Sex 101 profesora Snapea

 

Autor: Aradia
Překlad: D.J. Orlovský
Hlavní Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Vedlejší Pár: Draco Malfoy/ Harry Potter
Shrnutí: Brumbál pověří Severuse Snapea vyučováním sexuální výchovy chlapců z pátých a šestých ročníků. Harry si ujasňuje své postoje k profesoru lektvarů a připravuje intriky a svody - nabídku, kterou Snape nemůže odmítnout
Poznámka: Děkuji Caroline za korekturu překladu

Sex 101 profesora Snapea

„Já tomu prostě nevěřím!“
Hermiona Grangerová probodávala Rona pohledem, který si vždy schovávala pro chvíle, kdy si myslela, že si z ní dělá srandu. Povzdechla si a zamířila dolů halou směrem ke knihovně. Přemýšlela, co to může být za vtip. Ron šel v závěsu za ní.
„Abys věděla, je to pravda,“ protestoval, dohonil ji a srovnal s ní krok, „protože jsi o tom ještě neslyšela, neznamená to, že to tak není.“
Zastavila se tak prudce, že zrzavý kluk musel uhnout stranou, aby se s ní nesrazil. Hermiona svěsila ramena: „Proč by proboha Lucius Malfoy souhlasil, že bude učit v Bradavicích lektvary?“ zapochybovala.
Ron se zamyslel a pak pokrčil rameny: „Nemám páru. Třeba se nudí… víš jak tihle čistokrevní intelektuálové žijí a třeba… možná…“
„Blbost!“ odsekla Hermiona, „jsou to jenom pomluvy, které šíří šestnáctiletí puberťáci,“ prohlásila Hermiona, otočila se a pokračovala dál.
Ale tentokrát si Ron trval na svém. Nenáviděl, když se chovala takhle. Nebyla s ní rozumná řeč. Naštvaně si povzdechl a rozhodl se, že zkusí Hermionu ještě jednou přesvědčit, že novinka, která se k němu právě donesla je pravdivá… ne nějaká pomluva. Rozběhl se za ní, chytil ji před vchodem do knihovny.
„Co ještě?“ ušklíbla se Hermiona, „Víš, musím se učit. Taky bys měl. Zítra máme zkoušku z Obrany proti černé magii a ty si nemůžeš dovolit neudělat ji,“ napomenula ho.
„JE to pravda, Hermiono,“ naléhal Ron a jeho hlas se nesl až do knihovny. Několik studentů vzhlédlo od svých knih.
„Hlasitěji,“ zasyčela Hermiona a obrátila oči v sloup.
Ron k ní přistoupil blíž, naklonil hlavu k ní a zašeptal: „Je to PRAVDA! Snape prý bude na čas učit něco jiného a Brumbál se rozhodl, že přijme někoho, kdo těch pár hodin vezme za Snapea. Zatímco bude učit kdo ví co. Přijal Luciuse Malfoye, aby vypomohl s prvními a druhými ročníky lektvarů!“
Hermiona přestala být tolik podrážděná a začala pochybovat.
„Ty si myslíš, že… Dracův otec je ochotný převzít Snapeovy třídy?“
Ron pokrčil rameny a odpověděl: „No dobře, ale vypadá to, že Brumbál v každém případě myslí, že jo.“
„Hm,“ zamyslela se Hermiona, „Lucius Malfoy byl svého času jedním z nejlepších studentů Zmijozelu. Pokud si vzpomínám, byl v lektvarech vynikající.“
Ron se poťouchle usmál: „A to máš z Dějin bradavické školy, co?“
Hermiona nenuceně pohodila svojí hustou hřívou vlasů a odpověděla: „Ne,… z Bradavičtí učitelé minulosti a současnosti.“
Ron nahlédl do knihovny: „Jé…podívej! Támhle je Harry!“ zamával na chlapce sedícího stranou u stolu v blízkosti okna s rozevřenou knihou.
Hubený chlapec s brýlemi nevypadal, že vidí své přátele rád. Jeho myšlenky byly někde jinde a jeho dva dobří kamarádi, kteří k němu právě pospíchali, by byli asi v šoku, kdyby věděli ke komu se jeho myšlenky stáčely.
Harryho víčka byla zavřená a ukrývala oči jež měly podobu jasně zelených smaragdů. V jeho pohledu byla jakási smyslnost a kdyby někdo z těch, kteří tu byli v knihovně s ním, na chvíli pozoroval chlapcův výraz, museli by nejspíš poznat jakými myšlenkami se zabývá. Jistě to nemělo nic společného s knihou kouzel živlů, která ležela otevřená před ním.
Sex bylo něco, na co myslel Harry neustále, jako tomu ostatně bývá u chlapců jeho věku. Přicházel do období nečekaných hormonálních bouří a v poslední době byl po sexuální stránce obzvláště vnímavý. Harry by rád začal s praktickým vzděláváním v sexu s nějakou dívkou tady v Bradavicích… uspěchaná setkání v temných koutech, rozpačité polibky a smět příležitostně zabloudit pod blůzku. Jenže pravdou bylo, že to co rozvášnilo Harryho libido, bylo setkání s Dracem Malfoyem před necelými třemi měsíci akorát před důležitou zkouškou z Obrany.

*****

Právě dopsal test ze studia Obrany proti černé magii. Harry byl neobvykle neklidný a rozhodl se projít. Noc byla teplá. Studentům bylo dovoleno procházet se po famfrpálovém hřišti, pokud neriskovali. A Harry měl tuhle výhodu ačkoli věděl, že je trochu pozdě na procházku venku.
Když Harry došel na okraj hřiště, cítil, že neklid, který ho vyhnal z nebelvírské společenské místnosti, se stává jaksi konkrétnější. Měkce zasténal, když se v jeho slabinách začala probouzet ta známá tvrdost.
„To ne,“ zasyčel, ale věděl, že dokud s tím něco neudělá, bude to zarputile přetrvávat.
Jasná obloha a úplněk to všechno jenom ztěžovali. Nemohl prostě jen tak vytáhnout ten pulzující orgán a udělat se tady. Přemýšlel. Samozřejmě, roh hřiště, kde se stýkají stěny, kde je tma a stín. Tam bude mít soukromí. Rozhodl se, že to skutečně nepočká, než se vrátí do ložnice nebo na chlapecké záchody. Harry tedy zamířil do vzdálenějšího rohu hřiště.
Postavil se podél zdi, kde bylo množství pěstěných keřů. Byl rád že tu jsou. Aspoň měl větší soukromí. Nepředpokládal, že by tu dnes v noci byl kromě něj někdo jiný. Ještě jednou se rychle rozhlédl po okolí. Pak Harry zajel rukou pod hábit a našel zip kalhot. Hbitě rozepnul poklopec a vysvobodil ten žulově tvrdý instrument. Když byl konečně venku, sevřel prsty kolem té hypercitlivé erekce. Unikl mu slastný sten, když si ho začal pozvolna zpracovávat. Věděl, že by to měl udělat rychle. Ačkoli se cítil docela v bezpečí před jakýmkoli nečekaným vyrušením, jeden nikdy neví. Harry se pomalu nadechl a pokračoval v pohybech podél celé své erekce. Nedokázal potlačit steny, které unikly z jeho lehce rozevřených rtů, pomalu přivíral víčka, když nepopsatelný pocit rozkoše začínal svírat celé jeho tělo. Jak si vychutnával ten pocit. Na kratičký moment se jeho ruka zastavila. Zajel si druhou rukou do, teď už rozhaleného, hábitu, takže prsty mohly masírovat krví naběhlou špičku penisu a ještě tak zvyšovat pocit slasti. Dýchal mělce. Pas se zhluboka nadechl.
„Ale, ale… podívejme na to!“
Hlas přicházel z křoví vpravo, kde Harry stál, nohy od sebe a naléhavě uspokojoval. Následoval nepříjemný, úsečný smích a Harry, který se přestal věnovat své erekci, se rozhlédl a uviděl Draca Malfoy. Ruce měl zkřížené na prsou a – pozoroval ho.
Malfoy ukázal na jasně viditelnou zduřeninu pod Harryho hábitem.
„To je tvoje hůlka, Pottere? A nebo jsi tak nadšený, že mě vidíš?“ posmíval se Draco.
Harry byl rudý studem. Otočil se a chvatně se snažil dostat svoji pulzující erekci zpátky do kalhot. Malfoy ho obešel, takže si teď hleděli tváří v tvář. Harry byl natolik zaměstnán tím, oč se snažil, že se neotočil.
„Vážně,“ dusil se Malfoy smíchy, „musím říct, že jsem překvapený. Ta představa, že ten tolik vychvalovaný chlapec, který zůstal naživu, si ulevuje od svých sexuálních tužeb svojí vlastní rukou... Já myslel, že kterákoli z těch tvých malých, naivních fanynek by se o tebe s radostí dobrovolně postarala… mnoha způsoby…“, Malfoy se odmlčel, než dodal: „Vždycky jsem myslel, že velký Harry Potter balí holky na Zlatonku!“
„Co kdybys vypadnul?“ zasyčel Harry, který znovu našel řeč, vyškubl svůj hábit zachycený v jeho nedokončené snaze se upravit. Nečekal ani na odpověď a pokusil se proklouznout kolem Draca a vrátit se zpátky do hradu. Draco mu však zablokoval ústup a zatlačil Harryho zpátky do kouta.
„Jdi ode mne!“ dožadoval se Harry, ale nedokázal hlasem dosáhnout takové autority, která by přinutila Draca aby mu dal pokoj. Bylo to špatné. Harry neuspěl ve snaze vrátit ten svůj obří orgán do kalhot a když nečekaný poryv větru rozevřel jeho hábit, vykoukl jeho penis v celé své obří slávě.
Draco pozvedl jedno obočí: „To není špatné, Pottere. Není to sice moje liga, to ne, ale… není to špatné,“ ohodnotil Harryho nenuceně.
Harry se poníženě zahalil do svého hábitu. Vše, co chtěl, bylo odplížit se zpátky na kolej a schovat někam hlavu. Nebo jednoduše umřít. Obojí dohromady by mohlo fungovat docela dobře.
Mezitím Draco rozevřel svůj hábit a jednu ruku položil na pásek svých kalhot.
„Chceš vidět, jak to má vypadat?“ uculil se Draco.
Harry sklopil oči a odvrátil obličej.
Draco si znechuceně odfrkl: „Co je, Pottere? Nezvládneš konkurenci?“
Blonďatý chlapec se odmlčel a pozoroval narůstající stín budovy.
„Nebo… možná to je tím, že chlapec, který zůstal naživu je ještě… panic?“
Harry se znovu pokusil projít kolem Draca, ale ten ho zadržel. Viditelně si to užíval.
„Tak je to, že? Jsi pořád čistý jako padlý sníh, že jo Pottere? Sladkých šestnáct a ještě nikdy nesouložil… nebo se líbal. Klidně se vsadím,“ Draco se zahleděl k obloze jako by vesmír nemohl obsáhnout jeho radost z toho, co zjistil.
„Víš, co mi můžeš, Malfoyi!“ vyštěkl Harry, „vůbec nic o mě nevíš!“
„Vím, že jsi panic, Pottere,“ ušklíbl se Draco, „jako všichni ti hodní, malí nebelvírští. To je perfektní!“
Všechno v Harrym toužilo být co nejdál od výsměšného sarkasmu Draca Malfoye. Chtěl jít zpátky do hradu, proplížit se do Snapeova sklepení, vypít něco rychlého a smrtelného, bolehlav by byl nejlepší, vypít to a skončit to. Bylo mu tak zle z toho ponížení, že se musel přemáhat, aby v sobě udržel večeři.
Draco však s Harrym ještě neskončil.
„Dělají si to nebelvírští vzájemně?“ zeptal se Draco posměšně, „Chci říct při tom vašem kamarádství a ochotě pomoct v té vaší neschopné koleji, jeden by myslel, že byste mohli poskytnout pomocnou ruku ve chvíli… potřeby.“
Harry hleděl na Draca s čirým odporem.
„Předpokládám, že ve Zmijozelu to děláte všichni! Jste mizerná sebranka úchylů!“ vyprskl Harry.
Nezdálo se, že by ta poznámka Draca nějak vyvedla z míry. Pouze pokrčil rameny: „Jenom chudáci si ho honí sami.“
„Polib mi!“
„Ty jsi to navrhl, Pottere,“ usmál se Draco roztomile.
„Tak to udělej!“ byl to trapný pokus o odpověď. Hned jak to vyslovil, věděl Harry, že to bylo dětinské.

