Autor: Sharp Tonque
Překlad: sssnake
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Snape se na vlastní kůži přesvědčí, jak chutná jeho vlastní kouzlo
Vkročil jsi do mých snů
Ač chudý, jsem
vlastníkem svých snů.
Já rozprostřel je ke tvým
nohám.
Našlapuj měkce, když do nich vcházíš…
W. B.
Yeats
*****
Harry nacpal
učebnici lektvarů a svůj poznámkový blok do tašky, kterou si
pak přehodil přes rameno. I když poběží, jen tak tak to stihne
a Merlin mu pomáhej, jestli přijde pozdě. Protože jestli ano, tak
to udělá jen jednou. Pak poletí. Vyběhl z knihovny, seběhl po
schodech do sklepení a vrhl se ke dveřím pracovny učitele
lektvarů.
Když Brumbál na začátku roku donutil Snapea
pokračovat v lekcích nitrobrany, Snape se k tomu postavil
pochopitelně po svém – dával najevo svou rozladěnost. Dokonce
více, než obvykle. Harry si byl jistý, že jeden druhého zabije
dříve, než skončí září. První měsíc školy se však blížil
k závěru a oba byli stále naživu.
Neměl by podezírat
Brumbála z toho, že očaroval stěny ve Snapeově pracovně
uklidňujícím kouzlem. Pro to, že oba zůstali naživu, však
neměl jiné vysvětlení. Jinak nedokázal vysvětlit ani jejich
prozatímní… přátelství by bylo přeci jen silné slovo. Možná,
že by se to dalo nazvat tolerancí. Ano, prozatímní
tolerance.
To, co však Harryho znepokojovalo mnohem více,
byly sny, ze kterých se poslední dobou budil s nepříjemným
pocitem a celý zpocený. Harry si byl jistý, tedy, skoro jistý, že
by Brumbál k uklidňujícímu kouzlu, kdyby ho byl opravdu použil,
nepřidal žádostivé kouzlo. Nevěděl tedy, vůči komu vznést
svá obvinění.
Hm. Za vším hledej Snapea. Tohle pravidlo
se mu vyplatilo ctít při mnoha bradavických dobrodružstvích.
Harry odmítal brát v úvahu případy, kdy se v tom bastardovi
zmýlil. Ano. Za všechno může Snape.
Harry zatnul čelist.
Jasně. Tuhle hru mohou hrát jenom dva, přemýšlel. Vůbec
nevadilo, že si nebyl jistý, jestli jde skutečně o hru. A pokud
ano, že nezná pravidla. Nebelvírská odvaha mu v minulosti už
nesčíslněkrát pomohla vybruslit z mnoha nepříjemných situací.
Tahle by neměla být výjimkou.
Zatlačil na dveře a když
se otevřely, neomaleně vrazil do místnosti. Tašku nechal s temným
žuchnutím dopadnout na nejbližší lavici a bojovně si založil
ruce v bok.
„Srážím Nebelvíru pět bodů za váš příliš
hlučný příchod,“ ucedil Snape aniž by zvedl hlavu od domácích
úkolů, které opravoval. To bezpochyby zabránilo ztrátě dalších
cenných bodů v držení Nebelvíru. Kdyby totiž Snape vzhlédl,
zajisté by mu neunikl Harryho pohled. Byl zázrak, že ve Snapeově
hábitu ještě nebyla díra.
„Promiňte, pane,“ donutil
se Harry říci předtím, než pevně stiskl zuby. „Sednu si tu a
budu zticha, dokud neskončíte s opravováním.“ Sesul se na
stoličku a dál propaloval Snapea ohnivým pohledem svých zelených
očí.
„To jsou ta nejinteligentnější slova, která jsem
vás kdy slyšel vypustit z úst, Pottere.“
Harry cítil,
jak mu ve spánku silně tepe žíla. Samozřejmě. Jak jinak. Jen si
rýpni.
O hodnou chvíli později Snape konečně dokončil
opravu domácích úkolů. Udělal poslední červenou čáru na
zbývajícím pergamenu, odložil brk, uzavřel inkoust a vstal. „Tak
si to pojďme odbýt. Čím dříve se zbavím vaší protivné
společnosti, tím méně bídně se budu cítit.“
„To se
vsadím,“ posmíval se Harry.
Snape mu věnoval zvláštní
pohled, ale nechal ho projít bez poznámek. Pouze vytáhl hůlku a
ukázal na místo u svých nohou. Harry sklouzl na stoličku. Jeho
nohy se stěží dotýkaly podlahy. Pak Snape zavrčel:
„Legilimens!“
Harry zakolísal. Naneštěstí, většina
jeho myšlenek se točila kolem jeho nedávného snu, ve kterém se
objevil Snape. A právě tyhle vzpomínky byly první, které se mu
vybavily.
Ruce spočívající na bocích, palce laskající
kyčle, horký dech na kůži, lapání po dechu, vzdechy, pohybující
se stíny,… Harryho snaha byla marná. Nedokázal ho zarazit.
