohla říct, tak i docela velký. Severus se pod její rukou svíjel rozkoší a vycházel její ruce vstříc boky. Lily pohled na Severusovu slast hrozně rozpaloval.
„Rychleji!“ zasténal Severus toužebně.
Lily zrychlila pohyby. Severus těžce oddechoval a sténal. 
„Ne-pře-stá-vej,“ vyrážel ze sebe Severus.
Lily neměla v úmyslu přestávat. Ale už ji začínala pěkně bolet ruka. Naštěstí když už si myslela, že jí ta ruka upadne, se Severusovo tělo napjalo a Severusovi unikl výkřik slasti. Lily ho pustila, když ucítila, jak jeho erekce opadá. Trenky měl úplně mokré.
Severus lapal po dechu jako by běžel maratón. 
„Lily…bylo to…nádherné,“ šeptal jí do ucha, „díky.“
Lily hladila Severuse po vlasech. Cítila, že má kalhotky úplně promáčené touhou. Nejraději by z něj ty trenky stáhla a prozkoumala co skrývají. Jenže se styděla. Jednu věc ale Severusovi dovolila. Směl jí dnes sundat podprsenku. 
Severuse to znovu vzrušilo, když si mohl prohlédnout ty dva nádherné skvosty. Ochutnat jejich sametovou kůži, přisát se k bradavce. Sát ji, olizovat a jemně kousat. A Lily mu odpovídala spokojenými vzdechy. Jak se jejich těla o sebe otírala stala se taková malinkatá nehoda. Severus měl trenky dost volné, takže jak se s Lily mazlil, vyklouznul jeho ztopořený penis ven. Severus si to vůbec neuvědomil. Dokud se neotřel o Lilyno stehno pěkně kůži na kůži. Lily se odtáhla a její zrak padl přímo na to, co Severusovi vykukovalo z trenek. Zrudla. Severus ne. Zvědavě pozoroval, co bude Lily dělat. Moc si přál, aby se ho dotýkala, laskala.
„Severusi, prosím tě schovej to,“ špitla Lily rudá jako rak.
„Proč? Nelíbí se ti?“
„Já…já…“
„Copak ty si ho nechceš prohlédnout?“ otázal se Severus. Lily naskakovala husí kůže z jeho lehce zastřeného hlasu.
„Já se hrozně stydím,“ zašeptala.
„Není čeho. Jsme tu sami. A já jsem celý tvůj. Můžeš si mě zkoumat, jak se ti zachce.“
Lily sklouzla pohledem k Severusově penisu. 
„Neboj,“ zašeptal jí Severus do ucha.
Lily velice pomalu a váhavě přejela ukazováčkem přes krví nalitý žalud. Severus tiše zasyknul.
„Co je?“ vyplašila se Lily.
„Nic. To je v pořádku. Jen jsem tak vzrušený, že je můj penis úplně přecitlivělý.“
Lily přejela prstem po celé délce penisu. Byl tvrdý, velký a přišel jí takový horký.
„Udělej mě ještě jednou, Lily, prosím,“ zaškemral tiše Severus.
„Když já…“
„Prosím, prosím, prosím,“ šeptal jí Severus do ucha tím nejerotičtějším hlasem jakého byl schopen. Pomalu si stáhnul trenky.
Lily váhavě zajela prsty do ochlupení Severusova rozkroku a pak nejistě sevřela ten chvějící se penis.
„Ááách,“ vzdychl Severus a sevřel její prsty pevněji okolo svého penisu, „to je ono.“
Severus měl zavřené oči, takže se Lily odvážila dívat. Jemně stáhla předkožku až dolů a přejela po sametové kůži žaludu. Severus se zachvěl slastí. Lily se líbilo být příčinou jeho rozkoše a přejela po citlivé kůži znovu.
Severus se lehce pousmál. Lily se nezdála. Jako by ona v něm probouzela jen to nejlepší a on v ní zase tu její divočejší stránku. Lily začala pomalými pohyby zpracovávat Severusův penis. Svírala ho pevně a stahovala předkožku až úplně dolů. Všimla si, že na špičce penisu se objevila kapička. Klekla si vedle Severuse ležícího na zádech a druhou rukou začala zkoumat je varlata.
„Opatrně,“ zasykl Severus, když ucítil její ruku, „je to křehké zboží.“
Lily se usmála. To jí Severus neříkal nic nového. Jemně, ale pevně ho svírala a laskala a hladila. Severus se zmítal na posteli. Přirážel proti její ruce a sténal tak hlasitě, že nebýt tlustých zdí, bylo by to nejspíš slyšet po celé koleji. Konečně se Severusovo tělo napjalo a Lily fascinovaně sledovala, jak z jeho penisu vystříklo horké, bílé sperma. Ustala v pohybech ruky, ale Severus jí postrčil ruku, aby pokračovala. Znovu začala penis zpracovávat, Severus hlasitě sténal a z jeho penisu v několika výstřicích vyšlo další bílé, táhlé a horké semeno. Když bylo po všem, Lily zvědavě zkoumala tu bílou,hustou , trochu lepkavou tekutinu na její ruce. Napadlo ji, jestli to nějak chutná. Ale nelízla si. Přišlo jí to nechutné. Severus se vzpamatoval a přitáhnul si Lily k sobě.
„Jsi úžasná,“ usmál se Severus a jednou rukou zajel pod okraj jejích kalhotek.
„Co chceš dělat?“
„Teď ti si budeš užívat ty,“ řekl Severus, „tedy jestli můžu?“
Lily polknula a přikývla. Severus jí jemně stáhnul kalhotky. Jeho pravá ruka se vydala na průzkum „nového území“. Lily byla trochu křečovitá. Něžně jí líbal, aby se uklidnila. Pomohlo to a ona ho nechala zajet jí rukou mezi nohy. Severus byl velice jemný. Lily slastně přivírala oči a občas jí unikl nějaký ten sten. Zajíkla se, když jeden ze Severusových dlouhých, štíhlých prstů pronikl dovnitř. Nejdřív se chtěla odtáhnout, ale pak se jejím tělem začal šířit požár rozkoše a ona mohla jen vzdychat.
„Severusi!“
„Hm?“
„Severusi!!“
„Hm?“ Severus se naklonil a políbil ji na rty. Kousla ho laškovně. Lily se prostě nezdála.
Severus se přesunul mezi její nohy. V první chvíli se to Lily moc nelíbilo. Ale když ucítila jeho vlhký, teplý a tvrdý jazyk, jak ji laská, úplně ztratila hlavu. Severus vytrvale pokračoval a její sténání a vzdychání ho opět vzrušilo. Ještě pořád neměl dost. Vůbec by si nepomyslel, že dnes zajdou takhle daleko, ale neměl nic proti. Najednou se Lily rozechvěla orgasmem a hlasitě křičela. Severuse nikdy nepřestalo udivovat jaký holky mají orgasmus.
„Severusi,“ špitla Lily slabě.
Severus ji sevřel v náručí. Přitulila se k němu.
„Je mi s tebou dobře, víš.“
Severus se usmál a odpověděl: „Mě s tebou taky,“ zahleděl se stranou a pak velice tiše řekl: „Já tě miluji, Lily.“
Zvedla hlavu a políbila ho.
„Já tebe taky.“
„Ach Bože, Lily,“ Severus ji k sobě přitisknul. Byla jeho život. Jeho srdce, duše i tělo patřilo jí. Bez ní by už nedokázal žít, „až skončíme školu, tak si tě vezmu,“ prohlásil zcela vážně.
„Severusi? A co tvoji rodiče? Ti asi nebudou moc nadšení.“
Severus pokrčil rameny. 
„Potřebuješ ke štěstí šlechtický titul a peníze?“ zeptal se.
„Ne. Mě ke štěstí stačíš ty,“ odpověděla měkce.
„Pak není co řešit. Nepotřebuji otcovo požehnání, abych si tě vzal.“
Lily mu položila hlavu na hrudník a laškovně si pohrávala s jeho už zase ztopořeným penisem. Byl to zvláštní kluk. Byl úplně jiný než ostatní. Nebylo lehké s ním vyjít, ale když měl člověk pochopení pro jeho občasné vrtochy, stálo to za to. Ano, milovala ho. A klidně si ho vezme. Ale nejdřív se postará o jeho chtíč. Vymanila se z jeho objetí a přesunula se k jeho penisu.
Severus překvapeně zasténal, když olízla špičku jeho penisu.
„Je slaná,“ konstatovala s překvapením a začala jazýčkem rejdit po té jemňoučké a citlivé kůži. Každé Severusovo zasténání jí povzbuzovalo v pokračování. Líbilo se jí to.
Severus šílel. Naprosto ho zaskočila, tím co udělala. Svíjel se pod ní jako šílený. Když se ale pokusil dostat ho do jejích úst, stáhla se. Musel tedy ležet naprosto klidně a to ho mučilo.
„Lily, prosím!“ sténal Severus.
„Líbí?“
„Moc, moc,“ vyrážel ze sebe Severus.
Lily vzala jeho horký penis do úst. A začala ho sát. Severus věděl, že Lily je pana. Byl pyšný na to, že je její první. Ale jestliže to ještě nikdy nedělala, byla neuvěřitelný talent. Cítil, jak se blíží jeho orgasmus.
„Lily…už…už to bude…Lily…“
Lily si jeho sténání nevšímala. Rozhodla se, že to riskne a ochutná svého Severuse. Když začal bez varování stříkat do jejích úst, skoro se udusila. Ale podařilo se jí překonat prvotní obtíže a pak už jen sála. Byla překvapená, že jeho semeno nebylo nijak odporné. Naopak bylo docela dobré, lehce nasládlé. Že by to bylo těmi jahodami, kterými se nacpali u večeře?n Pomyslela si, když polykala všechno, co jí dával.
Lily se k Severusovi přitulila. Políbili se a pak se ještě chvíli otlapkávali. Severus usnul první. Lily ho chvíli pozorovala, jak spí. Pak se otočila na bok a zadeček mu vtiskla do klína. Severus ji ve spánku zcela instinktivně objal. Lily spokojeně zavřela oči a usnula.