Draco přistoupil k Harrymu. Jeho tvář byla vážná.
„A co když opravdu zůstanu a udělám to?“ zeptal se tiše, což způsobilo jednoznačnou odezvu v Harryho slabinách.
Harry neměl kam ustoupit. Stál a zíral s otevřenou pusou.
„Můžu tě naučit věci, Pottere… věci, které bys měl vědět,… věci, které můžeš naučit ty ostatní malé, sladké nebelvírské slečinky. Co říkáš? Můžu pak o sobě tvrdit, že jsem chlapec, který první poskvrnil velkého Harryho Pottera. Mmmmmmmm… sto bodů pro Zmijozel!“
„Jsi nechutný!“ vyprskl Harry opovržlivě.
Aniž by Draco odpověděl, vklouzl rukou pod Harryho hábit, okamžitě našel a sevřel jeho erekci.
„Vážně si to myslíš, Pottere? Dobře… nech mě ukázat ti, že nejsem sám,“ zašeptal Draco a začal Harryho uspokojovat. Volnou ruku obtočil Harrymu kolem pasu, aby nemohl utéct. Přitáhl si ho k sobě, takže se jejich těla těsně dotýkala. Harry cítil, jak jeho penis tvrdne. Řval odporem a snažil se vyprostit z Dracova sevření.
„Uklidni se,“ procedil Draco mezi zuby.
Draco zpracovával Harryho penis rytmicky a intenzivně. Harry cítil, jak mu měknou kolena. Draco si začal třít slabiny o Harryho stejnými rytmickými pohyby, jaké prováděly jeho zaneprázdněné ruce.
„Přestaň!“ udýchaný Harry zkoušel Draca kopnout, ale Draco obratně uhnul.
Dracovy rty se začaly pohybovat podél Harryho krku. Jeho jazyk se připojil k jeho zkoumajícím rtům, pomalu olízl Harryho ucho, lehce ho kousl do lalůčku, ne moc něžně, pak přitiskl svoje měkké rty k jeho uchu a zašeptal: „Uvolni se, idiote! Můžu ti pomoct k tomu, abys zažil něco fantastického!“
Harry cítil výsledky Dracovy péče na své pulzující erekci a věděl, že má pravdu, ještě dřív, než slyšel Dracova slova. Věděl to… a nenáviděl to! Nenáviděl to, že Dracův stisk je pevný, ale ještě ne bezohledný… nenáviděl to, že našel ten perfektní rytmus… nenáviděl to, že Draco ví, jak dráždit špičku jeho penisu a ani nezanedbává zbytek… nenáviděl to, jak jeho dech přecházel ve sténání a ještě víc než to. Harry nenáviděl to, že taje pod účinkem nepřeberného množství pocitů, které v něm ten kluk vyvolával. A nenáviděl to, že mu Draco posměšně šeptal do ucha: „To je ono, Pottere, jsi připraven přijmout zlatý hřeb tohoto malého zmijozelského kouzla.“
Harry ta slova jen stěží vnímal. Plně se oddal Dracově ruce, která Harryho rychle přibližovala k vytouženému orgasmu. Najednou Draco ruku stáhl a obrátil k němu tvář.
„Bože… ne!“ zaskučel Harry horečně. Byl tak blízko, tak připravený. Proč Draco teď přestal? Vzrušeně se zahleděl na blonďatého chlapce, který rozepínal svůj poklopec a hledal svůj ztvrdlý orgán. Jednu ruku zahákl kolem Harryho, pak Malfoy přitiskl své pružné tělo k němu, jeho ústa našla ta Harryho v horkém, žádoucím polibku. Jeho jazyk vklouzl do Harryho, teď už ochotných, úst jemně a dráždivě.
„Dej mi ruku,“ nařídil Draco naléhavě, když se nadechli po polibku. A Harry mu vyhověl. Nechal ho, aby mu vedl ruku do svých slabin, kde ukázal Harrymu, jak má sevřít prsty okolo obou penisů a on to udělal, takže se teď oba chlapci současně vzájemně ukájeli.
Po několika málo minutách Harry zasténal: „U… už to bude!“
„Anoooo,“ syknul Draco a v tu samou chvíli to oběma přišlo. Jejich sperma potřísnilo každému z nich slabiny a stékalo po rukou. Oba si vychutnávali tu rozkoš nestarajíce se o nic okolo.
Jakmile byl Draco hotový, jeho ruka pustila Harryho povadlý penis, odstoupil a pozoroval Harryho. Harry ztěžka oddechoval, díval se na Draca a najednou si uvědomil, co vlastně udělali. Začervenal se a chvatně a zuřivě si zapnul kalhoty a zastrčil si tričko.
Draco se stále díval na Harryho a nenuceně si hladil svůj napůl ztopořený penis.
„To je způsob, jak mohou kamarádi pomoct jeden druhému i mimo Zmijozel,“ uculil se nafoukaně.
„Ty…,“ Harry chtěl říct prasáku, ale zarazil se. Vždyť právě Dracovi dovolil, by si s ním dělal, co chtěl. Ba co hůř, spolupracoval a vracel mu to. Nebyl o nic lepší. Draco měl pravdu.
„Ano?“, zeptal se Draco ležérně.
Harry jen zavrtěl hlavou.

*****

Po události toho večera se Harry a Draco čas od času – docela často – a když počasí dovolilo, sešli pozdě v noci v tom samém tmavém rohu famfrpálového hřiště, kde experimentovali se svýma rukama, ústy a jazyky a nejrůznějšími příjemnými způsoby, jak dosáhnout rozkoše. Ačkoli nikdy nedošlo k ničemu jinému, chlapci se stávali velice zručnými.
Samo sebou v tom nešlo o žádné city, ale o téměř bezmyšlenkovitý fyzický kontakt. Potřeby byly vysloveny a vyslyšeny, ale pak se ti dva rozešli. Kromě těchto krátkých setkání zůstávali Harry a Draco Malfoy nejlepšími nepřáteli.

*****

Ale nebyl to Draco Malfoy na koho Harry myslel to odpoledne v knihovně. Ne, Draco byl někdo na koho si Harry vzpomenul zřídka, vyjma případů kdy mu ten blonďáček poslal vzkaz: „Famfrpálový trénink dnes večer…’D‘“ nebo když mladý dědic Malfoyů získal svojí zručností v lektvarech Zmijozelu body.
Ne, ačkoli se Harryho myšlenky točily kolem sexu, nezabýval se Dracem. Týkalo se to někoho, koho by si Harry nejspíš nikdy nevybral jako objekt své touhy. Někoho na koho byl už dávno beznadějně fixován, někoho na koho myslel celé ty roky v Bradavicích a o kom si myslel, že ho nenávidí. Když uviděl Rona a Hermionu jak se k němu ženou a doslova překypují novinkami, byl Harry nucen tyhle myšlenky odložit stranou dokud se k nim nebude moci později vrátit.

*****

Severus Snape došel ke vchodu do Brumbálovi pracovny. Natáhl jednu ruku se svými nádherně dlouhými prsty směrem ke vchodu, který strážil kamenný chrlič.
„Ostružinový sirup,“ pronesl profesor lektvarů s úšklebkem nad tím příšerně sladkým heslem pro dnešní den. Nesnášel tu Brumbálovu zálibu v takovém druhu blbostí.
Gryf se začal spirálovitě pohybovat vzhůru a vytvářel schody nahoru k Brumbálovi. Snape vystoupal po schodech do Brumbálovy pracovny. Brumbál se motal kolem stolu plného zaprášených knih a kádinek s lektvary nejrůznějších barev. Pokrčil rameny a aby na sebe nějak upoutal pozornost, zlehka si odkašlal.
„Já o vás vím, Severusi,“ řekl Brumbál, aniž by vzhlédl od své práce, „udělejte si pohodlí… za chvilku se vám budu věnovat.“
Snape pouze přenesl váhu z jedné nohy na druhou a čekal. Konečně se bělovlasý kouzelník otočil tváří k mladšímu muži.
„Takže co pro vás mohu udělat v tento krásný den, Severusi?“ zeptal se vlídně a pak dodal: „Je hezké vás vidět. Nechodíte často na návštěvu.“
Snape nepatrně naklonil hlavu ke straně a odpověděl: „Ano, vím, pane řediteli,“ nikdy se nedokázal přimět, aby bradavického ředitele oslovoval křestním jménem jako to dělala profesorka McGonagallová. Pamatoval si až příliš dobře roky, které strávil v Bradavicích ještě jako student. Už tehdy byl Brumbál ředitelem a Snape na to nikdy nezapomněl. Cítil potřebu ukázat starému kouzelníkovi svůj respekt, ačkoli byly chvíle, kdy ho štval.
Brumbál se přesunul ke koženým křeslům u vzdálenějšího konce zdi.
„Pojďte… sedneme si a promluvíme si,“ pozval ho, ale Snape jen potřásl hlavou.
„Pokud by vám to nevadilo, pane,… raději postojím,“ řekl.
Brumbál půvabně přikývl.
„Jak chcete, Severusi. Takže, řeknete mi, co vás přivádí do mé pracovny?“ otázal se Brumbál.
Když Snape začal mluvit, vypadal znepokojeně: „Pane, já… já nevidím důvod abychom měli… sexuální výchovu,“ jeho rty se zkřivily odporem, „obzvláště v pátých a šestých ročnících,“ znovu přenesl váhu z nohy na nohu a pokračoval: „Chlapci o tom spolu určitě donekonečna mluví a nejspíš ví víc, než si umíme představit.“
Brumbál se pousmál a odpověděl: „Severusi, ale to je právě ten důvod, proč chci, aby proběhlo takovéto vyučování. Ano, mladí dospívající muži mluví o sexu, ale spousta faktů, která si sdělují, nemají přílišnou spojitost se skutečností. I když jsou naši studenti kouzelníci a čarodějky, není to důvod zanedbávat to základní.“
„Ale… proč já?“ zaúpěl Snape a do hlasu se mu promítlo tolik emocí, kolik jich už Brumbál dlouho neslyšel, „nejsem zrovna jedním z nejoblíbenějších profesorů tady v Bradavicích, pane. Ve skutečnosti mě většina studentů nenávidí. A abych byl upřímný…,“ odmlčel se, odkašlal si a pak znovu pokračoval: „Abych byl upřímný, poslední věc, kterou bych chtěl, je učit tenhle předmět bandu chichotajících se adolescentů!“
„Uvidíte, Severusi, že to nebude tak zlé,“ usmál se chápavě Brumbál.
Snape začal přecházet sem a tam.
„Omlouvám se, pane, ale musím nesouhlasit. Myslím, že to bude celé… nechutné! Jsou to neuctivá štěňata, která neberou nic vážně. Budou naprosto… nemožní! A to nezmiňuji fakt, že se nechtějí učit nic jiného vyjma narážek, oplzlých vtipů a podobně. Ať madam Pomfreyová učí tohle v dívčí třídě, ale já vás žádám, abyste přehodnotil svoje rozhodnutí, vyučovat chlapce,“ na chvíli se odmlčel a pak dodal: „A pokud máte pocit, že je to nutné, jsou přeci v Bradavicích i jiní profesoři, kteří se toho určitě zhostí lépe než já.“
Brumbál potřásl hlavou.
„Je mi líto, Severusi, ale tak to je. V Bradavicích není nikdo, kdo by to zvládl lépe než vy. Ostatní profesoři jsou staří a…“
„A co ten namyšlený panák Lockhart?“ navrhl Snape , „slyšel jsem, že byl propuštěn z… do domácího léčení. Jsem si jistý, že by byl potěšen.“
Brumbál si povzdechl.
„Nedávno jsem slyšel, že Lockhart je právě uprostřed psaní své další knihy… svých pamětí. Myslí, že by neměl čas… a pak nejsem nakloněn tomu pozvat ho zpátky do naší školy.“
„A proč by tento nový předmět nemohl učit náš přítel Lucius Malfoy?“ navrhl Snape.
„Lucius není zaměstnancem této školy, Severusi. Jen těžko bych ho přesvědčoval, aby se ujal takového delikátního předmětu,“ odpověděl Brumbál.
Severus Snape si pomyslel, že musí být určitě mnoho žen pochybné pověsti, které by rozhodně mohli dosvědčit, že Malfoy je velice zdatným expertem ve věcech okolo sexu, ale raději držel jazyk za zuby a jen odsekl: „Aha… ale klidně mu svěříte moje hodiny lektvarů u prvních a druhých ročníků.“
Brumbál přikývl: „Lucius byl skvělým studentem lektvarů, když navštěvoval Bradavice, Severusi. A vy víte, že je to pravda. Jenom za vás bude suplovat. Nesvěřil jsem mu pokročilé studenty. Jsem si jistý, že si s osnovami pro první a druhý ročník hravě poradí.“
„No jistě, bez pochyb jednoho po druhém otráví,“ zamumlal Severus.
Brumbálovy modré oči se setkaly s pohledem černých očí profesora lektvarů.
„Promiňte, říkal jste něco, Severusi?“
„Ne,… pane řediteli,“ povzdechl si Severus.
„Pak je to myslím vyřízené,“ vyprovodil ho Brumbál a úsměvem, „zítra začnete se sexuální výchovou v pátých a šestých ročnících,“ položil Severusi ruku na rameno, „chtěl bych vám za to poděkovat, Severusi,“ řekl upřímně, „je to velice důležitá věc pro Bradavice. Je to náročné a obtížné, obzvláště pro ty mladé chlapce. Podáme jim pomocnou ruku než vykročí do světa. Opravdu tím Bradavicím velice pomáháte.“
Když Severus spěchal bradavickými chodbami do svojí třídy, tiše si pro sebe mumlal: „To je vrchol… tak Brumbál neustále odmítá moji žádost učit Obranu proti černé magii a já se musím trápit s těmi neschopnými slabomyslnými spratky. A teď po mě navíc chce, abych je učil, jak se mají ještě víc rozmnožit!“
Snape kráčel rychlými dlouhými kroky, až za ním vlál jeho hábit, podobajíce se velkému temnému dravci.

