Při Snapeových výhružných myšlenkách se Harry znovu otřásl, znepokojený víc než kdy
dřív. Jeho obavy se zvyšovaly s každým dalším slovem profesora.
Kapitola pátá "Druhá osoba"
července 2009 v 19:13 | ©Bellatrix | Po čem muži touží
"Co to do mě vjelo? Co to do mě sakra vjelo?!" mumlal si Severus v litanii po odchodu svého studenta.
Byl tak šílený touhou, že nebyl vůbec schopný soustředit se na otázky, které mu ten skrček pokládal. A co z toho všeho měl? Doučování! A s kým? S tím svůdným prokletím jeho existence, s Potterem!
Pan kouzelná rozkošná malá prdelka osobně…
Sakra smůla.
000
Dneska byl Harry sám na sebe naštvaný více, než byl dne, kdy svému bratranci řekl, že se v Kvikálkově náhle objevili terminátoři. Chtěl svého bratrance postrašit tím, že říkal, že hledali všechny chlapce jménem Dudley Dursley, aby je mohli nadobro vymazat z povrchu planety Země. Dudley pak odmítal vyslovit své jméno celý měsíc a půl a nadskakoval pokaždé, když někdo u vchodových dveří zazvonil na zvonek. Harry byl za tento "žertík" přísně potrestán… obzvlášť, když se u nich jednoho dne objevil policista s pasem, který Dudley ztratil.
"Prostě pech!" vykřikl Harry z ničeho nic, čímž způsobil prudké trhnutí u dívky z druhého ročníku, která si ho právě obdivně prohlížela.
Mladík ji minul naprosto bez zájmu, aniž by zaznamenal její reakci a pokračoval směrem k Nebelvírské věži.
Společenská místnost zela prázdnotou, zde se ale zdržovat nechtěl, a tak zamířil rovnou do prostor, kde byli ubytováni chlapci. Vstoupil do ložnice sedmého ročníku a prudce za sebou zabouchl dveře. Hněv a zloba stále kolovaly jeho útrobami.
*Ach!* myslel si dotyčný, kterého tento neočekávaný hluk vyrušil.
"Hej Harry, co je s tebou? Co je špatně?" zeptal se náhle Seamusův hlas. Otočil svou hlavu a vykoukl zpoza dveří skříně, kde byl skrytý.
"Promiň, Seamusi, nevěděl jsem, že tu někdo je."
*To není důležité,* myslel si mladý Nebelvír, krče rameny.
"To není vůbec důležité, ale… řekni mi, co je špatně. Vypadáš tak naštvaně. Byl to Filtch? Protiva?"
"Ne."
*Ok! Možná že Malfoy!*
"Malfoy?"
Harry jen záporně potřásl hlavou.
*Snape?*
"Snape?"
Harry zůstal jen stát se zarputilým výrazem na tváři.
*Ok! Je to Snape! Ne že by mě to nějak překvapovalo!* řekl si irský chlapec v duchu.
"Je to Snape!" kývl hlavou Irčan přesvědčeně. "Co ti zase udělal? Dal ti trest? Vzal body? Zase tě urážel?"
"Doučování!" odpověděl Harry zdráhavě, hlas zachmuřený. "Řekl, že potřebuji soukromé lekce a jako bonus mi napařil školní trest!"
"Ouuu!" vydal ze sebe Seamus, zatímco přistupoval k Harrymu. "Soukromé lekce? Ale proč? Nikdo obvykle nemá tu čest."
"Já nevím! Jen jsem se ho šel zeptat na několik otázek týkajících se minulé hodiny. Všechno, o čem jsem mluvil, byly… lektvary," řekl, červenaje se. "A on pak řekl, že tohle všechno vysvětlil už ve třídě a že když nedávám pozor, dá mi doučování. Příšerně mě tím naštval!"
*Ano, já ti rozumím! Chudák Harry! Mastný mizera! Nemůže ho už nechat na pokoji!?*
"Chudáčku Harry," soucítil hned Seamus, pokládaje ruku na mladíkovo rameno. "Merline, ty jsi celý ztuhlý a úplně napjatý," dodal náhle.
Seamus stiskl svaly černovlasého chlapce, který nechal ze svých úst uniknout krátký hořký posměšek.
"Myslím, že k tomu mám důvod," odpověděl.
*Ano.*
"Počkej! Pěkně si tady sedni, udělám ti masáž," navrhl blonďatý Nebelvír.
Harry se těžce sesunul na kraj postele. Jeho oči se zdály být úplně prázdné, rty měl pootevřené.
Seamus začal se svou masáží. Dlaně jeho velkých rukou pomalu hnětly tvrdé svaly svého spolubydlícího.
*Chudák Harry! Je úplně strnulý! Ten hnusnej sadistickej mizera! Nenávidím ho!*
"Zmínil se o tom, kolik těch hodin budeš mít? Možná to bude jen jedna nebo dvě."