Od té noci ve zmijozelské koleji se Lily a Severus nemohli jeden druhého nabažit. Přes den se tvářili jako, že spolu vůbec nic nemají. V noci experimentovali s vlastní nahotou a vynášeli jeden druhého do slastných výšin. Našli k tomu perfektní místo. Přišli na něj úplně náhodou. Když se večer potulovali po sedmém patře. Drželi s za ruce a Severus tiše trpěl. Nebo spíš jeho erekce uvězněná v jeho kalhotách, kde pro ni nebylo dost místa trpěla. 
„Co tady pojď zpátky,“ šeptla Lily. Prošli znovu kolem gobelínu, na kterém trolové mlátili Barnabáše Blouznivého. 
Daleko nedošli. Zaslechli kroky a pak hlasy.
„Já si nevymýšlím. Fakt Lily viděli se Srabusem v zahradě. A prý se drželi za ruce.“
„Tichošlápku, Lily má mnohem lepší vkus! S takovým…s takovým,“ James se zajíkal vzteky.
„Možná kdybys za ní zašel a někam ji pozval,“ navrhl Sirius.
„To jsem zkoušel. Řekla mi, že nemá čas. Že má doučování z lektvarů. Hádej s kým,“ zavrčel James.
Severus chytil Lily za ruku a spěchali zpátky kolem gobelínu, pryč od hlasů.
„Počkej, tady jsou dveře!“ zarazila se Lily.
Severus jí už chtěl říct, že je to blbost, že tu žádné dveře nikdy nebyly, ale nehádal se a nechal se vtáhnout dovnitř.
„Neslyšel jsi něco?“ zbystřil Sirius.
James zavrtěl hlavou.

Severus se rozhlédl po místnosti a hvízdnul. Bylo tu tlumené světlo a jedna velká postel se saténovým povlečením.
„Tak tohle si jednou pořídím do ložnice,“ prohlásil Severus.
Lily se na ni posadila. 
„Co tu dělá postel?“
„Už jsem cosi zaslechl od starších kluků,“ zamyslel se Severus, „skoro všichni tu našli z ničeho nic dveře a za nimi to, co potřebovali.“
„A my potřebujeme postel?“ podivila se Lily s hravou nechápavostí.
Severus si sevřel svůj ztvrdlý penis.
„Já jo. A moc,“ zašeptal.
Lily na něj kývla. Přisedl si k ní a políbili se. 
„Tak se podíváme, co by se s tím dalo dělat, ne?“ usmála se Lily a rozepnula mu kalhoty, vylovila jeho dlouhý, štíhlý a žulově tvrdý instrument. Severus tiše vzdychl.