…proplétající se jazyky, hlazení, lízání, kousání,
škrábání,… Harry začal panikařit. Nefungovalo to. Znova se o
to pokusil a
…nenasytnost, pohlcení, potřeba, chtíč, …
Ne, ne, ne! Harry se horečnatě pokoušel zbavit se Snapeovi
přítomnosti ve své mysli. Křečovitě stiskl hůlku a
…hladící
prsty, tlak, napětí, odevzdání,…
Harry přestal. Počkat!
Tohle přece nebyl jeho sen. Odpočíval a nechal ty představy
klidně proplouvat skrz svou mysl.
U Merlina, tak horký a tak
úzký. Tvrději, ještě tvrději,…
Jednotlivé útržky se
spojily v jediný obraz Snapea na posteli s nebesy jak se sklání
nad pružnou, mužskou postavou. Harry zkoumal osobu klečící před
Snapeem. Chlapec měl zavřené oči a hlavu zvrácenou dozadu. Srdce
se mu skoro zastavilo, když poznal sám sebe.
To byl Snapeův
sen. Harrym projel žhavý blesk. Tohle byly Snapeovy sny, ne jeho.
Když bylo po všem, Harry si uvědomil, že leží na podlaze, celý
se třese a divoce lapá po dechu. Navíc byl tvrdý jako skála.
Jeho nitrem se jako hurikán prohnal záchvěv hlubokého ponížení.
Jakmile měl sám sebe opět pod kontrolou, vzhlédl. Snape k
němu stál otočený zády. Byl od něj tak daleko, jak mu jen
dovolovaly rozměry komnaty. „Lekce skončila, Pottere.
Vypadněte.“
Harry z jeho klidného, dokonale ovládaného
hlasu nedokázal poznat, co právě cítí ani co si myslí. Možná,
že to ponížení necítil Harry. Proč by se k němu Snape otáčel
zády, kdyby zuřil? Harry vstal a rozpačitě se poškrábal ve
vlasech. Hledal slova. Nějaká slova. Jakákoliv.
„To
bylo…“ Harry se rozhlédl po místnosti a snažil se najít
nějaký bod, od kterého by se mohl odrazit. Nic však nenašel a
tak se pohledem znova vrátil ke Snapeovým zádům. „Ehm, to
bylo…“
„Mlčte!“ nebezpečně zasyčel Snape. Harry
mohl vidět, jak se každičký sval v jeho těle napjal.
„Já
jen… Chci říct… To byl ten důvod, proč se naše myšlenky
propojily, že? Vycházelo to z nás obou. Byli jsme pohlceni
vlastními sny. Je to tak?“
Jedinou odpovědí mu bylo
ticho.
„Vaše mlčení považuji za ano,“ zamumlal. Zaťal
ruku v pěst a zase ji uvolnil. Znepokojeně se kousl do spodního
rtu. Nakonec si povzdechl. „Pro mě je to také nepříjemné.“
Snape
se prudce otočil a Harry instinktivně ustoupil o pár kroků vzad.
Málem zakopl o stoličku. „Mlčte, vy drzé dítě. Nic jste
neviděl. Nic nevíte. S nikým o tom nebudete mluvit. S nikým,
rozumíte?“
Harry cítil, jak mu spadla čelist. Tohle na
něj bylo opravdu moc. Jak hloupý si Snape myslí, že je? Dobře,
tak jinak… Jak slepý a nevšímavý… Když viděl, jakým směrem
se jeho úvahy ubírají, radši to vzdal.
„Vy… vy… vy
pokrytče!“ Harry udělal tři rychlé kroky proti druhému muži,
přičemž divoce gestikuloval oběma rukama. „Stalo se to.
Nemůžete předstírat, že ne.“
„Myslím, že byste byl
velmi překvapen zjištěním, co mohu a co ne, Pottere.“ Snape
odhalil zuby v hrozivém, krutém úsměvu, pod nímž Harry
překvapivě tál jako jarní sníh. Když se to sečetlo s urážkou,
která měla Harryho ranit, jeho penis ještě dokonce ztvrdl.
Možná, že ústup by byl v tuto chvíli tím nejlepším
řešením. Snape vypadal, že je připravený ho roztrhat na kusy
jestli s ním bude dále debatovat. Asi by mu měl dát nějaký čas,
aby se s tím vyrovnal. Sám cítil, jak mu penis pulzuje v kalhotách
a touží po uvolnění.
„Někdy o tom pochybuji,“ pokusil
se Harry působit dospěle. Nemyslel si však, že by se mu to
povedlo. Když vzal v úvahu to, že se mu nepodařilo navázat oční
kontakt a navíc, že velkou část jeho pozornosti vyžadoval jistý,
dosud nevyřešený problém… „Už půjdu. Tímhle to ale
neskončilo!“ upozornil Snapea. Sebral svoji tašku a vyběhl z
místnosti aniž by dal Snapeovi čas jakkoliv
zareagovat.
Potřeboval koupelnu, a to rychle.
Konec
Žádné komentáře:
Okomentovat