*****

Harry Potter ležel tu noc ve své posteli. Jeho myšlenky se znovu obrátily k tomu, o čem přemýšlel v knihovně než ho Ron a Hermiona vyrušili. Stále se snažil přijít na to, jak mohly věci nabrat takový směr a co s tím bude dělat. Harry věděl, že musí se svojí naléhavou situací něco udělat a jeho ruka pomalu sklouzla pod přikrývku hledajíce…
Jak začal pomalu zpracovávat svoji erekci, vrátil se v myšlenkách do toho dne, kdy si to vše uvědomil…

*****

Stalo se to během famfrpálového zápasu Nebelvíru proti Zmijozelu. Malfoy nikdy nehrál podle pravidel a tak byl Harry připraven na všechny ty jeho nečisté triky.
Harry se vznášel trochu stranou a díval se, jak Nebelvír dává gól, když do něj zezadu něco těžkého narazilo. Připravilo ho to o rovnováhu a poslalo ho to k zemi. Byl to pochopitelně Draco, který využil Harryho nepozornosti. Naštěstí nebyl Harry v tu chvíli příliš vysoko, ale bylo to dost na to, aby ho pád odrovnal.
Když přišel Harry k sobě, viděl rozmazané postavy, které se nad ním skláněly a cítil ostrou bolest v kotníku.
„Zpátky!“ nařídil hluboký, sametově jemný hlas z davu. První tvář, kterou Harry spatřil, když se mu povedlo zaostřit zrak, byla tvář Severuse Snapea.
Snape poklekl k chlapci, který zjevně byl při smyslech, s vědomím, že je jeho chování dosti netypické.
„Jste v pořádku, Pottere?“ zeptal se tónem, který zněl naštvaně.
„Já… já myslím, že jsem si zlomil kotník, pane…,“ vydoloval ze sebe Harry.
Snape bez váhání zvedl chlapcovo štíhlé tělo jedním vláčným pohybem a zamířil ke hradu. Harryho váha se ani trochu neprojevila na jeho sebevědomém, rychlém kroku.
Harry byl příliš zmatený, než aby si uvědomil, co se vlastně děje. Vypadalo to spíš jako pouhý sen. Profesor lektvarů ho držel v náručí… ten muž, kterého nenáviděl a obával se ho už od první chvíle v Bradavicích. Bylo to skutečné nebo to bylo jen jeho přání? Skutečně se to stalo? Opravdu ho profesor Snape nesl v náručí?
Tiskl tvář do měkkého materiálu Snapeových šatů. Cítil ten ne nepříjemný pach knih vázaných v kůži a tu prchavou mentolovou vůni. Když ho Snape – zdánlivě bez námahy – zvedl z trávníku famfrpálového hřiště, Harry ruce se instinktivně ovinuly kolem profesorova krku, kde zůstaly po zbytek cesty na ošetřovnu.
Harry zjistil, že se staly dvě věci zatímco ho Snape nesl. Zaprvé to byla nesporná reakce jeho slabin způsobená těsnou intimní blízkostí Snapea a za druhé – a to bylo podivnější – cítil se v bezpečí. Jistě Harry věděl, že Snape byl prostě první profesor, který k němu dorazil a udělal prostě to, co by udělal každý jiný zaměstnanec školy, ale stále se mu zdála jeho reakce taková zvláštní.
Snape dorazil na ošetřovnu s davem studentů v závěsu. Zabodl do toho doprovodu pohled a úsečně prohlásil: „Ti z vás, kteří tak toužebně čekají na novinky o panu Potterovi, zůstanou tady na chodbě, kde nebudou překážet. Zbytek se vrátí na kolej,“ jeho černé oči se zabodly do Malfoye, který se přidal k tomu „zbytku“, „Pane Malfoyi,… rád bych s vámi mluvil… až se postarají tady o pana Pottera.“
„Profesore Snape, už mám pro něj připravené lůžko,“ zavolala madam Pomfreyová na ředitele Zmijozelu, který stál u vchodu na ošetřovnu a stále držel Pottera v náručí.
„Výborně,“ odvětil Snape a donesl Harryho k posteli, kterou madam Pomfreyová označila. Pomalu, až netypicky opatrně, položil Snape Harryho na čisté prostěradlo a jemně sundal chlapcovy ruce ze svého krku.
„Co se stalo?“ zeptala se Pomfreyová.
„Myslím, že jsem si zlomil kotník, to je vše,“ prohodil Harry.
„Spadl z koštěte při famfrpálovém zápasu,“ doplnil Snape, „myslím, že na chvíli ztratil vědomí,“ dodal.
Po tomto zběžném seznámení se situací madam Pomfreyová prohlásila: „Zlomený kotník a lehký otřes mozku. Nechám si ho tu přes noc, abych měla jistotu, že je v pořádku. Myslím, že bych ho mohla pustit už zítra po snídani.“
To co následovalo, byla ta nejneuvěřitelnější událost celého odpoledne. Severus Snape se zadíval na Harryho těma svýma znepokojivě temně černýma očima a řekl: „To co Malfoy udělal byla zbabělost. Nejsem zastáncem zbabělosti ve Zmijozelu. Já… za to se omlouvám,“ pak povytáhl jedno černé obočí, „nicméně… kdyby udělal to samé ale tváří v tvář, musel bych mu poblahopřát k bezchybnosti navzdory vašemu – nešťastnému – zranění.
S tím se profesor lektvarů otočil, jeho hábit kolem něj zavlál a opustil ošetřovnu. A zanechal Harryho Pottera, s otevřenou pusou, úvahám, zda to, co právě slyšel byl jen důsledek jeho otřesu mozku či nikoli.

*****

Harryho dech byl stále rychlejší jak se blížil k orgasmu. Pamatoval si ty pocity, které ho zaplavily tu noc na ošetřovně. Pamatoval si ten zmatek, ale nakonec přijal ten nevyvratitelný fakt: Přitahuje ho temný, děsivý profesor lektvarů!
Chlapec byl stále blíž a blíž vyvrcholení. Přitahoval? K čertu! Byl zblázněný do Severuse Snapea.

Po návratu z ošetřovny se Harry jen stěží v hodinách lektvarů soustředil. Stačilo, aby Snape prošel kolem Harryho lavice, jeho hábit zašustil a pro Harryho bylo během hodiny k nevydržení. Sem tam se Snape zastavil, položil ruku na studentovu lavici, když mu dával svoje typické kázání. A když to byla Harryho lavice, chlapec musel bojovat sám se sebou, aby se neznemožnil. Kousal si vytrvale dolní ret – někdy až do krve – a snažil se nevšímat si toho, co se dělo v jeho kalhotách. A po celou tu dobu jeho oči hleděly na ty neuvěřitelně dlouhé elegantní prsty na jeho lavici a přemýšlel o tom, co by ty prsty mohly… kdyby byly ty správné okolnosti.

Najednou Harry trhl hlavou. Z jeho otevřených úst se vydral hlasitý výkřik rozkoše. Konečně dosáhl orgasmu a na jeho pěst dopadalo horké sperma. Když bylo po všem a Harry zase přišel k sobě, natáhl se pod postel pro staré pyžamo, které používal jako hadr. Utřel si ruku. Vrátil pyžamo pod postel. Měkce zasténal. Jak se to vlastně mohlo stát? A ze všech lidí zrovna Snape!

Konečně Harryho Pottera přemohl spánek.