*****

„Prasinky, Prasinky. Abys se z té vesnice nezbláznil,“ zavrčel Severus otráveně. Už mu to tlachání o té přiblblé vesnici lezlo na nervy.
„Tak si zůstaň na koleji,“ ušklíbnul se Lestrange, „s Evansovou,“ dodal zhnuseně.
„No, pořád lepší než ta tvoje Bellatrix!“ odsekl Severus.
„Hele, do Bellatrix se nenavážej!“ vyjel Lestrange.
„O tu bych si ani neopřel koště. Ta mi nestojí ani za to, abych se do ní navážel. Taková nána,“ zavrčel Severus, „řekni, Rodolphusi, dělá ti to dobře? Co?“ ušklíbnul se Severus.
„Já se tě taky neptám, jestli už jsi ho strčil do Evansové!“ odsekl Lestrange.
„A proč bych to dělal?“ nasadil perfektně sehraný nechápavý výraz Severus.
„Hraješ to dobře, ale na špatným místě. Vím, že byla u nás na koleji v tvojí posteli.“
Severus se zarazil a rozhlédnul se jako by se bál, že to někdo ve společenské místnosti uslyšel.
„Neboj, zatím jsem nikomu neřekl, žes ji přefiknul,“ ušklíbnul se Lestrange.
„Co to vykládáš za pohádky? Já s ní nespal,“ ohradil se Severus dotčeně. Jen Bůh věděl, jak strašně rád by se s ní miloval. Ale Lily zatím nechtěla.
„To tvrdíš ty. Já jen vím, že po Vánocích, když jsem přijel, byl z tvého polštáře cítit parfém.“
„Odkdy zkoumáš můj polštář?“ zeptal se výsměšně Severus.
„To nevíš, že si ho do tvé postele chodím pravidelně honit?“ ušklíbl se ironicky Lestrange, „jestli tě to zajímá, tak mě s ním praštil Igor do hlavy, když zahájili s Rosierem polštářovou válku. Jenže to ty vědět nemůžeš, protože jsi se někde oblézal s Evansovou.“
„Myslím, že do mého milostného života ti nic není. A varuji tě, Rodolphusi, jestli to vykecáš, budeš pro Bellatrix v noci moc nudný společník, jestli mi rozumíš,“ zasyčel Severus výhružně.
„Starej se laskavě o své koule a ty moje nech na pokoji,“ vyprskl Lestrange.
„Jestli nebudeš držet hubu, tak už žádný mít nebudeš,“ ušklíbnul se Severus a zamířil k východu z koleje.
Lestrange za ním ukázal vztyčený prostředníček.

Lily se protáhla s holkami otvorem po Buclaté dámě.
„Ahoj.“
„Severusi, co tu děláš?“ usmála se překvapeně.
„Čekám na tebe.“
Lilyny kamarádky se začaly hihňat.
„Čekáš dlouho?“ zeptala se Lily a ignorovala smích svých kamarádek.
Severus zavrtěl hlavou, ačkoli tu stál už dvě hodiny a měl poněkud ostřejší výměnu názorů s Potterem, který se vracel na kolej, protože si zapomněl peníze.
„Jdeš do Prasinek?“ zeptal se Severus.
„Dneska ne. Musím udělat úkol z run.“
„Chceš s tím pomoct?“ nabídnul se Severus.
„Jak šlechetné,“ uchichtla se Debie, ale ani Severus, ani Lily jí nevěnovali tu nejmenší pozornost.
„Tak jo. Stav se za hodinu, jo? Sejdeme se tady u Buclaté dámy.“
Severus přikývnul. Lily s kamarádkami zmizela za rohem. Severus se nikam nechystal. Neměl, co na práci. Počká až se Lily vrátí.
„Ty jsi tu pořád?“ zamračil se James, když vylezl z portrétu.
Severus se neobtěžoval odpovědět. Najednou James dostal vztek. Stále víc se mluvilo o tom, že Snape s Lily chodí. Nikdo to nemohl potvrdit, ale jak se říká na každém šprochu, pravdy trochu.
„Dej od Lily ruce pryč. Je ti to jasný, Srabusi!“ zavrčel James.
„A ty si myslíš, že tě poslechnu?“ ušklíbnul se Severus. Dávno byly pryč doby, kdy se Jamese a té jeho prašivé bandy bál.
„Jestli jí ublížíš, tak uvidíš!“
„Co? Zase mě shodíš z koštěte? Nic lepšího neumíš? Kde je tvá odvaha, Pottere, co? Už na mě nevytáhneš hůlku? Ztratil jsi kuráž, chlapečku?“ posmíval se mu Severus.
James zrudl vzteky a vytáhl hůlku. Jenže Severus byl rychlejší. 
„Jsi pomalý, Pottere. Moc pomalý, hošánku,“ zasmál se Severus vědom si své převahy.
James skřípal zuby. Nějakým záhadným způsobem se přes léto staly svaly soupeře silnější a jeho reflexy daleko rychlejší. Teď už ta přezdívka Srabus moc neseděla. Snape se ho vůbec nebál. Naopak snažil se ho vyprovokovat. A James měl neodbytný pocit, že by to byl střet s fatálními následky. Zastrčil hůlku zpátky do hábitu.
„Ještě si to s tebou vyřídím!“ zasyčel a šel pryč. Severusův škodolibý smích ho vyprovázel.
„Dej mi vědět, kdy se mám začít bát,“ křiknul za ním Severus posměšně.
James si umínil, že tomu hajzlovi musí s Tichošlápkem něco udělat, aby si tak nedovoloval. A hlavně ho musí dostat od Lily. Byly chvíle kdy litoval, že ho loni před Remusem v jeho vlkodlačí podobě zachránil. Kdyby nechal Remuse, aby ho roztrhal, byl by aspoň klid. Jenže na druhou stranu Remus by z toho měl problémy a Sirius určitě taky.

