Čajový dýchánek

 

Autor: Falkira
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Vánoce v Bradavicích nemusí být osamělé.
Poznámka: Nechystám pokračování!

Čajový dýchánek

Opět vánoční prázdniny a opět téměř prázdný hrad. Harry se loudal po chodbě směrem do Velké síně. Jako každý rok, na večeři ve společnosti bradavických profesorů. Letos zůstal na hradě ze studentů jediný. Vešel do Velké síně, pozdravil a posadil se na židli mezi Brumbála a profesorku Prýtovou. Naproti němu seděl profesor Snape, ten však k němu ani nezvedl oči.

K večeři byla kuřecí prsíčka na medu s bramborami. Bylo to opravdu moc dobré. O prázdninách si určitě skřítci dobře odpočinou, když nemusí vařit pro celou školu, napadlo Harryho. Jedli v klidu, neprobírala se žádná závažná témata a Harry si přál, aby už byli jeho kamarádi zpět.

Po večeři se všichni přesunuli do salonku ve druhém patře. V místnosti byl krb ve kterém plál oheň. Před ním byla do půlkruhu rozestavěna křesla a jedna prostorná pohovka. Uprostřed stál malý stolek na kterém byla konvice s čajem a porcelánové šálky. Každý si našel jemu nejpohodlnější místo. Harry se uvelebil v jednom křesle blízko u krbu. Účast na tomto posezení byla dobrovolně-povinná, protože Brumbál každému sdělil, že by byl velmi rád, aby se dotyčný zúčastnil. Harry z toho nebyl zrovna nadšený a všiml si, že Snape zřejmě sdílí jeho názor.

Pili čaj a opět probíhala lehká zdvořilostní konverzace. Asi po hodině se Brumbál zvedl a vřele všem poděkoval za účast, čímž byl tento čajový dýchánek rozpuštěn. Profesoři začali vstávat, ale Harry stále seděl a přemýšlel. Vlastně nepřemýšlel, spíš se utápěl ve svém vnitřním chaosu, nesplnitelných snech, očekáváních, která musel splnit a byl do toho tak zabraný, že si nevšiml, že zde zůstal ještě někdo. „Co je s vámi, Pottere?“ zeptal se ledový hlas. Harry vzhlédl a uviděl Snapea, jak sedí v křesle proti němu.

„Jsem smutný,“ odpověděl po pravdě a nějak mu bylo úplně jedno, že je to Snape. Ten byl teď překvapený chlapcovou tak prostou a upřímnou odpovědí, ale nedal na sobě nic znát „No jistě, odjely vám vaše fanynky a slavný Harry Potter není středem pozornosti,“ řekl profesor jízlivě. „Hmm..“odtušil černovlasý mladík, „kéž by zůstaly tam kde jsou.“ „Ale ale, copak trápí, Chlapce- který- zůstal- naživu?“ zněla další otázka. Harry, jako by neslyšel výsměch v jeho hlase odpověděl: „Je kolem mě spousta dívek, krásných, ale přes to jsem snad až na Nevilla poslední, kdo s žádnou nic neměl,“ řekl, ale vzápětí se zarazil.

Kde se v něm bere taková otevřenost? A zrovna k tomu nejnevhodnějšímu člověku, který to při první příležitosti použije proti němu? No, některé druhy čaje mají podobné účinky jako alkohol a Harry se teď cítil tak krásně uvolněně, téměř lhostejně k tomu, co na sebe prozrazuje. Snape na něj nevěřícně zíral. Vážně se mu teď slavný Harry Potter přiznal, že je poslední panic v ročníku a nemůže si udržet vztah s žádnou dívkou? Pak ale odpověděl. „Třeba jste ještě nenašel tu pravou, Pottere,“ a taky se zarazil. On ho utěšoval?

„Někdy si říkám, jestli jsem v pořádku…víte, když se sprchujeme po Famfrpálu tak no, já jsem…“ nedokončil. „Vzrušený?“ zeptal se bez okolků Snape. Harry přikývl. „Podívejte, Pottere. Je vám šestnáct, vaše hormony se bouří a vaše tělo si dělá co chce. Sexuální orientace se v tomhle věku pozná jen velmi těžko i v případě, že vás vzrušují těla vašich spolužáků,“ řekl a jízlivost z jeho hlasu zmizela. „Takže myslíte, že nejsem…“ opět nedokončil. „Gay? No tak, Pottere. Šestnáctiletý puberťák se vzruší i při pohledu na své vlastní tělo, natož když je takových těl ve sprše kolem něj nejméně deset, takže, abych to ukončil, toto je zcela normální a pokud vás nevzrušuji, třeba já, tak si nemusíte dělat starosti,“ dořekl, zvedl se ze svého křesla a zamířil ke dveřím.