*****

Studenti obvykle snídali ve Velké síni pod dozorem jednoho z profesorů. Ale to ráno seděli za profesorským stolem Brumbál, profesorka McGonagallová a profesor Snape. Když dorazili všichni studenti, Brumbál se postavil a zacinkla nožem o svoji sklenici vody.
„Můžete mi všichni věnovat chvilku pozornosti, prosím?“ zvolal a všechny upovídané pusy ztichly, „mám jedno oznámení pro studenty pátých a šestých ročníků. Vy ostatní můžete pokračovat ve snídani… v tichosti,“ Brumbál se na kratičkou chvíli odmlčel a pak pokračoval: „Počínaje dneškem… platí to jen pro studenty pátých a šestých ročníků… dojde ke změně v rozvrhu. Během doby, v nichž byste měli mít kouzelné formule, budete mít místo toho zvláštní vyučování, jehož se ujmou profesor Snape a profesorka McGonagallová.“
Velkou síní to zašumělo projevy překvapení, ale hned všichni utichli, když ředitel pozvedl ruku, aby si zjednal ještě trochu klidu.
„Chlapci se shromáždí v učebně profesora Lupina a děvčata zase v učebně profesorky McGonagallové. Toto vyučování bude probíhat pouze po dobu jednoho týdne. Příští týden se vše vrátí do zaběhnutého rozvrhu. První a druhé ročníky bude prozatím vyučovat lektvary Lucius Malfoy, který laskavě souhlasil, že se toho pro tento týden ujme.“
Mezi studenty proběhla další vlna šepotu. Ron se podíval na Hermionu s výrazem „já ti to říkal“, zatímco u stolu zmijozelské koleje, se Draco naparoval tím, že pro tento týden bude jeho otec ve škole vyučovat.
U stolu nebelvírské koleje se odvážil Longbottom pronést: „Tak přemýšlím, co nás asi ten starý mizera Snape bude tenhle týden učit.“
„Pravděpodobně metody mučení… s námi všemi jako pokusnými králíky,“ povzdechl si Ron.
„Mě by spíš zajímalo, proč nás rozdělili na holky a kluky,“ přemítal Harry.
„No, to se brzy dozvíme,“ odpověděl Ron, „máme hodinu se Snapem hned teď po snídani!“
Hermiona se zadívala ke zmijozelskému stolu.
„Jen se podívejte na Draca,“ poznamenala, „tváří se jako byl právě jmenován kouzelníkem roku.“
„Proč asi byl osloven právě Lucius Malfoy aby učil místo Snapea první a druhé ročníky?“ podotknul Harry , „proč ne Brumbál?“
Ron se ušklíbl.
„Nó… všichni přeci vědí, že Lucius Malfoy byl vynikající v lektvarech, když studoval v Bradavicích.“
„Moc vtipné,“ řekla Hermiona a probodávala Rona pohledem.
Harry vstal a přehodil si brašnu přes rameno.
„Jdeš, Rone?“ zeptal se.
„Ty jsi nějak nedočkavý na ty Snapeovy nové hodiny,“ odfrkl si Ron.
To si piš… pomyslel si Harry, ale nahlas řekl: „Nechci přijít pozdě, víš. Viděl jsem Snapea odcházet tak před pěti minutami.“
„To je proto, že se nás už nemůže dočkat,“ prohlásil Longbottom a všichni se začali smát.

*****

Když Ron a Harry dorazili do třídy profesora Lupina, našli si volnou lavici a sedli si vedle sebe. Snape seděl za Lupinovým stole, před ním ležela otevřená kniha. Zdánlivě vůbec nevěnoval hlučící, neurvalé bandě chlapců zaplňující učebnu pozornost. Když ručička na hodinách dospěla na celou, Snape pomalu zavřel knihu, kterou četl a vstal. Aniž by se podíval na stále ještě klábosící chlapce, přešel k tabuli, vzal křídu a napsal jedno slovo písmeno po písmenu ne menší než stopu vysoké:
„S-E-X“
Snape přeškrtl „X“ jedním prudkým pohybem dolů a obrátil se k naprosto tiché třídě. Všichni v místnosti měli široce rozevřené oči a nevěřícně zírali na tabuli.
Snape se nepatrně ušklíbl.
„No jistě,“ protáhl, „je pozoruhodné jak rychle toto slovo přitáhne… vaši pozornost,“ odložil křídu a začal pomalu přecházet mezi lavicemi.
„Takže…,“ vrátil se k tabuli, „toto bude téma našeho nadcházejícího týdne,“ řekl studentům, kteří si vyměnili nevěřícné pohledy, „nejprve vás seznámím s pravidly tohoto krátkého vyučování. Doporučuji vám dávat pozor, jakékoli porušení těchto pravidel, bude mít za následek… nepříjemný trest.“
Harry seděl na svém místě a zhluboka dýchal, jako by měl strach, že by se mohl zapomenout nadechnout. Je to vůbec pravda? Opravdu je profesor Snape bude vyučovat… sexuální výchovu? Harry bojoval s tichým stenem. To není fér. Už tak pro něj bylo těžké ovládat se když byl Snape nablízku. A ke všemu se teď budou výhradně zaměřovat na věci okolo sexu. Bude nemožné to vydržet! To bude jeho zkáza!
„Pravidla budou následující, dobře si je poznamenejte, v každé diskuzi v této třídě se budou věci nazývat svým pravým jménem, který jim náleží…,“ černé oči přejely pomalu po třídě, „žádné oblíbené vulgarismy. Kohokoli uslyším něco takového používat, připraví svoji kolej o deset bodů,“ Snape pokračoval tím svým medovým hlasem, „nikdo se nebude hihňat do dlaní nebo dělat vtipy na úkor ostatních. Budete se chovat jako dospělý. Ředitel Brumbál se domnívá, že to dokážete. Nedodržení toho bude potrestáno a vaše kolej přijde o body,“ profesor lektvarů znovu sjel třídu pohledem, „profesor Brumbál si myslí, že studenti pátých a šestých ročníků potřebují výuku této povahy. Osobně se domnívám, že tento bláznivý podnik je obrovská ztráta času. Představa, že jednoho krásného dne zplodíte potomky, mě upřímně děsí.“
Ve třídě se ozvalo několik zachichotání. Snape pozvedl obočí a nenuceně pohodil hlavou aby se zbavil pramenu černých vlasů, který mu sklouzl do očí.
„Očividně mě někteří z vás neberou dost vážně.“
Zavládlo hrobové ticho.
Snape úsečně přikývl.
„To je lepší. Byli jste náležitě varováni. To je k tomu vše. Rozhodl jsem se, že první část této výuky bude věnována vašim dotazům. Máte možnost zbavit se všech těch vašich falešných představ,“ vrhl na chlapce pohled, „a jako obvykle… když chcete mluvit, zvedněte ruku.“
Studenti hleděli jeden na druhého, ale nikdo neřekl nic. Byli rozpačití a bylo jim to příliš trapné. Navíc byli zastrašeni přísným ředitelem Zmijozelu.
Snape vypadal lehce pobaveně.
„Copak? Žádné ožehavé otázky ohledně toho Velkého Tajemství, které obestírá vaše mladé životy? Toto je vaše velká šance,“ zavtipkoval.
Draco Malfoy zvedl ruku. Snape se na něj zahleděl.
„Á…, pan Malfoy. Tak jaká je vaše otázka?“
„Všichni nám říkají, že jsme příliš mladí, abychom sou…ehm…měli pohlavní styk, ale naše těla říkají něco jiného. Tvrdí nám, že když budeme… používat ruce, tak oslepneme.“
Ve třídě se ozvalo několik odkašlání, jak se někteří snažili nesmát.
„Co máme tedy dělat, profesore Snape, dokud nebudeme dost staří?“
V Dracových očích byla opovážlivost, která Snapeovi neunikla. Jistě, ten kluk byl drzý, ale dokázal svoji drzost vyjádřit velice chytře. To bylo vskutku hodné někoho ze Zmijozelu, pomyslel si Snape a rozhodl se otázku pokládat za vyhovující.
„Malá energická procházka je dobrým řešením,“ poznamenal Snape, „přečtěte si dobrou knihu, další možností by bylo vypracovávání vašich domácích úkolů,“ dodal jízlivě, „to všechno jsou dobré způsoby, jak využít vaši hormonální energie. Nicméně… jsem si jist, pane Malfoyi, že ani hrozba slepoty nemůže odradit a neodradí – nikoho z vás od… ulevení si… při nejmenším dokud nebudete potřebovat brýle,“ dodal nakonec s ironickým úšklebkem.
Draco se usmál.
„Myslíte jako… Potter?“ zeptal se a Harry se začervenal, když se ostatní chlapci navzdory varování profesora rozesmály. Harry zalétl očima ke Snapeovi a měl pocit, že viděl, jak profesorovi v koutku úst pohrává jízlivý úsměv.
„Ticho!“ nařídil Snape konečně, „odebírám pět bodů Zmijozelu, pane Malfoyi, za vtip na účet spolužáka. Byl jste varován,“ Snape vzal svůj brk a začal psát na list papíru.
Draco klesnul na svoji židli s pohrdavým úšklebkem.
Poté několik chlapců přišlo s opodstatněnými otázkami, a brzy zjistili, že Snape k předmětu přistupuje s přímočarou otevřeností. Harry jen seděl a poslouchal, nepřipojil se s žádnou otázkou. Slyšel Snapea upřímně a otevřeně diskutovat o věcech okolo sexu – rozpaky způsobené Dracovou poznámkou pomalu mizely – trpěl na svém místě, neboť jeho pulzující erekce byla velice vytrvalá.

*****

„To bylo praštěný,“ prohlásil Ron, když s Harrym pospíchali na další hodinu. Měl z toho hotový záchvat smíchu.
„Jen si to představ, Brumbál ze všech lidí vybere zrovna Snapea, aby nás učil o sexu. Ten pravděpodobně nikdy neměl sex!“, Ron se zašklebil, „Brr… dokážeš si představit Snapea, jak to s někým dělá?“
Harry se kousl do rtu. Ano… samozřejmě že si to uměl představit. Vždyť tahle představa zaměstnávala jeho myšlenky v noci ve snech. Raději kamarádovi neodpověděl.