„Ty tu pořád čekáš?“ podivila se Lily.
Severus přikývnul.
„Růžový plameňák,“ řekla Lily a Buclatá dáma se vyklonila. Objevil se vchod do nebelvírské společenské místnosti, „tak pojď.“
Severus se zarazil.
„No, neboj. Všichni jsou v Prasinkách. A nižší ročníky mají ještě vyučování. Nikdo tu není.“
Severus Lily následoval. Nebelvírská věž nebyla nic moc. Tedy aspoň podle jeho vkusu. Lily ho vedla až skoro nahoru do jejich pokoje. Byla to kruhová místnost s pěti postelemi a tím typicky holčičím zaplácnutím místa krámy. Ale bylo tu uklizeno ne jako u nich, když kluci nechali válet všechno, co jim odpadlo od ruky, tam kde to dopadlo na zem.
„Tohle je moje postýlka,“ usmála se Lily a strčila do Severuse, takže spadnul na postel. Už jenom představa, že sedí na posteli své milované, ho strašně vzrušila. Uniknul mu tichounký sten.
Lily se zasmála.
„Nejdřív ten úkol…odměna bude pak.“
Severus vyskočil z postele.
„Tak rychle do toho,“ řekl dychtivě.
Úkol měli hotový za pár minut, a pak se mohli věnovat jeden druhému.
„Jen si odskočím na záchod,“ řekla Lily, „můžeš si zatím odložit,“ dodala se smíchem.
Severus nezaváhal ani na vteřinu. Svlíknul se a neodolal, aby si nelehnul do její postele. Úplně se chvěl vzrušením, když cítil její vůni linoucí se z polštáře. Lehnul si na břicho a začal si otírat svůj penis o prostěradlo. Představa, že by se udělal na její postel, ho rozpálila. Zrychloval svoje pohyby a tiše sténal. Už mu to pomalu přicházelo! Najednou koutkem oka zachytil, že Lily stojí v pokoji nahá, oči do široka rozevřené, pozoruje ho a přitom si hladí prsa.
„Sakra,“ ujelo Severusovi a na prostěradlo začalo dopadat jeho horké sperma. Severus se zastyděl za to, co udělal. A ještě k tomu před ní.
„To bylo…dráždivé. Dívat se, jak se sám ukájíš,“ zašeptala.
Severus se nejistě usmál. Cítil se hloupě. Musel vypadat směšně, jak si tu třel penis o postel.
Lily si k němu lehla. Vůbec jí nevadila ta lepkavá, mokrá skvrna, kterou tu Severus před chvilkou vyrobil. Něžně se spolu mazlili. Už byli dokonale sehraní. Jak se tak převalovali po posteli, dostal se Severus nad ní, mezi její nohy. Jeho částečně ztopořený penis zavadil o její rozkrok. Severus tiše vzdychnul. Byla tak vlhá vzrušením. Lily našla mezi jejich těly Severusův penis a začala si sametovou špičkou jeho žaludu třít klitoris. Severus byl jejím počínáním ohromen. Ještě nikdy se mu nestalo, aby byl použit k onanování. Líbilo se mu to, co Lily dělala. Hltal každičký její záchvěv slasti. Najednou Lily strašně zatoužila, mít Severuse v sobě. Spojit se v jednu bytost. Chtěla, aby on byl tím prvním.
„Máš kondom?“ zeptala se tiše.
Severus znejistěl.
„Co jestli mám?“ otázal se nechápavě.
„Prezervativ.“
„A co je to?“
„Ty to nevíš?“ podivila se Lily.
Severus zavrtěl hlavou.
„Severusi, já bych se s tebou…já bych se chtěla milovat.“
Severus se úplně rozzářil.
„Lily,“ vydechnul.
„Mám trochu strach,“ připustila, „ale chci tě.“
„Nemusíš se ničeho bát, já budu moc opatrný,“ slíbil měkce Severus.
„Už jsi to někdy…?“
Severus přikývnul.
„Ale potřebujeme ochranu,“ zarazila ho Lily.
„K tomu je ten…ten, jak jsi to říkala?“
„Kondom.“
„Aha. Nevím, co to je, ale nemusíš se bát. Potřebovat to nebudeme, ať je to chce.“
„Severusi, já žádné vytáhnu ho včas neberu. Nechci otěhotnět.“
„To mě máš vážně za tak nezodpovědného?“ zeptal se dotčeně.
„Ne, ale vy kluci prostě zapomínáte…já ho někde mám. Počkej,“ Lily se chtěla vyprostit zpod Severusova těla.
„Accio kondom,“ pronesl Severus a do ruky mu vklouzl malý, čtverhranný balíček.
„Jak jsi to udělal?“
„Umím pár triků bez hůlky. To je ono?“
Lily přikývla. Severus to zvědavě roztrhl a ušklíbnul se, když vytáhl kondom ven.
„Nebudu se radši ptát, kam se to dává,“ zašklebil se.
„Ale Severusi, musíš.“
„Nezlob se, Lily, ale tohle si na něj teda odmítám nasadit. Vždyť bych se přes to snad ani neudělal,“ zavrčel Severus a s odporem tu latexovou věc zahodil, „copak si ti mudlové ani ten sex neumějí užít?“
„Ale já nechci být v tom.“
„Lily, copak jsi nikdy neslyšela o lektvaru proti početí?“
„Ne, a hlavně já ho neberu.“
„Ale já jo,“ usmál se Severus.
„Jak…?“ Lily byla překvapená.
„Beru ho od našeho prvního mazlení. Pro jistotu. Nechtěl jsem, aby došlo k nějaké nehodě. Já se udělám a třeba by se to nějak…nechci ti zkazit život. Na děti bude ještě dost času. Můžu tě ubezpečit, že jsem naprosto neškodný.“
Lily se zasmála. Byl vážně obdivuhodný.
„Ty jsi číslo.“
„Hele, vážně mudlové používají ten kondom? Nebo si ze mě jenom děláš srandu?“
„Ne, vážně. Je to dost oblíbené. Chrání to proti nechtěnému těhotenství i proti pohlavním chorobám.“
„Já žádnou pohlavní chorobu nemám. To tě ujišťuji,“ zašklebil se Severus, „ale dělat to s něčím takovým…fuj…to je jako když dáš koni zelené, a pak mu nasadíš náhubek.“
Lily se rozesmála. Severus ji políbil.
„Pojď se pomilovat, ty můj hřebečku,“ zašeptala Lily.
„Dáš si ho tam sama?“
Lily našla Severusův penis a pomohla mu najít správnou cestu. Cítila, jak do ní pomalinku, plynule proniká. Bylo to trochu nepříjemné. Pak Severus ucítil odpor. Usmál se.
„Co je?“
„Právě jsem narazil na to, co tě dělí od skutečné ženy.“
„Bude to bolet?“
„Já nevím, ale budu se snažit, aby ne,“ zašeptal a začal ji líbat.
Lily se pomalu uvolnila a pak Severus prudce přirazil a pronikl do ní. Lily pocítila kratinkou, ostrou bolest, ale Severusovy polibky jí to pomohly překonat. Pak se v ní Severus začal pomalinku pohybovat a bolest začala rychle nahrazovat slast.
„Ach, Severusi…“
Pro Severuse bylo vlastní uspokojení až na druhém místě. Nejvíc toužil, aby se Lily její poprvé líbilo. Nespěchal. Ležel na ní a jemně se pohyboval. Byla tak nádherně úzká. Svírala jeho penis jako ve svěráku. Musel se hodně ovládat. Nechtěl to zkazit. Milovali se pomalu. Lily si vychutnával, jak se v ní pohyboval, jak ji vyplňoval. Byl pořádně velký, teď to cítila. Oba těžce oddychovali a občas tlumeně sténali. 
„Hlouběji,“ zasténala Lily, sevřela Severusův zadek a snažila se ho vrážet víc do svého horoucího těla.
Severus se vzepřel na rukou a začal přirážet trochu rychleji, ale hlavně do ní teď pronikal hlouběji. Lily slastně vzdychala, svíjela se a chvílemi šeptala jeho jméno. Severus se snažil držet zpátky, ale přesto pomalu zrychloval tempo. Na těle mu vystoupil studený pot. Pomalu nad sebou ztrácel vládu, jak se blížil k orgasmu. Čím divočeji přirážel, tím víc Lily sténala. Najednou se Severus prohnul a vykřikl. Lily se dívala, jak prožívá svůj orgasmus a cítila, jak ji plní svým spermatem. Bylo to tolik že vytékalo ven. Severus se zhroutil na ní.
„Miluji tě, Lily,“ zašeptal něžně, „miluji tě víc něž cokoli jiného. A vždycky budu.“
„Já tebe taky, Severusi. Taky tě miluji. Strašně tě miluji,“ odpověděla Lily.
Políbili se. Severus zůstával v ní, aby si spolu mohli vychutnat ten nádherný okamžik. Byl šťastný. Poprvé ve svém životě byl skutečně šťastný. Vzdal by se pro Lily všeho. Udělal by, co by si přála. Dal by jí všechno. Jeho láska byla hluboká, možná až příliš. Byla pro něj anděl. Probouzela v něm to nejlepší. Jejich unavená těla do sebe zapadla, jako by byly jeden pro druhého navrženi. Severus byl v takovém divném rozpoložení. Probouzelo se v něm nutkání vyjádřit, co cítí. Poprvé v životě chtěl mluvit o svých pocitech, chtěl, aby to věděla, jak moc ji zbožňuje.
„Zbožňuji tvoje oči, jsou jako dva klenoty,“ šeptal jí do ucha, „tvoje sametová kůže mě dohání k šílenství, tvoje vlasy jsou ty nejkrásnější, co znám. Miluji tvoje tělo, ale víš, co na tobě mám nejraději?“
Lily zavrtěla hlavou. Byla překvapená, že Severus takhle mluví. Nebylo to u něj normální.
„Nejvíc miluji tvoji duši. Tvůj soucit, laskavost, tvoje pochopení pro druhé. Já…jsi pro mě jediná, navždy.“
„Navždy?“
„Ano, navždy. To ti přísahám.“
Lily pohladila Severuse po jeho černých vlasech.
„A víš, co zbožňují já na tobě? Tvoje oči. Jsou černé jako noc a hluboké, plné citlivosti. Máš nádherné ruce, když se mě dotýkáš, hořím. Tvoje tělo mě přivádí do extáze. Dává mi něco, co jsem nikdy nepoznala. Ale miluji tě pro to jaký jsi. Umíš být laskavý, dokážeš se do lidí vcítit, jsi citlivý, skoro až křehký. A jsi jiný než ostatní. Nevím, jak a čím, ale jsi jiný.“
Políbili se. Lily občas Severus lezl na nervy svojí arogantní a panovačnou povahou, ale když byli spolu, byl jako vyměněný. Tak neuvěřitelně něžný a jemný. Jako by byla z porcelánu a on se bál, že by ji mohl rozbít.
Lily se stulila v jeho náručí. Bylo jí dobře. Cítila se s ním v bezpečí. Kdyby jí někdo v prvním ročníku řekl, že Severus Snape bude její první muž, vysmála by se mu. Ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Zavřela oči. I přesto že se zpotil, pořád krásně voněl tou jemně kořeněnou vůní drahé kolínské.