*Nebo to bude až do konce školního roku. Což je víc než pravděpodobné, jak tak Snapea znám.*
"Ne, nevím. Neobtěžoval se to říct. Já jsem byl venku ze třídy dřív, než jsem se vůbec stihl na cokoli zeptat."
*Snape je takový idiot!*
"Ano, to mě nepřekvapuje. Vždyť víš, co je to za mizeru," odpověděl Seamus, který stále třel Harryho ramena. "Mohl by sis trochu rozepnout ten hábit? Bude to tak jednodušší."
Harry udělal tak, jak bylo požádáno. Na to si stáhl i bílou školní košili, odhaluje tak lehce opálenou kůži na svém obstojně svalnatém, hladkém trupu.
*Mmmmmmm.*
Při pohledu, který se mu naskytl, Seamus jen těžce polkl a vrátil se zpět ke své masáži.
Harry v duchu stále proklínal Snapea do třetího kolene, když tu zaslechl hlas svého spolužáka, který se rozléhal uvnitř jeho hlavy.
*Hrome, jak to že jsem si nikdy předtím nevšimnul, jak je nádherný! Jak to, že jsem nevěděl, jak nádherné má tělo?*
Harryho oči se široce rozevřely. Cítil, jak ho pomalu, ale jistě zaplavuje panika.
"A… ehm, a on… Snape tě pak jen tak vyhodil ze třídy…"
*Hrome, má tak jemnou kůži. A ta jeho vůně! On tak nádherně voní! Uklidni se, Seamusi, uklidni se! Mysli na něco jiného... cokoliv jiného.*
"A co první lekce, kdy ji máš?"
Nyní si Harry jasně uvědomoval dotyky prstů na jeho nahé kůži. On sice věděl, že se Seamus pokouší své emoce kontrolovat, ale viditelně se mu to nedařilo. Harry teď byl všechno, jen ne klidný. Na druhou stranu se cítil i lehce potěšen. Byl tak zmatený, on prostě nevěděl, co teď přesně chtěl.
"Příští pondělí," odpověděl. "V osm večer."
"Pondělí," opakoval Ir šeptem, zatímco pokračoval v tření Harryho ramen, která byla stále napjatá. Někdy se ovšem blonďák zapomněl a hladil jemnou zlatou pokožku špičkami svých prstů. Když zjistil, co jeho ruce dělaly, začal Nebelvíra opět masírovat silněji.
*Tak jemný…*
To už Harry nevydržel.
"Seamusi, děkuji ti za masáž," začal se Harry jemně osvobozovat od rukou svého kamaráda. Ale Seamus si ho přitáhl blíž.
"Počkej, ještě jsem neskončil. Jsi pořád úplně tvrdý…."
*Mmmmmmm.*
"… ehm… chtěl jsem říct… úplně ztuhlý."
Harrymu to bylo víc než nepříjemné. Věděl, že Seamus byl vzrušený a lehké doteky, kterými ho zahrnoval, Harrymu moc nepomohly. Cítil, jak mu páteří běží třesavka. Musel si nicméně přiznat, že ho blonďáček stále přitahuje.
*Merline, on je tak nádherný! A smyslný. Jak jen jsem mohl být tak dlouho slepý? Kdyby při večeři nejedl tu zmrzlinu, vůbec bych si toho nevšiml. Byl jsem asi šílený.*
Tak tohle byl on, myslel si Harry. Druhá osoba, která byla zmíněna Snapeem během té slavné večeře, byl Seamus!
"Harry, já…," začal Irčan s nadějí, která zněla v jeho hlase. Svou větu ale nedokončil, protože dveře se najednou z ničeho nic otevřely a do pokoje vpadli Dean, Neville a Ron.
"Hej," řekl Dean. "Mě taky! Já chci taky masáž!"
*Já taky,* myslel si Ron, zatímco se na Harryho usmíval, protože věděl, že by ho mohl slyšet.
*Vidím, že ses tady nenudil.*
*To ne,* vzdychl si Seamus.
"Ne," odpověděl smějící se Ir. "Moje služby jsou poskytovány výhradně našemu chytači."
*Jen jemu! Rád bych se ho dotýkal znovu… chytač. To je dobrá záminka!* pokračoval tiše.
"Ale to není fér," stěžoval si Dean a předstíraným trucovitým výrazem na tváři.
Dean se v duchu smál. Taktéž Ron i Neville.
"A pro brankáře to platí taky?" škádlil ho Ron.
"Nevím. To se teprve uvidí," odpověděl irský blonďák.
*Super,* myslel si rusovlasý chlapec. *Třeba mi taky jednu udělá.* Znovu se zašklebil na
Harryho, který se snažil co nejlépe vrátit svému kamarádovi opravdový úsměv.
"A pro fanoušky týmu?" dodal Dean, který chtěl pořádně svého kamaráda pozlobit.
"Nebo pro fanatiky zblázněné do bylinkářství?" usmál se Neville. "Péče o rostliny, které rostou jen několik palců nad zemí, dává mým zádům pěkně zabrat."