*****

V noci Harry nemohl usnout. Byl neklidný a neobvykle nervózní. Nakonec vstal, oblékl se a vyplížil se ven z nebelvírské věže. Neměl představu kam by chtěl jít. Nakonec skončil ve sklepení před dveřmi do Snapeovy třídy. Vytáhl zpod trička hůlku a přiložil ji k zamčeným dveřím.
„Alohomora,“ vydechl a – zázrak všech zázraků – zámek dveří cvakl a otevřel se. S tím Harry vůbec nepočítal. Snape byl expert na zamykací kouzla. Chlapec předpokládal, že to bude chtít použít víc magie, aby se dostal dovnitř. Dodal si odvahy a stoupil.
Zapálil několik svíček. Pak Harry došel k jeho židli, na které obvykle seděl, a posadil se. Představoval si tu impozantní postavu Severuse Snapea, jak na něj nasupeně shlíží a jak oznamuje svoji hodinu tím svým medově sladkým hlasem. To, že myslel na Snapeův hlas, způsobilo, že jeho už tak tvrdý orgán ještě víc ztvrdl a pulzoval touhou. Harry zavzdychal a jeho ruka sjela mezi jeho nohy a začal si třít rozkrok.
Proč je vlastně tady? Nešel sem s žádným konkrétním plánem. Proč je proboha tady – jaký to má účel a smysl – násilím se sem vloupal, a právě sedí na svém místě? Mohl by si to přeci dělat ve své vlastní posteli a neriskovat vyloučení, kdyby ho někdo přistihl. A najednou dostal ten nápad.
No jistě! Je to perfektní ve své jednoduchosti. A je přesně na tom správném místě, aby sehnal, co potřebuje k… přípravě. Harry vstal, došel k jednomu z kotlíků a zapálil pod ním oheň. Pobíhal sem a tam a bral přísady z poliček a pultů, sebral několik různých balíčků a baněk. Perfektní! Měl vše, co bude potřebovat. Pak Harry metodicky začal pracovat na přípravě lektvaru.
Byl to recept, který našel v jednom vydání měsíčníku Praktických lektvarů, který pravidelně hlásal: „Všechno, co si usmyslíte ve svých představách může být skutečné!“ Tenhle časopis rozhodně nebyl pro bradavické studenty. Alespoň Brumbál to tak cítil, když ho zabavil. Ale většina Harryho spolužáků prozkoumala kopii pojednávající o receptu… no a udělala poznámky.
To, co Harry našel v tomto časopise, bylo uváděno jako lektvar vášně. Stálo tam všechno o přípravě, takže teď horlivě pracoval. Postup, přísady a pořadí přidávání přísad - to vše si pamatoval.
V předmluvě k receptu stálo toto: „Doveďte svého idola k šílenství s tímto starým lektvarem vášně. Je garantováno, že osoba vašeho zájmu ve vás najde zalíbení spalována čirou touhou!“
Když Harry myslel na Severuse Snapea spalovaného čirou touhou, byl jeho penis stále tvrdší. Na krátký okamžik Harryho napadlo, že by se mohl o pulzující erekci ve svých kalhotách postarat. Bylo by nezměrně uspokojující udělat se tady ve Snapeově třídě… možná přímo na jeho židli. Ale lektvar byl v kritické fázi, takže buď se mu bude věnovat, a nebo všechno zkazí. Zhluboka se nadechl a doufal, že bude schopen pokračovat i přes svoje vzrušení. Harry se vrátil k lektvaru.
Když se tekutina ochladila, našel Harry malou lahvičku a nálevku a opatrně naplnil lahvičku lektvarem. Jak doufal, lektvar byl bezbarvý a bez vůně. Recept radil dát to tomu, o koho stojíte, do nápoje. Vzrušující požadavek. Během několika minut věděl přesně, jak to provede.
Když po sobě Harry uklidil, podržel lahvičku proti světlu svíčky. Doufal, že dodržel recept přesně a lektvar bude fungovat jak předpokládal. Už měl i plán jak toho využít. Harry vstrčil lahvičku do kapsy svého hábitu a zhasnul všechny svíčky vyjma té, kterou zapálil jako první na Snapeově stole. Prošel kolem stolu a naklonil se, aby sfoukl svíčku, když si to rozmyslel. Posadil se do židle za stolem. Přemýšlel o lektvaru pro Snapea. K tomu ten kontakt s jeho židlí. Harry si zajel do kalhot. Aby měl lepší kontrolu nad tím, co dělá, rozepnul si pásek a stáhl si kalhoty a trenky. Klekl si, nahý od pasu dolu a vyhrnul si hábit, aby mohl být v přímém kontaktu. Byl rozhodnutý, pomalu zavřel oči a vychutnával si důsledky svého počínání… fyzicky i psychicky. Sevřel v jedné pěsti svoji erekci. Onanoval tak dlouho dokud ve Snapeově židli nedosáhl orgasmu. Roztáhl široce stehna a oddával se té rozkoši, když se začal v sérii křečí a výstřiků vyprazdňovat a nechával své semeno dopadat na židli. Nepřestal se laskat dokud se úplně nevyprázdnil. Když znovu podal dech, viděl, že je židle potřísněná lepkavou tekutinou. Vstal, oblékl se a obrátil se k židli. Rozetřel rovnoměrně ejakulát. Ručníkem utřel přebytek. Věděl, že zbytek do rána uschne v neviditelný povlak na židli. A pak… až si Snape sedne… bude sedět na produktu Harryho chtíče… a to nejlepší bude, že se o tom profesor lektvarů nikdy nedozví.
Opatrně vrátil židli do takové pozice, v jaké byla, když přišel. Zhasl poslední svíčku, naposledy se ujistil, že na nic nezapomněl a pak za sebou pečlivě zamknul.
Harry Potter pospíchal do nebelvírské společenské místnosti, shodil ze sebe šaty, vklouzl pod peřinu a vyčerpaně usnul.

*****

Ráno přineslo test, který byl nazván Snapeova třída SEX 101. Harryho to potěšilo, protože věděl, že si tím Snape přidá k testům šestých ročníků z lektvarů z hodiny před dvěma dny další práci. Zcela jistě nebude mít Snape chuť sledovat odpoledne famfrpál.
Od chvíle kdy Snape přišel a sedl si za stůl, měl Harry jeden velký problém. Okamžitě si vybavil událost z večera a byl si jist, že je to ta samá židle. Tahle představa vyvolala v chlapci hotovou bouři. Dostal takovou erekci, že nebyl schopný soustředit se na svůj test… nebo na cokoli jiného. Musel počkat dokud všichni po hodině neodešli a pak pospíchal na chlapecké záchody, aby si ulevil. Opřel se o zeď a myslel na to, co se právě přihodil… a co se ještě stane tohle odpoledne!

*****

Hned po obědě začal Harry připravovat omluvu pro svojí absenci na zápase. Předstíral před Hermionou a Ronem, že ho bolí břicho.
„To je určitě z toho, jak s Ronem hltáte jídlo. Divím se, že vy dva nejste nemocní pořád,“ mínila Hermiona a pak dodala: „Možná bys měl navštívit madam Pomfreyovou.“
Harry zavrtěl hlavou.
„Myslím, že to není nutné. Na chvíli si půjdu lehnout. Kvůli zápasu přeci nemáme odpoledne vyučování. To je šance si trochu odpočinout a zbavit se těch potíží.“
„Přeci nepropásneš zápas!“ zanaříkal Ron.
Harry si přitiskl ruku na břicho.
„Vážně se necítím dobře, Rone,“ řekl kamarádovi, „myslím, že bude opravdu nejlepší, když nikam nepůjdu.“
Harry obdržel od obou přání, aby se mu co nejdříve udělalo lépe. Harry utekl na kolej a… čekal. Snape nikdy nechodil na famfrpál pokud nehrál Zmijozel. Využíval ten čas místo toho k opravování testů nebo vlastnímu nekonečnému výzkumu. Byl to jeho zvyk. Harry slyšel, že jeho komnaty se nacházejí někde ve sklepení hradu poblíž jeho třídy. Jistě Harry nevěděl, kde přesně se nachází komnaty profesora lektvarů, ale byly způsoby, jak to zjistit. Jeho plán měl jednu vadu. Harry předpokládal, že na místě bude nějaký druh nápoje, aby mohl lektvar použít. No dobrá, to bude řešit, až na to přijde. Bylo by směšné, kdyby vše selhalo kvůli této věci potřebné pro jeho tak nejistý plán.

*****

Zahájení zápasu bylo naplánováno na tři hodiny odpoledne a Harry věděl, že madam Hoochová to určitě dodrží. Takže když byly tři, přehodil přes sebe Harry neviditelný plášť a vyrazil do sklepení hledat Snapeovy komnaty.
Sklepení bylo protkáno celou sítí klikatících se chodeb. Některé byly slepé, jiné vedly do nejrůznějších místností. Harry byl studentem Bradavic už dlouho, takže měl příležitost už částečně tyto chodby prozkoumat. Navíc věděl, že Snapeovy komnaty se nachází někde poblíž učebny. Tohle bylo místo, kam studenti Bradavic nechodili často. Nechtěli riskovat střet se Snapem, kdyby je nachytal na jejich průzkumech.
Harryho instinkt byl ale správný. Hned za rohem u učebny lektvarů byly hluboko ve skále dveře. Harry vystrčil ruku zpod pláště a zkusil kliku. A zjistil, že není zamčeno. To bylo dobře, protože pochyboval, že by obyčejné „Alohamora“ fungovalo. Pomalým pohybem zápětí Harry otevřel dveře. Doufal, že staré závěsy dveří nezpůsobí hluk, který by kohokoli, kdo je uvnitř varoval. Závěsy ale musely být snad očarované nebo velice dobře udržované, protože nevydaly jediný zvuk,ani když se otevíraly tak, aby se mohl mladý kouzelník protáhnout, ani když se za ním zase zavřely. Harry prozkoumával Snapeovy komnaty… jen velký stůl – doslova zavalený papíry a lahvičkami – a postel ve výklenku u vzdálenější zdi. Harryho oči se přesunuly k další zdi, která byla vyhrazena pro knihovnu. Právě před touto svatyní literatury a vědomostí nepochybně profesor lektvarů stával, vysoký a rovný jako pravítko jako obvykle, zamýšleje se nad objemnou knihou držíce ji v obou rukách. Harry obrátil pozornost zpátky na stůl a upřeně se zahleděl na šálek. Po bližším ohledání zjistil, že je plný čaje, z kterého stoupá horká pára. Vedle nápoje byl talířek se třemi sušenkami. Jaké štěstí! Když vymýšlel tenhle plán, nepomyslel si, že bude mít takové štěstí! Jednou rukou držel neviditelný plášť a druhou se snažil vytáhnout lahvičku s lektvarem z kapsy svých kalhot. Vytáhl zuby zátku. Hbitě - neváhal ani chvilku - naklonil lahvičku nad šálek a lehce do ní poklepal. Ukápl jednu kapku do horkého čaje, uklidil lahvičku a schoval ruku zpátky pod hábit. Vrátil zpátky zátku a strčil lahvičku do kapsy… právě včas.

Snape, stále ponořený do své knihy, obešel stůl a posadil se do křesla pokračujíce ve své práci. Okolí tlumilo zvuky. Vzal do ruky brk, naškrábal několik poznámek na pergamen poblíž jeho ruky, odložil brk zpátky do inkoustu a natáhl se pro šálek.

Harry zadržel dech. Jeho srdce bylo tak hlasitě, že byl překvapen, že ho Snape ještě neuslyšel.

Snape pozvedl šálek ke rtům a napil se. Odložil ho zpátky, vzal do svých elegantních prstů sušenku a namočil jeden její konec do čaje. Ukousl navlhčenou část a zbytek odložil na talířek. Znovu se napil čaje. Černé oči pokračovaly ve studování obsahu knihy.
Harry zadržoval dech a pozoroval svého profesora. Najednou si dodal odvahy a přiblížil se ke Snapeovi blíž. Bylo to bezpečné, protože starší kouzelník byl tak zaměstnán čtením, že nemohl zjistit jeho přítomnost. Snape už v minulosti dokázal dobře odhadnout Harryho přítomnost, když měl na sobě neviditelný plášť. Ale teď jeho ostražitost polevila a on byl naprosto upoután četbou.

Harry se přiblížil ještě blíž. Byl teď tak blízko Snapea. Harry si nemohl pomoct, ale musel si všimnout kouzelníkových vlasů. Všichni se mýlí, pomyslel si. Snapeovy vlasy vůbec nebyly mastné. To ten lesk, jak se v nich odráželo světlo, vytvářel ten modro-černý třpyt. Když Snape pohnul hlavou, vlasy se pohybovaly volně, což byl jasný důkaz toho, že jsou čisté a určitě ne nepříjemné na dotek. Harry se musel držet, aby do nich nezajel prsty.

Snape si mezitím při čtení pro sebe mumlal: „No jistě! Ruta graveolens! Jak jsem mohl na tu přísadu zapomenout? Hm… bylina, výborně!! Skvělé!!!“ znovu se napil čaje.

Harry pod svým neviditelným pláštěm vše pozoroval a čekal.

Jak předpokládal, nebude trvat dlouho a lektvar začne účinkovat.