Severus zamžoural a pomalu otevřel oči. Lily spala v jeho náručí. Rozhlédnul se. Na schodech se něco dělo!
„Lily, vstávej!“ zašeptal a zatřásl s ní.
„Co je?“ zívla Lily a pak její zrak padnul na hodiny, „sakra! Za chvíli jsou tady holky!“
Severus se mrzutě zašklebil. 
„Myslím, že už jsou dole a asi jdou sem. Něco se děje na schodech. Radši vypadnu, aby z toho nebyl malér. Konec konců já tu nemám, co dělat.“
Severus si ve spěchu natáhnul kalhoty a košili.
„Ale dolů nemůžeš!“ vyjekla Lily a snažila se obléct.
Severus došel k oknu a otevřel ho. Podíval se dolů.
„Zbláznil jsi se? Zabiješ se! Severusi, tohle ne! Nedělej to!“
„Klid, doma jsem lezl z okna skoro denně. Mám v tom praxi, věř mi,“ usmál se sebevědomě.
„Severusi, ne. Srazíš si vaz a já se utrápím, jestli se ti něco stane!“
Severus Lily políbil a přehoupnul se přes okenní parapet.
„Uvidíme se ráno.“
„Severusi!“ Lily se vrhla k oknu. Trnula hrůzou, že spadne, ale on byl mrštný jako kočka. Lily se ulevilo teprve , když se protáhnul oknem do chodby poblíž nebelvírské koleje.
Rozhlédla se. Postel vypadala jako by tam došlo k boji. Severus si tu nechal boty a zbytek svojí školní uniformy. Nezdržoval se příliš s oblékáním. Lily ustlala postel a jen tak tak stačila schovat Severusovy věci.
„Ahoj, Lily, tak jak jsi se měla,“ vpadly holky do pokoje.
„Nějak jsem usnula,“ odpověděla Lily nejistě.
Debie si ji změřila zkoumavým pohledem. Najednou se Sabina vrhla pro cosi pod Lilynu postel. Lily málem omdlela, když uviděla, co vytáhla. Byly to Severusovy černé slipy.
„Ale, ale, Lily. Tohle asi nebude tvoje, co?“ šklebila se Jill.
„Já vím čí to je. Slizouna – to je jasná věc,“ prohlásila znalecky Sabina.
„Tak už to vyklop, Lily. Byl tady, že jo?“ zaútočila Michaela.
„Vyrušili jsme vás? Asi nějak spěchal, když si zapomněl slipy,“ křenila se Jill.
„Ale to znamená, že když je tu zapomněl, že je na sobě neměl. Jaký je, Lily? Pěkný, ptáček, pěkný?“ dotazovala se Debie.
Holky se rozesmály nad její poslední větou.
„Já to tak nemyslela! Vy jste pěkně sprostý,“ okřikla je Debie.
„My víme,“ hihňala se Jill.
„Holky dost!“ utnula je Michaela, když viděla, jak se Lily tváří, „Lily, řekni nám pravdu. My to nikomu neřekneme. Chodíte spolu? Ty a Sli…chci říct Snape.“
Lily se nadechla a pak zřetelně řekla: „Ano.“ 
Proč by to měli dál tajit? V pokoji zavládlo ticho.
„A má tě rád? Totiž neber to osobně, ale klukům ze Zmijozel jde většinou jen o sex.“
„Michealo, chodíme spolu už skoro půl roku a máme se rádi. Co je na tom tak divného? Miluje mě!“ prohlásila Lily pevně.
„To je dobře, Lily, už kvůli tobě. Nerada bych, abys si naběhla s nějakým šmejdem, co tě jenom zneužije. Chápej, Snape nepatří zrovna mezi rytíře na bílém koni.“
Lily přikývla. Věděla, že to Michaela myslí dobře.
„Severus je…člověk ho musí poznat blíž, aby pochopil jaký je. Těžko se to vysvětluje. Neukáže každému své pravé já. Nevěří lidem.“
„No, tak já bych vám první popřála hodně štěstí, Lily,“ rozčísla napjatou atmosféru Jill, „ehm, tohle mu asi budeš chtít vrátit, co?“ podala jí rozpačitě slipy.
Lily se rozesmála.
„Hele, a koukejte nás pozvat na svatbu, jasné!“ ozvala se Debie.
„A přestaňte to už tutlat. Bylo to k zbláznění. Nikdo neví, jestli spolu vy dva jo a nebo ne,“ přidala se Sabina.