„Tak to mám asi problém…“ vydechl Harry tiše, ale tak, aby ho Snape slyšel. Ten se otočil a zvedl jedno obočí. „Prosím?“ „No…s tím, jak jste říkal že…no…pokud mě nevzrušujete vy, tak jsem v pořádku…“ „Pottere, děláte si za mě legraci?“ zavrčel starší kouzelník. Harry vstal, rozhrnul svůj hábit a ukázal Snapeovi bouli na svých kalhotách v oblasti rozkroku. „Nedělám si z vás legraci,“ zašeptal nebelvírský student.
Snape nasucho polkl.

Tak tohle si nepředstavoval ani v těch nejdivočejších snech…i když v těch nejdivočejších možná ano...a možná i trochu víc. V profesorových očích zajiskřilo, když Harry přistoupil blíž k němu. „Jak…jak dlouho?“ zeptal se Snape a jeho temné oči se zabodly do těch smaragdově zelených. „Asi od třetího ročníku.“ zazněla Harryho odpověď. Profesor lektvarů nic neříkal, v jeho obličeji se nehnul ani sval, ale v jeho očích se zračilo cosi, co tam Harry nikdy předtím neviděl. Chlapec udělal ještě jeden krok, uchopil Snapeovu ruku a položil ji na svůj poklopec. Z profesorova hrdla se vydral překvapený sten, který byl způsoben neuvěřitelně intenzivní vlnou vzrušení, jež projela jeho tělem. Téměř se mu zatmělo před očima.

Jednou rukou objal Harryho kolem pasu a prudce ho přitiskl k sobě. Ruka na poklopci se začala pohybovat a prohmatávat chlapcovu erekci. Potter zoufale lapal po dechu a boky prudce vycházel vstříc Snapeově dlani. Jejich ústa se spojila v horkém, vlhkém a nenasytném polibku. Po chvilce ho přerušili. Harry svlékl svůj hábit a košili přetáhl přes hlavu. Pak se pustil do oblečení svého profesora, takže na sobě měli oba jen kalhoty. Chlapec rozepnul ty Snapeovy, předklonil se a stáhl je dolů. Pak se opět narovnal, ale to už ho starší kouzelník zbavoval těch jeho kalhot. Harry sjel rukou po pevném břiše svého profesora a vsunul ji pod černé slipy, kde uchopil Snapeovu erekci. Severus zalapal po dechu. Navzájem se dráždili rukou Jejich potřeba narůstala s každým přírazem, s každým dotykem, s každým polibkem.

Tiskli se na sebe a z jejich těl sálalo horko a vzrušení. Myšlenky, že by tohle neměl dělat opustily Snapea hned, jak se jeho ruka dotkla poklopce, který byl napjatý tvrdým penisem Harryho Pottera. Jejich ústa se k sobě opět přitiskla v nenasytném polibku, který jen stupňoval jejich touhu.

„Pottere, víš co ti udělám, jestli budeš pokračovat?“ zašeptal výhružným hlasem do chlapcova ucha. Harry zasténal. Moc dobře věděl, ale chtěl to slyšet. „Ne, pane profesore, nevím. Povězte mi to,“ snažil se, aby to znělo nevinně. „Ošukám tě tak, že budeš křičet jako smyslů zbavený,“ zašeptal Snape. „Och.. ano…prosím, udělejte to….“ vyhrkl Harry a podlomila se mu kolena. Severus ho zachytil a hrubě jím hodil na pohovku. Otočil chlapce na všechny čtyři, takže se mu naskytl pohled na jeho vyšpulený zadek.

Roztáhl mu půlky a jazykem přejel přes Harryho zadní dírku. Chlapec vykřikl nevýslovnou rozkoší a bouřlivě se udělal na pohovku pod sebou, načež téměř ztratil vědomí. Když se trochu vzpamatoval, zjistil, že Snape má dva prsty v jeho zadku a způsobuje mu tím další slast. Slyšel za sebou profesora těžce dýchat. „Pojďte do mě, prosím, chci vás. Profesore, vezměte si mě…prosím, ošukejte mě, chci mít váš penis v sobě…“

Harryho slova Snapea naprosto vyřídila. Zamumlal lubrikační kouzlo, rozetřel gel po svém penisu a přitiskl ho na Harryho úzký otvor. „Dělejte, prosím, strčte ho do mě…“ Snape veden touhou umlčet ta nemravná ústa a potřebou vlastního uspokojení chlapci vyhověl a prudce do něj vnikl. Harry vykřikl trochu bolestí, ale ve větší míře vlnou úžasného pocitu naplnění. Bože…mít Snapeův penis hluboko v sobě bylo to nejlepší co kdy Harry v oblasti sexu zažil.