Harry viděl, jak sebou Snape trhnul, jeho ruka sklouzla dolů. Téměř bezmyšlenkovitě si upravil vybouleninu v kalhotách. Napil se čaje a pokračoval ve čtení, ale jeho ruka se znovu vrátila do jeho slabin. Tiše zasténal, když se jeho ruka dotkla jeho tvrdnoucího orgánu.

Harry cítil slabost v kolenou, když pozoroval Snapea jak se sám sebe takhle dotýká. Přiblížil se ještě blíž, dokud nemohl vidět vybouleninu ve Snapeových kalhotách. Pohled na Snapea ho vzrušil.

Starší kouzelník mezitím přestal věnovat pozornost svému neposlušnému orgánu a vrátil se ke knize. Brzy však zjistil, že je nemožné ignorovat pocity ve slabinách, které se dožadovaly pozornosti. Znovu jedna ruka sklouzla dolů a sevřela jeho erekci. „K čertu…,“ zasípal nedočkavě. Sužovalo ho to. Na chvíli se zamyslel, co je s ním v nepořádku. Už dávno dospěl na to, aby se jeho penis choval jako by byl třináctiletý adolescent. Neviděl žádný důvod pro svoje vzrušení… vzrušení, které bylo v tuto chvíli stále větší.
„Ne,“ prohlásil rozhodně a odtáhl ruku od své pulzující erekce. Když se teď vrátí zpátky k četbě, odezní to samo.

Jenže ono to neodeznělo.

Snapeovy uniklo zavrčení, v kterém se mísil jeho vztek s rostoucí potřebou. Snape došel k závěru, že nebude schopen dělat něco konstruktivního dokud nevyřeší ten odbytný problém mezi jeho nohama. Ačkoli čas od času ukájel svoje touhy v noci v soukromí svojí postele, vždycky to dělal ve svém vlastním čase a ze své vlastní vůle… ne z vůle svého těla. Teď ale usoudil, že by s tím měl něco udělat hned, pokud chce dokončit, co měl dnes v plánu… nebo vůbec opravit ty testy.
„Sakra…,“ zasyčel, když si rozepnul kalhoty a našel svůj jako kámen tvrdý penis. Byl citlivý na dotek. Snape zasykl znovu, když jeho dlouhé prsty sevřely jeho penis.

Harry sledoval, jak profesor lektvarů vyprošťuje svoji erekci ze svých kalhot, a nedokázal potlačit svůj sten.

Když to Snape uslyšel prudce zvedl hlavu. „Kdo je tu?“ otázal se, schoval svoji erekci zpátky do slipů a postavil se tak rychle, že ve spěchu porazil křeslo.

Už nemělo smysl něco předstírat a schovávat se pod neviditelným pláštěm, takže Harry nechal látku spadnout ke svým nohám a prozradil Snapeovi svoji přítomnost.

Oči profesora lektvarů se rozšířily v absolutní nevíře a rychle se upravil.

„Pottere?“ zavrčel zjevně rozlíceně, „Co tu sakra děláte?“

Harry se začervenal. „Já…já…“

Snape chlapce obešel, pak se zastavil. Profesorův hlas překypoval zlostí, když pokračoval: „Na něco jsem se vás ptal, vy drzý spratku!“ přál si, aby si v tuhle chvíli neuvědomoval chlapcovu nepopiratelnou krásu. Ano, nebylo to poprvé, co si toho všimnul – ale poprvé ho to zasáhlo – ale něco divného se dělo s jeho tělem, tohle nebyla vhodná chvíle pro tento druh všímavosti.

Harry přenesl váhu z nohy na nohu a zkoušel najít nějakou odpověď, která by rozzuřeného profesora lektvarů uklidnila. Rozhodl se pro: „Já… chtěl jsem zeptat na ten úkol na zítřek.“

Snape mu rozhodně nenaletěl. Jeho hlas se ztišil do jeho obvyklého, vyrovnaného hlasu, ale Harry dobře viděl to nebezpečné světlo hořící v profesorových temných očích. „Jste určitě dobře seznámen s mými úředními hodinami, Pottere. Nepochybně se tato návštěva netýká lektvarů… ani… sexu…,“ jeho hlas pohladil poslední slovo a letmo se dotkl kořene svého krví naplněného orgánu. Kdyby tak Snape věděl, že Harry zakoušel přesně ty samé pocity, když slyšel to slovo.

„Já…já…,“ Harry se znovu zakoktal, ale Snape pokračoval.

„Vy co, Pottere?“ zavrčel Snape a najednou si začal horečně svírat slabiny, jak ho naplno zasáhla síla lektvaru vášně. „Co…JE tohle?“ zaúpěl Snape hlasitě a opřel se o stůl. Jeho oči – dva kusy zářících obsidiánů – sklouzly k šálku čaje. „Bylo to očarováno,“ zasípal Snape, „já to věděl,“ jeho pohled se setkal s Harryho, „Pottere,… vy o tom… něco… něco… víte?“ poslední slovo bylo sotva slyšitelné, jak byl profesor lektvarů stahován do víru naléhavé potřeby, jakou nikdy předtím nepocítil.

Harry polknul. Tohle nebylo to, co si představoval. Snape vypadal, že je spíš na pokraji bolesti než extáze.

Snape se přesunul blíž k Harrymu stále se opírající o stůl. Dlouhé černé vlasy mu padaly do očí a stále si svíral slabiny. „Jestli o tom něco, Pottere, víte…“, Snape vyslovoval slova v dech beroucím spěchu, „… pak pro vás bude lepší, když mi to řeknete… HNED.“

„Já… dal jsem vám do čaje lektvar,“ slyšel se Harry odpovědět.

Snapeovy oči se rozšířily. „Co jste… UDĚLAL?“

Ředitel Zmijozelu popošel blíž ke stolu, o který se opíral. Harry se snažil vymyslet slova, která by vysvětlila to, čemu sám nerozuměl.

„Pane…“

Snape se snažil zklidnit svůj hlas. „Co jste to použil?“

„Pane?“

Snape zavřel oči ve snaze udržet svoji mysl dost jasnou, aby byl schopen mluvit.

„Co… jste… to… dal… do… toho… šálku, Pottere?“

Harry zalovil v kapse kalhot a vyndal lahvičku lektvaru. „T… tohle…, pane,“ zakoktal.

Snape popadl lahvičku a otevřel ji. Krátce si k ní přičichl a podíval se na Harryho. „Kde jste to sebral?“

„Já… jsem to udělal, pane. Podle receptu.“

„JAKÉHO receptu?“

Harry těžce polknul. „Z jednoho… z jednoho časopisu.“

Snape bojoval o klid, aby mohl dát dohromady ucelenou myšlenku. Jazyky touhy jako hladové plameny olizovaly jeho bedra a plazily se dolů k jeho slabinám. Nepamatoval si, že by někdy byl tak tvrdý jako v tuhle chvíli.

„Jak se to jmenuje?“ zeptal se Snape a otázku zakončilo jeho tiché zasténání.

„Le… lektvar vášně…, pane,“ byla chlapcova odpověď.

„U Merlina…,“ hlas profesora lektvarů byl cizí a slabý. Temně se díval na chlapce před sebou. „Doufám, že si uvědomujete, co jste udělal…, Pottere…,“ zasyčel, „na tyhle rychlé, mizerné, amatérské lektvary není žádný protijed. Musí prostě… samy odeznít.“

„Pane… profesore… já…“

Severus potřásl hlavou probodávaje Harryho znechuceným pohledem.

„Ještě… jedna věc, Pottere,“ oddechoval Snape těžce, „řekněte mi… PROČ?“

„Proč…, pane?“

„PROČ!“ zakřičel Snape. Byl ztracený. Severus Snape zřídka zvyšoval hlas. Nemusel to dělat.

Harry se snažil dát dohromady větu. „Pro… protože… protože…,“ žádná myšlenka nemohla vyjádřit, jak se cítil. Harry přešel vzdálenost, která ho dělila od Severuse Snapea. Když se profesor sklonil, byl na úrovni Harryho a když otočil hlavu, mohl chlapec přitisknout svá ústa naplno a přímo na Snapeova.

Po prvním elektrizujícím škubnutí z poznání, že doopravdy líbá muže, který byl předmětem jeho touhy a fantazií déle než považoval za zdravé, Harry žasnul, že Snapeova ústa nejsou tvrdá a studená, ale měkká, teplá a poddajná… naprosto neočekávané… a docela rozkošné.

Snape byl tím, co Harry udělal naprosto překvapen, takže dlouhou chvíli nebyl schopný vůbec reagovat. Položil ruce na Harryho ramena a neústupně od sebe chlapce odstrčil. Ten polibek byl vášnivý – ačkoli ze Snapeovy strany bezděčný – a způsobil jen to, že ředitele Zmijozelu rozvášnil ještě víc.

„Co… si… přesně… myslíte, že děláte?“ otázal se Snape.

„Líbám vás…, pane,“ to bylo vše na co se Harry zmohl a nepřál si nic jiného než to udělat znovu. Jeho rty pálily po polibku se Snapem a toužil po dalších.

„Copak jste úplně přišel o rozum?“ zavrčel Snape v odpověď. Jeho vůbec první pohled na Harryho Pottera byl příčinou znepokojující reakce mezi jeho stehny. Ten chlapec byl rozkošně nevinný… nádherný, ano… ale víc než to. Ve Snapeovi totiž vyvolával nesnesitelně naléhavou potřebu ho chránit, a to Snape nenáviděl víc, než dokázal vypovědět. Bylo jednodušší nenávidět Harryho Pottera. Chlapec, který byl výsledkem spojení nádherné Lily Evansové a Jamese Pottera, spojení, které téměř Snapea zničilo. Snape myslel na to, jak ztratil srdce energické nečistokrevné Lily, která nakonec našla zalíbení v tom protivném lidumilovi Jamesi Potterovi.

Když si Lily vzala Pottera, bylo to jako trn zabodnutý do srdce Severuse Snapea a když se dozvěděl, že Lily čeká Potterovo dítě, připravil sobě lektvar bezvědomí a upadl na několik dní do katatonického stavu.

Severus se probral ze svého omámení jako jiný muž. Vždy byl typickým studentem Zmijozelu, lstivý a chladně vypočítavý, ale pak přidal i zahořklost a zjizvené srdce na seznam věcí, které vytvářely kouzelníka známého jako Severuse Snapea.

A tak když Snape – v průběhu Harryho prvního roku v Bradavicích – zjistil, že Quirrell je rozhodnutý chlapci ublížit, musel ho ochránit. V druhém roce, během souboje mezi Harrym a Dracem, když Draco zlomyslně - nevhodně – vyčaroval smrtící kobru, Snapeova nechtěná potřeba ho chránit se znovu ozvala a on chvatně přispěchal Potterovi na pomoc (samo sebou Harry si s tím hadem poradil po svém, ale Severus přeci nemohl tušit, že chlapec má hadí jazyk).

A tehdy v jiné době, v temnějších časech, když Snape zasahoval mezi Pána zla a Harryho Pottera, dělal to všechno profesor lektvarů, protože nenáviděl toho slabošského spratka.

A teď ho ten chlapec právě bezostyšně políbil. Přiznal se, že mu dal do čaje lektvar vášně… kam tím míří? Svádění? Ty myšlenka byla absurdní.

Snape byl nedůvěřivý.

Taky hrozně potřeboval úlevu. Všechno co Snape teď chtěl, bylo aby Potter táhnul do pekel, nechal ho – a jeho pravou ruku – spolu o samotě. Vyřídí si to s tím klukem potom.

„Pottere…,“ Snape se nadechl, „vypadněte!“

Harry vyhlížel nejistě.