Severus a Lily se stali nejsledovanějším párem na škole. A taky bezpochyby nejhezčím. Zmijozelská kolej Severuse dost odsuzovala, většině to bylo jedno a pár lidí jim to přálo. Bylo přece hezké vidět dva tak rozdílné lidi, jak se spolu drží za ruce, teď už i před spolužáky. Občas si dají pusu a vůbec jsou spolu šťastní. Lestrange byl přesvědčen, že Severus to celé dělá, jen proto, aby se pomstil Potterovi. A Pottera museli jeho kamarádi Sirius a Remus držet, jinak by snad Snapea zabil, tak strašný vztek na něj měl, že mu Lily přebral. Jeho rány ještě víc jitřily spekulace, zda spolu Snape a Evansová už spali. Severus a Lily neměli idylický vztah. Občas se hádali, ale vždycky se usmířili. Severus sám dokonce často ustoupil, přiznal chybu. Dělal to z lásky k Lily, protože sebekritiku neměl v povaze. Láska z něj udělal lepšího člověka. Už se tolik nenavážel do spolužáků, nedělal z profesorky Obrany blbce záludnými otázkami. I Potterovi se přestal mstít, protože si to Lily přála. Občas mu to ujelo a došlo k nějaké té srážce, ale nikdy ji nevyvolal Severus sám. Držel se zpátky, ačkoli by s chutí rozmáznul toho skrčka Pottera o zeď. Lily byla smysl jeho života a on tomu podřizoval vše.
Jenže jak říkají dva Murphyho zákony, čím bouřlivější láska, tím kratší dobu trvá. A jste-li šťastní, připravte se na nejhorší. 

*****

Stalo se to začátkem února. Lily odjela se seminářem studia mudlů a Severus se sám v Bradavicích nudil. Žárlivému Potterovi se vyhýbal a s ostatními studenty si neměl, co říct. Až ho Lestrange přesvědčil, že místo zírání do zdi, může jít s ním, s Bellatrix, s Igorem a Rosierem do Prasinek. A protože Severus neměl nic lepšího na práci, souhlasil. Lestrange si docela potrpěl na tvrdý alkohol a ani tentokrát si nezapomněl sebou vzít láhev vodky. Severus neustále odmítal návrhy, aby ochutnal. A tak si Rosier s Lestrangem udělali z něj srandu a nalili mu to do pití, když šel na záchod. Docela nevinný, hloupý žert, který měl ovšem katastrofální důsledky. Severus nebyl na alkohol zvyklý a velice rychle se opil. Už dva dny Lily postrádal, měl chuť na sex a tak pod vlivem alkoholu skončil v posteli s jednou sedmačkou ze Zmijozelu. Kruté bylo to, že si Severus z toho vůbec nic nepamatoval. Když se ráno probudil ve zválené posteli s příšernou kocovinou, byla už pryč a on neměl ani potuchy, co spáchal. Dokud mu to Igor neřekl. Severus byl v šoku. Natáhnul si trenky a vydrápal se z postele. Bylo mu strašně zle, ale byl schopný jen jediné myšlenky. Musí si s Lily promluvit dřív, než jí to někdo vyžvaní! Musí jí to vysvětlit! Musí se jí omluvit! Prosit o dopuštění! 
„Severusi, ona to už ví,“ zašeptal Igor Karkarov.
V Severusovi by se krve nedořezal. Vyběhl ze dveří pokoje, skoro se zabil na schodech a bos, jen v trenkách utíkal k nebelvírské koleji. Heslo neznal, ale pramálo mu na tom záleželo. Jeho zoufalý křik, že s ní musí mluvit, však Buclatou dámu vůbec nezajímal. A pak přišel Potter. Severus v jeho očích viděl opovržení.
„Zavolej mi Lily.“
James sjel téměř nahého Snapea znechuceným pohledem.
„Řekl jsem zavolej mi Lily!“ vyštěkl Severus.
„Dej jí pokoj! Už jsi jí ublížil dost!“ zasyčel James.
„Zavolej mi Lily! Prosím!“ ano prosil. Prosil Pottera! Tak moc se ponížil. Bylo mu to jedno. Lily byla jediné, na čem mu záleželo.
Ránu do zad nečekal.
„Ty grázle!“ zasyčel Sirius a smýknul Snapem po podlaze.
Severus nebyl dobrý rváč. Prát se moc neuměl. Navíc měl vrozený odpor k rvačkám tělo na tělo.
„Tichošlápku, nech ho,“ šeptl James.
Sirius se překvapeně otočil.
„Nechat ho?! Nechat tohohle bastarda?!“ Sirius nemohl věřit, že to James řekl. Zkroutil Snapeovi ruka za zády a donutil ho si kleknout, „už jsi spokojený, co? Leží v posteli a brečí! Kvůli tobě! Měli jsem tě nechat tehdy pod vrbou mlátičkou chcípnout!“
Severus se ani nesnažil bránit. Část jeho mysli to chápala jako zasloužený trest.
„Tichošlápku, už kvůli Lily ho nech jít.“
Sirius s výrazem největšího odporu Snapea pustil.
„Já s ní musím mluvit!“ trval Severus dál na svém.
„Víš, že jsme se my dva nikdy neshodli…no, to se stává. Že mě nenávidíš, fajn. Já tě taky rád nemám. Ale když už jsi chtěl pomstu, mohl jsi z toho Lily vynechat!“
„O čem to mluvíš, Pottere?! Jaká pomsta k čertu!! Na tebe já z vysoka kašlu! Chci mluvit s Lily!“ Severus byl zmatený a naštvaný.
„Hraješ to skvěle, Snape. Fakt, zahodil jsi kariéru herce. Ale já slyšel, co jí Lestrange řekl hned mezi dveřmi, když se vrátila. Jsi ještě větší ubožák, než jsem si myslel,“ Jamesův výraz i tón vyjadřoval to nejhlubší pohrdání.
Severusovi se stáhnul žaludek.
„Co jí řekl?“ vypravil ze sebe těžce.
James chvíli mlčel, ale pak řekl: „Žes ji sbalil, protože se mi líbí. Že ses mi chtěl pomstít. A pak si se vyspal s nějakou jinou holkou. Když jsem viděl, jak jí to ranilo, chtěl jsem tě zabít. Přísahám, že ano. Ale takový ubožák jako ty, mi za to nestojí. A teď vypadni a už dej Lily pokoj. Napáchal jsi škody až dost. Sirius má pravdu. Doufám, že ti to za to aspoň stálo,“ James mluvil tiše a smutně. V hlavě měl pořád obraz Lily zdrcené tou zradou.
Sirius do Snapea strčil.
„Slyšel jsi?! Kliď se! A už se tu neukazuj! Nebo ti ten tvůj rypák narovnám!!“
Severus se ale nehodlal ani hnout.
„Já s ní chci mluvit! Nevím, proč bych ti měl něco, Pottere, věřit! Žárlíš!“ vztekal se Severus.
„Na tebe? Ne, Snape, lituji tě. Lituji tě, že jsi takový ubožák.“
Tahle slova Severuse zasáhla. Byl zvyklý od Pottera na nadávky, rány, zlomyslnosti, ale ne na soucit.
Buclatá dáma se vyklonila a vylezl Remus. Zabodl pohled do Snapea.
„Chci s ní mluvit!“ otočil se Severus k Remusovi.
„No, to je možné. Ale ona s tebou ne. Abych byl přesný. Mám ti vyřídit, že tě nezná, že jsi pro ní od této chvíle cizí člověk. Měl bys se nad sebou, Snape, zamyslet. Protože tohle jsi vážně přehnal,“ Remusův hlas byl stejně tichý a zasmušilý jako Jamesův. Dnes poprvé byla Severusovi skutečně horká půda pod nohama. Žádné urážky, žádná rvačka. Dívali se na něj, jako by ani nebyl člověk, ale nějaká zrůda, kterou nemůžou a nechtějí pochopit. Copak nikdo nevěřil, že ji miluje? Že i on je schopen takového citu?
„Nemám důvod ti to věřit, Lupine!“ odsekl Severus.
„Já vím. Proto ti posílá tohle,“ Remus hodil Severusovi malou, černou krabičku.
Když ji Severus otevřel, skoro se mu podlomila kolena. Byl v ní ten zlatý řetízek, co jí dal k Vánocům. Chtělo se mu brečet. Tohle byl konec a byla to jeho vina. Zlomeně se otočil a odešel. Tady už neměl, co pohledávat.