Snape v něm zůstal chvíli nehybně, dokud bolest neodezněla a chlapec si na ten naplňující pocit nezvykl. Pak začal přirážet. Věděl, že už dlouho nevydrží, ale přesto se snažil oddálit svůj orgasmus a vychutnat si vědomí, že před ním klečí slavný Harry Potter, chlapec, který zůstal naživu, a jako smyslů zbavený křičí tak neslušné věci, aby ho přiměl brát si ho tvrději. Snape mu rád vyhověl. Harry snížil ramena a položil hlavu na pohovku, takže jeho zadek trčel vzhůru, uchopil svůj znovu tvrdý penis a začal ho třít. Profesor si ho tvrdě bral až Harry uslyšel, jak se z jeho hrdla vydral chraplavý zvuk něco mezi tlumeným výkřikem a zavrčením a Harry cítil, jak ho Snape plní horkým spermatem, načež chlapec znovu vyvrcholil na sametový potah pohovky. V zápětí se svalili vedle sebe. Tiskli svá zpocená těla jedno na druhé a těžce oddychovali. Harry se vzepřel na lokti a prsty něžně prohrábl Snapeovy vlasy. Byly moc příjemné na dotek. Pak klesl zpět na pohovku. „Bože,“ vydechnul Harry a na jeho tváři se usídlil naprosto spokojený výraz. Snape se na něj příkře podíval. „Nelitujete svého činu, pane Pottere?“ zeptal se chladně. „Litovat?“ vyhrkl chlapec okamžitě. „Zaprodal bych duši ďáblu, abych si to mohl zopakovat,“ řekl pevně a vydržel Snapeův upřený pohled. „To už jste stejně udělal,“ zašeptal smyslně profesor lektvarů před tím, než ve vášnivém polibku uvěznil ústa svého studenta.

„Dobré ráno,“ zahlaholil Brumbál když Snape přišel na snídani. Ten ho odbyl zavrčením s nalil si kávu. „Jak jsi se vyspal, Severusi?“ nenechal se odbýt ředitel, jelikož si nemohl nevšimnout neobvykle dobré nálady bradavického profesora lektvarů, i když ten se to snažil všemožně maskovat. Jak by taky mohl mít špatnou náladu, když minulou noc strávil s nesmírně přitažlivým a ano…skutečně šikovným mladíkem. „Šlo to,“ řekl tak nepříjemně, jak jen byl schopen a snažil se potlačit velice příjemné vzpomínky na probuzení, když zjistil, že to všechno nebyl sen a že v jeho posteli skutečně oddechuje mladý Harry Potter. Ten Harry Potter, který právě vstoupil do místnosti a snažil se vypadat jako obvykle, i když překypoval dobrou náladou. Brumbál si ho zvědavě prohlížel „Dobré ráno, Harry. Jak ses vyspal?“ zajímal se. „No já…ehm…šlo to,“ odpověděl a trochu zčervenal. Nandal si rozpečené pečivo a pustil se do jídla. Do Velké síně svítilo sluníčko a všichni si užívali začátek volného dne.

„Och, málem bych zapomněl,“ ozval se najednou Brumbál „ten čaj včera…no…stala se menší nehoda. Dnes ráno mi to sovou sdělil přítel od kterého čaj mám.“ „Nehoda?“ vyhrkla profesorka McGonagallová. „Neměj strach, Minervo. Vše je v pořádku, jen se mohou vyskytnut slabé vedlejší účinky, tak se chci ujistit, že je vše v pořádku,“ usmál se. „Co myslíte těmi slabými vedlejšími účinky?“ zeptal se klidně Snape avšak Brumbála provrtával pohledem skrz na skrz. „Ehm…nadměrná otevřenost, spontánnost a empatie, Severusi. I když občas není na škodu vědět, co si ten druhý myslí, nemám pravdu?“ zeptal se ředitel a přejel pohledem ze Snapea na Harryho a zase zpátky.

Nikdo jiný kromě nich si toho nevšimnul a Brumbál se tajuplně usmíval, když sledoval, jak profesorka Prýtová musela uštědřit chlapci několik ran do zad, protože se začal dusit topinkou s marmeládou. Snape pohlédl na ředitele a zvedl jedno obočí. Ten mu odpověděl úsměvem a neznatelně přikývnul. Severus odsunul svůj šálek s kávou a vstal. „Mám ještě něco na práci,“ zavrčel, když mířil k východu z Velké síně. Chvilku na to vstal i Harry. „Mám hodně úkolů,“ odůvodnil svůj brzký úprk od snídaně a po té, co se klidně vzdálil z dosahu vyučujících se rozběhl za Snapem. Když dorazil k jeho komnatám, bylo otevřeno. Vešel dovnitř a v ložnici našel Severuse, jak úplně nahý leží na posteli ve velice vyzývavé poloze. „Není ti zima?“ zeptal se starostlivě chlapec. „Je. Co s tím uděláš?“ zeptal se Snape hlasem, který vybízel k nemravnostem. Na Harryho tváři se objevil šibalský úsměv…

Konec