„Vypadněte… HNED!“

Harry odvážně zavrtěl hlavou a odpověděl: „Ne, pane.“

Snape zatnul zuby, bojoval o kontrolu nad sebou a probodával pohledem toho odhodlaného mladého muže, který stál jen několik kroků od něj. „Máte aspoň malou představu o tom, co DĚLÁTE?“ vyrazil ze sebe napjatě, jeho slova zanikala ve spěchu.

„Já… já mám, pane,“ zněla Harryho odpověď. Rád by dodal: „Dal jsem vám ten lektvar, abyste ztratil nad sebou kontrolu a naučil mě věci, které byste nás v hodině normálně nikdy nenaučil,“ ale neodvážil se.

„Nařizuji vám, Pottere, abyste odtud vypadl,“ zavrčel Snape, „to není žádost. Vypadněte!“

„Já nechci, pane… Můžu vám pomoct,“ řekl Harry váhavě.
I přes vážnost situace, vypadal Snape jako, že je mu do smíchu.
„POMOCT mi? VY? A jak si představujete tu vaši pomoc, Pottere? Připravíte mi nějaký další lektvar? Myslím, že už jste mi poskytl té vaší „pomoci“ až dost. Takže bude nejlepší, když opustíte tuto místnost!“

A pak v příští vteřině ucítil Snape Harryho dychtivé rty na svých. Ten kluk byl dobrý, pomyslel si Snape. V tu chvíli se Harryho jazyk neodbytně vsunul do úst profesora lektvarů, na chvíli, Snape podlehl pokušení chlapcovu nabídku přijmout. Snapeův vlastní jazyk se ovinul kolem Harryho, vklouzl do chlapcových úst, hluboko, ochutnávaje… jeho vzrušující medovou sladkost. K čertu! Nic nebylo tak skvělé a Harry znovu toužebně hledal Snapeovy rty. Bylo to tak rozkošné.

Snapeova mysl se začala znovu ovládat. Odstrčil chlapce. Stáli tam a dívali se jeden na druhého, oba těžce oddechovali a byli překvapeni jejich posledním polibkem.
„Jděte k čertu, Pottere,“ proklel ho Snape, „domníváte se, že když zůstanete, prožijete další hodinu amatérského dospívání, jako ta s Malfoyem na famfrpálovém hřišti pozdě v noci?“

Harry ustoupil o krok jako by dostal facku.

„Jak… jak jste se…“

„Jak jsem se dozvěděl o vás a Dracovi?“ ušklíbl se Snape stále bojující s potřebami svého těla, „zapomněl jste, pane Pottere,… že jsem ředitelem Zmijozelu takže, když vidím jednoho z mých studentů, jak se uprostřed noci plíží ven, pochopitelně chci vidět, kam jde,“ Snape se zhluboka nadechl a snažil se udržet svojí potřebu pod kontrolou ještě o trochu déle, „viděl jsem, jak se Malfoy plížil na hřiště, aby se s váni setkal. A byl jsem tam dost dlouho na to, abych věděl, že jste si nevyměňovali karty z Čokoládových žabek.“

Harry byl rudý a Snape pokračoval o tom, jak ví k čemu došlo mezi Harrym a Dracem – brzy chlapce dostal do ponížení.

„Takže… vidíte, pane Pottere. Ukousl jste si větší sousto než můžete zvládnout. Já nejsem Draco Malfoy… jsem dospělý muž, který potřebuje víc než dítě jako vy… možná vám udělá malou laskavost… vy jste vylepšil můj čaj…, Pottere, mohl bych vám spálit kůži na těle,“ Snape ovládl svůj panovačný smích, aby mohl dodat: „Navíc, já to se studenty nedělám… dokonce ani když se stanou divem kouzelnického světa. Nechci mít nic s vámi. A teď… můžete VYPADNOUT?“

Harry si dodal odvahy a odpověděl: „Když jsme se líbali, vypadalo to jinak.“

Ta poznámka Snapea zasáhla na citlivém místě, probodával Harryho pohledem, pak ustoupil o krok nebo dva. „Vy malý, drzý…“

Harry nečekal až uslyší od Snapea další nadávku, došel k němu, přitiskl své tělo k profesoru lektvarů. Zahákl jednu ruku kolem Snapeova krku. Harry si přitáhl ústa staršího kouzelníka, zatímco jeho volná ruka vklouzla do Snapeova otevřeného poklopce, kde našla jeho erekci.

Snape odtrhl svoje rty od Harryho a s vášnivým povzdechem se horečně snažil rozhodnout, jak tuhle situaci řešit. Nemohl přeci dovolit, aby se to stalo. Byla by to zrada důvěry mezi profesorem a žákem… byla to nebezpečná věc, kterou nikdy neudělal… ani nechtěl… ačkoli se mu nabízely příležitosti. Draco Malfoy by rád… mladý atraktivní Malfoy ho v tomto směru víc než povzbuzoval.

Ale tohle byl Harry Potter. To byl ten chlapec, který zůstal naživu a Snape po tom klukovi tajně toužil – nenáviděl ten fakt – od prvního okamžiku kdy na něj spočinul očima ve Velké síni. To bylo to, co činilo toto setkání tak zdrcujícím.

S rozhodnutím nebýt zase odstrčen sevřel Harry dychtivě prsty kolem Snapeova tvrdého penisu.

„Pottere,… vy blázne!“ vyprskl Snape, popadl Harryho ruku, aby ji dostal ze svých kalhot.

„Ne!“ řekl Harry tak důrazně, že se Snape skutečně vzdal, „Ne… ne… nebraňte mi… prosím…,“ zaprosil chlapec úpěnlivě a dodal měkce: „Dovolte mi se vás dotýkat… prosím…“

V tu chvíli se Snape zaprodal ďáblu. Neprojevil žádný odpor, když ho Harry dovedl nad postel. Neřekl vůbec nic, když ten chlapec zahákl jednu ruku kolem něj, takže Snape ztratil rovnováhu a svalil se na záda na přehoz. Snapea zahalila mlha sexuálního šílenství, když Harry vylezl taky na postel, ohnul se nad ním, stáhl profesoru lektvarů hábit a vyprostil Snapeův penis z jeho kalhot.

Snape vykřikl, když Harry sklonil hlavu a přitiskl své nejisté rty na sametově jemnou špičku erekce roztíraje si po svých chlapeckých rtech „kapku touhy“. Harryho jazyk pomalu kroužil kolem žaludu Snapeova naběhlého penisu, škádlil ho, ochutnával… ale ředitel Zmijozelu nebyl ve stavu, aby mohl čekat. Snape položil jednu ruku chlapci zezadu na hlavu, roztáhl dlouhé prsty a naváděl mladého kouzelníka tam, kde ho chtěl… kde ho potřeboval. Snape v tu chvíli sevřel svoji erekci a vyšel vstříc Harryho snažícím se rtů, ostře se nadechl přes zatnuté zuby předtím než jeho tvrdý penis zaplnil Harryho ústa.

Harry se snažil nedusit, když se špička Snapeova penisu dotkla zadní strany jeho krku. Severuse Snapea bylo rozhodně výrazně víc než Draca Malfoye. Harry zjistil, že pomůže, když uvolní svaly svého hrdla. Trochu se stáhnul zpět, takže mohl použít svůj jazyk a pusu… v jednu chvíli tak držel mezi rty jen špičku Snapeova pulzujícího penisu.

Sténající Snape zajel prsty do Harryho vlasů. Harry věděl, že muž to potřebuje až do konce. Teď nebyl prostor pro experimenty a průzkumy.

„Teď!“

Snapeovo sténání Harryho vzrušovalo. Třel se o postel, vlhký od kapek touhy. Sál Snapeův penis… dávající tak řediteli Zmijozelu to, co tak naléhavě potřeboval.

Ztratil pojem o čase i prostoru. Veškerá Snapeova pozornost byla upnuta na tu část jeho těla, kterou uspokojovala Harryho dychtivá ústa. Severus se svíjel, držel Harryho hlavu nad svými slabinami a znovu a znovu vrážel svoji erekci hluboko do Harryho úst. Stáhnul se a pak ho tam vrazil znovu. Harry vytrvale pokračoval svíraje profesorovy boky. Harry cítil, jak je Snapeovo tělo najaté, slyšel ho těžce oddechovat a pak náhle vykřiknout. Stáhnul se, takže jen naběhlá špička penise profesora lektvarů zůstala v jeho ústech, sál a lízal ho. A pak to Snapeovi přišlo, chlapcův jazyk a patro pokrývalo jeho semeno, křičel znovu a znovu a cítil, jak Harry vše nenasytně polyká a saje ho víc a víc, aby dostal všechno… všechno.

Severus ležel na zádech a odpočíval, jeho ruka se probírala chlapcovými vlasy, jeho tělo se stále ještě chvělo po mohutném orgasmu. Harry si položil hlavu na Snapeovo břicho, sjel dolů a začal si laskat svůj vlastní roztoužený penis. Dělal to ale jen chvíli, pak se k němu přidala jiná ruka, převzala to a Harry zasténal, když dlouhé, talentované prsty rozehrály to svoje kouzlo.

Ještě nikdy se Harryho nedotýkal nikdo tak jako teď Severus. V porovnání se Snapem byl Malfoy naprosto neschopný… těžkopádné, nezkušené dítě. Snape se otočil na bok, stáhl Harryho dolů na postel, aby měl k chlapci nerušený přístup. Pomalu, metodicky Severus Harryho svlékl a sebe taky. Když byl Snape hotov, vrátil se dolu k místům Harryho potřeby.

Severus měl ale pořád problém. Jeho erekce nepolevila ani poté, co se udělal. A on věděl, že lektvar bude mít vliv na jeho pohlavní pudy ještě několik hodin. Samozřejmě, vedle něj ležel chlapec, který zůstal naživu. Ale sledování výrazu tváře mladého kouzelníka, který byl už blízko orgasmu, Snapeovi moc situaci neulehčilo. Harry se svíjel na posteli a Snape ho zpracovával rychleji. Zelené oči – s prosbou – se setkaly s těmi černými. Harry úpěnlivě vykřikl a Snape ho utišil polibkem, který poslal chlapce až na vrchol. Snape cítil horké sperma vytékající z Harryho pulzujícího penisu na prsty jeho pěsti, která chlapce stále zpracovávala, a dolů až na zápěstí.

Harry prudce oddechoval a naříkal. „Ánoooo! Ó, bože…!“

Snape lehce pozvedl nad Harryho slovy obočí. Zpomalil pohyby svojí pěsti a jen volně svíral Harryho ochabující erekci. Brzy jemně hladil napůl ochablý orgán - téměř konejšivě. Harry pohodil hlavou dozadu a zasténal a Severus se naklonil nad něj přejíždějíce svými rty přes chlapcovo ploché břicho.

Harryho prsty se probíraly Snapeovými vlasy. Byly jemné, přesně jak si představoval. Zachvěl se rozkoší, když rty profesora lektvarů znovu přejely přes jeho břicho, jeho jazyk zajel hluboko do Harryho pupíku. Slast toho laskání obnovila Severusovu nemilosrdně tepající erekci. Proč, přemýšlel, se tak týrá? Jeho cílem – jeho jediný cílem – by mělo být vypořádat se s lektvarem vyvolávajícím ten obrovský chtíč jeho těla… ne bizardní stav vzájemného poznávání s jedním z jeho studentů. Muž zasténal a Harry to pocítil jako zvláštní vibraci na svém břiše. Jeho mladá mysl se potácela v kaleidoskopu zmatků. Nicméně pochopil, že jeho profesor lektvarů ještě nemá dost, a že za to všechno vděčí Harrymu.