Severus rozrazil dveře a bez jediného slova se vrhl na Lestrangea. Byl zaslepený nenávistí.
„ZABIJU TĚ TY, HAJZLE!“ zaječel Severus.
Lestrange se zkoušel bránit, ale Severus měl sílu jako šílenec. Surově a nemilosrdně Lestrangea mlátil, dokud mu nezačala téct krev z nosu i z pusy. Přihlížející byli šokování Severusovou agresivitou. Severus Lestrangea chytil za vlasy a vlekl ho k otevřenému oknu. Kdyby ho Karkarov a Rosier nezadrželi, snad by Lestrangea opravdu z toho okna vyhodil. Tak moc ho nenáviděl.

Přesto to všechno se Severus nehodlal vzdát. Jeho láska k Lily byla příliš hluboká, než aby se prostě smířil s tím, že už ho nechce vidět. Jenže ona ho ignorovala. Byl pro ni vzduch. Ani se na něj nepodívala. Marně na ni Severus zkoušel mluvit ve Velké síni u jídla. Zbytečně na ni čekával po vyučování. Prošla kolem něj, jako by ani neexistoval…jako by byl cizí. 
Severus se trápil. Poslal jí obrovský pugét rudých růží. Ráno ležel v koši před Buclatou dámou. Poslal jí bonboniéru, dostala jí McGonagallová. Napsal jí, dopis se vrátil neotevřený.
Severus skoro vůbec nejedl, špatně spal, ze spaní volal její jméno. Zhubnul a jeho elán a energie byly ty tam. Celé hodiny vydržel ležet na posteli bez pohnutí a dívat se na její fotku. Dlouho do noci postával u nebelvírské koleje, v naději, že přijde. Nemluvil. Vůbec nereagoval na své okolí.
Igor Karkarov, zřejmě jediný Severusův kamarád v pravém slova smyslu, ačkoli to nebylo kamarádství nijak pevné, se na to nemohl dívat. I kámen by se ustrnul nad tím, jak se Severus užíral tou bolestí, jak si to vyčítal. Igor se rozhodl, že se tohle musí řešit. Už ho nebavilo dívat se na Severuse, jak civí na blbou fotku, nebo jak v noci do polštáře brečí. 

„Evansová.“
Lily se otočila. Igor Karkarov na ni kývnul, aby šla k němu. Lily se zastavila a naznačila mu, že jestli něco chce, má jít on k ní. Igor se podvolil.
„Bavíš se?“ zeptal se Igor.
„Čím?“
„Jestli ho chceš zabít, tak uděláš nejlépe, když použiješ kuchyňský nůž. Je dost hnusné, že ho takhle trápíš.“
„Mluvíš o někom koho znám?“ zeptala se Lily chladně.
„Přestaň. On se kvůli tobě utrápí. Je z něj troska. Vůbec nejí, je hubený až to hezké není.“
„O kom mluvíme?“
„Evansová, ty moc dobře víš o kom mluvím. Snape – neříká ti to něco?“
„Obávám se, že nikoli,“ odsekla Lily.
„Celé hodiny zírá na tvojí fotku, v noci vůbec nespí a brečí. Vůbec nekomunikuje s okolím. Jak daleko to necháš zajít?“
„Tak podívej, já nebyla ta, která se vyspala s někým jiným! A jestli si myslí, že mě tímhle divadlem dojme, tak je větší blbec, než jsem si myslela!“ Lily byla až neuvěřitelně tvrdá. Severusova zrada jí zasáhla a pořád to nepřebolelo. Jenže nejhorší bylo, že viděla, jak se trápí. Viděla jeho upřímnou a hlubokou bolest. V noci kvůli němu brečela. Pořád ho měla ráda. Jenže když ji zradil jednou, kdo jí zaručí, že to neudělá znovu? Ne, už mu nemohla důvěřovat. A bez důvěry nemůže vztah fungovat. Pořád by ho podezřívala.
„Tak si s ním aspoň promluv! Jak se s tím má vyrovnat, když nemáš ani tu odvahu říct mu to do očí?!“
Lily se kousla do rtu.
„Tak jo. V osm v Astronomické věži.

Severus se celý chvěl nervozitou. Pak se konečně objevila. Najednou nevěděl, co má říct. Padnul na kolena.
„Lily, já…“
Bylo jí ho líto. Asi by jí nevěřil, že jí to bolí stejně jako jeho. V těch černých očích se třpytily potlačované slzy.
„Severusi, nedělej scény. Jsem tu abych ti řekla…abych ti řekla, že je mezi námi konec.“
„NE! Lily, tohle neříkej! Tohle ne!“
„Je to tak, Severusi.“
„To nemůžeš. Po tom všem. Já tě miluji, Lily. Nedokážu bez tebe žít!“
„Ale dokážeš. Najdeš si jinou holku…“
„Já jinou nechci! Už nikdy! Chci jen tebe!“
„Severusi, chovej se jako chlap a ne jako ufňukanec.“
„Děláš si ze mě srandu? Dal jsem ti všechno a ty tomu říkáš teď fňukání? Proč, Lily?“
„Proč? To bych se mohla ptát já tebe! Proč jsi se s ní vyspal, no?!“
„Já nechtěl!“
„Já zapomněla. Byl jsi ožralý jako čuně! A to má být omluva? Prostě je mezi námi konec. Sbohem!“ Lily se otočila a zamířila ke schodům.
„Nedělej to. Proboha, Lily, zapřísahám tě, nedělej to!“
„Sbohem!“
„Já tě miluji! LILY!“
Lily se rozběhla pryč.