Všichni vybuchli smíchem jak uvnitř tak i navenek… kromě Harryho, který se musel opravdu hodně snažit, aby vypadal alespoň trochu pobaveně.
"Áááááááá, vy chcete moji smrt!" úpěl Seamus. "Přestaňte, vzdávám se! Už žádná další masáž!"
*Ale Harrymu ji klidně zase udělám,* dokončil potají.
Brzy se místností rozléhaly hlasité protesty - každý na masáži trval, ale Harry byl za tohle přerušení neskonale vděčný. On nevěděl, co chtěl jeho spolužák říct, a nebyl si jistý, jestli to vůbec chtěl slyšet.
Obraz jeho profesora lektvarů najednou vyvstal v jeho mysli a zároveň s tím ucítil malý tlak v oblasti hrudi, který rozhodně nechtěl rozebírat. Byl příšerně zmatený. Ztracený ve svých vlastních pocitech. Některé tyto pocity vítal, ale zároveň je i odmítal. Bylo to příliš paradoxní, podivné a hlavně hloupé.
Už prostě nevěděl, co chtěl.
000
Víkend utekl velmi rychle. V sobotu byl výlet do Prasinek a najednou tu první soukromé doučování se Snapeem bylo dřív, než by si Harry mohl vůbec představit.
Při večeři Harry zaznamenal, že na něj Malfoy zírá pravidelně, tyto všeříkající pohledy byly jasnější než jakákoliv slova. On věděl moc dobře, co Zmijozel chtěl. Harry si jen povzdechl, napůl podrážděně, napůl rezignovaně.
"Harry," šeptal Ron. Rusovlásek pozorně sledoval Hermionu, která právě živě diskutovala se sousedem po své levici. Ron rozhodně nechtěl, aby slyšela něco z toho, co se právě chtěl černovlasého chlapce zeptat. "Co si myslí Malfoy? Ty jsi přece slyšel některé z jeho myšlenek, že jo?"
"Většinu času jen plánuje, co by komu provedl, obzvláště nám."
*A několikrát přemýšlel nad způsoby, jak by mě dostal do postele,* pokračoval, tentokrát potichu.
Ron jen potřásl svou hlavou a zabručel: "To mě teda vůbec nepřekvapuje." Pak chvíli přemýšlel, až náhle pozvedl svou hlavu. "A Snape?"
Harry otevřel svou pusu, aniž by věděl, co se vlastně chystá odpovědět, když v tom Hermiona otočila hlavu jejich směrem a řekla: "Tak? O čem jste to vlastně mluvili?"
"Famfrpál!" lhal okamžitě Ron, ruměnec na jeho tvářích.
"Znova?" zavyla mladá dáma beznadějně. "Opravdu, někdy si myslím, že nic jiného v těch vašich mozcích ani není!"
Ronovu odpověď však už Harry neslyšel. Byl až příliš znepokojen tím doučováním z lektvarů, které mělo začít co nevidět. Co jen mohl dělat? A o co by ho mohl požádat jeho učitel?
000
Osm večer!
Harry zaklepal na dveře Snapeovy kanceláře s odevzdaným povzdechem. Když uslyšel chladný nízký hlas, který ho vyzýval, že může vstoupit, otevřel dveře a vkročil do malé místnosti.
Když slyšel, jak se za ním dveře hlasitě zabouchly, měl pocit jako by to byly dveře do vězení, které ho uvěznily v jeho cele jednou provždy. Cítil, jako by jeho svoboda byla odsávána pryč z jeho těla a on zůstal vydán do rukou svého kata. Harry se uvnitř své hlavy třásl nervozitou.
*Teď uvidíme, kdo z nás dvou je silnější, Pottere! Tentokrát to nebudeš ty, kdo si bude pohrávat, budu to já!*
"Tak, Pottere, protože očividně nerozumíte dané látce, budete se tu dnes učit vytvořit Energitizující lektvar. Všechny složky máte na stole," řekl, ukazuje prstem na starý pracovní stůl, kde se v mdlém osvětlení sklepení skvělo několik ingrediencí.
"Teď když jsme sami, můžete se pokusit ukázat mi veškeré nadání, co ve vás dřímá, Pottere. Dokonce tohoto sezení budete dokonale rozumět, proč jsme použili ne jedno, ale dvě péra, jak správně pokrýt olejem celou délku stonku, jak správně vymačkat fíky tak, že jen správné množství šťávy vystříkne ven, a nakonec samozřejmě co dělat, když držíte vejce ve svých rukou. Jestli jsem tak nadaný učitel, jak jste řekl, tak nepochybuji, že po tomto vám bude všechno zcela jasné. Očekávám, že budete dokonalý učedník." Mistr lektvarů se nadechl a dodal. "Tak teď, pane Pottere, je, myslím, čas, ukázat mi všechen váš talent."
Žádné komentáře:
Okomentovat