„Pane…,“odvážil se Harry promluvit a jeho měkký hlas pronikl až do chtíčem omámené Snapeovy mysli.

„Bože, ty pošetilý kluku… jsme spolu nazí v posteli,“ zavrčel Snape, „přestaň konečně s… tou absurdní formálností. Je to směšné… za těchto okolností.“

„Ale,“ znejistěl Harry, „jak vám mám říkat?“

Snape pomalu vydechl. „Moje jméno je Severus. Můžete mi tak říkat… pro dnešní noc.“

Harry si olízl rty a řekl: „Severusi,… prosím… ukažte mi víc. Já… já vím, že jste pořád – no dobrá – že pořád pociťujete účinky toho lektvaru. Chci vám pomoct. Ukažte mi jak, pane… ehm… Severusi. Prosím.“

„Co vlastně chcete?“ zasyčel Severus.

„Milujte se semnou,“ odpověděl Harry… bez známky rozpaků v hlase, „mám na mysli opravdový sex,“ polknul, „chci to…“

Severus se nadzvedl na jedné ruce. Přišel ten kluk o rozum?

„Pottere…“

„Jsme spolu nazí v posteli, Severusi,“ skočil mu do řeči Harry, „přestanete už s tou absurdní formalitou jako je oslovování mě Pottere?“

Snape potřásl hlavou. „Hrajete nebezpečnou hru… Harry.“

Chlapec nezaváhal s odpovědí: „Já si nehraji,… Severusi.“

Snape se přinutil vytlačit ze své mysli stávající situaci, nakonec se zeptal: „Už jste někdy měl takový druh sexuálního kontaktu? Třeba ty a Malfoy?“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne. Ale nebojím se.“

„To říká mladý chlapec, div kouzelnického světa, který nemá POTUCHY, o čem mluví,“ Snape klesl zpátky k němu. Okamžitě viděl, že jeho slova se dotkla mladého kouzelníka, jeho zelené oči se leskly potlačovanými slzami… slzami, které se Harry snažil potlačil zběsilým mrkáním.

„Můžete mi říkat, že mě nenávidíte a říkat mi abych šel pryč… můžete mi říkat, že mě nechcete… ale neříkejte, že jsem příliš mladý a … a hloupý na to, abych věděl, na co ptám,“ řekl Harry, mluvil jako by to byl projev a jeho hlas byl pevný a jistý.

Snapeovy rty trochu změkly. „Pottere… Harry… nikdy jsem si nemyslel, že jste hloupý, jen hrozně nezkušený.“

„Proto chci, abyste mě učil!“ řekl Harry, „věřím vám. Vím, že byste mi neublížil,“ dodal.

Snapeovy černé oči se zúžily. „A jste si tím zcela jistý?“ zapochyboval měkce, v jeho hlase bylo něco víc než jen náznak nebezpečného tónu.

„Protože… já to vím,“ zněla odpověď.

„Vy blázne!“ zasípal Snape.

„Jestliže se mýlím, je to jen moje chyba,“ odvětil chlapec, otočil se tak, aby se tiskli tělo na tělo, jeho rty hledaly Snapeovy… měkké, poddajné a vášnivé.

Severus Snape byl ztracen. Jeho lektvarem vyvolané potřeby byly nevyvratitelné a ta nabídka byla tak lákavá. Nebyl tak svatý jako na začátku. A už nebylo cesty zpátky.

Snapeovy ruce se obtočily kolem Harryho… jedna kolem pasu a druhá se pomalu sunula dolů po jeho kříži až našla jeho varlata… sevřel je v dlani, laskal je, bylo pro něj potěšením cítit to měkké tělo a pevné, mladé svaly, které ležely pod ním. Všechny ty famfrpálové tréninky vypracovaly víc než jen Harryho stehna. Snapeův mozek si nečekaně uvědomil po chvíli drsnou realitu. Chlapec byl panic. Nemůže do něj proniknout na sucho.

Severus se posadil a Harrymu unikl tichý výkřik protestů.

„Klid… je tu něco, co potřebuji,“ řekl mu Snape a vstal. Beze studu ze své nahoty přešel ke skříni a otevřel ji. Vzal něco z poličky. Brzy se vrátil s malou nádobou, zlehka se posadil vedle Harryho, krabičku položil na postel na dosah.

Harryho oči sledovaly Snapeovo pružné tělo, jak kráčí napříč ložnicí. Byl trochu překvapen, když viděl pevné svaly Snapeova těla. Severus se vrátil zpátky k posteli, kde ho Harry očekával. Na chvíli chlapce napadlo, že profesor lektvarů musí dělat ještě něco jiného než postávat celý den nad kouřícími se kotlíky.

„Co je to?“ zeptal se Harry s pohledem upřeným na malou nádobu.

„Něco co věci trochu… usnadní,“ odpověděl Severus. Jeho ruce se pohybovaly směrem nahoru od jeho boků, vnímal jeho žebra pod hebkou kůží. Harry slastně vzdychal, když Severusovy ruce klouzaly po jeho těle. Přenesl váhu svého těla na břicho. Jedna ze Severusových rukou si hrála s jeho varlaty. Snape se znovu musel obdivovat chlapcově kráse, ale potřeba úlevy byla naléhavá.

Natáhl se pro nádobku, kterou si obstaral. Snape netrpělivě odstranil víčko a nabral voňavou mast na dva svoje dlouhé prsty. Pak mast nanesl na svůj ztopořený penis používaje pěst k rovnoměrnému roztírání.

Když natřel svůj penis mastí, zavřel Severus pomalu oči a kousl se do spodního rtu. Udělal to během aplikace ještě dvakrát. Nevěřil, že bude schopen držet se zpátky dlouho. Usuzoval, že pokud bude hotov příliš rychle, nebude dlouho trvat a bude zase připravený, díky Harryho lektvaru a taky díky ulehčující věcem… přidání lubrikace.

Přestal se zabývat svým penisem, ponořil dva prsty zpátky do masti a obrátil se k chlapci ležícímu na boku a plného očekávání. Třel Harrymu varlata. Slyšel, jak sténá. Pak Severus začal nanášet mast. Pracoval jedním prstem, roztíral mast, kroužil prsty okolo a pracoval na jeho uvolnění. Mohl by, nicméně cítil chlapcovo napětí.
„Měl by se uvolnit,“ řekl Severus svým měkkým téměř okouzlujícím hlasem, když pronikl jedním prstem hlouběji do úzkého otvoru. V dalším momentě ucítil, jak chlapec povolil trochu svěrač. „Ano… to je ono,“ vydechl Severus a Harry se viditelně zachvěl, jeho erekce – těsně sevřená mezi postelí a jeho břichem – strašně pulzovala.

Severus pak vsunul druhý kluzký prst za tím prvním. Harry znovu zasténal, nadzvedl se… čekajíce víc.

„Ne… nehýbej se,“ pokáral ho Severus a zlidnil ho pevným uchopením za boky.

„Víc!“ žadonil Harry naléhavě. „Hlouběji!“

Černovlasý muž si pomalu olízl rty. Ustal v přípravách a… Severus pomalu vydechl a vsunul svoje dlouhé prsty hlouběji do Harryho, jehož nohy se roztáhly v odpověď. Najednou Severus ucítil, že se koneček jednoho jeho prstu dotkl malé uzliny. Jen pouhý letmý dotek konečku prstu způsobil, že se chlapec začal svíjel a křičet. Divoce vyrazil proti Severusově ruce.

„Víc! Bože… víc!“

Severus znova lehce pohladil chlapcovu prostatu… jenom o ní otřel konečky prstů.

V tu chvíli Harry úplně ztratil hlavu, zapomněl na Severusovy výtky, divoce vycházel vstříc boky madraci, aby dosáhl většího tření své erekce a vracel se zpět, aby do něj pronikal hlouběji. Pak… zasténání… Harrymu to přicházelo a zatímco chlapec byl na vrcholu blaha, Severus vytáhl svoje prsty a kleknul si za něj na kolena. V příští minutě Harry vypadal, že se pod ním zhroutí, Severus zahákl ruku kolem chlapcových boků, nadzvedl ho trochu a vsunul pod něj polštářek. Během toho Severusovy prsty potřísnil lepkavý produkt Harryho rozkoše a on krátce zapřemýšlel, jak asi chutná… esence chlapce, který zůstal naživu. S vědomím, že bude mít později čas na bližší prozkoumání, vrátil se profesor lektvarů k naléhavější potřebě, které čelil.

Znovu Harryho trochu nadzvedl a vytvořil tak lepší úhel. Severus vzal svůj ztopořený penis a přiložil jeho naběhlou špičku k vstupu do chlapcova dychtivého těla.

Harry si právě vychutnával poslední dozvuky orgasmu, když ucítil, jak se Severus otírá špičkou svého penisu o jeho dobře lubrikovaný anální otvor. Chlapec polknul, když si uvědomil, že do něj Snape proniká, pak ztěžka nasál vzduch. Bylo to neuvěřitelné! Ještě víc překvapující bylo, že to nepůsobilo bolest. Byl úplně roztažený, otevřený víc než by si kdy pomyslel, že může být, ale žádná bolest.

Severus se na chvíli zastavil, aby oba měli možnost pokusit se uklidnit a dovolil chlapci vychutnat si prvotní proniknutí. Nicméně Harry nechtěl čekat. Se sténáním přirazil proti Snapeově erekci, která se vnořila hlouběji do jeho těla, a poslal tak Severuse prudce k vyvrcholení.

Když se Severus zhroutil na Harryho, měl chlapec možnost vychutnávat zážitky, kterými byl přeplněn. Zbožňoval to… chtěl, aby to nikdy neskončilo. Chtěl to jako teď napořád… být neúprosně zaplněn.

Harry ucítil něžný polibek na svém nahém krku. „Harry…“ hluboký, sametový hlas obsahoval starostlivost. „Jsi v pořádku?“

Harry zasténal čirou spokojeností a pak dodal: „Jsi pořád tak tvrdý… tak tvrdý…“

Snape si povzdechl. „To díky tomu zatracenému lektvaru, který si připravil. Teď… ho vytáhnu a…“

„Ne!“ zaprotestoval Harry a znovu přirazil proti Severusově stále ztopořenému penisu. Harry sevřel všechny svaly tam dole. „Ne… Severusi… nedělej to,“ dodal horečně.

„Harry…“ namítl profesor lektvarů, ale chlapec se nechtěl nechat přesvědčit.

„Ne… ještě ne… ne teď,“ naléhal Harry.

Snape si těžce povzdechl žasnouce nad vzrušením, že je plně v chlapci, který zůstal naživu. „Budeme chybět u večeře,“ řekl konečně pomalu kolébajíce boky, jemně, neodolatelně… až Harry slastně zasténal. „Tvoji malí přátelé tě budou hledat.“

„Zeptej se mě, jestli mě to zajímá,“ zasténal Harry.

„A když se budou ptát – posléze – kde jsi byl?“ zkusil Snape, zatímco mluvil, jeho ústa se dotkla okraje Harryho ucha, medově sladký hlas vzrušoval chlapce víc, než bylo fér.

Harry pomalu přirazil boky proti Severusovi. „Tak jim řeknu, že jsem studoval pro třídu profesora Snapea SEX 101,“ byla jeho odpověď a místnost se ponořila do ticha, jen mihotavé světlo svíčky se lámalo kolem dvou propletených těl na posteli.

Konec