Severus Snape ztratil chuť do života. Přežíval. Den za dnem, noc za nocí.Pořád doufal, že se k němu nakonec vrátí. Jenže osud mu zasadil další krutou ránu. V sedmém ročníku v sobě našli James a Lily zalíbení. A to byl poslední hřebíček do pomyslné rakve Severuse Snapea. Uzavřel se do sebe. Zanevřel na svět. A slíbil si, že už nikdy si k sobě nikoho nepustí tak blízko, aby mu mohl takhle ublížit. Jako lék na bolest zkoušel nenávist. Na koleji prakticky vládnul místo prefekta. Tyranizoval slabší a pronásledoval Pottera. Lily nenávidět nedokázal, a tak nenáviděl aspoň všechny okolo sebe. A aniž si to uvědomoval systematicky zabíjel v sobě to, co na něm Lily milovala. Začal se stýkat s pochybnými lidmi a hledal únik před svou bolestí. Jejich cesty se rozešli. Severus se přidal ke Smrtijedům. Lily se vdala a stála na druhé straně barikády. Přesto jeden na druhého nikdy nezapomněli a pořád ve svých srdcích nosili lásku jeden k druhému. Ačkoli Severus ji pohřbil velice hluboko. Chtěl zapomenout. A přesto nemohl. Měl mnoho žen, ale žádná v něm neprobudila ani trochu citu.
Znovu se setkali až po pár letech. A bylo to setkání, které je oba těžce zasáhlo. A skončilo dost nešťastně – v posteli. Severus nedokázal odolat a Lily svedl. Vždycky měl šarm a teď, když byl starší, ho uměl zneužívat. Snad si bláhově myslel, že vzkřísí, co bylo. Opak byl pravdou. Lily ho za to začala nenávidět. Řekla mu, že tím, co udělal, tím jak ji zneužil, zničil všechny hezké vzpomínky, které na něj měla. A vykázala ho navždy ze svého života. Přesto se spolu setkali ještě jednou. Když mu Lily přišla říct, že je těhotná, a že dítě je bez pochyb jeho. Pro Severuse to byla rána. Chtěl, aby se rozvedla. Chtěl si ji vzít. Ale nemohl. Věděl, že lord Voldemort by s takovým sňatkem nesouhlasil. A odejít od Voldemorta nemohl. Vše, co by udělal, by vedlo k ohrožení života ženy, kterou miloval, a jejich nenarozeného syna. A tak osud zasadil Severusi Snapeovi další těžkou ránu. Musel se vzdát svého syna. Byl nucen slíbit, že chlapce nikdy nevyhledá a neprozradí pravdu. Pak připravil lektvar, který smazal na dítěti všechny stopy jeho genů, a navždy musel odejít z Lilyna života…

„…no, a ten chlapec, jsi ty, Harry,“ skončil Brumbál vyprávění.
Harry seděl na židli, ztuhlý až do duše, neschopný se pohnout. Nechtěl tomu uvěřit. To nemohla být pravda! Nemohla! Ne!
„Severus to nesl velice těžce. Ale svůj slib dodržel. Jenže pak jsi přijel do Bradavic. Musel být zoufalý z toho, že ti nemůže říct pravdu.“
„JÁ VÁM NEVĚŘÍM!“ zaječel Harry, když konečně našel hlas.
„Jistě, Harry, můžou se udělat testy DNA. Pak uvidíš, kde je pravda. Vím, jak se asi cítíš…“
„NE TO TEDY NEVÍTE! SNAPE JI ZNÁSILNIL! JE TO ZRŮDA! A JÁ TAKY! AŤ CHCÍPNE!“ Harry byl nepříčetný. Chtěl, aby Snape umřel. Chtěl ho sám zabít, za to co udělal jeho matce!
„A k čemu ti bude jeho smrt, Harry?“
„Ne, tohle není pravda,“ snažil se Harry uklidnit, „to nemůže být pravda. Co…co ta věštba.“
„Věř tomu nebo ne, ale než jsi se narodil, tak se Severus skutečně lordu Voldemortovi postavil. Ne veřejně, ale díky tomu, že se stal špehem, jsme třikrát lorda Voldemorta v jeho plánech zastavili. A byly to Severusovy zásluhy. Takže věštba platí.“
„Snape mě nenávidí,“ hledal Harry argumenty proti.
„Opravdu? Proč si to myslíš?“
„Pořád se do mě naváží a uráží mě a ponižuje. Kdyby byl můj otec, tak by to nedělal!“
„A jak by se měl chovat, když ti to nesměl říct? Snažit se tě nenávidět, bylo pro něj nejspíš to nejschůdnější řešení. Nebo tě snad nechránil? Nesnažil se tě držet stranou od malérů? Nekladl na tebe tak vysoké nároky, že jsi uspěl u NKÚ z lektvarů výborně?“
„Chtěl mě vyloučit ze školy! A ne jednou!“
„Ale nevypadá to, že bys byl ze školy vyloučen, co? Věř mi, že Severus se už zasadil o vyloučení několika studentů, kdyby tě opravu chtěl nechat vyloučit, myslím, že by mu to moc práce nedalo, co Harry?“
„Ne, tohle ne,“ zašeptal Harry.
„Severus neví, že znáš pravdu. Můžeš ho nechat zemřít nebo mu zachránit život. A pak bude záležet jen na tobě, jak s těmi informacemi naložíš. Věř mi, ale, Harry, že pod tou drsnou maskou, kterou Severus už léta nosí, tě má rád. Vždyť si jeho syn – jeho krev. A to, že se jmenuješ Potter na tom vůbec nic nemění. Tvoje matka si nepřála, abys se dozvěděl pravdu. Ale za daných okolností…tvoje matka je mrtvá, tvůj kmotr bohužel také, ale jak vidíš, Harry, nejsi sám.“
Harry se ztěžka zvedl ze židle a zamířil ke dveřím. Připadalo mu, že ho drtí obrovský balvan.
„Kam jdeš, Harry?“ otázal se Brumbál.
„Na ošetřovnu…za ním. Nevím, co bude dál, ale myslím, že nechci, aby…aby… táta umřel.“

Konec